Skip to main content

Full text of "Český lid"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



«. 



< 



•■•..i}' 



■I 



»% I* 



> 



• >■■.' 






• 







UNIV. OF MÍCH. 

MAY 2 5 2000 

CURRENTSERIALS 



ČASOPIS PRO ETNOLOGICKÁ STUDIA 
JOURNAL OF ETHNOLOGICAL STUDIES 



ročník 87/2000 

(ZALOŽEN 1891) 



ČESKÝ LID 

1 



VYDÁVÁ: ETNOLOGICKÝ ÚSTAV 
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY - 
ACADEMIA, NAKLADATELSTVÍ 
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY 
ISSN 0009-0794 



Odpovědný redaktor: 2^enek Hanzl 

Redakční kruh: Stanislav Brouček (vedoucQ* Josef 
Kandert, Jan Pargač, Lubomír Tyllner, 2^en£k Uhe- 
rek, Josef Vařeka 

Předseda redakční rady: Josef Kandert 

Redakční rada: Bohuslav Beneš, Dušan Holý, Vác- 
lav Hubinger, Ludvík Kunz, Hannah Laudová, 
Milan Leščák, Miijam Moravcová, Lydia PetráAová, 
Alena Plessingerová, Jana Pospíšilová, Olga Skal- 
níkova, Milan Stanek, Andrej Sulitka, Jiří Traxler, 
Miroslav Válka 

Redakce: Na Florenci 3, 110 00 Praha 1 - Tiskne 
Nová tiskárna Pelhřimov - RozSiřuje PNS. Infor- 
mace o předplatném podá a objednávky pfíjímá 
každá administrace PNS, doručovatel a předplati- 
telská střediska; pro Českou a Slovenskou republiku 
Academia, Legerova 61, 120 00 Praha 2 (tel. 
420-2-24941976, 24943122, 24942766; fax 
420-2-24941982) a Etnologický ústav AV ČR, Na 
Florenci 3, 1 10 00 Praha 1 (tel. 420-2-22828610; fax 
420-2-22828S11). Objednávky do zahraničí 
vyřizuje PNS, a. s., administrace vývozu tisku, 
Hvožďanská S-7, 148 3 1 Praha 4 - Roztyly. Vychází 
čtyřikrát ročně. Cena jednoho čísla je SS,- Kč, 
celoroční předplatné 200,- Kč. 
Exclusive sales in the East European Countries, 
China, Čuba, North Korea, Mongolia and Vietnam: 
ACADEMIA, Publishing House of the Czech 
Academy of Sciences, Distributors, Legerova 61, 
120 00 Prag 2, Czech Republic; in all remaining 
areas: KUBON & SAGNER, Postfach, D - 80328 
MOnchen, Germany, fax (089) 54 218 218. 

Návrh obálky: JiH Strouhal 

Toto číslo vyšlo v březnu 2000 



OBSAH 

Domenico Cafagno, Černý Los promlouvá. 
Svědek dějin a duchovního života původních 

obyvatel Ameriky a jejich vykladač 

Markéta Křížová, Jedna z tisíce. 
Osudy rezervace White Earth v Minnesotě . . 
Miloslav Pokorný, Každodenní život jedné 
purepečské rodiny na ranči Las Cocinas 
(Michoacán, Mexiko).Úvod do problematiky 
Oldřich Kašpar, Diplomové práce z oboru 
mimoevropské etnografie v Ústavu etnologie 
Filozofické fakulty Univerzity Karlovy 

v Praze v letech 1989 - 1999 

Ctibor Nečas, Národní jméno Cikán, 

resp. obecně rozšířené slovo Cikán 

v moravských a slezských toponymech 



.1 

15 



.35 



61 



67 



KONFERENCE 

Problémy medzigeneračného přenosu hodnot kultu- 
ry {Bohuslav Beneš) 71 - Seminář JDomácká výro- 
ba v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'* (Helena 
Mevaldová) 72 

ZPRÁVY 

JubilanU v roce 2000 {Red,) 75 - Výročí folklorist- 
ky Radany Květové. 6. dubna 1929 v Praze {Mirjam 
Moravcová) 76 - Sedesátiny Vilmose Voigta {Bohu- 
slav Beneš) 78 - Rok po stých narozeninách Josefa 
Spilky. 7. března 1899 - 25. srpna 1986 {Dana Biť 
tnerová) 78 -Stodoly. Výstava v Národopisném mu- 
zeu Slánská ve Třebízi u Slaného ( Vanda Jiřikovská) 
83 - Jubilejní výstavy Josefa V. Scheybala v Jičíně 
a v Hořicích v roce 1999 {Josef Vařeka) 84 - Muze- 
um Ameriky v Madridu {Oldřich Kašpar) 85 

LITERATURA 

Blanka Rašticová (ed.). Zemědělství na rozcestí 
1945 - 1948 {Bohuslav Beneš) 86 - Diether ROth, 
Kleines lypenverzeichnis der europflischen Zauber- 
und Novellenmflrchen {Dagmar Klímová) 87 - Etika 
a tradiční lidová kultura. 14. strážnické sympozium, 
5. - 6. května 1998. Sborník příspěvků {Alexandra 
Navrátilová) 88 - Lanškroun na starých fotografiích 
(ze sbírek muzea a ze soukromé sbírky Karla Uhlíře) 
{Radim Urbánek) 89 - Josef Kšica, Lidové písně 
z Kravař {Jiří Pavelčik) 90 - Bohuslav Fišer, Lidová 
píseft na Polensku {Vira Thořová) 91 - GOttinger 
Beitrflge zur Wirtschaíls- und Sozialgeschichte. Bd. 
1 - 21 , 1978 - 1999 {Jiří Woitsch) 92 - (Juido Kast- 
ner, Osídlováni českého pohraničí od května 1945 
(na příkladu vybraných obcí z Litoměřická, sv. 1 . - 
2. {Jan Šťovíček) 93 - Jana Scheybalová - Josef V. 
Scheybal, Krajem skla a bižuterie {Lubomír Pro- 
cházka) 94 



Academia, Praha 2000 



ČESKY LID. 87. 2000. 1 



ČERNÝ LOS PROMLOUVÁ* 

SVĚDEK DĚJIN A DUCHOVNÍHO ŽIVOTA PŮVODNÍCH OBYVATEL 

AMERIKY A JEJICH VYKLADAČ 



DOMENICO CAFAGNO, Ústav románských studií, FF UK, Praha 



Černý Los (Hekapa-Sapa) a jeho vize určená k předání 

Černý Los (Hekapa-Sapa, 1860/65 - 19S0) zaujímal velmi důležité duchovní místo 
v kruhu svých soukmenovců, Siouxů Oglala. Jeho úloha by mohla být souhrnné pojme- 
nována duchovní otec-válečník, jakkoli je tento název ponékud omezující, neboť také 
označení Midiwiwin (medicinman) se jeví jako vhodné. Je nutno podotknout, že tento 
fakt evidentné dokazuje nejen to, že jmény tak diametráhié odlišnými lze ve svété indiánů 
pojmenovat jediného človéka, ale také to, že duchovní otec (obvykle reprezentující du- 
chovní sféru) je schopen, díky svým magicko-léčitelským schopnostem a znalostem pří- 
rodních léčivých látek, provádčt lékařské zákroky a tímto způsobem léčit osoby jak 
fyzicky, tak duSevné nemocné. Černý Los se témto svatým schopnostem naučil od vel- 
kých duchovních otců, jimiž byli ,, Lovec Vichru a Černá Cesta". Dčjiny „starobylého 
náboženství'* Lakota' mu byly předány Losí Hlavou (Hehaka-Sapa).^ Avšak rozhodující 
zkušenost pro každého Wikasa-Wakana (Svatého muže) prérie představují vize. Již ve 
čtyřech letech uslyšel Černý Los ,Jilasy^, které nám mohou připomínat zážitky našich 
mystiků, a začal vnímat jakousi cizí bezejmennost. Předčasnost tohoto „znamení" není 
nijak neobvyklá, vezmeme-li v úvahu, že bojovníkem se indián stal ,,ve věku, ve kterém 
v dnešní době jsou chlapci a dívky stejní, "^ a že šaman často projevuje své nadání ve vel- 
mi útlém veku. Již v devíti letech Černý Los prožil svoji hlavní a zároveň určující životni 
vizi, kterou pak v dospělém včku nemusel horečně hledat a snažit seji vyvolat pomoci 
očistných obřadů jako jiní indiáni; k vlastní vizi dospěl přirozenou cestou. O mnoho let 
později nadiktoval své knihy nikoli z potřeby vyjádřit se literárně, ale proto, aby lidu pře- 
dal moudrost, kterou považoval za svatou, a sám se stal svědkem jejích znepokojujících 
změn. Narodil se svobodný do tajemného světa, kde bílý muž byl ještě vzdálenou noční 
můrou, a zemřel po hrůzách dvou světových válek, poté co uvěřil, že Changleska-Wakan 
(Posvátný kruh) byl navždy rozbit. Představa toho, co západm' civilizace nazývaly pokro- 
kem, ho nadobro utvrdila v úmyslu předat lidstvu poselství, podle něhož ,. lidé budou žit 
tak dlouho, dokud [jeho] vyprávění bude známo a dýmka bude používána ".^ Snad toto byl 
smysl vize Černého Losa; nejednalo se tedy o záchranu již téměř poráženého lidu, jak se 
domníval, ale o naléhavou potřebu zachránit alespoň stopy, paměť a smysl světa, který 



37 



241l« 




i 



nás nepřestává okouzlovat - světa vyváženého, který chrání jedince (uvnitř kmene), 
moudrého strážce přírody a ušlechtilého obyvatele dosud nezničené země -, a současně 
o určitou výtku dnešnímu člověku. Právě v těchto letech se v Evropě začalo vnímání poe- 
zie až nápadně přibližovat pojetí vize. Počínaje německými a anglickými romantiky, ale 
především francouzskými „prokletými básníky" je hledáno rimbaudovské deréglement 
de touš les sens, neklidná snaha najít vizi reality méně tísnivé než realita sama. Samo- 
zřejmě jediným cílem Černého Losa není (výhradně) poezie, ale i to, co kajícník uzří 
v přítomnosti Boha: to, co vidí, je někdy děsivé, ale častěji mu to dodá sílu čelit životu, jak 
svému, tak i druhých. 

Černý Los zná všechny techniky obřadu a využívá jich: je to kouření dýmky, půst, inipi 
(potní lázeň), pomocí nichž je možno navodit duševní stav koncentrace a osvícení, a tím 
kontakt s Wakan-Tankau (Velké tajemství ), jenž je považován americkými domorodci za 
klíčový, jak v osobním životě jedince, tak i kmene.^ 

,JCruh", o němž Černý Los často mluví a který je zároveň centrálním obrazcem indián- 
ské kosmogonie, není jen biologickou a kosmickou vazbou s vesmírem, ale tvoří přede- 
vším psychický svazek s vlastním lidem. „Každá věc stvořená Silou světa má formu 
kruhu. Nebe je kulaté a slyšel jsem, že země je kulatá jako míč a podobně všechny hvězdy. 
Vítr se při své největší síle točí do kruhu. Ptáci si stavějí svá hnízda do kruhu, neboť jejich 
vira se shoduje s naší. Slunce mezi východem a západem opisuje kruh. A taktéž roční ob- 
dobí formuj i velký kruh, tím jak se mění a opět se vracejí na svůj počátek. I lidský život je 
kruhem mezi dětstvím a dětstvím a tak vypadá každá věc, v níž je přítomna Síla. Naše týpí 
měla kruhový půdorys jako ptačí hnízda a byla postavena do knihu, prstenec národů, 
hnízdo mnoha hnízd, kde Velký Duch chtěl, abychom zplodili své děti. "^ Kruh klanu či 
kmene je velmi sevřený, a to z důvodů životně důležitých, které není těžké pochopit. Ani 
básník přírody, ani indiánský vizionář se bláhově nezenou za snem, který jim dává poe- 
zie, ale naopak vše nacházejí uvnitř vlastní společnosti, tedy i yju-ásno", které naši estetici 
musí hledat jinde. Vyprávění Černého Losa se podstatně liší od vyprávění, kterým je naše 
vnímavost jako čtenářů či literárních kritiků přivyklá. Jeho projev není obšírný a rozvlek- 
lý, jak by se dalo očekávat od starého muže, který žil v době velmi tragické pro jeho lid. 
Setkáváme se tu s tvořivostí, ne však s výmysly, a nejsou to ani lži; jde o odlišný pohled na 
dobývání Ameriky, umocněný velkou rétorickou dovedností indiánů. „Vyprávění Černé- 
ho Losa" je příkladem této velmi ceněné indiánské schopnosti, a to nejen díky své vnitřní 
kvalitě vzletného tvoření souvětí, ale také proto, že známe přesný překlad z jazyka lakota 
do angličtiny (italštiny), který respektuje styl indiánského vyjadřování. Ne vždy se tato 
skutečnost projevila v jiných dokumentech, jako u slavných rozhovorů náčelníků během 
vyjednávání s bělochy nebo například v překladu a přepisu biografie Geronima (Goyat- 
hlay), kde nedbalost a nepřesnost překladu uškodila vnitřní kráse a naturalistické fantazii 
řečnického umění vypravěče. 

„ V dřívějších dobách jsme byli v naší zemi šťastni a málokdy jsme trpěli hladem, pro- 
tože tehdy dvoj nože i a čtyrnožci žili spolu jako bratři a všeho byl dostatek, jak pro ně , tak 
pro nás. "* Černý Los byl mužem velmi silně nábožensky založeným, jeho náboženství 
bylo přírodní. 

Každý indián žijící v prérii vyrůstal v útulném mikrokosmu spojeném s univerzem. 
Byl zvyklý již od útlého věku považovat každou viditelnou věc světa za hmatatelné svě- 
dectví přítomnosti „Jednoho" a vést dialog s ostatními tvory. Černého Losa ve Čtyřech le- 
tech první ,4ilasy" (první vize) nepřekvapily: „Nikomu jsem svou vizi nevyprávěl. Líbilo 
se mi vybavovat šiji, ale měl jsem strach ji vyprávět. "^ Později, v devíti letech, ulehl Čer- 



ný Los na dvanáct dní, a zatímco se všichni z tábora domnívali, že umírá, cestoval ve svě- 
te duchů. Tak prožil hlavní vizi svého života, o níž později svým čtenářům velmi důvěrně 
vypráví; je to vize silná, s mnoha detaily, symbolicky ortodoxní. Je však pouze počátkem. 
Pro začátečníka je nejdůležitější věcí převést vizi do reality, představit ji lidem (Černý 
Los v pozdním věku potvrdil, že se stále ještě snaží dát smysl těm tolik výrazným před- 
stavám) - což je často nazýváno věštěním. Po probuzení ze svého snu se Černý Los tou- 
lal po dvanáct dní, aniž by něco pochopil, avšak každodenní život a nutnost i nadále 
uspokojovat vlastní fyziologické potřeby ho nakonec přiměly pochybovat o tom, co se 
mu přihodilo. Byl přesvědčen, že ptáci mu symbolicky ukázali způsob, jak zachránit 
„posvátný strom národa" a dovést ho k tomu, aby znovu rozkvetl, a to je také důvodem 
jeho snahy být užitečný svému lidu. O mnoho let později - v roce 1 93 1 - se zdálo, že Čer- 
ný Los připisuje velký význam možnosti písemného sdělení podstaty lakotského života; 
ne snad z malicherné domýšlivosti (výslovně odmítnuté), ale z hlubokého přesvědčení, že 
nejen jeho velký národ, ale i sny celého lidstva byly zničeny agresivitou a chtivostí kolo- 
nistů. Lakotský Čaroděj Pijící Voda byl velmi skleslý, když ve své věštbě „viděl" divnou 
rasu lidí, která držela v jakési pavučině všechen jeho lid. „Jakmile se toto stane, budete žit 
ve čtvercových, šedivých domech, půda se stane neúrodnou a v těchto čtvercových a šedi- 
vých domech zemřete hladem. "'^ Následovalo několik relativně klidných let; v roce 1 867 
a 1868 byly uzavřeny s Červeným Mrakem (Makhpija-Lut) a ostatními náčelníky smlou- 
vy vynucené se zbraní v ruce a díky podvodům, které zaručovaly indiánům vlastnictví 
„posvátné země" Black Hills (Paha-Sapa - Černé Hory), pradávného sídla božstva a tra- 
dičního loviště, „do doby, dokud nepřestane tráva růst a voda téci** V V šesté kapitole 
Neihardtovy knihy najdeme příběh o lásce dvou mladých lidí z kmene Lakota. Příběh, 
který vyprávěl Watanye Černému Losoví, patří do jednoho z posledních šťastných let 
Oglalů. Jedná se o jakýsi veselý přeryv v tomto svým způsobem smutném textu, je to 
„univerzální" příběh vyprávěný se zatrpklým humorem starších lidí, ve kterém se setká- 
váme s typickými indiánskými vlastnostmi. Mladík jménem Vysoký Kůň se zamiluje do 
dívky a všemi možnými způsoby usiluje o to, aby si získal přízeň a přijetí u jejích starých 
opatrovníků. S pomocí svého nejlepšího pfítele Červeného Danka (jaló^si indiánský Mer- 
cuzio) se snaží alespoň s dívkou promluvit nebo ji "odkoupit", ale nedaří se mu to. Příběh 
končí šťastně: oba zoufalí mladíci se domnívají, že starý poručník, který odmítl Čtyři 
koně, se musí určitě sklonit před odvážným činem. Proto nerozvážně uloupí asi sto koní 
kmene Vran (Crow), tradičních nepřátel Lakotu, a tak se Vysokému Koni nakonec podaří 
přesvědčit starce o své statečnosti. „ Tentokrát ho stařešina nepřivital s odmítavým ges- 
tem. Nebyly to koně, co si přál ... ale chtěl zetě, opravdového muže, který by za něco 
stál "'^ 

V roce 1 874 při výpravě za hledáním půdy objevila expedice složená z průzkumníků, 
geometrů, horníků a dobrodruhů, chráněná proslulým Georgem A. Custerem,'^ ložisko 
zlata na Black Hills - to znamenalo konec platnosti mírových smluv. 

Black Hills, jak již bylo řečeno, byly považovány za posvátné a nedotknutelné, jak 
pro Siouxe, tak pro ostatní indiánské kmeny. Někteří dokonce tvrdí, že toto místo bylo 
centrem duchovního života Lakotu, „ tepajícím srdcem světa ".'^ Černý Los navíc dodá- 
vá, že Black Hills byly středem jeho vize a místem duchovního odpočinku pro mnoho 
bojovníků. Indiáni věděli o „žlutém kovu, který připravuje o rozum Wasichi'\^^ ale ne- 
přikládali mu velkou důležitost. Tento objev byl jedním z nejsilnějších impulsů pro to, 
co lze označit jako „konečné řešení" indiánského problému (1860 - 1890). Bohatství 
lačni muži s obrovskou vojenskou silou nenechali ani chvíli odpočinku posledním vál- 



čícím domorodcům a zahrnovali je neustálými útoky, krveprolitím, pronásledováním, 
až ke konečné kapitulaci. Černý Los vypráví za pomoci tN „zúčastněných"" válečníků - 
Železného Sokola, Stojícího Medvěda a Ohnivého Hromu - o nejslavnějších bitvách 
z pohledu, který vyleká čtenáře zvyklého na oslavné a rétorické výklady těchto událostí 
v pojetí určitých amerických filmů. Před čtenářem se odvíjejí hrůzné obrazy, vzpomínky 
a osobní příběhy lidí, kteří se často ptali, čím je způsobeno toto slepé šílenství. Popis bi- 
tev u Rosebudu ( 1 7. června 1 876) a u Little Big Homu (25. června 1 876) je kontrapunk- 
tem k pokořující zradě a k jejich sice podrobnému, ale zato cynickému výkladu ze 
strany úřadů, které se snažily o oslabení akceschopnosti a odporu domorodců. Toho do- 
sáhli nejen se zbraní v ruce, ale také pomocí smluv (velmi často porušovaných) a licho- 
tek, vyhladověním a epidemiemi. Vše bylo podrobeno uskutečnění myšlenky ,4iranice" 
v pohybu. Postižení indiáni jim nezavdali důvod. „ Ti lidé žili na své půdě a nikomu ne- 
škodili. Chtěli jen žit v mim. "** 

V uvedených bitvách vynikli díky svým schopnostem a válečnému nadšení velcí ná- 
čelníci nebo šamani, ktefí jsou pro každého chlapce (i z Evropy) synonymem indiána - 
Sedící Býk (Tatanka-Yotanka) a Šílený Kůň (Tašunka-Witko). Dva citáty částečně cha- 
rakterizují atmosféru oněch let. Byly vyřčeny těmi, kteří se indiánů báli a nenáviděli je: 
„ Polonazí, zloději, falešní, kořistnici, vrazi, k ničemu dobři, proradní, pojidači trusu, ti 
nejubožejší, špinaví, zavšivení ničemové, kterým Pán dovolil zamořit zemi, člověk by si 
měl přát jejich okamžité a definitivní vyhlazení. "'^ Roku 1 865 William Tecumseh S h e r - 
man, velitel oddílu Západu, řekl: „Siouxum musíme odpovědět násilnou agresi, i kdyby 
mělo dojít k vyhlazení mužů, žen a dětí. Jiným způsobem tento problém nelze řešit. "'* Pro- 
to nepřekvapuje, že dva šamani, z nichž druhý dosahoval obrovských tělesných rozměrů, 
byli odzbrojeni a zabiti jen pomocí zrady (v roce 1877 Sedící Býk a v roce 1890 Šílený 
Kůň). Šílenému koni (bratranci Černého Losa) je věnována jedna kapitola v knize, líčící 
jeho zabití, která je zároveň jakýmsi epitafem. „Byl odvážný, dobrý a moudrý. Nikdy nic 
nechtěl, jenom zachránit svůj lid... Bylo mu pouhých třicet let, v bitvě ho zabit nedokázali 
... Nezáleží na tom, kde leží jeho tělo ...ale tam, kde se nachází jeho duše, tam by bylo 
krásné spočívati. "*^ „Tísnivý strach" (jde rovněž o název kapitoly) je návratem hlasů 
vize. Ale co je pro indiána vizí? Je to dar síly, moci, dar Velkého tajemství, je to hledání 
znamení, jak být užitečný svému lidu. 

Vize má často totemové rysy, to znamená, že spojuje kajícnika se zvířetem nebo s něja- 
kým přírodním úkazem, například s hromem, jako je tomu u kmene Heyoka. Vize ukazu- 
je cestu a proto je často - již od mládí - vytrvale hledána. Ne všichni mají dar léčit 
nemocné nebo prožít silné vize válečníků, ale hlavní a vytouženou zkušeností je přímý 
prostředek k dosažení znamení Velkého tajemství. Ten, kdo hledal vizi, se vzdálil od své- 
ho kmene, hladověl, očistil se na návrší za pomoci inipee („potního" stanu), svaté dýmky 
nabídnuté sedmi stranám a někdy, v krajních případech, pomocí automutilace hledal hlas 
Velkého Ehicha. Leckdy se kajícník stal pokorným, „ menším než nejmenší mravenec ",^^ 
a žádal starce, aby mu pomohl při přípravě vhodných obřadů, které nabyly zároveň po- 
svátného charakteru, díky přesnému dodržování atavistických a přírodních obřadů; toto 
vše sloužilo jako hmatatelný důkaz přítomnosti Velkého Ducha. Podle indiánů velikost 
mužů jako Losí hlava a Šílený Kůň spočívala v jejich častých a silných vizích. Naše skep- 
se, kterou domorodci neznali, musí ustoupit před mnohonásobnými svědectvími o daru 
předvídání pomocí snů a indiánských věštbách.^' Černý Los mluví o velmi působivém 
a pravdivém snu Sedícího Býka, který předvídá Custerův útok. Tato vize nepředvídatel- 
ného útoku je pro nás, kteří uvažujeme rozumově, velmi zneklidňující. 



Základním problémem pro toho, kdo přijal svou vizi, je její přesné a názorné sdčlení os- 
tatním. Černý Los trvá na tomto faktu a tvrdí, že nestane-li se vize „skutečnou", stává se ne- 
jen zbytečnou, ale riskujeme, zejí budeme rozdrceni. Proto také ve své knize spojuje vlastní 
schopnost uzdravování nemocných, kterému se věnoval od devatenácti let, s veřejným zob- 
razením vize za pomoci jednoho starce (vize o psech). K uzdravení duševně i tělesně ne- 
mocných je zapotřebí - kromě hlubokých znalostí (magicko-léčivé) moci bylin a znalostí 
náboženských i atavistických - rovněž síly a psychické jednoty, kterou v těchto případech 
zajišťuje louh kmene. V našem světě se naopak jedinec cítí stále více osamocen, bojuje 
s ostatními, a to je také jedna z hlavních příčin násilí, nezadržitelného nárůstu drogové zá- 
vislosti a psychických poruch. Zdá se, že důvodem vzniku hnutí Ghost Dance (Tanec du- 
chů) v roce 1889 bylo omezem' sociální roztříštěnosti a zástavem' úpadku kmenového 
života. Toto hnutí, které se objevilo v době, kdy již nebylo možné doiďat v mírové vyřešeni 
konfliktu, je dílem kazatele kmene Paiutů, Wowoky. Tanec v sobě již zahrnoval slabé křes- 
ťanské vlivy a kyúX peyotlu v synkretickém spojem'. Byl poslední nadějí lidu připraveného 
o svobodu. Prostřednictvím vize Wanekia (Mesiáše) měl tento kult zajistit znovuobjevení 
bizonů, zmizení nenáviděného Wasicha (bělocha) a znovuzrození zesnulých. 

Peyotl, psychotropní rostlina, známá a používaná již od pradávna, zmizela a pak se zno- 
vu objevila v Severní Americe, v xenofobm' agónii posledních záchvěvů „odboje" a zajišťo- 
vala jednoduché dosažem' vize pro národ sražený na kolena.^^ Černý Los byl po tolika 
zklamáních nejdříve skeptický, ale nakonec se „posvátně" oblékl a účastnil se tanečmlio 
kruhu. Tisíce indiánů -jakoby svoláni neviditelným bubnem - přijaly pozvání k tanci. Čer- 
ný Los je vedl k Wounded Knee. Disponoval velkou mocí, vizemi o ochraně před zásahem 
střel (díky údajně neprůstřelné košili) i vizemi o původně krásném světě, což tanečníky, 
kteří si uvědomovali, o co všechno byli připraveni, nutilo k pláči. Úřady netolerovaly činy, 
které považovaly za nebe^>ečné, a rozhodly se zasáhnout. To, co se zapsalo do historie jako 
krveprolití u Wounded Knee (1890), bylo hrozným vražděním bezbranných. Černý Los se 
náhle objevil s hrstkou bojovníků a zahnal posledm' vojáky, kteří vztekle dobíjeli raněné. 
Chráněn „zázračnou" košilí a neozbrojen byl přítomen něčemu, o čem sám řekl: ,, Tam na- 
hoře zahynul sen jednoho národa. "^^ Jak k tomu došlo? Skupina 250 Minneconjouvů okolo 
Velké Nohy (Big Foot) a lidé z kmene Hunkpapa, kteří se k nim pridali po zavraždění Sedí- 
cího Býka, měli být deponováni čtyřmi eskadronami obnovené Sedmé kavalerie do rezer- 
vací. Nejdříve byli shromážděni u Wounded Knee a pod hlavněmi děl s výbušnými 
střelami, namířených tak, že mohly kdykoli srovnat se zemí celý tábor vyhladovělých a ne- 
mocných indiánů, odzbrojováni. Když jeden z válečníků odmítl odevzdat zbraň, rozpoutalo 
se peklo: vojáci usmrtili téměř 300 indiánů - ve většině případů se jednalo o ženy, staré lidi 
a děti - a poté následovaly projevy nedefinovatelného barbarství. Mezi vojáky bylo 25 mrt- 
vých (téměř všichni byli zasaženi vlastními střelami). Ostatm' získali ta nejvyšší vyzname- 
nání za statečnost a za zásluhy .^^ Černý Los říká: ,,A tak vše skončilo. V té chvíli jsem ještě 
nevěděl ze to znamená konec tolika věci. Když se ohlížím nazpět, nyní, z této vysoké hory 
stáří Ještě teď vidím ženy a děti zavražděné, nakupené na sebe a ztracené podél té klikaté 
strže, vidím vše tak jasně, jako tenkrát, když jsem byl mladý... Kruh národa Je rozbitý a jeho 
úlomky jsou ztraceny. Kruh nemá více střed a posvátný strom je mrtev. "^ 

OdliSná vize vesmíru 

„ Tedy požehnal Bůh Noemovi i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se 
a naplňte zemi. Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země a na všecko ptactvo 



nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou. " 
Vyjdeme-lí z této části Starého zákona a pokusíme se o analýzu kulturního zázemí, které 
dovolilo podporovat projevy agresivity vůči americkým domorodcům z touhy po bohat- 
ství (na úkor životního prostředí) a v neposlední řadě i z náboženské nesnášenlivosti, zjis- 
tíme, že tyto vlastnosti byly v Americe rozvíjeny v neprospěch společnosti a kultury 
velmi „odlišné*" z hlediska západního etnocentrismu. Avšak proto by tato kultura neměla 
být zbavena práva na existenci. 

Měli bychom si položit otázku, co napfíklad přimělo puritány z Plymouthu, aby zbra- 
němi a epidemiemi sužovali kmeny, které je přijaly v míru, až do jejich úplného vyhlaze- 
ní.^^ Do dnešní doby se zachovala jen jména ve své době mocných kmenů jako 
Pequotové, Narraganseti, Mohykáni, které puritánští „poutníci" považovali za démony, 
a proto se domnívali, že je jejich svatou povinností osvobodit zemi „od těchto škodlivých 
bytosti ve prospěch lepši rasy"?^ „Černé kutny" (jak bývají často obrazně nazýváni ev- 
ropští misionáři)^^ ve většině případů indiánům vnutili slovo Krista, aniž by ho ptízpůso- 
bili jejích chápání. Zmaten sofistickými disputacemi v lůně evropských církví, které 
domorodci nikdy nebudou schopni pochopit čiji přijmout, si vetřelec neuvědomil, že sto- 
jí před ,jinými" kulturními tradicemi; proto okamžitě označil vše, co viděl, za pohanské 
a divošské, jako něco, co musí být křížem či mečem (nejlépe oběma) podrobeno, vymazá- 
no, v lepším pNpadě přetvořeno. Zatajováním pravdy si nijak nepomůžeme, spíše na- 
opak: je třeba analyzovat setkání těchto dvou společností a konflikt, který následoval. 
Jedině tak lze vše pochopit a poučit se. Jak na severu, tak na jihu Ameriky došlo ke střetu 
mezi dvěma způsoby vnímání světa, mezi dvěma vizemi vesmíru. V této souvislosti stojí 
za povšimnutí, jak lze velké řečnické umění nebo např. dílo Charlese A. Eastmana a Čer- 
ného Losa považovat za produkt, který sice nebyl umělecky usměrňován bělochy, ale prá- 
vě oni v podstatě „přinutili" domorodce, dosud zvyklé předávat ostatním generacím svá 
díla v ústní podobě nebo - pokud se jednalo o sny či vize - pomocí piktogramů, aby je za- 
znamenávali na papír. Západní myšlení vděčí za svůj rozvoj v posledních dvou tisíciletích 
především řecké filozofii a Starému zákonu. Jsou to dva systémy, které spojuje dualistic- 
ká vize světa. Nejedná se tu o dualismus filozoficko-náboženského rázu, kdy se dva proti- 
klady prolínají a doplňují (světlo - temnota), ale o dualismus neslučitelných protikladů 
(duše - látka. Bůh - svět), jinými slovy o absolutní dualismus. Starý zákon obsahuje 
deistickou koncepci přímého oddělení Boha od světa, která je přírodním náboženstvím 
neznámá."'" Východní náboženství, soupeř „vyvoleného národa", která byla násilně a sou- 
stavně napadána ve jménu Boha- válečníka Jahve, neznala jediného, transcendentálního 
a nadpozemského Boha. Izraelité jsou národem, kde Bůh „neni pozemský a země neni 
božského původu'*. V jejich pojetí je svět oddělen od Stvořitele, který z něj naopak, po 
„vyhnání", udělal místo hříchu, místo Bohem prokleté, kde od té chvíle jako znak zavrže- 
ní „porostou jen tmy a křoví".^' To vše bezpochyby přispělo k znesvěcení země, která se 
stala nástrojem násilí, tedy jinými slovy profánní, a tak došlo k ostrému oddělení lidí od 
světa, jenž se zbaven mýtů stal dobývaným územím. Jedná se o „schizofrenii Západu", 
tedy dualismus „praktický", který se stává psychologickým, sociálním, ontologic- 
kým"a metafyzickým.^^ Také klasická řecká filozofie počínaje Sokratem odděluje fyzic- 
ký svět, který je nedokonalý, od dokonalého světa ideí. Předsokratovští filozofové patří 
ještě do kategorie myslitelů s myticko-globalizujícími vizemi, ale s nástupem Platóna 
a Aristotela je rozkol mezi bytím -jsoucnem a světem - idejemi dovršen. Platónova teo- 
rie dvou světů, oddělující duši od těla, duši od látky, ideu od látky a Aristotelovo učení 
potvrzují jedinečnost bytí světem nezměnitelného. Podobnost mezi názorem největších 



řeckých filozofu o svétě idejí - forem a skutečným, ,,nečistým" světem (podle nejvétších 
řeckých filozofu) a představou bible o „onom světě" - nadpozemském, s dobrým Bohem, 
a světem „nižším" - obětí prvotního hříchu, se zdá zřetelná. (Mimochodem myšlenka, že 
se rodíme jako hříšníci, byla pro indiány absurdní.) 

Nem' náhodou, že tato dualistická vize vstupuje do evropského myšlení prostřednic- 
tvím řeckých církevních otců ovlivněných Platónem a Starým zákonem. Svatý Augustin 
četl jak bibli, tak Platóna, zatímco Albert Veliký a Tomáš Akvinský znovu objevili pro 
západní teologii Aristotela. Descartes upřesňuje rozdělení mezi res extensa (tělo) a res 
cogitans (duše), a nejen to, definuje zvířata jako stroje bez duše. Také Marx vidí přírodu 
jako látku, která dualisticky prochází třídním bojem. Od teorie k filozofii a k historii je jen 
skok. Mravy a zvyky Evropanů se stále více podobají dějinám střetů, zvláště v případech 
jako je invaze do Ameriky a následně dvě světové války, jsou to dějiny zbrojení, neomlu- 
vitelného ničení, kde je křesťanský soucit abstraktním pojmem. Podle Hegela se dějiny 
Evropy podobají jatkám.^^ Bezuzdný vývoj technologií, zacházení s věcmi, jako by byly 
jen najedno použití neboli „použij a zahod^* - naší společnosti se tak stává vlastní filozo- 
fie, která odděluje bytosti od světa. Západní nihilismus je důstojným dítětem (západního) 
dualismu. To ovšem nevylučuje, aby nám příroda nemohla „posloužit", jako indiánům, 
ale ti se cítí součástí celého komplexu (přírodního a duchovního), z kterého získávají ob- 
živu a nikdy nic nadbytečného. Jsou vděční přírodě za to, co jim nabízí - nechtějí ji ovlá- 
dat, přetvářet nebo dokonce ničit. 

Naše chování vychází ze strachu, který si odporuje s již zmíněným sdělením: „Nebojte 
se -pro nás, indiány, naše travnatá rovina, prérie, se svými krásnými kopci, které se po- 
dobají zvlněnému moři, s řekami křivolace se klikatícími, s břehy husté porostlými zelení, 
není divočinou. Jen bílému muži připadala neposkvrněná příroda jako ,divočina *, zamo- 
řená , divokými * zvířaty a ,divokými ' lidmi. My, indiáni, jsme zde žili beze strachu. Půda 
byla úrodná a ve všem jsme viděli požehnání Velkého Ducha. Až s příchodem vousatých 
mužů z Východu, kteří zlostně a vztekle pronásledovali nás a naše rodiny, které jsme milo- 
vali, v tu chvíli se pro nás stala země , divočinou \ Když začala zvířata utíkat z lesů, to pro 
nás začal ,Divoký Západ*. "^^ Z technicko-vědeckého hlediska znamenalo dobytí americ- 
kého kontinentu úžasný pokrok, ale na druhé straně také „ekologickou hrozbu". Pro ame- 
rické indiány je základní životní zkušeností princip harmonie, harmonie jako vyváženost 
dualit, rovnováha, která vylučuje potlačování jedné strany stranou druhou. U Navajů ten- 
to univerzální smír vyjadřuje slovo hozho. Podle amerického antropologa Garyho W i t - 
herspoona „ hozho je řád, pocit štěstí, mravní pojetí dobra, biologické zdraví 
a blahobyt, estetický rozměr rovnováhy, harmonie a krásy. "^^ Fakt, že vesničané - oby- 
vatelé puebel dlouhou dobu odmítali používat k orání místo hole pluh, v nás může vzbudit 
pousmání, ale vysvětleme si proč: „ ...pluh totiž nešetrně pára břicho Matky Země. 
Nicméně v případě potřeby konali obřady díků a usmíření. Indián se po zemi pohybuje 
lehkým krokem, aby po sobě zanechával co nejméně stop, a také své příbytky si staví 
z materiálů, které jsou na místě k dispozici. Jeho obydlí mají nejčastěji formu kruhu. Pro 
tyto lidi je kruh tvarem přirozeným a posvátným. Podle indiánské vize se člověk, svět 
a Bůh vzájemně prolínají, člověk je součástí světa a celý svět je prostoupen božským de- 
chem. Z toho vyplývá, že má člověk chovat nejvyšší respekt a velkou úctu ke každé z částí 
celku: ke zvířatům, rostlinám, skalám. Podle bible se chování člověka k Bohu a vztahy 
mezi lidmi mají řídit deseti přikázáními, kde je člověku ponechána vláda nad světem. Na- 
opak indián se cítí být silně spřízněný s ostatními tvory, ale zároveň jim být dlužen za to, 
co mu nabízejí: indián žijící na prérii lovil bizony pro své přežití, také za to vykonáváním 



obětních obřadů děkoval a bizona učinil posvátným zvířetem;''^ zatímco bílému muži se 
během několika málo let podařilo bizony, kterých bylo okolo 60 milionů, skoro vyhubit. 
Bílí lovci lovili zvířata buď pro peníze, nebo pro zábavu. Indiánova představa pfírody se 
částečně shoduje s tím, jak přírodu vnímá velký mystik sv. František z Assisi. Náš pohled 
na ochranu životního prostředí je pro americké domorodce přímo arogantní, protože vy- 
chází z předpokladu nadřazenosti člověka vůči přírodě. Věta, kterou Lakotové uzavírají 
každý svatý obřad, zní: „ Všichni Jsme příbuzní, bratři. "^* 

Roku 1976 spojené kmeny Irokézů předaly výboru OSN poselství, ve kterém uvádějí: 
„ Afy vidíme svět odlišně, než jak ho vidí ostatní lidé. Naše pojetí časuje lineární. Nepova- 
žujeme se za vládce, ani za kořistníky ve vztahu k ostatním živým bytostem. Pro naši kultu- 
ru nebylo nikdy důležité rozvíjet materiální bohatství. Vždy jsme se považovali za část 
stvořeného... Každá věc je pro nás svatou, má svou danou funkci, která nemá být měně- 
na. "^^ Globální vizí domorodců je v podstatě rovnováha dualit, jako je tomu u jiných pří- 
rodních náboženství. Pro indiány nejsou protiklady odstředivé, ale naopak dostředivé, to 
znamená, že se snaží o spojení, jako je tomu kupříkladu v čínské kultuře u principů yiVi 
2ijang, Heyokové z kmene Siouxů, o kterých se obsáhle zmiňuje Černý Los, jsou toho dů- 
kazem: „ Všimli jste si, že pravda na tomto světě má dvě tváře. Jednu zkřivenou bolestí 
a druhou usmívající se, aleje to stále jedna a tatáž tvář, ať se směje či pláče. Když člověk 
ztrácí naději, je snad pro něj lepší ta smějící se, a když se cítí příliš dobře, bezpečně 
a chráněn, je lepší, vidí-li plačící tvář. "^^ Je to v podstatě Janus se dvěma tvářemi, které- 
ho Etruskové přivezli z Východu na evropský kontinent. 

Sexualita - chorobně považovaná naší neupřímně puritánskou společností za hNšnou - 
je stejně jako dech jedním z projevů opozice - integrace, které ve vesmíru nutně následují 
za sebou. Tuto představu vystihl Joharm Wolfgang G o e t h e následujícím způsobem: 

Dýchání má dvě přednosti. Děkuj tedy Bohu, 

vdechnutí a vydechnutí. když tě svírá. 

Jedno svírá, druhé posiluje. a děkuj mu i tehdy. 

Směsici nádhernou Je život! když té osvobozuje. ^ ' 

Také v politice a v ekonomii můžeme pozorovat vlivy tohoto rozdílného chápání ves- 
míru. Ekonomie obživy a politika skutečného smíru, se kterou se setkáváme u indiánů, 
kontrastuje s agresivitou a se snahami o rozdělení všeho, tak typickými pro Evropany. 
Dokonce i moderní fyzika jako by připomínala starobylé pomalé tempo buddhistů: 
„ Všechny věci se navzájem ovlivňují, nic neexistuje samo od sebe. "^^ 

Vize smrti a času odrážejí dva rozdílné postoje k životu. Indiáni neznali peklo ani 
hřích: „Hopiové nevnímají život a smrt odděleně od bytí, ale jako dvě období cyklu, který 
se opakuje. "^^ Naše pojetí času vychází z bible: přímka přicházející z minulosti, jdoucí 
přes současnost a ztrácející se v budoucnosti, tedy Bůh - stvoření - návrat k Bohu. Na- 
opak pro indiány je čas obnovujícím se cyklem: „Nám je lineární pojetí času zcela 
cizí. ' Indiánské příběhy jsou málokdy přesně časově ohraničené, a tím je zvýrazněn je- 
jich charakter mýtu a ponaučeni. 

I svatá místa biblické a křesťanské tradice jsou velmi odlišná, například proto, že ne- 
jsou zbožňována místa v pNrodě, ale události svaté nebo za svaté uznané náboženskou 
tradicí. Jedná se o oddělená místa, jsou oddělená od přírody a od (světského) světa. Jak 
v řečtině, tak v latině pochází etymologie termínu označujícího svaté místo od sloves ře- 
zat, oddělit (temenos a templům). 



Potupou věčného stromu sv. Bonifáce bylo poražení Donarského dubu, posvátného 
stromu Germánů (v letech 723 a 725 ), čímž bylo skrytě vyjádřeno pohrdání a zhanobení 
„přírodních náboženství". Už nás nepřekvapuje, že tolik lidí dokáže žít „bez Boha", 
vždyť ateismus v dnešní době dosáhl nejvyššího stupně ve srovnání s minulostí. Důvo- 
dem je odvrácení od Boha paradoxně podporované deismem a dualismem a ještě navíc 
doktrínami kapitalismu, materíalismu a osvícenectví, které jsou toho důsledkem. 

Ateismus, nihilismus a materialismus ve své degenerované formě u „přírodních" náro- 
dů prakticky neexistují, jako jinde kulty ďábla, satanismu a pekla. V Americe před pří- 
chodem Evropanů všechny národy věřily v mytické pojetí světa, ve kterém duše a látka, 
svaté a profánní, nelze přesně od sebe oddělit, protože tvoří část celku „všeobestírajícího 
velké tajemno". Nenechme se oklamat různorodostí pojmenování - Dárce života pro 
Apače, Manitú u Algonkinů, Dárce dechu u Cherokeeů atd. Cenu, kterou jsme museli za- 
platit za to, že jsme se vzdálili přírodě a „Bohu všech věcí", je pocit odcizení a ztráta jed- 
noty světa vnímaného globálně. Imperialismus kapitalistického rázu příliš věřil ve vládu 
bez hranice stvoření. Indiáni neznali pojem vymezení vlastnictví a držení půdy, dokonce 
jim připadal bláznivý běloch, který chtěl koupit půdu. Pro tyto „divochy a pohany" bylo 
naše třídní rozdělem' nepřijatelné, pripadalo jim divné věřit v „křesťanskou společnosť' 
s malou vírou a sociální nespravedlností. Je až paradoxní, že lidé spjatí tak silnými kořeny 
se svým územím (které považovali za posvátné), svobodní ve své vlasti, kterou milovali 
a které si vážili, z ní byli násilně vytlačeni. Nezapomínejme, že útočm'ku byl posvátný 
vztah indiánů k půdě otců cizí a nepochopitelný. 

Nový cit k přírodě, který vyjadřovali již romantici, se nyní znovu objevuje prostřednic- 
tvím ekologických hnuti. Jde o „návrat k přírodě" vyvolaný zprávami o znečištění řek 
a moří, o ubývání pralesů apod. Lidé si začínají uvědomovat, že země se nemůže doneko- 
nečna sama uzdravovat, a především, že se člověk neobejde bez terapeutického účinku 
přírody. 

Posvátná dýmka 

,, Byli jsme národem bez zákonů, ale měli jsme ten nejlepší vztah s Velkým Duchem, 
stvořitelem a pánem všeho. Považovali jste nás za divochy. Nechápali jste, ani jste se ne- 
snažili pochopit naše modlitby. Když jsme zpívali chvály Slunci, Měsíci nebo větru, pova- 
žovali jste nás za uctivače model. Aniž jste cokoliv pochopili, odsoudili jste nás jako 
ztracené duše jen proto, že naše víra je odlišná od té vaší. "^^ Indiánský náčelník, jenž 
v 19. století pronesl tato slova, si byl vědom, že bílí muži, kteří přišli od moře, 400 let od 
prvního španělského vylodění, nepochopili, že se setkali s lidmi, kteří nejenže mají duši 
(španělští dobyvatelé o tom silně pochybovali), ale mají dokonce i vlastní, velmi krásné 
a hluboké náboženství. Jednotlivá náboženství amerických indiánů se od sebe odlišují ob- 
řady a pojmenováním božstev, ale měla a mají společný charakter v celé Severní Ameri- 
ce, od Apačů na jihu až po Eskymáky na severu. Jejich víra je osvobozená od soflstických 
dogmat, od disputací, od neúčelných rozhovorů: v Severní Americe neexistovali kněží ve 
smyslu, v jakém my používáme tohoto slova. Vztah s božstvem byl především volbou 
a vnitřním pocitem, který se neobnovuje v určený den na určeném místě, ale v lůně příro- 
dy a kdykoli. Výše zmíněný indiánský náčelník zdůrazňuje, že jejich víra je zcela odlišná 
od víry kolonistů, která se často projevuje jen vnějškově nebo v pohrdání vůči obřadům 
a vůči víře umožňující indiánům, aby se cítili Částí tajemná, které je obestírá. Atavistické 
náboženství indiánů je především výborným duševním a lidským prostředkem k přijetí. 



a hlavně k vstoupení do osmotického vztahu s mocnou americkou přírodou. Přírodou, 
kterou ,4iositelé civilizace"' považovali za divokou a hrozivou. Indiáni se již od útlého 
věku učili úctě, obdivu a úžasu ke svému okolí, z kterého vyzařoval Bůh. Mnozí by proto 
považovali za zneuctění uzavfít jej mezi čtyřmi stěnami. Vždyť ho lze tak dobře vnímat 
na otevřeném prostranství či o samotě při ranní očistné koupeli. 

Celá víra těchto nešťastných lidí spočívala v radosti z přijímání tajemného zázraku 
stvoření, a nikoli ve „vědecké"" snaze o vysvětlení a vládnutí. Ve světě, kde nebylo vězení 
či peklo, zbožnost a ušlechtilost ducha poskytovala jedinci velmi pevný mravní cit. Nut- 
nost přežití spolu s pojmem tiyospaye (rozšířená rodina) byly výhodami ochranného vzta- 
hu, který mezi sebou udržovali členové rodu a kmene. Náboženská výchova dětí byla 
vždy svěřována rodičům: „Domnívali jsme se totiž, že vychovaje nejvyšší povinnosti ro- 
diče Jediné osoby, která je schopna vzít na sebe kněžskou odpovědnost, povinnosti ajunk- 
ci, protože rodičovská moc stvořit a chránit se blíží činnosti božské. ' 

Víme toho mnoho, pokud jde o náboženství nomádských kmenů z prérie (posledních, 
které podlehly dobyvatelům), a díky jim vnímáme poezii, pravdu a krásu oněch zvyků, 
nyní uvězněných v rezervacích. Charles A. Eastman potvrdil, že indián „ byl člověkem 
věřícím již v lůně své matky *\*^ přivyklý a naučený naslouchat Velkému tajemnu a du- 
chovnímu vlivu pramáti. „Indián se měl chovat a meditovat tak, aby vzbudil v citlivé duši 
ještě nenarozeného dítěte lásku k Velkému tajemnu a pocit bratrství se stvořeným. Ticho 
a samota jsou pravidla, kterými se má řídit těhotná žena. "^* Později asi okolo osmého 
roku byl chlapec svěřen dědečkovi, dívka babičce. Důvodem tohoto rozdělení byl způsob 
života indiánů, ve kterém bylo nezbytnou nutností dělit se o povinnosti. Je třeba dodat, že 
toto oddělení nebylo vždy tak výrazné. Úkolem prarodičů bylo předávání příběhů, tradic 
a mravních zásad kmene. „ Naše víra nemohla být koncipována jako doktrína, ani vnuco- 
vána někomu, kdo by nedychtil po jejím přijeti, proto neexistovala kázání, proselytismus 
ani pronásledování, ani posměváčci či ateisté, "^' V náboženském životě indiána bylo 
největším spirituálním zážitkem setkání s Bohem o samotě. Siouxové používají těžko 
přeložitelný termín, Hambeday, kterým je vyjádřen smysl jedinečného a poetického vzta- 
hu s božstvem. Je možno jej chápat jako „tajemný pociť' nebo také jako „boží vědomí".^^ 

Kolonisté pohrdali (zdánlivě) extrémní skromností a chudobou indiánů zapomínajíce, 
že jejich víra jim zakazovala hromadění bohatství. Platilo obecné pravidlo, podle kterého 
se lovec rozdělil o svou kořist se svými druhy, kteří při lovu neměli štěstí či se ho z něja- 
kého důvodu nemohli účastnit, protože pro indiány - stejně jako pro velké humanisty, ja- 
kým byl sv. František z Assisi - obohacovat se znamenalo podlehnout chtíči a vzbuzovat 
závist. Někteří slavní náčelníci, např. Šílený Kůň, byli velmi chudí, protože obdarovávali 
ty, kteří to nutně potřebovali, ale patřili k nejbohatším, pokud jde o vážnost, jíž se těšili u 
svých lidí, a vděčnost, kterou jim tito prokazovali. Mnozí misionáři nejen že považovali 
za satanismus vše, co se vymykalo jejich chápání, ale ani často nedokázali poskytnout 
hmatatekiý důkaz křesťanské ctnosti.^ Takto odpověděl velký řečník Červený Kabát mi- 
sionáři Cramovi, ve shodě s názorem ostatních indiánů, kteří viděli, jak pionýři i vojáci 
absolutně nedodržují přikázání, která preláti tolikrát ve svých proslovech opakují: „I my 
máme víru, kterou byli nadáni ptáci a jež byla předána nám, jejich dětem. Víra nás učí 
vděčnosti, spojenectví a vzájemné lásce. My se o víru nikdy nepřeme. "^^ Další myšlenka 
z jeho úvahy: „Lidé, kteří lžou, kradou, kteří mají špatné vztahv s bližními, nedůvěřuji 
přátelům, zvláště členům rodiny, jsou bolavým místem lidstva. " ^ 

Pronikání křesťanství mezi indiány bylo pomalé, problematické a povrchni: indiánům 
nečinilo takové potíže pochopení slov Krista, jako spíše uvěřit těm, kdo je hlásali. Mnozi 



indiáni nacházeli a nacházejí společné prvky obou náboženství, ale nechápali, proč se sa- 
motní misionáři neřídí tím, co se jim snaží vnutit. Je jasné, že konverze se zbram' v ruce 
jak na jihu, tak na severu nebyly ku prospěchu novému náboženství, které přicházelo z ta- 
kové dálky a kterému se samotní Evropané svým surovým chováním vysmívali. Indiáni 
málokdy nazývali svého Boha jménem, a jak jsme již vidéli, neznali proselytismus. In- 
dián zcela výjimečné opouštěl svou víru, což znamenalo vzdát se svobodného stylu života 
v kmeni a žít ve stylu dobyvatelů se všemi důsledky tohoto rozhodnutí: vyvrácení z koře- 
nů, život ve „čtvercových domech", pohrdání nebo přinejlepším soucit těch, kteh' ještě 
bojovali za svobodu. Hrdí válečníci a počestné ženy nazývali odpadlíky pohrdavým pří- 
domkem (ačkoliv hlad, alkohol a nemoci měly více stoupenců, než se jich podařilo získat 
misionářům) „přimknuti k síle". „Jen když byl indián duševně zcela přemožen, podlomen 
morálkou a růstem obchodu, dobýváním a alkoholem, jen tehdy se křesťanským misioná- 
řům podařilo, aby se ho zmocnili. "^"^ Svobodný domorodec nemohl uvěřit tomu, že se 
představitelé církve (včetně biskupů), hned po generálech, zavazovali smlouvami před 
svým Bohem. Smlouvami, které byly nestoudně porušovány a které vyvolávaly hněv, ale 
i pohrdání domorodců.^^ 

„Pro prvního obyvatele Ameriky byla hrdost spojena s pokorou. Duchovní domýšli- 
vost byla cizí jeho přirozenosti i vychování. "^^ Samotný Ohijesa (podle Eastmana) objas- 
ňuje tuto konfliktní situaci příběhem ve stylu indiánského vyprávění, a snaží se tak 
obhájit svou víru. Víru, ke které se vrátil v šedesáti letech, zklamaný, po získání doktorátu 
a části života prožitého jako lékař, ženatý s bílou ženou a žijící ve světě bílých: „Jednou 
se misionář rozhodl poučit Indiány o pravdách jeho svaté víry. Vyprávěl jim o stvořeni 
světa v šesti dnech, o vypovězení našich prarodičů podlehnuvších pokušení. Divoši mu 
zdvořile a pozorně naslouchali a potom, co mu poděkovali, zase jeden indián začal vy- 
právět velmi starý mýtus. Ale misionář příběhu zjevně nevěřil a byl jím znechucený 
a rozhořčeně prohlásil: , Já jsem vám vylíčil svaté pravdy, ale to, co vy mi říkáte, jsou 
jen smyšlené pohádky. ' ,Můj bratře ' odpověděl indián, který byl jeho slovy uražen, ,zdá 
se, že ti nejsou známy normy společenského chování a života. Viděl jsi, že my . . . jsme vě- 
řili tvému vyprávění, proč ty nechceš uvěřit našemu? Každé náboženství má svou svatou 
knihu. '"^^ 

Mnoho atavistických obřadů bylo ovlivněno - spolu s postupem vojsk - křesťanstvím. 
Není náhodou, že poslední záchvěv indiánského duchovna. Tanec duchů Wowoky, bylo 
zvláštním synkretickým spojením kultu peyotlu (znovuobjeveného v nížinách), pokřes- 
ťanštěného mesiášského vyčkávání a tradičních tanců. Ti, kdo celý obřad pozorovali, toto 
období definují jako „přechodné". Značná část původních zvyků byla zkorumpována 
a zkažena alkoholem. Typickým dokladem této dekadence je Tanec slunce, který vznikl 
jako prostředek k vyjádření vděčnosti válečníků za náklonnost projevenou jim v bitvě 
Velkým Duchem, se natolik změnil, že se až stal projevem barbarství. Vše vyvrcholilo 
jeho potlačením a následným zákazem ze strany vlády Spojených států.^^ Kmeny žijící 
v prérii dosáhly a udržovaly si velmi vysokou duchovní úroveň. V případě Lakotu a Čer- 
ného Losa (které zasáhl vliv bělochů s určitým zpožděním) se zachovala a předávala 
prostřednictvím sedmi základních obřadů výstižně popsaných samotným Černým Losem 
v knize, kterou nadiktoval před svou smrtí Josephu E. Brownovi. Sedmička je pro La- 
koty spolu se čtyřkou a šestkou (posvátné) číslo Wakan - představuje šest směrů světa 
(Zenit, Nadar a čtyři světové strany) a střed symbolizující centrum vesmíru. Je to číslo zá- 
kladních lidských vlastností a ctností a také kmenů tvořících Lakotský národ (Hunkpapa, 
Minneconjou, Sicangu, Sihasapa, Oohenumpa, Itazipo, Oglala). Tradiční lakotská vláda 



se stále nazývá Oceíi-Sakowin tj. Rada Sedmi Ohňů. Označeni šaman bylo často překlá- 
dáno - zvláště misionái4, kterým velkolepost a výpravnost obřadů připomínala středově- 
ké čarodějnické obřady - jako „čaroděj'*. Ve skutečnosti byl šaman či Wikasa-Wakan 
před příchodem dobyvatelů velmi uznávaným a obávaným mužem u celého kmene - díky 
svým léčitelským schopnostem a přímému kontaktu se světem duchů. U těchto 
Pejuta-Wikasa (přírodních lékařů) je téměř nemožné stanovit dělící čáru mezi magií 
a medicínou, bylinářstvím a (jimi rovněž prováděnou) chirurgií. Nelze jim lehce dosvěd- 
čit praktikování tak zvané „černé magie'\ ale rozhodně se nejedná o čaroděje, který se na 
nás ironicky usmívá z Cooperových románů nebo z podřadných amerických westernů. 
Zvláště u muže s takovým rozhledem a na takové mravní úrovni jako Černý Los, který 
svou knihu diktoval Brownovi z důvodu naléhavé potřeby zachovat světu Posvátnou dým- 
ku. Díky podrobnému popisu všech sedmi základních obřadů Lakotu se nám téměř sto let 
po zmizení posledmlio svobodného indiána podařilo nahlédnout do světa, který se zdál být 
již navždy ukiyt v etnologických archivech. Jedná se o obřady: Wanagi-Juha (opatrování 
duše), Inipi (očistný obřad), Hanblecheyapi (rituální pláč po podstoupené vizi), 
Wiwanyak-Wachipi (tanec slunce), Hunkhapi (obřad spříznění), Ishna-Ta-Awi-Cha-Lowan 
(příprava dívky na povinnosti ženy), Tapa-Wanka-Yap (hod míčem). 

Posvátná dýmka, kterou první pozorovatelé hovorově nazývali „kalumet míru*' a o níž 
věděli, že se používá během jednání, doprovázela nejen je, ale i všechny ostatní obřady. 
V ní je symbolicky v kůži z bizona, hlavičce dýmky a v peří z orla znázorněn vesmír. 
„ Většina lidí ji nazývá .dýmkou míru \ nicméně na zemi není míru, ani mezi sousedy, a by- 
lo mi řečeno, že uplynulo mnoho let od doby, kdy bylo míru na zemi. Křesťané stále mluví 
o míru, ale jsou to jen slova. "^' Opatrování duše je jedním z nejdojemnějších a nejpoetič- 
tějších obřadů siouxské liturgie; roku 1 890 byl na nátlak misionářů vládou zakázán. Gior- 
gioSalvatori se zmiňuje o tom, že v posledních letech došlo k znovuzrození tohoto 
obřadu v odlehlých oblastech amerického kontinentu.^ Obřad spočíval v „potlačení"" 
duše malého dítěte, kterému byla předčasně najeden rok odepřena rodičovská láska, tak 
aby došlo pomocí oběti rodičů a působením šamana k očištění. Shledal-li to šaman nut- 
ným, museli rodiče po celý rok opatrovat kadeř vlasů dítěte. Podle víry Lakotu je v něm 
uzavřena duše. Rodiče museli plnit nejrůznější obřady (mezi ně patří rituální kouření 
napěchované dýmky), při každém jídle museli ponechat vybrané sousto pro dítě, ne- 
směli se mezi sebou hádat, dopouštět se třeba i minimálního násilí na komkoli a nako- 
nec měli obdarovávat chudé. Po uplynutí jednoho roku šaman v přítomnosti čtyř žen 
„nikdy nedotčených mužem'' osvobodil duši dítěte těmito slovy: ,, Vzlétni, ty duše svo- 
bodná, dej se na svatou cestu po své rudé stezce, dosáhni duší, které tobě i nám předchá- 
zely, v přítomnosti Wakan-Tanky. *^^ Takto Černý Los vysvětloval způsob obřadu 
etnologovi Josephu E. Brownovi: „ Pečuje-li se o duši dobrého člověka, dojde ke splynutí 
duše a ducha a k následnému dospěni k Všemohoucímu, z kterého se zrodily. "^^ Tyto ata- 
vistické zvyky, potvrzené archeologickými nálezy z dávných období (InipiX na jedné 
straně posvěcují vztah každého člena kmene s Velkým tajemném, a na straně druhé, 
z antropologického hlediska, omezují militarismus a činí život posvátným. V těchto 
posledních slovech šamana-válečníka najdeme hluboký smysl daru Posvátné dýmky li- 
dem: „ Měli bychom si uvědomit, že On je přítomen v každé věci: ve stromech, trávě, ře- 
kách, horách a v každém čtyrnožci, v okřídlených tvorech, a také je třeba si uvědomit, že 
On stojí nad všemi věcmi a bytostmi. Když vše, co uděláme, bude vycházet z našeho srd- 
ce, v tu chvílí pocítíme bázeň, lásku a poznáme Velkého Ducha a budeme se chovat, exis- 
tovat a žít, jak On zamýšlí. "^^ 



* Studie vychází z nesčetněkrát publikované práce Black Elk Speaks (v Českém překladu pod ná- 
zvem Mluvi Černý Jelen) Johna G. N e i h a r d t a , jež zachytila, jak praví podtitul českého vydání 
z roku 1998, životní příbéh Svatého muže z kmene Oglala Sioux. Ve stejném roce vyšla česky také 
Posvátná dýmka. Zpráva Černého Losa o sedmi obřadech Siouxů Oglala, kterou zaznamenal a zpra- 
coval Joseph Epes B r o w n . Jak je vidět, v české překladové literatuře psaní jména Hekapy-Sapy ko- 
lísá. Redakce se přidržuje italského překladu, na který se autor této studie odvolává. 

' Popolo della genie comune. 

^ Alce N e r o , La sacra pipa. Rusconi, Milano 1 986, s. 7. 

^ John G. Neihardt, Alce nero parla. Adelphi, Milano 1 968, s. 26. 

* Alce Nero, cd., s. 9. 

^ Arthur R i m b a u d , Lettere della vita letteraria, Rosselina Archinto, Milano 1 991 , s. 44. 

^ Charles A. Eastman,/, 'anima deW Indiano. Adelphi, Milano 1983, s. 1 7. 

^ John G. N e i hardt, c. d.. s. 197-198. 

' Tamtéž, s. 11. 

'Tamtéž, s. 21. 

'° Tamtéž, s. 11. 

" Tamtéž, s. 16. 

'^ Tamtéž, s. 80. 

'^ George Armstrong Custer (1 839 v New Rumleu, Ohio - 1 876 u Little Big Hom, Montana). Po ukončení 
West Pointu se proslavil ve válce Severu proti Jihu na stranč stoupenců Unie. V roce 1 866 vstupuje do armády 
s hodností podplukovníka 78. regimentu kavalerie, dochází ke střetu s indiány kmene Cheyennee v Kansasu 
a v Oklahomč (krveprolití Washita 1 868). Po vypuknutí povstání Siouxů a Cheyenneů, v roce 1 876, vstoupil se 
svým oddílem do útvaru generála Terryho. Custer, který si nechával říkat generál, aniž jím byl kdy jmenován, se 
25. června 1 876 chystal napadnout u Little Big Homu indiány, o nichž se domníval, že dosahují zanedbatehiého 
počtu. Byl však překvapen kmenem Siuxů v čele se Sedícím Býkem a Šíleným Končm; nakonec u Little Big 
Homu padl nejen Custer, ale také všichni jeho muži. Podle Guieltiero S t e f a n o n , Uomini bianchi contro uo- 
minirossi, část IV., Mursia, Milano 1985. 

'^ Giogio S a 1 v a t o r i , // cerchio sacro dei Sioux. Vallecchi, Firenze 1 99 1 . 

'* Coloro che gettano via il grasso (gli invasori). Srov. John G. Neihardt, c. d., s. 83. 

'* Tamtéž, s. 93. 

'^ Philippe J a c q u i n , Storia degli Indiáni ď America. Mondadori, Milano 1977, s. 137. 

" Dee B r o w n , Seppellite il mio cuore a WoundedKnee. Mondadori, Milano 1972, s. 109-1 10. 

''John G. Neihardt. c.d.,s.l45. 

^ Alce N e r o , c. d., s. 145. 

^' Charles A. E a s t m a n , c. d., s. 82. 

^ Enzo B r a s c h i , // popolo del grande spirito. Mursia, Milano 1 986, s. 1 6 an. 

^JohnG.Neihardt,c.d.,s. 82. 

^ Gualtiero S t e f a n o n , c. d., s. 387 an. 

^ Tamtéž, s. 275. 

^Genesis]. 2%. 

^ Francis Jennings,/. 'invasione dell 'America. Einaudi, Toríno 1991 kap. XIIL an. 

^ Flemire Z o 1 1 a , La chamanisme indián dans la litteratwe americain. Gallimard, Paris 1974, s. 41 . 

"johnNeihardt.c.d.s.256. 

^ Rudolf K a i s e r , Dio dorme nella pietra. Red ediz., Como 1 992, s. 1 8. 

" Genesis 3.7. 

^^ Rudolf K a i s e r , c. d., s. 24. 

" Tamtéž, s. 35. 

^K. Recheis -G. Bydlinski,&7f che gli alberi parlano? Ediz. il Punto ďincontro, Vicenza 1992, 

5.111. 

^^ Gary Witherspoon, Language and art in the Navajo universe. Ann Albor 1 977, s. 1 54. 

^ Rudolf Kaiser,c.d.,s. 51. 

'^ Joseph Epes B r o w n , G// Indiáni del Nord America. Rusconi, Milano 1 98 1 , s. 15. 

^ Giogio S a 1 v a t o r i , c. d., s. 88. 



'' Rudolf K a i s e r , c. d., s. 57. 

^JohnG.Ncihardt.c.d..s. 191-192. 

*'RudolfKaiscr.c.d..s.71. 

*^ Tamtéž, s. 77. 

*^ Tamtéž, s. 82. 

*^ Tamtéž, s. 87. 

^^ Philippe J a c q u i n . c. d., s. 71 . 

^ Charles A. E a s t m a n . c. d.. s. 27. 

*'' Tamtéž, s. 27. 

*' Tamtéž, s. 27. 

^' Tamtéž, s. 17-18. 

*° Tamtéž, s. 18. 

^' Wilcomb E. W a s h b u r n . G/l /m//£iw ť/Vímericťz. Editori Riuniti, Róma 1981, s. 139-140. 

^^ Charles A. Eastman,c. d., s. 13. 

" Philippe J a c q u i n , c. d., s. 79. 

^ Charles A. E a s t m a n , c. d., s. 24. 

" Tamtéž, s. 25-26. 

^ Tamtéž, s. 53. 

" Tamtéž, s. 67. 

'' Giogio S a 1 v a t o r i , c. d., s. 1 05 an. 

" Alce Nero, cd., s. 13. 

**'GiogioSalvatori,c.d.,s. 111-112. 

*' Tamtéž, s. 113. 

" Alce N e r o . c. d., s. 24. 

" Tamtéž, s. 14. 



ZáH1999 

Překlad: Vilma Psoto vá 



BLACK ELK SPEAKS 

THE WITNESS OF THE HISTORY OF THE NATI VE 
AMERICAN SPIRITUÁL LIFE AND THEIR INTERPRETER 

Summary 

The author concentrates in his article on a relatively well-known personality ofthe „ history of 
shamanism " ofthe North American native inhabitants, HekapaSapa - Black Elk (J 860/65 - J 950). 
Hefocuses on visions that in North American prairies, as opposed to other shamanistic regions, 
constitute a key phenomenon. As a basis for his analysis he ušed the books that Black Elk dictated 
towards the close ofhis life, not under thepressure of liter ary urgency, but in order topreserve the 
spirituál world that (regardless ofall possiblefashionable trends) disappears irrevocably. may we 
like it or not. Black Elk was bomfree to a mysterious world, where white man has been a distant 
nightmare, anddiedafter the horror s ofthe two world wars. He believedthen that the Changleska 
Wakan (Holý circle) has been broken and destroyedforever. 

Trough Black Elk 's testimony the author looks to various techniques of the shamanistic 
practices ofthe North American Indians and interprets their impacts. Besides his main source, he 
uses mainly the Italian literatuře, although at the base ofhis research in the most generál sense are 
today already classical works ofMircea Eliade. 

Trans lat ion: Markéta Křížová 



ČESKÝ LID, 87, 2000, 1 



JEDNA Z tisíce 



(OSUDY REZERVACE WHITE EARTH V MINNESOTĚ) 



MARKÉTA KŘÍŽOVÁ, FF UK, Praha 



Ve Spojených státech amerických dnes existuje kolem tří set indiánských rezervací 
a přiblii^é dvojnásobný počet více či méně autononmích osad. Každodenně se musí vy- 
rovnávat s problémy, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti vzájemných vztahů bč- 
lochů a původních obyvatel na půdě severoamerického kontinentu. Všechny rezervace 
poznamenala jednotná oficiální politika americké vlády vůči indiánům, na niž ale přísluš- 
nici jednotlivých kmenů a skupin reagovali po svém. To je i případ White Earth ve státě 
Minnesota, obývané příslušníky kmene Odžibvejů. 

Experíment ve White Earth 

O území dnešní Minnesoty vedli od 17. do 19. století boj dva indiánské kmeny, Siou- 
xové (Dakotové) a Odžibvejové, známí i jako Čipevejové a sami sebe nazývající Anišiná- 
bi, Prvm' nebo Praví lidé. Přestože tyto kmeny mluvily odlišnými jazyky, svou materiální 
i duchovní kulturou se navzájem velmi podobaly. Všichni indiáni v zalesněných oblas- 
tech kolem Velkých jezer se živili lovem velké zvěře (jelenů, losů a medvědů), rybolo- 
vem a sběrem javorové mízy, z níž vařili cukr, a divoké rýže, nekultivované obilniny, 
která v této části Severní Ameriky hustě pokrývá hladiny jezer a řek. Někdy se věnovali 
i primitivnímu zemědělství. 2^ sezónními zdroji potravy se stěhovali z místa na místo 
v každoročně opakovaném cyklu. Základní společenskou jednotkou nebyl kmen, ale „lo- 
vecká tlupa"", skupina 5-20 příbuzensky spojených rodin vedená náčelníkem a užívající 
volně vymezené lovecké území. Jejich náboženství dominovala víra v dobré a zlé duchy - 
numicfyy}eyiclú pomoc mohly zajistit modlitby a oběti.* 

Odžibvejové původně žili východně od Minnesoty, v oblasti mezi Hurónským a Ho- 
řejším jezerem. Již v 1 6. století přišli do kontaktu s bílými obchodníky. S Francouzi a Ho- 
lanďany a později i s Angličany a Američany směňovali kožešiny bobrů a vyder za střelné 
zbraně, kovové nástroje, látky a alkohol. Zároveň se stali zprostředkovateli tohoto ob- 
chodu pro kmeny na západě, bělochům nepřístupné, mimo jiné i pro Siouxy. Obchodní 
úspěchy podnítily jejich zájem o nová lovecká území a malé skupiny Odžibvejů pronika- 
ly po severním i jižmm břehu Hořejšího jezera dále do vnitrozemí. Jejich expanzi urychlil 



i tlak jiného mocného kmene, Irokézů. Když se Odžibvejové začali usazovat i na sioux- 
ském území v dnešm' Minnesotě a Wisconsinu, partnerství vystřídalo soupeření a vzájem- 
né přínosné soužití válka, která s občasnými přestávkami trvala více než sto let. 
Siouxové nakonec, počátkem 19. století, získali koné, a tím se jim otevřely nové mož- 
nosti v prériích západně od Minnesoty. Ze sezónních lovců, rybářů, sběračů a zemědělců 
se změnili v kočovné lovce bizonů. Pány minnesotských lesů a jezer se tak nakrátko stali 
Odžibvejové. 

Období obchodu s kožešinami výrazně poznamenalo odžibvejský životní styl. Prodá- 
vali Evropanům nejen kůže a kožešiny, ale také potraviny (kukuřici, sušené maso, divo- 
kou rýži i cukr), kožené oděvy, sněžnice a kánoe z březové kůry, jejichž výrobou byli 
proslulí. Specializovali se proto na tyto činnosti, zato například výroba keramiky již v 1 7. 
století téměř úplně vymizela, neboť ji nahradilo kovové nádobí. Zisk, jenž obchod s kože- 
šinami přinášel, vedl ke zvýšenému soupeření s ostatními indiánskými kmeny a skupina- 
mi, ale také k nevraživosti uvnitř odžibvejských loveckých tlup. Z loveckých území, 
společně „vlastněných" či spíše obývaných, se vydělovala přesně vymezená teritoria, je- 
jichž užívání bylo vyhrazeno mužským příslušníkům jedné nukleární rodiny. Tomu, aby 
se celý odžibvejský kmen rozpadl na vzájemně si konkurující znepřátelené skupinky, do 
značné míry zabránilo nové náboženství, které se zformovalo koncem 17. století v osadě 
La Pointe na západním pobřeží Hořejšího jezera a rychle se rozšířilo mezi Odžibveje na 
jihu i na severu. Tzv. náboženství Midéwiwin, doslova ,4iáboženství společnosti Midé", 
navázalo na tradici šamanských rituálů a tajnýchj veřejných spolků, již v předkolumbov- 
ských dobách velice oblíbených mezi všemi kmeny v oblasti Velkých jezer. Vycházelo 
však i z učení křesťanských misionářů, kteří ve svých kázáních ztotožnili křesťanského 
Boha s „Velkým duchem" Kiči mafiiďo, jemuž je celý svět podřízen, a tím uvedli do od- 
žibvejského duchovního světa vědomí hierarchie. Právě striktní hierarchie a několik stup- 
ňů zasvěcení byly určujícím znakem, jenž odlišoval Midéwiwin od starších spolků. 
A jestliže hlavním účelem její existence bylo uchovávání a předávání znalostí o léčení, 
předávali si její členové také mýty o původu Odžibvejů. Tyto tradované dějiny prohlašo- 
valy Odžibveje za odlišné od všech ostatních lidí, bělochů i indiánů, a tím posilovaly je- 
jich vzájemnou solidaritu. Teprve v době rozmachu Midéwiwin odkládají jednotlivé 
lovecké skupiny svá přízviska a přijímají společné jméno Anišinábi.^ Odžibveji, případně 
zkomoleně Cipeveji, nazývali příslušníky tohoto ičmene Francouzi. Toto slovo je nezná- 
mého původu, někteří autoři je ale odvozují od termínu „zkrabacený pečením" a vztahuji 
buď na zvláštní střih mokasínů s krabatým švem na nártu, nebo na odžibvejský zvyk mu- 
čit zajatce pomalým ohněm. 

Během 19. století poptávka po bobřích kožešinách klesala a Odžibvejové museli hle- 
dat náhradní zdroje pHjmů. Nechávali se najímat jako průvodci a přepravci, podíleli se na 
těžbě železa, mědi a olova v povrchových ložiscích v Minnesotě a Wisconsinu a přede- 
vším na kácení stromů a jejich přepravě na jih a východ Spojených států. Přestože se na 
jejich lovištích usazovalo stále více bělochů, ze vzájemného soužití dlouho profitovaly 
obě strany a Odžibvejové si uchovávali i politickou nezávislost. Tak jako v případě jiných 
indiánských kmenů se jejich situace podstatně zkomplikovala až ve chvíli, kdy s nimi 
představitelé americké federální vlády začali uzavírat smlouvy o odstoupení půdy. Meto- 
du formálního prodeje indiánských území formou „veřejných smluv" zavedli už předsta- 
vitelé evropských mocností, které si tak chtěly pojistit svá americká panství. Zástupci 
Spojených států na tuto zvyklost navázali a dále ji rozvinuli. Původně se indiáni pouze 
vzdávali svých lovišť a odcházeli na území dosud nezasažená bělošskou expanzi, později 



jim byly z odstoupené půdy vydělovány autonomní enklávy - rezervace, v nichž si méli 
podržet některá zvláštní práva. V okamžiku, kdy do nich indiáni přesídlili, však ztráceli 
vliv na další směřování svých životů. Ty byly svěřeny do péče vládních agentů, učitelů a 
misionářů. Rezervace, prezentované jako „svébytná" území zůstávající v majetku kmene, 
se měly v konečném důsledku stát místy „civilizování" a „amerikanizace" jejich barev- 
ných obyvatel.^ 

V padesátých letech 19. století tedy zamířily do Minnesoty tisíce přistěhovalců z Evro- 
py, především Němců a Skandinávců, a zástupci americké federální vlády uzavřeli s před- 
staviteli rozptýlených odžibvejských loveckých skupin několik smluv. Část Odžibvejů se 
usadila v desítce malých rezervací, ale jejich „výchova" nepostupovala příliš rychle. To 
vedlo biskupa episkopální církve Henryho Whippla k vypracování plánu na soustředění 
všech Odžibvejů z Minnesoty do jedné rezervace. V té by se „ v bezpečí před whisky zvol- 
na změnili v úspěšné a spořádané občany ".^ Příslušná smlouva byla uzavřena 1 9. března 
1 867. „Aby bylo možné poskytnout řečeným tlupám přiměřenou zemědělskou půdu, " psa- 
lo se v ní, „ bude jim vyčleněno k užívání území východně odRedRiver, ve tvaru čtverce, 
určené vládními měřeními na 36 úseků ". ^ Tento „úsek" (township), čtverec o straně 6 mil, 
tedy necelých 10 km, byl v USA standardní územní jednotkou už od roku 1785, kdy Kon- 
gres vymezil závazná pravidla pro osídlování západních oblastí. Úseky se dělily na 36 po- 
zemků, každý z nich o rozloze 640 akrů (250 ha), což se považovalo za přiměřený podíl 
pro jednu rodinu. Stejně pravidelně se vyměřovala a zakládala města - a obvykle také in- 
diánské rezervace, bez ohledu na zvyky těch, pro něž byly určeny, na jejich původní sídla, 
na charakter krajiny nebo dostupné zdroje. 

Alespoň místo pro nový domov několika tisíc Odžibvejů ale nebylo vybráno náhodně. 
Během poslední fáze odžibvejsko-siouxkých válek koncem osmnáctého a v první polovi- 
ně 19. století se linie bojů přesunula do západní Minnesoty. V nárazníkové zóně na roz- 
hraní lesů a prérií, mezi Mississippi a Red River, docházelo sice k častým válečným 
střetnutím, zato se sem Indiáni jen málokdy vydávali na lovecké či rybářské výpravy. Le- 
wis Cass v roce 1820 nadšeně oznamoval: „Bizoni, losi a jeleni se zde toulají nerušené 
a neznalí nebezpečí. Vzájemné nepřátelství Čipevejů a Siouxů znemožňuje oběma stra- 
nám přístup a lov zvěře pro maso či pro kožešiny. " Východní cíp prérií se také vyznačo- 
val nebývalé kvalitm' čemozemí. Protože biskup Whipple trval na tom, že enkláva, kde 
tito indiáni budou „vlastními silami překonávat chudobu", musí poskytoval dostatek 
možností jak těm, kdo již přistoupili na základní principy civilizace, tak jejich dosud „di- 
vošským" soukmenovcům, byla umístěna na rozhraní tří ekologicky rozdílných oblasti. 
Na 800 tisících akrech (asi 3300 km^) se tak soustředily všechny zdroje, které Minnesota 
mohla nabídnout. Do údolí Red River na západě rezervace zasahovala prérie. Mírně zvl- 
něná pláň pokrytá krátkou trávou a občasnými ostrůvky dubových lesů tvořila ideálm' 
prostředí pro pastvu mnoha druhů zvěře včetně bizonů a její úrodná půda částečně vyrov- 
návala pro zemědělství málo vhodné chladné minnesotské podnebí. Prérii lemoval úzký 
pás listnatého, převážně dubového lesa, který pak přecházel v rozsáhlé lesy jehličnaté, 
bohaté na zvěř a lesní plody. Na území rezervace bylo také celkem 47 větších i menších 
jezer pokrytých divokou rýží, množství řek a potoků s poměrně silnou populací bobrů 
a ondater, dále javorové stromy a oblasti hustého výskytu léčivých a jiných užitkových 
rostlin. Red River a Mississippi se nabízely jako ideální dopravní tepny, přitom však celá 
oblast ležela na periferii západního osídlení. Podle bílého jílu, který se nacházel pod Čer- 
nou omicí, nazvali Odžibvejové tuto oblast Gawábabigonika, Bílá země, a toto pojmeno- 
vání se v překladu do angličtiny stalo i oficiálním názvem rezervace: White Earth. 



život 



v rezervaci 



Přechod k civilizaci chtěla federální vláda Odžibvejům usnadnit i vybudováním a pod- 
porou několika škol, pily a malého mlýna. Nově příchozím se slibovaly předem postave- 
né domy a pro zájemce úvěry na zakoupení dobytka a zemědělského nářadí. K dispozici 
jim měl být lékař a první léta usnadňovaly příděly „potravin, oděvů a dalších věci které 
prezident uzná za vhodné**. Osmý článek smlouvy ovšem také stanovil, že „v zájmu 
ochrany indiánů a podpory jejich úsilí stát se soběstačnými a přijmout návyky civilizova- 
ného života napříště, pokud některý z dotyčných indiánů spáchá zločin proti životu nebo 
majetku..., může být na žádost agenta uvězněn šerifem toho okresu, v němž se rezervace 
nachází, po uvěznění může být souzen a v případě odsouzení potrestán, jako by nebyl pří- 
slušníkem indiánského kmene. " ^ Toto významné omezení jejich suverenity bylo pravdě- 
podobně jedním z důvodů, proč Odžibvejové o novou rezervaci nejevili zájem. Smlouvu 
navíc podepsalo jen několik náčelníků, ale federální představitelé i zástupci státu Minne- 
sota ji vztahovali na příslušníky všech loveckých tlup. Farmáři a dřevaři pak nezřídka pře- 
cházeli od slovního k fyzickému nátlaku, bylo dokonce vypáleno několik indiánských 
osad. Kolem patnácti set Odžibvejů nakonec ustoupilo a do White Earth přesídlilo, zbylí 
ale kategoricky odmítli opustit původně přidělené rezervace. Selhala tak první část expe- 
rimentu - koncentrace všech minnesotských indiánů v jednom, snadno kontrolovatelném 
území - a brzy se začaly objevovat problémy i ve vlastní rezervaci. 

Zatímco obvykle se v jedné rezervaci usazovala poměrně homogenní skupina pů- 
vodních obyvatel, ve White Earth se sešli příslušníci řady odžibvejských loveckých tlup 
lišících se navzájem jak způsobem života, tak postojem k bílým osadníkům a jejich kultu- 
ře. Některé udržovaly s bílými obchodníky s kožešinami aktivní styky po více než dvě 
století, jiné žily až do poloviny 19. století prakticky v izolaci. Rezervace tak byla od po- 
čátku konglomerátem do sebe uzavřených komunit, které si dlouho udržovaly specifické 
interskupinové vazby, sociální role, modely vůdcovství i kulturní a ekonomické zvlášt- 
nosti a také ve vztahu k americké vládě a federálnímu Úřadu pro indiánské záležitosti 
(Bureau of Indián Affairs) sledovaly vlastní linii, založenou na předchozích zkušenos- 
tech a uzavřených smlouvách. Odžibvejové vždy nade vše uctívali osobní svobodu. 
Celý „kmen*' i jednotlivé lovecké tlupy představovaly vlastně volná seskupení samostat- 
ně hospodařících rodin. Navzájem je sice pojil společný jazyk, kultura i náboženství Mi- 
déwiwin, v každodenních záležitostech však uznávali jen autoritu výjimečných, 
zkušených a rázných jedinců. I otec měl v okruhu nejbližší rodiny jen takové postavení, 
jaké si dokázal vydobýt.* V rezervaci se náhle všichni museli podřizovat nejen bílým 
správcům, ale také jimi vybraným (oficiálně však „voleným"') indiánským představite- 
lům, vlastním soukmenovcům, jimž ale obvykle sami velkou vážnost nepřikládali. Vzá- 
jemné vztahy v komunitě se tak prudce zhoršily.^ 

Vliv na mnoho generací měla školní výchova odžibvejských děti. Na konci 19. století 
se v USA pokládaly za nejvhodnější vzdělávací instituce internátní školy, umístěné dale- 
ko na východě a zaměřené na výuku zemědělství, řemesel a domácích prací. Velká pozor- 
nost se věnovala výuce angličtiny, dětem se pod pohrůžkou tvrdých trestů zakazovalo 
hovořit rodnými jazyky. Nedostatečná strava a zdravotní péče, přeplněné ložnice a přetě- 
žování žáků vedly k nemocem a častým úmrtím, dlouholeté odloučení zase k odcizeni 
dětí od rodičů a příbuzných. Absolventi škol ztráceli kontakt se světem, z něhož byli nási- 
lím vytrženi, ale bílá společnost je většinou nepřijala, takže se ocitli ve vakuu, hledali úto- 
čiště v alkoholu nebo končili sebevraždou.'^ V případě, že děti docházely do denních škol 
v rezervacích a v jejich okolí, nebyl kulturní šok tak náhlý, i tak ale intenzivní zájem ame- 



rických úřadů o vzděláváni indiánských dětí v letech 1 880 - 1920 zanechal hluboké sto- 
py. Ve White Earth, podobné jako v jiných rezervacích, odžibvejština přestala být 
hlavním komunikačním jazykem indiánských obyvatel. Absolventi škol, poznamenaní 
drastickými tresty za její mimovolné používání, chtéli své déti podobných traumat ušetřit 
a od mládí je proto učili výhradné angličtině. Nekvalitní výuka ve školách se ale zároveň 
podepsala na nízké úrovni tohoto komunikačního jazyka (pozdéji užívaného v beletrii pro 
spolehlivou identifikaci „indiána z rezervace''). 

Stejné radikálně jako v pfípadé jazyka vystupovali učitelé a misionáři i proti tradiční- 
mu náboženství, především proti společnosti Midé. Odžibvejové nebyli zcela nezasaže- 
ni vlivem křesťanství. Některé rodiny, jejichž předkové obchodovali s Francouzi, byly 
již řadu generací katolické. Ve White Earúi se také brzy ustavila katolická fara a misie be- 
nediktinek. Větší vliv však měli protestantští misionáři, především episkopalisté a meto- 
disté, úzce spojení s Úřadem pro indiány. To jim umožňovalo intenzivnější nátlak na 
Odžibveje - odmítnutí křtu mohlo mít například za následek omezení potravinových 
dávek. Episkopalisté však také ve větší míře než katolíci využívali domorodé kazatele, 
kteří měli na své soukmenovce poměrně značný vliv." Do začátku 20. století tak mohli 
být všichni indiánští obyvatelé White Earth prohlášeni za „obrácené". S přijetím křes- 
ťanství souvisela i změna životního stylu. První odžibvejská učitelka Julia Spearsová 
byla po svém příchodu do White Earth v roce 1 870 „velmi překvapena" vzezřením těch, 
jež znala celý život. „Když se vydávali na cestu, byli pohané, nosili pokrývky, dlouhé 
vlasy a pera a malovali si tváře, a nyní... se oblékají jako běloši, vlasy mají ostříhané 



a tváře čisté. *' *^ 



Pozůstatky „Velké medicíny" (tedy společnosti Midé) se uchovaly pouze na východě, 
v zalesněné, bažinaté a jezematé oblasti, kde se usazovali Odžibvejové orientovaní na tra- 
diční ekonomiku. Obyvatelé prérií na západě se zabývali zemědělstvím a nejrůznějšími 
typy krátkodobé námezdní práce a v menší míře také udržovali některé prvky tradiční 
ekonomiky, zejména lov bizonů a kožešinových zvířat. Toto rozdělení přetrvalo déle než 
půl století. Ve střední části rezervace, v okolí agentury a osady pojmenované stejně jako 
rezervace (White Earth Village), se usazovali především míšenci. Termíny „míšenci" 
(mixeďbloods) a „čistokrevní" (fúll-bloods) je ale třeba blíže vysvětlit. Mezi Odžibveji 
skutečně žilo mnoho potomků francouzských lovců a obchodníků s kožišinami a odžib- 
vejských matek. Postupem času však bylo označení „míšenec" používáno spíše v kultur- 
ním než v etnickém smyslu. Protože bílí otcové svým nemanželským dětem často 
umožňovali získat vzdělání a začlenit se do euroamerícké společnosti, začali Odžibvejo- 
vé nazývat „míšenci" všechny své soukmenovce, kteří dokázali v této společnosti obstát - 
bez ohledu na původ rodičů. ,>f íšenci" ovládali angličtinu, pracovali pro výdělek, nosili 
krátké vlasy, boty a klobouky, naproti tomu „čistokrevný" by byl i běloch, pokud by se 
oblékal a hovořil jako Odžibvej. 

Postavení míšeneckých prostředníků mezi indiány a bělochy, tlumočníků, průvodců 
a překupníků, ohrozil úpadek obchodu s kožešinami. Proto zakládám' rezervací uvítali, 
snadno se přizpůsobili novému životu a převzali úlohu mluvčích jednotlivých loveckých 
tlup i celých ,Janenů". Přestože jejich postavení v rámci tradiční společenské struktury 
nemohlo konkurovat pozici náčelníků, obvykle si získali důvěru vládních agentů a misio- 
nářů. S jejich pomocí pak v rezervacích monopolně ovládli obchody i služby. Spojení 
osobního charismatu, značného bohatství a přiměřené dávky bezohlednosti jim umořilo 
v podstatě v rezervaci převzít moc. Clement Beaulieu a John a George Fairbanksové už 
v šedesátých letech vybudovali síť obchodů, které ze základny na soutoku řek Crow Wing 



i 



a Mississippi zásobovaly všechny odžibvejské rezervace zbožím a potravinami. V tomto 
podnikání pokračovali i ve White Earth, spekulovali také s pozemky v údolí Red River, 
Clementův bratr Theodore Beaulieu si otevřel realitní kancelář a další z klanu, Gustav 
Beaulieu, založil rezervační noviny Pokrok (The Progress) a Tomahavk (The Torna- 
hawk). Jiní míšenci budovali pily a přepravní společnosti. Obdělávali také půdu, většinou 
intenzivněji než čistokrevní Ódžibvejové na západě rezervace, jejichž pozemky soudobé 
zprávy pohrdlivě nazývaly „záhony"'. Právě zájem či nezájem o komerční zemědělství 
spíše než jazyk či náboženství byl základním rozlišovacím znakem obou skupin. Tuto si- 
tuaci ovšem částečně zavinil i fakt, že sama agentura nebyla schopná splnit velkorysé sli- 
by, začleněné do zakládající smlouvy. Neměla dostatek prostředků na nákup osiva 
a dobytka, ani na slíbené pravidelné výroční splátky. Zemědělské nářadí si indiáni museli 
vzájemně půjčovat, což ztěžovalo zejména nárazové práce při sklizni, a v agentuře nikdo 
nezajišťoval jejich údržbu a opravu. Většina Odžibvejů proto brzy zanechala marných 
pokusů stát se komerčními farmáři a vrátila se k tradiční smíšené ekonomice, doplňované 
jen příležitostným zemědělstvím.*^ 

Přes mnoho oprávněných výhrad, které lze vznést proti chování míšeneckých vůdců, 
je nemůžeme soudit zcela negativně. Tím, že se -jakkoli svérázně - ujali funkce zpro- 
středkovatelů, zbavili své konzervativní soukmenovce nutnosti komunikovat v kaž- 
dodenním životě s bělochy. 2^jišťovali odprodej přebytků, překládali, vyřizovali 
korespondenci a administrativní záležitosti, vyjednávali s agentem, v případě potřeby po- 
skytli úvěr, záruku nebo kladné doporučení a tak usnadňovali asimilaci „čistokrevných*\ 
Ti je za to oceňovali nebo alespoň tolerovali a jejich bohatství chápali spíše jako jiný ži- 
votní styl než výsledek nezákonných machinací. Na počátku 20. století, kdy moc míše- 
necké strany dosáhla vrcholu, se v rezervaci stabilizoval model spolupráce „tradičních*' 
a „akulturovaných" Odžibvejů. Navzdory mnoha drobným problémům White Earth v té- 
to době prosperovala a zdálo se, že se experiment pomalého přivykání civilizaci osvědčil. 
Události příštích dvou desetiletí jej však nemilosrdně přerušily. 

Tragédie White Earth 

Přírodní zdroje ve White Earth mohly její stále početnější obyvatele uživit za podmín- 
ky, že přetrvá jejich rozmanitost a že si Ódžibvejové udrží svobodu pohybu - tedy jen do- 
kud celá rezervace zůstávala v jejich rukou. V situaci, kdy do Minnesoty mířila poslední 
vlna přistěhovalců na Západ, však tento stav nebyl udržitelný. Vedle orné půdy nabízela 
White Earth desetitisíce bílých a červených borovic, vyhledávaných jako stavební mate- 
riál. V sedmdesátých letech 19. století vyvrcholila těžba dřeva ve Wisconsinu a pozornost 
dřevařských společností se obrátila k indiánské půdě Minnesoty. Její využití měl umožnit 
zákon o všeobecných přídělech, přijatý federálním Kongresem v roce 1887. Na jeho zá- 
kladě se obyvatelům rezervací přidělovaly do osobního vlastnictví jednotné pozemky 
a zbylá půda rozprodávala ve veřejné dražbě. Protože však indiáni nebyli pokládáni za 
dostatečně vyspělé a schopné s nově nabytým majetkem zacházet, zůstala jejich půda po 
dobu 25 let ve svěřenecké správě federální vlády tak, aby nemohla být prodávána ani pro- 
najímána, a neměly z ní být placeny daně. Do té doby měli vlastníci poznat cenu nemovi- 
tostí a naučit se samostatně hospodařit. Od počátku však svou půdu využívali - zatímco 
v předchozím období ve White Earth rozhodovala většina dospělých mužských obyvatel, 
na svém soukromém pozemku mohl každý vlastník těžit dřevo bez omezení, pouze se 
souhlasem agenta.'^ 



Plošná téžba se brzy projevila na životním prostředí. Protože byly místní vodní toky pří- 
liš mélké, vybudovali c^vaři kvůli splavování kmenů sérii přehrad na zachycování vody 
z jarního tání. Tím, že hladina v jezerech a řekách stoupla (byť jen nakrátko) o několik met- 
rů, pravidelné zaplavovala a ničila porosty divoké rýže a indiánská políčka. Nánosy bahna, 
splachovaného z vyklučených pozemků, ohrožovaly rybí populace v jezerech. Hromady ni- 
Iq^ neodklízených osekaných vétví usychaly a zvyšovaly nebezpečí požárů, které pak ero- 
zi dále zhoršovaly. Přesto - alespoň podle názoru dřevařů - téžba nepostupovala dostatečné 
rychle. Expandující mésta na jihu a východe představovala nevyčerpatehié odbytišté, ale 
dřevařské společnosti mohly odkupovat od indiánských vlastníků stromy na stojato pouze 
s povolením agenta, jenž schvaloval každou smlouvu zvlášť. Není proto divu, že tyto spo- 
le^osti vyzývaly k uvohiěm' „svéřenecké správy"' federální vlády nad indiánskou půdou. 
V tom se shodovaly s mnoha progresivními, podnikavými Odžibveji, kteří se domnívali, že 
již dostatečné prokázali svou zodpovědnost a schopnost spravovat své záležitosti i svůj ma- 
jetek, a stěžovali si, že pětadvacetiletá lhůta je zásahem do jejich vlastnických práv. 

Výzvy k uvohiění svéřenecké správy nad indiánskou půdou se počátkem 20. století 
ozývaly z celých Spojených států, nejen z Miímesoty. V roce 1906 proto Kongres přijal 
tzv. Burkův zákon^ který dal ministru vnitra právo v jednotlivých případech lhůtu zkrátit 
- po důkladném zvážení „civilizovanosti"' majitele. Zdánlivě stejné, ve skutečnosti však 
přesně opačné vyznění měly tzv. Clappovy dodatky k zákonu o všeobecných přídělech, 
přijaté minnesotskými zákonodárci v letech 1906 a 1907. 21atímco čistokrevní Odžibve- 
jové byli nadále pokládáni za nesvéprávné, míšencům se mohla jejich půda - na žádost 
majitele a po prokázání míšeneckého statutu - převést ze svéřenecké správy do plného 
vlastnictví. To znamenalo odstranění zákazu prodeje, zastavování, ale také zdaňovám' po- 
zemků současných i v budoucnosti získaných. Jak už bylo řečeno, Odžibvejové nazývali 
„míšenci'' ty své soukmenovce, kteří se dokázali orientovat v bělošské společnosti, byli 
vzdělaní nebo alespoň gramotní. Mnozí příslušníci konzervativní strany měli ve svém ro- 
dokmenu bílé předky, sami sebe však nazývali „čistokrevnými"', neboť žili „po indián- 
ském způsobu". Clappovy dodatky ovšem chápaly termíny „míšenci" a „čistokrevní" 
biologicky, nikoli kulturně. 

Dřevařské společnosti ještě předtím, než první dodatek vstoupil v platnost, najaly mí- 
Senecké vůdce, aby s obyvateli White Earth sjednávali předběžné smlouvy o prodeji, pro- 
nájmu nebo zástavě jejich pozemků. Využívali přitom toho, že v této době neexistovaly 
matriky či seznamy Odžibvejů a pro uznání za „míšence" stačily výpovědi několika svěd- 
ků. Mnoho Odžibvejů o pozemky, které získali jen několik let předtím, nejevilo zájem 
a často se na ně ani nepřestěhovaJo. 2^to peníze vyplacené na ruku jim imiožnily splatit 
dluhy, nakoupit potraviny nebo nářadí. Proto se i prokazatelně „čistokrevní" obyvatelé 
White Earth chtěli podílet na snadných výdělcích. Konzervativní vůdci hrozili a varovali, 
ale mamě. Během prvmch dvou týdnů po vstupu zákona v platnost bylo zaregistrováno 
250 hypoték, často na minimální částky, zato zatížených desetiprocentm'm úrokem. Ti, 
kdo je uzavřeli, neměli s takovým typem úvěrů žádné zkušenosti a do čtyř let své pozem- 
ky ztratili. Mimo to se současně s převzetím absolutního vlastnického práva začala na mí- 
šeneckého majitele půdy vztahovat i poviímost placení pozemkové daně. Pokud ji 
nespbiil, mohl mu být pozemek odebrán. Ať již se majitel předtím pokoušel pracovat jako 
zemědělec, nebo po způsobu svých předků lovil ryby a sbíral divokou rýži, ztrácel s pů- 
dou i jakoukoli možnost obživy. Napříště byl odkázán na pomoc příbuzných nebo vládní 
příděly potravin. Životní podmínky ve White Earth se tak rapidně zhoršily, že se obrany 
jejích obyvatel ujala bostonská filantropická „Společnost na ochranu práv indiánů" (Indi- 



an Rights Association) a zahájila nátlak na Úřad pro indiány i Kongres. V příštích deseti 
letech se ve White Earth střídala jedna vyšetřovací komise za druhou. 

Jako první sem byl vyslán antropolog Warren Moorehead. Jeho zpráva z roku 
1911 prohlašovala: „Devadesát procent míšenců už prodalo svou půdu a byli při tom 
podvedeni a okradeni všemi myslitelnými způsoby. " * Běžné prý docházelo ke zcizování 
pozemku patřících détem, k padělání podpisů mrtvých nebo mimo rezervaci žijících in- 
diánů. Negramotní Odžibvejové prodávali svůj majetek za minimální cenu, někdy jen za 
poukázky na zboží v místních obchodech, porouchaný šicí stroj, několik zrezivělých se- 
ker nebo zchromlého koně. Obchodníci si diktovali nesmyslné úroky a záruky na nčkoli- 
kadolarové půjčky. Tři sta bílých farmářů z okolí se nechalo zaregistrovat jako míšenci 
a zabralo pozeml^r. Komisař pro indiánské záležitosti (hlava Úřadu pro indiány) Robert 
Valentin odmítl vzít na sebe odpovědnost za tak rozsáhlý případ a předal celou záležitost 
Kongresu. Koncem roku 1910 se proto do Minnesoty vydala komise vedená poslancem 
Jamesem Grahamem, aby získala další svědectví a především zajistila podání fódných ža- 
lob u oblastního soudu ve Fergus Falls. Během jednoho roku bylo zjištěno a k přezkoumá- 
ní na ministerstvo spravedlnosti předáno 1529 případů neoprávněného prodeje 
indiánských pozemků, v nichž se jednalo o 142 tisíc akrů rezervačm' půdy v celkové hod- 
notě 2 miliony dolarů a o dalších 1 ,7 milionů za vytěžené dřevo (dřevařské společnosti za 
ně zaplatily pouze 70 tisíc). Jejich projednávám' súe vázlo, neboť klíčovým problémem se 
stala otázka politického a právního vymezení „míšenectví"'. 

Přijatou legislativu, zejména Clappovy dodatky, nikdo nezpochybnil. Bylo však nutné 
zjistit, kteří z poškozených byli čistokrevnými Odžibveji, tedy osobami pod správou fe- 
derální vlády. Clappovy dodatky k tomu neposkytovaly žádné vodítko. Pro „míšenectví", 
ostatně stejně jako pro ,Jcompetentnosť' indiánů, neexistovala žádná definice a rozhodo- 
vání až dosud záviselo pouze na názoru místního agenta. Federální vláda ve svých prohlá- 
šemch stanovila, že mišencem je osoba, která může prokázat „více než 50 % bílé krve*\ 
Ministerstvo vnitra a Úřad pro indiány ale chvály jako míšence osoby „s jakoukoli pří- 
měsí bílé krve". K tomuto názoru se v roce 1914 přiklonil i Nejvyšší soud. Takové roz- 
hodnutí zařazovalo většinu Odžibvejů do skupiny „míšenců'\ neboť během tří století 
vzájemných kontaktů se v každé rodině nějaký běloch našel. Význam však samozřejmě 
měli pouze předkové dokazatehií. Nezbytné proto bylo vytvořit oficiální registr obyvatel 
White Earth. Protože ale v souvislosti s vyšetfováním kolovaly pověsti o tom, že se čisto- 
krevným Odžibvejům bude vracet půda, řada z těch, kdo v roce 1906 pracně získávali 
svedly potvrzující jejich míšenectví, se o čtyři roky později prohlásila za čistokrevné. 
Opět stačilo získat několik ústních výpovědí. Na to poukazovali i zástupci dřevařských 
koncernů, kteří se pokoušeli celou záležitost prodlužovat.*^ 

Další z federálních vyšetřovatelů, Ransom Powell, proto usoudil, že genealogické úda- 
je poskytnuté agenturou a ústní výpovědi pro tento typ vyšetřování nestačí. Kontaktoval 
proto jednoho z nejznámějších fyzických antropologů té doby, Čechoameričana Aleše 
Hrdličku, jenž se krátce předtím stal kurátorem nově zřízeného antropologického od- 
dělení v Národním muzeu Spojených států při Smithsonian Institution, a také Alberta 
J e n k s e z Minnesotské univerzity. Oba odborníci dospěli k závěru, že dokáží nejen 
„rozlišit mezi míšeneckými a čistokrevnými Odžibveji", ale v prvním případě i přibližné 
určit stupeň míšenectví. Vycházeli z názoru o poměrné homogenitě mongoloidni rasy 
a Odžibveje poměřovali s ideálním modelem indiána. Studovali oči, nehty, dásně, zul^ 
a barvu pleti poškozených a porovnávali poměr délky nosu k šířce obličeje. *^ Jejich infor- 
mátoři ovšem tvrdili, že se „ v některé generaci rodí indiáni světlejší a jindy tmavší... To 



se prostě stává. " Nékdy se i rozzlobili. „ Otec umřel. Nevím, jaké měl vlasy. Je pohřben 
nedaleko odtud, můžete jít a vykopat si ho. " ^^ Na základe svědeckých výpovědi antropo- 
logové určovali stupeň mišenectvi i u osob již zemřelých, jindy zase roďiodovali pouze 
podle fotografie. Přitom sami někdy zapochybovali o prukaznosti svých svědectví. Když 
prozkoumali průřez vlastních vlasů a vlasů několika minnesotských osadníků (průřez měl 
být u osob mongoloidního typu kruhový, u indoevropského oválný a u negroidního led- 
vinkovitý), Jenks v dopise Powellovi překvapeně konstatoval: „Hrdlička i já máme vlasy 
nejtypičtějšího negroidního typu, zatímco Skandináncije mají kulatější než nejčistší indiá- 
ni. ** Práce na registru obyvatel se však nezastavila. Hrdlička a Jenks vyšetřili 696 žijí- 
cích Odžibvejů, kteří se prohlašovali za čistokrevné, a tuto skutečnost potvrdili u 126 
jedinců. Dvaadvacet z nich se nedožilo ukončení vyšetřování. Čistokrevný status, jenž 
zpochybňoval schopnost zkoumaného jedince nakládat se svým majetkem, dále uznali 
282 osobám, které zemřely ještě před jejich příchodem do rezervace. (Paradoxní je, že 
Aleš Hrdlička svou proslulou teorií o ,4ieandertálské fázi člověka'* hájil ideu jednotného 
původu lidstva a bojoval proti názorům, že existují „vyšší"" a ,4iižší"' rasy.) 

Antropologické zkoumání ale stejně danou situaci změnit nemohlo. Nejcennější po- 
rosty už byly vykácené a pozemky prodané bílým farmářům. Ani ti, kdo byli uznáni za 
neoprávněné prodat svou půdu, je nikdy nedostali zpět. Po třech desetiletích od přijetí Da- 
wesova zákona zůstal v rukou odžibvejských majitelů jen každý dvacátý příděl, z celkové 
rozlohy rezervace Indiánům zbylo necelých 5 %. Inspektor H. Taylor v roce 1920 ozná- 
mil definitivm' krach „experimentu \yhite Earth". „ V této rezervaci již nelze podnikat nic 
konstruktivního... Půda je pryč. " ^® Území White Earth se stalo poslední výspou americ- 
kého „Západu"". Zamířili sem přistěhovalci ze Skandinávie a německých zemí, na něž se 
jiná zemědělská půda nedostala. Jedním z desítek bílých osadníků byl i truhlář Josef Ši- 
mek ze Zdislavic v jižních Čechách, který se koncem 19. století ze strachu před odvodem 
do rakouského vojska vydal do Ameriky. V roce 1905 přijal zaměstnání v nově založené 
osadě Ogema nedaleko White Earth, našetřil peníze a roku 1920 koupil pro sebe, svou če- 
choameríckou ženu a dva syny kus indiánské půdy. 

ObtiZná desetiletí 

Události z let 1905 - 1920, které historik William Folwell nazval „tragédií White 
Earth""^* a Warren Moorhead „černou stránkou americké historie"",^^ na dlouhou dobu ztí- 
žily vzájemné vztahy konzervativních obyvatel rezervace a míšeneckých vůdců, neboť ti 
jako jediní z Odžibvejů na pochybných transakcích vydělali. Ostatm' se však propadli do 
bídy, která ostře kontrastovala s poměrně spokojeným životem v prvních letech po pře- 
sídlení a de facto setřela rozdíly v životním stylu v jednotlivých částech rezervace. V roce 
1934 statistiky uváděly, že ze 1450 rodin trvale žijících ve White Earth jich 1100 pobíralo 
sociální dávl^.^^ Odžibvejové si stavěli plátěné stany, přístřešky z lepenky nebo chaty 
z trámů na pozemcích patřících školám a kostelům či na vykácených plochách, ať již pro- 
daných bílým osadníkům, nebo se dosud nacházejících v držem' těžařských společností - 
výjimečně se souhlasem, většinou bez vědomí majitelů. Průvodním jevem trvale klesající 
životní úrovně byla katastrofální zdravotní situace. Moorhead už v roce 1911 varoval: 
„Nemůžeme čekat, že Indiáni budou zdraví, pokud budou pokračovat v životě, jaký ve- 
dou... Téměř každý muž, žena a dítě trpí trachomem, který se šíří neuvěřitelnou rychlostí, 
mnozí jsou už zcela slepí. Čtvrtina trpí tuberkulózou a 40 % jinými strašlivými choroba- 
mi, 15 - 20 %je nakaženo syfilidou. " 



Ve dvacátých letech krize vyvrcholila. Školy se měnily na nemocnice, lékaři žádali 
Úřad pro indiány o zvláštní přiděly potravin. Inspektoři chodili od domu k domu a zjišťo- 
vali, že jejich obyvatelé jen „sedí a zírají do prázdna''. Benediktinská misionářka Inez 
Hilgerová usoudila: „ S Odžibveji se něco stalo... Ztratili iniciativu, zájem, nadšení a se- 
beúctu. " ^^ Vládní inspektoři zahájili sérii přednášek o podstatě nemocí a základní pre- 
venci, sociálm' pracovnice vyučovaly odžibvejské ženy péči o děti, od roku 1920 probíhala 
rozsáhlá kampaň proti dětské úmrtnosti. Úspěchy však neodpovídaly úsilí, bída stojící v po- 
zadí nemocí se nelepšila a v rezervaci se stupňovaly sociální problémy. Hilgerová upozor- 
nila na rostoucí procento svobodných matek, které jejich partneři opouštěli, aby je 
nemuseli podporovat, a na narůstající alkoholismus. Především ale White Earth opouště- 
ly stovky Odžibvejů, především mladších, vzdělanějších a průbojnějších, které čekala jen 
nezaměstnanost a bída. Rezervační komunita tak ztrácela potenciální vůdce a reformáto- 
ry a propadala se do stále větší beznaděje. Nepřítomnost silných osobností schopných 
Odžibveje z White Earth sjednotit od té doby nepřetržitě provází dějiny rezervace. 

Přelomem v politice americké federální vlády vůči původním obyvatelům se měl stát 
tzv. zákon o reorganizaci indiánů, přijatý Kongresem v roce 1934 na návrh komisaře pro 
indiánské záležitosti Johna Colliera. V kontextu „nové indiánské politiky*', součásti „No- 
vého údělu" prezidenta F. D. Roosevelta, se Collier postavil proti názoru, že by se všichni 
Američané měli přizpůsobit jednomu kulturnímu vzoru. Tvrdil naopak, že prosperity in- 
diánů a jejich užitečnosti pro společnost je možné dosáhnout jen respektováním a dalším 
rozvíjením jejich tradičního životního stylu. Podporoval omezení pravomocí agentů, sna- 
žil se dosáhnout navrácení půdy, ztracené po přijetí zákona o všeobecných přídělech, ale 
především bojoval za vytváření „skutečných", demokraticky volených indiánských sa- 
mospráv. Příslušníci každé rezervace měli uspořádat referendimi, a pokud se rozhodli na 
podmínky zákona o reorganizaci indiánů přistoupit, za pomoci odborníků vypracovali 
vlastní ústavu a také o ní uspořádali referendum. Ústavy ovšem vycházely z amerického 
kulturního vzoru a často odporovaly tradičním indiánským zvyklostem (jen minimum 
kmenů například chápalo koncept většinové volby). Existence reprezentativních orgánů 
sice usnadnila komunikaci rezervací s Úřadem pro indiány a udílení půjček a peněžních 
prostředků, rozsáhlé pravomoce často nezkušených a nevzdělaných vůdců ale zároveň 
vedly k rozmachu korupce a ke značným ekonomickým ztrátám. 

Přesto 29. října 1934 obyvatelé White Earth poměrem 1222 : 245 zákon o reorganizaci 
indiánů schválili, stejně jako Odžibvejové z dalších minnesotských rezervací, které přečka- 
ly reformy konce 1 9. století: Mille Lacs, Bois Forte, Fond du Lac, Leech Lake a Grand Por- 
tage. Pouze rezervace Red Lake Collierův zákon odmítla. Šest zbývajících ,Janenů" se 
však rozhodlo - při zachování vnitřní suverenity jednotlivých rezervací - vytvořit organiza- 
ci sdružující všechny minnesotské Odžibveje. Ústavu ,JVfinnesotského kmene Čipevejů" 
(Minnesota Chippewa Tribe) vypracovali odžibvejští předáci během následujícího roku, 
v červnu 1 936 ji odsouhlasila potfebná dvoutřetinová většina v každé z rezervací a o něko- 
lik dní později ji schválilo federální ministerstvo vnitra. 21a cílem nově ustavené organizace 
ústava určila „ uchováváni a rozvoj kmenových zdrojů a podporu uchováni a rozvoje indivi- 
duálního majetku indiánu; zajišťováni základních sociálních potřeb příslušníků kmene; za- 
jišťování spravedlnosti pro jeho členy a využívání ostatních práv zaručených a poskytnutých 
indiánům zákonem z 18. června 1934. " ^^ Zároveň však tvůrci ústavy slibovali hájit práva za- 
ručená ve všech smlouvách uzavřených Odžibveji během 19. století, především práva na 
lov a rybolov na územích odstoupených výměnou za rezervace. Tato práva byla sice kon- 
cem 19. století odsunuta do pozadí, ale nikdy nebyla zpochybněna. 



Řadoví obyvatelé White Earth se práci celokmenové samosprávy účastnili nepříliš in- 
tenzivně. Zůstávala v rukou malé skupiny - nyní už ne míšenců, ale několika „čistokrev- 
ných"" ve vleku Úřadu pro indiány. Přestože ústava Minnesotského kmene požadovala 
schvalování důležitých kroků zastupitelů referendem, byl tento demokratický prostředek 
během šedesáti let své existence užit jen jednou - pro ratifikaci nové ústavy v roce 1 963 . 
Voleb představitelů rezervací i kmene se účastnilo minimimi oprávněných voličů, takže 
i všeobecně neoblíbený vůdce se mohl u moci udržet díky skupince příznivců. Odžibvejo- 
vé reagovali tak, jak byli zvyklí z předchozí doby - pokud s nějakou činností nesouhlasili 
(pokud si například nedokázali vybrat z navržených kandidátů), raději se na ní nepodíleli. 
Poté, co během války a v poválečném období White Earth opustily další tisíce obyvatel, 
z nichž však většina zůstala alespoň formálně příslušníky rezervace, jezdili členové za- 
stupitelstev agitovat za své znovuzvolení do měst a na mínění stálých obyvatel rezervace 
se příliš neohlíželi. Ještě mnohem menší vliv než na své samosprávy měli Odžibvejové 
z White Earth na složení zastupitelstev okresů, v nichž se rezervace nacházela. Právě ty 
přitom rozhodovaly o záležitostech, které se jejich života úzce dotýkaly - o stavbě a opra- 
vách komunikací, o provozu škol, o úpravě podmínek pro lov a rybolov. Rezervace byla 
počátkem století administrativně rozdělena mezi tři okresy - Becker, Clearwater a Mah- 
nomen. Hlasy indiánských voličů tak zůstávaly roztfíštěné i v případě, kdy byli vyburco- 
váni k jednotné akci. Nemožnost zhodnotit své případné politické úsilí tak jen zvyšovala 
pasivitu Odžibvejů. Vztahy s bílými obyvateli rezervace zůstávaly napjaté. Odžibvejové 
měli pocit křivdy a ze své špatné hospodářské situace obviňovali farmáJ^e, kteří se usadili 
na jejich půdě. Ti zase negativně pociťovali některé výhody, jimž se indiánům dostávalo, 
a př^evším vyplácení zvláštních sociálních podpor. Obě komimity žily odděleně, na roz- 
díl od předchozího období rapidně poklesl počet smíšených sňatků (mnohem častější byly 
u indiánů, kteří přesídlili do měst). James Shimek, syn Josefa Šimka, se ale v roce 1948 
oženil s Odžibvejkou jménem Mary Jane Sullivanová. 

Odžibvejové, kteří se rozptýlili všude po Spojených státech, se svým soukmenovcům 
rychle odcizovali. Lépe na tom byli ti, kdo přesídlili do minnesotského hlavního města St. 
Paul, do Minneapolis nebo do přístavního města Duluth. Neodešli ze své rezervace tak 
daleko, aby ji nemohli několikrát za rok navštěvovat, udrželi si pocit příslušnosti k celku 
odžibvejského kmene, ale také získali nové podněty kontaktem s ostatními indiány. Za- 
tímco v roce 1928 žilo ve „dvojměstí" St. Paul-Minneapolis pouze kolem 600 Odžibvejů 
(tedy asi 6 % ze všech minnesotských indiánů), v roce 1960 mělo jedno z největších in- 
diánských předměstí v USA více než tři tisíce obyvatel. O deset let později žilo v Minnea- 
polis kolem 10 tisíc indiánů, tedy třetina celkového počtu všech indiánů ve státě, více než 
v jakékoli odžibvejské rezervaci. (V roce 1980 mělo toto město 15 600 indiánských oby- 
vatel, v roce 1990 29 tisíc.)^* Městské indiánské organizace ovšem nebyly zahrnuty do 
programů Úřadu pro indiány a jejich podpora závisela na libovůli místních orgánů. Mno- 
hem větší váhu v očích federálních a státních představitelů měla vláda Minnesotského 
kmene Čipevejů. Během padesátých let se její činnost poněkud zprofesionalizovala 
a v roce 1 964 pak byla zásadně zrevidována ústava. Zvýšila se autonomie jednotlivých re- 
zervací, neboť řada rozhodnutí zejména hospodářského rázu už nepodléhala schválení 
rady celého kmene, ale byla výlučnou záležitostí rezervačních vlád, přejmenovaných na 
,4iospodářské výbory" (Reservation Business Comittees). Byly čtyř- až šestičlenné, vole- 
né na čtyři roky, ovšem tak, že se volební období jednotlivých zástupců překrývala. Ve 
White Earth se ,Jiospodářský výbor" skládá z předsedy a sekretáře, volených obyvateli 
celé rezervace, a ze tří zástupců tří administrativních „okrsků", kde se volby konají vždy 



rok po sobě. Zdánlivé se tak snížila možnost uzurpace vlády jednou klikou, roztříštění vo- 
ličské základny do okrsků však znemožnilo jednotnou akci obyvatel rezervace, které v té- 
to dobé již několikanásobné převyšovali „absentující voliči"" z měst. Jejich účast na 
volbách usnadnilo to, že ústava povolila zasílání volebních lístků poštou. V roce 1 983 byl 
hospodářský výbor White Earth opět přejmenována na "kmenovu radu" (tribal council), 
ale náplň jeho práce zůstala v podstatě stejná. 

Rezervačním hospodářským výborům nová ústava, která je v platnosti dodnes, uděluje 
právo spravovat rezervační půdu, pronajímat ji nebo naopak smlouvy o jejím pronájmu 
vypovídat, nakládat s prostředky přidělovanými rezervaci ze zdrojů Úřadu pro indiány 
i s těmi, které přinášejí rezervační podniky. Předsedové a tajemníci výborů všech šesti re- 
zervací tvoří dvanáctičlenný ,4cmenový hospodářský výboť' (Tribal Execuíive Commiť 
tee), který komunikuje s Úřadem pro indiány a ustavuje zákony mající obecnou platnost 
pro všechny rezervace (například omezení týkající se ochrany přírody, lovu, rybolovu, 
sběru, těžby dřeva a dalšího využívání přírodních zdrojů). Jakékoli rozhodnutí, které ten- 
to výbor přijal, ovšem i nadále podléhá schválení federálního ministra vnitra, který ales- 
poň teoreticky zůstává nejvyšší autoritou ve všech záležitostech týkajících se rezervací. 

Také v šedesátých a sedmdesátých letech hospodářský rozvoj White Earth spíše stag- 
noval. Roční příjem Odžibvejů se pohyboval kolem 1 000 dolarů na hlavu, což byla částka 
čtyřikrát nižší než celostátní průměr v Minnesotě. Přestože jedním z důvodů byla omeze- 
ná základna pro jakékoli podnikání, půda, hlavní příčinu musíme hledat v malé iniciativě 
rezervačních představitelů. Někteří z obyvatel získali zaměstnání ve městech v okolí, ale 
nezaměstnanost v rezervaci se trvale pohybovala nad 70 %. Přetrvávala ovšem tradice do- 
plňování sociálních podpor rybolovem, lovem či sběrem a v rezervaci také existoval roz- 
vinutý systém naturální směny a vzájemné výpomoci. Podle statistik vypracovaných 
v roce 1985 získalo 85 % rodin jeden nebo dva kusy vysoké ročně, polovina obyvatel lo- 
vila králíky, stejný počet nasbíral každý podzim několik set kilogramů divoké rýže, čás- 
tečně na prodej a částečně pro vlastní spotřebu. Odžibvejové tak žili v relativním dostatku 
alespoň co se týče potravin, přestože jejich příjmy zůstávaly hluboko pod hranicí životní- 
ho minima. Tradiční odžibvejský model kombinovaného využívání různých zdrojů 
(k nimž lze dnes počítat i podporu v nezaměstnanosti), rozdělující rizika a zabraňující 
plné závislosti, tedy potvrdil svou životaschopnost.^' 

Politické oživení 

Všeobecná aktivizace původních obyvatel USA v šedesátých letech White Earth příliš 
nezasáhla, rezervace dále zůstávala stranou významných událostí. Až v roce 1974 se 
u oblastního soudu v Ferguss Falls začal rozvíjet proces, později známý jako Zay Zah 
v. Clearwater County. Předmětem sporu bylo čtyřicet akrů půdy ve jmenovaném okrese 
Clearwater. Okolnosti sahaly do roku 1 929, kdy se Charles Aubid, řečený Zay Zah, na zá- 
kladě zákona o všeobecných přídělech opožděně přihlásil o individuální pozemek. Neza- 
žádal však o „plné vlastnictví'", na něž by měl vzhledem ke svému prokazatelnému 
míšeneckému statutu nárok. Přesto mu byla půda v roce 1941 s odvoláním na Clappovy 
dodatky zabavena „z důvodů dlouhodobého neplaceni dani". Zay Zah okamžitě zahájil 
soudní proces, který se táhl až do jeho smrti v roce 1969 a který poté převzali jeho syn 
a vnuk. Na rozsudku se nakonec shodl oblastní soud s Nejvyšším soudem státu Minnesota 
a Nejvyšším soudem Spojených států. Protože se Zay Zah nikdy nesnažil získat „plné prá- 
vo'" na svůj pozemek, půdu nezcizil, nezastavil ani jinak neporušil existující zákony, zůs- 



tála ve svéřenecké správě vlády a nevztahovalo se na ni daňové zatíženi. Její zabaveni 
proto bylo nelegální. Tři soudci po sobe tedy rozhodli, že „svéprávý status" nebylo možné 
vnutit tém, kdo o něj nestáli, a zpochybnili řadu transakcí, podniknutých na základě Clap- 
pových dodatků.^^ Důsledky byly okamžité a dalekosáhlé. Přestože se původní kauza tý- 
kala půdy zabavené pro neplaceni daní, relativizace Clappových dodatků otevřela 
odžibvejským stěžovatelům široké možnosti. Vzhledem ke spletitým vlastnickým vzta- 
hům v rezervaci tak náhle všechny pozemky v držení bělochů potenciálně ohrožovaly ná- 
roky dědiců původních majitelů. Nejistota se ihned projevila v neochotě bank poskytovat 
místním bílým farmářům hypotéky. Cena půdy ve White Earth prudce poklesla a bylo té- 
měř nemožné ji prodat. 

Na straně bílých majitelů stáli představitelé státu Minnesota a okresů Becker, Clearwa- 
ter a Mahnomen, neboť jak stát, tak okresy také vlastnily spornou půdu. Přestože některé 
instituce zakoupené v rezervaci, například protestantské církve, práva indiánů uznaly, 
většina jednotlivců i společností zaujala výrazně negativní stanovisko. Oni sami nebo je- 
jich předkové půdu koupili často řadu let po událostech kolem určování míšenectvi, za- 
platili za ni a pracovali na ni ze všech sil. Na území rezervace měli výraznou početní 
převahu - ze 43 tisíc obyvatel bylo jen necelých 8 % indiánského původu (3600, přestože 
příslušníků White Earth, rozptýlených po celých Spojených státech, už bylo téměř 20 ti- 
síc). Ve snaze bránit svůj majetek se držitelé sporných pozemků spojili do Asociace maji- 
telů (United Township Association) . Jedna z nejrozsáhlejších kauz neoprávněného 
záboru indiánské půdy v USA se od ostatních lišila tím, že se jednalo o individuální přípa- 
dy soukromého vlastnictví, nikoli o území odebrané ,Jcmeni" či lovecké tlupě a dokonce 
ani o území rezervace. Rezervační představitelé však samozřejmě stáli na straně svých 
soukmenovců, kteří své stížnosti vznášeli prostřednictvím Úřadu pro indiány a federální- 
ho ministerstva vnitra. 

Také odžibvejští aktivisté vytvořili občanské sdružení, nazvané Země lidí (Anishinaa- 
be Akeeneg). Jejich první snahou bylo zjistit rozsah sporných pozemků, vyhledat dědice 
původních majitelů a poučit je o jejich právech. Zároveň se pokoušeli komunikovat s bí- 
lými majiteli. Přestože zejména v prvních letech po rozsudku v případu Zay Zah byla at- 
mosféra velmi napjatá, nedošlo k násilnostem či otevřeným projevům nepřátelství. 
Nároky však začali vznášet i obyvatelé dalších odžibvejských rezervací, také poškoze- 
ných zákonem o všeobecných přídělech. Úřad pro indiány v roce 1978 zahájil zdlouhavé 
práce na vyhledávání archivních dokumentů a svědků a přeměřování pozemků ve White 
Earth. V roce 1982 se ovšem dotace zastavily a přibližně čtvrtina výzkumu zůstala nedo- 
končena. Přesto si obě strany mohly udělat alespoň hrubou představu o rozsahu celé kau- 
zy. Celkem bylo zpochybněno držení 947 pozemků o celkové rozloze 99 350 akrů. Z nich 
bylo 69 % majetkem soukromníků nebo společností (dřevařských podniků, celoamerícké 
skautské organizace atd.), 25 % v držení státu nebo okresů a 6 % majetkem federálních in- 
stitucí. Časové rozpětí transakcí, prohlašovaných za nelegální, sahalo od roku 1 905 do še- 
desátých let.^' 

V roce 1 985 stát Minnesota pod hrozbou nezvládnutelné záplavy žalob nabídl rezerva- 
ci White Earth 10 tisíc akrů státní půdy a 17 milionů dolarů jako vyrovnání všech pohle- 
dávek. Poslanci z minnesotského Kongresu spolupracovali se zástupci tří zainteresovaných 
okresů a také s rezervační radou vedenou Darrelem Wadenou. Ten návrh původně podpo- 
řil, ale později své rozhodnutí změnil na nátlak obyvatel rezervace, kteří se odmítali vzdát 
svých nároků za pouhou desetinu celkové rozlohy ztracených pozemků. Odmítali také, 
aby byla půda přidělena rezervaci jako celku. Příslušnici Země lidí vypracovali protíná- 



vrh, v nčmž vyzývali k vykoupení půdy držené organizacemi nebo tzv. absentujícími ma- 
jiteli - tedy takovými, kteří na svých pozemcích nežili. Zdůraznili zároveň, že nemají 
zájem vyhánět z území White Earth drobné farmáře a podnikatele. Minnesotští zákono- 
dárci však na tento dokument nereflektovali a pokračovali ve svých jednáních s rezervač- 
ní radou, kterou na rozdíl od Zemé lidí pokládali za rovnocenného partnera. Wadena 
nakonec opčt zménil mínéní a návrh přijal. Dne 13. prosince 1985 přijal federální Kon- 
gres tzv. zákon o vyřešení pozemkových sporů ve White Earth (White Earth Land Settle- 
ment Act). Na vyrovnání všech dědických nároků na půdu určil Kongres přidělení blíže 
nespecifikované částky rezervační vládě, která měla sama vyplatit jednotlivé dědice, spo- 
lu s odstoupením 1 tisíc akrů ve prospěch rezervace jako celku. Dědicové se měli přihlá- 
sit o svůj podíl z odstupného, nebo do 1 80 dnů zahájit soudní proces o navrácení své půdy 
- v tom případě ovšem na odškodnění ztráceli nárok. V roce 1 987 ministerstvo vnitra jako 
hlavní „poručník" rezervace White Earth tuto formu vyrovnání přijalo. Tak jako ve větši- 
ně soudních sporů výsledek plně neuspokojil nikoho, ale z hlediska federálních a státních 
úřadů byla kauza White Earth uzavřena. 

Aktuální problémy 

Odžibveje z White Earth zákon rozdělil na ty, kdo byli ochotni spokojit se s nepatr- 
ným, ale jistým odstupným, a na „zásadové", většinou členy Země lidí. Poté, co rezervač- 
ní rada zákon akceptovala, se už tak napjaté vnitrorezervační vztahy prudce zhoršily. 
Wadena od roku 1976 nepřetržitě předsedal jak hospodářskému výboru Minnesotského 
kmene Čipevejů, tak rezervační radě White Earth, jíž vládl tvrdě a nesmlouvavě. Přestože 
od počátku čelil obviněním z korupce, dokázal i poté, co proti němu aktivisté ze Země lidí 
zahájili agresivní kampaň, vyhrát několikeré následující volby - především s podporou 
mimorezervačních Odžibvejů. Navzdory své značné popularitě u státních i f^erálních 
úřadů se ve vlastní rezervaci ocitl v izolaci. 

Protože se soudní procesy ukázaly být zdlouhavé a nejisté, změnili „zásadoví" Odžib- 
vejové z White Earth taktiku. Iniciativu převzala třicetiletá Winona LaDukeová, dcera 
významného odžibvejského aktivisty Vincenta LaEhika-Sunbeara (Slunečního medvě- 
da) a židovské malířky. Vyrostla v Kalifornii, vystudovala ekonomii, od studentských let 
se však intenzivně věnovala problematice indiáoiských práv a ochrany životního prostře- 
dí. Jako osmnáctiletá vystoupila v OSN, v roce 1 988 získala prestižní ocenění firmy Ree- 
bok za ..aktivní účast v boji za lidská práva". Prostředků, které byly s touto cenou 
spojené, využila k založení Projektu za znovuzískání půdy ve White Earth (White Earth 
LandRecovery Project)^ s cílem získat zpět a aktivně využívat půdu, o kterou byli obyva- 
telé rezervace nezákonně připraveni. Za cíl si stanovila „navráceni přibližně třetiny re- 
zervační půdy během příštích 20 let" ^^ a za prostředek získávání finančních dotací od 
nadací, církevních organizací i soukromých osob a následné vykupováni půdy využitelné 
pro rozvoj ekonomiky rezervace či k posilování historického vědomí Odžibvejů. Projekt 
stoji mimo oficiální přestavitele rezervace i minnesotského kmene Čipevejů. Přibližně ti- 
síc akrů, vykoupených za deset let existence projektu, je oficiálně soukromým majetkem 
organizace, nikoli všech obyvatel rezervace. 

LaDukeová se snaží vytvořit z White Earth soběstačnou komunitu a zároveň zabránit 
dalšímu narušování přírodního prostředí rezervace, zdůrazňuje tradiční soběstačnost 
odžibvejských rodin a menších skupin a jejich schopnost vyrovnat se s nepříznivými 
okolnostmi kombinovanou závislostí na několika zdrojích. Snaží se zvýšit využíváni lo- 



kálnich zdrojů (lov, rybolov, divoká rýže) a získat vysoké ceny za ty produkty, které se 
Odžibvejové rozhodnou prodat. Vsadila na oblibu „čistých"", ekologicky produkovaných 
potravin. ,, Místo nákladného přeškolování pro zaměstnání, která nás odvádějí daleko od 
našich domovů, se musíme znovu naučit oceňovat vlastní tradici, " zdůraznila. Za vyku- 
pováním půdy stojí i snaha přilákat zpét do rezervace Odžibveje, kteří přesídlili do mést. 
Vzhledem k tomu, že vétšina tradičních odžibvejských ekonomických aktivit má sezónní 
charakter, i pracovní příležitosti, které projekt obyvatelům White Earth nabízí, jsou pře- 
vážné krátkodobé, ovšem v sezóné výroby javorového sirupu nebo sbéru divoké rýže za- 
městnává po dobu 1 - 2 mésíců desítky pracovníků včetné starších détí. I krátkodobé 
výdélky představují významnou pomoc pro rodiny, které se neustále pohybují pod hranicí 
životnflio minima, a navíc je možné spojit práci s ""osvétou", výukou odžibvejské kultury 
či prevencí kriminality. Byla vykoupena i pohřebiště na území rezervace a také pozemky 
s výskytem ohrožených rostlinných a živočišných druhů nebo léčivých rostlin. 

Aktivity Zemč lidí i projektu Winony LaDukeová daly v osmdesátých letech podnět k 
sebeuvědomování obyvatel White Earth, ke studiu dějin rezervace i odžibvejského kme- 
ne jako takového, nutily k přehodnocení přetrvávající závislosti na vládních dotacích. 
Přesto jedním ze základních prvků odžibvejské identity zůstává pocit utrpěných křivd. 
Odžibvejština, vyučovaná na rezervační škole i v kurzech pro dospělé, se až na několik 
frází („děkuji"", „na shledanou"" atd.) v běžném životě neužívá a kult Midéwiwin, o jehož 
obnovu se někteří Odžibvejové pokoušejí, zdaleka neobnovil zpět svou jednotící sílu. 
Jestliže se ale odžibvejská identita posiluje spíše manifestačně než skutečně, zastavil se 
alespoň jeji rychlý rozklad. Zatímco „čistokrevná"" Odžibvejka Mary Jane, manželka Če- 
choameričana Jamese Shimka, žije životem amerických středních vrstev a od mládí od- 
mítá hovořit rodným jazykem, její ,4níšenecký"" syn Robert se hlásí k „odžibvejské 
národnosti"", na živobytí si vydělává sběrem divoké rýže a výrobou javorového sirupu, ak- 
tivně se účastní rezervačních záležitostí a přestože jeho ,4nateřským"" jazykem je angličti- 
na, intenzivně se učí odžibvejsky. 

V devadesátých letech se obě organizace staly i platformami pro politickou opozici 
obyvatel White Earth vůči rezervační radě, stále vedené Darrelem Wadenou. Ten měl od 
roku 1992 v ruce trumf, jemuž LaDukeová nemohla konkurovat - kasino Shooting Star. 
V souvislosti s bojem za právní suverenitu rezervací v sedmdesátých letech indiáni všude 
ve Spojených státech po svém interpretovali skutečnost, že v této zemi není dovoleno vol- 
né provozování hazardních her. Vhledem k tradičnímu „exterítoríáhdmu"" statutu rezer- 
vací, které Collierovy reformy z třicátých let opětovně vyňaly z jurisdikce jednotlivých 
států a v jistém slova smyslu i z pravomocí federálních orgánů, se zde začaly masově sta- 
vět herny. První otevřeli v roce 1 979 na Floridě Seminolové a jejich příklad okamžitě ná- 
sledovaly další kmeny. Po několika soudních sporech byla indiánská kasina v roce 1982 
legalizována a v následujících deseti letech příjmy z jejich provozování exponenciálně 
rostly.^^ A tak, zatímco LaDukeová dokázala ve White Earth zaměstnat maximálně něko- 
lik desítek lidí, nabízelo kasino Shooting Star stovky pracovních příležitostí, od nekvalifi- 
kovaných po vysoce specializované, a milionové zisky pro celou rezervaci. Přestože 
práce v něm nikdy nebyla příliš populární a fluktuace pracovníků zůstávala vysoká, fun- 
govalo kasino jako spolehlivá „pojistka"" pro případy akutní nouze. 

Další zdroj příjmů nabízely rozsáhlé porosty bílé borovice (většinou druhotně vysaze- 
né ve tricátých letech), vyhledávané jako stavební dNví, i mnoho druhů listnatých stromů 
pro papírenský průmysl. Rezervační rada uzavřena řadu nových kontraktů o prodeji stro- 
mů nastojato. Ovšem právě proti nim se hlasitě vyslovili členové Projektu, kteří poukazo- 



váli na negativní důsledky plošné téžby i na to, že rezervační rada nepodporuje zvyšováni 
zaměstnanosti, když přenechává všechny práce spojené s téžbou a zpracováním dřeva za- 
městnancům dřevařských koncernů. V roce 1994 zablokovali aktivisté jednu z rezervač- 
ních silnic, žádali vypovězení všech smluv s touto společností a větší opatrnost pří 
vydávání dalších povolení k těžbě, organizovali demonstrace a vystupovali v celostátních 
médiích. Rezervační rada však mezitím tajně pronajala společnosti Potlatch pozemek, 
přes který bylo možné vybudovat novou silnici, a blokáda rázem ztratila smysl. Rozuzle- 
ní, jasně dosvědčující napjaté vztahy v rezervaci, nicméně definitivně vyhrotilo opozici 
proti Wadenovi a především k White Earth obrátila pozornost médií a federálních úřadů. 
Wadena a dva další členové rezervační rady byli na podzim roku 1995 zatčeni a obviněni 
z korupce, praní špinavých peněz a zpronevěry. 

První obvinění se týkala kasina Shooting Star. Přestože výdělky z hazardních her dosa- 
hovaly 30 milionů dolarů ročně, rezervační rada měla neustálý nedostatek finančních 
prostředků, takže často nebylo na platy učitelů a lékařů, zato Wadena sobě a svým spolu- 
pracovníkům vyplácel statisícové odměny a prémie, nechal vybudovat honosné kancelá- 
ře a nakupoval luxusní automobily. Dále se zjistilo, že rezervační rada v letech 1990 - 
1994 zpronevěřila víc než milion dolarů z federálních podpor. Těmito prostředky odmě- 
nil Wadena ty, kdo mu pomohli k dvojímu vítězství ve volbách do rezervační a kmenové 
rady. Ve White Earth totiž opakovaně docházelo k manipulacím s volebními lístky zasíla- 
nými poštou. Ústavy rezervaci i Minnesotského kmene Čipevejů tuto formu hlasováni 
umožňovaly v zájmu mimorezervačních členů. Volební lístky se vkládaly do zalepené 
obálky a ta do další obálky s notářsky ověřeným jménem odesílatele. Protože kmenová 
ústava vyžadovala archivaci nejen seznamů, ale i obálek, zjistilo se, že řadu z nich údajné 
zasílaly osoby mnoho let mrtvé. Jiné zněly na jména členů, kteří odvolili přímo v rezerva- 
ci, nebo bylo na jedno jméno zasláno obálek několik. Tyto praktiky imiožnila pomoc ně- 
kolika notářů, kteří potvrzovali platnost absenčních hlasů. Další hlasy nasbíral Wadena 
v nemocnicích, domech pro přestárlé a charitativních útulcích pro bezdomovce, v nichž 
vyhledával příslušníky White Earth. Peníze na běžné výdaje spojené s touto agendou si 
opatřoval opět v kasinu - neregistrovanými nočními hrami, při kterých „vyprazdňoval"" 
automaty. 

V dubnu 1996 byl soud s Wadenou a ostatními obviněnými zahájen. I vlastní řízení do- 
provázel skandál, když se zjistilo, že sedm z osmi právníků bylo placeno z rezervačních 
fondů (udává se, že jejich platy dohromady přesáhly milion dolarů). Ještě větší rozruch 
pak způsobily výpovědi o zastiašování opozice v rezervaci, kde měl Wadena v rukou i re- 
zervační policii a právo udělovat krátké tresty vězení. Těm, kdo s Wadenou nesouhlasili, 
bylo odmítáno zaměstnání a finanční podpory. To však nebyly hlavní důvody, které akti- 
visty z White Earth vedly k dlouhodobému snášení zjevně nezákonných praktik. Obávali 
se především, že veřejné vyšetřování poškodí reputaci jejich rezervace, Miímesotského 
kmene Čipevejů a indiánského hnutí jako takového, a především ohrozí samostatnost re- 
zervace. V tom měli pravdu, neboť zástupci Úřadu pro indiány během procesu navrtili, 
aby byla příštím volbám přítomna federální policie a aby se posílil dohled státních a fede- 
rálních orgánů na provoz kasina. To ale Odžibvejové rezolutně odmítají. 

Wadena se hájil tím, že do záležitostí rezervačních voleb nemá soud právo zasahovat, 
a svérázné praktiky, z nichž byl obviňován, označoval jako „indiánské". „Jsme suverénní 
národ, a jsme proto jiní než ostatní " prohlásil, když byl obviněn ze střetu zájmů. Falšo- 
vání absenčních hlasů jeho obhájce vysvětloval jako „ volbu po klanech, která byla u Od- 
žibvejů běžná. " Mimořádným volbám předcházel tvrdý boj několika kandidátů, neboť 



rada stále měla značné pravomoci a jeji členové snadný přistup k nezákonným příjmům. 
Předsedou se nakonec stal Eugene McArtur, který slíbil reformovat rezervační ústavu, za- 
jistit obyvatelům rezervace podíl na jejím řízem' a „ ochránitje před diktaturou ". Nová re- 
zervační rada vyhlásila „amnestii" pro stoupence Wadenova režimu, aby předešla 
možným individuálním represím. Krátce poté, 2 1 . listopadu 1 996, byl Wadena uznán vin- 
ným a odsouzen k 5 1 měsíců ve vězení a k vyplacení více než půlmiliónové náhrady. Rick 
Clark byl odsouzen na čtyři a Jerry Rawley na tři roky nepodmíněně. Na jaře 1999 byl 
Wadena podmínečně propuštěn na svobodu. Okamžitě zahájil kampaň za své znovuzvo- 
lení v příštích volbách (plánovaných na rok 2000). Podle řady starousedlíků má poměrně 
velikou naději, neboť McArthurovy sliby se ukázaly jako značně nadsazené. Situace tak 
zůstává napjatá a rezervace rozdělená na několik táborů. 

Případ Darrela Wadeny ukázal, jak aktuální je otázka dělby moci v rezervaci. Autono- 
mie, kterou si indiáni v předchozích desetiletích vybojovali, se do značné míry obrátila 
proti nim. Ústava založená na důvěře ve vůdce se neosvědčila v situaci, kdy zisky z ha- 
zardních her ve výši desítek miliónů dolarů ročně spravovalo několik osob, aniž někomu 
předkládaly vyúčtování a zodpovídaly se ze své čirmosti. Definitivně padl mýtus o oběta- 
vých předácích, hájících zájmy svých soukmenovců. Přátelská atmosféra, v níž se ve 
White Earth odehrávala zasedání rady, bývala pověstná. Wadena vystupoval jako obháj- 
ce „starých zvyklostí", pózoval při tanečních slavnostech a všemožně bojoval za práva in- 
diánů. Jeho charismatickou osobnost nemůže nevýrazný McArthur nahradit. Winona 
LaDukeová se soustřeďuje na své působení v Greenpeace a v celoamerícké Společnosti 
indiánských žen (Jndigenous Women Network) y v prezidentských volbách v roce 1996 se 
ucházela o funkci viceprezidenta po boku Ralpha Nadera, kandidáta strany zelených, a do 
rezervačních záležitostí už v podstatě nezasahuje. Přitom ve White Earth přetrvává hlu- 
boce zakořeněná nedůvěra vůči všem vnějším zásahům - vůči federální vládě. Kongresu 
a Úřadu pro indiány a jimi delegovaným expertům. Odžibvejové chtějí své záležitosti ře- 
šit sami, s poukazem na svou ,Jinosť* a „unikátnost** často apriorně odmítají modely vět- 
šinové společnosti. Obávají se, že by tím ohrozili svou vlastní kulturní tradici. Zároveň 
touží pozvednout svou životní úroveň, nechtějí ztratit dotace a výhody. Rezervace tak sto- 
jí na křižovatce a není možné předvídat, jakým směrem se vydá. 



' Problematice déjin a kultury Odžibvejů je vénována má práce Anišinábi, Pravilidé (v tisku). Vyčerpávající 
soupis starSí literatury obsahuje příručka Helen Hombeck T a n n e r , The Ojibwas (A Critical Bibliography), 
Indianapolis 1 976. Ze souborných prací o tomto kmeni je možné jmenovat knihy Harolda Hickersona» TTie 
Chippewas and Their Neighbors: A Study in Ethnohistory^ New York 1970; Edmunda Danzigera, The 
Chippewas ofLake Superior^ Norman 1 979; Timothy R o u f s e , The Anishinabe of the Minnesota Chippewa 
Tríbe, Phoenix 1 975. Že starší literatury je to zejména monumentální dílo Henry Rowe Schoolcrafta,/ff- 
formation Respecting the Hbtory, Conditions andProspects ofthe Indián Tribes ofthe United States^ 6 sv., Phi- 
ladelphia 1851 -1857. 

^ Promény odžibvejského náboženství sledoval Chrístopher V e c s e y » Traditional Ojibwa Religion andlts 
Historical Change, Philadelphia 1983. Na společnost Midé se soustředila Ruth L a n d e s , Ojibwa Religion and 
the Midéwiwin, Madison 19Í58. 

^ Přehled vSech uzavřených smluv s indiánskými obyvateli USA přináší Charles K e p p I e r , Indián Affairs: 
Laws and Treaties, 5 sv., Washington 1 909 - 1 94 1 . Konkrétním smlouvám s Odžibveji se vénuje např. Robert 
K e 1 1 e r , Om Teaching Indián History: Legal Jurisdiction in Chippewa Treaties, Ethnohistory 19:3 (Summer 



\9n),s.209-2\7;R2ymondDcMz\\'ie, Tatk:hingthePen(PlainslndianTre<ayCayncibm 
cal Perspeclive), Ethnicity in the Great Plains, Fredeiick L u e b k e (cd), Omaha s. 38-5 1 . Základní pfíniCkou 
k oficiální politice Spojených států vůči indiánům je práce Francise Průchy, The Great Father (The United 
States Government and the American Indians), Lincoln 1986. Americké zákonodárství týkajki se indiánů shr- 
nul Felix C o h e n , Handbook ofFederal Indián Law, Charlottesville 1 982; snahy o jejich převýchovu na pfelo- 
mu 1 9. a 20. stoleti Frederíck H o x i e , ^4 Finál Promise: The Campaign to Assimilate the Indians, 1880 - 7 920, 
Lincoln 1984. 

* William Watts F o I w e 1 1 , History of Minnesota, sv. 4, St Paul 1930, s. 261 . 

' Richard W e i 1 , Destroying a HomeJand: White Eartk Minnesota, American Indián Culture and Research 
Journal 13:2 (1989). s. 71. 

^ Harold Hickerson, The Virginia Deer and Intertribal Bt^er Zones in the Upper Mississippi VaUe. Man, 
Culture and Animals in Human Ecological Adjustments, A. Leeds - A. P. Vayda (eds.), Washington 1 %S, s. 45. 

^ Robert Ke 1 1 er, c. d., s. 212. 

' K tomuto tématu viz práci Ruth L a n d e s , Ojibwa Sociology, New York 1 937. 

* Vnitroskupinové spory v oditíbvejských rezervacích analyzovala Rebecca K u g e 1 , Factioníd Alignment 
Amongthe Minnesota Ojibwe. 1850- 1880. American Indián Culture and Research Journal 9:4 (1985X s. 23-47. 

^^ Viz například Robert Trennert, Educating Indián Girls and Women at Nonreservation Boarding 
Schools, 1878- 1920. Western Historical Quarterly 13 (July 1982), s. 271-290. 

' ' K problematice indiánských misií viz John S c o 1 1 „To Do Some GoodAmong the Indians": Nineteenth 
Century Benedictine Indián Missions, Journal of the West, 23 ( 1 884), s. 26-35; Carol B e r g , Agents ofCuHturál 
Change (The Benedictines at White Earth), Minnesota History 48 ( 1 982), s. 1 58-1 67; Robert Berkhofer, 
Salvation and the Savage: An Analysis of Protestant Missions and American Indián Response, 1787- 1862, Lť 
xington 1965. 

Melissa M e y e r , The White Earth Tragetiy (Ethnicity and Dispossession at a Minnesota Anishinaabeg 
Reservation, 1889- 1920), Lincoln 1994, s. 72. 

'^ Supra, s. 74 a 200, dále viz K u g e 1 , c. d., 27-29. 

'^ Z rozsáhlé literatury vénované Dawesovu zákonu a jeho aplikaci na americké Odžibveje patří k nejdůleži- 
tějším Wilcomb Washburn, The Assault on Indián Tribalism: The General Allotment Act (Dawes Act) of 
1887, New Brunswick 1 942; D. S. O t i s , 77re Dawes Act and the Allotment of Indián Lands, Norman 1 973; 
Leonard C a r 1 s o n , Indians, Bureaucrats, and Land (The Dawes Act and the Decline of Indián Farming), 
Westport 1 98 1 ; Janet M c D o n n e 1 1 , The Dispossession ofthe American Indián, 1887- 1934, Bloomington 
1992; Ronald J a n k e , Chippewa Land Losses. Journal of Cultural Geography, 2:2 (Spring-Summer 1982), 
s. 84-100. 

'^ Warren Moorhead, The Lesson of White Earth (Adress at the 30th Annual Lake Mohonk Conference of 
Friends ofthe Indián and Other Dependent Peoples), Lake Mohonk 1912, s. 3. 

'^ Základní monografií k této etapč déjin White Earth je u2 citovaná práce Melissy M e y e r . Táž autorka se 
tématu majetkových podvodů včnovala v několika dílčích studiích, např. Warehouses and Sharks (Chippewa 
Leadership and Polit ical Factionalism on the White Earth Reservation. 1907- 1920, Journal ofthe West, 23:3 
(1984), s. 32-45; We Can Not Get a LivingAs We Ušed To: Dispossession and the White Earth Anishinaabeg, 
1889 -1920, American Historical Review, 96:2 (1991), s. 368-394. OalSí příspěvky k této problematice jsou 
David B e a u 1 i e u , Cwly Hair and Big Feet: Physical Anthropology and the Implementation ofLand Allot- 
ment on the White Earth Chippewa Reservation, American Indián (Juaiterly 8 ( 1 984),s. 28 1 -3 1 4; Richard W e i 1 , 
Destroying a Homeland: White Earth, Minnesota, American Indián Culture and Research Journal 13:2 (1989), 
s. 69-95; HoUy Youngbear-Tibbets, Without Due Process: The Alienation ofindividual Trust Allotn/tents 
ofthe White Earth Anishinaabeg, American Indián Culture and Research Joumal 1 5:2 (1991), s. 93-138. 

'^AleS Hrdlička, Anthropology of the Chippewa. Holmes Anniversary Volume: Anthropological 
Essays, F. W. Hodge (ed.), Washington D. C: American Anthropological Association, \92\; Anthropological 
Work among the Sioux and Chippewa, Smithsonian Miscellaneous Collection ( 1 9 1 5), 7 1 -75; Trip to Chippewa 
Indians in Minnesota, Smithsonian Miscellaneous Collections 66 ( 1 9 1 6), 263-274. Albert Jenksje auto- 
rem článku Indian-White Amalgamation: An Anthropometric Study, Studies in the Sociál Sciences 6 (1916). 

" Holiy Yongbear-Tibbets,c. d., s. 112. 

" Supra, s. 112. 

^ Melissa M e y e r , c. d., s. 222. 

^' William Watts F o 1 w e 1 1 , c. d., s. 261 . 

^ Warren M o o r h e a d , c. d., s. 1 . 

" Inez H i 1 g e r , Sociál Study oflSO Chippewa Indián Families ofthe White Earth Reservatin of Minneso- 
ta, Washington, D. C. 1939. 

^^ Richard W e i I . c. d.. s. 79. 

^ Inez H i 1 g e r , c. d. 



^ K rcfofmám třicátých let 20. století viz Kcnneth P h i 1 p , John Collier 's Crusadefor Indián Reform, 1920 
- 1954, Tucson 1977 a Lawrence Kelly, The Indián Reorganization Act: Dream and Reality, Pacific Histori- 
cal Revíew 44 (August 1975), s. 291-312. 

^' White Earth - A History, White Earth Village 1989, s. 5. 

^ David B e a u 1 i e u , i4 Pláce Among Nations: Experiences of Indián People. Minnesota in a Century of 
Changc, C. Clark (ed.). St. Paul 1989, s. 406. 

^ Winona L a D u k e , The White Earth Anishinabeg Economy: From Šelf Reliance to Dependence and 
Back Again, M. A. Thesis, Antioch University, Osage 1988. 

^ Zay Zahovu případu a jeho důsledkům se vénuje Youngbear-Tibbets,c.d.,s. 93-97 a M e y c r , c. 
d., s. 229-23 1 . Dále viz Edward Michael P e t e r s o n , That So-Called Warranty Deed: CloudedLand Titles on 
the White Earth Indián Reservaíion in Minnesota, North Dakota Law Rcview, 59 ( 1 983), s. 1 59- 1 8 1 . 

^' Richard W e i 1 , c. d., s. 85-87. 

^^ Winona L a D u k e pro Mino-bimaadiziwin, WERLP Newsletter, Spríng 1 992, s. 2. Důvody vzniku pro- 
jektu objasnila v článku Native Economics in Native Hands, Wildfire 4:4 (1989), s. 68-69. 

^^ Problematika indiánských kasin je dosud málo zpracována. Viz např. Dan C o z e 1 1 o , The Economic and 
Sociál Implications of Indián Gamming: The Čase ofMinnesota, Amerícan Indián Culture and Research Journal 
19: 1 (1995), s. 120-143. 



Záfíl999 



ONE OF A THOUSAND: TRIALS OF THE WHITE EARTH RESERVATION 



Summary 

There is about three hundert Indián reservatíons in the contemporary United States, andabout 
two times more ofmore or less autonomous communities. The inhabitants ofeach ofthem háve to 
cope every day with problems that root deeply into the history ofthe Indian-white relations in the 
North American continent. AU ofthe reservatíons were affected with the official govemment policy 
toward the Native people, but the members ofthe tribes andgroups responded uniquely. 

The White Earth reservát ion in Minnesota has beenfounded in theyear 1867 as an experiment 
to enable the Chippewa Indians „ in a rich and beautiful country, safe from the white man 's whiskey 
jug, to become prosperous andorderly citizens, " to „conquer poverty by their own exertions". In 
the next three decades, the proces ofslow transplantation ofa rejuvenated verš ion ofa society has 
been started in the reservation. In špite of many problems, the model ofcooperation among more 
and less „ civilized" tribal members, or „ mixed-bloods " and „fiill-bloods ", evolved to the mutual 
satisfaction White Earth 's varied ecosystem enabled residents to pursue multiple strategies for 
securing their livelihoods, and several types of societies based ond band types and residence 
pattems evolved. But owing to an outside interest in the reservation 's resources, especially timber, 
this process was interrupted abruptly in the years 1905 - 1915. The speciál adjustments ofthe 
General Allotment Act ofI887 madepossible a widespreadfraud that led into the loss of 95%of 
the reservation land, and consequently to the economic and sociál marginalization ofthe individual 
Chippewas and the community as a whole. In theyear 1934, out ofthe 1450 Indián families in the 
reservation, 1 1 00 lived below the poverty line. The traditional Chippewa culture collapsed without 
being sufficiently replaced. 

Until today, the mainpart ofthe White Earth Chippewa identity is thefeeling ofinjustice being 
doně to them, and a suspicious attitude toward the majoritě society. This showed up during and 



afier a process with the reservation leader Darrel Wadena, accmed of corruption and 
misappropriation, in theyear 1996. Although some activities developed in the 1980 's and 1990 j, 
the reservation society still lacks coherence, perspectives and leaders ofits own. 



ČESKÝ LID. 87, 2000, 1 



KAŽDODENNÍ ŽIVOT JEDNÉ PUREPEČSKÉ RODINY 
NA RANČI LAS COCINAS (MICHOACÁN, MEXIKO)* 



UVOĎ DO PROBLEMATIKY 



MILOSLAV POKORNÝ, Praha 



Stručné vymezení oblastí výzkumu 

Zóna obydlená dnešními Purepeči se déli do tři oblastí: Sierra - horská oblast -je nej- 
větší a nejhustěji osídlenou částí (zahrnuje asi 60 % veškeré purepečské populace), jezero 
Pátzcuaro představovalo jádro předšpanélské říše s politickým a náboženským centrem 
v Tzintzuntzanu a poslední La Caňada - Once Pueblos je zbytkem velké severní taraskán- 
ské zóny. Oblast našeho zájmu představovala severozápadní část mexického státu Mi- 
choacán (Mesetu Tarascu), zvláště okolí sopky Parícutin (Parhikutín), krajina mezi Los 
Reyes a Uruapánem, zahrnující v širším rámci Angahuan, San Juan Nuevo, San Lorenzo, 
Zacan a nejkonkrétněji Las Cocinas, ranč pod Angahuanem, vzdálený od hlavního města 
státu Michoacán Morelie 169 km západním směrem. 

Historie regionu 

Angahuan nebyl nikdy v předhispánském období důležitým střediskem, a proto se nám 
o něm příliš informací nedostává; ty, které pronikly do současnosti přes clonu času a za- 
pomnění, se vztahují více k širší lokalitě. Takovým příkladem je i Michoacámká kronika, 
neocenitelný pramen k poznání podoby života Tarasků před španělským dobytím. Zde 
najdeme zmínku o Uruapánu a Pantzingu a jejich okolí, kam bezesporu patří i Angahuan 
a Zirosto, jako součásti říše. ' Na počátku conquisty bylo „Imperio Tarasco" druhým nezá- 
vislým politickým útvarem hned po ,JKši Aztéků". Roku 1522, o málo později než byla 
zničena aztécká říše, začíná i pád Tarasků. Dobytí Michoacánu započal Crístóbal de Olid. 
Po jeho akci následují další drobnější výpravy. Krátké období jisté snášenlivosti a tole- 
rance (během něhož v roce 1 526 františkánští mniši zakládají první konvent v Tzintzun- 
tzanu, po kterém rychle následují další, zejména v okolí jezera Pátcuaro a poblíž 
Uruapánu) ukončil Nuíio de Guzmán roku 1529 velmi krvavou výpravou. Při ní byl od- 
souzen a upálen poslední panovník Tarasků v Caltzontzinu a „potrestáno" mnoho indián- 
ských „šlechticů". Po dobyvatelích přicházejí misionáři, aby „divochy" přivedli na 
pravou a jedinou víru - křesťanskou. Jako první se objevují írantiškáni: jejich řádový 




(I) Mapa Mexiki x spolkovjim slilera Mi- 
choacán - (1) Mapa SirSI i>bl«li vesnice An- 
gahuan a ranfe I as Cocinas - (3) Půdorys 
Angahuan Ipadlc J de. Akali, Réta- 
■láli de Michoacán. Morclia 1980). 

iDMapnf Mcxivo. wiih a fodcraie 
choactn - 12) Map of bniaJcr region ofthe vil- 
lage Angahuan and ronch \.is Coiinat - (3) 
Grniind pian oí ihc viílagc Angahuao (ac- 
curding lii J dc Alcalá. Rehh:iůn de hítchoa- 
cm Muttlia I9S0| 



bratr Juan de San Miguel zakládá roku 1530 asi šest kilometrů na jih od Angahuanu no- 
vou vesnici Parangarícutiro. Z hlediska sídelní a komunikační sítě bylo však výhodnéjší 
spojení či přesídleni několika špatně přístupných sídlišť do jednoho střediska a jeho ná- 
sledné jednodušší využití v systému encomiend. 

Mění se také tvář krajiny na pozadí nutnosti odvádění daní. Indiáni začínají s pěstová- 
ním pšenice, chovem prasat, mezků, skotu a slepic. Pomocí nových evropských postupů 
je příroda nucena odevzdávat více produktů a ve větším množství. Požadavky Španělů se 
odrážely i v socioekonomické struktuře osídlení. Purepečové byli nuceni přesídlit ze Sier- 
ry do údolí a nížin a zakládat vesnice, ze kterých Španělé měli větší prospěch, což také 
znamenalo lepší vojenský dohled, koncentraci pracovních sil na malém prostoru, mož- 
nost vybírat patřičné dávky a učit křesťanství. Takový typ osídlení dnes převládá v taras- 
kánsl^ch komunitách - pravoúhle se křižující ulice s pravidelnými bloky domů 
a centi^lním náměstíčkem. 

Naštěstí pro indiány byl jmenován prvním biskupem Michoacánu se sídlem v Tzin- 
tzuntzanu Vasco de Quiroga, důležitá osoba 1 6. století. Bojoval za zlepšení podmínek pro 
indiány, inspirován Utopií Thomase Mora, zakládal špitály. Jejich koncept byl široký, 
představovaly nejenom místo určené pro léčbu, ale i k ochraně všech potřebných, vhod- 
nou zastávku pro pocestné a pro vesničany, útočiště sirotků. Z tohoto experimentu se 
mnoho nedochovalo, ale biskup Vasco de Quiroga je indiány dodnes uctíván jako Tata 
Vasco, kulturní ochránce regionu, který položil základy modernímu hospodářskému 
uspořádání a řemeslné výrobě specializované do některých vesnic. Ve skutečnosti mnoho 
uměleckých řemesel existovalo již před conquistou, a je také možné, že některá se objevi- 
la v letech nedávných. Co je však jisté, že s Tata Vaškem přišli španělští mniši a učitelé ře- 
mesel 16. století. Taraskové se od nich naučili novým technikám, které vnesli do 
autochtonní a prastaré výroby. Pro vesnice Angahuan, Parangarícutiro, Zacán a Zirosto 
byl přelom 16. a 17. století ve znamení cukrovamictví. Obyvatelé zpracovávali cukrovou 
třtinu z okolí Períbánu. Po stabilizaci poměrů se pomalu do oblasti navracela původní 
podstata pracovní činnosti - zemědělská produkce. Španělé vstoupili do všech oblasti - 
pěstování rostlin, chovu zvířat, řemeslné výroby a následně do příslušných technologií. 
Téměř všechny dnešní produkty a způsoby jejich výroby se od prvních generací dobyva- 
telů - to znamená za posledních čtyři sta let - nezměnily. 

Po klidnějším údobí nastává v 18. století expanze a velké návštěvy. Obyvatelstvo 
v Michoacánu pětkrát vzrostlo,^ a to přes epidemie a hladomor v druhé polovině onoho 
století. Je jasné, že drtivá většina jsou stále původní obyvatelé - indiáni. Došlo i k průzku- 
mu pozemků, hor a vod, které indiáni měli v užívání. Celá oblast byla rozdělena a pozem- 
ky přidělovány jednotlivým obcím. Vytyčování hranic mělo mít konečnou platnost. Od 
1 9. století se i v tomto regionu prosazuje populace mestická. Objevuje se několik význač- 
ných rodin. Základy jejich úspěchů trvajících až do poloviny 20. století byly v propachto- 
vané půdě, držem' továmičky a v obchodování. 

Reformy konce 19. století měly divoký průběh, protože obyvatelé se přiklonili v těž- 
kých chvílích na stranu církve. Správu svěřily do rukou nejprestižnější rodiny. I když je to 
příklad integrace mezi mestici a indiány, možnost rozdělovat půdu vedla za několik let 
k velké koncentraci moci v rukou této rodiny a skupinky jejích přátel. Prezident Porfírío 
Diaz vyhlásil roku 1883 zákon o neobdělávaných půdách jako východisko mající zvýšit 
nedostatečnou zemědělskou produkci. Zákon autorizoval formování společnosti pro vy- 
tyčení hranic pozemků, které ležely ladem. Jako náhradu za výdaje jim vláda darovala 
jednu třetinu s možností odkoupení zbývajících dvou třetin z vyměřených ploch.^ Komu- 



nity plnily všechny vyhlášky a nařízení bez jasného vnitřního pochopení, jediný závčr 
byl, že potřebují listiny proti vměšování státu. Proto dochází k proméné nejváženčjšich 
rodin ve vlastníky původně společných pozemku. Věrni své tradiční nezávislosti rozhodli 
se bránit svoji vlastní (společnou) půdu jako základ svého společenství a ekonomie. V té 
době se jasně konsolidovala nová a silná ekonomická, politická a sociální skupina již 
vzdálená zájmům komunity. Nyní už nebyl zájem -jako dřív - získávat volné pozemky 
od ekonomicky slabších vesničanů v nouzi za okamžitě vyplacené peníze {najiesíu, na 
svatbu...), všechna půda byla již „zprivatizována" a další peníze byly jen formou půjčky 
při současném ručení vlastním terénem. 

V roce 1889 vzrostlo osídlení v regionu a tlak na získání půdy se zvýšil. Vlny neúrod 
a neúnosně stoupající ceny kukuřice bránily některým členům komunity pokračovat v ob- 
dělávání, a ti pozemky zastavovali či prodávali a začali pracovat jako nájemci a nádeníci. 
Dědictví, jako jedna z nejschůdnějších cest k získání půdy, nabylo na významu. Tradiční 
forma znovurozdělování pozemků komunity zkrachovala na politice zprivatizovat ves- 
nickou půdu. Od počátku 20. století nebyla již agrární organizace řízena indiány, nýbrž 
skupinou mesticů, seskupených v nejsilnějších rodinách se svými klienty a služebníky. 
Tato uskupení viděla vesnici jako odrazový můstek pro získání další moci. 

Katastrofickou událostí ve svých důsledcích byla mexická revoluce počátkem 20. sto- 
letí. Terítoríími Tarasků se stalo na dlouhou dobu centrem konfliktu mezi agraristas 
a cristeros (oddíly složené z přívrženců církve Krista - odpůrců agrární reformy). Tisíce 
indiánů emigrovaly do USA a mnozí z nich se už nikdy nevrátili, což oslabilo původní 
kulturu. Další napětí bylo vyvoláno spory mezi církví a státem. Navzdory silnému kato- 
lickému cítění mnohých Purepečů existovaly značné neshody mezi nimi a duchoven- 
stvem kvůli nadměrnému úsilí upravit nebo eliminovat folklorní aspekty oficiálního 
náboženství. Tyto a podobné problémy stále negativně ovlivňovaly rozvoj etnika. Nena- 
pravitelné škody např. způsobily stavby dopravních tepen rozdělujících území do několi- 
ka nových regionů a urychlujících značnou měrou prudký rozvoj mestických měst 
a mestické kultury vůbec. 

Dne 20. února 1 943, po dvou týdnech zemětřesení, kdy se organizovaly modlitby a ro- 
sario, se zrodila sopka Parícutín (14 km jižné od Angahuanu). Vulkanická aktivita hleda- 
la místo pro vyrovnání svého tlaku (jde o charakteristický projev dynamiky 
michoacánského geologického podzemí - takto se objevila sopka Jorullo v 18. století 
a sopka Parícutín ve 20. století). Láva postupovala velmi pomalu (cca 3 m za hodinu), ale 
zkázu počal šířit černý sopečný popel, pokrývající okolí široko daleko a znemožňující ze- 
mědělské práce. Nebylo možno sklízet zemědělské plodiny a v důsledku invaze sarančat 
v předešlém roce přišel rychle hlad završující pohromu. Přes evidentní nebezpečí života 
nikdo stále nechtěl opustit své domovy, ani na naléhání prezidenta Cardenase. Situace se 
ale stávala neudržitelnou, objevil se druhý proud lávy, přívaly prachu neustávaly a v červ- 
nu přišly deště. Sopečný prach se proměnil v bahno a to znamenalo počátek destrukce. 
Začala evakuace: jako první přišel na řadu San Salvador, Parícutin, Zirosto a když vyrostl 
v listopadu další vulkán Zapicho (v jazyce tarasco znamená „malý"') i vesnice Parangarí- 
cutiro. Muži našli práci u severního souseda, čímž vyřešili problém chudoby a nedostatku 
půdy. Odliv pracovních sil byl tak silný, že v nových vesnicích zůstaly jen ženy, děti a sta- 
ří lidé. Mnoho mladých, kteří odešli do USA, se usadilo v Kalifornii a nikdy se již nevráti- 
li. Od roku 1946 se život navracel pomalu do normálních kolejí. Vulkán zůstával velmi 
aktivní až do roku 1952. Unikající láva pokryla zcela dvě vesnice na ploše 20 km^. Rov- 
něž znehodnotila na několik desetiletí zemědělskou půdu. 



Díky uzavření smlouvy „El Programa Bracero" mezi USA a Mexikem o poskytnutí 
pracovních sil na práce v zemědělství do USA mnoho mužů podniklo více než jednu cestu 
do Spojených států amerických a to jim umožnilo otevřít oči a uvědomit si možnosti mo- 
dernizace a zlepšení způsobu života. Znovu si mohli prací vydělávat peníze a zvykli si na 
vysoké výdělky. Když v roce 1 965 program skončil, zisky z práce v jejich vesnicích byly 
ve srovnání s předcházejícím obdobím velmi nízké. A to byl důvod další migrace do vel- 
kých mexických měst, kde hledali práci. Kdo odešel pracovat do USA, nevracel se již 
v tradičním oděvu, nýbrž v džínovém oblečení, bundě a bavlněném prádle. Navíc si 
všichni přiváželi rádia, televizory i auta. Zjistili, že i v amerických vesnicích mají továr- 
ny, kde muži pracují a mohou vydělávat dostatek peněz. Dodnes mnoho obyvatel Mi- 
choacánu nese velmi těžce nedostatečný počet továren v regionu^ (neznečištěné životní 
prostředí, ideální pro turistický ruch, není dostatečně lákavou variantou). Na mexickém 
venkově je málo pracovních příležitostí, proto mnoho lidí začalo odcházet do měst (Ciu- 
dad de México, Guadalajara, Nogales, Tijuana, Toluca) nebo i do USA legálně, častěji 
však nelegálně. Podobná situace panuje stále, a tak je přechod hranic lákavý i přes tragic- 
ké události (např. v roce 1 996 bylo usmrceno sedm Tarasků z Cheránu při nelegálním pře- 
kročení hranic a vypuklo skandální odhalení brutálních praktik severoamericl^ch 
pohraničníků).^ 

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století mexická vláda fmancovala projekty ko- 
lem jezera Pátzcuara a v blízké Sieře. Ty si kladly za cíl zmapovat kulturu současných Ta- 
rasků a na základě získaných výsledků vytvořit programy pro jejich další akulturaci 
a zlepšení ekonomického postavení. Tyto projekty měly kromě jiného přilákat turisty na 
řemeslné výrobky jednotlivých vesnic, tradičm' fiesty a po rekonstrukcích ^^á^a/os (polo- 
kruhové pyramidy) i na archeologické lokality. 

Taraskánská vesnice 

Pro naše pojednání bude dostatečné rozdělení taraskánského areálu na dvě základní 
jednotky: vesnici a ranč. Průměrná velikost osídlení vesnice Tarasků se pohybuje mezi 
200 až 5000 lidmi, počet obyvatel rančů dosahuje maximálně 900. Ranč Las Cocinas 
(v překladu ,Jcuchyně" - za své jméno vděčí parám vystupujícím z okolních lesů, připo- 
mínajícím kouř z kuchyně) je v závislém postavení k Angahuanu, a ten má tzv. cabeceru 
(nadřízené sídliště) v Uruapánu (před tím byla v Parangaricutiru). 

K nejjasnějším rysům každé taraskánské vesnice patří její urbanistické řešení: centrál- 
ní náměstí obklopené budovami, jako jsou škola, radnice, kostel, obchody, ale i domy nej- 
prestižnějších rodin a okolní domy nebo celé bloky v šachovnicovém uspořádání 
s pravoúhlou sítí ulic, pokud to terénní podmínky dovolí. Jedná se o neoddiskutovatelný 
příklad španělského vlivu, patrný u všech jimi zakládaných či upravovaných vesnic 
a osad. Další způsob uplatňovaný v řídce osídlených oblastech La Caňady je obec založe- 
ná kolem dopravní tepny, což se může vztahovat obecně i k rančům. 

Angahuan 

Původně předhispánské založení Angahuanu nelze přesně určit, spadá snad do 14. 
nebo 15. století. Název vesnice nebylo možno nikdy jasně interpretovat. Existují mnohá 
vysvětlení, nejvíce jsou pnjímána odvození ze slov ahuahuani (nejsou početní) a angai 
(kámen ležící uprostřed) či dokonce - místo, kde je dohonili.^ Indiánská komunita zahr- 




CelkovV pohled na Angahuan txj jihu Fi>li> M. Pokorný. 1996. 
Ovcrall vicw ofAngahuan rrom the souih. Phoio M. Pokorný. 1996. 



nuje 4203 lidí. v dnivé vétSiné již bilingvních. Možnost uplatnit se máji v zemčdélstvl, 
lesnictví, dobytkáfství, femeslné výrobe a turistickém nichu. 

Architektonický střed vesnice tvoH náměsti (Plaza Principal) a přiléhajíci farní kostel 
sv. Jakuba ApoSlola (Santiago Apoštol) z druhé poloviny 1 6. století, orientovaný ze seve- 
rovýchodu na jihozápad s předstupujícím nádvoNm ve tvam nepravidelného čtyřúhelni- 
ku, kde se nalézá kamenný kfíž ze 1 6. století. Byl vyroben zcela nepochybně indiánskýma 
rukama, zachycuje paSiJové výjevy provedené v basreliétii. Chrámový portál je určité 
nejreprezenlativnčjSim příkladem michoacánského múdejaru. také byl budován indiány, 
snad proto je nápis nad vstupem nečitelný (písmenka mohla být jen druhem dekoru). Bap- 
tisteríum vybudované z piivodné otevřené kaple se nalézá po pravé slranč kostela, k niž 
přiléhá budova Špitálu ze 17. století. Uvnitř svatostánku, v presbytáři, se nalézá relábl 
z 18. století. 

Naproti kostelu přes namésti je „radnice" (Palacio Municipal), kromé doby voleb vždy 
důsledné prázdná a opuStČná. Hned vedle vlevo je védecké centrum Angahuanu. Vzniklo 
v roce 1990 díky Colegiu de Michoacán (univerzita) v Zámoře. Vedoucí antropologické 
sekce Andrew Roth má v komunité spojence Manuela Argeta, který se o centrum stará. 
V roce 1996 chybčly jen maličkosti do úplného dokončení - kuchyní, WC a koupelna. 
Dvoupodlažní budova má nahoře dvě pracovny, v přízemí sál a jídelnu s kuchyni. 



Významnou budovu představuje škola, umístěná u silnice pří vstupu do vesnice, s bas- 
ketbalovým hřištěm a satelitní anténou pro příjem doplňkových vyučovacích programů. 
Je zde základní škola - prvm' a druhý stupeň (La Escula Primaria y Secundaria), kam do- 
cházejí minimálně čtyři učitelé. Naproti škole se nachází nádrž na vodu, ještě v roce 1 992 
užívaná k praní prádla a jako zdroj pitné vody. Nedaleko od vesnice se nachází turisticky 
využívané místo s panoramatickým výhledem do krajiny na sopku Parícutin (2650 m 
iiJii.)» na 20 km^ lávových polí a zbytky věží ze sanjuanského kostela. V osmdesátých le- 
tech zde vybudovali restauraci a chatky pro ubytování šedesáti lidí. Někteří Purepechové 
pracují jako průvodci na cestu k vulkánu nebo k ruinám vesnice San Juan. 

V Angahuanu někteří lidé ještě dodržují společenské rozdělení vesnice na horní a dolní 
část Pro konání oslav náboženského rázu se dělila na 4 čtvrti - Calvario, Capilla, Guada- 
lupe a San Juan. Toto rozdělení sloužilo jen pro vnitřní kontrolu farnosti při organizování 
procesí* poutí a podobně. Počet obchodů není vysoký, při naší návštěvě jsme napočítali 
deset krámků se základním zbožím v široké či skromné nabídce, jedno občasné řeznictví, 
jednu tortillerii (výrobna kukuřičných placek tzv. tortillas\ videopůjčovnu, dva mlýnky 
na kukuřici a polní čerpací stanici. 

K přímému ohrožení Angahuanu sopkou v roce 1943 přes jeho blízkou polohu nedo- 
Slo. Záchranou byla výhodná poloha na plošině nad vulk^em. Erupce Parikutinu značně 
ovlivnila další vývoj Angahuanu. Zianikla vegetace a vyhynulo mnoho divokých i domá- 
cích zvířat. Půda se proměnila v neúrodnou pustinu. Dotčen byl i duchovní život - některé 
zvyky, obyčeje a fiesty (slavnosti) se přestaly praktikovat a slavit. Lidé byli nuceni hledat 
novou půdu, schopnou dávat úrodu, a jedním z nových míst se stalo i Las Cocinas. 

Ranč 

Etymologie slova ranč je velmi nejasná. Pro naše účely je důležitý evropský původ, 
zřejmě germánský {ring, hring - prsten nebo koruna a později shromáždění, schůze), 
a přes francouzštinu {se ranger) dostáváme ve 1 4. století kastilskou podobu ranchar {ran- 
charsé) a ranchear {ranchearse\ znamenající uspořádat se nebo instalovat provizorně na 
nějakém místě. V Novém světě slovo rancho označovalo všechny typy jednoduchých 
a provizorm'ch obydlí a později stavení chudá, místa osamocená a nuzná.* Tento význam 
zůstává i dnes v platnosti. 

Hledání definice pro ranč a rančera je poměrně složité. Provedené výzkumy neberou 
v úvahu specifika mestických či kreolských a indiánských rančů. Základem mnohých je 
ekonomický zřetel. V publikaci Pueblo en Vilo uvádí L. Gonzáles:,, Rančeřijsou více 
než sociální a ekonomická kategorie Jsou to svobodní obyvatelé méně úrodných pozemku 
východního Mexika, spokojeně žijící se svým majetkem, uchovávající kulturu a identitu 
více španělskou a kreolskou než indiánskou. Žní z pěstitelsko-chovatelského hospodář- 
ství založeného na využívání soukromé půdy. " Důraz na znaky vnější identity je kladen 
vLópezově knize Rancheros y Sociedades Rancheras, kde čteme: „ Rančeři obývají 
odlehlé horské obasti s malou hustotou osídlení. Zvláště kvůli rozptýlení a izolovanosti 
Jednotlivých rančerských regionů překvapí podobnost organizace a platnost obdobných 
hodnot jako individualismus, nezávislost, katolicismus, stejně tak uznáni držení zbraně, 
ocenění vlastnictví koní a krav. " ^° Přitom základem je předpoklad členství v rančerské 
organizaci. Na klasické definici F. Chevaliera, která říká, že „ranče jsou... osamocené 
domy na venkově bez velké pompy a vysoké hodnoty, kde žiji lidé... kultivující skromná 
políčka, která vlastní nebo si pronajali. Sklízejí kolik mohou, a chovají domácí zvířata 




Plán Las Cocinas s (ricolnimi ranCi. Kresba M. Pnkom> . 



['v.TvíZ/íviy - Caprions 

1 - koslel / chjrch 

2 ~ Škola / school 

3 - hřiSií / ptayground 

4 - obchod / shop 

5 - nádrž na vodu / waicr cistum 

6 - ohrada pro hykv / bull corral 

7 - 15 - ranfc.' ranchcs 



podle svých možnosti" , "je vidět charakter 
neindiánského ranče, pro nás známéjSího 
pod označením farma. Indiánský ranč, ač- 
koli v základech může být podobný, neod- 
povídá na£im zjiSténim v terénu, a proto ho 
nelze pojímal stejně. 

Ranč Las Cocinas není izolovaný ani 
odloučený (kolem frekventované asfaltové 
silnice stoji sedm rančů, dřevený kostel 
a dvě budovy školy), i když osídlení v ob- 
lasti má malou hustotu obyvatel. Tak cha- 
rakteristický rys jako pfáce na vlastním 
nebo pronajatém políčku u mestických ran- 
čů laké není splnčn, Taraskové se uživí 
prací v lese. a tím odpadá potřeba vlastnic- 
tví domácích zvířat pro chov. Ani identita 
rančem nemá velkou váhu, zvlá5t£ při dr- 
žení domu ve vesnici a častém přejiždčni. 
Las Cocinas vymezené jako satelitní osíd- 
lení s velkou nezávislostí na Angahuanu 
obstojíjen do okamžiku zveřejnční zprávy 
o snaze části rančerů získal přímou podří- 
zenost Uruapánu a vynechal mezičlánek 
v Angahuanu. Výsledkem by byla zmčna 
statutu z ranče na vesnici se samosprávným 
orgánem. A zde objevujeme společného 
jmenovatele všech rančů: mohou mít svého 
vedoucího či „prezidenta" nebo nčkoho 
v podobném postaveni, ale nikdy nemají 
„radnici" -tj. obecní rada jako zastřeSujíci 
orgán - a jsou v závislém vztahu na plno- 
hodnotném typu sidliStč. Proto také ná$ te- 
rénní výzkum probíhal v rodinč dona 
Francisca s úzkými vztahy k ranči Las Co- 
cinas i vesnici Angahuan. 

Ranč Las Cocinas 

Nedostatek čisté půdy nutil hledat nové 
plochy dál od vulkánu Paríkulin a jeho vy- 
vrhnutého černého popela. Jedním takovým 
míslcm bylo i ptizdčjií La.s Cocinas při cesté 
z Angahuanu do Uruapánu. Robert West 
jmenuje ranč Las Cocinas již na první strané 
své „Geografie" a dál prináSí informace 
o počlu obyvatel, v roce 1'í40 rovnající se 
nulcaoScsllctpo/dčjÍ35(isob, vSichniTa- 



Plán ranče Las Cocinas dona Francisca z ro- 
ku 1996. Kresba M. Pokorný. 



Ground pian of Las Cocinas of Don Fran- 
cisco firom the year 1996. Drawing by M. 
Pokorný. 

Vysvětlivky - Captions: 

1 - kuchyně / kitchen 

2 - toaleta / outhouse 

3 - troje / troje 

4 - koupelna / bathroom 

5 - nádrž na vodu / water cistem 

6 - zdéná stavba / bríck building 




raskové/^ Po roce 1943 přichází první rodina z Angahuanu - rodiče dona Franciska (Da- 
mian Bravo Negro a Lucrecia Soto Lorenzová) do Las Cocinas. Pi^stěhovali se na 
vypůjčený pozemek dole v roklince, kde protékal malý potůček. Pifehrazením stružky byla 
vyřešena jediná vážnější překážka v bydlení a brzy přišlo 24 rodin zkusit štěstí v novém 
místě o několik desítek metrů výš, směrem k Angaliuanu. 

Tudy procházela stezka do Uruapánu. Po této cestě prošlo procesí se zázračným obra- 
zem Krista z Parangarícutira. Hojněji využívali také obchodníci s vejci a živými slepice- 
mi. Všichni pocestní byly vítáni v domě Damiana. Vždy nabízel něco k jídlu a nocleh 
bezplatně, jen za poklábosení a poslední novinky ze světa. Vlastní dům si postavil v Los 
Cerezos, kde dodnes stojí jedna jeho chátrající troje - dřevěný dům. Zde se narodil don 
Francisco a později tu žil se svou ženou. Na jeií naléhání se v sedmdesátých letech přestě- 
hovali do centra Las Cocinas, naproti škole. ^ Ve středu Las Cocinas stojí zděná škola 
s hřištěm na košíkovou a dřevěný kostelík (z osmdesátých let). V roce 1 994 postavila vlá- 
da další školu a začalo se jednat o opětovném zavedení elektřiny (první pokus ztroskotal 
v polovině osmdesátých let). Výstavba skončila v roce 1995 pro nedostatek financí asi je- 
den kilometr před Las Cocinas. Dnes žije celkem v Las Cocinas 1 56 obyvatel ve 24 rodi- 
nách'^ včetně „čtvrtí": Los Cerezos, Los Duraznos a Las Lajas. Asfaltovou silnici položili 
v sedmdesátých letech, renovace proběhla 1988 a 1995. Kromě dvou obchodů stojí za 
zmínku ještě motorový mlýnek na kukuřičná zrna. 

Každá komunita i náš ranč má svého „šéfa" - tzv. komunéra, který je vybírán lidmi 
v Las Cocinas a funguje jako jejich reprezentant v Angahuanu při politických a ekono- 



mických jednáních. Od roku 1989 tuto funkci zastává don Francísco, s vydatnou pomoci 
své manželky. Ovšem v polovině roku 1 996 proti nčmu vypukla otevřená vzpoura. Tčžko 
říci, kteiý z uváděných důvodů byl pro ,,rebelii'* nejdůležitější: dlouhé ,,volebni'* období, 
zaváděni novot (elektřina), požívání alkoholických nápojů, poslušnost Angahuanu. 
Vzbouřenci vedeni člověkem z Uruapánu požadovali nového komunéra, zastavení vý- 
stavby vedení elektrického energie a podřízenost přímo Uruapánu (a tím snad eventuální 
možnost získat časem statut vesnice). Svou roli mohly hrát i politické důvody. Uniapán je 
v rukou strany PAN (Partido Acción Nacionál - Strana národní akce), kdei^o Angahuan 
pod kontrolou PRl (Partido Revolucionarío Institucional - Institucionální revoluční stra- 
na). Proto PAN podporuje jen vybrané skupinky a nikoliv celou komunitu. Doňa Francis- 
ca se okamžitě ujala iniciativy a s učitelem začali sepisovat prohlášení a žádosti 
směřované na úřady v Angahuanu i Uruapánu. Výsledek do konce našeho studijního po- 
bytu nebyl znám. 

Když lidé z rančů chtějí koupit něco potřebného pro celou komunitu, musí zformovat 
skupinu lidí - podílníků, shromáždí peníze a provede se nákup. Není nmoho možností, 
jak sehnat peníze: vybrat od svých členů, dostat dar, vyžádat si půjčku od komunity v An- 
gahuanu, municípia v Uruapánu nebo od soukromé osoby. Například pro koupi mlýnku 
na kukuřici (tzv. nixtamalu) vznikla skupina 1 2 lidí. Sumu 7000 N$ (Nových pesos, zkrá- 
ceně pesos, název pro mexickou měnu) nashromáždili díky soukromému dárci (1000 
N$), daru od komunity v Angahuanu (2000 N$) a půjčce 4000 N$ také od Angahuanu. 
Kdo nyní použije mlýn (což mohou i nečlenové), platí menší poplatek na údržbu a splátky 
dluhu. 

Stavby na ranči 

V purepečské oblasti se při stavbě uplatňují tři základní materiály: dřevo (latě, prkna, 
trámy), hlína {qdobe, mazanice) a kámen. Podle zpráv z konce 18. století byl region roz- 
dělen z hlediska použitého stavebního materiálu na dvě poloviny - západní (Sierra) a vý- 
chodní (okolí jezera Pátzcuara).*^ Hraniční pás mezi nimi nebyl ostrý. V Sieře byly zdi 
z dřevěných prken, kolem jezera a v severní zóně převažovaly stěny z kamenů a adobe 
nad čistě kamennými. Střecha se nelišila - byla sedlová se šindely (tejamanilem\ které 
nahradily v polovině 16. století dříve užívané došky.^^ Výzkumy R. Westa v roce 1946 
ukázaly, že se situace změnila. Na hranících Sieny začala převládat konstrukce z prken 
a vepřovic (adobe) a střechy z tašek. Jádro hor zůstalo stejné, ale jižně od jezera se stalo 
hlavním materiálem dřevo a dřevěná střecha byla obyčejně sedlová. Jinak v jezemí oblas- 
ti nadále převažovaly kameny a adobe. Došlo ale ke změně krytiny - pálené tašky. ^^ Na 
základě vlastních výzkumů lze toto rozdělení potvrdit. Čas se však nezastavil ani zde, tak- 
že se běžně užívá také cihel, betonu, vlnité lepenky (obdoba našeho asfaltu - izolačního 
materiálu) a pálených tašek. 

Z funkčního hlediska u sídel Purepečů na zastavěné parcele najdeme v tradičním pojetí 
hlavní stavbu (troje), kuchyni, stáj, chlívek a někdy budovy pro uskladňování. Nejvýrazněj- 
ším prvkem materiální kultury moderních Tarasků je dřevěný dům - troje. Dříve byla sta- 
věna z klád svázaných v rozích jako srubové stavby ve Skandinávii, popř. i jinde v Evropě. 

V současnosti se na betonovou plochu připraví základní trámová konstrukce, která se pobi- 
je buď horizontálně, nebo častéji vertikálně umístěnými prkny. Dřevěná troje se objevuje 
hlavně v Sieře, kde je dostatek stavebního materiálu. Původ této stavby není příliš jasný. 

V Mexiku ji nacházíme v Oaxace u Mixtéků, v severním Veracruzu, v Sieře Madre Oriental 




Raní Las Cocinas dona Fianciscavrocc 1992: inleriérlrojcs domácím olláFcm. FoloM. Pokorný. 
inlhcyear 1992: inierior of iroje wilh homeallar. 



(blízko států Hidalgo a Veracníz a Panamerícké dálnice kolem Jacaly), v Siefe Madre Occi- 
denta] (Durango, Chihiiahua), v Siefe Madre del Sur (z^)adné od Chilpancinga-Geirero) 
a v Siefe Tarasca v Michoacánu.'* Výskyt v E>urangu a Chihuahué možná souvisí s utečenci 
z USA, klefi se usazovali v Siefe Madre v Šedesátých a sedmdesátých letech 1 9. století. Stál 
Veracníz mčl důležitý pfistav, kam pnplouvali lidé z Evropy i ze Spojených státfi ameríc- 
kých, a mohli tak ovlivnit druhy zde stavených domů. Dfevěná konstrukce v Michoacánu je 
v porovnání se Severní Amerikou, kde je zcela evidentní vliv severní Evropy (Skandinávie 
se podílela v 1 7. století na kolonizací Nového svéta). technicky dokonalejší. 

První zprávy o moderní mexické troje pocházejí z pera Calderóna v Relaciones 
Geográjiceis ZTokíi 1789; „...v Tarícuaru mají domy ... horizontálně sroubené a zakryté 
tejamanilem. " ^° Lis usuzovat, že troje, jak ji známe dnes, se v Michoacánu objevuje 
v období mezi 16. stoletím a rokem 1780, což by potvrzovalo teorii o jejím skandináv- 
ském piivodu.^' Proti této mySlencc se ale v posledním desetiletí staví výzlcumy, které na- 
lézají údajné doklady o jejím autochtoimím pi^vodu.^ 

Hlavní di^ (v Sieře dfevčná troje nebo ve zbývajícím areálu stavba z adobe) slouží 
k mnoha účelům. Základní fiinkci je uchovávat kukufici ke konzumaci, mouku, osivo, kr- 
meni pro domácí zvířata, oděv, osobní věci, cennosti. Význam uložení domácího oltáře 
s obrázky svatých není třeba zdůrazňovat. Lzeji též využit jako ložnici, buď pro náv£lě- 
vy, nebo pro členy rodiny (většinou nejstarSích dcer). Na verandě jsou dalSí prostory pro 
ukládání předmětů a místo pro práci či jen pro povídání pfi odpočinku. NejchudSí rodiny 
používají jednu místnost s udusanou podlahou pro vSechny Činnosti i pro spánek. 




kaA 



kaB 




M« 




.!J 



j. 

2 



Ranč Las Cocinas - pfední komplex budov: kuchynč, vstup, obchod; (1) zadní pohled, (2) půdorys - troje: (3) 
půdorys, (4) přední, (5) zadní a (6) boční pohled - chlívek: (7) přední a (8) boční pohled - toaleta: (9) přední 
a (10) boční pohled. Kresby M. Pokorný. 



Ranch Las Cocinas - the front complex of buildings: kitchen, entrance, shop; (1 ) back view, (2) ground pian - 
troje: (3) ground pian, (4) front, (5) back and (6) sidc view - pig-sty: (7) front and (8) side view - outhouse: (9) 
front and (10) side view. Drawings by M. Pokorný. 



z^ 



n9 



s 



T 






3 

4 
7 
9 


5 

6 
8 
10 






*--fr 


<» 




•4 1 
> 1 


/ / / ^ / 


/ 
P 


"^T 



Kuchyně {kosina)ie samostatný objekt obyčejně mčnč zdobený a s hnibSi stavbou než 
hlavni dům. V Sieře jsou často steny z vertikálně pfitluCených prken a sedlovou stfechou, 
je laké možno vidět prkna horizontálně upevněná v kombinaci s valbovou stfechou. Ko- 
mín PurepeSovč neznají, kouf z ohniftě odchází stfechou a Štítem, někdy bez jakýchkoliv 
speciálních větráků. Kuchyně mimo Sienu jsou z adobe se sedlovou stfechou z taSek 
nebo tejamanilu, velmi výjimečně ještě z mazanice a s pultovou slfechmi. V kuchyni se 
připravuji jídla, takže zahrnuje ohniStě a jídelní kout, kromě toho se na noc mění v hlavní 
ložnici rodiny. 

Ostatní stavby jako stáje, kurníky, chlivky, chlévy a skladiStě byly a někde ještě Jsou 
jednoduché konstrukce, roubené nebo príienné. 

Typický purepeěský obymý komplex stojí na pozemku přiléhajícím k ulici, alespoň 
z Části je obehnán prkennou ohradou nebo zdi (z kamenů Ci adobe) se vstupní branou, ně- 
kdy zastfeSenou. Slěny staveb mohou také tvofit část oplocení. Postavení budov vytváfí 
Jakési atrium - dvorek pro malou zahrádku, uskladněni materiálu, společenská setkáni. 
Pozemek pro bydleni zahrnuje vždy zastavěnou plochu a tzv. solar (erérakua) - zahrádku 
nebo sad pro produkci malého množství plodin. Výjimku mohou tvofit domy městského 
typu v centru vesnice. 

Ranč dona Franciska zahrnoval původně pět staveb - troje, kuchyA, obchod, chlívek 
a záchod. Pfi pobytu v roce 1995 a 1996 byla situace odlišná, z pěti objektů na pozemku 




(vlevo) Raní Las Cocinas dona Francisca 
v roce 1992: inlEríír původniha cffevbtébo 
obchodu, přesunutého v roce 199S najeden 
z dalSich lania paUlcich k Las Cosinas. - 
(i. 49)RanCLaiCocinas dona Francisca v ro- 
ce 19%: pc4i1ed ni novou kuchyni (v poza- 
dí), v popFedi noví budovaný vstup na ran£ 
(vniistcch,kdeslival dTevító' obchod). Foco 
M. Pokorný. 

{lefi) Ranch Las Cocinas of Don Francisco in 
theycar 1992: inlcrior o f lbe originál wooden 
shop, itiovcd in thc year I99S to one of the 
ranches belonglng to Las Cocinas. - {p. 49) 
ítanch Las Cocinas of Don Francisco in lbe 
year 1996: view ofanewkilchoi{ir the baek- 
ground). in Ihc foreground a newiy buíh en- 
trancelolhc ranch (in pláce ofwooden shop). 
Pholos M, Pokorný. 




ranče zbyly jen čtyři domy: troje, kuchyň, zdéný domek, záchůdek a Jcoupelna", pátým 
se stala nádrž na vodu. 



Troje 

Troje na ranči byla obdélná, příčné orientovaná. Trámová konstrukce s vertikálné při- 
tlučenými prkny byla postavená na betonové ploSince a zakrytá valbovou střechou s vlni- 
tými deskami z azbestu. Veranda před vchodem podél nejdelSi stčny sloužila jako 
skladi£té pro zemčdčlské produkty, připadnč k odpočinku nebo besedování při prácí. Díi- 
ležitý byl prostřední sloupek verandy, nesoucí jeilč se dvčma dalSfmi Čelní stranu střechy. 
Byl na ném vydlabán obličej, mající snad za úkol chránit stavení. OvSem při přestavbč 
v roce 1994 připojili obdélnou betonovou bázi k ploSiné verandy a prodloužilí střechu 
smčrem dopředu a dozadu. 

Jednoprostorová stavba bez oken a původné bez dveří (pouze se vstupním rámem) 
uvnitř skrývala oltář (dřevený stiíl přikrytý ubrusem - naproti vchodu u zadní stČny), vle- 
vo od něj stála velká dřevená postel bez matrace pro nejstar£f dcery, vpravo pytle s mou- 
kou, po obvodu bylo rozvČSeno Šatstvo. Při naSem prvním pobytu v roce 1992 narychlo 
postavili ,4coupelnu" přiléhající k zadní stČnč troje. Dvé její strany byly z černé izolační 
lepenky, třetí tvořila zeď troje a čtvrtá se zakrývala dekou až při mytí. 



Kuchyně 

Píivodni kuchyní byla obdélníkového půdorysu podélné orientace a stejné konstrukce 
jako troje. Novinku představovaly pylony vyrovnávající terén, pouze prkenná podlaha, 
jakýsi okenní otvor a Šindelová střecha. Tato budova byla zbořena. 




Současná kuchyně má stejný charakter jako zdcjSí troje - na betonovém základu se 
zdvihá dfevSná konstrukce pobitá vertikální prkny a zakrytá upravenou střechou z pů- 
vodní kuchyné. Po obvodě stojí velké nádoby a keramické misy, na poHCkách hraíCky 
a sklenky. Uprostřed místnosti se vařf na obezdčném ohništi. Celková vybavenost byla 
chudSi a opotřebovanější než před Sesli léty. Zajímavostí byla „kamna" s jediným oprav- 
dovým komínem v Las Cocinas. Betonová konstrukce mčla splňovat vSechny základní 
hygienické požadavky a být vzorem pro ostatní obyvatele. Výstavba probíhala pod bedli- 
vým dozorem lékařky ze San Lorenza, podle příručky vydané DIF (Desarrollo Integral de 
la Familia neboli Národní systém pro komplexní rozvoj rodiny, realizující projekty zamě- 
řené na zlepSení výživy, zaměstnanosti, lékařské péče, rozvoje podmínek komunit a za- 
bezpečení pomoci v nouzi). Důvodem byl očekávaný příjezd montérů kvůli zavedeni 
elektrické energie na ranč. Indiáni tvrdili: „To nefunguje, je (o nanic." A po odjezdu děl- 
níků tento sporák nechlčl nikdo využívat. 

Vybavení kuchyné bylo prosté. NižSi, odkládací stůl v rohu u dveří, pár dřevěných žid- 
lí (později nahrazeny plastikovými) pro muže (ženy sedčly na zemi na rohožich zvaných 
pelale), na poličkách několik hrníčků, skleniček, misek a Ižic (nepoužívaly se často), kot- 
lík na čaj, keramické džbány na atole (krupicová kaSe), keramické misy na přípravu výva- 
rů a masa, plechový kbelík na vařeni zm kukuřice, meiate (nízký kameninový vál na 
tonilové tčsto) a vzadu o stěnu opřené 2-3 comaly (kulaté keramické pláty na přípravu 
tortil) a plechový plát na enchiladas (paprikové kukuřičné placky). 



Obchod 

Obchod, kuchyně a hlavní vchod vytvářely jakýsi přirozený vstup do dvora a ranče. 
Obchod měl podobnou konstrukci jako kuchyně a dva vchody - pro zákazníky a pro ob- 
sluhujícího. Podélně místnost rozděloval pult. Zboží bylo uloženo v policích, po obvodě, 
zavěšeno na stropě nebo leželo na dřevěné podlaze. Takový byl stav v roce 1992. Obchod 
byl založen teprve před několika lety kvůli výhodné poloze ranče v pomyslném centru 
Las Cocinas - vedle kaple a naproti škole. Tento původní objekt byl převezen tzv. camio- 
netou (terénní automobil s otevřenou korbou) na pozemek nejstarší dcery o několik desí- 
tek metrů níže, kde sloužil kuchyňským účelům. Samotný proces přemístění byl velmi 
jednoduchý, po sejmutí střechy naprosto devastujícím způsobem (nebylo s ní pro nové 
místo již počítáno) se další část rozebrala jako stavebnice (bez zvláštního označování) 
a převezla se postupně otevřeným dodávkovým náklaďáčkem. 

Dnešní stav po přesunu obchoduje naprosto odlišný. Celá čelní strana ranče je nová. 
Na místě staré kuchyně ze sedmdesátých let stojí nejnovější dům rodiny, jediný soukro- 
mý stále obydlený objekt v Las Cocinas postavený z malty a cihel. Vstup s dvoukřídlými 
dveřmi od silnice byl vždy zavřený a ze dvora se vcházelo po třech schůdcích přes jedno- 
duché dveře. Uvnitř spávali na dvou postelích rodiče a nejstarší dcery z ranče. Dále se tam 
nalézal šicí stroj, židle, police a po stěnách zavěšené oděvy. V roce 1 996 se velmi pozvol- 
na dostavěla čelní zeď ohrady s plánem zbudovat velká dřevěná vstupní vrata, což se poz- 
ději také podařilo. 

Chlívek 

Velmi hrubě sroubená obdélníková prostora, příčně orientovaná, s pultovou střechou 
a prkennou podlahou. V roce 1995 byl objeven v lesním koralu (ohrada pro zvířata). 

Toaleta 

Vyhlížela podobně jako chlívek, ale na stěny byla použita prkna a pytlovina. Sedací 
prkno s otvorem se nalézalo u zadní stěny. Splachování do předem vyhloubené jámy pod 
toaletou bylo provedeno důmyslně volným spádem. 

Koral (ohrada pro zvířata) 

Asi 200 metrů pod rančem (podél silnice) se nacházela ještě ohrada pro krávy. Uvnitř 
stál malý domek, kde většinou přespávali chlapci, kteří hlídali dobytek. Tento pozemek 
získala v roce 1994 nejstarší dcera Leonarda (domáckým jménem Luna) a její manžel na 
stavbu svého domova. Funkci koralu převzal o dalších 250 metrů níže položený palouk 
v lese, kde stál jednoduchý sroubený dům, chlívek pro vepříky a ohrada pro dobytek. 

Ranč Leonardy 

Tento ranč, který se na čas proměnil v naší výzkumnou základnu, čítal moderní dřevě- 
nou troje od bratra, kuchyň od rodičů, a jedinou novou stavbou byl zděný obchůdek se ši- 
rokým prodejním oknem a pultovou střechou. Seznam věcí prodávaných v novém 
obchodě u Luny je široký: sádlo, vajíčka, káva, alkohol, sušené ryby, sladkosti, těstoviny, 
džusy, sůl, chilli, mouka, křupky, fazole, cukr, skořice, sušenky, čokoláda, olej, prací 



prostředky, mýdlo, toaletní papír, ubrousky, svíčky, dětské šatičky, cigarety. Obchod 
bývá občas příčinou nešvarů v rodinč. Stává se totiž, že rodiče vezmou Leonardč zboží 
bez toho, aniž by je předtím nebo potom zaplatili. Ale i přes tyto nesrovnalosti obchod 
rozhodně přispíval ke zlepšení ekonomické situace na ranči. Vyrovnáni proběhlo formou 
přenechání budovy obchodu zdarma. 

Denní režim 

Pro popis každodennosti na ranči je zvolen denní cyklus jako výsek části života. Den je 
rozdělen do tří časových úseků podle doby podávání jídla. Toto členění odpovídá ideální- 
mu stavu a průběhu dne hlavně z roku 1992. Pro pozdější období jsou určité výjimky. 
Svůj nezanedbatelný vliv má také roční doba a požadavky na polní práce. Jakékoliv další 
upřesňující rozdělení než na dny všední (pondělí až sobota dopoledne) a na dny patřící do 
závěru týdne, kdy se nepracuje (sobota odpoledne a neděle), není dost dobře možné. Jed- 
notlivé činnosti totiž nemají přesně vyhrazené dny. Předělovým dnem je sobota odpoled- 
ne, kdy se koná mše. Ovšem neznamená to, že se vůbec nic nedělá. Probíhající práce jsou 
svým způsobem zvláštní (zabíjačka, řezání čerstvě spadlého stromu na fiestu, pNprava 
bohatého oběda). Jiné dělení je na část pracovní a „celebrační'\ Pracovní část zahrnuje 
činnosti na poli, v lese a doma, „celebrační"' pak flesty různého druhu, tj. čas sváteční. 

Od vstávání do snídaně (přibližně do 10 hodin) 

Pokud rodina neměla za úkol vybírat poplatky za převážený písek, vstávala jako první 
matka s otcem (po šesté hodině). Potom synové a poslední dcery. Ráno byla největší po- 
zornost věnována zvířatům. Rodiče rozdělili kukuřičné klasy a nakrmili všechna prasata. 
Následovala příprava krmení pro krávy. Do ohrady se donesly suché panáky nebo se při- 
pravily čerstvé - uřezané horní časti kukuřičných stvolů s listy se sváží dohromady. Syno- 
vé Francisco s Jesúsem odcházeli několikrát v měsíci obnovovat smolné žlábky a slévat 
smůlu. Za chladných rán i největší otužilec rozdělal oheň pro zahřátí. Přivést koně z dol- 
ního výběhu byla také záležitost chlapců. Otec měl možnost konat menší práce souvisejí- 
cí s fungovámm domu (např. lámání kamene na stavbu nádrže). Děvčata nanosila vodu, 
zametla dvůr, vynesla odpadky a začala společně s matkou připravovat snídani. Synové 
pod dohledem otce podojili krávy a poklidili ohradu. Zbyl-li čas, odvedli dobytek k napa- 
jedlu a na pastvu. Pokud ne, nasnídali se a dobytek vyhnali později. (V sezóně se někdy 
začíná pracovat na poli ještě před snídaní.) 

První část dne doznala při našem stipendijním pobytu největší změny. Vstávání bylo 
posunuto o hodinu, někdy i o víc, mimo jiné v závislosti na teplotě vzduchu (teplo umož- 
nilo poležet si delší dobu). Mužští členové rodiny se více méně „ometali"' kolem ranče, 
ženy připravovaly něco k snědku. Práce se rozbíhaly až po snídani. Dětem odpadlo doná- 
šení vody z nedaleké zásobárny. Dobytek se nezavíral denně v koralu, takže se nevyháněl 
a nekrmil. Prasatům se strava donášela nepravidelně během dne. Pozici Franciska zaujal 
Líno (byl-li přítomen na ranči, o což usiloval pochopitelně co nejméně). 

Od snídaně do oběda (cca 10-16 hodin) 

Nejvíce času se trávilo na poli, zpravidla od snídaně do pozdního odpoledne. Když se 
pracovalo v blízkosti ranče, vraceli se všichni na oběd. Po půl druhé přicházely děti ze 




SkliřcftlíuldjMceřleny rodiny dona Fninciscavprosinci 1992, FoioM. Pokorný. 
ComharvcstofíhefainltyorDon Franc ísco In December 1992. Photo M. Pokorný. 



Školy (kam odeSly kolem desáté hodiny) a pomáhaly rodičům v domácnosti nebo na 
poli. 

Od obéda ke spánku (cca 17-21 hodin) 

Po občdč pokračovala práce na poli. Po návratu domů následovaly již jen ménč nároC- 
né Ěinnosti spojené s hospodářstvím. NejstarSi dcera Luna vyučovala děti sousedů nábo- 
ženství, chlapci pfivedli dobytek a pustili konč na pastvu. Před setmčním se občas hrála 
koSíková, v mimosezónním období čas her narůstal až na celé pozdní odpoledne. Za tmy 
se rodinka seSla v kuchyni k večeři. Po jídle se rozběhla diskuse o nás, jakýsi výzkum na- 
ruby, Taraskové pokládali otázky a my odpovídali. Kolem20. -21. hodiny se Slo spát. 

Příprava jídel 

Kuchyně a příprava jidel byly přirozeně doménou žen. Vařilo se v kuchyni na obezdě- 
ném ohništi, které bylo na jedné straně otevřené; dříve jeStč existovala možnost vaření 
venku na ohníSti ze tfí velkých kamenů krytých střiSkou, které bývalo vedle původní ku- 
chyně. Nový „sporák" budicí jen posměch a od odjezdu stavbařů nepoužívaný měl údajně 
hned několik výhod - menSi spotřebu dřeva při lepSi výhřevnosti, odděleni lidské potravy 
od zvířecí a odvedeni obtěžujícího kouře mimo obymý prostor plechovým komínkem, 
navic na stavbu je použil zdejSl nejhojnější materiál (sopečný písek). Poslední výkřik 
technil^ v oblasti jsme objevili v troje u Luny - dvojplotýnka na plyn a k tomu dvě vyso- 
ké bomby. 



Strava a jídelniček 

Základem stravy jsou kukuřičné placky - tortily (tortillas). Připravuji se z uvařených 
a rozdrcených zrn kukuřice, jež se drti ručně na metáte, na ručnim mlýnku na maso nebo 
nejnověji na nixtamalu - motorovém benzinovém mlýnku patricím družstvu vlastníků. 
Do tvaru placky se těsto uplácá v dlaních. Placka se položí na comal (velká plechová pá- 
nev ve tvaru obráceného klobouku) a bez použití tulcu se opeče z obou stran. Tortíly se 
jedí jako příloha většiny jídel. 

Hlavním jídlem jsou zde zeleninové vývary, občas rýže, vajíčka a jednou týdně maso 
(vepřové, kuře, výjimečně hovězí). Některá jídla mají své názvy a přesné recepty, např.po- 
zole (polévka - vepřový vývar s cizmou), enchiladas (pbiěné kukuřičné placky), čurípu 
(hovězí vývar s masem), kurhunda (koule z kukuřičného těsta zabalené v kukuřičných lis- 
tech), tamales (podobné kurhundě, ale plněné masem) apod., jiná jsou dílem kuchařčiny 
fantazie. Ani dnešní Taraskové Sieny nexajptoM svůj ,JezeŤní*' původ a lyby zůstávají jejidi 
oblíbenou pochoutkou. Naopak maso (hlavně hověď a vepřové) nebylo původní kultuře 
Tarasků příliš vlastní a i po staletích zůstává jeho příprava nedokonalá a nedostatečná. 

Ráno při snídani (Taraskové sami nerozlišuji snídani, oběd, večeři a používají pouze 
výraz comida -jídlo) se navíc někdy podává sladké či pálivé atole (krupicová kaše). Ve- 
čer, pokud se vůbec večefí, se ji jen něco sladkého, tortila se sýrem apod. {una tortUla con 
queso, quesadilla), a pije se bylinný, velmi sladký čaj. 

Výživa 

Základní potraviny produkují sami neboje získají ve svém prostředí (DIF distribuuje 
zdarma mouJai, fazole a další), někdy koupí (cukr, sádlo, ryby): kukuřici a její deriváty 
(tortily, uchepos, elotes, tamales, pozole), mléko, sýr, vajíčka, maso (hovězí, vepřové, ku- 
řecí), ze zahrádky zeleninu a některé byliny a ze sadu ovoce podle období. 

Nákup 

Založení obchoduje spjato s výhodnou polohou ranče v pomyslném centru Las Coci- 
nas - vedle kaple a naproti škole. Zpočátku vedla obchod Doňa Francisca. Dnes je jeho 
majitelkou dcera Leonarda, která provozuje obchod ve vlastní režii. Peníze na chod své 
živnosti si půjčila od rodičů a od jedné cizí osoby (její jméno nám nesdělila) a dnes je po- 
stupně splácí. 

Zboží v hodnotě 1 500 - 2000 N$ (500 - 700 $) je přiváženo jednou měsíčně. Pekař, ze- 
linář a auto s coca-colou přijíždí 2 - 3krát za týden. V obchodě Luny je možné koupit té- 
měř všechno - od pečiva, sušenek, bonbonů, alkoholu a cigaret až po svíčky, ARIEL 
a dětské šatičky. Je velice kuriózní, když si bosá indiánka, jež pere prádlo na kameni, při- 
jde koupit ARIEL. 

Školní docházka 

Je zde pouze základní škola (la escuela primaria\ kterou navštěvují děti od 6 do 12 let 
(někdy i starší). Vyučování probíhá pět dní v týdnu, čtyři hodiny denně - vždy od 9 do 1 1 
a od 11 .30 do 13.30 hodin. Vyučuje se čtyřem předmětům: španělštině, matematice, pří- 
rodopisu (ciencias naturales) a zeměpisu {ciencias sociales). INI (Institute Nacionál In- 
digenista) dosud nezpracoval základní výchovné programy v taraskánštině, a proto 




X of ihe ranch af Leonarda. 



jediným Skolnfm jazykem byla SpanélStJna. Důsledkem toho dneSnf mladá generace Ta- 
rasků neumí číst a psát ve své rodné řeči, i když existuje napf . i překlad bible do taraskán- 
Stiny. Na druhu stranu nám jejich částečná znalost SpanélŠtiny usnadňovala komunikací 
a vzájemné dorozumění se. 

Učitel {el maestro) mél dojíždčt do Las Cocinas z nedalekého Caltzontzinu každý den. 
Své poviímosti v5ak nebral pfiliS vážné. Ve skutečnosti se ukázal tlikrát, nanejvýS čtyři- 
krát za týden. Během výuky se snažil udržet pozornost délf . To se mu ale vétSinou nedaři- 
lo a často se svými žáky končil na basketbalovém hřiSti vedle Školy. E)čtí se do £koly 
velice téSily, neboť jim skýtala možnost odpočinku od fyzické práce. Mnohokrát se 
ovSem stalo, že ditč kviili nčjaké práci nemohlo do Školy jit, takže to se Školní docházkou 
nebylo ideální. Od roku 1995 existuje í mateřská Školka, je vSakminimálné využívána. 

Účast na mSi 

MSe byla vždy v sobotu od půl páté (čas je v Mexiku velmi relativní). fCněz přijel z An- 
gahuanu o něco dříve a včtšinou hrál s détmi koSíkovou. Před kaplí se mezitím zametlo. 



a když se sešel dostatečný počet lidi z okolních rančů, někdo rozhoupal zvon, který ohla- 
Soval začátek obřadu. 

V kapli seděli (z pohledu ode dveří) na levé straně muži, na pravé ženy s malými dětmi 
zabalenými v rebozu (šál dlouhý 2,5 m a široký max. 1 m). Celá mše probíhala ve španěl- 
štině, jenom kázaní kněz provedl podle své nálady ve španělštině nebo v taraskánStině. 
Jednou ctihodný otec hrál basketbal příliš dlouho a než se vydýchal, musela za něj Luna 
přečíst první půlku mše až do evangelia. Druhou jeho zvláštností bylo, že indiáni přijímali 
pod obojí (hostii i víno), ale bez toho, že se museli vyzpovídat. Po mši často ještě v sutaně 
hned odjížděl. Ostatní dospělí před odchodem většinou chvíli klábosili u kaple. 

Obživa 

Památkou na erupci vulkánu Parícutin v roce 1 943 je černý sopečný písek v okruhu 40 
km. Uplatnění má jako kterýkoliv jiný písek (např. říční). Jeho výhodou je však snadná 
dostupnost a nízká cena. Všechny vesnice, na jejichž území se těžil písek, vybíraly po- 
platky za každé naplněné auto (malé auto 1 N$, velké nákladní auto 20 N$). Protože auta 
do Angahuanu nezajížděla a ranče v Las Cocinas ležely podél silnice, byli místní rančeři 
pověřeni vybíráním peněz. Jednotlivé rodiny, které zde vlastnily ranč, vykonávaly tuto 
činnost střídajíce se v týdenních cyklech, ve výjimečných případech i déle (don Francis- 
co). Služba začínala brzy ráno, když vyšlo slunce a trvala do setmění. Výběrčí seděl u sil- 
nice a čekal na auto naložené pískem; pokud nezastavilo samo, musel je donutit zabrzdit. 
Slušní řidiči platili vždy a přesné, jiní dělali drahoty a smlouvali o výhodnější cenu. To se 
jim někdy i podařilo, protože k tomu použili osvědčený recept - „Víc už opravdu ne- 
mám!'" Oproti zaplacené částce dostávali stvrzenku: na papíru z obyčejného bloku bylo 
rasdtko Angahuanu a odpovídající hodnota. Tržby se odevzdávaly každou neděli, kdy 
také službu konající člověk dostal týdenní výplatu 120 N$. 

V rodině byl vybíráním peněz pověřen Lino - nejstarší syn bydlící na ranči. Nikdy ho 
nenapadlo, že by mohl zatajit část vybraných peněz (přestože neexistovala přímá kontro- 
la) a přivydělat si tak slušnou sumu. Naši otázloi, zdali si něco nenechá pro sebe, zpočátku 
nechápal a po dlouhém vysvětlování ji nakonec rezolutně popřel a striktně odmítl. 

Tato činnost v rukou „naší" rodiny již zůstala. V letech 1995 - 1996 vybírání prováděl 
stále Líno, ale službu nevykonával příliš svědomitě. Někdy za celý týden nevybral nic, 
přestože auta jezdila. 

Rozdělení na mužskou a ženskou práci 

V některých oblastech jsou mužské aktivity méně rozmanité a komplexní než ženské. 
Muž pracuje na polích nebo dělá, co je potřeba. Když je „mrtvé" období, jde pro dřevo 
nebo koná něco menšího doma, může zařizovat úřední věci na obecním úřadě. Ve svém 
volném čase může odpočívat doma, nebo vyjít na ulici a tam si popovídat. Na ranči byla 
situace usnadněna obchodem, kde se zastavovalo hodně lidí. Dalším možným tématem 
hovorů jsou zápasy v košíkové. 

Ženy pracují obecně více hodin na různých úkolech s mnoha přerušeními. Mohou nav- 
štívit íiesty a oslavy, ale mají méně příležitostí kam jít. Navíc v den fiesty musí připravo- 
vat jídlo. Nicméně ženská práce je podstatně více sociálně zaměřena. Donést kukuřici na 
nixtamal (mlýn na kukuřici) je společenská událost na 15 minut až hodinu, záleží na čase 
a počtu přítelkyň, které žena potká. Ženy preferují dobu, kdy je nával a musí se postavit 



do fronty, protože se setkají s mnoha kamarádkami. V tortileríích je situace podobná, jen 
čas je určen dopředu - před podáváním hlavních jídel. Než-li byl zaveden veřejný vodo- 
vod, odbývalo se totéž i u nádrží s vodou. Práce žen a její množství a rozsah je úměrná ve- 
likosti rodiny a počtu dětí. 

Závčr 

Ranč - nejmenší typ sídel -je lokalita závislá na hlavní zastřešující vesnici bez vlastní 
klasické řídící organizace (místní úřad - „radnice"') a není tedy samostatným subjektem. 
(Spojení mezi Las Cocinas a Angahuanem lze rozdělit na tři skupiny důvodů: nákup, náv- 
štěva a práce.) Hlavní příčinou vzniku rančů je nedostatek půdy, jak zemědělské, tak i sta- 
vební. K rančerské komunitě náleží pozemky držené formou vesnické občiny. Majetkové 
vztahy obecně nevykazují mnoho odlišností od reality nám známé, jedinou zvláštností je 
zachování odděleného soukromého vlastnictví v manželství. 

Jednotlivé rančerské usedlosti představují na jednom pozemku vždy několik samostat- 
ně budovaných dřevěných objektů. Hlavní stavbou je troje - charakteristický prvek mate- 
riální kultury v architektuře. Má mnohostranné využití. Následuje kuchyně a další objekty 
podle potřeby a nutnosti. Postavení domů na parcele částečně umožňuje vznik stranově 
krytého dvoru. S novými materiály (cihly, cement) přichází aditivní styl konstrukce, kdy 
se původní samostatné účelové stavby spojují v jeden celek - dům. V oblasti bydlení ještě 
plně neproběhla proměna troje v pouhý prostor k bydlení; brání tomu místa se zvláštním 
charakterem (např. ochraňující reliéf na sloupku verandy nebo domácí oltář). 

Rančerova rodina je zřetelně patrilokální, linearita však není vyhrocena. Potomci pře- 
jímají jméno od otce i matky (vždy pHjmení stojící na prvním místě). Příbuzenství se 
v mnohém neodlišuje od našich zvyklostí. Výjimku tvoří tři druhy kmotrovství, v jehož 
rámci dochází k překrytí příbuzenství pokrevního s nepokrevním. Jinak lze soidilasit 
s R. Bealsem, že taraskánské pojetí rodiny odpovídá tradiční podobě zemědělských man- 
želských svazků ve střední Evropě (dominantní muž a jemu podřízená žena).^^ 

Specifičnost způsobu života lidí na ranči spočívá v širokém komplexu činností, jimiž 
uspokojují své potřeby. Jejich čas je rozdělen na část pracovní a část slavnostní. Práce, 
zvláště zemědělská, je klíčovým komponentem životního způsobu a podmiňuje téměř 
veškeré konání rančera. Stereotypně se opakující dny, týdny, roky - tak svůj život proží- 
vají jednotlivci i generace rančerských rodin. Desakralizací se cyklický čas stává se tíži- 
vým, jeví se jako kruh, který se otáčí donekonečna sám v sobě a který se bez ustání pouze 
opakuje.^^ Jinými slovy, zemědělské práce konané výhradně z nutnosti - jako aktivity 
zbavené duchovního pozadí a převedené do polohy profánní cykličnosti - vedou k depri- 
maci, ale také k hledání a nalézání odlišností vymykajících se každodenní všednosti. 

Čas vyhrazený slavnostem je vnímán odlišně od běžného všedního dne. V každoden- 
ním opakování základních lidských aktivit (práce, stravování, spánek) přináší konec týd- 
ne úlevu v podobě nepracovní části (soboty a neděle), kdy se zastaví běžné činnosti; na 
řadu přijde užití čistého oděvu, koná se mše, podávaná jídla jsou lepší a menu bohatší, lidé 
se vzájemně navštěvují. Fiesta narušuje zaběhnutý pořádek a jednotvárnost života, přes- 
tože i její příprava vyžaduje určitou práci; taje však vnímána jako neoddělitelná součást 
procesu vrcholícího slavností a tím vydělena od denní rutiny. 

Přestože R. B e a 1 s tvrdí, že život mužů není „jen cyklus nekonečné práce " a své tvr- 
zení podporuje údajem o triceti dnech v roce strávených muži na oslavách mimo do- 
mov, v případě dona Franciska ani fiesty neprinášejí úlevu. Cítí se unavený a „otrávený" 



z jednotvárné práce, která nikam nevede. Vizi lepší budoucnosti spojuje se studiem syna 
Franciska a jeho pozdějšími možnostmi, pro sebe a manželku už nevidí východisko ze 
současné situace. ^ Rezignace se u něho projevila častější konzumací alkoholu a výraz- 
nou nechutí k práci, navíc podporovanou přebíráním dominantní mužské role nejmladším 
synem Jesúsem. 

Obyvatelé ranče se přes veškeré vlastnictví cítí chudí. Mají dům, pozemky, pole, les, 
sady, zvířata - a jejich pocit zůstává nedotčen. Důvodů může být mnoho, jedním z nich je 
snad i potenciálně nebezpečná závist ostatních. Obranou je příklon k uniformitě a snaha 
nevlastnit více než druzí. Proto nikdo neznamená ani víc ani méně a nikdo se necítí méně- 
cenný. Z téhož důvodu všichni skrývají hodnotné věci, čímž předcházejí závisti a zároveň 
aktivně vystupují proti těm, kteN něco mají. Děti na ranči také nevěděly, proč se cítí chu- 
dé. Jejich poslední odpověď zněla: ,J^otože to říká máma!*' 

Budou však ještě chudší. Stávající ekonomika rančerů není založena na stálém přisunu 
nových peněz a vyšších ziscích, naopak vychází z minimální nutnosti finančních pro- 
středků. Tento stav je udržitelný do vstupu moderních energetických prvků (benzin, elek- 
třina, plyn). Za jejich užívání bude nutné odvést hodnotový ekvivalent, který se 
v současném společenství nenalézá v potřebném množství. V tomto relativně uzavřeném 
ekonomickém systému vnesený cizorodý prvek znehodnotí dosavadní ekonomické vzta- 
hy a vynutí si přijetí nových, komerčně tržních pravidel. Ale kde může purepečský rančer 
bez vzdělání vydělat dostatečné množství peněz pro dnešní běžný život? 



* Tato práce vznikla na základě terénního výzkumu v Mexiku. Počátek projektu se vztahuje k ro- 
ku 1991 , ale samotná realizace proběhla až o rok později. Celou akci zastřešovala katedra etnologie 
FF UK a vedl doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc. Projekt počítal se zachycením tří areálů v mexickém 
terénu (hlavní město Mexika, Michoacán a Tarahumara) s enfokací na původní obyvatele Ameriky, 
tj. Tarasky a Tarahumary, a dobou trvání čtvrt roku. Aktéry výpravy byli tři studenti etnologie Ma- 
rek Halbich, Jan Menšík a Miloslav Pokorný. Naší snahou bylo vybrat rozdílné lokality, kdy Tara- 
humara představuje oblast pomémé izolovanou, přesto známou a v současné době hojně 
mapovanou vědci i turisty ze Spojených států. Naproti tomu Michoacán, na který se soustředila 
dvojice J. Menšík a M. Pokorný, se vyznačuje snadnou přístupností a velkou propoj itelností s okol- 
ním světem, ale také značným opomíjením ze všech stran. Po letmém seznámení s regionem jsme 
začali měsíční pobyt u indiánského etnika Tarasků (nebo také Phurepečů). Pokračování bylo for- 
mou stipendijního pobytu v letech 1995 - 1996. Tento čas jsme chtěli zasvětit terénnímu výzkumu 
na ranči Las Cocinas i vesnici Angahuanu v rodině Francisca Bravo Sota, s kterou byl navázán kon- 
takt již při první návštěvě Mexika. Cílem bylo zmapovat každodenní život purepečské rodiny na 
ranči Las Cocinas. Náš zájem o ranče byl pochopitelný, protože do té doby jejich problematiku ni- 
kdo nezpracovával. 

Odborné vedení zajišťovala michoacánská univerzita UMSNH se sídlem v Morélii a její Cen- 
trum pro purepečská studia s vedoucím dr. Ireneo Rojasem. Vyvrcholením celého procesu bylo se- 
psání diplomové práce na téma Každodenní život jedné purepečské rodiny na ranči Las Cocinas, 
s podtitulem Úvod do problematiky. Poslední krátká návštěva Mexika byla realizována v listopadu 
roku 1998. 

' Jerónimo d e A 1 c a 1 á , Relación de Michoacán. Fimax, Moréiia, México, 1980, s. 9. 
Clade M o r i n , Michoacán en la Nueva Espaha del siglo XIW. Fondo dc Cultura Económica, Mexice, 
1979. s. 82 



^ Miguel Leon P o r t i 1 1 a (editor): Historia Documental de México. Universidad Nacionál Autonoma de 
México, México D. F., vol. II., 1974, s. 371 - 374. 388 - 389. 

* Názofy obyvatel Michoacánu v letech 1995 - 1996. 

* Noviny La Reforma z 13. kvétna 1996, s. 1 . 

^ Femando Tavera Montie (coordinador), Meseta P'ítrhépecha. Gobíemo del Estado de Michoacán, 
UMSNH, Morélia, México, 1996, s. 81 - 86. 

'XI.CENSO, 1990. 

' Estéban Barragán L ó p e z , RancherosySociedades Rancheras. El Colegio de Michoacán, Zámora, Méxi- 
co, 1995, s. 24 - 38. 

' Luis G o n z á I e s . Pueblo en Vilo. El Colegio de México, 1979, s. 238. 

'° Estéban Barragán L ó p e z , c. d., s. 47 - 48. 

' ' Francois Chevalier, Aa Formación de los Latifundios en México. FCE, México, 1976, s. 408. 

'^ Robert West, Cultural Geography ofthe Modem Tarascan Area. Smithionian Institution, no. 7, Wash- 
ington, 1948, s. 19-20. 

'^ Vypravení M. Guadalupe v roce 1996. 

'^ Seznam obyvatel od lékařky ze San Lorenza - Leticie Arias Hemandezové. 

'^ Matías de Escóbar, Američana Thebaida. Balsal, Morélia, México, 1 970, s. 20, 1 47 a 32 1 . 

'* Robert West, c. d., s. 29. 

'^ Tamtéž, s. 30. 

" Ralph B e a 1 s - Pedro Carrasco - Thomas M c C o r k I e , Houses and House Uses ofthe Sierra Ta- 
rascans. Smithsonian Institution, no. 1, Washington, 1944, s. 15. 

" Tamtéž, s. 18. 

^ José Antonio C a 1 d e r ó n , Relaciones Geográficas. MNA, México, 1 905, s. 30. 

^'Robert West, c.d.,s. 31. 

^ Ricardo Barthelemy - Jean M a y e r , Aa Casa en el bosque. El Colegio de Michoacán, Zámora, 
1985,8.60. 

^ Ralph B e a 1 s , Cherán. El Colegio de Michoacán, Zámora, 1988, s. 135. 

^^ Mircea E 1 i a d e , Posvátné a profánní. Křesťanská akademie, Praha, 1 994, s. 75. 

^ Ralph B e a 1 s , c. d., s. 205. 

^ Vyprávél Francisco Soto Bravo v roce 1996. 



Další použitá literatura: 

B e 1 s h a w , Michael: 1978 - La Tierray la Genie de Huecorio. Economia de una Sociedad Campesina, FCE, 

México. 
Carrasco, Pedro: 1 952 - Tarascan Folk Religion. Tulane University, no. 1 7, New Orleans. 
EspejelCarbajal, Claudia: 1 992 - Caminos de Michoacán y Pueblos que Voy Pasado. IN AH, México. 
Galderón Mólgora, Marco Antonio: 1994 - Violencia Politicay Elecciones Municipales. El Colegio de 

Michoacán, Zámora, México. 
JacintoZavala, Agustin: 1 98 1 - Líz Cultura Purhé. Segundo Coloquio de Antropología e Historia Regio- 

nales, El Colegio de Michoacán, Zámora, México. 
Jiménez,MorenoWigberto-Mateos,H.S.: \94%-ElOccidentede México. CaxtSLReimionóc MesaRedon- 

da Sobre Problemas Antropológios de México y Centroamérica, Sociedad Mexičana de Antropología, México. 
K e m p e r , Robert V.: 1 976 - Campesinos en la Ciudad. SEP, México. 
Leon, Nicolas: 1904 - Los tarascos, UNAM, México. 

L i n k , Thieny: 1988 - El Campesino desposeido. CEMCA - El Colegio de Michoacán, Zámora, México. 
M i r a n d a , Francisco: 1 979 - Uruapan. Gobiemo del Estado de Michoacán, Morélia, México. 
PeflaDelgado, Estela: 1 980 - Los Tarascos a través de las Fuentesyde la Arquelogia. Tesis de Licencia- 

tura, ENAH, México. 
Sepúlveda, Maria Teresa: 1 974 - Los Cargos Politicos y Religiosos en la Región del Lago de Patzcuaro. 

INAH, México. 
TaveraMontie, Femando (coordinador): 1 996 - Meseta P 'urhépecha. Estudio elaborado por la comision 

promotora para el desarroUo de la meseta p* urhépecha, Gobiemo del Estado de Michoacán, Universidad 

Michoacana de San Nicolás de Hídalgo, Morélia, Michoacán, México. 
Zantwijk,R.A. M. van: 1 974 - Los Servidores de los Santos. INI, México. 



EVERYDAY LIFE ON THE RANCH LAS COCINAS 

(MICHOACÁN, MEXICO) 

INTRODUCTION TO THE PROBLÉM 

Summary 

The author presents results ofhisfield researcK realized on the ranch Las Cocinas, near the 
village Angahuan in a contemporary Mexičan statě Michoacán, in the area of Indián ethnic group 
Purepeche. 

As the results ofhis research confirm, the ranch represents the smallest type of residence, a unit 
dependent on „superior" village, lacking its own classical structures ofcontrol (local office - 
townhall), and therefore is not a sovereign subject. The types ofcontacts between Angahuan and 
Las Cocinas can be classified into three categories: work, trade, visits. 

Individual ranch homesteads invariahly consist ofseveral independent wooden objects, built on 
or^ parcel. The main building with a multiple use is „ troje ", a distinctive constituent ofa materiál 
culture in architecture. 

The family ofa rancher is markedly patrilocal, the kinship in many aspects resembies our 
practices, with the exception of three types ofcompatemity. 

The specific character ofthe life on the ranch rests upon a wide complex ofactivities intended to 
satisfy the needs ofthe inhabitants. Central is their approach to life as a cycle, in daify, weekfy, 
yearly and life perspective. 

Translation: Markéta Křížová 



ČESKÝ LID, 87. 2000, 1 



DIPLOMOVÉ PRAČE Z OBORU MIMOEVROPSKÉ ETNOGRAFIE 
V ÚSTAVU ETNOLOGIE FILOZOFICKÉ FAKULTY UNIVERZITY 

KARLOVY V PRAZE V LETECH 1989 - 1999 



OLDŘICH KAŠPAR, Ústav etnologie FF UK, Praha 



Mimoevropská etnografie tvořila vždy nedílnou součást oboru studovaného ještě ne- 
dávno na Katedře etnografie a folklorístiky, dnes v Ústavu etnologie Filozofické fakulty 
Univerzity Karlovy v Praze. Když jsem na počátku osmdesátých let připravoval stručně 
komentovaný přehled obhájených diplomových, doktorských a kandidátských disertač- 
ních prací tohoto zaměření na zmíněném pracovišti, zjistil jsem, že během tří desítek let 
(1948 - 1978) zde bylo obhájeno dvacet diplomových prací, jejichž tematika zasahovala 
do různých oblastí světaJ Vyjádřeno statisticky na každé desetiletí připadalo 6,6 desetin 
diplomové práce tohoto druhu. Nazíráno z jiného úhlu pohledu lze říci, že z dvacítky za- 
chycených prací (a je třeba poznamenat, že, bohužel, není možno si klást nárok na stopro- 
centm' úplnost) se jich devět věnovalo různým způsobem pojaté tematice asijské, sedm 
americké, tři africké a jedna se zaměřila na mimoevropskou etnografii obecně. 

Můj předpoklad, že po roce 1989 - vzhledem ke zcela nezakrývané tendenci let mi- 
nulých, která vedla k potlačování „cizokrajných*" a „exotických"" témat - se počet prací 
tohoto druhu prudce zvýší, se potvrdil. Ukázalo se, že v letech 1989 - 1999 bylo obhá- 
jeno v Ústavu etnologie FF UK deset diplomových prací z mimoevropské etnografie, 
což znamená v průměru jedna ročně. Výrazně se ovšem změnil „geografický"' rejstřík 
témat. Tři práce směřují do oblasti USA, tři do Mexika, jedna do Brazílie, dvě se týkají 
asijského kontinentu a jedna se zabývá obrazem Nového světa a jeho obyvatel v Evro- 
pě. To znamená, že čtyři pětiny z celkového počtu prací se vztahují k americkému kon- 
tinentu, jedna pětina k asijskému a Afrika zůstala zcela mimo, o Austrálii ani nemluvě. 
Domnívám se, že tento jev je logický a vcelku odpovídá politickému a svým způsobem 
i kulturnímu posunu směrem ke Spojeným státům americkým a v širším slova smyslu 
k Americe vůbec. 

Budu-li postupovat chronologicky, zmíněné diplomové práce se nám vlastně seřadí 
podle kritéria geografického, a to tak, že „americké"" texty budou rámovány na začátku 
a na konci texty „asijskými"". V roce 1991 se objevila -ještě jako relikt předcházejícího 
období, v němž byl kladen důraz (hlavně v tehdejším Ústavu pro etnografii a folkloristiku 
ČSAV) také na studium týkající se života občanů tzv. „spřátelených socialistických 
zemí**, zejména Kuby a Vietnamu, pracujících v tehdejší ČSSR - práce o laoských stu- 
dentech.^ Nepříliš zdařilý pokus jednoho z nich, Sosonphith Phanouvonga (původ- 



nč se zajímal o tradiční svatbu v oblasti Laosu, z níž sám pocházel), o sociologicko-etm>- 
grafickou studii nepřesáhl formu stručné popisné nehluboké informace. 

O dva roky později zpracovala Monika Baďurová poněkud tradiční téma týkající 
se česko-brazilských vztahů, a to jak v oblasti etnografie, tak i historie.^ Její zájem se sou- 
středil nejen na nejstarší etnografické informace o Brazílii v českých zemích (Historie 
o plavení se do Ameriky, kteráž i Brasilia šlové), na pNliv zpráv o této vzdálené a pro nás 
dodnes poněkud exotické zemi ve třicátých letech 19. století v souvislosti s rakouskými 
dynastickými zájmy, ale i na aktivity tak výrazných postav, jakými nesporné byli Alberto 
Vojtěch Fric a Čestmír Loukotka. Svým způsobem navázala M. Baďurová na starSí studie 
publikované v ročence Ibero-Americana Pragensia,^ 

Tradičně pojatý rámec nepřekročila ani práce Zsuzsany Bereczové, zabývající se 
obrazem Nového světa v Evropě 16. a 17. století.^ I ona se inspirovala předcházejícími 
pracemi,^ hlavně v úvodních kapitolách, týkajících se formování prvních představ Evro- 
panů o Americe a jejích obyvatelích. Nicméně její počin přinesl dva nové a velmi zajíma- 
vé prvky. V prvním případě se autorka pokusila o postižení „obrazu Nového svéta** 
v Uhrách vymezeného období. Přínosné je její zjištění dokazující na základě dobových 
pramenů, že i v Uhrách, kde v popředí veřejného zájmu stála daleko nejvíce otázka „tu- 
recká", se rovněž poměrně velmi brzy objevil (byť spíše sporadický) zájem o Ameriku 
a její obyvatele. Druhý podstatný moment znamená srovnání situace v českých zemích 
a uherském království. 

V roce 1995 obhájil v Ústavu etnologie FF UK svoji diplomovou práci s názvem Ně- 
které aspekty kulturní identity Jihu USA Karel Zástěra. Studii opřenou o terénní vý- 
zkum přímo na místě a stojící na pomezí etnografie, hudební folklorístiky a sociologie 
rozdělil autor do tří základních bloků. V prvním z nich se pokusil charakterizovat vzájem- 
né propojení ,Jcultury a politiky" na americkém Jihu. Druhý je věnován důležitému feno- 
ménu historie i současnosti vymezené oblasti, to znamená tzv. ,jižanskému 
regionalismu". Konečně třetí a nejobsáhlejší (zahrnuje s. 60-185) se zabývá tím základ- 
ním a pro K. Zástěru nejdůležitějším - ,4iudební identitou".' V šesti kapitolách se autor 
propracovává od nejasných otazníků kolem původu, přes období ragtimů, blues a jazzu až 
k dodnes stále živému fenoménu, jaký nesporně představuje „countiy music". Kromě vý- 
sledků vlastních výzkumů a pozorování se opřel i o vcelku solidní bibliografii, jejíž pře- 
hled podává v závěru práce (s. 192-198). 

O dva roky později ( 1 997) přispěla k tematice týkající se Severní Ameriky Alena Z á - 
rasová velmi zajímavou prací, která stojí na pomezi etnografie, sociologie a dějin vzta- 
hů českých zemí a USA.^ V osmi kapitolách podala autorka poměrně vyčerpávající obraz 
postavení českých žen v USA, tématu, kterého se okrajově dotkly již některé dřívější pub- 
likace*^ a při jehož konstrukci ona sama vychází ze studia celé řady dobových pramenů 
(především z fondů knihovny Náprstkova muzea asijských, afrických a ameríclq^ch kul- 
tur v Praze), zejména českých a čechoamerických novin, časopisů a kalendářů. Rovněž 
dostupná odborná literatura nezůstala stranou. První tři kapitoly tvon vlastně jakýsi histo- 
rický úvod k celé práci a stávají se tak odrazovým můstkem pro vlastní jádro textu, které 
spočívá zejména v kapitolách 4. - 8." Za nesporný přínos je možno považovat zajímavé 
medailonky aktivistek spolkového hnutí (Karolína Rychlíková, Barbora Pitteová, Klára 
M. Klausová, Anna Štolfová) a spisovatelek, překladatelek a novinářek (Františka Gre- 
gorová, Růžena Rosická, Šárka B. Hrbková a Josefa Humpal-Zemanová). Stejně tak 
vzbuzují zaslouženou pozornost i charakteristiky některých periodik, jako např. Ženských 
listů nebo Dennice Novověku. Význam práce Aleny Zárasové nespočívá pouze ve vlast- 



nim textu, ale také ve shromážděných pramenech, jejichž soupis se může stát východis- 
kem studia dalších zájemců o podobnou problematiku. 

Po dalších dvou letech se objevila nesmíme zajímavá práce Markéty Hanákové. 
Na základě terénního výzkumu se zabývá tradiční ekonomikou severoamerických Odžib- 
vejů.*^ Studie, která podle slov autorky byla zamýšlena jako „úvod do problematiky oď 
žibvejské kultury a ekonomiky" a současně „shrnuti nejdůležitějši literatury k tomuto 
tématu ", představuje vůbec první rozsáhlejší pojednání zaměřené jak na historický vývoj 
odžibvejské ekonomiky, tak na její současný stav. Ve třinácti kapitolách se autorce poda- 
řilo postihnout nejen historický vývoj vymezeného problému, ale dospět i k několika vel- 
mi důležitým závěrům týkajících se současnosti. Jedním z nich je napnklad zjištění, že 
tradiční ekonomika představuje významný faktor pro formování identity dnešních Odžib- 
vejů. Na rozdíl od odžibvejského jazyka nebo původního náboženství, které díky asimi- 
lačním tlakům téměř vymizely (i když dnes existují intenzivní snahy o jejich obnovení), 
představují ekonomické aktivity nepřerušené pouto s odžibvejskou minulostí. Odžibvejo- 
vé se stále považují za udržovatele tradičních ideálů rovnováhy v přírodě a za jediné znal- 
ce správných přístupů, které umožňují využívat přírodní zckoje oblasti, aniž by došlo 
k jejich narušení. Každý z M. Hanákovou naznačených problémů (z nedostatku místa 
jsme se dotkli pouze jechioho z nich) si zasluhuje hlubší analýzu a lze jen doufat, že se od 
autorky dočkáme pokračování její práce. 

Posledním počinem roku 1997 v mnou sledované oblasti je diplomová práce Zuzany 
Korecké, věnovaná některým aspektům kultury Tarahumarů z oblasti severozápadního 
Mexika, a to na základě studia prací dvou jezuitských misionářů České provincie.'^ Na 
bázi rozboru děl J. Neumanna a M. Steffela konstruuje Z. Korecká schéma tarahumarské 
příbuzenské terminologie v rámci yuto-aztécké jazykové rodiny. 

V roce 1998 byly obhájeny další dvě práce věnované Mexiku, které vyšly z první vlny 
„studentských,, cest do Mexika v letech 1991 - 1992.*^ Jejich autoři M. Pokorný a M. Hal- 
bich se soustředili na terénní výzkum a odpovídající popis (s pokusem o rozbor jeho výsled- 
ků) dvou významných mexických indiánských etnik. V prvním případě Tarasků (Purepeče) 
v oblasti michoacánského jezera Pátzcuaro a v případě (kiihém již zmiňovaných Tarahuma- 
rů (Rarámuri) na severozápadě Mexika. ^^ Oba postupovali rozdílným způsobem. 

Miloslav Pokorný se pokusil o podrobnou mikrosondu do každodenního života ty- 
pické purepečské rodiny žijící v tradičním sídle - ranči Las Cocinas u Angahuanu (Mi- 
choacán). Po úvodních kapitolách, v nichž se soustředil zejména na vymezení 
geografického rámce oblasti, etnolingvistickou klasifikaci a historii regionu, to znamená 
na postižení a charakteristiku fenoménů velmi důležitých pro pochopení nejen historické- 
ho vývoje, ale i dnešního stavu, se autor zaměřil na jednu konkrétní rodinu v každoden- 
nosti jejího všedního i svátečního života. Nejprve podrobně vysvětluje pojem rawJa jeho 
vztah k ostatním sociálně-ekonomickým jechiotkám (např. vesnice, město apod.). Pak ná- 
sleduje popis jednotlivých staveb ranče s detailním vysvětlením jejich určení. Tato zá- 
kladní charakteristika je doplněna podrobným nástinem pozemkového systému a typu 
vlastnictví a sumářem pěstovaných plodin i chovaných zvířat. Nakonec následuje výstiž- 
ně zhodnocený výčet „životních cyklů" počínaje demiím režimem, přes režim týdenní, 
z běžného stavu vybočující slavnosti a konečně „životní cyklus" (narození, dětství, mládí, 
dospělost, stáří, smrt apod). Textový korpus práce je doplněn obrazovou přílohou, kterou 
tvoři jednak fotografická dokumentace, a jednak zdanlé technické nákresy „budov" ran- 
če. K lepší orientaci v textu napomáhá přehled španělsko-taraskánských výrazů s českým 
překladem a pochopitelně nechybí ani podrobná bibliografie odborné literatury.'^ 



Zatímco M. Pokorný se při kompozici své studie tídil snahou proniknout co nejhloubě- 
ji do „mikrosvěta,, nejnižší sociální jednotky purepečského etnika vymezené oblasti, po- 
kusil se Marek H a 1 b i c h více o obecnější makropohled s mnoha srovnávacími prvky, 
ačkoliv ani v jeho práci „mikropohled" nechybí.'* M. Halbich se také - zřejmě vzhledem 
ke svému prvnímu vystudovanému oboru (historie) - mnohem více zabývá dějinami tara- 
humarského etnika, ^ což pochopitelně v širším kontextu jeho práce není rozhodně na 
škodu. Na druhou stranu se na rozdíl od Pokorného pouští zřetelně častěji i na tenký led 
teoretických spekulací^® a s úspěchem se dotýká i témat lingvistických.^ Vlastní text je 
doplněn vcelku impozantními přílohami, čítajícími čtyři základní položky - Terminolo- 
gický slovníček. Stručný komparativní slovníček YN jazyků rarámuri, tepehuan (ódami) 
a cahita, Fotografickou přílohou a konečně Mapovou přílohou. Bez přehánění lze říci, že 
Halbichova práce stojí ze všech deseti posuzovaných počinů (vedle díla Hanákové) po 
mém soudu nesporně nejvýše. Její autor má už za sebou také - stejně jako Hanáková- 
Křížová - první studie publikované v odborném tisku.^^ 

Konečně poslední položku v mém stručně komentovaném výčtu představuje diplomo- 
vá práce Pavlíny Brzákové, věnovaná sibiřskému šamanismu. P. Brzáková už bě- 
hem svých studií proslula jako mladá a úspěšná autorka dvou publikací, přesněji řečeno 
solidně zpracovaných výborů ústní slovesnosti sibiřských Evenků a Něnců.^^ 

Šamanismus se stal čímsi módním, hlavně v posledních letech - ač studován a detailně 
pitván už téměř století, oslovil šamanismus široké vrstvy evropské a americké veřejnosti 
teprve nedávno. Toto oslovení má mnoho podob. Od podrobných analytických studií, 
přes autentické záznamy původních šamanských praktik až po pusté šarlatánství, spočí- 
vající někdy v neuvěřitelném balamucení všech přístupných a mnohdy bohužel zcela 
naivních čtenářů. Obecně lze říci, že šamanismus jako duchovní konstrukt stojící na po- 
mezí dvou světů, toho „zde"' a onoho „tam*", byl v průběhu mnoha staletí málokdy chápán, 
nezřídka deformován a velmi Často záměrně a systematicky potlačován.^^ Odpověď na 
otázku „kdo je vlastně šaman?"" má dvě podoby, jednoduchou a komplikovanou. Ta první 
může být velmi stručná: šaman je současně ,4cněz, lékař, sociální pracovník a mystik". 
Druhá charakteristika už je složitější. Podle ní se v případě skutečného šamana setkáváme 
s člověkem vyvoleným, obdařeným duchovními silami. Již sám poněkud nekonvenčni 
název této diplomové práce. Šamana berme vážněl dosti jasně napovídá, jaké je autorčino 
pojetí. Jejím respekt a dodejme ihned, že není nikterak na závadu. Možná právě proto její 
práce přináší celou řadu nesmírně zajímavých, velmi autentických, neboť osobně proži- 
tých skutečností, především v kapitolách - Tanec jako projev života, Duše v tunguzském 
šamanismu, Totemismus, Na pomezí světů apod. Stejně jako ve všech předcházejících pří- 
padech je práce P. Brzákové vybavena všemi doplňujícími náležitostmi, hlavně přehle- 
dem informátorů a solidní bibliografií. 

Kdybych se měl závěrem alespoň v náznaku zamyslet nad rozdíly mezi diplomovými 
pracemi z oblasti mimoevropské etnografie předcházejícího období a mnou hodnocených 
posledních deseti let, dojdu k několika jednoznačným závěrům. První velmi důležitý roz- 
díl spočívá ve skutečnosti, že prakticky téměř všechny práce z mimoevropské etnografie 
vymezeného období vznikly jako výsledek opakovaných pobytů na místě samém, což 
v předcházejících letech bylo (z důvodů více než známých) prakticky vyloučeno. Další 
velmi podstatný je fakt, že mnozí ze studentů (s ohledem na své schopnosti) mají možnost 
publikovat již v průběhu či na sklonku svých studií, což bylo dříve prakticky nemožné. 
S tím vším, co bylo řečeno, a ovšem i s dalšími skutečnostmi souvisí obvykle velmi vyso- 
ká úroveň závěrečných prací. Bude-li tento nastoupený trend, který se jeví tak optimistic- 



ky, pokračovat i nadále, projeví se to pochopitelně v budoucnosti i na kvalitě oboru. A to 
je skutečnost více než potěšující. 



' Srov. Oldřich K a S p a r , Foreign Etnography at the Department ofEtnography and Folklóre Studies. Philo- 
sophical Faculty Charles University Prague (Bibliography ofdefended íheses 1948- 1978). In: Annals of the Ná- 
prstek Museum 1 1, Prague 1983, s. 163-169. Jen pro doplnčnf uvádím, že z dalšího výzkumu vyplynulo, že 
v letech 1 979 - 1 988 to bylo dalSích devét prací. 

^ Viz Sosonphith Phanouvong, Život laoských studentů v Československu. Diplomová práce, ÚE FF 
UK. Praha 1991, 71 stran. 

^ Srov. Monika Baďurová, Zájem o Brazílii v českých zemích do II světové války. Diplomová práce, ÚE 
FF UK, Praha 1993, 174 stran + obrazové přílohy. 

* Srov. např. Oldřich K a S p a r , Oj Interesse dos tchecospelo Brasil na Época da Renascenca nacionál. In: 
Ibero- Američana Pragensia, sv. 1 2, 1 978, s. 1 07-1 1 7; Simona B i n k o v á , O5 Países Checos e a Zóna Lusita- 
na: Contactos e Testemunhos. In: Ibero- Američana Pragensia, sv. 21, 1987, s. 137 - 160. 

* Zsuzsana Bereczová, Obraz Nového světa v 16. a 1 7. století Diplomová práce, ÚE FF UK, Praha 
1994, 125 stran + obrazové přílohy. 

* Viz např. Oldřich K a S p a r , Obraz Nového světa v české a evropské literatuře 16. -19. století. Praha 1 983. 

^ Viz Karel Z á s t é r a , Některé aspekty kulturní identity Jihu USA. Diplomová práce, ÚE FF UK, Praha 
1995, 198 stran. 

' Studie vypracovaná na základe tohoto bloku diplomové práce byla otiStčna v Českém lidu (roč. 84, 1997, 
s. 223-233) pod názvem Atributy identity v hudební kultuře Jihu USA (1830 - 1910). 

^ Alena Zárasová, České ženy ve Spojených státech amerických (Vliv doby a prostředí na rodinný a spo- 
lečensky život českých žen, žijících v USA v období od 2. poloviny 19. století do 20. let 20. století). Diplomová 
práce, ÚE FF UK, Praha 1997, 129 stran + obrazová příloha. 

'° Viz např. Oldřich Kašpar, Tam za mořem je Amerika. Dopisy a vzpomínky českých vystěhovalců do 
Ameriky v 19. století. Československý spisovatel, Piáha 1 986 (2. vydání nakl. Korá, Pardubice 1 992); Leoš Š a - 
t a v a , Aíigrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA. Univerzita Karlova, Praha 1989. 

' ' Názvy jednotlivých kapitol: 1 . Postavení ženy v americké společnosti 19. století; 2. Postavení ženy v čes- 
kém a moravskoslezském prostředí v Rakousko-Uherské monarchii: 3. Stručný přehled dějin českého vystěho- 
valectví o USA od poloviny 19. století do 20. let 20. století; 4. Postavení ženy v česko-americké společnosti; 
5. Hlavní ženské osobnosti česko-americké společnosti ve sledovaném období, jejich životní osudy, úloha a vliv 
ve společnosti; 6. Český ženský tisk a jeho vliv na emancipaci žen; 7. Kontakty Češek s americkým feministickým 
hnutím - charakter styků a jejich význam; 8. Postoj mužské části česko-americké společnosti ke spolkovým 
a emancipačním aktivitám Čechoameričanek. 

'^ Markéta Hanáková-Křížováse zabývá ve své publikační Činnosti (na stránkách Českého lidu. Dějin 
a současnosti. Lidových novin apod.) jednak tematikou severoamerických indiánů, jednak činností českých misio- 
nářů v zámoří. V Českém lidu vyšly staté Otázky kolem života a smrti českého misionáře Ignáce Xavera Kellera 
(roč. 82, 1995, s. 293-306) a Jeť*Miz/ú/ce. Osudy rezervace WhiteEarthv Minnesotě {rot. S7, 2000, s. 15-34). Je- 
den z jejích posledních počinů představuje kvalitní překlad knihy Roberta M. Utleyho Kopí a štít. Život a doba Se- 
dícího býka (Praha, Hynek, 1999), k némuž připojila zajímavý doslov, poznámku překladatele a bibliografii. 

'^ Markéta Hanáková, Divoká rýže a javorový sirup. Tradiční ekonomika Odžibvejů - historie a součas- 
nost. Diplomová práce, ÚE FF UK, Praha 1997, 1 17 stran + obrazové přílohy. 

'^ Zuzana K o r e c k á , Tarahumara v dílech J. Neumanna a M. Steffela. Diplomová práce, ÚE FF UK, Pra- 
ha 1997, 92 stran. 

'^ V roce 1992 se vypravila z pražské Katedry etnografíe a folklorístiky FF UK studentská expedice do Me- 
xika. Mexiko také navštívil student překladatelství a tlumočnictví Pavel Hroch, který vytčžil z pobytu i zajíma- 
vou etnografickou fotodokumentaci. Podrobněji srov. např. Oldřich Kašpar, Un Estudio Etnográfico de 
México en Fotogrqfías de Pavel Hroch. Ibero- Američana Pragensia, sv. 1 7, 1 993, s. 1 9 1 -202. 

'^ Miloslav Pokorný, Každodenní život jedné purepečské rodiny na ranči Las Cocinas. Úvod do proble- 
matiky. Diplomová práce ÚE FF UK, Praha 1998, 120 stran; Marek Halbich, Charakteristika vybraných feno- 
ménů tarahumarské kultury se stručnou komparací s ostatními nativními etniky severozápadu Mexika. 
Diplomová práce, ÚEF FF UK, Praha 1998, 129 stran. 



'^ Výtah zPokorného diplomové práce přináší i toto číslo Českého lidu {toč. 87, 2000. s. 35-60) pod ná- 
zvem Každodenní život jedné pwepečské rodiny na ranči Las Cocinas. Úvod do problematiky. 

" Viz subkapitola Nástin materiální kultury Patrociniovy rodiny v kapitole 5. 

'^ Srov např. LuisGonzálezRodríguez, Tarahumara. La Sierra y el Hombre. México 1 994; Oldřich 
Kašpar, Tarahumarové - tragédie jednoho národa. In: Pocta Josefu Polišenskému, FF UP, Olomouc, 1996, 
s. 85-88. 

Viz např. kapitola Nástin akulturačních a jiných tendencí v každodenním živote Tarahumarů na základě 
krátkodobého terénního výzkumu. 

Srov. kapitolu Několik poznámek ke studiu jazyka rarámuri. 

^ Viz např. Marek H a 1 b i c h , Los Tarahumares: Un Fenómeno Etnológico del Nořte de México. In: 
Ibero-Americana Pragensia, sv. 27, 1993, s. 203-205. 

" Pavlína Brzáková, Šamana berme vážně. Diplomová práce, ÚE FF UK, Praha 1998, 1 10 stran. 

^* Viz Pavlína Brzáková, Goromomo Gorolo. Vyprávěni sibiřskejch Evenků. Citadela, Praha 1 996; táž, 
Jamtana. Vyprávění sibiřskejch Něnců. Citadela, Praha 1997. 

^^ Srov. Oldřich Kašpar, Česká překladová literatura o šamanismu (1993 - 1998). Studia Etnografica 
(v tisku). 



Prosinec 1999 



THESES FROM THE FIELD OF FOREIGN ETHNOGRAPHY DEFENDED 

AT THE DEPARTMENT OF ETHNOLOGY, PHILOSOPHICAL FACULTY, 

CHARLES UNIVERSITY, PRAGUE, IN THE YEARS 1989-1999 

Sumjnary 

This outline focuses on the theses front thefield offiyreign ethnography. defended in theyears 
1989 - 1999 at the Department of Ethnology, Philosophical Faculty of Charles University in 
Prague. The authorfollows up with his earlier summary of theses and dissertations, defended at the 
former Department of Ethnogjraphy and Folklóre Studies ofthe samé faculty, published under the 
title „ Foreign Ethnography at the Department ofEthnography and Folklóre Studies, Philosophical 
Faculty, Charles University, Prague. Bibliography of defended theses 1948 - 7979" inAnnals of 
the Náprstek Museum (vol. 11, Prague 1983, pp. 163-169). The presented outline, hawever, isnot 
a mere enumeration ofindividual items, but aims to a certain degree to compare them with thosefrom 
the former period. It characterizes briefly each ofthe theses ondat the samé timeplaces them in the 
broader context (for example the contemporary publication activity ofsome ofthe defendents etc). 

Translation: Markéta Křížová 



ČESKÝ LID, 87, 2000. 1 



NÁRODNÍ JMÉNO CIKÁN, RESP. OBECNĚ ROZŠÍŘENÉ SLOVO 
CIKÁN V MORAVSKÝCH A SLEZSKÝCH TOPONYMECH 

CTIBOR NEČAS, FF MU, Brno 



Lexikografové P. Váša aF. Trávniček ve svém společném díle z roku 1937 opat- 
řili slovníkové heslo cikán následujícím komentářem: „Příslušník potulného národa Ci- 
kánů: potulný cikán. " * Odlišovali tak od sebe dvě lexikální jednotky, národní jméno 
a obecně rozšířené slovo s posměšným a hanlivým odstínem. 

Oba tyto významy, původní i přenesený, docházely uplatnění při tvorbě toponym, 
z nichž se budeme zabývat s ohledem na dostupnost materiálové báze jednak místními 
a jednak pomístními jmény. První z těchto toponymických skupin pro Moravu a Slezsko 
zkompletovali a vydali tiskem historik LHosák a filolog R. Šrámek, značná část dru- 
hé skupiny je archivována v brněnské pobočce Ústavu pro jazyk český AVČRa obsahuje 
výsledky nedokončené heuristiky z osmdesátých let.^ 

Členové národního či etnického společenství Rómů, či dobově označovaných Cikánů, 
buď kočovali, nebo žili usedlým způsobem. Kočovné subetnicity se v závislosti na posky- 
tovaných profesích a dovednostech (kovářství, kotlářství, obchod koňmi, provozování 
hudby a dalších druhů zábavy, ale také zaříkávání ohně, různé magické úkony, vykládání 
karet a hádání z ruky) územně neustále přemísťovaly a zdroje své obživy stále více a čas- 
těji doplňovaly různými fi)rmami příživnictví (žebrota, polní a lesní pych, drobné krádeže 
a podvody). Takto přestával být jejich pohyb řemeslným či obchodním kočováním a pře- 
měňoval se v deviantní tuláctví, jemuž se stát snažil čelit výnosem vídeňského minister- 
stva vnitra (1888) a československým zákonem oputulných cikánech (1927).^ 

Vedle kočovníků, nebo spíše tuláků, rekrutovali se z řad Rómů také první usedlíci. Na 
Moravě, zvláště v její jihovýchodní části, byli usazováni s vědomím Kouniců, Lichtenštej- 
nů a zřejmě i jiných vrchností na jejich dominiích, nebo také na základě zvláštního dekre- 
tu Josefa II. na půdě zrušených klášterů. Oba tyto pokusy byly řízeny shora a končily 
většinou s problematickými výsledky.^ Teprve v průběhu 19. stol. začínaly romské rodiny 
přecházet k usedlému způsobu života z vlastního rozhodnutí a zpravidla proti vůli místní 
venkovské populace. Věnovaly se zpočátku tradičnímu kovářství nebo koňskému handlíř- 
ství a postupně a nakonec téměř výlučně příležitostné nádeničině na okolních dvorech, 
případně v hospodářstvích místních sedláků.^ 

Život původních romských kočovníků a usedlíků byl neodmyslitelně spojen s minulostí 
moravského a slezského venkova, což lze namnoze doložit i topografickým materiálem. 
Místní jména jsou zeměpisná vlastní jména obydlených míst a jejich přilehlých částí. Le- 



xikálníjednotky Cikán nebo cikán se vyskytují v mistnich jménech na Moravě a ve Slezsku 
ve dvou případech. 

Místním jménem Cikáni se označuje samota u Bohusoudova, osady obce Knínice, okres 
Jihlava. Osada, kterou L. Hosák a R. šrámek uvádějí v odlišném znění, měla být podle nich 
„kdysi založena Cikány**. Tento údaj však poslední výzkum poněkud opravuje a tak blíže 
konkretizuje: v devadesátých letech 18. stol. tam byly v rámci citovaných josefínských p<^' 
sů mj. usazeny pouze dvě romské rodiny bratří Malíku a jejich stále se rozrůstající potom- 
stvo pak bydlilo u Bohusoudova až do roku 1943, kdy bylo odtud deportováno na smrt do 
Auschwitz-Birkenau. Místní jméno je historicky doloženo roku 1915.^ 

Místní jméno Moravská Cikánka patří osadě, která je součástí obce Svratka, okres 
Žďár n. Sázavou. L Hosák soudí, že osada vznikla někdy ve dvacátých letech 18. století 
při železářské huti a patrně v ní bydlívali Rómové, kteří pracovali jako příležitostní hutní 
dělníci. Podobnou domněku vyslovil rovněž A. Pr ofo us o sousední České Cikánce, 
jiné osadě ležící na levém břehu řeky Svratky. R. Šrámek při možném výkladu místního 
jména upozorňuje také na příjmení Cikán, případně na nářeční slovo cikán se zhoršují- 
cím významem. Místní jméno je historicky doloženo roku 1846 jako Cyganka nebo Cy- 
kanka a roku 1893 jako Moravská Cikánka.^ 

Pomístní jména jsou zeměpisná vlastní jména, jimiž domácí obyvatelstvo označuje pol- 
ní a lesní tratě, luka a pastviny, různé vody, terénní útvary a obydlená místa. Pro jejich 
vznik se stávaly motivačními podněty nejrůznější jevy a události, ale také významní jed- 
notlivci a někdy i celé skupiny osob, k nimž patřili mj. i vydědění a různými stereotypy 
opřádaní Rómové. Moravská a slezská pomístní jména s lexikálními jednotkami Cikán 
a cikán, která mi bylo umožněno studovat díky porozumění pracovníků Ústavu pro jazyk 
český A V ČR v Brně, vypovídají především o přechodném pobytu a méně i o trvalých byd- 
lištích Rómů. 

Kočovné rodiny trávily většinu svého života pod širým nebem a na svých nekončících 
cestách zastavovaly s kočovnými vozy a stavěly celtové stany vždy jen na dočasnou dobu. 
Vyhledávaly k tomu nejrůznější místa, která jim umožňovala namnoze nelegálním způso- 
bem získávat polní a lesní plodiny pro sebe nebo píci pro tažný dobytek, která jim poskyto- 
vala pitnou vodu, palivo pro rozděláni ohně a jiné existenční nezbytnosti, nebo která jim 
usnadňovala únik před hlídkami četnictva, obecní policie či polních a lesních stráží, pří- 
padně v odlehlé a špatně přístupné přírodě nabízela úkryty před očima slídilů a zvědavců. 

Romská tábořiště jsou pomístními jmér^ na Moravě a ve Slezsku mapována nejčastěji 
v lesích (18), nedaleko polních tratí (17), na lukách a pastvinách (14), dále u studánek 
a studní nebo u běhů vodních toků a rybníků (7), na skrytých polních cestách, v úvozech 
a úžlabinách (5), v blízkosti neplodných a blíže nespecifikovaných pozemků (4) a jednotli- 
vě i na dalších místech, mj. např. i v jeskyni. Tábořiště se někdy nacházela ve vyhrazených 
lokalitách, kam obecni zastupitelstva nevítané táborníky vykazovala, aby je měla za jejich 
přechodného pobytu pod stálým dohledem a kontrolou. Existenci takto vyhrazených tábo- 
řišť dokládají pomístní jména Cigánov (Kojetín, okres Přerov; Němčíce n. Hanou), Uci- 
gánky (Bobrová, okres Ždár n. Sázavou), U cikánské zastávky (Nevcehle, okres Jihlava), 
V cigánové (Jablůnka, okres Vsetín) aj. 

Sedentarizační proces byl zdlouhavý, což se mnohdy projevovalo i tím, že Rómové ko- 
čovali po většinu roku a teprve v nepříznivé zimě se vracívali do obcí a osad, kam domov- 
sky příslušeli. K takovému polokočovnému či polousedlému způsobu života se např. 
vztahují pomístní jména Cigánská ulice (Bernartice n. Odrou, okres No\ý Jičín), Cigan- 
sky dul (Bělá, okres Opava) nebo Cigámě (Dzbel, okres Přerov). 



Teprve usedlé rodiny opouštěly přechodné a stále opakované stanové ubytováni 
a zvláště na jihovýchodní Moravě je nahrazovaly pevnější střechou nad hlavou, kterou 
Jim poskytovaly bizarní příbytky od jakýchsi bud z proutí a rákosu, přes chatrče z vyřaze- 
ných desek a dřeva cápo nízké domky z nepálených a zvenčí obílených cihel. Postupnými 
přístavbami se tyto příbytky někdy rozmnožovaly a vytvářely seskupení, jimž se dobovou 
terminologií říkalo cikánské tábory. Z pomístních jmen lze vyčíst všechny uvedené způso- 
by bydleni. Jednotlivé příbytky jsou prokázány jmény Cigánica (Hustopeče n. Bečvou, 
okres Přerov), U cigána (Krhov, okres Uherské Hradiště) nebo Ucigona (Oldřichovice, 
okres Frýdek-Místek) a U cigánové búdy (Hovor any, okres Hodonín); seskupení příbytků 
jmény Cigánská ulic (Vacenovice, okres Hodonín), Cigánský řádek (Petrov, okres Hodonín) 
a Ucigánového (Veselí n. Moravou, okres Hodonín); cikánské tábory jmen Cigárna (Ludko- 
vice, okres Zlín), U cigánové (Ivan, okres Břeclav), U cigánového (Svatobořice-Mistřín, 
okres Hodonín; Hluk, okres Uherské Hradiště) a U cikánského kouta (Hodonín). Bydliště 
usedlíků stála většinou mimo obecní zástavbu a byla rozseta po stejných místech jako 
tábořiště kočovníků, totiž na polích (6), v lesích a lukách (3), vežlebech (2) a v jiných lo- 
kalitách. 

Některá pomístní jména jsou spojena se základními mezníky lidského života, jako je 
narození, sňatek a úmrti, jiná s příběhy a událostmi zcela zvláštními. Ve studánce, která 
se jmenuje Cikánka (Kostelní Vydři, dnes okres Jindřichův Hradec), Rómové namáčeli 
a křtili své děti. Na Cigánském kopečku (Lovčice, okres Hodonín) se kdysi odbývala velká 
romská svatba. Ve studni jménem Cigánka (Slavičin, okres Zlín) se prý utopila Romka, 
zatímco zemřelý Rom měl být pochován na louce, která se podle toho jmenuje U cikána 
(Ludmirov-Milkov, okres Prostějov). V lese Na cikánce (Kaliště, okres Jihlava) došlo 
k půtce mezi Rómy a lesníky, kdežto při přemosťování potoka Malinovce vyhrávala rom- 
ská muzika a hotové dílo pak dostalo jméno Cigaňski mostek (Karpentná, okres 
Frýdek-Místek). 

Jen v několika pomístních jménech se uplatnilo obecně rozšířené slovo cikán s posměš- 
ným nebo hanlivým významem taškář, lhář, podvodník. Cigánovem bylo jízlivě nazváno 
několik domků s malými nebo žádnými dvory, tvořících úzké uličky na okraji obce (Tlu- 
mačov, okres Zlín, bývalá Chvalčova Lhota, dnes osada obce Chvalčov, okres Kroměříž). 
Jinde nese místní část v obci jméno Cigánská čtvrť údajně podle toho, že její obyvatelé 
jednali jako cikáni (Poličná, okres Vsetín). Cigánjejméno kopce, z něhož sbíhají kameni- 
té a písečné pozemky. Dále pod Cigánem a Podsedkypod Cigánem a ty dávají jen nejistou 
úrodu, lidově řečeno cigání; stejně je zdůvodněno pojmenováni pozemku Cigán i v jiných 
obcích (př. Grygov, okres Olomouc). Při prodeji louky v Lísku (okres Žďár n. Sázavou) 
došlo k nějakému ošizení neboli cigánění, a podle toho bylo vytvořeno její pomístní jméno 
Cikánka. VBiskupicích (okres Prostějov) se nacházela podél řeky Blaty pastvina Cigán- 
ky, kde bylo sousedům z Věrovan (okres Přerov) dovoleno pást skot; ti si tam dokonce 
postavili most a uplatnili pak u tovačovské vrchnosti právo vydrženi. Věrovanští se tak 
stali vlastníky pastviny na základě její držby, podle lidové tradice ji však vyloudili, tj. vy- 
cigánili. 

Místní a pomístní jména jsou důležitá kultuměhistoricky jako ohlas starých poměrů, 
v nichž hráli svou úlohu i kočovní a usedlí Rómové. Mohou tak poskytnout dílčí informace 
o jednotlivých romských subetnicitách a doplnit jinak chudou heuristickou základnu o je- 
jich místě v minulém vývoji. 



'P.VáSa -F.TrÁwniček, Slovnikjazykačeského.DW 1. Praha 1937, s, 170. 

^L. Hosák -R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku (díl 1 -2. Praha 1 970) a tzv. archiv lido- 
vého jazyka v Ústavu pro jazyk český AV ČR, Brno, z něhož zatim čerpala jenom J. Pleskalova, Tvoření pomíst- 
ních jmen na Morové a ve Slezsku (Jihočany 1992). 

^T.Holomck, Problematika Cikánů ve světle zákonné normy. Demog^f\c9,\969,s.2\(^2\3; CM c - 
č a s , /f diskriminaci Cikánů v burioazním Československu. Sborník prací Pedagogické fakulty UJEP 76, 1 98 1 , 
s. 41-65. 

^ J. H a n z a 1 , Rómové tolerovaní na Moravě v letech 1698 - 1784. Časopis Matice moravské 1 14, 1995, 
s. 25-47; C. N e č a s , Výsledky josefínského pokusu o usazení moravských Rómů. In: Nový Mars Moravicus, 
aneb sborník pfíspévků, jež včnovali Prof. Dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám. Brno 1999, 
s. 351-357. 

' C. N e č a s , Obyvatelé cikánských táborů na Moravě. Časopis Matice moravské 96, 1977, s. 313-323. 

^ L. H o s á k - R. Š r á m e k , c. d., díl 1, s. 144-145; C. N e č a s , Rómové v České republice včera a dnes, 
Olomouc 1999. s. 47-48. 

^L.Hosák -R.Šrámek,c.d.,díl l,s. 144-145; A. Pro fous, A/úm/ym^na v ČecAác/^ Díl 1. Praha 
1947, s. 248. 



ČESKÝ LID, 87, 2000. 1 



KONFERENCE 



PROBLÉMY MEDZIGENERAČNÉHO PŘE- 
NOSU HODNOT KULTURY 

Pod tímto názvem uspořádaly Ústav etnoló- 
gie SAV a Slovenská národopisná spoločnosť 
při SAV interdisciplinární seminář, který se ko- 
nal na Seneckých jazerách u Bratislavy ve 
dnech 15.-16. června 1999. Připravené referá- 
ty lze tematicky zhruba rozdělit do pěti početně 
nestejně obsazených skupin. 

Teoretickými a metodologickými otázkami 
se zabýval ve vstupní promluvě D. R a t i c a , 
který vyložil obecné mechanismy udržující vý- 
voj lidové kultury. H. Hlošková - tato již 
několikrát se projevivši znamenitá organizátor- 
ka seminářů - detailně vyjmenovala východiska 
transmise v rodině a vesnici, ve folklóru a ve 
způsobu života a vyčlenila problematiku: co je 
předmětem přenosu, kdo k čemu přispívá, ve 
kterých jevech kultury dochází k přenosu nej- 
častěji, jak při tom působí generační, rodinné 
a jiné vztahy a jak vypadá oboustranná generač- 
ní výměna. E. Krekovičová obohatila tuto 
výchozí problematiku výkladem o kulturní his- 
torické paměti a jejích mechanismech ve vztahu 
k dobové imaginámosti (nebo módnosti) a uved- 
la příklady z oblasti narativního žánru a generač- 
ního repertoáru. B. B e n e š se zaměřil na druhy 
hodnot vyjadřované různými „efekty" (efekt Ja- 
nusovy tváře, krytých zad, individuální repre- 
zentace, napětí my - oni, efekt názorů muže 
z ulice a efekt sentimentálních symbolů) a sle- 
doval jejich znakový charakter. 

Transmise hodnot kultury - zejména tradič- 
ní a ve vesnickém prostředí - je obsáhlým 
předmětem zkoumání. J. Pospíšilová ob- 
jasnila rodinnou tradici „Šedého vlka" Josefa 
Káni, vedoucího kroužku „Závršan" v Návoj- 
né. Z. V a n o v i č o v á upozornila na význam 
písmácké tvorby jako žánru „obsahového folk- 
lóru", uvedla řadu příkladů a srovnala tvorbu 
slovenských písmáků s písmáctvím Aloise Bee- 
ra. K obsahovému folklóru patří i vyprávění ob- 
sahů filmů, televizních seriálů, hororů... a jejich 
konfrontace s tradicí ve funkci „exempel". 
J. Darulová sledovala na příkladech z loka- 
lity u Štiavnice sociálně podmíněný posun hod- 



not při migraci do města a dále rozebírala spolu- 
účast obecního úřadu, školy, politických stran 
a církve, projevující se při přesunu hodnot 
v Očové. Trojice autorek Z. Jelínková - 
J. Košíková -M. Toncrová předvedla 
v režijně promyšleném ústním a videovém vy- 
stoupení hudební a taneční tradici pěti generací 
ve známé horňácké rodině Miškeříků ve Velké 
nad Veličkou. Muži po sobě dědili kovárnu 
a muzika je nejen bavila, ale také pomáhala zís- 
kávat příspěvek do rodinného rozpočtu. Jedna 
věta referátu nemohla nezůstat v paměti: variant 
se v pojetí jednoho z Miškeříků rovnal „chybě" 
v melodii či interpretaci... Z. Jelínková neodola- 
la a sama předvedla nejdůležitější taneční kroky 
sedlácké, další spoluautorky zdůraznily společ- 
né rysy generací v repertoáru a sdružené hře 
(nejen) horňácké muziky. 

Třetí skupinu tvořily referáty etnograficko- 
sociologické. Z. Profantová označila eti- 
ketu jako indikátor etiky a úcty k členům spo- 
lečnosti, přičemž se aktivně využívá verbálně- 
gesticky-mimické komunikace, kterou ukázala 
na příkladech ze života cikánské osady; součas- 
ně hovořila o obtížích výzkumu v tomto prostře- 
dí. R. S t o 1 i č n á zkoumala se svými spolu- 
pracovníky etiketu stravování, pořadí u stolu, 
kdo vaří, co se vaří, a uvažovala o momentu ge- 
neračního přenosu, za který považuje věk, kdy 
se ženy v rodině naučily samostatně vařit. 
C. Falťanová připravila pečlivý referát 
Vzor zamestnania ako medzigeneračná kultur- 
ná hodnota, který však bohužel nebyl na semi- 
náři přednesen. 

Čtvrtý okruh tvořila dvě vystoupení o národ- 
nostních a politických hodnotách. M. M o r a v - 
c o v á sledovala projevy etnické intolerance 1 3 
- Mletých, kteří odpovídali na otázku „co obdi- 
vuješ na Češích?**. Získala širokou škálu odpo- 
vědí od „nezajímám se" až po absolutní 
pozitivní ztotožnění. V. F e g 1 o v á se zabývala 
mezivolebním jednáním mladé generace a zjiš- 
ťovala, že co člen rodiny v dané „rusňácké" ves- 
nici, to příslušník jiné strany; stejně tak panuje 
volnost v církevní příslušnosti. Náboženskými 
vlivy se zabývala Z. Beňušková, pro niž 
není religiozita ,jen" pocit, nýbrž znakový sys- 



tém, ovlivňující celý život člověka. To se pozná 
zejména v jedné osadě, obývané pfíslušníky 
dvou různých církví. Vlivy prarodičů (přes jed- 
nu generaci) jsou evidentní. 

Do páté tematické skupiny přispěl M. M u - 
& inka obsáhlým a velmi konkrétním výkla- 
dem o úloze folklorní skupiny při udržování 
folklorní tradice ve východoslovenské vesnici. 
2^býval se i vlivy folklorísmu a je toho názoru, 
že v jeho rámci dochází k internacionalizaci te- 
matiky programů, které se vlastně liší jen jazy- 
kem. 

Konference navazovala na dvě předcházejí- 
cí, které byly obdobně věnovány otázkám ak- 
tuálního charakteru. Probíhala v příjemném 
prostředí rekreačního střediska a měla lepší než 
obvyklý průběh: referenti byli většinou tak dis- 
ciplinovaní, že po každém vystoupení zbylo 
nejméně 15 minut na diskusi nebo další objas- 
nění problematiky. V závěrečném slově výbor- 
né organizátorky Hany Hldškové se tak právem 
konstatovalo, že seminář sumarizoval řadu zná- 
mých jevů v nových souvislostech a že se -jak 
zdůraznila další zkušená organizátorka Eva 
Krekovičová - projevil nový přístup zejména ve 
srovnávací rovině etnologického-sociologické- 
ho-historíckého pohledu. 

Bohuslav Beneš 



SEMINÁŘ „DOMÁCKÁ VÝROBA V ČE- 
CHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU" 

Problematika lidových řemesel, tradiční ru- 
kodělné práce a domácké i řemeslné výroby se 
v posledních letech neobjevovala na pořadu od- 
borných setkání národopisných pracovníků čas- 
to. Tuto mezeru se úspěšně pokusil vyplnit 
seminář Domácká výroba v Čechách, na Mora- 
vě a ve Slezsku, který ve dnech 9. - 10. června 
1999 uspořádalo Národopisné oddělení Národ- 
ního muzea spolu s Národopisnou společností 
a Městským úřadem v Měčíně. Volba tématu 
i místa konání semináře (Měčin na Klatovsku) 
byla záměrná a byla spojena s dlouhodobou ex- 
pozicí Národopisného oddělení NM ve výstavní 
síni Městského úřadu v Měčíně s tematikou 
„Skašovské hračkářství". Známé hračkářské 
středisko Skašov je odtud vzdáleno pouhé tři ki- 
lometry; expozice představuje široké veřejnosti 



historii této domácké výroby a její výrobky, 
vzniklé právě v této oblasti před více než sto 
lety. Skašovské hračkářství je charakteristic- 
kým příkladem domácké výroby, je na ném 
možno dokumentovat všechny její typické zna- 
ky. Ke konání semináře v této lokalitě však ne- 
vedla jen potřeba zařadit tuto problematiku do 
širšího celku. 

Tradiční rukodělná práce, včetně domácké 
výroby, je v současné době jak v oboru, tak i ve 
společnosti okruhem problémů poměrně málo 
diskutovaným, přesto však velmi potřebným. 
Aktuálnost tématu potvrdil značný 2^jem účast- 
níků. Bylo přihlášeno dvacet referátů z několika 
oborů společenských věd a z různých regionů. 
Referáty byly rozděleny do tří okruhů. První 
blok byl věnován teoretickým a obecným otáz- 
kám domácké výroby, druhý se týkal hračkář- 
ské výroby různých regionů v širokém kontextu 
jejího významu, třetí shrnoval a představoval 
poznatky o některých konkrétních oborech do- 
mácké výroby i problémech současného stavu 
rukodělné práce. Součástí semináře byla pro- 
hlídka expozice „Skašovské hračkářství" s vý- 
kladem autorů a exkurze do dílny jednoho 
z posledních zdejších hračkářů - a zároveň znal- 
ce historických a technologických vazeb této 
místní domácké výroby - Josefa Branda. Byla 
spojena s praktickými ukázkami práce na sou- 
struhu při výrobě typických (i novodobých) 
skašovských hraček. 

Referát Miroslava Války (Ústav evropské 
etnologie FF MU v Brně) Domácká výroba jako 
kulturní fenomén přinesl podrobný teoretický 
úvod do problému a vymezení používaných poj- 
mů. Josef V a ř e k a (Etnologický ústav A V ČR 
v Praze) vystoupil s referátem Domácká a ře- 
meslná výroba v Národopisném atlasu Čech, 
Moravy a Slezska. V něm podal na základě Et- 
nografického atlasu (zpracovaného Vladimírem 
Scheuflerem) podrobnou informaci o oborech 
domácké výroby a jejich rozšíření (kartografic- 
ky i textově zpracovaném na základě historic- 
kých pramenů), dále vyzdvihl základní okruhy 
tohoto tématu. Teoretickým otázkám se ve svém 
příspěvku Domácká výroba na Chodsku věnova- 
la i Jiřina Langhammerová (Národopisné 
odděleni NM). Na typické národopisné oblastí 
a na příkladu konkrétních podhorských obcí 
s nedostatkem pracovních příležitostí demon- 
strovala, jak byla domácká výroba vázána pře- 
devším na sociální situaci v regionu. Otázka 
výběru konkrétního řemesla bezprostředně sou- 



visela s nabídkou, která se v okolí vyskytovala 
a byla různorodá. Autorka představila vývoj do- 
mácké výroby charakterístické pro obce Pec 
(dřevené nádobí a krabičky), Díly a Postřekov 
(krajkářství), kde domácká výroba doplňovala 
další sezónní zaměstnání zdejších obyvatel. 
Ukázala, jak s péčí o malé hospodářství souvisel 
zavedený technický stereotyp domácké výroby, 
který byl zasazen do celého životního cyklu 
(např. časová volnost pracovního rozvrhu) oby- 
vatel obce. 

Druhý blok se soustředil na hračkářskou vý- 
robu v různých regionech, jednak z hlediska vý- 
robního procesu, jednak z hlediska zastoupení 
v muzejních sbírkách. Ilona Vojancová 
(Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina 
v Hlinsku) ve svém příspěvku Domácká výroba 
dřevěných hraček na Hlinecku dříve a nyní před- 
stavila Hlinecko nejen jako region v minulosti 
známý svými hračkářskými středisky (Krouná, 
Dědova), ale také jako oblast, kde má tato do- 
mácká výroba - za jiných podmínek - řadu 
pokračovatelů. Z tradičního pojetí lidové 
hračky vycházejí jak současní výrobci sou- 
stružených hraček (Zdeněk Bukáček st., Zde- 
něk Bukáček ml., Alois Doležal), tak výrobci 
hraček řezaných (Vlastimil Škroch, Zdeňka 
Škrochová). Tuto hranici překračuje Karel Ma- 
kovský, který vyšel z řezané hračky a přivádí 
ji za spolupráce s výtvamíky k modernímu po- 
jetí. Miluše Kobesová (Muzeum B. Horáka 
v Rokycanech) seznámila přítomné podrobně 
s historií výroby známých plyšových zvířátek 
značky Hamiro, jejíž počátky jsou spojeny prá- 
vě s Rokycanskem. Příspěvek se týkal dějin 
hračkářské výroby na našem území ve 20. stole- 
tí, dnes - díky restituentským sporům -již bohu- 
žel ukončené. Rokycanskému muzeu se i přes 
složitou situaci podařilo získat některé cenné 
doklady této výroby do sbírkového fondu. Lu- 
bomír Procházka (Okresní muzeum v Pří- 
brami) přednesl referát Skašovské hračky ve 
sbírkách OM Příbram, shmující skladbu a cha- 
rakter tohoto fondu. Cenná byla jeho informace 
o tom, že součástí fondu tohoto muzea je -jinak 
ojedinělý sbírkový předmět - dřevěný soustruh 
na výrobu hraček na nožní pohon ze Skašova. 
V příspěvku Dřevěné hračky ze sbírek OM v Jin- 
dřichově Hradci Alexandra Zvonařová 
(Okresní muzeum v Jindřichově Hradci) po- 
drobně představila historii výroby soustruže- 
ných, obvykle pestře omalovaných a často 
mechanických hraček družstva Jas nad Nežár- 



kou, jehož produkce spadá také do 20. století. 
Posledním příspěvkem k tomuto tématu byla 
informace Luboše Smolíka (Okresní mu- 
zeum v Klatovech) o odbomém semináři hrač- 
kářů v Klatovech v létech 1998 a 1999. 

Poznatky k dalším oborům domácké výroby 
i problémy současného stavu rukodělné práce 
byly zařazeny ve třetím bloku semináře. Helena 
Šenfeldová (Národopisné oddělení NM) se 
v referátu Domácká výroba hubkových košů 
vKrchlebech věnovala především historii výro- 
by tohoto zboží. Rozvinula se v Krchlebech 
(součást obce Stanko v, okr. Domažlice) v minu- 
lém století, přičemž důležitým impulzem pro 
rozvoj místní domácké výroby bylo zhotovová- 
ní prádelních košů, které nacházely (zejména po 
zavedení železnice) Široká odbytiště nejen ve 
městech jižních a západních Čech, ale i v zahra- 
ničí. Studie Ladislava Hladkého (Okresní 
muzeum v Náchodě) Domácká textilní výroba 
na Náchodská do poloviny 19. století přinesla na 
základě archivních pramenů komplexně a po- 
drobně zpracované téma, které referující přiblížil 
ze všech dostupných aspektů (včetně demografíe 
a statistiky). Dále upozornil na širokou škálu 
jevů souvisejících s touto naší kdysi nejrozšíře- 
nější domácí výrobou. Rozsáhlý příspěvek, ak- 
centující pohled historika, patří k základním 
pracím na toto téma. O jednom z typických pří- 
kladů domácké výroby v regionu, ve kterém se 
seminář konal, referovala Ivana Sieberová 
(Okresní muzeum v Klatovech). V práci Strá- 
žovské krajkářství nastínila historii vzniku, 
rozvoje i postupného zanikání tohoto řemesla 
a krajkářské školy ve Strážově. Pozornost věno- 
vala rovněž vlivu státní správy na tento jev 
v různých obdobích i sociálnímu postavení kraj- 
kářek. Historie cvočkařství - ruční výroby 
drobných výkovků - a hranice jeho rozšíření po 
dobu dvou set let v rozsáhlé oblasti Podbrdska 
byla námětem referátu Heleny Mevaldové 
(Národopisné oddělení NM). Autorka se zabý- 
vala cvočkařstvím jako cechovní, manufaktumí, 
domáckou i družstevní výrobou, technologiií 
této výroby i příčinami úpadku tohoto řemesla, 
jehož zánik byl oddalován potřebou ručně zhoto- 
vovaných hřebíků do bot během válek v 19. 
a 20. století. Příspěvek Domácká výroba betlémů 
v Králíkách byl především historickým úvodem 
k tématu. Danuše Sedláková (Národopisné 
oddělení NM) v něm věnovala pozomost počát- 
kům vyřezávání kralických betlémů v souvislosti 
se zdejším poutním místem, vazbě této domác- 



ké výroby na místní sociální podmínky a ně- 
mecky hovofící obyvatele obce, a přinesla nové 
poznatky o jejich posledním výrobci ve 20. 
století Josefu Schwarzerovi (1907 - 1982). Re- 
ferát Aleny Voříškové (Národopisné oddě- 
lení NM) Lidové skládanky v lahvích byl 
postaven na sbírce téchto artefaktů v Národo- 
pisném oddělení Národního muzea v Praze. Za- 
býval se nejen samotným zařazením tohoto jevu 
v rámci oboru národopis a jeho datováním (19. 
století až první čtvrtina 20. století). Autorka vě- 
novala podrobnou pozornost i tematice těchto 
montáží (převážně náboženské), jejich výrob- 
cům (někteří svá díla signovali a datovali), pra- 
covnímu postupu, použitému materiálu i jejich 
využití v interiéru a zvykosloví. V příspěvku 
Doklady domáckých výrob ve sbírkách Etno- 
grafického ústavu Moravského zemského muzea 
v Brně přinesla Jarmila Pechová (Etnografic- 
ký ústav Moravského zemského muzea v Br- 
ně) přehled zastoupení sbírkových předmětů 
dokládajících domáckou výrobu v různých 
moravských regionech. Podrobně uvedla její 
významné lokality a charakterizovala jejich 
produkci. Upozornila také na zastoupení říd- 
kých dokladů domácké výroby ve sbírce pra- 
covních nástrojů a strojů (hračkářský soustruh. 



stroj na pletení punčoch). K pracovním postu- 
pům existuje nejen kresebná a fotografická do- 
kumentace, ale i řada filmů ze čtyřicátých let 20. 
století. Jako posledm' vystoupil Vlastimil V o - 
d á k , ředitel Školského ústavu umělecké výroby 
(ŠÚUV) v Praze a střední školy s uměleckým 
zaměřením. Přinesl šokující informaci o zruše- 
ní tohoto ústavu a jeho posledních poboček, jež 
poskytovaly školení na vysoké úrovni (pocho- 
pitelně ne zdarma) i zájemcům z řad neprofesio- 
nálů. V. Vodák referoval o historii a tradiční 
činnosti této instituce, o jejím boji za přežití 
a formě jejího zániku v současnosti. Bohatý ar- 
chiv ústavu bude přejímat Uměleckoprůmyslo- 
vé muzeum v Praze. Střední umělecká škola 
textilních řemesel, která se v poslední době sou- 
střeďuje i na rozvoj jiných než jen textilních ře- 
mesel, zůstává naštěstí zachována. 

Výše uvedené příspěvky byly na počátku 
roku 2000 publikovány v samostatném sborní- 
ku. Seminář Domácká výroba v Čechách, na 
Moravě a ve Slezsku zmapoval řadu oborů do- 
mácké výroby v České republice, přinesl o nich 
nové informace a ukázal potřebu dalšího setká- 
vání odborníků zpracovávajících tuto tematiku. 

Helena Mevaldová 



Koupím 

Český lid, roč. 1891 - 1990, Agrární archiv/Časopis pro dějiny 
venkova, roč. 1914 - 1940 a národopisné publikace. 

Adresa: Jiří Novotný, Dr. Ed. Beneše 1109/4, 277 11 Neratovice 



BCY LID, 87. 2000, 1 



- Lubomír Soukup (26. 6. 191S) 
-AleíaBaloun(ivá(11.4. 1920) 

- Prof. PhDr. Ludvík Baran, DrSc. (23. 8. 1920) 

- Zdenka Jelínková (30. 3. 1920) 
-AmoSiKoSráK 8. 1920) 

-PhDr AnlonínSatke.CSc.{12. 11. 1920) 

- Ing. arch. Jaroslav VajdiS (27. 2. 1920) 
75 lei - Mgr Jan Cumpelik (8. 6. 1925) 

-JaroslavJuráSek<25.9. 925) 

-PhDr. Rostislava Křížková (24. I. 1925) 

- Phl>r. Zdeník MiSurec 8. 0.1925) 

- Univ. prof. PhDr Zdeněk Salzmann(l8. 10.1925) 
-PhDr. VladimírVaelik(!0. 1. 1925) 

70 let - PhDr. Eduard Bejčck. ťSc. (29. 1. 1930) 

- PhDr. Barbora Cumpelíková (22. 9. 1930) 

- PhDr. JindHch Decker (28. 6. 1 930) 
-PhDr. Olga Hrabalová (28. II. 1930) 

- Helena Lisická (26. . 1930) 
-PhDr. Miroslav Mudra(ll. 9. 1930) 
-JUDr. Miloslav Slingl(I9. 12. 1930) 
-PhDr. Vlasta Svobodová, CSc.(3l. I. 1930) 

65 let - PhDr. Hana Mudrová ( 7 0. 1935) 

- PhDr. Richard Suk. CSc. (30. 8. 1935) 

- PhDr. Marta Srámková. CSc. (3. 7. 1935) 

- prom. phil. Ivo Vaslljev, CSc. (29. 5. 1935) 
60lel -PhDr.lvaFarkačová(t7 8 1940) 

- PhDr. Dagmar Finková (30. 4. 1940) 

- Doc. PhDr. Pavel Kurfilst. CSc. {6. 6. 1940) 

- PhDr. FrantiSck Ledvinka (1 1 . 5. 1940) 
-PhDr. Miloslav Papík (26. 3. 1940) 
-PhDr. Jana Schej bálová 7.4. 1940) 

55 let - Mgr. Marie Brandsieiirová (20. 10. 1945) 
-PhDr.VeraHalászová(3.3. 1945) 

- PhDr. Jan Krba (5.8. 945) 

- PhDr. Zdenka Chocholáčová (22. 6. 1945) 
-PhDr. PeirSkalnik.CSe.<5.7. 1945) 
-WiDr. Andrej Suíilka, CSc. (18. II. 1945) 
-VitézstavŠlajnochr(15.4. 1945) 

- PhDr. Marta Toncrová (23. 7. 1945) 

- PhDr. Marek Tumský (25 3.1945) 

- PhDr. Eva Vcčerková, CSc. (16. 9. 1945) 

- PhDr. Ing. Mnislav Zelený (3. 8. 1 945) 
50 let - PhDr. Marie Dohnalová (?. 8. 1950) 

- PhDr. Věra Hruiková, CSc. {4. 6. 1950) 

- Hana Hubíková 8 5. 1950) 
-PhDr.EvaJclinková(15.9. 1950) 
-PhDr.JanKrisl(30.9. 1950) 



- PhDr. Vladimír Kristcn, CSc. (7. 6. 1950) 

- PhDr. Vcra Maycr (16. 10. 1950) 
-Mgr. Ludmila Orságová (15. 12. 1950) 

- PhDr. Miloš Říha (11.3. 1950) 

- PhDr. Vít Trachtulcc (15. 4. 1950) 



VÝROČÍ FOLKLORISTKY RADANY KVĚ- 
TOVÉ (* 6. DUBNA 1929 V PRAZE) 

Čas vyplněný tvůrčím úsilím a současnč ne- 
únavnou pomocí druhým, blízkým i vzdáleným 
- tak lze charakterizovat dosavadní život a pnki 
hudební folklorístky Radany Kvaové. 1 když 
se to všem jejím přátelům zdá nemožné, v roce 
1999 vstoupila naše Radka - řečeno oslavnou 
mluvou romantického 19. století - do řad veleb- 
ných kmetů. 

Životní postoje i pracovní směřování Rada- 
ny Kvčtové-Kůsové utvářela její rodina, prostře- 
dí vysoce intelektuální, společensky tolerantní, 
sociálně vstřícné a pevně sevřené vnitřními ro- 
dinnými vazbami. Duchovní náplA každodenní- 
ho života rodiny Kusových podmiňovalo 
a ohraničovalo ovzduší umění, zejména hudby. 
Aktivní ovládání několika hudebních nástrojů 
patřilo k přirozenému umu a interpretace hudeb- 
ních děl k radosti chvil rodinné pohody. Domácí 
muzícírování, dovedené k profesionálnímu výra- 
zu, naplňovalo i umělecké večery a přátelská 
setkání v hudebním salonu Kusových. Tímto 
salonem prošli členové Ondříčkova kvarteta - 
Richard Zika, Bedřich Jaroš, Jaroslav Pekel- 
ský, členové Českého kvarteta a další. K okru- 
hu rodinných přátel patřil cellísta Miloš Sádlo, 
klavírista Rudolf Firkušný, chirurg- viol ista 
Emerich Polák, Anička a Berta Masarykovy, 
fyzik Augustin Žáček a také klavírista Karel 
Šolc, vynikající interpret soudobé moderní 
hudby a píši píši. Smysl pro historický kontext 
evropské hudební kultury a současně i pro 
nové prosazující se euroamerické umělecké 
hudební proudy prostoupily rodinné prostředí 
Kusových a staly se jeho přirozenou součástí. 
V něm hudebně nadaná dívka s darem absolut- 
ního sluchu nejen zcela přirozeně rozvíjela svůj 
talent, ale získávala i cit pro hudbu a schopnost 
vnímat ji jako běžný druh komunikace. Noty 
a tóny sejí staly stejně sdělnými a srozumitelný- 



mi jako písmo a hlásky. Studium klavírní hudby 
u prof. Viléma Kurze a poté u Františka Maxiá- 
na její lásku k hudbě cílevědomé posílilo. 
V době, kdy končila studium na DRG Krásno- 
horská, znala jedinou volbu pro své budoucí po- 
volání - hudbu. 

Po zvážení svých uměleckých ambicí nezvo- 
lila však Radana Květová, v té době již zručná 
pianistka, cestu výkonné hudebnice. Rozhodla 
se pro orientaci na hudební vědu. V letech 1948 
- 1952 studovala tento obor na Filozofické fa- 
kultě Univerzity Karlovy v Praze. Byla žačkou 
Mirko Očadlíka a Antonína Sychry. V univer- 
zitním prostředí, zejména zásluhou spolužáka 
Vladimíra Karbusického (od roku 1973 profe- 
sora na univerzitě v Hamburku), získávala také 
první hlubší vztah k lidové hudbě i lidové písni 
a učila se je chápat jako svébytný identifikující 
odkaz kulturního dědictví různých národních 
společností. 

Období let 1953 - 1962 znamenalo v kariéře 
R. Květové prvořadou cílevědomou péči o rodi- 
nu. Přesto se svým odborným hudebním záj- 
mům věnovala nadále, i když vesměs v rámci 
externí spolupráce s různými institucemi. Spolu- 
pracovala s hudební redakcí Československého 
rozhlasu, podílela se na vytváření mezinárodní- 
ho katalogu hudebnin RISM (Répertoire Inter- 
national des sources musicales), který v těch 
letech v rámci mezinárodní spolupráce budova- 
la Marie Svobodová v hudebním oddělení Stát- 
ní knihovny v Praze. Zde ovšem qnacovávala 
zejména klasickou hudbu. 

Zlom v odborných zájmech jubilantky při- 
nesla spolupráce s hudebně folkloristickým od- 
dělením Ústavu pro etnografii a folklorístiku 
ČSAV v Praze - spolupráce opět zprvu externí. 
Teprve v roce 1963 se R. Květová stala řádným 
pracovníkem tohoto ústavu. Jejím základním 
úkolem byla práce na vytváření nápěvového ka- 
talogu lidových písní na základě hudebního in- 
cipitu. Vedle této nejvýznamnější Činnosti se 



kých pamětí a vzpomínek psaných respondenty 
z řad délnických i nedělnických rodin (věnova- 
ných oddělení na základě novinové výzvy) 
a konfrontovala ji s Kleplovou sbírkou pamětí, 
uloženou v Národním technickém muzeu. Pod- 
jala se nevděčné práce průběžně registrovat 
a archivovat výsledky anketních výzkumů reali- 
zovaných členy oddělení. Vzala na sebe i úkol 
pofídit soupis sbírky trojrozměrných předmětů 
a sbírky autentických rodinných písemností, kte- 
ré vznikaly z iniciativy členů oddělení. V době, 
kdy odešla do důchodu, zanechala komplexně 
pojatou dokumentaci ke studiu nezámožných 
vrstev města a dělnictva (kterou se nemohlo vy- 
kázat žádné jiné oddělení pražského pracoviště 
ÚEF ČSAV). V práci, již zprvu přijímala jako 
nucenou nezbytnost, dosáhla vysoké profesiona- 
lity. Prokázala v ní svou schopnost samostatné 
iniciativy, vynalézavosti a tvůrčího úsilí. V ní na- 
lezla i uznání, docenění a- jak věřili všichni její 
spolupracovníci a přátelé - také uspokojení 
a vědomí prospěšného, dobře vykonaného díla. 
Prací v oddělení dělnictva vytvořila R. Květová 
dlouhodobě využitelné fondy. V tom spočívá 
její nezištný přínos etnologii města, přínos, kte- 
rý by neměl být zapomenut. 

Působení R. Květové v ÚEF ČSAV mělo 
však ještě jeden podstatný rozměr. Její schopnost 
šířit kolem sebe pohodu, duchovní světlo, radost, 
kritickou vstřícnost a humorné veselí spoluvytvá- 
řely specifické klima pracovních týmů, v nichž 
působila. Měla vždy pouze spolupracovníky- 
přátele, kteří znali její obětavost, vstřícnost, 
myslivou iniciativnost, smysl pro pravdu a roz- 
měr. Milovali ji pro její půvabnou fantazii ve 
chvílích zábavy a především její schopnost od- 
pouštět. Takovou byla za svého působení v ÚEF 
a takovou zůstala i v letech, kdy svůj osobní zá- 
jem obrátila zpět ke kořenům, z nichž vyšla. Re- 
žijní práci v dětském hudebmm tělese a pořádání 
rodinného archivu věnuje svůj volný čas dnes. 
Osobně hluboce lituji, že odmítla nabídku podílet 
se na budování dokumentačních fondů k etnolo- 
gii města a meíúetnické komunikaci na pracoviš- 
ti, kam část týmu, v němž pracovala, přešla. 
Spolupráce s Radanou Květovou přinášela jistotu 
dobře vykonané práce, bezpečí čestnosti v mezi- 
lidských vztazích a vědomí bezvýhradné ochoty 
vždy pomoci. 

Do dalších let přejeme jubil antce vytrvalost 
a sílu nezměnit se. Naše přátelství má. 

Mirjam Moravcová 



Sedesátiny vilmose voigta 

Významný maďarský folklorísta Vílmos 
Voigt (nar. 17. ledna 1940 v Szegedu) vystudo- 
val a dosud pracuje na budapešťské Ečtvdsovč 
uníverzité, kde vede Ústav pro folkloristíku. 
V. Voigt je jedním z mála současných evrop- 
ských folklorístů, který kromě svého oboru ak- 
tivně působí jako srovnávací filolog, zabývá se 
antropologií, teorií komunikace, literární teorií 
a estetikou a je jedním z předních evropských 
sémiotiků. Jen v letech 1974 - 1989 vydal Scst 
základních prací z oboru folkloristiky (o rozbo- 
ru folklorních skladeb, o estetice folklóru, o víře 
a obsahu včrských vyprávění, o maďarském 
folklorísmu a nových směrech maďarské folk- 
loristiky. Dalších asi 14 knih vydal postupně 
později. Obsáhlá práce Úvod do sémiotiky ( 1 977) 
byla v roce 1981 přeložena do slovenštiny a vy- 
šla v bratislavském nakladatelství Tatran. 

Voigt je autorem řady zásadních příspěvků, 
otiskovaných v předních evropských a americ- 
kých vědeckých časopisech a sbornících. Ve 
specifickém maďarském politickém prostředí 
šedesátých až osmdesátých let se mu několikrát 
podařilo uspořádat dobře obsazená sympozia 
s početnou zahraniční účastí i těch vědců, kteří 
k nám tehdy nesměli zajíždět nebo mohli přijíž- 
dět jen sporadicky a kteří v osobních rozhovo- 
rech a později v jazykově přístupných sbornících 
zprostředkovávali výsledky západních vědec- 
kých škol. Budapešť, Tihány nebo Szeged se tak 
stávaly meíůnárodními středisky, kam přijížděli 
i ve své vlasti nepříliš vítaní badatelé z Moskvy, 
Leningradu a Tartu (J. M. Lotman ad.) a setkáva- 
li se zde se svými americkými a francouzskými 
kolegy. Veškerou tuto činnost vedl Voigt obrat- 
nou rukou a jeho spolupráce se slovanskými 
a zejména českými a slovenskými sémioticky 
orientovanými folklorísty byla vysoce ceněna 
jak P. G. Bogatyrevem, tak i E. M. Meletinským 
a polskými a maďarskými folkloristy. 

V. Voigt sám pohostinsky přednášel na Ka- 
lifornské univerzitě, na Vanderbiltově univer- 
zitě, na univerzitách v Helsinkách, v Marburgu, 
v Innsbrucku a jinde a zúčastňoval se vědec- 
kých výzkumů ve více než třiceti zemích včetně 
Číny a Indie, kde všude publikoval nebo redigo- 
val sborníky zásadních příspěvků k teorii a pra- 
xi folkloristiky. Je iniciátorem řady Folklór és 
folklorisztika, která vychází od roku 1 979 a v té- 
měř čtyřiceti svazcích obsahuje maďarské pře- 



klady významných textů evropských folklorís- 
tů, včetně textů českých a slovenských. Jedním 
z posledních záslužných redakčních počinů je 
16. - 17. číslo ročenky budapešťského Ústavu 
pro folkloristíku, které ve dvou svazcích přines- 
lo referáty z 9. kongresu ISFNR, konaného 
v Budapešti v červnu 1989 (Folk narraíive and 
Cultural Identity l-ll, in: Artes populares 16-17, 
Budapest 1995, 870 s.). Sborník je vzornou re- 
prezentací badatelských výsledků a stavu folk- 
loristiky na konci 20. století; některé příspěvky 
z konference byly otištěny i jinde, např. v ně- 
mecké Fabule. 

Vilmos Voigt je členem četných folkloristic- 
kých, sémiotických a kulturně antropologic- 
l^ch společnosti a nositelem řady odborných 
ocenění a čestných vyznamenání maďarských, 
finských a dalších. 

Bohuslav Beneš 



ROK PO STÝCH NAROZENINÁCH JOSEFA 
SPILKY (7. BŘEZNA 1 899 - 25. SRPNA 1 986) 

Možná, že již den a rok, kdy se Josef Spil- 
ka narodil, předurčil jeho cestu životem, jeho 
vědecké zaměření, jeho lásku k folklóru a pře- 
devším k příslovím. Až osudové se zdají být 
dvě devítky na konci letopočtu v jeho datu na- 
rození. Ovšem nejen ony spojují život a dílo 
Josefa Spilky s jeho vědeckým vzorem - Fran- 
tiškem Ladislavem Čelakovským. I Josef Spil- 
ka ve svých soukromých poznámkách zmínil 
několik shod, které ho přiblížily Čelakovského 
životu a dílu: literární autorská i ohlasová tvor- 
ba, profese učitele, redaktorská činnost, zájem 
o východní Slovany, zájem o jejich folklór, 
sběr českých přísloví a konečně i ty dvě zmi- 
ňované devítky v letopočtu data narození. 
Ovšem ať tyto podobnosti působí jakkoli vy- 
konstruované, pravdou zůstane, že právě ob- 
div k Čelakovskému přivedl Josefa Spilku do 
vědecké obce. 

Život, který předcházel vědecké kariéře Jo- 
sefa Spilky, nepoznamenaly v zásadě žádné 
osobní zvraty. Ovlivnily ho však historické udá- 
losti - doba, v níž Spilka žil, na niž vždy zarea- 
goval. Zodpovědnost Josefa Spilky a okolnosti, 
v nichž se ocitl, tedy formovaly jeho profesní 



dráhu. Cílené, krůček za krůčkem směrovaly 
jeho prácí k folklóru a folklorístice. 

Josef Spilka se narodil 7. března 1899 v Rati- 
boři u Kolína. Pocházel z chudých poměru, otec 
byl ševcem, matka pomáhala ženám při porodu. 

V roce 1905 se celá rodina přestěhovala do 
Suchdola u Kutné Hory, kam také začal malý 
Josef chodit do obecné školy. Absolvoval tam 
i měšťanku a pak zahájil studia na kutnohor- 
ském učitelském ústavu. V okamžiku dovršení 
osmnácti let, v březnu 1917, byl nucen přerušit 
svá studia (ve třetím ročníku učitelského ústa- 
vu) a narukoval. Po návratu z války, v břez- 
nu roku 1919, mladý Josef Spilka nastoupil 
učitelskou dráhu. Jeho prvním působištěm se 
stala obecná škola v Jindicích na Uhlířskojano- 
vicku a záhy poté získal místo doma, v Suchdo- 
le. Avšak ne nadlouho. V roce 1923 jej jeho 
profese zavedla do české jednotřídní školy 
v Novém Městě pod Smrkem. 

Své nadání, svůj intelekt však Josef Spilka 
nevložil pouze do výchovy a vzdělávání svých 
žáků. Jeho láskou se v této době stala poeíúe. 
Sledoval moderní básnickou generaci (zaujaly 
jej zvláště básně Vítězslava Nezvala) a sám se 
k ní svojí tvorbou začal hlásit. Svou první sbírku 
poezie vydal Josef Spilka v roce 1925, v době 
působení na měšťanské škole v Užhorodě ( 1 924 
- 1930). Po ní následovaly další tři knihy veršů 
(1 928, dvě 1929), které jsou místem vydání také 
spojeny s Užhorodem. 

Nelze říci, že by se Spilka utíkal k poezii 
v cizím, neznámém prostředí. Básně představo- 
valy spíše pojítko s českým literárním světem. 
Naopak pobyt na Podkarpatské Rusi se stal pro 
Spilku výzvou a posléze takřka celoživotní in- 
spirací. Odlišná kultura, živá lidová tradice Jo- 
sefa Spilku zaujala. Začal se soustavně věnovat 
především slovesnému folklóru. Mezi Lemky 
a Huculy sbíral pohádky, pověsti, písně, hádan- 
ky, přísloví atd. 

Změny v životě Josefa Spilky předznamenal 
sňatek s Helenou Krčmavou z Kutné Hory 
v prosinci roku 1929. Na několik měsíců se sice 
Spilka - v doprovodu své ženy -ještě vrátil do 
Užhorodu,alejiž školní rok 1930/1931 zahajo- 
val na pokusné obecné škole v Praze-Hostivaři. 

V roce 1932 tam byl přeložen na měšťanskou 
školu. Ta se stala jeho působištěm takřka na dvě 
desítky let. 

Na počátku třicátých let, po návratu z Užho- 
rodu, vydal Spilka ještě tři sbírky básní (1931, 
1932, 1933). Do jeho literárních záměrů se 



však stále častěji promítaly vzpomínky na Pod- 
karpatskou Rus. Do nejvýchodnějších oblastí 
Československa se nevracel pouze v myšlen- 
kách; období prázdnin se stávalo příležitostí 
k cestám zpět, k opakovaným výzkumům. Pro- 
hluboval tak nejen svoji velkou lásku k tomuto 
kraji, ale též lásku k folklóru jako takovému. 
Nešlo o náhodné spojení, o čemž svědčí i násle- 
dující vyznání: „Dlouho, dlouho jsem ji [zemi 
pohádek] hledal, jako ten princ svou Popelku, 
až teprve tady jsem ji našel, svoji milou pohád- 
ku, na Podkarpatské Rusi. Odtud ji ještě nevy- 
strnadili, tady má domovské právo. ... Panečku, 
tady ještě má pohádka nějaký smysl, a proto ji 
tady ještě umějí vypravovat a proto taky ji tady 
ještě umějí poslouchat: se zájmem, s chutí, 
s vervou! To není jen povídačka pro uspání ma- 
lých dětí - to je veliká pravda, která se glosuje 
a o níž se pak vzrušeně debatuje! " (Josef Spilka, 
Rozprava o pohádce. Panorama, roč. 14, 1936, 
S.92) 

Setkání s folklórem v prostředí minimálně 
poznamenaném civilizací (např. u vatry dřevo- 
rubců, kde pohádky - jak ve výše citovaném 
textu Spilka dále vzpomíná - „snads námi po- 
slouchal ze tmy i rys nebo divoká kočka"), to 
byla jedinečná zkušenost, která výrazně ovliv- 
nila Spilkovu další literami činnost: opustil poe- 
zii a zaměřil se na tvorbu pro děti. V nich hledal 
čtenáře, kteří by s ním sdíleli okouzleni folkló- 
rem jeho syžety. V knížkách pohádek a příběhů 
zcela záměrně zpracovával látky ústní lidové tra- 
dice, a to nejen Lemků a Huculů, ale i Slováků. 
Z nich nejzdařilejší a Spilkovou nejoblíbenější 
se stal Napucánek - pohádky z Podkarpatské 
Rusi, který se dočkal několikerého vydáiní. Ve 
třicátých letech Spilka nejen psal, ale také pře- 
kládal prózu pro děti a mládež. Podílel se i na 
tvorbě učebnic občanské nauky. Nebýt války 
snad by pouze pokračoval „v zajetých kole- 
jích'*. Nadále by hledal cesty jak zprostředkovat 
nastupující generaci kulturu multietnického 
Československa, jak přispět k výchově morálně 
silného Čechoslováka se zdravým sebevědomím 
a s odpovědností k evropskému prostoru. Válka 
však přišla. Nastala doba, kdy myšlenky o blíz- 
kosti a bratrství Evropanů, myšlenky konstruu- 
jící profil dobrého Čechoslováka ustoupily do 
pozadí. Naopak, jako etickou hodnotu bylo náh- 
le nutno hájit češství. 

Okupaci -jako mnoho dalších Čechů - proží- 
val Josef Spilka velice niterné. Literární produk- 
ce pro děti zůstávala sice nadále intelektuální 




náplní jeho konáni, ale ne uspokoj ovála jej zce- 
la. Hledal východisko, hledal pro sebe i své 
žáky mobilizaCnf prosiředek, který by překlenul 
marasmus doby a posilil včdomi Čerství, vědo- 
mi kontinuity, a tedy i oprávněnosti existence 
(životnosti) českého národa. PFed obrazem zo- 
tročeného národa utikal k osobnostem České 
kultury, které dokázaly ve prospěch vlastního 
národa zvrátit chod dějin. Právě proto bolestné 
pocity hořkosti z okupace kompenzoval vlaste- 
nec Josef Spilka soustavným a cíleným zájmem 
o Čelakovského Mudrosloví národu slovanské- 
ho vepřbiovich. Od konce třicátých let 20. sto- 
letí ledy spolu s žáky excerpoval výroky se 
záměrem vydai výbor aktuálních přísloví. 

Tato práce vSak „Spilkovi rostla pod ruka- 
ma". Nakladatelství Toužimský a Moravec 
marně ěekalo na nikopis. 7. píjvodního záměru 
útlé knížečky přísloví se vyvinul rozsáhlý pro- 
jekt. K vy excerpovanému Čelakovského Mud- 
rosloví totiž Spilka připojil odkazy na staiSí 
a mladší sběry českých přísloví, jako by chtěl 
uvést každý výrok v jeho genezi a transformaci. 
Nevyhýbal se ani srovnávacímu materiálu - pří- 
slovím jiných národů, u nichž hledal paralely 
českých výrokíj. Postupně pak Spilka svůj zá- 



jem roziířil i na dalSI frazémy (pranostiky, 
pořekadla, rčenO. 

Práce na velkolepém slovníku pfíslovi pro- 
bíhaly aŽ do konce druhé světové války a pokra- 
čovaly i v letech mírových. Stále vSak jeitě 
nebyly skončeny. V roce 1952 se Josef Spilka 
spolehl na své jméno a obrátil se na ministerstvo 
Školství s prosbou o vytvořeni podmínek pro 
dokončení edice českých přísloví. Jeho žádost 
byla vyřízena a od 1. října 1952 se stal Spilka 
pracovníkem Státního ústavu pro lidovou pIseA, 
transformovaného k 1, lednu 1954 v Ústav pro 
etnografii a folklorisiiku ČSAV. Nové pracovní 
zařazeni podnítilo vůli Josefa Spilky rozšířit si 
kvalifikaci. V roce 1962 dokončil dálkové stu- 
dium na Filozofické fakultě Univerzity Karlo- 
vy, obor národopis, v roce 1972 získal titul 
PhDr. 

Na půdě ústavu cilevédomč pokračoval ve 
svém projektu edice českých přísloví. Prostřed- 
nictvím výzvy ke sbéraielům a ciitelům lidové 
moudrosti, publikované v denním tisku v říjnu 
a listopadu 1 952 u příležitosti stého výročí úmr- 
tí Františka Ladislava Čelakovského, získal ně- 
kolik desítek rukopisných seznamů přísloví. 
Rozšířil tak svůj slovník přísloví o snímek ak- 



tuálnfho repertoáru přísloví okolo poloviny 20. 
století. 

Další excerpce z literatury a z archivních 
pramenů (sbérů uložených v dnešním Etnologic- 
kém ústavu AV ČR v Praze), přepisy materiálu 
získaného v anketách i při terénním výzkumu 
a jejich následné rozřazení a uspořádání měly tr- 
vat ještě deset let V plánu publikační činnosti 
z roku 1959 se Josef Spilka zavazoval vydat 
,,Sbírku českých přísloví*" do konce roku 1962, 
a to v rozsahu 800 stran formátu A5. rok poz- 
ději pak předpokládal, že bude do tisku připra- 
vena „Sbírka českých lidových rčení** v rozsahu 
1 600 - 1 800 stran formátu A5. Ani jedna z pub- 
likací se bohužel nedočkala vydání. Velkolepá 
sbírka českých přísloví a sbírka českých rčení, 
jakož i sbírka českých pranostik a sbírka cizoja- 
zyčných přísloví zůstaly v podobě lístkových 
katalogů. Tak jsou také dodnes uloženy ve fon- 
dech zmíněného ústavu, kde je v pozůstalosti 
Josefa Spilky deponován i další cenný folklorní 
materiál. 

Nastoupená cesta badatele vedla Josefa Spil- 
ku k prohlubování zájmu a znalostí v oblastí 
folklóru a folkloristiky. Byla to především pří- 
sloví, o kterých systematicky rozšiřoval své 
poznatky a rozvíjel teoretické úvahy. Vedle pře- 
hledových statí o Českém příslovnictví, vedle 
prezentace regionálních souborů přísloví a ree- 
dic přikročil v Československé vlastivědě, oddílu 
Lidová kultura, k vymezení paremiologických 
pojmů z hlediska folkloristiky. Řada jeho myš- 
lenek o variantách a variačnosti přísloví pak 
zůstala pouze v rukopisných poznámkách. 

Josef Spilka se však ve své vědecké práci ne- 
soustředil pouze na přísloví, pranostiky, rčení 
a pořekadla. Jeho druhou trvalou oblastí zájmu 
byly pohádky. I zde navázal na svůj původně 
laický zájem o tento útvar. 1 když v padesátých 
a šedesátých letech se nadále věnoval přede- 
vším ohlasové tvorbě (beletrizace a překlady 
pohádek), ani vědecké zkoumání tohoto žánru 
nezůstalo stranou. Od pohádek pak byl jen krů- 
ček k lidovému vyprávění a humorkám. Na tuto 
oblast folklóru se Josef Spilka např. soustředil 
při široce koncipovaném etnografickém výzku- 
mu Kladenská. 

Stejně jako pro Spilku učitele, i pro Spilku 
vědce zůstávala literární tvorba koníčkem (kte- 
rý ho v padesátých letech přivedl do Svazu čes- 
koslovenských spisovatelů). Více než kdy jindy 
se však jeho profese a záliba propojily. Ohlaso- 
vá tvorba směřovala k beletrizaci a překladům 



pohádek, zveřejněných jak knižně a časopisec- 
ky, tak prostřednictvím rozhlasového vysílání 
i v mluvené podobě, tolik vlastní slovesnému 
folklóru. Spolupráci s Československým roz- 
hlasem Josef Spilka navázal v roce 1953 a po 
mnoho let se pak podílel na přípravě vysílání 
krátkých večerních i hodinových nedělních po- 
hádek. Zvláštní připomenutí si zaslouží zpraco- 
vání a vydání textů lidové vypravěčky Karoliny 
Štikové (Šipek u haldy, 1964). 

Cesta Josefa Spilky k folklóru a folkloristice 
nebyla přímá, předem vytyčená. Kouzlo folkló- 
ru poprvé na Spilku zapůsobilo v polovině dva- 
cátých let na Podkarpatské Rusi. Toto laické 
uchvácení folklórem se zpočátku stalo výcho- 
diskem jeho autorské literární tvorby, posléze 
vlastní produkce ustoupila tvorbě ohlasové. Na 
konci třicátých let se folklór stal pro Spilku na 
jedné straně únikem, na straně druhé prostřed- 
kem „vlasteneckého manifestu**. Myšlenka 
služby národu se po skončení války změnila 
v potřebu naplňovat vědecké poslání. 

Jako odborný a vědecký pracovník setrval 
Josef Spilka v někdejším Ústavu pro etnografii 
a folkloristiku ČSAV téměř dvě desetiletí. Když 
odcházel do důchodu, nebyla edice českých pří- 
sloví dokončena. Jistě ho mrzelo, že nedokázal 
svůj vědecký projekt završit, a snad se i bál, že 
jeho velké dílo zmizí v zapomenutí. Přestože 
v práci na příslovích pokračoval jako důchodce, 
ani potom ji nedokončil. Zdálo by se, že jeho 
obavy nebyly plané. Avšak v druhé polovině 
osmdesátých let, v souvislosti s boomem v ob- 
lasti paremiologie, mnozí čeští i zahraniční ba- 
datelé práci Josefa Spilky ocenili. Především 
jeho sběry přísloví se staly východiskem či in- 
spirací mnoha studentských a vědeckých prací 
začínajících i renomovaných badatelů. 

Odborná veřejnost ocenila práci Josefa Spílky 
na poli českého příslovnictví opožděně, a s ma- 
lým zpožděním připomínám i já jeho významné 
výročí: v roce 1999 by se Josef Spilka - český 
folklorista druhé poloviny 20. století s duší vlas- 
tence doby národního obrození - dožil sta let. 



Výběrová bibliografie se zaměřením na oblast 
fi)lkloru afijlkloristiky 

Vědecké studie: 

1953 -Příslovnictví české a slovenské. Český 
lid, roč. 40, s. 177-183. 



1957 - Veselý kladenský havíř Fr Varhulik. 
Český lid, roč. 44, s. 52-56. 

1959 - Hornický humor na Kladensku, In: Kla- 

densko. Život a kultura lidu v průmyslo- 
vé oblasti. Nakl. ČSAV, Praha, s. 
167-204. 

1960 - Přísloví a rčení v povídkách lidové vy- 

pravéčky na Kladensku. Český lid, roč. 
47,s.7-13. 
-Přísloví v překladech ze slovenštiny. 
Dialog, s. 133-141. 

1962 -Neznámé pohádkoslovné poznámky B. 

Němcové, Český lid, roč. 49, s. 1 15-120 
(s J. Jechem). 

1963 - Sbírka přísloví z Hlučínska. Český lid, 

roč. 50, s. 92-1 11. 

1 964 - Rukopisná sbírka staročeských pranos- 

tik. Český lid, roč. 51, s. 296-316. 

1968 -Přísloví, pranostify, hádanky. In: Čes- 
koslovenská vlastivěda, oddíl 3.: Lido- 
vá kultura. Orbis, Praha, s. 284-292. 

1970 - (ed.): Matěj Červenka - Jan Blahoslav, 
Česká přísloví. Odeon, Praha. 

1 976 - Poznamenání ke slohové stránce lido- 
vých kronik, In: Antonín Robek (ed.). 
Městské lidové kronikářství na Rych- 
novsku I. Prameny lidové provenience 
2. Národopisná knižnice 24. ÚEF 
ČSAV, Praha, s. 13-20. 

1 978 - Městské kroniky z Rychnovská po jazy- 

kové stránce, In: Antonín Robek (ed.). 
Městské lidové kronikářství na Rych- 
novsku II. Prameny lidové provenience 
4. Národopisná knižnice 32. ÚEF 
ČSAV, Praha, s. 176-179. 

- Styl městských lidových kronik z Rych- 
novská. In: Antonín Robek (ed.). Měst- 
ské lidové kronikářství na Rychnovsku 
II. Prameny lidové provenience 4. Ná- 
rodopisná knižnice 32. ÚEF ČSAV, 
Praha, s. 180-187. 

- Lidové kroniky z Poděbradská po strán- 
ce mluvnické a pravopisné. In: Antonín 
Robek (ed.). Lidové kronikářství na Po- 
děbradsku. Prameny lidové provenien- 
ce 5. Národopisná knižnice 37. ÚEF 
ČSAV, Praha, s. 185-189. 

1979 - O jazykové (lexikální, mluvnické a pra- 

vopisné) stránce lidových kronik z Loun- 
ská. In: Antonín Robek (ed.), Lidové 
kronikářství na Lounsku. Prameny lido- 
vé provenience 3. Národopisná knižnice 
28. ÚEF ČSAV, Praha, s. 131-137. 



- O stylu lidových kronik z Lounská. In: 
Antonín Robek (ed.). Lidové kronikář- 
ství na Lounsku. Prameny lidové prove- 
nience 3. Národopisná knižnice 28. 
ÚEF ČSAV, Praha, s. 138-144. 

Ohlasová tvorba: 

1936 - Napucánek. Družstevní práce, Praha (2. 
vyd. Mladá fronta 1949, 3. vyd. SNDK 
1959, 4. vyd. SNDK 1968, 5. vyd. Al- 
batros 1972. 

1 942 - řvanko z polonin. Pohádky z Podkarpat- 
ské Ukrajiny. Unie, Praha (2. vyd. s pod- 
titulem PohácOty ze Zakarpatské Ukrqfiny, 
SNDK 1958). 

1945 - Tucet hezkých pohádek pro nejmenší 

čtenáře. Unie, Praha. 

1946 - Věnec hezkých pohádek pro nejmenší 

čtenáře. Unie, Praha (2. rozšířené vyd. 
tamtéž, 1949). 

1955 - Pohádky z hor. SNDK, Praha. 

1960 - Veselé pohádky z kouzelných hor. Uzlík 
zkazek ze Zakarpatské Ukrajiny. Svět 
sovětů, Praha 1960 (2. vyd. tamtéž, 
1968). 

1964 - Šípek u haldy. Karolina Štiková vypra- 
vuje. Práce, Praha. 

1 97 1 - Krakonošova zahrádka. Ed. Pírka ptáka 
ohniváka. Lidové nakl., Praha. 

1 973 - Náš Krakonoš. Pohádky z Krakonošovy 
zahrádky. Lidové nakl., Praha (2. vyd. 
tamtéž, 1978). 

Překlady: 

1957 - Pavol Dobšinský, Slovenské pohádky. 

SNKLU, Praha. 
1958 -Pavol Dobšinský, Tn zlaté hrušky. 

SNDK, Praha. 
-Andríj Kalyn, Zakarpatské pohádky. 

SNKLU, Praha. 
1964 -Pavol Dobšinský. Zakletý les. Výbor 

slovenských lidových. pohádek. 

SNKLU, Praha. 



Pozn.: Text byl vypracován na základě písemné po- 
zůstalostí Ph£>r. Josefa Spilky, která je uložena 
ve fondech Etnologického ústavu A V ČR v Praze. 

Dana Bittnerová 




ibená stodola u £p. 6 v Marilnícich (okres BencSov), Foio L. Pio 



Zemčdílská usedlost představuje soubor sta- 
veb, z nichž každá plni specifické funkce v pro- 
vozu hospodářství, urCujíci jejich lunisténi 
v usedlosti a stavební formu. K základní funkci 
stodol patfilo vždy ukládání sklizené úrody. Ve 
stodolách se též mlátilo obili, ukládala vymlá- 
cená sláma, bývaly zde uloženy vozy, sáné 
a rozméméjSÍ zcmédélské stroje. Zprávy o sto- 
dolách se objevuji v historických pramenech již 
ve 12. století, nejstarií dochované stavby po- 
cházej! ze století sedmnáclého. Vývoj stodol 
a jejich rozmanilé formy se staly námčlem vý- 
stavy instalované 1. kvčtna - 31. tijna 1999 
v prostředí pro toto téma obzvláilč vhodném - 
v jednom ze sifedoéeských muzei v pfitodé, 
v Národopisném muzeu Slánská ve Tfebízt. 

Autor výstavy, PhDr. Lubomír Procházka, 
CSc, se zabývá studiem lidových staveb Již 
dlouhou řadu let. Zaméřuje se nejen na terénní 
výzkum, ale shromažďuje též soustavné co nej- 
úplnéjSí informace o kresebné a fotografické 
dokumentaci lidové architektury ve sbírkách 



muzeí, archivíi a dalSich institucí. Neomezuje se 
na využíváni muzejních sbírek pro vlastni v£- 
decké poziání a publikaci v odborném tisku, ale 
angažuje se léž při prezentaci výsledkíi bádáni 
formou výstav. Rada výstav vznikla v dobé pů- 
sobení L. Procházky ve Středočeském muzeu 
v Roztokách u Prahy, jehož sbírky byly Pro- 
cházkovou dokumenlaini a výstavní aktivitou 
obohaceny o rozsáhlý fond, umoži\ujíci vše- 
stranné využití pro dalSI odbornou práci. První 
výstava. Lidové slavby v národopisné kresbé na 
území středních Cech, byla realizována v roce 
1993. Na ni navázaly výstavy další, zaméřené 
vždy na uríilá vybraná témata. V roce 1994 to 
byla výstava Zvonice, kapličky, boží muka, kříže 
u cesl (drobné sakrální památky na území střed- 
ních Čech), v roce 1 996 se tčSila velkému zájmu 
návitévniků výstava Mlýny a v roce 1998 výsta- 
va s neotřelým, poutavým námétem Mosty, láv- 
ky, brody, cesty (srov. Český lid 85, 1998, 
s, 369-370). Tematické pojetí výstav umožňo- 
valo Širší teritoriální zábčr i srovnávání a výbér 
atraktivních objektů. Nékleré z výstav byly čás- 
leřně přeneseny do daliích muzeí, s mnoha mu- 
zei L. Procházka spolupracoval na pfipravé 



dalších výstav, předevSim s Muzeem vesnice 
v Kouřimi. 

V Národopisném muzeu ve Třebízi již před 
časem vystavoval společné s Petrem Křižem fo- 
tografie lidových staveb, podílel se na výzkumu 
a přípravé výstavy o mlýnech, byl členem vé- 
decké rady muzea. Výbérem námétu recenzova- 
né výstavy L. Procházka navázal na předchozí 
odbornou práci: společné s R. Váňou a J. Berko- 
vou zpracoval Soupis roubených polygonálnich 
stodol na území středních Čech (z pozůstalosti 
E. Baláše a V. Klímy v dokumentační sbírce 
ÚEFAVČR), Středočeský vlastivédný sborník, 
roč. 15, 1997, s. 155-160. 

Výstava o stodolách je instalována v nevel- 
kém výstavním prostoru starého špýchárku 
v Cífkové statku čp. 1. Přináší přehledné infor- 
mace o půdorysných typech stodol (čtyřboké, 
polygonálnO, o materiálu staveb a konstrukci 
(stodoly roubené, bednéné, zdéné z kamene či ci- 
hel, hrbené), o kiytiné střech, o umísténí stodol 
v usedlosti, o jejich funkci. Exponáty tvoři přede- 
vším fotografie a kresby, ale též modely stodol, 
výstavu doplňují předméty ze sbírek třebízského 
muzea - cepy, povřísla slaméná i novější prováz- 
ková, koš na plevy, ukázka vázání došků aj. 

Prohlídka po odborné stránce precizně při- 
pravené výstavy o stodolách při návštěvě třebíz- 
ského muzea v přírodě navozuje otázku, zda 
nemohla být vedením muzea využita k živější 
a specificky „skanzenové'* prezentaci objektů 
muzea. Dvory Cífkova statku čp. 1 a sousední 
usedlosti čp. 2 uzavírají velké zděné průjezdné 
stodoly, za silnicí stávalo několik dalších sto- 
dol, z nichž poslední byla zbořena v sedmdesá- 
tých letech, v době počátků budování muzea. 
Pamětníci vzpomínali, že bývala kryta došky. 
Hrázděná stodola v sadě usedlosti čp. 1 0, přene- 
sená z obce Telce, představuje unikátní ukázku 
tzv. „slánské lepenice". Bohužel není přístup- 
ná veřejnosti, problematická restituce usedlos- 
ti i s tímto vzácným objektem značně narušila 
odborné záměry sledované při výstavbě muzea. 

Stodoly sehrávají významnou, ale též proměn- 
livou roli v rámci zemědělské usedlosti. V době 
socializace zemědělství do značné míry ztrácely 
význam, byly zanedbávány a někdy i likvidovány, 
nezřídka též přestavovány na obytné domy. Sle- 
dování současného v>'voje a osudů stodol bude 
nepochybně cenné a zajímavé z hlediska hospo- 
dářského, stavebního i společenského. 

Vanda Jihkovská 



JUBILEJNÍ VÝSTAVY JOSEFA V. SCHEY- 
BALA V JIČÍNE A V HOftlCÍCH V ROCE 

1999 

U příležitosti 70. narozenin PhDr. Josefa V. 
Scheybala (nar. 31. prosince 1928), předního 
českého národopisce, ale také ilustrátora a hlav- 
ně představitele vědecké národopisné kresby, 
byla v Okresním muzeu a galerii v Jičíně 14. 
ledna 1999 otevřena výstava jeho národopis- 
ných kreseb a akvarelů. PhDr. Dagmar Linková, 
která výstavu připravila, prozíravě do ní zařadila 
řadu kreseb ze Scheybalova raného období, tedy 
z padesátých a šedesátých let Některé z těchto 
kreseb a aJcvarelů, jako např. malovaný nábytek, 
byly vystaveny poprvé. Vernisáž druhé výstavy 
Scheybalovy tvorby se konala 24. června téhož 
roku v krásném výstavním sále Městského mu- 
zea v Hořicích, kde byly prezentovány kresby 
hlavně z Podkrkonoší, a výstavu navíc oživil 
soubor půvabných podmaleb na skle.nudova- 
ných v tradičním stylu Scheybalovou matkou 
paní Annou. Tímto šťastným počinem byl vy- 
jádřen i vřelý vztah Scheybalovy rodiny k tomu- 
to podhorskému městu s bohatou kulturní 
tradicí (na místním hřbitově jsou v rodinné 
hrobce pohřbeni Scheybalovi rodiče). Kresby 
a akvarely zapůjčila muzea v Liberci, Železném 
Brodě a Jičíně, Ústav pro etnografii a folklorís- 
tiku (dnes Etnologický ústav) AV ČR v Praze 
a manželé Scheybalovi, kteří ze své sbírky pro 
výstavu připravili také soubor podmaleb na 
skle. Scénář výstavy napsala PhDr. Oldřiška 
Tomíčková a obě výstavy za velké účasti veřej- 
nosti zahájil autor tohoto příspěvku. 

Josef V. Scheybal za téměř půl století vytvo- 
řil rozsáhlé výtvarné dílo, které dokumentuje 
především hmotnou kulturu českých zemí, aJe 
kreslil i na Slovensku a v Chorvatsku, zvláště ve 
Slavonii. Jeho práce jsou uloženy v řadě muzeí či 
galerií, ve vědeckých institucích a také jsou roz- 
troušeny v soukromých sbírkách. Kresby (tužka, 
pero, některé jsou kolorovány), případně akvare- 
ly často vytvářel při záchranných národopisných 
výzkumech v oblastech, kde byly naruSo^biy 
nebo dokonce likvidovány celé vesnice obvykle 
pro stavbu vodních nádrží nebo z důvodu důlní 
činnosti. Mnohé z těchto kreseb jsou jediným 
a neopakovatelným záznamem z vesnic, které 
zmizely z povrchu zemského. Kresebná doku- 
mentace ze záchranných výzkumů je převážně 
uložena v Emologickcm ústavu A V ČR v Praze. 



Na výstavách byly i ukázky kreseb ze soubo- 
ru k vybraným heslům pro pfípravovanou Náro- 
dopisnou encyklopedii Čech, Moravy a Slezska 
(kterou pfípravuje k vydání nakladatelství Mladá 
fronta). (Mimochodem jubilant ilustroval i Va- 
řekova hesla v encyklopedii lidové architektury 
svéta - Encyclopedia of Vernacular Architec- 
ture ofthe World, ed. Paul Oliver, Cambridge 
University Press 1997.) 

Obé výstavy opét potvrdily, že Josef Schey- 
bal je mistrem národopisné kresby. Přitom Schey- 
balovo realistické zachycení predmétu či stavby 
není náhražka fotografie, ale osobité vyjádření 
věci s velkým citem pro strukturu materiálu 
a způsob jeho zpracování: Scheybal současné 
sleduje funkci předmětu, kteiý nezkoumá izolo- 
vaně, ale zásadně v jeho sociálním prostředí. Jubi- 
lantovy kresby vynikají promyšlenou kompozicí, 
přesností a smyslem pro detail; jsou naplněny dy- 
namikou všedního či svátečního dne. 

Scheybalovy vědecké národopisné kresby 
mají i hodnoty umělecké. 1 když nestudoval na 
akademii, dosáhl pod vedením svého otce a přede- 
vším svým vlastním soustavným studiem i dlou- 
holetým pracovním stykem s malířem Karlem 
Vikem pevné výtvarné formy a dopracoval se 
osobitého rukopisu. Nekreslí řemeslně, ale studij- 
né. Národopisná kresba je mu cestou za novým 
poznáním. Nem' proto divu, že už od počátku 50. 
let se také věnoval teoretickým otázkám vědecké 
kresby a výsledky svého studia publikoval v Čes- 
kém lidu (5, 1950, s. 91-94) a v Československé 
etnografii (2, 1954, s. 73-89 + obr. příl.). 

Na obou výstavách byly prezentovány 
i Scheybalovy národopisné a uměleckohistoríc- 
ké knižní publikace. Z posledních knih je to re- 
prezentativní publikace Krajem skla a bižuterie 
(nakl. Jakoubě 1998), jež udivuje nejen kvan- 
tem nových zajímavých kultumě-historíckých 
a národopisných poznatků, pečlivě a dlouhodo- 
bě získávaných z terénu, písemných pramenů 
a literatury, ale ovšem také ilustracemi a celko- 
vou grafickou úpravou. Scheybalovy ilustrace 
tak otevírají odbornou knihu širší veřejnosti 
a plní i úkol osvětový. Knihu napsal se svou že- 
nou Janou, která je mu oporou v práci i věrnou 
a obětavou životní družkou. 

Obě muzea uspořádáním těchto výstav vzda- 
la poctu jubilantovi a veřejnosti připravila po- 
učné a přitažlivé lekce z národopisu. 

Josef Vařeka 



MUZEUM AMERIKY V MADRIDU 

Muzeum Ameriky {Museo de America) ve 
španělském hlavním městě představuje jedno 
z nejdůležitějších a také největších antropolo- 
gicko-historických muzeí v Evropě a na světě. 
Jeho počátky sahají až ke Královskému kabine- 
tu přírodních dějin, který byl založen v 18. sto- 
letí. Jeho úkolem bylo soustřeďovat a popisovat 
objekty pocházející ze ,JZápadních Indií". Mezi 
první souvislé sbírky, jež se dostaly do Kabine- 
tu (připomeňme, že nejstarší kolekce, sahající 
až k samotnému Kolumbovi, vzaly za své při 
opakovaných požárech královského paláce), 
byly např. soubory předmětů z anonymních ar- 
cheologických vykopávek uskutečněných v Pe- 
ru v roce 1764. Peruánské archeologické arte- 
fakty byly shromážděny Martínezem Compa- 
flónem v letech 1782 - 1785 a dodnes tvoří je- 
den z pokladů muzea, stejně jako výsledky 
prvních vědeckých výzkumů mayského Palen- 
que, uskutečněných Antoniem del Río, či sbírka 
předmětů indiánů severomexických plání, 
shromáž- děná proslulým mexickým kardiná- 
lem Lorenzanou (mimo jiné i editorem Cortéso- 
vých dopisů) v letech 1766 - 1772. Velké 
obohacení sbírek Kabinetu, jež se dochovaly 
dodnes v muzeu, znamenaly španělské vědecké 
výpravy koncem 18. století, zejména expedice 
Ruize y Pavóna, Juana Péreze a Alejandra Ma- 
laspiny. Na tomto místě jen připomeňme, že 
Malaspinovy výpravy (1789 - 1794) se zúčast- 
nil také Tadeáš Haenke, který obohatil fondy 
Muzea království Českého (Národní muzeum) 
o nejstarší známé sbírkové předměty pocházející 
z oblasti severoícápadního pobřeží dnešní Kana- 
dy a USA a z Tichomoří (dnes uloženy v Náprst- 
kově muzeu asijských, afrických a amerických 
kultur). 

Novodobé Muzeum Ameriky bylo založeno 
dekretem z 19. dubna 1941 a po mnoha provizo- 
riích (v roce 1944 bylo např. umístěno dočasně 
v Národním archeologickém muzeu) se dočkalo 
v roce 1962 své vlastní budovy na samém okraji 
madridského univerzitního města. Byla slavnost- 
ně otevřena o tři roky později a muzeu slouží do- 
dnes. Mezi nejcennější exponáty madridského 
Muzea Ameriky patří např. předkolumbovské 
rukopisy, tzv. Codex Tro-cortesianus a Codex 
Tudela, vzácný poklad Quimbayů, ale také zají- 
mavá kolekce mexických koloniálních obrazů 
znázorňující proces „mestizaje'* (etnického mí- 
šení ras) v Novém Španělsku apod. 



ČESKÝ LID. 87. 2000. 1 



LITERATURA 



Celý prostor muzea je rozdělen do šesti částí. 
První z nich, v přízemí hned po vstupu do budo- 
vy, nabídne návštěvníkovi prodejnu muzea, kde 
je možno zakoupit nejen zajímavé publikace, po- 
hlednice a plakáty, ale také různé, více či ménč 
vkusné, repliky předkolumbovského uméní. Od- 
tud také vede vchod do sálu příležitostných vý- 
stav. Stálá expozice zahrnuje pčt základních 
bloků počínajíc obdobím zámořských objevů. 



přes „americkou realitu**, společnost, nábožen- 
ství až po Jcomunikaci** současnosti. Muzejm' 
expozice jsou ještě doplněny restaurátorskými 
dílnami používajícími moderní techniku, specia- 
lizovanou knihovnou určenou badatelům a stu- 
dentům, kongresovým sálem a posluchárnami 
pro organizaci různých kursů, seminářů a dalších 
aktivit 

Oldřich Kašpar 



Blanka Rašticová (red), ZEMĚDĚLSTVÍ NA 
ROZCESTÍ 1945 - 1948. Studie Slováckého 
muzea 3. Uherské Hradiště 1998. 215 s. - 

Jde opět o sborník příspěvků z mezinárodní 
konference, konané ve dnech 22. - 23. září 1 998 
v Uherském Hradišti. Byla organizována ob- 
dobně jako v roce 19%, tj. vystoupil na ní J. 
Rychlík s hlavním referátem o pozemkové 
reformě v českých zemích v letech 1945 - 1948 
aS. Cambel s hlavním referátem Spory o ge- 
nerálnu pozemková reformu na Slovensku po 
roku 1945, načet následovalo 24 diskusních 
příspěvků, z nichž hlavní část přednesli opět od- 
borníci známí z předchozí konference. Zahra- 
niční tematice se věnoval N. Veljanovski 
(Jugoslávie a Makedonie), Z. M i c h a j 1 o v a 
a S. Stefanov (Bulharsko) a D. Jarosz 
(Polsko). V dalších příspěvcích o srovnání po- 
zemkové reformy v evropských lidových demo- 
kraciích (V. Průcha)ao zemědělské politice 
v ČSR v souvislosti s ostatními zeměmi sovět- 
ské sféry vlivu (J. Burešová) seznamují au- 
toři s obecně politickými aspekty ve střední 
a jihovýchodní Evropě, zatímco o stavu u nás 
v souvislosti s představami KSČ o sedlákovi, 
kulakovi a vesnickém boháči (s citací přísluš- 
ných dokumentů) hovořil K. J e c h . O tahani- 
cích a stranických rozporech z let 1946 - 1948 
zpravují V. Lacina a L. Slezák, který se 
navíc zmiňuje o neblahém vlivu činnosti akč- 



ních výborů v roce 1948 na odchod osídlenců 
z pohraničí zpět do vnitrozemí (v letech 1946 - 
1949 odešlo z různých důvodů asi 25 % novoo- 
sídlenců). Poučné informace přináší J. D o b e š 
(Zemědělské otázky v Prozatímním a Ústavo- 
dámém národním shromážděni) a M. T r a p I 
(Přístup Československé strany lidové k země- 
dělské prohlevnatice). O úloze Zemědělské ban- 
ky hovofí J. Novotný a J. Šouša, druž- 
stevnictví a mechanizaci na Slovensku sleduje 
P. Martuliak. Lesnictví na Slovensku 1945 
- 1948 probírá P. Zdycha,v českých zemích 
G. Novotný a A. Mikovcová (v souvis- 
losti s čirmostí Vysoké školy zemědělské 
v Brně). 

Pro etiK>grafa jsou zajímavé regionální pohle- 
dy J. Vaculíka (reemigranti^ T. P a v 1 i c i 
(zemědělství na Ostravsku), J. Dvořáka (ze- 
mědělství v jihočeském pohraničO a J. B 1 Q m 1 a 
(Koloděje nad Lužnicí). Východnímu Sloven- 
sku se věnuje 1. Michnovič a A. Kováč, 
E. Šúbertová sleduje Hospodáreniepotno- 
hospodárskych podnikov v SR. Je zajímavé, že 
otázky zemědělské reemigrace jsou zřejmě již 
probrány a dostatečně osvětleny a nejde ani o je- 
jich případné přehodnocení. Stejně tak není vě- 
nována příslušná pozornost např. jižnímu 
Slovensku nebo obecně jihozápadu Čech. Jen 
v ojedinělých případech je řeč o vylidAování 
obcí tam, kde nebyly pro novoosídlence vhodné 
podmínky. 1 druhý sborník Slováckého muzea 



markantně přispívá k detailnějšímu poznání ze- 
mědělské problematiky i v období, o němž exis- 
tuje méně objektivních pramenů - to je základní 
pfínos editorské činnosti hradišťského muzea. 

Bohuslav Beneš 



DietherRdik KLEINES TYPENVERZEICHNIS 
DER EUROPÁISCHEN ZAUBER- UND NO- 
VELLENMARCHEN. Im Auftrag der Márchen- 
stiftung Wcůter Kahn - Schneider Verlag Hohen- 
gehren 1998, 213 s. - 

Už léta se pociťuje, že druhé, revidované vydá- 
ní mezináxxxlního pohádkového katalogu (A. Aar- 
ne - S. Thompson, The Types ofthe Folktale. 
FFC 184. Helsinky 1%3) je stále méně dostupné 
i spolehlivé: přibývají pohádkové edice i národm' 
a regionální katalogy a v katalogu, kteiý pojal 
také množství drobným tiskem uvedených podty- 
pů k základním látkám, je i pro odborníka dosti 
nesnadná orientace. Diether R d t h , podpořen na- 
dací Waltera Kahna, se rozhodl sestavit jakýsi 
příruční katalog pro německého čtenáře, kde 
zachoval Aame-Thompsonovo číslování typů, 
avšak omezil se jen na pohádku v užším smyslu 
slova, na pohádku kouzelnou a novelistickou, vy- 
nechal žertovné příběhy (pro něž se i u nás z nedo- 
statku vhodného termímu ujímá výraz švank) 
a také bajky o zvířatech (AaTh 1-299). 

Kromě nejzákladnějších pramenů hlavní lite- 
ratury, k nimž i ve vydání Aame-Thompsona ná- 
ležejí přesně očíslované typy pohádkové sbírky 
bratří Grínmiů (tradiční sigla: KHM), zde uvádí 
i důležité monografie ze série FFC (Folklóre Fel- 
lows Communications), některé německy psané 
monografie a studie (mezi nimi i několik pří- 
spěvků J. Polívky a to, co německy publikoval 
K. Horálek), v oddíle vlastních látkových odkazů 
pak použil tři německy publikované pohádkové 
edice: Gť/K(Das Gesicht der VOlker), jejichž 18 
titulů týkajících se Evropy vyšlo v letech 1952 - 
1982 v nakladatelství Erich Roth v Kaselu (poz- 
ději v Řezně), dále 10 titulů nakladatelství Insel 
ve Frankfurtu nad Mohanem a Lipsku, komplet- 
ní řadu 55 titulů M/řF(MSrchen der Weltlitera- 
tur), nakladatel Eugen Diederichs v Dusseldorňi- 
Kolíně (dnes v Mnichově), a konečně řadu VmA 
(VolksmSrchen, Eine intemationale Reihe) Aka- 
demie Verlag v Berlíně. 



Už podle tohoto výčtu je jasné, že odkazy na 
výskyt pohádkových látek u jednotlivých národů 
Evropy nemohly být podchyceny rovnoměrně. 
Vynecháno je všechno, co vyšlo v jiném jazyce 
nebo mimo jmenované pramenné edice, jak je 
tomu např. s kompletním Nedovým lužickosrb- 
ským vydáním, které bylo vydáno dvoujazyčně 
(německy a lužickosrbsky), avšak v Budyšíně. 
Podobně se z tváře Evropy vytratili Slováci, pro- 
tože v uvedeném časovém rozmezí u zmíněných 
čtyř nakladatelů žádný výbor slovenských pohá- 
dek nevyšel. České pohádky jsou na tom relativ- 
ně dobře: Oldřich Sirovátka vydal jejich soubor 
v roce 1969 v MdW 45 a Jaromír Jech v roce 
1961 ve VmA 2 dobře proporčně sestavený vý- 
bor. Jeho další, přepracované vydání, kde je do- 
plněna asi třetina nových textů, však autor 
,>íalého soupisu" nezaregistroval. Zůstává tedy 
věcí náhody, v kolika variantách se objeví po- 
hádky toho kterého evropského národa. Relativ- 
ně slabě jsou například - uvážíme-li číselný 
poměr polského a českého obyvatelstva - v pra- 
menech zastoupeni Poláci. Stav pohádkové tra- 
dice se ještě více zastírá tím, že autor ve snaze po 
přehlednosti řadí národy pod určité souborné 
skupiny; znevýhodněni jsou opět Slované, kteří 
jsou rozděleni podle jazykového principu na Slo- 
vany ícápadní, východm' a jižní, zatímco nepočet- 
ná etnika, která nelze zařadit pod nějaký širší 
pojem, jako jsou Albánci, Finové, Frísové nebo 
Bretonci, mají samostatnou skupinu. 

Vedle těchto záporů má ovšem publikace 
i své klady. Zjednodušeně převyprávěný obsah 
jednotlivých látek a vynechání všech lokálních 
podtypů hledání v katalogu velmi usnadní. 
Označení jednotlivých látek vychází z německé 
a jen zčásti z mezinárodní tradice. Když byly 
vydány - v období první republiky - nejprve 
Polívkův slovenský a potom Tilleho český sou- 
pis pohádkových textů, oba autoři se rozhodli 
pro svůj vlastní systém: Polívka učienil pohád- 
ku (a v 5. svazku i pověst) do užších logicky 
spjatých celků, Tille se rozhodl pro abecední řa- 
zení podle názvů látky, které ovšem volil s ohle- 
dem na vžité mezinárodní konvence. Mezitím 
v uplynulých třiceti letech vyšly katalogy pol- 
ský a východoslovanský a také detailní, v mno- 
hém s námi korespondující katalog maďarský - 
všechny seřazeny podle Aame-Thompsonova 
systému. Tilleho pohádkový soupis (ne vždy do 
potřebných detailů a s potřebnou přesnostQ vřa- 
dil do systému Aame-Thompsonova v podrob- 
né recenzi Walter Anderson, takže jediní Češi 



in^li to Stčstí, že se dostali mezi citované prameny 
v druhém, revidovaném vydání Aame-Thompso- 
na z roku 1963. Teď je na čase uvážit, co dál. Od 
loAského kongresu ISFRN (International Society 
for Narrativ Research) v Gdttingenu totiž tam 
ustanovená mezinárodni komise chystá další re- 
vidované vydání Aame-Thompsona. Naši ba- 
datelé i studenti pak naléhavé potřebují náhradu 
za dávno rozebranou a také v odborných kni- 
hovnách téžko dostupnou Tilleho třídí lnou pub- 
likaci. Katalog Diethera Rdtheho by nám mél 
být, přes všechny vyjmenované nedostatky, pří- 
kladem a vzorem. 

Dagmar Klímová 



ETIKA A TRADIČNÍ LIDOVÁ KULTURA. 
14. STRÁŽNICKÉ SYMPOZIUM, 5. - 6. 
KVĚTNA 1998. SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ. 
Ustav lidové kultury ve Strážnici. Strážnice 
1998, 15 J s., angl. resumé, - 

Sborník obsahuje příspévky přednesené na 
sympoziu, které bylo uspořádárK) v rámci projek- 
tu UNESCO JBtika v tradiční lidové kultuře 
a folklóru**. Cílem tohoto projektu je - podle 
J. Jančáře - přispět k poznávání etické dimenze 
tradiční lidové kultury a pochopit úlohu etických 
hodnot v různých etnických, regionálních nebo 
profesních společenstvích. Uvedené téma je ve 
sborníku prezentováno celkem čtrnácti příspév- 
ky faktograficky a teoreticky růzrK>rodé úrovně. 

V úvodní stati Poznáni zdrojů mravních no- 
rem a postojů jako podmínka spolupráce multi- 
kulturní společnosti seJ. Jančář zamýšlí nad 
podstatou a prameny mravního jednání v kon- 
krétních projevech lidového života. Zdůrazňuje 
neodlučitelnost tradice od jejího lidského kon- 
textu a potřebu humanizace současné multikul- 
turní společnosti v procesu její globál izace. 
Příspěvek A. Schauerové, Dny všední 
a svátečníj prezentuje některé výsledky zazna- 
menané v rámci výzkumu „Dítě - folklór - 
vlast" v roce 1996 - 1997. Zjišťuje, že na mrav- 
ní výchově dětí a mládeže se podílí také výcho- 
va k tradicím, jejíž součástí je účast dětí na 
přípravě rodinných oslav. V stati Pohádka ve 
světě dětí poukazuje autorka V.Vařejková 
na význam pohádky pro orientaci dítěte v složi- 
tém světě lidských vztahů a hodnot a pro nabytí 



vědomí etických norem. M. Rychlíková 
v článku Úloha ženy v rodině při utváření přeď 
stav o morálce vychází z výsledků terérmího vý- 
zkumu v záhorské části dolmlio Pomoraví, který 
byl zaměřen na problematiku vztahů k židovské 
minoritě v období tzv. Slovenské republiky 
(1939 - 1945). Posuzuje etický aspekt protiži- 
dovských opatření a jejich důsledky na 
socio-kultumí jednání rodin ve vztahu k věku 
a náboženskému vyznání. Dokládá, že rozporné 
morální postoje k židovskému obyvatelstvu jsou 
mladším generacím zpfx>středkovávány přede- 
vším po ženské linii. Stať L. T areálové. 
Svobodná matka v lidovém povědomí^ podává 
svědectví o postavení těchto matek na Uhersko- 
hradišťsku v období po prvoií světové vákx, vtřká- 
tých letech a do padesátých let Potvrzuje hkxibku 
ženského údělu nést společenské důsledky za na- 
rození dítěte mimo manželství a degradující vztah 
vesnického společenství ke svobodným matkám, 
který se začal měnit až po druhé světové válce. 
Následujk:í dva příspěvky se zabývají ťááíýrcú 
problémy v oblasti zemědělského hospodaření. V. 
Jiřikovská vtXéa^Ovztahukpůděanxňrh 
nému dědictví charakterizuje na podkladě terénní- 
ho výzkumu a kronikářských zápisů z okolí Prahy 
základní rysy vztahu sedláka k půdě v době sou- 
kromého hospodaření, v éře socializace venkova 
po roce 1948 a v období restitucí po roce 1989. 
Vztah k půdě a rodinnému dědictví tvoří podle 
autorky podstatu lidské kultury, zakládající sepě- 
tí s tradičními etickými principy, a proto by mělo 
být prioritním předmětem zájmu etnologů. J. 
Pechová se v příspěvku Postaveni čeledi 
v rolnickém hospodářství zabývá ekonomickým 
a sociálním postavením čeledi v selské rodině. 
Na základě výpovědí pamětníků a literárních 
zpracování rozebírá piivní a zvykové normy 
v selském prostředí, výrazně podporující stávají- 
cí společenskou hierarchizaci. 

K světonázorovým otázkám se ve svém člán- 
ku Křesťanství a „pohanství" - dvě duše tradiční 
lidové kultury vyslovuje B. J a n á t . Na oba sys- 
témy, které ve 2Jcratce rozlišuje jako náboženství 
kosmického cyklu a náboženství eschatologické 
lineáry, nahlíží zejména z pohledu jejich schop- 
nosti přispět k trvalé obhajobě lidské indivi- 
duality a ochránit svět před devastací a úpadkem. 
Jako prostředek této ochrany v éře technické 
globalizace spatřuje etiku návratu k původnímu 
a uchování osobitosti tradiční lidové kultury. 
Rovněž studie L. P i p e r k a , Etické otázky lido- 
vého náboženství a víry, podává charakteristiku 



křesťanské etiky z pozic filozofie. Rozebírá nč- 
které pojmy, jako etická norma, svédomí, hřích 
a ctnost, dobro aj., a zdůrazňuje princip norma- 
tivnosti etiky v lidovém prostředí. 

DalSí přispévky prezentují uplatňování etic- 
kých principů v oblasti obřadních tradic. 
E. Večerkovásev člimku Růžové slavnosti 
- dobový pokus o mravní výchovu vesnické mlá- 
deže zaměřila na zlidovělou slavnost mající pů- 
vod ve francouzské kulturní tradici. Na základě 
historických pramenů a terénního výzkumu do- 
ložila existenci této slavnosti v okolí Mikulova 
do padesátých let 20. století a poukázala na její 
souvislost s osvícenskými snahami o mravní 
zušlechťování mládeže. B. Beneše inspiro- 
valy antropologicko-sociologické postuláty 
o mravnosti a etice v díle I. A. Bláhy ke kon- 
fíx>ntaci s lidovým, neprofesionálním pojetím 
mravnosti, interpretovaným v obyčejích a vy- 
právění. V studii Úvaha o vině a trestu v obyče- 
jích a ve folklóru dokumentuje na vybraných 
příkladech metaforický charakter, který v tomto 
pojetí nabývá zvykové právo v obyčejích, a slo- 
vesné formy, v nichž se toto právo přetváří ve 
fámách, glosách a vzpomínkovém vyprávění. 
Obecný obraz etického chování v rodinném 
a společenském životě z oblasti Lašska v období 
první republiky podává A.Hrčková v článku 
Etické představy v tradiční lidové kultuře ve 
Štramberku. Všímá si uplatňování mravních no- 
rem ve výchově dětí a mládeže, ve vztazích 
mezi pohlavími i mezi generacemi. K. B u g a - 
n o v á v příspěvku Rozdělená dědina charakte- 
rizuje na podkladě nedávných výzkumů v obci 
KojŠov v okrese Gelnica rozporuplnost vztahu 
vyznání víiy k tradičním obřadům a obyčejům 
u řeckokatolických a pravoslavných obyvatel. 
V závěrečném článku, Masopustní zvyk pocho- 
váváni basy a morálka, se M. Hoškova za- 
mýšlí nad proměnami tohoto zvyku z hlediska 
morálních změn současné vesnické společností. 

Obsahová různodorost příspěvků odráží šíN et- 
nok)gického zájmu o uvedené téma, jehož aktuál- 
nost zvýrazňuje současný svět překotných 
proměn, často nezakotvených v tradičních hodno- 
tách společnosti. Sbormlc přináší mnohé podněty 
k zámyslem' nad reálnými projevy kulturních a so- 
ciálně politk:kých jevů dneška i náměty k úvaze, 
nakolik jsou hodnoty tradiční kultury živé a zda je 
současná multikulturní, ekonomicky orientovaná 
společnost vůbec schopna je efektivně vstřebávat. 

Alexandra Navrátilová 



LANŠKROUN NA STARÝCH FOTOGRA- 
FIÍCH (ZE SBÍREK MUZEA A ZE SOUKRO- 
MÉ SBÍRKY KARLA UHLÍŘE). Marie Bor- 
kovcová - Karel Uhlíř (ed). Městské muzeum 
Lanškroun, 1998, 172 str., 160 reprodukcí čer- 
nobílých fotografií. - 

Není příliš obvyklé, když městské muzeum 
vydá publikaci starých fotografií, tím spíše, 
není-li to poprvé. Městské muzeum Lanškroun 
vydalo soubor starých fotografií svého města, 
z nichž nejstarší pochází z doby kolem roku 1 860 
a nejmladší snímek je datován rokem 1947. Vý- 
znam tohoto edičního činu je o to větší, že tema- 
ticky dílo navazuje na starší publikaci Vesnice 
Lanškrounská na starých pohlednicích ze sbírky 
Karla Uhlíře a zahrnuje přibližně stejné časové 
období. Shodou okolností jsou stejní též editoři 
práce - Marie Borkovcová a Kaiel Uhlíř 
~, kteří také společně napsali předmluvu, kde mj. 
uvádějí i jména několika místmch profesionálmch 
lanškrounských fotografů, jejichž snímky byly do 
sbírky zařazeny. Stručnou historii fotografického 
závodu Josefó Bčhma v Lanškroune, která publi- 
kaci uzavírá, napsal Jan Křivohlávek. Nosná část 
publikace - obrazový soubor - je přehledně te- 
maticky rozčleněna na Části nazvané Památky, 
Školy, Továrny a firmy, Ulice, Hotely, kavárny 
a hospody. Spolky, Události a Slavnosti, což vel- 
mi usnadňuje orientaci. Každá fotografie je pak 
opatřena stručným, ovšem výstižným textem 
a rokem pořízení snímku; v několika případech 
je datum upřesněno i dnem. 

Snímky zachycují mj. tak významné událos- 
ti, jakými byly např. návštěva císaře Františka 
Josefa I., svěcení zvonu pro kostel sv. Václava, 
obsazení města německou armádou čí návštěva 
Jana Masaryka. Jiné fotografie dokládají, že 
město bývalo též dějištěm masopustního průvo- 
du, dožínek, majálesu či slavnosti ke vzniku 
Československé republiky. Nenahraditelnou 
dokumentační hodnotu mají fotografie řady bu- 
dov dnes již neexistujících nebo značně přesta- 
věných. Za zcela unikátní můžeme označit 
snímek tří podsíňových domů čp. 120, 121 
a 1 22 na západní straně náměstí (nyní zvaného 
J. M. Marků), odstraněných na konci minulého 
století, ale třeba i hostince U Medvěda, na jehož 
místě byla poté vystavěna budova pošty. Sním- 
ky na s. 12, 13, 14 a 19 ukazují podobu domů 
s podloubím v sedmdesátých a osmdesátých le- 
tech 19. a na začátku 20. století. Snímky na s. 76 



a 77 zachycuji hřbitov u kostela sv. Maří Mag- 
dalény, který byl zniSen v roce 1901 . 

Bezpochyby jinak velmi hodnotná publika- 
ce má dva nedostatky. Neni uvedeno, kde jsou 
uloženy negativy, popř. pozitivy jednotlivých 
fotografií, resp. které z nich jsou z muzejních 
sbírek, a které ze soukromé sbírky Karla Uhlí- 
ře. Snad ještě větší vadou je, že u fotografií 
chybějí jména autorů (majitelů ateliérů) i v pří- 
padě, kdy jsou známi. A tak se pouze z textu 
předmluvy dozvíme, že „autoři vám předklá- 
daných snímků jsou většinou neznámí amaté- 
ři'*. Které ze snímků to jsou, a které naopak 
zhotovili lanškrounští profesionální fotografo- 
vé, jejichž výčet následuje, se lze pouze doha- 
dovat. Naopak k přednostem publikace patři 
velmi dobrá kvalita reprodukcí, na níž se pčxlílí 
použitý křídový papír i to, že původní fotogra- 
fie mají v převážné většině velmi dobrou kvali- 
tu, a v neposlední řadě i výrobní postup, při 
kterém byly reprodukce provedeny na základě 
pozitivů nově zhotovených z originálních skle- 
něných desek. 

O tom, že publikační ambice Městského mu- 
zea v Lanškroune nejsou stále naplněny, svědčí 
skutečnost, že v současné době vydává ^druhý 
dír* publikace Lanškroun na starých fotogra- 
fiíchy kteiý na recenzovaný „díl"" chronologicky 
plynule navazuje, neboť fotografie dokumentují 
období od padesátých let našeho století do sou- 
časnosti. 

Radim Urbánek 



Josef Kšica, LIDOVÉ PÍSNĚ Z KRAVAŘ. 
Opava 1998. 128 s.- 

Zásluhou Kulturního střediska zámku Kra- 
vaře ve Slezsku a Zámeckého muzea tamtéž 
v čele s jeho správcem Erichem ŠefČíkem spat- 
řila světlo světa významná publikace, věnovaná 
lidovým písním z Kravařska. 

Publikaci uvádí báseA Kravaře od P. Josefa 
Hlubka. V úvodu vzpomíná autor na učitelování 
v „Kravařů** a na sbírání a zapisování písní, kte- 
ré pak ležely více než 40 let „v šuplíku** v Bys- 
třici pod PerŠtýnem. V ní nalezl muzikant, učitel 
a sběratel Josef Kšica po krátkém působení na 
Hlučínsku svůj trvalý domov. V kapitole Cha- 
rakteristika písní se autor zabývá otázkami for- 



my, taktu a lytmu, i melodikou zapsaných písnL 
V oddílu Obsah písní poákvií KSica charakteris- 
tiku sebraného materiálu na základě tematiky, 
jíž jsou texty věnovány. Úpravy lidových pisfú 
z Kravař je název kapitoly, v níž autor podává 
metodiku, jak s písněmi pracovat Současné v id 
upozorňuje na známky, které na pisAovém reper- 
toáni z Kravař zanechaly vlivy z Čech, Mocavy 
a Polska. Tato pozorováni dokládá srovnáním 
s pracemi Úlehlovými, Sušilovými ad^ bohužel 
bez náležité citace. 

Vlastní zpěvník, který je označen jako Fisné^ 
zahrnuje 77 písniček s notací a textem. Sedm 
písní je součástí kapitoly Úpravy pis^d pro dět- 
ský sbor. Závěr tvofí Životní profil učitele Jose- 
fa Kšici od PhDr. Josefa Ostrého. 

Sbírka je mimořádně cenná zejména tím, že 
vydává svědectví o stavu jazyka a lidové hudeb- 
nosti Kravař v letech 1870 - 1900. Pan učitel 
Kšica totiž v době těsně po druhé světové vák:e 
zapisoval písničky u tehdejších sedm- a osmde- 
sátníků. Publikované texty zachycují zřejmé 
ještě v původní podobě kravařské (západohlu- 
činské) nářečí, které je v současnosti již výrazně 
ovlivněno posuny k obecné češtině. Hudebnicí 
a muzikologové jistě ocení také autorovy úpra- 
vy písní pro dětský sbor a metodiku jejich ná- 
cviku. 

Jako etnograf, který sice není školeným et- 
nomuzikologem, ale zabýval se folklórem 
z různých oblastí Moravy či Slezska, jsem se 
neubránil zvláštnímu pocitu. Pečlivě po melo- 
dické i lytmické stránce učesané partitury, kte- 
ré prozrazují autorovo hudební školení, totiž 
vyvolávají dojem, že nejsou zcela autentickým 
záznamem původních melodií, ale úpravami 
pedagoga a sbormistra, jehož hlavním zájmem 
bylo jejich využití v hudební praxi - pro škohií 
sbor. Nasvědčuje tomu mimo jiné i soupis Roz- 
dělení písní podle obsahu, při němž autor vy- 
cházel pouze z textu písniček. Zůstává otázkou, 
zda zachycený obsah skutečně odpovídá vlast- 
nímu využití písní. Na základě stručného popisu 
nejsme schopni vyčlenit např. písně obřadní 
(mimo svatebních) a není možno ani blíže „ty- 
pologicky** zařadit písně označené jako rozmar- 
né, vyjadřující citové vztahy a říkadlové. 

Největší problém představují, podle mého 
názoru, písně taneční. Především autor, bohu- 
žel, neuvádí název tance, který doprovázely. 
Mezi uváděnými písničkami by se mohly skrý- 
vat písně k tanci typu vrtek - párový tanec, je- 
hož jedna sloka se zpívá a na druhou se tančí. 



Doprovod pro tento tanec má charakteristickou 
podobu. Melodie v každém taktu začíná až na 
sudou dobu (první - lichá je nahrazena poml- 
kou). První polovina taktu je zpravidla o 1/16 
kratší než druhá, typický lytmus je zdůrazněn 
triolami apod. To vSe jsou prvky, které vyškole- 
né muzikanty často přímo šokovaly. Znám 
mnoho příkladů z jiných folklorních oblastí, že 
tyto prvky utvrzovaly muzikologicky školené 
zapisovatele v přesvědčení, že starý zpěvák už 
neumí držet melodii a lytmus písně. Lze také 
předpokládat, že na Kravařsku se jistě vyskyto- 
vala řada tzv. neobvyklých tónin, které jsou tak 
typické pro blízkou karpatskou oblast; je proká- 
záno, že Hlučínsko s ní mělo řadu kontaktů 
v oblasti hmotné a sociální kultury. O tom ne- 
mohl mít vesnický učitel v polovině čtyřicátých 
let informace a proto se nelze divit, že podobné 
ohlasy v jeho záznamech chybí. 

Tyto poznámky v žádném případě nepopírají 
skutečnost, že zpěvník Josefa Kšici má vellq^ 
význam pro poznání lidové kultury Hlučínska, 
o níž - vzhledem k tradičně opomíjenému 
a svým vývojem za posledních více než dvě stě 
let tolik specifickému regionu - víme jen velmi 
málo. Jak autorovi, tak editorům můi^me tedy 
za jeho vydání poděkovat. 

JiřiPavelčik 



Bohuslav Fišer, LIDOVÁ PÍSEŇ NA POLEN- 
SKU. Nakladatelství Linda. Polná 1998. K vydá- 
ni připravili Marie Fišerová, Bohuslav Hladík, 
Jan Prchal a Václav Fišar. Vydání první, ná- 
klad 300 výtisků, 48 s.- 

Vzhledem k tomu, že neexistuje centrální 
evidence regionálních tisků, unikají často tyto 
zajímavé publikace naší pozornosti. Jejich ob- 
jevení je proto většinou více méně dílem náho- 
dy. Nejinak je tomu u edice Lidová píseň na 
Polensku, Její autor Bohuslav Fišer (1 906 - 
1980) se jejího vydání, bohužel, nedočkal. Ro- 
dák z Hvožďan pod Třemšínem pocházel ze 
staré kantorské rodiny, kde také dostal základy 
hry na housle, violu, lesní roh a varhany. Po ab- 
solutoriu učitelského ústavu v Praze nastoupil 
jako mladý učitel do Polné, městečka na Čes- 
komoravské vrchovině, kde prožil plných pat- 
náct let. Vedle kantořiny studoval hudební 



kompozici u významného hudebního pedagoga, 
klavírního virtuosa a ředitele jihlavské hudební 
školy prof. Bohumila Boudy, který jej také při- 
vedl k zájmu o folklór, pro jehož záznamy měl 
B. Fišer patřičnou hudební erudici. Před jeho 
kulturními aktivitami ve volném čase nezbývá 
než smeknout. Vedle sbírání písní vedl B. Fišer 
Polenský dětský sbor, pro jehož vystoupení 
řadu sebraných písní zharmonizoval, dirigoval 
polenský pěvecký sbor Čestmír, byl členem 
Pěveckého sdružení českých učitelů, psal do 
muzejního časopisu Polensko příspěvky o li- 
dové písni, vydal divadelní hru, pověstí ze 
svého rodného kraje, publikaci o Matěji Ko- 
peckém, redigoval věstník Hasičská stráž, hrál 
ochotnicky divadlo. 

Za svého působení v Praze, kam odešel 
v roce 1941, spolupracoval s Československým 
rozhlasem a známým varhaníkem prof Bedři- 
chem Antonínem Wiedermannem, založil a vedl 
dětský sbor, psal verše. Jako důchodce se v roce 
1969 vrátil znovu na několik let do Polné, kde 
pokračoval ve většině svých předchozích čin- 
ností. Navíc spolupracoval s místním muzeem, 
kde se významným způsobem podílel na katalo- 
gizaci archivního materiálu. 

Fišerovu sbírku uvádí předmluva Bohuslava 
Hladíka s životopisnými údaji sběratele. 
Žánrově pestrá sbírka obsahuje 45 písm' s nápě- 
vem, jednu instrumentální dohru, sedm říkadel 
(při mlácení cepy, rozpočitadla, velikonoční) 
a několik lidových vypiivění. Záznamy pochá- 
zejí z let 1927 - 1938 z Polné a jejího okolí. 
Sympatické a zajímavé jsou podrobné pasporti- 
zační poznámky k písním, kde sběratel uvádí 
nejen zdroj, z něhož píseň získal, ale i zpěvní 
pfíležitosti, za jakých se píseň zpívala, lokality, 
ve kterých byla píseň nejen zapsána, ale kde 
byla i známá, jména zpěváků, od kterých píseň 
sběratel slyšel, i nepatrné písňové varianty za- 
chycené v jiné lokalitě. Doslova objevná je po- 
známka k písni Já na novou kanafasku, proto 
jsem si koupila... (s. 24), u níž se sběrateli po- 
dařilo zjistit ze dvou na sobě nezávislých zdrojů 
autorství, jež se přisuzuje Antonínu Linkoví 
z Borové, učiteli Karla Havlíčka Borovského. 
Pokud se tyto údaje zakládají na pravdě, lze jen 
konstatovat, že se z této písně stala vpravdě pí- 
seň lidová, která prošla variačním procesem 
í ústní tradicí několika generací. Četné varianty 
zapsali naší sběratelé v rozmezí celého století 
v různých regionech Čech (K. J. Erben, Č. Ho- 
las, J. Jindřich). 



Co by se sbírce dalo vytknout, je chybějící 
údaj o stáří zpčváka a seznam písní, jejichž očís- 
lování by rovněž sbírce prospělo. Několik zá- 
znamů získal B. Fišer od učitelů FrantiSka 
Pokorného a Břetislava Rérycha, kteří sbírali již 
pro Národopisnou výstavu českoslovanskou 
v Praze roku 1 895. Lze tedy soudit, že řada písní 
představuje repertoár lidových zpěváků z první 
poloviny 19. století. Jednou z nich je např. krás- 
ná svatební píseň z Nížkova u Polné, dosud ni- 
kde nepublikovaná. Milený rodiče, mám velkej 
dluh. . . (s. 1 1 ) ze zápisníku učitele Františka Po- 
korného. Kromě písní svatebních najdeme ve 
sbírce řadu písní masopustních, dále písně vo- 
jenské, pijácké, milostné, žertovné, taneční, 
o různých řemeslech a jednu vánoční koledu. 
Několik písní je zřejmě umělého původu. Ně- 
které písně jsou ryze lokální a jejich varianty 
v jiných regionech nenajdeme. K nim patří např. 
popěvek Kvíčaláci pospolu zasedli si ke stolu. . . 
(s. 9), poukazující na chytání kvičal do tenat 
v Janovicích u Polné a jejich prodej na polen- 
ském trhu. Až na jednu výjimku jsou všechny 
písně v durové tónině. Vzácná je mollová píseň 
Na kraji Jihlavy místečko krvavý... (s. 6), za- 
chycená sběratelem v roce 1929 od polenského 
řezníka a muzikanta Antonína Langa, jejíž his- 
torický motiv spolu s nápěvem prokazují staro- 
bylý původ. Píseň připomíná obranu Jiřího 
z Poděbrad proti vpádu uherských vojsk Matyá- 
še Korvína v oblasti Polné a Jihlavy. 

Fišerova sbírka písní z Polenska, byť nevel- 
ká svým rozsahem, je cennou regionální sbír- 
kou, přinášející zajímavý pohled na písňový 
materiál tohoto dosud po stránce folklorní málo 
probádaného kraje. 

Věra Thořová 



GOTTTNGER BEITRAGE ZUR WIRTSCHAFTS- 
UND SOZIALGESCHICHTE. Bd. 1 - 21, 
1978 - 1999. Góttingen, BRD. - 

U zrodu recenzovaného periodika stáli na 
konci sedmdesátých let dva klasici bádání o hos- 
podářských a sociálních dějinách, profesoři Wil- 
helm Ábela Karl Heinrich K a u f h o 1 d . Jistě 
nejen „genius loci" jednoho z konstitutivních cen- 
ter německé historické vědy dal , J^říspěvkům" do 
vínku navázat na bohaté tradice metodologicky 



vyzrálé školy hospodářských a sociálních dějin 
našich západních sousedů. Všem studiím je 
vlastní precizní heuristika, často se užívá statis- 
tických metod, klasickým tématem je i studium 
cen a mezd. Z takto pojatých prací stojí za připo- 
menutí dva sborníky: Hans JOrgen Gerhard 
(ed.), Lóhne im vor- undfrůhindustriellen Deut- 
schland(sv, 7, 1984) a navazující H. J. Gerhard 
a K. H. Kauíhold (ed.), Preise im vor- und 
frůhindustriellenDeutschland{s\, 15, 1990). 

Zásluhou především prvně jmenovaného zakla- 
datele je v J^říspěvck:h" už od počátku patrná sna- 
ha o interdisciplinární spolupráci, v neposlední 
řadě s etnologií (národopisem), a otevírání nových 
badatelských obzorů, jak tematicky, tak metodo- 
logicky. íŠamotný W. Ábel takto výrazně přispí- 
val už od počátku šedesátých let k posunu na 
poli výzkumu řemeslné výroby. Ostittně mnohé 
napoví jeho stať v prvním ročníku „Příspěvků^* 
s příznačným názvem Neue Wege handwerkge- 
schichtlicher Forschung. Handwergeschichte in 
neuer Šicht (sv. 1, 1978, s. 1-25 ). 

Gdttingenské J^říspěvky" stojí na pomezí 
sborníku a periodické ediční řac^. Vycházejí 
zpravidla jedenkrát ročně, ale ne vždy je tento 
interval přesně dodržen. A tak zatímco svazek 
21 je již k dispozici, dva předchozí (19 a 20) vy- 
jdou až na počátku roku 2000. V rámci Góttinger 
Beitrůge zur WirtschqftS' und Sozialgeschichte 
(dále GBWSG) jsou - vedle klasických sborní- 
kových čísel včetně tzv. Festschriítů - publiko- 
vány i samostatné rozsáhlé studie. Ty jsou až na 
vnějškově sjednocující podobu de facto auto- 
nomními knihami a v současné době představují 
už přibližně tři čtvrtiny vyšlých svazků. Mamě 
bychom v GBWSG hledali recenzní popřípadě 
diskusní příspěvky, ostatně působily by tu neor- 
ganicky a německý čtenář má řadu jiných mož- 
ností, kam se pro informace tohoto typu obrátit. 

Tematické zaměření studií i drobnějších člán- 
kuje velmi pestré a rozhodně se neomezuje na čis- 
tou hospodářsko-sociální problematiku. Z hojněji 
zastoupených témat zaujmou práce o městském ře- 
mesle 1 7. - 1 9. století. K. H. Kaufhold otiskl studii 
o dolnosaském Hildesheimu (Das Handwerk 
der Stadt Hildesheim im 18. Jahrhundert, sv. 5, 
1980), Uwe Puschner o Mnichově (Hand- 
werk zwischen Tradition und Wandel, sv. 13, 
1 988) a Reinhold R e i t h o Augšpurku (Arbeits- 
und Lebensweise im stádtischen Handwerk^ sv. 
14, 1988). Městské societě ve víru Severní vál- 
ky se na příkladu dvou lokalit (Stralsundu a Stá- 
du) věnuje v publikované dizertaci obhájené na 



Hamburské univerzitč Stefan K r o 1 1 (Stadtge- 
sellschqft undKrieg, sv. 18, 1997). Širším tcri- 
toríálmm záběrem při studiu řemesla se vy- 
značuje další studie K. Kaufholda {Das Ge- 
werbe in Preussen um 1800^ sv. 2, 1 978), podob- 
né otázky s přihlédnutím k právním aspektům 
řeší Jdrg J e s c h k e (Gewerberecht und Hand- 
werkwiríschqft des Konigreichs Hannover im 
Obergang 18 J 5 - J866, sv. 3, 1977). Odlišný 
úhel pohledu volí Bemd H a b i c h t (Stadt- und 
Landhandwerk im sůdlichen Niedersachsen im 
18. Jahrhundert, sv. 10, 1983). Za východisko 
pro odhalem' vztahů mezi městským cechovním 
i necechovním - např. židovským a univerzitním 
- řemeslem a jeho venkovskou konkurencí slouží 
autorovi především studium tržních okruhů. 
Vedle toho se věnuje i související problematice 
demografické, právnímu postavení řemeslníků 
hlavně v poměru k vrchnostem a cechům, záleži- 
tostem výrobního potenciálu, cenovému vývoji, 
vztahům jednotlivých řemeslnických odvětví 
atd. Patrně snaha o maximální preciznost v před- 
kládaných závěrech ovšem B. Habichta občas 
přivádí, zejména v případě matematických tzv. 
sektorálních modelů struktury řemesel, do slepé 
uličky přílišné abstraktnosti hraničící až s ne- 
srozumitelností sdělovaného. 1 přes tuto výtku 
představuje práce jeden z nejlepších pokusů 
o zpracování obecně těžko uchopitelné proble- 
matiky necechovního řemesla. 

Již několik ročníků „Příspěvků" bylo věno- 
váno novověkým sociálním hnutím, otázkám 
chudoby a řemeslnickým (tovaryšským) stáv- 
kám a bouřím. Za pozornost stojí například 
kom]>arativní práce Thomase Fischera po- 
stavená na materiálu homoporýnském (Stádti- 
sche Armut und Armenfursorge im 15. und 16. 
Jahrhundert, sv. 4, 1979). Na vratislavskou to- 
varyšskou revoltu viděnou optikou zápisků 
krejčovského mistra Johanna Gottlieba Klaseho 
se zaměřili Amo H e r z i g a Rainer Sachs 
(per Breslauer Gesellenaufstand von 1795, 
sv. 12, 1987). Ojedinělým pandánem právě zmí- 
něné analýzy je antropologizující šedesátistrán- 
kový syntetizující úvod Reinholda Reitha, 
Andrease Griessingera a Petry E g g e r - 
s o v é v jednom z posledních čísel „Příspěvků" 
{Streikbewegungen deutscher Handwerkgesel- 
len im 18. Jahrhundert, sv. 17, 1992). Jádrem 
celého, více jak čtyřsetstránkového, spisuje pak 
minuciózní přehled pěti set jedenačtyriceti to- 
varyšských stávek proběhnuvších na německém 
území v letech 1700-1 806. 



2^aznamenáníhodným tematickým okruhem, 
kterému se GBWSG pravidelně věnují, je teore- 
tická problematika studia hospodářských a so- 
ciálních dějin, otázky interdisciplinárních studií 
apod. Sem patří již zmíněný první svazek redi- 
govaný W. Ábelem a dále tomuto vědci věnova- 
ný Festschrift (K. H. Kauíhold - Friedrich 
R i e m a n n , ed., Theorie und Empirie in Wirť 
schaftspolitik und Wirtschaftsgeschichte, sv. 
11, 1985). Doslova programatický charakter 
mají některé články sborníkově pojatého deváté- 
ho svazku (Rainer S. E 1 k a r , Deutsches Hand- 
werk im Spátmittelalter undFriiher Neuzeit, sv. 
9, 1983). Už podtitul je dosti slibný: „Sozial- 
geschichte - Volkskunde - Literaturgeschich- 
te." A očekávání více než naplní zejména IV. 
(s. 181-220) oddíl, věnovaný etnografickým 
příspěvkům ke studiu řemeslné výroby, a to pře- 
devším v oblasti dějin hmotné kultury. Zcela sa- 
mozřejmé, nedogmatické a veskrze moderní 
propojení historie a „Volkskunde" zřetelně uka- 
zuje na pomýlenost přetrvávajících představ 
o konzervativnosti obou disciplín v prostředí 
německého vědeckého diskurzu. 

Doufejme, že i v budoucnu budou Góttinger 
Beitráge zur Wirtschafts- und Sozialgeschichte 
přispívat k vzájemnému obohacování obou dis- 
ciplín, jak to úspěšně činí již přes dvě desítky 
let. Je jen škoda, že toto i mnoho jiných perio- 
dik, které tematickou závažností přesahují regio- 
nální i státní hranice, se českému čtenáři dostává 
do rukou jen velmi obtížně. 

Jiří Woitsch 



Quido Kastner, OSÍDLOVÁNÍ ČESKÉHO 
POHRANIČÍ OD KVĚTNA 1945 (NA PŘÍ- 
KLADU VYBRANÝCH OBCÍ LITOMĚŘJC- 
KA). SV. 1.-2.2. vyd. Sociologický ústav A V 
ČR, det. prac. v Ústi n. L, Praha - Ústi nad La- 
bem 1999. 376 s.- 

Monografie Quida K a s t n e r a Osidlováni 
českého pohraničí od května 1 945 (na příkladu 
vybraných obcí Litoměřická) vyšla v roce 1 999 
Již ve druhém - přepracovaném a rozšířeném - 
vydání. Její téma vzhledem k předchozímu su- 
detoněmeckému osídlení a několika vlnách no- 
vého osídlení v pohraničí je aktuální. Autor v ní 
na základě pečlivého výzkumu a rozboru histo- 



ríckých pramenů a terénního sociologického vý- 
^cumu vybraných lokalit dospívá k plastickému 
obrazu vývoje osídlení v pohraničí po květnu 
\9A5 (s koncentrací na Litoměřicko) a v mnohém 
koriguje výsledky dřívějšího výzkumu. 

V úvodu práce vymezuje Q. Kastner základ- 
ní pojmy, s nimiž dále operuje. Je toho názoru, 
že odsun sudetských Němců z pohraničí po 
květnu 1945 byl jediným možným řešením 
předchozího vývoje. Tato teze je Kastnerovi vý- 
chodiskem k dalšímu bádání o znovuosídlování 
pohraničí po květnu 1945. Dříve však vymezuje 
pojem pohraničí a rozlišuje mezi českým vněj- 
ším a vnitřním pohraničím. Poté podává nástin 
germanizace českých zemí od středověké kolo- 
nizace a poukazuje na proměnu etnické skladby 
českého pohraničí v letech 1945 - 1990. Zde si 
všímá nejdříve příchodu nových osídlenců do 
pohraničí a zdůrazňuje, že k masovému přesunu 
českého obyvatelstva do pohraničí docházelo 
ihned po skončení druhé světové války a že nej- 
více nových osídlenců přišlo do pohraničí v le- 
tech 1 945 - 1 947 z vnitrozemí. Spolu s nimi sem 
přišli i přesídlení Češi ze zahraničí, a to zejména 
volyAští Češi. Autor potom sleduje proces for- 
mování občanské společnosti v pohraničí v době 
od května 1945 do počátku roku 1948 a naznaču- 
je další vývoj až do počátku devadesátých let Po 
těchto obecnějších pasážích se Q. Kasďier obrací 
k východnímu Litoměřicku a na konkrétních do- 
kladech sleduje vývoj tohoto regionu. Nejdříve 
vymezuje východní Litoměřicko, poté se zabývá 
etnickými a demografickými proměnami tohoto 
regionu v letech 1945 - 1947 a posléze se kon- 
centruje na Ústecko a na příchod nových osíd- 
lenců z českého (a částečně i slovenského) 
vnitrozemí a krajanů ze zahraničí (zvláště z Vo- 
lyně) do této oblasti během roku 1945. 

Po nástinu vývoje na Litoměřicku se Q. Kast- 
ner obrací k Hlinecku jako jednomu z vnitřních 
zdrojů osídlení poválečného východního Lito- 
měřická. Z Hlinecká si Kastner vybral k hlubší 
sondáži obec Všeradov, kde se pokusil nejdříve 
o historícko-geograflckou charakteristiku této 
lokality. Zvláštní pozornost poté věnoval jejímu 
vývoji po roce 1945. Dospěl k názoru, že zů- 
stavší obyvatelé VŠeradova a dalších obcí Hli- 
necká si - bez převratné změny geografického 
prostředí - zachovali víceméně tradiční způsob 
života a že se pro ně nestal určujícím sudetoně- 
mecký problém jako pro jejich krajany, kteří 
odešli do pohraničí. Ze VŠeradova se poté Kast- 
ner obrací do Žitenic u Litoměřic jako jednomu 



z cílů osídlenců ze VŠeradova v roce 1945. Na- 
stínil tu opět nejdříve geografické podmínky 
obce Žitenice a poté podal obraz nového osídleni 
obce po květnu 1945. Dále se zabýval vývojem 
Žitenic v padesátých až devadesátých letech. Po- 
tom se obrátil k Volyni jako hlavnímu zahranič- 
nímu zdroji osídlení pohraničního Litoměřická 
po roce 1945. Sledování osudů volyAských Če- 
chů na Litoměřicku předchází stručná historie 
volyňských Čechů. Po ní se koncentruje na vý- 
voj obce Vrbice jako jednomu z míst osídlení 
volyAských Čechů na Litoměřicku. Podává opět 
nejdříve geografický nástin obce Vrbice s osa- 
dou Vetlá, a po něm historický obraz vývoje 
jmenovaných lokalit do roku 1945. Následuje 
nástin dějin obce a osady po roce 1945. Autor 
zastává názor, že volyAŠtí Češi tu nalezli skuteč- 
ný domov, a tento pocit je podle jeho míněni pro 
ně dnes určující. K tomuto úsudlcu dospěl na zá- 
kladě sociologického výzkumu, o kterém čtená- 
ře obšírně informuje. Závěr publikace tvoří 
shrnutí poznatků. 

Práce Quida Kastnera je precizně zpracova- 
nou monografií, která podá^ barvitý obraz vý- 
voje osídlení v pohraničí po květnu 1945, a to 
zvláště ve východní části Litoměřická. Tím, že 
sleduje vývoj v širších historícko-geografíckých 
souvislostech, jsou autorovy závěry věrohodněj- 
ší; jsou podloženy konkrétními doklady, což se 
odráží i v bohatém poznámkovém aparátu, kte- 
rý tvoří více než polovinu knihy. Konkrétními 
doklady také boří různé fráze a ustálená klišé, 
jež v této problematice panují. 

Jan Šťovíček 



Jana Scheybalcvá - Josef V. Scheybai^ 
KRAJEM SKLA A BIŽUTERIE. Nakladatelství 
Jakoubé, Vrat 47, Železný Brod 1998, 198 s, - 

Manželé Scheybalovi se v další své knize vy- 
dané v nakladatelství Jakoubě soustředili tento- 
krát na historii Jablonecka a Železnobrodská, 
kde již od 16. století dominovaly sklářské hutě, 
doprovázené od 1 8. a 1 9. století brusírnami, mač- 
kámami a objekty, kde se vyráběly další skelné 
polotovary, posléze doplněné též výrobou bižute- 
rie. Součástí publikace jsou dokumentárně velmi 
hodnotné kresby a akvarely Josefa V. S c h e y b a - 
1 a , z nichž mnohé vznikly v posledním období 



ta - o ševci Janu Maryškovi, kteiý je autorem 
modelů radnice a podsíňových domů na želez- 
nobrodském náměstí; jsou součástí stálé národo- 
pisné expozice Městského muzea v Železném 
Brodě v roubeném objektu starého bělidla. Dru- 
hou osobností je malíř Vlastimil Rada, který pat- 
řil mezi naše přední krajináře a zobrazil rovněž 
starší zástavbu Železného Brodu. Na základě ar- 
chivních pramenů je v regionu Železnobrodská 
doložen od období středověku výskyt dřevěných 
kostelů - v Železném Brodě, Držkově, Bzí - 
chrámová loď byla roubená ještě v roku 1713. 
J. V. Scheybal také provedl rekonstrukci objektů 
některých výrobních provozů typických pro sle- 
dovanou oblast - skláren, brusíren, mačkáren, 
ale také např. i Schdffelovy manufaktury na taba- 
těrky v Rychnově u Jablonce nad Nisou, která 
představovala patrový roubený objekt s mansar- 
dovou střechou a s podstávkou v přízemí. V rám- 
ci výkladu o kultumě-společenském vývoji 
regionu se autorka zmiňuje též o vývoji školství 
a zaměřuje se na první objekty škol - staré roube- 
né chalupy a statky, ve kterých se učilo již od 
poslední čtvrtiny 18. století (např. v Kokoníně). 
V Rýnovicích (dnes jsou podobně jako Kokonín 
součástí města Jablonce nad Nisou), nejstarší 
osadě v podhůří Jizerských hor, se dochovaly 
posledm' dvě na Jablonecku v patře hrázděné 
stavby, jak dokládá Scheybalova kresba tužkou 
zachycující hrázděný výměnek u čp. 35. Posled- 
ní Část knihy je věnována historii a vývoji osídle- 
ní Jablonce nad Nisou od období stífedověku až 
do současnosti. Kromě výběru z vlastivědné, his- 
torické a národopisné literatury zařadili autoři na 
konec také stručné medailony téměř padesáti 
vlastivědných autorů, amatérských regionálních 
badatelů a zájemců o problematiku sledovanou 
autory v knize, z nichž mnozí mají jen místní vý- 
aiam. 

Práce svým zaměřením trenduje spíše k regio- 
nální historické práci než k národopisné monogra- 
fii. Přispívá ovšem významnou měrou k osvětlem' 
hospodářských a sociálních dějin zkoumané ob- 
lasti, jakož i k dalšímu poznání dějin sklářské vý- 
roby, jednotlivých podnikatelů a sklářských rodů 
působících v regionu. 

Lubomír Procházka 



Národopisná ročenka 



Na počátku projektu Národopisné ročenky (nahrazující Věstník za rok 2000) 
byl Adresář národopisných pracovníků^ realizovaný doc. PhDr. Josefem Kander- 
tem, CSc, tehdejším předsedou Národopisné společnosti. Hlavní výbor Národo- 
pisné společnosti pro přípravu Národopisné ročenky se rozhodl navázat na obsah 
Adresáře a v některých částech ho výrazně doplnit. Podaří-li se záměr naplnit, 
bude Ročenka obsahovat biografická data (s uvedením oborové a regionální spe- 
cializace) etnograíu a folklorístů z celé republiky, bez ohledu na členství v Náro- 
dopisné společnosti. Biografické údaje budou opět zpracovány do rejstříků. 

Biografické heslo je poněkud stniCnčjSí nei\ Adresáři a zahrnuje: 

Příjmení, jméno, titul (rodné jméno u žen) 
Datum narození 
Bydliště 
Vzdělání 
Specializaci 

Poznámky (zde se uvedou kontaktní adresy, bibliografie 
a další podrobnosti, které uzná respondent za důležité) 

Za obsah hesel odpovídají jejich původci. Zvláštní část bude tvořit přehled 
současných dopisovatelů Národopisné společnosti. 

Adresář bude doplněn přehledem činnosti Národopisné společnosti včetně 
charakteristiky archivu, soupisem akademických a vysokoškolských ústavů, et- 
nografických muzeí a etnografických sbírek v regionálních muzeích, charakteris- 
tikou nejvýznamnějších folklorních festivalů, dále sumarizací etnografické 
publicistiky a bibliografií encyklopedických děl vydaných od roku 1950. 

Redaktorem celého projektuje PhDr. Miroslav Válka, CSc. z Ústavu evrop- 
ské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Můžete se 
s ním kontaktovat a vyžádat si podrobnosti na adrese: Ame Nováka 1, 660 88 
Brno, nebo na email: valka@phil.muni.cz. Dotazy zodpoví také Mgr. Jiřina Ve- 
selská, předsedkyně Národopisné společnosti, na adrese: Valašské muzeum 
v přírodě - etnografický útvar. Palackého 147, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, 
email: ves@vmp.cz., nebo členové Hlavního výboru Národopisné společnosti. 

Podrobné informace pnnáší též 1 . číslo Zpravodaje Národopisné společnosti^ 
které bylo na počátku února rozesláno členům a dopisovatelům Národopisné spo- 
lečnosti. 

Jiřina Veselská 



INHALT 

Damenico Otfagno, Schwarzer Elch redet. Als Zeu- 
ge der Geschichte und des geistígen Lebens der 
Ureinwoimer Ameríkas und ihrer Interpretation 
Markéta Křížová, Eines von tausend. Ďas Schicksal 
des Reservtts White Earth in Mmnesota 
AŮhslav Pokorný, AUtilgUches Leben einer Familie 
von Purepetsch auf dem Ranch Las Cosinas 
(Micfaoacán, Mexiko). EiníQhrung in die Problematik 
Oldřich KaSpar, Diplomarbeiten aiis der Disziplin 
der aufiereuropiischen Ethnographia in dem Institut 
der Etfanologie der Philosophischen Fakultflt der 
Karisuniversittt in Prag in den Jahren 1989 - 1999 
Ctibor Nečas, Volksname Zigeuner, resp. gemein 
verbreitetes Wort Zigeuner in m&hríschen und 
slesischen Toponymen 



COAEmCAHHE 

fíoMeHUKO Ca^azHO, roBopHT MCpHuil Jlocb. Cbh- 
Acrenb HCTopHH h i^yxoBHoft xkshh afiopmeiiOB AMe- 

PHKH H HX TOJINOBareJU* 

Afapxema Kpotcujicoea, Ojma h3 Tucana. CyAi>6a pe- 
sepBauHH Baftr 3pT a Minmecore 
MwiocMae IJoKopHbi, EaccAHeanaji XMSHb ojmoŘ 
nypeneqcNOft ceMbH a parno Jlac KocHuac (Mmoa- 
KaH, MeKCHKo). BaeAeHHe a npo6neMaTMKy 
OAdpoma Kamnap, /UiiuiOMHue pa6oTU no cne- 
iiHajibHOCTM BHeeBponeftcNOft 3THorpa4>HH Hhctm- 
lyra STHonomH Oiuioco4>CKDro 4>aKyji]>TeTa Kapno- 
Boro yHMBepcHTera a Opare a 1989-1999 rr. 
llmuůop HenaCy HapOAHoe HasaaHHe uuran, mm o6- 
niepacnpocTpaHCHHoe cjiobo uuraH a Mopascnix ■ 
CIUie3HfiCKMX TonoHHMax 



KONFERENZEN 



KOHOEPEHUHH 



BERICHTE 



COOEIUEHH^ 



BESPRECHUNGEN 



JIHTEPATyPA 



CONTENTS 

Domenico Citfagno, Black Elk speaks. The witness 

of the hístoiy of the Native American spirituál life 

and their interpreter 

AĚarkéta Křížová, One of a tfaousand: tríals of the 

White Earth reservation in Minnesota 

Miloslav Pokorný, Everyday life on the ranch Las 

Cocinas (Michoacán, Mexico). Introduction to the 

problém 

Oldřich Kašpar, Theses from Ůnc fieki of foieign 

ethnograpfay defended at Ůnc Depaitment of Ethnology, 

Philoaophical Facuhy, Charles University, Prague, in 

Úieyears 1989- 1999 

Ctibor Nečas, The ethnonym Gipsy, respectively the 

generál spread of the word Gipsy in Moravian and 

Silesian toponyms 



CONFERENCES 



NEWS 

REvmws 



46 270 




rČASOPIS PRO etnologickA 

S 87/2000 

OF ETHNOLOGICAL STUDIES 



UNIV. OF mích. "7 
OEC O ii illllll 



ČASOPIS PRO ETNOLOGICKÁ STUDIA 
JOURNAL OF ETHNOLOGICAL STUDIES 



ročník 87/2000 

(ZALOŽEN 1891) 



ČESKÝ LID 

2 



VYDÁVÁ: ETNOLOGICKÝ ÚSTAV 
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY - 
ACADEMIA, NAKLADATELSTVÍ 
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY 
ISSN 0009-0794 



Odpovědný redaktor: Zdenek Hanzl 

Redakční kruh: Stanislav Brouček (vedoucí), Josef 
Kandert, Jan Pargač, Lubomír Tyllner, Zdenčk Uhe- 
rek, Josef Vafeka 

Předseda redakční rady: Josef Kandert 

Redakční rada: Bohuslav BeneS, DuSan Holý, Vác- 
lav Hubinger, Ludvik Kunz, Hannah Laudová, 
Milan LeSčák, Mirjam Moravcová, Lydia PetráAová, 
Alena Plessingerová, Jana Pospíšilová, Olga Skal- 
níkova, Milan Stanek, Andrej Sulitka, JiN Traxler, 
Miroslav Válka 

Redakce: Na Florenci 3, 1 10 00 Praha 1 - Tiskne 
Nová tiskárna Pelhřimov - Roziiřujc PNS. Infor- 
mace o předplatném podá a objednávky přijímá 
každá administrace PNS, doručovatel a předplati- 
telská střediska; pro Českou a Slovenskou republiku 
Academia, Legerova 61, 120 00 Praha 2 (tel. 
420-2-24941976, 24943122, 24942766; fax 
420-2-24941982) a Etnologický ústav AV ČR, Na 
Florenci 3, 1 10 00 Praha 1 (tel. 420-2-22828610; fax 
420-2-22828511). Objednávky do zahraničí 
vyřizuje PNS, a. s., administrace vývozu tisku, 
Hvožďanská S-7, 148 3 1 Praha 4 - Roztyly. Vychází 
čtyřikrát ročni. Cena jednoho čísla je 55,- Kč, 
celoroční předplatné 200,- Kč. 
Exclusive sales in the East European Countries, 
China, Čuba, North Korea, Mongolia and Vietnam: 
ACADEMIA, Publishing House of the Czech 
Academy of Sciences, Distríbutors, Legerova 61, 
120 00 Prag 2, Czech Republic; in all remaining 
areas: KUBON & SAGNER, Postfach, D - 80328 
MQnchen, Germany, fax (089) 54 218 218. 

Návrh obálky: JiN Strouhal 

Toto číslo vySlo v červnu 2000 



OBSAH 

Marta Toncrová - Lucie Uhlíková, Svůj je 
svůj, cizí je cizí. Lidová rčení, pořekadla 

a přísloví ve svétle etnických stereotypů 97 

Vira Thořovát Ohlas hilsneríády v lidovém 

zpevním repertoáru 107 

Vira Frolcová - Markéta Mikysková , JidáS 
v povédomí a velikonoční tradici détí. Pra- 
meny z Moravy 1997 - 1999 135 

Naďa Valáškova, Etnografické poznatky 
z Královéhradecká a ČeSi v Haliči. Z po- 
zůstalosti Františka Řehoře 1 55 

Alexandra Navrátilová, Verše Kristiny 

Kejikové z Protivanova 169 

KONFERENCE 

Védecké setkání v Rožnove pod RadhoStém {Marké- 
ta Holubová - Judita Hrdá) 175 - IV. mezinárodní 
antropologický kongres, konaný k pocté dr. Aleše 
Hrdličky. Zpráva o nékolika zasedáních, která se 
v jeho rámci uskutečnila {Josef Kandert) 176 - In- 
specting Germany. Internationale Tagung zur Kultur- 
und Sozialanthro|X)logischen Deutschlandforschung, 
TQbingen (Bohuslav BeneS) 177 - Etnomuzikologic- 
ký seminář ,J^rameny lidových písní, hudby a tanců 
ve svétle novodobých možností archivace, dokumen- 
tace a prezentace** {Vira Thořová) 178 

ZPRÁVY 

Jubileum ZdeAka Salzmanna {František Vrhel) 180- 
K ledesátinám Františka Ledvinky {Vanda Jiřikov- 
ská) 1 8 1 - Kraslice z Moravy ve Slovinském etnogra- 
fickém muzeu v Lublani (Alexandra Navrátilová) 
183 - Dvé významné pražské výstavy k déjinám 
česko-mexických vztahů v roce 1999: ,>4exiclcé 
uméní v českých sbírkách** a ,>4exické dobrodružství 
Maxmiliána Habsburského** (Olttí^ch Kašpar) 183 

LITERATURA 

Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Histo- 
ríca 4, 1996, Studia Etnographica IX, 1998 (Oldřich 
Kašpar) 1 85 - Encyklopedie starovékého Předního 
východu (Lydia Petráňová) 186 - Jan Royt, Obraz 
a kult v Čechách 17. a 18. století (Markéta Holubo- 
vá) 187 - Jaroslav Vaculík, Déjiny volyAských Če- 
chů II. 1914 - 1945 {Naďa Valáškova) 188 - Karel 
Foud - Helena Weberová, Lidová architektura okre- 
su Domažlice. Lidová stavební kultura českého zá- 
padu (Lubomír Procházka) 189 - Zabudnuté 
príadky. K tradičnému spoločenskému životu mlá- 
deže na Slovensku (Alexandra Navrátilová) 190 - 
LomAanská setkáni. Sborník k 30. výročí národo- 
pisných slavností Slezské dny (Barbora Čumpelíko- 
vá) 191 



Academia, Praha 2000 



ČESKÝ LID, 87, 2000, 2 



SVŮJ JE SVŮJ, cizí je cizí 

LIDOVÁ RČENÍ, POŘEKADLA A PŘÍSLOVÍ 
VE SVĚTLE ETNICKÝCH STEREOTYPŮ 



MARTA TONCROVÁ - LUCIE UHLÍKOVÁ, Etnologický ústav AV ČR, Brno 



Česká a slovenská etnologie se již po řadu let včnuje jak obecnému studiu identity, tak 
výzkumu lidové kultury (zejména duchovní) jakožto etnoidentifíkačního faktoru. Na for- 
mování a udržování identity jako jevu, který je výsledkem vztahu jedince a společnosti, 
se podílejí mj. stereotypy - nezbytná a bčžná schémata sloužící ke zpracování sociálních 
informací o skupinách lidí. 

Výraz stereotyp pochází z procesu výroby kovových plátů pro tisk, kde označuje urče- 
nou představu. Při aplikaci v oblasti věd o člověku je chápán jako trvalý nebo pevné sta- 
novený obraz jedince či skupiny lidí. Charakterizuje ho neúplná až zavádějící informace 
(zjednodušení, nadsázka), přehnané zevšeobecňování, automatismus, nadměrná strnulost 
a odpor ke změně. Sociologie rozlišuje stereotypy individuální (soubor asociací, které je- 
dinec váže k sociálním skupinám) a kulturní (soubor představ shodný pro širokou veřej- 
nost). Etnické stereotypy, kterým je věnován náš příspěvek, jsou typem kulturního 
stereotypu: autostereotypy vyjadřují představy a hodnotící postoje o vlastním etniku, he- 
terostereotypy o ,jiných", „cizích". 

Celospolečenský boj proti tomuto způsobu nazírání světa můžeme v současné době 
sledovat ve Spojených státech amerických, jejichž kultura je stereotypy přeplněna. Ty- 
pický Američan nezná jiného Araba, než naftového miliardáře, teroristu nebo brišní ta- 
nečnici; Asiat je většinou specialista na karate, a to buď jako padouch, nebo v lepším 
případě jako Charlie Chán - nejúžasnější ze všech detektivů. O stereotypu amerického in- 
diána a černocha byly napsány stovky studií. 

Naše, tedy české stereotypní představy o jiných etnických skupinách se vyvíjely po 
staletí, skutečné důležitosti však nabyly teprve nedávno - když příslušnost k národu za- 
tlačila do pozadí příslušnost konfesní a stavovskou. Od počátku 19. století se stává popu- 
lárním názor, že „lid" či „národ" není souhrnem individuí, ale jedinečných organismů 
vytvořených vlivem klimatu, krajiny a tradic. Na scénu se tlačí nacionalismus, který je 
E. Gellnerem' definován jako „silný politický pocit, že anonymní masa musí mít svou po- 
litickou střechu a pod tou střechou musí být všichni naši a nikdo jiný. " Vzhledem k naše- 
mu tématu pak W. R. Ingc velmi případné charakterizuje národ jako „ společnost, která se 
shoduje v iluzích o svých předcích a v nenávisti ke svým sousedům ". 



Odpor ke všemu cizímu, nepatřícímu k vlastnímu národu, se všude stereotypně proje- 
vuje v zobrazení léch „druhých" jako špatných, obdařených opačnými charakterovými 
vlastnostmi než „my". Celosvětové rozšířeným oblíbeným etnickým stereotypem je na- 
příklad obvinění z kanibalismu;^ u našich severních sousedů bylo obráceno nejen vůči Ži- 
dům, ale také Rómům, Arménům, Ukrajincům a Tatarům. Krev nevinných dětí 
v rituálech údajně používali Huculové, kozáci a v neposlední řadě také bolševičtí komisa- 
ři.^ Polský venkovan měl, zdá se, mnohem širší představivost než náš. V lidovém podání 
na českém území byli v souvislosti s tureckými válkami obviňováni z kanibalismu Turci/ 
na Slovensku byl přisuzován zejména Rómům. A naopak - historické prameny dokládají, 
že totéž se tvrdilo o Češích bojujících pod velením Přemysla Otakara II. a zvláště o husi- 
tech ~ aby byli křižáci „náležitě motivováni". Označování nepřítele za lidojeda je velmi 
výrazným kulturním stereotypem a je vždy svázáno s konkrétním kulturním kontextem - 
lidojedství je jakýmsi synonymem ne-lidství, něčím, co odporuje lidské přirozenosti, co 
podporuje představu o ,4iaší" lidské dokonalosti a „cizí" podřadnosti, odlišnosti až odpor- 
nosti, prostě zvířeckosti. Kanibalismus velmi vhodně doplňuje stereotyp nepřítele jako 
bytosti odjinud, která přichází nezvána, zabíjí, loupí, znásilňuje a obyčejně mluví nesro- 
zumitelným jazykem. Je velice zajímavé sledovat, komu byl tím kterým etnikem stereo- 
typ nepřítele přiřazován. 

Je obecně známo, že nacionalismus se silně nebo přímo extrémně projevuje především 
v době krizí. Deziluze se u řady lidí kompenzuje vyhledáváním kolektivní, skupinové 
identity, vytvářením vazeb na vůdce, předsudky a útoky na , jiné". Rozlišení „my - oni" 
nabývá na významu.^ Společenské krize mohou být vyvolány řadou faktorů: ekonomic- 
kými problémy, válečným konfliktem, rychlou modernizací, politickým převratem ad. 
Tyto reálné potíže se vždy odrážejí v rovině nacionalismu, je hledán viník, obětní beránek, 
skrze něhož by bylo možno převládající pocity frustrace kompenzovat. Vyhodnotíme-li 
z tohoto hlediska posledních deset let naší historie, zjistíme, že postoje české společnosti 
jsou přímo učebnicovým příkladem: můžeme slyšet, že za zvýšenou kriminalitou jsou 
Rómové či ruská a ukrajinská mafie, za nezaměstnanost mohou Ukrajinci, za daňové úni- 
ky vietnamští a čínští obchodníci, za nekvalitním zbožím stoji polský šmelinář. Nejdříve 
jsme dopláceli na Slováky, pak nás skoupili Němci a v neposlední řadě je to možná všech- 
no plán židovských fmančních kruhů. Vzestup moravského nacionalismu po roce 1989 
i silná podpora politického programu českých republikánů je ve světle těchto, sociologií 
i psychologií dostatečně popsaných principů zcela pochopitelný a mohl být s předstihem 
očekáván. Částečně mu mohlo být zamezeno, kdyby se česká masmédia místo vytváření 
negativních heterostereotypů více věnovala vysvětlováni tohoto limitujícího způsobu 
myšlení. Stereotypní nazírání na sebe sama i na ty „druhé", „cizí" je totiž pro nezaujatého 
pozorovatele nejdříve zdrojem zábavy (zvláště při porovnáváni jednotlivých stereotypů 
pokaždé přisouzených jinému etniku), poté smutku nad omezenými myšlenkovými kon- 
strukcemi používanými k zobrazení okolního světa a nakonec (snad) podnětem k zamyš- 
lení, poučení a sebezdokonalení. 

V současné době je na brněnském pracovišti Etnologického ústavu AV ČR zpracová- 
ván za podpory GA A V grantový úkol č. A0058801 „Reflexe Cikána a Žida v lidových 
písních českých zemí", který by měl být příspěvkem ke studiu etnických stereotypů ve 
střední Evropě. Jak vyplývá z názvu, je projekt zaměřen na vyhodnocování textů lidových 
písní. V průběhu práce se však dále jako důležitý srovnávací materiál projevily drobnější 
slovesné folklorní útvary - rčení, pořekadla a přísloví. Ty jsou shromážděny jednak v ná- 
rodopisných pracích, např. vČclakovského Mudrosloví národu slovanského vepři- 



slovich čivZátureckého sbírce Slovenské prislovia, pořekadla a úslovia^ jednak 
v nejrůznčjšich jazykových slovnících. Při sledování německého, polského, českého 
a slovenského materiálu se ukázalo, že jednotlivá přirovnání se mohou odlišovat - např. 
špatné hospodaření označují Némci jakopo/wwcAe Wirtschaft, zatímco v českém prostře- 
dí se hovoří o tureckém hospodářství - a jindy mohou být velmi podobná. Nejvíce se 
v povédomí uvedených národů shodují charakteristiky Cikána (Róma) a Žida. 

Žid se Salbé neučil, ale se s ní narodil...^ 

Když srovnáváme stereotypní představy o Židech v české literatuře a zejména v tisku 
19. století* s jejich charakteristickými črtami v lidové kultuře českých zemí, brzy si uvě- 
domíme zajímavou skutečnost: lidové prostředí téměř nereflektovalo protižidovské nála- 
dy vyvolané českými nacionalisty, útočícími proti Židům jako příslušníkům německého 
tábora a zároveň údajným zákulisním strůjcům všeho tehdejšího ekonomického, politic- 
kého i národnostního zla.^ 

Obraz Žida ve folklóru je determinován dvěma konkrétními skutečnostmi - židovský 
spoluobčan jednak náležel k jiné sociální třídě, jednak vyznával jiné náboženství. V drob- 
ných slovesných útvarech i v lidových písních jsou proto Židé charakterizováni dvojím 
způsobem: 

( 1 ) Je jim pnřazován obecný stereotyp , jiného"; místo Žida se na tomto místě může- 
me setkat s postavou pána, hospodského, kupce, ale i faráře ad. - prostě s osobou sociál- 
ně výrazně odlišnou od prostého rolníka, který byl do konce 1 9. století hlavním nositelem 
tradiční lidové kultury a jejích projevů. Např. bezjedného žida^^ budejarmok = bez jeď 
ného vojáka bude vojna nebo bez jednoho žiaka bude škola; takú lásku aj u žida naj- 
dem (předstíraná velkodušnost, ale v podstatě vypočítavost - slovo Žid je zde ve 
významu obchodník); kňazovský majetok a židovskú dušu, to všecko jeden čert berie 
(obojí je chápáno jako špatné, hříšné); krčma bez žida - kostol bez kňaza. Přestože 
obviňování židovských obchodníků a zejména hostinských z okrádání zákazníků 
a prodeje nekvalitního zboží (např. ředěného alkoholu - to vino je židom pokrstené, tj. 
ředěné vodou) je časté, lze po podrobném prostudování celého materiálu říci, že byly 
všem majitelům hospod bez ohledu na etnickou příslušnost prisuzovány stejné negativ- 
ní vlastnosti. 

(2) Je používán specifický židovský stereotyp; ve všech čtyřech jazykových souborech 
je spojen výhradně s obrazem Žida a svými znaky směřuje k obecnému stereotypu „cizí- 
ho". Slovo Ž/í/je zde synonymem lichváře, nemilosrdného obchodníka, v jiných přípa- 
dech neznaboha, kacíře, podřadné bytosti. Ve zkoumaných folklorních útvarech je proto 
častá varianta, kdy je místo výrazu Žid použito slovo čert, např. malá partu, vzalju čert 
= malá vlasy, vzal ich žid; utiká od toho jako čert od křiže = utiká od toho jak žid od kří- 
že, ^ ^ nebojsou obě postavy zmiňovány vedle sebe jako charakterově blízké - kde křesťan 
kostel vystaví, tam čert se židem krčmu postaví. 

Oficiální slovníky ve sledovaných jazycích - němčině, polštině, češtině a slovenštině - 
uvádějí u hesla Žid faáu významů, ve kterých je termín užíván, přičemž slovanské jazyky 
rozlišují psaní počátečního písmena - malého u označení příslušníka židovského nábo- 
ženství, velkého pro označení etnické příslušnosti. Ve všech čtyřech jazycích je termín 
Žid spojen jednak s postavou Věčného Žida - Ahasvera (Chodí jak bludný žid; Chodzi 
I tu, i tu jak wiczny Zyd; Ewige Jude) a přeneseně s člověkem bloudícím na cestách, jed- 
nak také s biblickou postavou Jidáše, který se stal synonymem Žida jako zrádce nebo 



zrádce obecné - srov. slovenské Judáš mu z oka kuká, némecké Judaslohn (jidášská, ha- 
nebná odména) ad. 

V našem lidovém podání je Žid obvykle synonymem obchodníka, kterému se dá pro- 
dal témčř cokoliv, dále lichváře, který využívá tísnivé situace českého (či moravského) 
křesťana k vlastnímu obohacení (srov. také polské Kiedy bieda, to do Zyda^ tj. když nasta- 
ne bída, jde se do židovské zastavámy nebo prosté nakupovat na dluh či si vypůjčit u Ži- 
da), velmi často také hostinského, který je zodpovédný za chudobu českého venkovana, 
jenž u něho propil peníze. Nad nesmyslností tohoto tvrzení je zbytečné se pozastavovat. 
Podle české logiky nebyl vinen ten, kdo řešil svůj problém alkoholem, ale ten, kdo naléval 
na dluh. Výrazy iid, židák jsou v češtiné slova výrazně negativné zabarvená, spojena 
s osobami lakomými''^ či vydělávajícími na cizím neštěstí - srov. přirovnání tyjsialežid; 
horší Jak žid (lakomější); chodí jako žid se zlatým teletem (lakomec); spíš od žida na po- 
božných písničkách vyzpívá, než od něho co dostane (je to velký lakomec); smrdět židem 
(být lakomý, zištný); z tebe by pět židů udělal (jsi velký podvodník, lichvář). Lichvu odrá- 
ží např. také přísloví Co bylo a není, na to žid nepůjčí a odtud vycházející rčení na to žid 
nepůjčí (]e to nadobro pryč, ztraceno). O dalších významech svědčí stereotypní přirovná- 
ní mazaný jako žid, dotěrný jako žid, prská jak žid (hněvivý), prolhaný jako židovská 
kůže, zachovává jako žid víru (nezachovává daný slib, nespolehlivá osoba),'^ cpe se jak 
židnapalírňu (drze, dotěrně - přirovnání reaguje na skutečnost, že řada palíren patřila ži- 
dovskému majiteli). Ve slovenském materiálu nalezneme i další významy - chodí ako ži- 
dovský žváč (od jednoho k druhému), čaká ho ako židia Mesiáša (dlouho a dychtivě), 
trhuje sa ako žid(ph obchodování dlouho smlouvá). Podobně jako ve slovanských jazy- 
cích může mít také v němčině \ýrsLzJude opovržlivé zabarvení a je používán obrazně pro 
skrblického lichváře, a to zvláště ve složeninách Geldjude a Kornjude. Polskou speciali- 
tou je přezdívka osoby sloužící u Žida - tzv. Wojtek žydowski (židovský Vojta). Židovští 
chlebodárci nezacházeli se zaměstnanci vždy dobře a vypláceli velmi nízkou mzdu. Proto 
jim pacholci a děvečky prováděli nejrůznější zlé kousky a „naschvály" - odtud se pak 
označení Wojtek přeneslo na zlomyslné, škodolibé jedince. 

Některá přísloví a rčení vycházejí z náboženských odlišností a stavějí na nich pointu: 
tlačí se jako žid ke kropence (uhýbá tomu, snaží se tomu uniknout), osopil se na něj jako 
židé na Krista (zle, krutě), váže to jak žid desatero (nešikovně), až přijde žid z pouti (ni- 
kdy), uctil ho jak žida jelitem (velmi špatně - přirovnání vychází z faktu, že vyznavači ju- 
daismu mají zakázanou konzumaci vepřového masa). 

V lidové kultuře se setkáme i s chápáním židovského obyvatelstva jako něčeho nečis- 
tého a podřadného, jak dokládají přirovnání chodí jak žid (ntohoXcný), smrdí jak žid {j^ro- 
tivně), vyhýbá se mu jako žid vodě (horlivě), i jako pospolitosti rušivé ve významu hlučné, 
ukřičené -jste jako židé (hlučíte),7í? to tam jak v židovské škole (stejně tak v němčině - da 
ist ein Lárm wie in derjudenschule; hiergeht es zu wie in einer Judenschule), Přisuzova- 
ná méněcennost je determinována odlišným náboženským přesvědčením. Vyplývá to na- 
příklad z hanlivých přirovnání typu jsou to lidé jako židé (jde o případy, kdy v některé 
obci nebyl kostel a u obyvatel okolních vesnic to vzbuzovalo posměch); řada lidových 
písní vybízí k okradení Židů, kteří nejsou boží stvoření, nebo k \7steh0vani Židů. Tato 
posměšná, židovské společenství snižující tematika je však bližší spíše písňovým textům, 
které jsou při zobrazování Židů mnohem sdílnější a námětově rozmanitější. Existuje ne- 
přeberné množství popěvků vysmívajících se vzhledu, chování a jazyku židovského oby- 
vatelstva, častý je v nich vulgární slovník a někdy i erotický podtext. O těch však bude 
pojednáno někdy jindy. 



A cigáni, cigáni, co ste vy tak pyšní... 

Vlastnosti přisuzované Rómům '^ prozrazují ustálené povědomí o odlišnostech a roz- 
dílném způsobu života této etnické skupiny, vytvořené na základe zkušeností ze vzájem- 
ného, staletí trvajícího soužití. I když pohotovost, s jakou stereotyp vzniká, a délka jeho 
trvání jsou zarážející, nelze vyloučit, že do vytvořených modelů nezasáhnou jiné poznat- 
ky a jiné prožitky, tedy že se stereotypní představy nemohou posunout jiným smérem. 
Z pramenů různého stáří a charakteru i z literárního podání vyplývají některé stabilní 
zvláštnosti, které obecné vědomí Rómům přiřadilo. Ve slovnících nacházíme v jistém 
smyslu oficiální charakteristiku celé skupiny, do níž ovšem pronikají zčásti i ústně trado- 
vané názory zpodobněné ve rčeních, pořekadlech a příslovích. 

Na předním místě stojí zpravidla vnější vzhled: Cikán - černý, kučeravý, opálený člo- 
věk, a to i v přeneseném významu, tedy v označení pro ne-Romy (snědý jako cikán: czar- 
ny, obdartyjak Cygan). Jistou míru podobnosti ve vzezření odráží slovní spojení cikánské 
oči, tj. černé, jiskrné, ale také ve významu falešné oči. Další vlastností je pověstná muzi- 
kálnost. K ní směřuje spojení cikánská kapela, cikánská muzika, což představuje nejen in- 
strumentální těleso tvořené Rómy, ale i konkrétní způsob hry a repertoár, tedy v jistém 
smyslu i hudebně stylové znaky. Sousloví cikánský život obecně znamená neuspořádaný, 
toulavý způsob života, charakteristický pro část romské populace, ale vyskytující se běž- 
ně i v neromské komunitě. Podobně se užívá i polské cygaňski žywoí prowadzič a úsloví 
cygaňske žycie (žycie z dnia na dzieň, beztroskie). Také české cikánská krev (prudká, tu- 
lácká) nebo slovenské cikánská krv (nepokojná, prudká povaha) se řadí k těmto charakte- 
ristikám. Jiná stereotypní představa je cigán - klamár, luhár, popřípadě ve zdrobnělině 
cigániky ve významu malé dítě, které lhalo. Některá ustálená slovní spojení či rčení jsou 
přenesením významu výše uvedených stereotypů, například cigáři - zvíře tmavé nebo 
černé barvy, ale také cikánská pečienka - do tmavá upečené maso. 

Další skupinu tvoří verbální projevy z okruhu hovorové řeči, tradované převážně ústní 
komunikací. Tyto výpovědi, shrnované pod názvem rčení, pořekadla a pHsloví, tj. drobné 
slovesné formy, zobrazují Róma v mnoha podobách, se zdůrazněním jeho charakteristic- 
kých a typických vlastností. Jedna z nejčastěji připomínaných vlastností, stereotypně při- 
suzovaných celému romskému etniku, je sklon ke zcizování. Výroky jako utekl 
z cikánského celtu, krade jako cikán (něho jako straka), je na všecko jak cikán na ocel pat- 
ří právě do této skupiny. Ve sbírce slovanských přísloví F. L. Čelakovského^^ najdeme 
podobnou charakteristiku: KdeNěmkyně, tam faleš, kde cikánka, tam krádež. Slovenština 
přináší k tomuto tématu svůj příspěvek: Páni majú dlhé ruky. Cigáni dlhé prsty a osly 
dlhé uši; Siedme nepokradeš (povedal Cigán, nechávajúc každú siedmu kapustnú hlavu, 
keď kradol). 

I v hovorových obratech se setkáváme s poukazem na tmavou nebo snědou pokožku - 
černý jako capouch (nebo jako cikán) či na náchylnost ke lži (lže jako cikán, jako cikán- 
ská kůže; Cigán i vlastně reci za cudzie vydává; Cigán iba vtedy pravdu povie, keď sa po- 
myli). Z toho vzešlo i sloveso cigániť ve významu lhát, které se nevztahuje pouze 
k romskému etniku (Kto chce cigániť, musí mať dobřit pamáť; Neboj sa tak čierneho ci- 
gána ako bieleho). Nejdále zachází polské přísloví Czygan dziečmi šwiadczy (Cikán 
svědčí svými dětmi), známé už z konce 16. století, které i přes známou lásku Rómů k dě- 
tem zcela zpochybňuje takové svědectví.'^ 

Nevábný, neupravený vzhled označuje rčení otrhaný jako cikán. Podobného rázuje ci- 
kána mýti, ve smyslu mamá práce. Pýcha Rómů se zrcadlí v incipitu písně užitého k ná- 
zvu této kapitoly naší studie i ve slovenském úsloví Páv, husar a Cigán najpyšnejšie 



stvorenia. Celá řada dalších metafor a přirovnání napovídá, jak se Rom jeví svým nerom- 
ským sousedům: chudý jako cikán: chudobný člověk hotový cigán (nuzný); hádá se, du- 
šuje se jako starý cikán (vášnivé, horlivé); nahlidájako cikán do božího hrobu (zvédavé); 
krade se jako cikán (tiše, opatrné se blíží). Vztah k víře naznačuje přirovnání cpe se jako 
cikán do kostela (radéji by tam nešel). Lstivost a současné též jistou dávku naivity přisu- 
zují Rómům slova Cikána ošidí Žid, Žida Řek a Řeka čert. Veta hulí jako cikán na mezi, 
pod mezí, za plotem, za pařezem, na příkopě napovídá zálibu tohoto etnika v kouření 
a současné označuje obecné silného kuřáka. Trefné přirovnání čerstvý jako cikán o hrom- 
ničích mluví patrné o hbitém človéku.'' Malé množství néčeho označuje rčení dá toho 
jako cikán pradleně. Další výroky narážejí na nékdejší kočovný způsob této minority 
(vláčí se po světe jako cikán: toulá se jako cikán po světě: cikánovati: wloczy siq by Cygan 
fžydjpo šwiecie). Z tohoto okruhu je i némecký výraz zigeunem - cikánovati, potloukati 
se po svété. 

V ostatních slovesných útvarech jde vétšinou o ne zcela béžná a rozšířená přirovnání, 
která sahají k romskému etniku jako vzoru pro konkrétní vlastnost, často bez jakéhokoli 
náznaku hodnocení - negativního či kladného. Jde kupříkladu o výraz přešlapuje jako ci- 
kán (dychtivé čeká). Skutečnost, že se romské obyvatelstvo nevénovalo zemédélství, pro- 
mlouvá z rčení rozumí tomu jak cikán pluhu (vůbec tomu nerozumí). V podobném duchu 
zní i polská verze darzy mu siqjak Cyganowi rola (jde mu to jako cikánovi orba). Podo- 
bné i má se k tomu jak cikán k cepu, O jedné, Rómům nejčastéji přisuzované vlastnosti, 
promlouvá nejednoznačné negativní přirovnání: je na všecko jak cikán na ocel (je zlodéj, 
krade; velmi po tom dychtí, touží). Smysl pro rodinu a silná láska Rómů k détem se odráží 
v úslovích Cigánkejej dieta najkrajšie: Rád je tomu ako Cigán dečku: Má ho rádako Ci- 
gán dieťa. 

Znalost véšténí z ruky je jinou, zejména z minulosti dobře známou a rozšířenou schop- 
ností cikánských žen. Velmi často se na ni poukazuje v textech lidových písní, avšak spíše 
ojedinéle se s hádáním či véšténím osudu setkáváme v jiných folklorních projevech: Zlý 
by z tebe byl cikán, neumíš hádati. 

Nectnosti či negativní vlastnosti, které se pojí s pojmem Cikán, se staly rovnéž námétem 
vtipů a anekdot, např. Proč nemohou Cikáni jezdit závod míru? Protože by diváci poznali 
svá kola. Nebo Kdo vymyslel triatlon? Cikáni. Na koupaliště pěšky, zpátky na kole. Po roce 
1989 se podobné útvary objevily v Némecku s jistým posunem - roli pNslušníků romského 
etnika převzali Češi. T. Weger uvádí nékolik pNkladů v článku Die unbekannten „ kleinen " 
Nachbam: Was versteht man unter tschechischen Triathlon? - Zu Fuss ins Schwimmbad, 
mít dem Fahrrad zuriick. (Co se rozumí českým triatlonem? - Pešky na koupališté, s kolem 
nazpátek.) Nebo Woran erkennt man, dass eine tschechische Weltraummission stattgefun- 
den hat? - Wenn am Grossen Wagen ein Radfehlt. (Podle čeho se pozná, že se konala čes- 
ká kosmická mise? Když na Velkém voze chybí kolo.)'^ Podobného druhuje rakouské 
rčení bóhmisch einkaufen (česky nakupovat - krást v obchode). 

Shmcme-li informace obsažené v uvedených folklorních projevech, pak konstatování 
některých vlastností Rómů vyznívá buď neutrálné, nebo má přídech komičnosti. V žád- 
ném z nich však nejde o projevy vyslovené nepřátelské či dokonce rasistické. Spíše sem 
proniká náznak soucitu s jejich sociální úrovní (Usmieval sa na to jako Cigán na bielo 
chleba: Hněď je člověk hoíoxý cigán, keďnemá odkiaí zaplatit). Tyto příklady pocházejí 
převážné z minulosti. V úvodu jsme se zmínili, že problémy vyplývající z odlišnosti živo- 
ta a kultury Rómů vyvstaly znovu naléhavé po roce 1 989, kdy se této skupiné opét přisou- 
dila role obětního beránka. Svědectví o lom, jak na romské spoluobčany pohlížejí mladí 



lidé, jejichž zkušenosti ze společného soužití jsou nepatrné, dokládají výsledky dotazní- 
kové ankety provedené u středoškolských studentů v roce 1999. Vyplývá z nich, že 
i v současnosti se objevují obdobné stereotypy jako v minulosti. Část respondentů pova- 
žuje Rómy za zloděje a lenochy, jen ojediněle se připomíná jejich vztah k hudbě. Některé 
vybrané odpovědi prozrazují i jistou informovanost o rozdílech v životě romského etnika 
a ostatních: Romje kočovník s veselou povahou a důrazem na rodinu - málo pracovití 
a izolovaní; nemají dobré vzdělání- často páchají trestnou činnost (nemohou sehnat prá- 
ci). Mají vztah a vlohy ke zpěvu a hudbě; Rómů, kteří jsou trochu inteligentní a rozumní, 
je velice málo. Buď se jedná o mulaty, nebo o romské dítě vychované v „ bílé " rodině. Ti 
ostatní žijí z 90 % velice povrchně, vidí jen sebe, nepracují, špatně se starají o děti. Nema- 
jí žádný smysl života, žijí ze dne na den. Kradou a napadají. Tím si velice kazí pověst. 
V současných výrocích mladých lidí však najdeme i degradující označení jako odpad lid- 
stva, omyl Stvořitele či spodina a vysloveně agresivní postoje vyjádřené slovy mrtvěj ci- 
kán, dobrej Cikán; Cigáni -raus apod.'^ 

Do chléva Némkyné, Češka do kuchyně, Francouzka do lože (nejlépe se hodO 

Příklady uvedené v předchozích částech nechtějí naznačit, že jen některé etnické sku- 
piny vyvolávají či podněcují vznik stereotypních představ. Naopak, každý národ má v po- 
vědomí více nebo méně zafixovány znaky odlišnosti toho druhého -jiného. U Slovanů 
lze například často najít ustálený postoj, projevující se pocitem nepřátelství, nedůvěry či 
posměšky vůči Němcům. Nedůvěřuj Němcům^ zpívá se v lidové písni. Mol v drahém ruše, 
živá ryba na suše, vlk mezi kozami, žák mezi pannami, kozel v zahradě. Němec v české 
radě: kde to přebývá, tu dobře nebývá - říká stará česká „moudrost". Znepřátelit si něko- 
ho vyjádfí čeština úslovím dělat si z někoho Němce. Nesrozumitelnost německé řeči vy- 
volala polské rčení: Jak na niemieckiem kazaniu tam bylém (seděl jsem tam jak na 
německém kázání). V českém prostředí se o hloupém, těžce chápajícím člověku říkalo: 
Mluvte s ním, když je Němec, Povahu vztahu Slovanů k Němcům odrážejí také následující 
česká a polská přísloví: Spíše oráč dobrým knížetem bude, nežli Němec s Čechy věrně 
bude; Tenkrát Němec Čechům přeje, když se had na ledu hřeje; Jak šwiat šwiatem, nieb- 
qdzie Polák Niemcowi bratem. 

Němci zase posměšně nazývají příslušníky různých slovanských národů. Někdy jde 
o přenesený význam spisovného výrazu, jindy o slangové tvary. Už samo jméno Bóhme 
značí často v rakouské němčině hanlivé označení Čecha - přistěhovalce z našeho území 
nebo vůbec z východu Evropy, prostě člověka, který nemluví dobře německy. Bóhmak či 
Bémák znamená ve vídeňském žargonu svéhlavého, umíněného člověka.^" Adjektivum 
bóhmisch se významově shoduje s českým výrazem španělský, např. ve spojení španělská 
vesnice. Němec říká das kommt mír bóhmisch vor, das sindmir bóhmische Dórfer ve vý- 
znamu tomu zhola nerozumím, to je pro mne španělská vesnice. Ale stejně tak najdeme 
v němčině i spojení das sindjur mích spanische Dórfer. Jindy zase das kommt mír spa- 
nisch vor- to je mi divné, loje pro mne španělská vesnice. Stejného rázuje česká fráze 
být z něčeho Maďar (být něčím popleten, nerozuměti tomu) nebo polské přirovnání, že 
něco je jako czeskifilm (vysvětleno jako nikt nic nie wie, tj. něco, čemu nikdo nerozumí, 
vycházející údajně z nesrozumitelnosti českých filmů a seriálů promítaných v polské 
televizi). 

Střídáni vlastních jmen ve rčeních a podobných útvarech není ojedinělé. Zaměňují se 
např. výrazy bóhmische Wirtschaft 2l polnische Wirtschaft, v češtině se zase používá sou- 



sloví turecké hospodářství. Všechny se shodnč vyskytují ve významu špatné hospodář- 
ství. Ojedinčle se objevuje i verze cikánské hospodářství. 

Střety v minulosti přinášely vzájemně nepřátelské postoje a z toho vyplývající stereo- 
typy, charakterizující vztahy např. mezi Slovany a Germány, jak to ukazují předcházející 
pnklady. V rámci střední Evropy však najdeme celou řadu dalších méné vyhrocených 
představ, takových, které jen odkazují na to, co je odlišné u toho druhého, nikoli však vý- 
pady a silné negativní tvrzení. O Polácích se tvrdí: Kde sa dva Poliaci zídu, hned sa tri 
stránky vádia; o Mad^arech zase: Uhorský most, německý post a poTská modlitba - to 
málo stoji. Vedle úsloví Čo Slovák, to chlap, má slovenština obměnu již uvedeného rčení: 
Kde Slovenka - tam spev, kde Maďarka - tam hněv, kde Nemkyňa - tam faleš, kde Cigán" 
ka - tam krádež. O Francouzích Němci říkají: Er lebt wie der Hergott in Frankreich (má 
zlaté časy, žije po pansku). Slováci tvrdí, že smolí jako Turek (hodně kouří) či Nemca ne- 
přepiješ, ženu neoklameš. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho... 



* * * 



Výše uvedené folklorní projevy, zejména pokud jde o vztah české majority k Židům 
a Rómům, dokládají jistou uhlazenost, vybroušenost formy, časté je i užití metafor. Jsou 
svědectvím nikoli náhodné výpovědi, nýbrž opakované zkušenosti a dlouhodobého ústní- 
ho tradování. V tom se liší od bezprostředních odpovědí na otázky, získaných napNklad 
pomocí dotazníkové ankety. Ve verbálních vyjádřeních respondentů je zřejmý silnější 
emotivní náboj a výrazný osobní postoj. Z prostudovaného materiálu vyplývají některé 
zajímavosti: 

Nejvíce se k problematice Rómů vyjadřuje slovenština, škála postojů k této skupině je 
také nejpestřejší. Ve slovanských jazycích jsou velmi početně zastoupena rčení a další 
útvary namířené proti Němcům. Přestože má v současné době jen málo Čechů osobní 
zkušenosti s příslušníky židovské minority, stereotypy obsažené mj. ve folklorních proje- 
vech stále přetrvávají v nezměněné podobě, jak dokládá dotazníkový výzkum zaměřený 
na tuto problematiku (typický žid = zatraceně dobrý, nesmlouvavý obchodník: člověk 
s velkým majetkem; musí být u všeho - často je to až nepříjemné; chamtivý, obchodník, 
držgrešle; muž s pejzy, dlouhými černými nebo zrzavými vlasy, v černém klobouku a ka- 
bátě; člověk velmi vychytralý; velmi zdatný obchodník). Protože se řada sociologů a psy- 
chologů ztotožňuje s názorem, že stereotypizování ovlivňuje postoje a chování vůči 
různým skupinám, stává se aktuální hypotéza o vztahu stereotypů a diskriminace. Otáz- 
kou zůstává, zda jsou stereotypy příčinou diskriminace, nebo naopak důsledkem. 



' E. G c 1 1 n e r . Jasné odpovědi nemám. Respekt, roč. 6, 1995, č. 22, s. 12. 

* Srov. V. H u b i n g e r , Lidojedstvi. Praha 1996. 

L. S t o m m a , Obraz Žyda w strukrurze polskich mitów chhpskich. Polska sztuka ludowa, roč. 43, 1989, 
s. 91-92. 

* D. Rychnova, Turecké války v lidovém podání východní Moravy. Národopisný včstník českoslovan- 
skv, roč. 33, 1951,8.36-99. 

^ V. H u b i n g e r , c. d., s. 82- 1 1 (kap. Kanibalismus jako symbol a metafora). 
** Srov. B. W. L o e w e n s t e i n , AA' tí ti druzi. Brno 1997. 
' Srov. polské 2yd dcmno szalbierz. 



' Srov. T. W c g c r , Cizinec v obraze Žida. Antisemitská karikatura v německo-českém diskurzu. In: Gleiche 
Bilder, gleiche Worte. Deutsche, ósterreicher und Tschechen in der Kariicatur 1848 - 1948. Stejné obrazy, stej- 
ná slova, NČmci, Rakušané a Češi v karikatuře 1848 - 1948. Austellunkskatalog. Katalog výstavy. Múnchen 
1997, s. 66-70. 

' Srov. J.Neruda, Pro strach židovský. Praha 1 935. 

'° V písemných záznamech folklorního materiálu je výraz i/í/téméř výhradné psán s malým písmenem, psa- 
ní slova cikán však kolísá. Všechny citované příklady (psané v našem textu kurzívou) však ponecháváme v pů- 
vodní podobč, a to i v těch případech, kdy se neshodují se současnou pravopisnou normou, která udává velké 
písmeno u názvů příslušníků etnických skupin. 

' ' Srov. maďarskou variantu Fél mint zsidó a kereszttól. 

'^ Ne vždy je příslovečný židovský vécný vztah k penězům hodnocen negativné, jak dokládá polské přísloví 
Kochajmy siqjak bracia, liczmysiq (rachujmy siq) jak Žydzi = chovejme se k sobě jako bratři, ale rovnejme se 
jako Židé (srov. české Kamarádi buďme, dluhy si plaťme). 

'*' Rčení přisuzující židovským spoluobčanům slabé Ipéní na víře vychází z faktu, že se jich řada nechala pro 
nesnesitelné životní podmínky pokřtít. To však nebylo křesťanským obyvatelstvem pozitivně akceptováno - 
srov. české Se křtěným židem zase jen do vody... 

'^ Používáme zde termín Rom pro současné spisovné označení příslušníka etnické skupiny, slovníky jej však 
neuvádějí. Slovo Cikán používá čeština v témže významu. V písemných pramenech uvádějících folklorní proje- 
vy se většinou objevuje tvar Cikán. Cigán, Cigán. Stejně je použit v této práci. 

'^F. L. Čclakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Praha 1 852. 

'* Srov. J. Krzyžanowski, Mqdrej glowie došč dwie slowie. Warszawa 1 994, s. 114-115. 

'^ Možné vysvětlení tohoto přirovnání lze najít ve slovenském rčení Cigán sa Hromníc bojí= na Hromnice 
bývala podle pranostik největší zima a Rómové neměli ani pořádné oblečení, ani obydlí; jediné, co je mohlo za- 
hřát, byl rychlý pohyb. 

" T. W e g e r , Die unbekanntern „kleinen" Nachbarn. Vorstellungen der Deutschen von den Tschechen: 
Bilder, Wahrnehmungen und Stereotypen. Letopis, roČ. 44, 1997, s. 8-21. 

" Dotazníky jsou uloženy ve sbírkách Etnologického ústavu A V ČR v Brně, sign. V 62. 

^ Gleiche Bilder. gleiche Worte, c. d., s. 57-59. 



Prameny: 

Čelakovský,F. L.: 1 852 - Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Praha. 

Dotazníky k etnickým stereotypům. Sbírkový fond Etnologického ústavu A V ČR v Brně, sign. V 62. 

G r a f , A. E.: 1956 - 6000 deutsche und russische Sprichwórter. Halíc (Salle). 

Grammatich-kritisches Wórterbuch der Hochdeutschen Mundart mit bestándiger Vergleichung der iibrigen 

Mundarten, besonders aber der Oberdeutschen von Johannn Christoph Adelung. 1 8 1 1 - Wien. 
Krátký slovník slovenského jazyka. 1 987 - Bratislava. 

Krzyžanowski, J.: 1 994 - Mqdrej glowie došč dwie slowie. Díl 1 . Warszawa. 
Příruční slovník německo-český. 1 936- 1 948 - Praha. 

Skorupka,S.: 1 985 - Slownikfrazeologiczny jazyka polskiego. Warszawa. 
Slovník slovenského jazyka. 1959-1965 - Bratislava. 
Zaorálek,J.: 1 947 - Lidová rčení. Praha. 
Z á t u r e c k ý , A. P.: 1965 - Slovenské prislovia. pořekadla a úslovia. Bratislava. 



Prosinec 1999 



OURS IS OURS, OTHER IS OTHER 

(FOLK SAYINGS, PROVERBS AND ADAGES IN THE LIGHT 

OF ETHNIC STEREOTYPES) 

Summarv 

The Czech and Slovák ethnology alreadyfor manyyears dedicates itselfin the generál study of 
identit ies as well as the investigation offolk cul ture as afactor ofethnic identification. To the 
formát ion and preservation ofthe ethnic identity contribute, among others, the stereotypes, i.e. 
schematizations designated to process sociál informations about various groups ofpeople. The 
autostereotypes express the conceptions and attitudes toward one's own ethnic group. 
heterostereotypes toward „ the others ". At present, at the Institute of Ethnology ofthe Academy of 
Sciences ofthe Czech Republic in Brno is inprogress a work on a grant „ The reflexion ofthe Gypsy 
and the Jude in thefolksongsfrom Czech lands " that should become a contribution to the study of 
ethnic stereotypes in Central Europe. The project focuses on the analysis of the texts of the 
folksongs, hutfor use ofcomparison proved important also minor oral genres - sayings, proverhs 
and adages. gathered both in ethnographic studies and various language dictionaries. In the 
process ofanalyzing German, Polish, Czech and Slovák materiál came out similarities as well as 
many differences. The characteristics of the Gypsy and the Jude proved to háve the greatest 
conformity. Compared with direct responses to the questionnaire in the simultaneously pursued 
investigation the folklóre genres showed greater elegance, caused by a prolonged oral 
transmission. The questionnaires reveal discernibly stronger emotional character and marked 
individual attitude. 

There are some interesting conclusions arisingfrom the studied materiál. The Slovák language 
enlarges most frecuently upon the Gypsies and the range of attitudes toward this group is also the 
most varied. In the Slavic languages there are numerous sayings and other genres aimed against 
the Germans. In špite ofthefact that at present onlyfew Czechs háve a direct personál experience 
with the members ofJewish minority, the stereotypes, contained among others in the folklóre, 
persist unchanged. 

Translation: Markéta Křížová 



ČESKÝ LID, 87. 2000, 2 



OHLAS HILSNERIADY V LIDOVÉM ZPEVNÍM REPERTOÁRU 



VĚRA THOŘOVÁ, Etnologický ústav AV ČR, Praha 



Koncem března loňského roku uplynulo sto let od tragické události, která ve své době 
vzrušila celou českou veřejnost. Pověst o ní přerostla nejen hranice regionu, ale i země. 
V lese zvaném Březina v katastru města Polná na Českomoravské vysočině' byla 29. 
března roku 1 899 zavražděna devatenáctiletá dívka Anežka Hrůzová z nedaleké Malé 
Věznice (dnes Věžnička). Z vraždy byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner, nedo- 
učený švec a příležitostný dělník s pověstí místního povaleče. Bez přesvědčivých a ničím 
nepodložených důkazů mu byla přiřčena rituální vražda. Protižidovská nálada místního 
obyvatelstva ovlivnila policejní vyšetřování a Hilsner byl kutnohorským soudem na pod- 
zim téhož roku odsouzen k smrti. Antisemitská nálada v Polné vyvrcholila pogromem na 
židovské domy a obchody, do města se sjížděli novináři, o události informovaly evropské 
deníky^, český a rakouský tisk se hemžil nenávistnými protižidovskými články, karikatu- 
rami a kresbami^. Do případu se vložil Tomáš Garrigue Masaryk, tehdy univerzitní 
profesor, filozofa politik, který pod krycím jménem doktor Boeck dvakrát Polnou navští- 
vil, aby odtamtud vzápětí prchal před rozběsněným davem. Ve svém spisku Nutnost revi- 
dovati proces polenský^ se postavil na stranu Leopolda Hilsnera. Vyvolal tak proti sobě 
vlnu nenávisti a Stvavých útoků části české veřejnosti i tisku a - což ho nejvíc mrzelo - 
také výtržností od vlastních studentů, kteří ho v posluchárně vypískali. Zahraniční i praž- 
ští lékaři však zpochybnili nález polenských kolegů a přikláněli se spíše k verzi, že šlo 
o deviantního (nikoli rituálního) vraha - fetišistu (mrtvé dívce chyběl šátek a růženec),^ 
takže nakonec o rok později dochází z popudu Vídně k novému procesu, tentokrát u kraj- 
ského soudu v Písku.^ Ten ale dospěl ke stejnému verdiktu jako soud kutnohorský - k roz- 
sudku smrti. Císař však změnil Hilsnerovi trest na doživotí a nakonec, v posledním roce 
první světové války, mu dal milost. Nade vší pochybnost můžeme usuzovat, že v Hilsne- 
rově případě došlo k justičnímu omylu, takže zřejmě nevinný člověk strávil ve vězení té- 
měř devatenáct let. Svůj život dožil v bídě pod změněným jménem Heller ve Vídni, 
uštvaný a nemocný, ve věku padesáti dvou let.' 

V období kolem této aféry, všeobecně nazývané hilsneriácia, vzniklo neuvěřitelné 
množství písní, popěvků a potupných protižidovsky zaměřených veršování, plných nená- 
visti a středověkých předsudků, šířících mezi lidmi rasismus a xenofobii. Konec devatenác- 
tého století je obdobím, kdy doznívala v lidové zpěvnosti kramářská píseň a tradiční píseň 
lidová se vlivem dechových kapel pozvolna začínala měnit v píseň pololidovou. V tomto 
stylu vznikaly i písně o Anežce Hrůzové, a to jak po stránce textové, tak i hudební. Diletují- 
cí veršovci skládali své texty většinou na známé nápěvy všeobecně v lidové zpěvnosti roz- 



šířené. V publikovaných sbírkách lidových písní tyto písnč nenajdeme, z estetických 
důvodů podobné výtvory sbératelé vyřazovali. Zato rukopisné sbéry z počátku dvacátého 
století, v nichž je zachycena lidová zpévnost v celé šíři, se jimi jen hemží." Akční rádius pís- 
ní o Anežce Mrůzové a Leopoldu Hilsnerovi míří z centra kolem Polné, zasahuje celé vý- 
chodní, severovýchodní a střední Čechy, česko-moravské pomezí a západní, sevemi 
a střední Moravu (Hanou)*'. Téměř v každé rozsáhlejší rukopisné sbírce z tčchto oblasti na- 
lezneme píseň o zminčné události. Tam, kde sbérateli chybélo hudební vzdělání, zazname- 
nal pouze text, někdy s odkazem na incipit známé písně (zpívá sejako^jindc můžeme podle 
rytmu veršů na nápěv známé písně pouze hádat. Z rukopisných sbírek počátku dvacátého 
století, většinou uložených ve fondech Etnologického ústavu AV ČR v Praze a Brně, v ar- 
chivu Muzea Vysočiny v Polné, v archivu Klubu za historickou Polnou v Polné, Městském 
muzeu v Moricích a Příbrami, Státním okresním archivu v Semilcch a Památníku národního 
písemnictví ve Starých Hradech u Jičína, z kramářských tisků ze sbírek Národního muzea 
v Praze a v neposlední řadě i z vlastních sběrů se mi podarilo shromáždit několik desítek 
různých písní o případu Anežky Hrůzové. Na tomto místě je třeba se zmínit o rukopisném 
elaborátu Václava Meruňky z Dobronína u Polné s názvem Případ Leopolda Hilsnera 
v kramářských ajarmarečnich pisnich^^ , uloženém v archivu Klubu za historickou Polnou. 
Kromě předmluvy obsahuje 35 písňových textů z období hilsncriády, vypsaných jak z fon- 
dů Muzea Vysočiny v Polné a Jihlavě, tak získaných od soukromých majitelů. Podle sděle- 
ní archiváře Klubu Jana Prchala měly být tyto písně vydány tiskem, což se však pro jejich 
mnohdy až příliš vulgární protižidovský obsah setkalo s nesouhlasem většiny klubových 
členů, kteří se obávali zbytečně zjitřených nálad v Polné. 

O silném dopadu hilsneriády na českou veřejnost svědčí fakt, že ještě po stu letech ko- 
lují dosud tyto písně, byť mnohdy neúplné a často se zkomolenými texty, v lidovém re- 
pertoáru. Umělecká hodnota všech těchto písní, které se vyrojily bezprostředně po 
vraždě, je nevalná, jejich neumělé verše klopýtají, autori - veršotepci se nesnaží ani o rý- 
movou asonanci, natož o správný rým. Důležitý je pro ně obsah, plný nenávisti vůči ži- 
dům, kteří jsou různým způsobem napadáni, obviňováni z rituální vraždy a zahrnováni 
výhrůžkami. Autori zůstávají v anonymitě, jsou mezi nimi lidoví básníci, různí veršotepci, 
kten' nikdy předtím nic nesložili a které k tvorbě vyprovokovala zmíněná událost, i lidé evi- 
dentně vzdělanější. Jen ve třech pnpadech se dochovalo jméno autora. Prvním z nich je ves- 
nický písmák Liberát Půža^', v době tragické události padesátiletý, autor textu s názvem 
„Sup a holubice", s textovým incipitem Anežka, chudobné hezké děvče, které světa nepoz- 
nalo ještě..., pod druhou písní s incipitem Byl děsný den mi kolkolem... je podepsán jakýsi 
Čumper'^. V tomto pNpadě však není jisté, zda neběží pouze o zapisovatele či opisovače. 
K autorství třetí písně - Představte sobě, milí křesťané, pri vyslechnutí zprávy ukrutné... se 
prihlásila Marie Šimková z Pohledu u Havlíčkova Brodu (nar. 1 891 ), bývalá dělnice. Píseň, 
kterou jsem od ní zapsala v roce 1960'^, údajně složila se svými kamarádkami ve svých 
šestnácti letech, tedy v roce 1907, když sejí dostala do rukou knížka o Leopoldu Hilsnerovi. 
Text složila na nápěv Harfenice, všeobecně rozšířené kramářské písně s incipitem Blaze na- 
slokrál, blaze na světě... .'^ Autorství zpěvačky, která nesmyslným pověrám o rituální vraž- 
dě pevně věnla, není příliš věrohodné. Poměrně zdanlý text ve stylu kramářské písně 
ukazuje totiž na zkušenějšího a vyspělejšího skladatele a příliš neodpovídá mentalitě šest- 
náctileté dívky. Píseň musela vzniknout mnohem drive, bezprostředně po kutnohorském 
procesu, čemuž nasvědčuje i kramárský osmerkový tisk léto písně s incipitem Pozastavte 
se, drazí křesťané... a podtitulem „Tajuplná děsná vražda v Polné. Tiskem a nákladem Jul. 
Janů v Praze. Zpívá se jako Harfenice" a portrétem Anežky Hrůzové s textem „Anežka 
Hrůzová z Věžničky u Polné, oběť vraha Leopolda Hilsnera". '"^ 




{nahoře vlevo) Obrázek P. Maric i upomínkovou ta- 
bulkou na uaglckou událost na cestf z Polné do Vil- 
ni£ky. - (nahoře vpravo) Mlslo v lese Bfezina. kde 
bylo lilo Antiky Hrůzové nalezeno, je pietnf uprave- 
no. - idole) Hrob Anežky Hrů/oví v Polní, Foio 
V.ThořoválW9. 

{oben links) Blldnis der Hl, Jungfrau Mana mil (ie- 
dachlnisiafel zum Iragischcn Hreignis cnllang dcs 
Wegs von Poloá nach Véžniíka- - íoben reíhls) Die 
Sielle im Wald von BFczina, wo man den Korper von 
Aneíka H růžová fand. wurde pietatvoll hcrgcrichtct, 
- {unien) Das Grab von Anežka Hríizová in Polná. 
Folo V. Thofová, 1999 




^4 br . P I ' 1 1 fnrrr. j 



lá š 



THíd-chf- /e jo-6e^ rni-h' Jt^is-fí-hi, jňiy-M-m-h* 



M^-MM l ^)'J'^ , l l 1^1^ M' ^ 



^'-u/ <*-fr4-ntí^jtífy^rbóé.iíK-h' ht- řo p9-da-vo'm. 







PM'N'M h^j^MŤ/ l M^pM-^ p 



jtsfm-h'i^-n<f'é^ • rn, p^-b^-^-h n€-SM.híiM-fňr-hi, 



jp)„i,).,),i'ii'N'j^M-irj-'vr'rti 






/V'- 



( 1 ) Představte sobě, milí křesťané, 
při vyslechnuti zprávy ukrutné, 
jež vám v krátkosti tuto podávám, 
o soustrast vaši žádám. 

Bliže města Polnéjest malá vesnička 
a v ni přebývala nešťastná matička, 
jen dvě ditky měla, zbožný život vedla, 
to Marie Hruzová. 

(2) Mladší dceruška, Anežka jménem, 
dívka nevinná, pracovitá jen, 

do šití chodila denně do Polné, 

k Blondýně Prchalové. 

Však f^edposlední den, to měsíce března, 

marně čekala ji jest matička doma, 

víc se nedočkala druhé dcerušky své, 

živou ji nespatřila. 

(3) Když na druhý den se nevrátila, 
že má moc práce, matka myslela, 

' ^"^ kdvž do Polné šla. 



domů hned běžela, hořce naříkala, 
zlou předtuchou sklíčená. 
Teprv čtvrtého dne k deváté hodině 
nalezená byla, ukrytá v houštině, 
obličejem k zemi byla obrácená, 
již co ztuhlá mrtvola. 

(4) Představte sobě, drazí křesťané, 
shledání s dcerou matky nešťastné, 
k vypsání bolu pero nestačí, 
matička tone v pláči. 

Tělo dívky bylo jak z mramoru bílé, 
nebylo v něm krve, ni kapky jediné, 
násilím z ní byla krev vycezená, 
tím je vražda záhadná. 

( 5 ) Pilně po vrahu bylo pátráno, 
celé okolí prohledáváno, 
nikde z počátku nebylo stopy, 
kdo by vrahem mohl být. 
Poznenáhlu počala se šířit pověst, 

ze Leopold Hilsncr, žid, pachatelem jest. 



(6) Dne dvacátého, měsíce záři, 
předvedený byl porotě v tváři, 
když se ze svého skutku zpovidal, 
spoluviníky udal. 

Zvlášť Jeden svědek Hilsnerovi doznal, 
osudného dne, že prý u houštiny stál, 
v šedý šat byl oděn, o bílou hůl opřen. 
Jak by někoho čekal. 



(7) Hilsner rozhodně všecko popíral, 
šedých šatů prý nikdy nemíval, 
svátečně prý byl v ten den oděný, 
v šat z látky tmavomodrý. 
Jeho mladší bratr Hilsnerovi doznal, 
že Je Jeho kufřík v synagoze schován, 
v němž prý kalhoty se šedé nalézají, 
které patří bratrovi. 



(8) Pravdivé bylo toto doznáni, 
kalhoty vskutku sou nalezený, 
ačkoliv byly čerstvě vyprány, 
skvrny krve Jevily. 

Usvědčený Hilsner tak malým důkazem 
však byl odsouzený k smrti provazem. 
Po několika dnech byl však odporučen 
milosti panovníka. 



Zajímavé jsou zpčvaččiny poznámky k písni: „ To se tady taky zpívalo Nekupujte vod 
židů... Vorti podřezávali krk... Vorti tu krev potřebovali do macesů nebo asi se v tom kou- 
pali. Do Polný přijel Masaryk apodomek v hotelu v Polný Močuba ho vez ze Šlapánova 
do Polný. Lidi se bouřili, že Masaryk háji Hilsnera, tak ho chtěli vodvizt na posraným tra- 
kari do Šlapánova. Močuba Masaryka v noci zbudil a tajně ho vodvez do Šlapánova a von 
mu pak za to posílal zlat ku každej měsíc. Voni snad by ho byli ty Polňáci utlouklU jak byli 
rozzuřený. Mimochodem je zajímavé, že o této příhodé nenajdeme v pramenech ani 
v literatuře sebemenší zmínku či narážku, ač napi4klad Jiii K o v t u n se o dvou Masary- 
kových návštěvách v Polné podrobné rozepisuje.*^ 

Písné z období hilsneríády se v opisech i ústním podáním šíi4ly do širokého okolí. Pod- 
le styluje můžeme zařadit do péti skupin: 

( 1 ) písné umélé (vétšinou se dochoval pouze text bez nápévu); (2) kuplety (dochoval se 
pouze text); (3) písné kramářské (text s odkazem na známý nápév); (4) písné pololidové 
(text i nápév); (5) písné s pololidovým textem na lidový nápév. Tyto kategorie se často na- 
vzájem prolínají. 

Písné první skupiny jsou umélého původu, jejich vyumélkované verše nesou typické 
znaky sentimentálních básní přelomu století, mají mnoho slok (např. píseň Byl désný den 
mi kolkolem... jich má 55), téžko zapamatovatelný text a jejich nápévy se nedochovaly. 
Prostému venkovskému človéku byly zřejmé cizí, takže se v lidovém repertoáru neujaly 
aústním podáním se nešířily. Svédči o tom jejich naprostá absence v rukopisných sbérech 
lidových písní přelomu 19. a 20. století. Nebudeme se jimi proto podrobnéji zabývat. Pro- 
totypem této skupiny je například píseň s názvem „Tajemná cesta blíže Jiříkova kamene 
u Polné", z níž pro názornost uvádím první dvé sloky: 



( 1 ) Byl děsný den mi kolkolem, 
tu spousta všude kletá, 
vše pro ni bylo zmařeno 
neb k večeru se chýlilo. 



(2) Však Jestli Již není ve světě, 
více ráje není pro mne víc, 
tu přišel mi svůdný skvěle, 
svůdný den vrahů vstříc. 

(Rkp. Václava Meruňky s. 5 1 ad.) 



Stejného typuje i třináctisloková píseň s názvem „Sup a holubice": 



( 1 ) Svatý týden tajuplná doba, 

kdy před lety židovská nám zloba 
světa učitele odňala, 
tu křesťanská duše spěchá k místu, 
tím by celá Spasiteli Kristu 
v modlitbě se vroucí oddala. 



(2) Anežka, vesnické zbožné děvče, 
která světa nepoznala ještě, 
jehož ženichem byl Kristus Pán, 
domovem mu byla chudá chatka, 
potěšením stará dobrá matka, 
a zábavy místem - Boží chrám. 

(Rkp. Václav Meruňky s. 51 a 19) 



Některé umělé texty vznikly na nápěvy známých písní. Tak na melodii oblíbeného do- 
bového šlágru Vesničko má pod Šumavou... vznikla nepříliš povedená parafráze Vesnič- 
ko má pod Březinou...: 

Štěstím, blahem a penězi nám podroben byl lid 
a prvním pánem po Bohu byl v našich viskách žid. 
Zbytečný byl pan učitel, veksle uměli psát, 
a ve vejpalně mluvili, jak neučil pan farář znát. 
Vesničko má pod Březinou, tys naší kletbou jedinou, 
jak v pohádce o tobě sním, až pohltí tě černý stín... 

(Rkp. Václava Meruňky s. 50 ad.) 

Co se týče kupletů, zaznělo jich několik z jeviště polenského ochotnického divadla^ jak 
je uvádí Václav Meruňka, v lidové zpěvnosti se však rovněž neujaly. Byly složeny příle- 
žitostně, měly jepicí život a jejich nápěvy se nedochovaly. Text následujícího kupletu na- 
ráží na skutečnost, že Hilsner pod psychickým tlakem, blízký zhroucení, se ve vězení 
rozhodl pro falešné přiznání k vraždě, navíc s uvedením dvou údajných pomocníků, po- 
něvadž doufal, že hrozící trest smrti vzhledem k přiznání bude zmírněn alespoň na doži- 
votí. Tento trik však soud odhalil a Hilsner byl navíc obviněn z křivého svědectví. 



( 1 ) Hilsnerleben, aj vaj vaj, 
cos to, synku, udělal? 
Celý svět teď o nás mluví, 
zle se na nás mračí goji, 
a to víš, 

že to všecko zatušovat 
nejdejiž. 

(2) Hilsnerleben, aj vaj vaj, 
to ten celej českej kraj 
gojimijsme obírali, 
žádný kšeft nám nebyl malý 
a dnes vaj, 

tys nám na tom velkou kanu 
udělal. 



(3) Hilsnerleben, sprostáku, 
cos udělal, hlupáku? 
Znáš z Talmudu zlatá slova 
a to nevíš, že se nemá 
žádný žid 

odgojima nikdy nechat 
polapit? 

(4) Hilsnerleben! Ostudo, 
nešikovná obludo, 

celý svět jsme blamovali, 
nevinným jsme tě dělali 
a tu- máš, 

ty se až už po rozsudku 
sám přiznáš? 

(Rkp. Václava Meruňky s. 71-72) 



Kuplet s názvem ,Jak se to rýmuje" útočí na T. G. Masaryka (dr. Boeck): 

Židi, sejr a chalupník? 
Jak se to rýmuje! 
Židi jsou teď hrdí. 



sejr zas tuze smrdí, 
tak se to rýmuje! 
Vůl, zima, doktor Beck [sic], 
jak se to rýmuje! 
Zima přišla zase, 
vůl se Často pase, 
doktor Beck je prase, 
tak se to rýmuje! 

(Rkp. Václava Meruňky s. 36) 

V druhé poloviné 19. století pronikl do ústního podání dobový politický kuplet s ná- 
zvem „Nikdo si nevšímá" a s incipitem Jel sedláček pole orat..., často zpívaný až od druhé 
sloky začínající slovy Na Staroměstské radnici plno hovoru... Kuplet kritizuje negativní 
jevy v soudobé společnosti. V době hilsneriády byl rozšířen o dvě sloky týkající se Hil- 
snerova případu: 



(5) Hilsner sedí na Pankráci, 
sám si notuje: 

Proč jsem tenkrát v tom háječku 
Anežku zabíjel? 
Pro jednu křesťanku 
tolik let sedět mám, 
ztratí se jich na tisíce, 
žádnej si nevšímá. 



(6) Každej žid má velkejjřňák, 
ten mu pasuje, 
když on přijde do hospody, 
hned noviny čte, 
když přijde k odstavci 
Anežky Hrůzové, 
tu to s ním nemile trhne, 
pryč upaluje. 

(Píseň je uložena v Městském muzeu v Ho- 
řicích v Podkrkonoší, sign. BH 820/2). 



• < r*"^ 



Písně třetí, nejpočetnější skupiny, nesou typické znaky kramářských písní. Naturalisticky, 
v mnoha slokách líčí hrůznou událost - vraždu, začínají většinou oslovením posluchačů (Po- 
slyšte, drazí, chviličku.... Pozastavte se, drazí křesťané.... Slyšte, drazí lidé, málo., aj.) a končí 
moralizujícím či poučujícím závěrem, např. Proto, drazí věřící^ buďte vždycky všímající^ 
dejte pozor na svou krevy každý žid je jako lev!'* Nápěv u těchto písní hraje podřadnou roli, 
mívá stupnicový charakter, často používá rozloženého trojzvuku a četných melodických prů- 
tahů a legat, odpovídajících různému počtu slabik v jednotlivých verších. Typický je závěr 
kadencující přes čtvrtý na třetí stupeň, kdy na poslední dva tóny se váže pouze jedna slabika 
textu. Kromě doslovného přejímání nápěvů známých kramářsb^ch písní (Harfenice, Na hra- 
nicích města německého..., V samotě když sedím a se soužím... Jeden kaprál od hulánů... aj.) 
jsou některé melodie kontaminovány několika různými nápěvy kramáj^kými, kostelními, 
umělými, pololidovými i lidovými. Tyto písně se vyskytují v četných rukopisných sbírkách, 
v rukopisných zpěvm'čcích, šířeny jsou kramářskými tisky. Jedním z nejstarších je osmerko- 
vý tisk vydaný v Augustově nakladatelství v Litomyšli'^ o čtyřech stranách, na titulní stránce 
s portrétem Leopolda Hilsnera, vydaný brzy po události s názvem ,4^íseň. Senzační vražda 
v Polné" a s odkazem „Zpívá se jako: Na hranicích města německého". Tento nápěv patřil ve 
své době, tj. v druhé polovině 19. století, jedné z nejrozšířenějších kramářských písní, která 
zlidověla a v repertoáru lidových zpěváků se udržela až do současnosti. Jejím autorem byl 
pražský písničkář a kolovrátkář František Hais (1818 - 1897), jeden z nejvýznamnějších 
představitelů doznívajícího období kramářského zpěvu. Píseň vznikla kolem roku 1850 
a Hais v ní využil nápěvu německé písně Heinrich schlief bei seinem Neuvermahltcn... Autor 
textu o Anežce Hrůzové tedy použil nápěvu, který byl v té době všeobecně známý.^^ 



je i'p i t i ;'MM.j>i 1 1 u-" p 






S 



fíém bo-kň-slxm^-c/'' ňu^ tdt íSd Hil-íňerstú/^-nn sou- 



V- A/ éo ^ hó' hói- ň0y J»- ói/ ésí/v^ a - Wf , 



^tq-hy io - hů' boj- fioy ;í»- 64/ d/v^ a - 



( 1 ) Po vši zemi rozlétla se zpráva 
o děsném polenském zločinu, 

kde žid Hilsner se syými soudruhy 
bohabojnou zabil dívčinu. 

(2) Dospělou již dceru matka měla, 
v stáří být jí měla podporou, 

ta o život byla připravena 
drzých vrahů rukou zločinnou. 

(3) Hilsner Leopold, ten ve svém mládí 
vyučit se obuvníkem měl, 

kdo a čím jsou jeho kamarádi, 
u soudu nikdy nepověděl. 

(4) Hruzová se v Polné učila šít, 
odtud Hilsner ji předobře znal, 
věda, že skrz les jít musí domů, 
tam ji zabít sobě předsevzal. 

(5) Nato se soudruhy svými v lese 
na Hrůzovou čekal u cesty, 
by se na ni krvelačně vrhli, 
až jim tudy přijde v ústrety. 

(6) Klidně od Polné jde dívka domů, 
mysl zbožnou, nic ji neruší, 
vždyť nepřátel neměla pražádných, 
že tu posledně jde, netuší. 

(7) V myšlenkách na domov přijde k lesu, 
který Březina se jmenuje. 

netuší, že životu jejímu 
bídná cháska konec osnuje. 



(8) Malou chvíli teprve šla lesem, 
vtom provaz na krku ucítí, 
vrazi na ni v lese vyskočili, 
dívka ví, že jde jí o žití. 

(9) Zoufale se brání zákeřníkům, 
kteří seji snaží přemoci, 
kamením a holí do ní bijí - 
ona nikde nezří pomoci. 

( 1 0) Pod ranami brzy k zemi klesá, 
pozbývajíc svého vědomí, 
dlouho-li pak vrazi rozzuření 
odpor slabé dívky nezlomí? 

(11) Oděv z ní všechen strhali 
mezi tím smrtelným zápasem, 
štěstí rozlíceným vrahům přálo, 
nikdo v tu dobu nešel lesem. 

( 1 2) Potom krk jí nožem podřezali 
a v lese ji hustém ukryli, 

by však zločin déle byl utajen, 
větvemi ji celou pokryli. 

(13) Představit si matky naříkání, 
když hroznou tu zprávu slyšela, 
dcera, v niž naděje své skládala, 
zavražděna před ní ležela. 

( 1 4) Děsný čin však dlouho nebyl tajným 
spravedlnost zločin odkryla, 
policii vrazi se ztratili, 

jenom Hilsnera se zmocnila. 



(15) Postaven byl za to před soud z lidu, 
kde dokázáno, že jest vrahem - 
za to spravedlivě odsouzen byl 
k zasloužené smrti provazem. 



(Kramářský tisk uchovává Vlastivědný ústav 
v Olomouci, jeho kopii Národní muzeum v Praze 
a Okresní muzeum v Příbrami.) 



Ve shodném znčni zapsal tuto píseň o několik let později z ústní tradice v roce 1907 na 
Ilořicku v severovýchodních Čechách sběratel Josef Pešek (1878 - 1958). 
Na stejný nápěv se zpívala píseň: 

( 1 ) Na hřbitově tělo mučednice 
pod hrudami těžké země tli, 
duše jeji jako jasná svíce 
s hvězdičkami na obloze dli; 
zloba židů po tvé krvi prahla 
a to v květu krásné mladosti, 
přehrozná smrt na tvůj život sáhla, 
zničena jsi vraha krutosti. 

(Muzeum Vysočiny v Polné, sign. Po-FS 4795 1 ) 

Píseň má šest slok a je datována 20. květnem 1 899, tedy necelé dva měsíce po vraždě. 
Typickou kramářskou písní je také píseň Slyšte, lidé, ty noviny..., zpívaná na kramář- 
ský nápěv Jeden kaprál od hulánů... 




]. iiMiM^-i^Mrr'r'i' i r'r'i i |'j 




f/yf- h, li' ^é, ^y ^c-i^i -yt/ o mM' et€ d/tř- ct Ře- ytň- n^ 






J^l (¥uj ^ft-iřoř ítĎft-a - 




^ 



kt se ^n>k 'f>€^ fro' fif - 



/Q - 



(1) Slyšte, lidé, ty noviny 
o mladé dívce nevinny, 
jak svůj život skončila, 
jak se hrozně trápila. 

(2) Ze šití šlo mladé děvče, 
ve dne světlo bylo ještě, 
skrze les po pěšině, 
sama a jen jedině. 

(3) Tu vyběhl raubíř smělý, 
„ nezabiješ ", zákon velí, 
v té chvíli on zanedbal, 
do hlavy jí ránu dal. 

(4) Holka vzkřikla. „I pro Krista", 
tahle rána byla jistá, 
skácela se jako trám, 

žádnej přitom nebyl tam. 



(5) Klesla jako hvězda hned, 
na zemi byl tenkrát led, 
potom jako divý ras 
hodil jí na krk provaz. 

(6) Vytáh ' kudlu jako pilu, 
každou přeřízl jí žílu, 
stalo se to u smrku, 
měla ránu na krku. 

(7) Tak z ní stáhl všecky sukně, 
ptáci kolem pěli smutně, 
jenom nestáhl ji z bot, 
krve nezůstal v ní lot. 

(8) Přišli jsou z okresu páni, 
dali na ní rozepsání, 

do truhly ji vložili 
a domu se vrátili. 



(9) Pan doktor měl mnoho práce, 
měl odřený celý ruce, 
neboť měla mnohý flek, 
jak řek' doktor MichálekV 

( 1 0) Pohřeb měla slavný vele, 
zástupy tu stály celé, 
bylo lidi jako much, 
k mrtvé byl veliký ruch. 



(11) Jak jsou po vrahu pátrali, 
mnoho se futirovali, 

až tu najednou, vida, 
chytli za krk žida. 

( 1 2) Proto, drazí věřící, 
buďte vždycky všímající 
dejte pozor na svou krev, 
každý žid je jako lev. 

(Muzeum Vysočiny Polná sign. Po-FS 47951 
s. 8 - 9. Opis rkp. Václava Meruňky s. 1 8.) 



Na stejný nápěv se zpívá i píseň Slyšte, drazí lidé, málo... Je to týž nápěv, který otiskli 
Bedřich Václavek a Robert Smetana ve spojení s kramářskou písní Poslechněte, lidé, 
málo, /co se někdy vpravdě stalo /v městečku Limperku malém, /sedům mil za Choti bo- 

22 

rem. 



( 1 ) Slyšte, drazí lidé, málo. 
co se v městě Polné stalo, 
hrozné velké neštěstí 

na Karlově náměstí,^^ 

(2) Židy stihl krutý osud, 
ruka se mi chvěje dosud, 
lid ten zcela nevinný 
trýzněn byl bez příčiny. 

(3) Dav se přihnal s velkou mocí, 
ozbrojený v temné noci, 

ani měsíc nesvítil, 
byl by bolest pocítil. 

(4) Kameny jak mlýnská kola, 
házeny do oken zdola, 
Rézi strachem umrdlá, 

za kamny se uprdla. 

(5) Tak to hrozné mordování 
trvalo až do svítání, 
všude samé sklo a krev, 
každej vraždil jako lev. 



(6)5 policajtem žid šel domu, 
trefili se právě k tomu, 
když mu někdo opodál 
cihlou pokoj luftoval. 

(7) Ráno židovští předáci 
sepsali hned suplikaci, 
poslali s ní Ludvíka, 
obratného řečníka. 

(8) Žid ujíždí jako střela. 

zem se pod ním chvěje celá, 
na hejtmanství do Brodu 
přednést jejich nehodu. 

(9) Tu před pána řeční směle: 
„ Pojďte, chraňte Izraele, 
zle v Polné se židy, 
upadneme do bídy. " 

Atd 



(Muzeum Vysočiny v Polné, 
sign.Po-FS 47949 a 47951) 



Píseň, která líčí polenský pogrom na židy v důsledku obvinění z rituální vraždy, má 
celkem 55 slok, nese název „Republikánská", s podtitulem „Vyvrácení Jeruzaléma neb 
židovská deputace do Německého Brodu". 

Rozsáhlá je i skupina pololidových písní, jejichž nápěvy jsou často kontaminovány po- 
pěvky z oblasti městského folklóru a různými odrhovačkami. Typické jsou pro ně sek- 
vencovité melodické závěry postupující od citlivého tónu k tercii, zdůraznění citlivého 
tónu a těžkých dob taktových. 

Nápěv následující písně nese typické znaky pololidových písní, zatímco text se pohy- 
buje v kategorii kramářské písně: 




1 i'l M, Ml I 1 1'^. 1 1 1'!' 



7h-s//S' H, ^ro' sn'^ cÁ(/i7- c7c''^ tte^ ja ya/?^ fso- 



i- M M l i '.- l i 



^/- i/tín9 V- -sn^c^' ^^ ; o 'At:>iL - /;^ Vn? - ^</ 



i 



^^^ 






s 






t 






A- ob - í// ^ ^ - ^ _ /7í;/- cl</ ///'/-- Xňč' ^ - 



(1) Poslyšte, drazí, chviličku, 
já vám zazpívám písničku 
o hrozném vrahu židovi, 
Leopoldu Hilsnerovi. 

(2) Jak on dévušky miloval, 
hubičky na nich loudíval, 
třeba ničeho nedostal, 

lézt přec za němá nepřestal. 

(3) Hrůzu Anežka z Věžničky 
bydlela u své matičky, 
do Polné lesem chodila, 
cudná panna ještě byla. 



(4) Hilsnerovi se líbila, 
její cudnost ho pálila, 

do lesa on tam za ní vlez '. 
že tam je. však ani nehles '. 

(5) Co s ní učinil v rychlosti, 
zastřeno rouškou tajnosti, 
neboť Anežka Hrůzová 

v rošti mrtvá nalezena. 

(6) Hlavni svědek Petr Pešák,^^ 
ten musel být zrakem fešák, 
neb Poldu u lesa poznal, 

jak se tam s dvěma chlapy belhal. 



(7) Polda se šklebí velice, 
kouká jak zmoklá slepice, 
vidí, že špatně pochodí, 
a že si nic nevysoudí. 

Další text si již zpčvačka nepamatovala. (Zpívala 
Fílomena Zitová, nar. 1 885, Březí, okr. Žďár nad 
Sáz., 1960, Sbírka Thoix)vá - Spilka.)^ 

Manželé Vycpálkovi (Vratislav Vycpálek a Zdeňka Vaňomá) zapsali v roce 1954 ve 
Vrapicích na Kladensku od zpěváka Bajera píseň se sentimentálním nápévem, který vy- 
věrá z pololidové dobové melodiky. Refrén včetně textu byl zřejmě převzat beze změny 
z jiné písně, má instrumentální charakter a zřejmě původně tvořil instrumentální závěr de- 
chové kapely k určité písni.^^ 








A-nei-a /írtH-iy ^ /^"-Xč"' k/ 



éy-dk-Jíf 



J NIM \\ I ^ i [ I r i I 



v Si(^ M' ň'ó'- ty, 



dc %l- hé /^' ^^ 



^yV\\\[\^ [\i ^ 



cho-di- /o^ ^íóm^hcu Mc$^' ^cu //ir- te i/- /^ . 



1 1 f i i- 1 1 1 vii" 11 1 fii 

TUT^t TI Ti. Z ' 7 ..• " 



fíÍ'Síc jde da/f $ň rskc-Jbo ^/^ co u-S/Z-ťéi^/^ 



u 



í 



fy ňe.^ 1^0 - Iři. 



^ 



Anežka Hrůzy z Věžničky 
bydlela u své matičky, 
do Polné lesem chodila, 
zbožnou pannou jistě byla. 



Refrén: Měsíc jde dál, 
on všecko ví, 
co uhlídal, 
to nepoví. 



Sbératel k písni poznamenal: „ Zachytil jsem z dětství část písně o Hilsnerovi. Víc se mi 
nepodařilo, ač jsem o to léta usiloval. " Příkladem kontaminovaného nápěvu je následují- 
cí píseň, v jejímž textu můžeme vysledovat vlivy jak kramái^ké, tak i kostelní poezie. Po- 
čátek a závěr nápěvu připomíná lidovou Zahučely hory, zahučely lesy... a střední část 
lidovku Co jste, hasiči, co jste dělali... 






^ , , — k_ — ►.- — fcs , — I I . 



^i-* I' t/ 1: 1. I f I ŤiH^rH )\ 

^ 7Z Z íl 77' ^^^ 7^ V^ 77/ ^^ 



fai o^ hQ S€ 



U I I' I 



X 



shi/ 






eet J>/i -^/ 



"^Bl 



jdi 



0-^0 



( 1 ) v tom posvátném tichu 
kráčí z města panna, 
jak ona se shlíží, 

že se večer blíží, 
že jde ona sama. 

(2) Když jde ona sama. 
šeptá modlitbičku, 
k Pánu umučení, 
mám zlého tušeni, 
chraň milou matičku. 



/ 



^ 



Si?' nfo 



(3) Chraň milou matičku 
ode všeho zlého 

a tatíčka v hrobě 
vezmi. Pane, k sobě. 
tam do ráje svého. 

(4) A tak kráčí dále 
dušinka ta zbožná, 
však v lese Březině, 
na děvče nevinné, 
smrt se strojí hrozná. 



(5) Smrt hroznou strojili 
krvelačni židi, 
nástroje vražedné 
a židy šeredné 
Anežka jiz vidi. 



(6) Anežka viděla, 
hrůza ji objala, 
co chcete ode mne, 
vy plémě šeredné, 
stříbro nebo zlato? 



(7) Stříbra ani zlata, 
jenom krev nevinnou, 
trhali ti dravci, 
tak jako krkavci 
holubénku sivou. 

(Zpívala Filipka Vokounová, 30Ietá, Pavlov u Velkél 
Meziříčí. Sbírka Alžbéta Malá - Vidláková, 1930.f 

Píseň V Kutné Hoře... má vyloženě taneční charakter (zapsali Vycpálek - Vaňon 
ni 1954 ve Vrapicích na Kladensku), zejména její refrén připomíná menuet:^* 







y i^uf.tti Ho-ř^ 



b//soei-xt-iy!' ^ Jbbo-hra-ii^je 



T 



, t j I J ^j-^-.i i 1 I i I 1 ^ 



od- SOU' >Le.- fy ^ ;fe /)e-h// scím ^n irrc^ckiz-fv^ 



1 ^ i-i[j.'.i.in p 



Jt jB/is-fe-n/. AJ i^^,i^J,if''^ehu-bt.-ne/\ 






I 



ýré'seisej. 



'&f V ^2/; ^' ''S^ 



i 



^^ 



Jh^-cf)/- ^e ^ 









ÍQ ~ Acc/ . 



/ 



i 



( 1 ) v Kutné Hoře byl souzený, 
k popravě je odsouzený, 
že nebyl sám při vraždě této, 
je zjištěný. 

Aj vaj, vaj, žide hubenej, 
třeseš se jako sulcovej, 
aj vaj, aj vaj. Jáchyme! 
Aj vaj, vaj, žide hubenej, 
třeseš se jako sulcovej, 
aj vaj, aj, vaj, I saku! 



(2) Bylo jich tam ještě více, 
dočtete se v Politice, 
a že se myjí v křesťanské krvi, 
dozvíte se. 

Aj vaj, vaj, žide hubenej, 
třeseš se jako sulcovej, 
aj vaj, aj vaj, Jáchyme, 
aj vaj, aj. vaj, žide hubenej, 
třeseš se jako sulcovej, 
aj vaj, vaj, Isáku! 



v průběhu doby byly mnohé texty zapomenuty a v lidové zpěvnosti se udržely pouze 
výrazné sloky, které zpévákům, kteří již tragickou událost nepamatovali, znčly poněkud 
směšně a pokládali je spíše za jakousi satiru. Tak je tomu např. u písně Hilsner zabil Hni- 
zovou..., kterou sběratelé zachytili v několika variantách, což svědčí o jejím mimoi^dném 
rozšíření a značné oblibě. Jedna ze zpěvaček. Karolina Votavová (7 1 let) z Rozdělova na 
Kladensku, uvedla, že píseň se kdysi zpívala celá, ale byla prý později zakázaná, protože 
„ u soudu hájil Hilsnera Masaryk, který ho vysvobodil že nebyl voběšenej**. Obě varianty 
zapsali Jaroslav Markl a Dagmar Palátová v roce 1 953.^^ První z nich má primitivní nápěv 
založený na jediném motivu a ovlivněný dechovkou. 




ě 






1 '> 1 1' 1^ T' r^ 



Míí-snerm>-M Mr<I - Xc - f^, ft^ e/m - din - ^ 




'>' i .i'.. 1 1 j. j:í,ib 



W - bo ' ^OU f 



o- ho reJb' /q^ te/o Jm 




M'-S I II. l'|. If IM \'^ I 



pt-rc^ óy- /o Js/u-A/ůif 4?//- yc - /^. 



Hilsner zabil Hrůzovou, 
tu chudinku nebohou, 
ona řekla, kdo jim pere, 
byla ztuhlou mrtvolou. 

Druhá je po melodické stránce typickou pololidovou písní. Její první část kopíruje sen- 
timentální píseň, na přelomu století obecně rozšířenou v lidové zpěvnosti po celých Če- 
chách s různými texty, např. Nad Prahou měsíček spanile vychází...^® nebo Chovejte, 
matičky, chovejte synáčky... aj. 



rt r,i> M j. ^ 



E 



V ]' iTp 



fíí7- sner Jmt - i// Jfttí - A? - i^ou^ -h cJx/- clťn - Jtu 



-z^ 



T 



V- 



m- ho - hou^ 



^ ' ť^M , ^1-:^ 




o^-zíO f^VJb'/ú, /xiojyn?b^-in^^ 






Na první nápěv z těchto dvou písní se pravděpodobně váže i text další písně U Polné 
a Věžničky..., kterou sbčratelka Amálie Rutinová zapsala bez nápěvu, ale rytmus verše 
s tímto nápěvem plně koresponduje: 



(1) U Polné a Věžničky 
křížujou se cestičky, 

po nich chodí Polda Hilsner, 
když šel žebrat kralicky. 

(2) Ale nejen kralicky, 
ale také holčičky, 
ale o kterou zavadil, 
poslal hned na hvězdičky. 



(3) Nejdřív poslal Klímovou^ ' , 
pak Anežku Hruzovou. 
obé dolu pohlížejí, 

jak to s Poldem vyvedou. 

(4) Polda sedí za mříží, 
na nebe jen pohlíží, 



(Další text si již zpěvačka nepamatovala. Zpíva- 
la Hamplová, Dolní Lánov okr. Semily, bez 
data, sb. Amálie Kutinová, rkp. uložen v pozůs- 
talosti sbératelky v Literárním archivu Památní- 
ku národního písemnictví. Staré Hrady u Jičína.) 



Následující dvč varianty jsou rovněž dechovkového charakteru. První zapsal Vladimír 
aibusický v Hnidousích na KJadensku v roce 1 956 od Rudolfa Maršíka (nar. 1 884)/^ Ehnhá 
oka je často spojována s nejrůznějšími písněmi z hilsneriády a těšila se nebývalé oblibě. 







Hil-SňCriQ' iH /fru-^o- ^ot^^ ifu 4'^^'^ u- óc- 




>Mi> \v\'^'\'Um 



/foo ^ ^^ řet'/o, 



téfojém Ue-f^- ^-/^ c/i/acf'*iou 



"m 



* — Q- 



( 1 ) Hilsner zabil Hruzovou, 
tu Anežku ubohou, 
a než řekla, kdo jim pere, 
byla chladnou mrtvolou. 



(2) Nekupujte od židů 
cukr, kafe, cikorku, 
neb oni nám zabili 
v Polný křesťanskou holku. 



Stejnou píseň zapsala také Irena Janáčková téhož roku v Nové Pace.^^ Sběratel Josef 
manuel Jankovec nadepsal svůj zápis z třicátých let dokonce jako píseň ,^ertovnou'':^^ 



í 



n-x-^Xi-^A.^ 1=^ 



í 



z=r 



í^ 



y »' 



1>1>|IMM 







ťt^ II |, 



> M>l>|l>MI 



lí^Xtié '/o : , /údo jim ht -re ? 

> 1' ^' \ II 



te" óir- M 



Na přelomu století všeobecně rozšířená pololidová píseň Já mám trakař novej, vozím 
na něm volej... doznala v době hilsneríády, jak poznamenal sběratel František Homolka 
v roce 1906, této textové obměny: 




:}q' mam tf^- Mt ^o - t€/^ 



étojg'Cře/' 




>'. i '^ ii.iJ'ii^ 




f f \V V ' 



Ao/- /hQ Jooeí' re. - seo- // 



^ 



/t,rat/ )f /7*' Iry-ČO' CO' // 




f-j-v-f 



/ 



čf^ ó^ /^e- s^nr-cíz- 



Já mám trakař novej, 
každej žid je zloděj. 
Holku podřezali, 
krev ji vycucali, 
aby nesmrdéli. 

Zpíval Václav Kohout, Dřínov (Kralupsko).^' 

Obdobný text byl známý i na Moravě, kde jej zachytil Bohuslav Indra v Bohutíně na 
Šumpersku (bez data) a uvedl: „Zpívala bohutinská chasa v době Hilsnerova procesu 
aponem. 

Já mám tragač novej, 

každé žid je zloděj. 

Divku zavraždili, 

křiv z ni vycucali, 

aby nesmrděli. 

Na stejný nápěv vznikl i nenávistný text Když jde žid na pivo..., v závěru vyzývající 
k pogromu na židy:^^ 



(1) Když jde žid na pivo, 
má nohy nakřivo, 
nos má na Iři coule, 
oči jako koule, 
počkej ..židovino ". 



(2) Když jde z hospody ven, 
smrdí jako jelen, 
lidi, utíkejte, 
ať se nezalknete 
tím židovským smradem. 



CW fn ni/ím tr/thnř nrt\u>{ 



(Rkp. Václava Meruňky s. 22 - opis. Originál Mu- 
zeum Vysočiny v Polné, sign. Po - FS 4795 1 s. 6.) 



Na týž nápěv vznikl i text značné epické šíře: 

(1) Ten Polda Hilsnerů 
zabil hezkou děvu, 
šla k Malé Věžničce 
po lesní pěšince 

na Škaredou středu. 

(2) Porazili na zem, 
krk podřízli nožem, 
jeden misku držel, 
druhý dělal košer, 
třetí běhal kolem. 

(3) Holka leží v lese, 
krev už se pryč nese, 
nesou ji židáci, 
jsou to košeráci, 

k Vídni ujíždějí. 

(4) Četníci běhali, 
po vrahu pátrali, 
Poldíka sebrali, 
do basy ho dali, 
hned ho vyslýchali. 

(5) Polda všecko zapřel 
přiznati se nechtěl, 
že nic neudělal, 

ti dva druzi neznal, 
by jen trestu ušel. 



(6) Frýdáček se směje. 
Gráfa na dvůr vede 
a tam se ho optal, 
jak ste to udělal, 

že už krev nesete? 

(7) Graf mu na to praví: 
Právě jako vloni 
holku jsme zařízli, 
krev jsme zachytili, 
teď ji vezou k Vídni. 

(8) Fůrich stojí venku, 
slyší tu novinku, 
jak to Graf povídá, 
že se věc zdařila, 
zeje vše v pořádku. 

(9) A ten Heřman Bašu 
ku dráze nes 'tašku, 
krve byla plná, 

to ví celá Polná, 
každý to dosvědčí.^* 

(10) Počkejte, vy žide, 
vám se zle povede, 
až se to dosvědčí, 
s vámi se zatočí, 
Egypt vás nemine. 



(Muzeum Vysočiny v Polné sign. Po - FS 4795 1 
s. 9 - 10, opis rkp. Václava Meruňky s. 21 .) 

V ústním lidovém podání se nejdéle udržely krátké pololidové a lidové popévky, které 
/odnč byly asi součástí delší písně. Nejrozšířenější je popěvek Nekupujte vod židů..., vy- 
kající k bojkotu židovských obchodů a objevující se v četných variantách i jako součást 
ných písní ve všech zmíněných regionech. V roce 1908 zapsal František Homolka ve 
»yni na Kralupsku píseň, která se dokonce hrávala v hospodě „při muzikách" k tanci :^' 




í 



Pl [M M. i f 



í 



^ 



J3 



//e-étt/^hy-/^ iřod žťciu mpU' Jtu, /^cu-ttf^ é^^ jBo^b// 




Mi l ' r 



f1~l' L' 1 l il ^ 



I I I I . 1 1 ■ ■ . I I 1. K J V-i 1 1 



^\"'-i ' i i .iiti i r ^( 1 1 1 



^^ A V^ i^S'tan'iéx>i4 trrtt/^ A/ ^'^ *^\ 




v T'!^ v\\\ \ \ \ \,y\,^' ^ 



^ 



' v 'i- . ~T ''_ 



rTŤ-TŤ- rH^ 



ž/' ^í/. 5^ ^5^/ Jo' -ch^' ^ f J&'. c4^-^ / 



Nápčv první části písnč je téměř totožný s lidovými tanečními popftvky Jž mám rád tu 
kudrnatou Káču... a Když jsem jel do Prahy pro hrách... Druhá část pfsné připominá ná- 
pčv tance rejdovák s texty Učte se, dčvčátka, učte se rejdovat..., Letéia husička, letéla přes 
pole.... Když jsem šel do nebe, stavil jsem se v pekle..., které najdeme v našich klasických 
sbírkách lidových písní (Erben, Holas, Jindřich).'^^ Tyto zápisy pocházejí z Berounska, 
Chodska a jižních Čech. V Jihlavč jsem v roce 1 960 zaznamenala od zpévačky Josefy Mi- 
nářové, tiar. 1894, píseň V tom polenském lesíku.. .,'^^ jejíž třetí sloka je další variantou 
uvedené písnč. Zpčvačka uvedla, že seji naučila ve svých šesti letech, kdy se obecné zpí- 
vala v rodném Vatínč u Ždáru nad Sázavou. Melodie je pololidová, varianta popévku Ja- 
nek můj vozí hnůj...'*^ 



/H/€gro 




Tr[TjvTTjx^YY\ prrri i j i 



/^po - Itň ' stiň. Iq-s/- au4 sřo- /Q se A>^ rraí- 4<^^ 






»,^bi- // hm A-ncx-Jtu/ fn A^dcy^xéa' lon-cí^. 



( 1 ) V tom polenském lesíku 
stala se tam vražda, 
zabili tam Anežku 
ta židovská banda. 



(2) Odsoudili Hilsnera 
jenom pro legraci^ 
aby lidé nedělali 
žádné demonstraci. 



{ 3 ) Sekupujme od židů 
cukr. kafe. mouku, 
protože nám zabili 
modrookou holku. 

V roce 1956 za/namenala v Přibyslavi Irena Janáčková píseň: 



43 




^ 



^'^]rnjv^y vp i i 



5-. F*-r- 

.VC - ^v - /ícy - /ř oct >,- dJ cu-tr, ta -fe , i»9t, - ttf. 



^^^^rtr^V^^ ]\ V V ^' i^^ i Jll 



^^4- ^ -i^ ^ — *^ — r— -r — K 

( 1 ) Nekupujte od židů cukr, kafe, mouku, 
zabili nám Anežku, modrookou holku. 

(2) Doktor Baxa pašák jest. ten ji obhajoval 
Ouředniček, Masaryk, ti se musej schovat.^ 

Varianty této písnč byly zaznamenány na Novopacku a v Rozdělovč na Kladen 
Z první poloviny 20. století pochází záznam Rudolfa Hlavy ze Semilská se zkomolei 
incipitem Ti kolínští židi... (správně má být Ti polenští židi...):^^ 



5= 



f^ 



4P 



7? ho. 






afo 






\ 



5-^ — í-*- 



-t 1 — ^ 



VH 



3 



IK 






etik - //• <:/ 



s 



yi- li. 






f^€- A. 



ř, Pb^M MM I rf'r'M J g 




N€,'hu-f>*^j'řt, od yti- céu k/9' f€ f Cu' kr^ mou-^. 



i 



U^ M [I I ' ^ 



í 



í 



ja: 



^ 



/7^^ O' hi yQé?f 3^' éi'' ii ^ů-a/rm-o-ALOt/ JíO/'JtQ 



Ti polenští židi 
děvče odpravili. 
Vzali ho do cechu, 
dali do macesů, 
jak jim víra velí. 
Rf. Nekupujte od židů 
kafe, cukr, mouku, 
neb oni vám zabili 
modrookou holku. 

Z doby zcela nedávné (z roku 1999) pochází záznam následující písně, kterou pro 
zapsala JUDr. Edita Šolínová (nar. 1934) z Kutné Hory. Píseň zná ze svého dětství oc 
matky (nar. 1907) a babičky (nar. 1 870), běží však jen o úryvek, další text si již nepamat 



1 h h 



E 



^^P 



ÍS2 



m 



5 



Ne-tM-^Uj' ře CCf í^i-C/u C(4'tr^ JtQ' f€, 



J Ji v I ,. |. rJ ^^ 



mou- tlí, ;ŽV- bí'll ňQ^n? A'^^-^^, 



í!=fc 



" r'i'i j IM I 



(1) Nekupujte od židů 
cukr, kafe, mouku, 
zabili nám Anežku, 
modrookou holku. 



(2) Anežka Hrůzová 
do šiti chodila 
a po cestě u kříže 
vždycky se modlila. 



(3) Doktor Baxa pašák Je, 
umí obhajovat, 
Auředníček na hrníček, 
ten se musí schovat. 

Ve fondech brněnského pracoviště Etnologického ústavu se nachází následující va- 
riant, zřejmé úryvek delší písně, jejíž děj je situován do Rajhradu místo do Polné (píseň je 
nadepsána ,Jcramářská o vraždě v Rajhradě''). Píseň zaznamenal František Dobrovolný 
v Tuřanech na Bměnsku v roce 1955:^ 




; vvvv 



Ní-icu-^uj-h. ctt ii- 







I V'1/VV 



C/*- tjo - »^^, 



I 1 1 \ 1 1- '' 1' ^" I 






ím 4 - ^eř' tté 

(1) Nekupujte od židu 
cukr, kafe, cikoru, 
neb oni nám zavraždili 
tu Anežku Hrůzovu. 



VhJ ' iřp " y<é. 



(2) Ta Anežka Hrůzová, 
osumnáct roku stará,^^ 
ze světa byla sprovozena 
rukou vraha Hilsnera. 



Textovou variantu zaznamenali Jaroslav Dostalík a Ludmila Mátlová v roce 1955 
V Kojetíně (slovo cikora bylo zde nahrazeno cigárou). 

Na lidový popěvek Roztrhaná chalupa, slunce do ní svítí../' vznikla další varianta: 



fc 



r-W^j-^ 



4 



±=i 



^ 



II vv I 



i 







řl 



^^ 



I 



1^ 



t 



FtrnTrT 



ňtcU' ^^ , ^0-- ti" iť hdnt y ^i^^-^i"^^ ^oclto-o-^rci. 



^^ 



(1) Nekupujte u židů 
cukr, kávu, mouku, 
zabili nám v Březině 
modrookou holku. 



(3) Rabín ji hned rozeslal 
mezi židy všudy, 
by krev měli na svátky, 
jak to vira tvrdí. 



(4) Nekrofil běhá v Březině, 
hledá pořád holku, 
nemůže ji nikde najit, 
někdo mu ji polkl. 



(2) Krev chytili do tašky, 
běželi s ní domů, 
dali ji rabínovi, 
on byl moc rád tomu. 

(5) Židé hnedky nadělali, 
zeje vrahem Jandcř^ 
a zatím je tím neřádem 
ten Hilsnerů Polda. 

(Soukromá sbírka Jana Prchala z Polné. Opis 
Václav Meruňka, rkp. s. 62 a rkp. Muzeum Vy- 
sočiny Polná sign. Po - FS 4795 1 s. 6, opis rkp. 
V. Meruňky s. 22.) 

Následující píseň oslovuje sice posluchače po vzoru kramářských písni, ale jinak je pa- 
ifrází lidové písně Vandrovali dráteníci od Trenčína po silnici....^' 



^ 



f i iM^". i ^'' i J j 



^^ 



7o- sl/s- h, ^f' /i' ^tť fo' hé, o i7- chv- stí 



í-^HlT l t^-i 



M y\ \\ 



r I M r^ r i 



m 



^C" i/in- no\ utok'(fí • 5%/- he- 



rrcí' d^i/Th/' né. Tó/- nQ^ 3rí- i^' - ^<?^ ^o/- Jti> 



(1) Poslyšte, milí křesťané, 
o židovské vraždě v Polné. 
f.Polná, Březina, holka nevinná, 
po silnici:] 



(2) Vandrovali dva židáci 
od Březiny po silnici, 
[: Polná, Březina, holka nevinná, 
po silnici:] 



(3) Jeden Hilsner jmenoval se, (7) Krev do mísy nachytali, 
košerácký nůž měl v kapse. do macesu zadělali. 

f.Polná, Březina, holka nevinná. f.Polná, Březina, holka nevinná, 

nůž měl v kapse: J zadělali:] 

(4) Když Anežku vyčichali, (8) Pravda najevo jit musí, 
do lesa ji dál zavlekli. Hilsner šibenici tuší. 
[:Polná, Březina, holka nevinná, [:Polná, Březina, holka nevinná, 
dál zavlekli:] Hilsner tuší:] 

(5) Pak ji na zem povalili. (9) Doktor Baxa pravdu hájí, 
ze všech šatů ji vysvlekli. Ouředníček židy chválí. 
[:Polná, Březina, holka nevinná. [:Polná. Březina, holka nevinná, 
ji vysvlekli:] židy chválí:] 

(6) Oprátku jí na krk dali, (10) Masaryk židy zastává, 
pod krkem ji podřezali. zaplatit si od nich dává. 
[:Polná, Březina, holka nevinná, [:Polná, Březina, holka nevinná, 
podřezali:] od nich dává:] 

(11) Pověz nám teď, Masaryku, 
kolik dostal jsi zlatníků. 
[:Polná, Březina, holka nevinná, 
jsi zlatníků:] 

(Soukromá sbírka Jana Prchala z Polné. Opis 
rkp. Václav Meruňka s. 63) 

Je třeba přiznat, že vražda Anežky Hrúzové dodnes nenechává polenské klidnými. 
Stoleté výročí této tragické události znovu rozvířilo hladinu veřejného mínění a vzbudilo 
zájem všech generací. Diskutovalo se o ní nejen v rodinném kruhu, ale i na ulici a v hos- 
podách. Zatímco mladí žasli nad neutuchajícím zájmem veřejnosti o událost sto let sta- 
rou, staří vzpomínali na vyprávění svých rodičů, kteří období hilsneríády zažili. 
Zvýšenému zaujetí občanů napomohl zájem veřejných institucí. Česká televize uvedla 
dvoudílný dokumentární pořad s názvem Případ Leopolda Hilsnera,^^ který s napětím 
sledovalo celé město. Městský úřad v Polné uspořádal ve svých prostorách výstavu dobo- 
vých fotografií a dokumentů k dané události, přičemž u vchodu vítala návštěvníky sou- 
časná dřevořezba Leopolda Hilsnera v životní velikosti. Na Květnou neděli dala obec 
Věžnička, odkud zavražděná pocházela (dnes už žádní potomci Hrůzových v obci nežijí) 
sloužit v polenském kostele za Anežku Hrůzovou zádušní mši, kterou celebroval prof. 
Tomáš Halík. Požadavek některých polenských občanů, aby mše byla sloužena též za 
Hilsnera jako oběť justičního omylu, se nesetkala se souhlasem obyvatel Věžničky. Před- 
chozí den konala se také hojně navštívená veřejná přednáška prof. Halíka o židovské 
otázce. Ve výroční den Anežčiny smrti se na hřbitově v Polné konala pietní vzpomínka 
a Anežčin hrob byl vyzdoben květinami. O Velikonocích přijelo k hrobu několik přísluš- 
níků hnutí skinheads a demonstrativně zde zapálilo větší množství svíček ve tvaru písme- 
ne V. Po městě skinové vyvěsili hanlivé plakáty proti Masarykovi. 

Současné názory na Anežčina vraha se různí. Část lidí staršího věku s nižším vzdělá- 
ním stále věří v rituální vraždu a vinu Leopolda Hilsnera, obyvatelé Věžničky jsou pře- 
svědčeni, že vrahem byl Anežčin bratr Jan, motivovaný rodinnými a majetkovými spory. 
Ostatní se kloní k názoru, že dívku ubil polenský pobuda Vincenc Zellinger. 



Zatímco na jedné straně se vedou o příčinách události vášnivé debaty a spory, místní 
živnostníci využívají popularity stoletého výročí, o čemž svědčí mimo jiné otevření pen- 
zionu s restaurací „U Hilsnera'' poblíž židovského ghetta. 

Písní z období hilsneríády je neuvěřitelné množství a všechny jsou významným doku- 
mentem své doby. Jsou dokladem lidské netolerance k odlišné menšině obyvatelstva, ne- 
osvícenosti většiny, v jejímž myšlení ještě ve dvacátém století převládají středověké 
předsudky a pověry. Jsou dokladem rasové nesnášenlivosti a xenofobie, přetrvávající až 
do dnešní doby, a zároveň i varovným mementem do budoucna. 



' Polná - mésto s více než 5000 obyvateli, leží v Čechách, na východ od Havh'Čkova Brodu, okresem však 
spadá pod moravskou Jihlavu. Na mésto byla povýšena v roce 1 265. V roce 1682 byla na území Horního mésta 
zahájena výstavba židovského ghetta. Roku 1 724 zde žilo 52 židovských rodin a 305 židovských obyvatel. Po- 
žár v roce 1 863 způsobil pokles počtu židovských obyvatel, takže v roce 1 890 tu žilo celkem 238 židů. Srov. Jan 
Prchal, Židovské památky v Polné. Polná 1998; Malá československá encyklopedie. Praha 1 986, s. 972. 

* Deutsches Volksblatt, Neue Freie Presse, The Times. Pal I Mali ale Gazette, Le Courrien de la Presse aj. 
^ Národní politika, Radikální listy. Katolické listy. Národní listy, Pražský kuryr, Humoristické listy. Pražský 

ilustrovaný kurýr aj. Byly vydávány pohlednice s místem vraždy. 

* Vyšlo ve Vídni v listopadu 1899, bezprostředné po kutnohorském procesu s Hilsnerem. 

^ MUDr. Alois Prokeš a MUDr. Václav Michálek, polenští lékaři, ohledali mrtvolu a provedli také pitvu. 
Oba byli přesvédčeni, že šlo o rituální vraždu. Na žádost kasačního soudu v> pracovalo znalecké posudky néko- 
lik významných evropských lékařů, např. Paul Camille Brouardel z lékařské fakulty v Paříži, prof. Kratter ze 
Štýrského Hradce, Latschenberger a Mauther z Vidné a konečné vynikající rakouský expert prof. dr. Alexander 
Kolisko. Všichni jednoznačné potvrdili, že se nejedná o rituální vraždu. 

^ Soud v Písku byl zahájen 25. října 1900. 

^ Zevrubnému objasnéní celého období hilsneríády, jeho kořenů a následků je vénována fundovaná kniha 
historika Jiřího K o v t u n a Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera^ Praha 1 994. Autor na základe pečlivé- 
ho studia pramenů našich i zahraničních .se zabývá historií židovských pogromů, příčinami vzniku střcdovékých 
rituálních povér, charakteristikou povahových rysů všech protagonistů Hilsnerovy aféry i záznamy soudních 
přelíčení. Podle této knihy byl také natočen Českou televizí dokumentární dvoudílný pořad s náz\'em Případ 
Leopolda Hilsnera (odvysílaný 30. března ve 20.00 hod. a I . dubna 1 999 ve 2 1 .40 hod. na ČT 2 a v průbéhu dal- 
Sich mésíců v nékolika reprízách na ČT I ). 

' Rukopisné fondy Ústavu pro etnografii a folkloristiku, dnes Etnologického ústavu AV ČR (dále EÚ AV 
ČR) v Praze a Bmé, muzeí a archivů v Čechách. 

^ V Čechách Polensko, Havlíčkobrodsko, Semilsko. Hořicko, Kralupsko, na Moravé Jihlavsko, Šumpersko, 
Kojetínsko. Řada písní o polenské vraždé byla údajné přeložena do cizích jazvků a tyto písné pak ^'^ kolovaly po 
celém zámoří, kde před aférou neměl nikdo o Polné ani tušení" (Václav Meruňka, Případ Leopolda Hilsne- 
ra v kramářských a jarmarečních písních. Polná, rkp., nedat. s. 35). 

'° ThMgr. Václav Meruňka je farářem Československé církve v Dobroníné u Jihlav>'. Vzhledem k pleo- 
nasmu v titulu není název práce příliš vhodný. 

' ' Liberát Půža ( 1 849 - 1 930), hutní délník, amatérský dějepisec, písničkář a malíř (viz Václav Meruňka, 
c. d., s. 41). 

'2 Václav Meruňka, c.d.,s. 39-41,51-55. 

'^ EÚ A V ČR, Praha, rkp. 234/771. č. 236, s. 269. 

'* Viz Vladimír Karbusický, Mezi lidovou pi.wi a šlágrem. Praha 1 968, s. 98. Podle Karbusického Har- 
fenici složil kolem roku 1 873 jeden ze zakladatelů baráčnického spolku V. J. Janke. Melodicky je témčř totožná 
s nékterými písnémi z oblasti mč.st.ského folklóru, např. Pustou noční tmou šly dvč hyeny. . . (Václav Pletka - 
Vladimír Karbusický, Písné lidu pražského. Praha 1 966, s. 84 ) nebo Poslechnete, lidé, paní i kuchařky, jak 
je to s tou kostrou u tý vily Flašky. . . {Repertoár malé scény, 1 5. června 1 966, s. 1 5; Vratislav Vycpálek - 
ZdeAka V a ft o r n á , Kladensko 1953, EÚ A V ČR, Praha, rkp. 49/220. č. 568, s. 37). 

'^ Národní muzeum v Praze, sign. KNM KP 8 1 60. 



" Vizpozn. č. 13. 

'^ T. G. Masaryk navštívil Polnou dvakrát: 4. a 1 1 . prosince 1 899 (srov. JiN K o v t u n , c. d., s. 308 ad.). 

'* Muzeum Vysočiny v Poiné, sign. Po - FS 47951, s. 8-9, opis rkp. Václava Meruňky, s. 18. 

'^ Vlastivědný ústav v Olomouci, sign. E 14287; fotokopie Národní muzeum v Praze, sign. KNM KP 8160. 

^ Bedřich Václavek - Robert Smetana, České světské písně zlidovělé. Praha 1 955, s. 342. 

^' MUDr. Václav Michálek, polenský lékař, který se zúčastnil ohledání téla mrtvé dívky. 

*^ Bedřich Václavek- Robert Smetana, České pisně kramářské. Praha 1949, s. 90. 

^^ Karlovo namésti v Polné, centrum židovského ghetta. 

^* Petr Pěšák (nar. 1 850), zámečník z Polné, přihlásil se za půl roku po vraždč jako svédek a tvrdil, že vidél 
Hilsnera na inkríminovaném místč v dobé vraždy, spolu s dalšími dvéma muži. Pozdéji provedená zraková 
zkouška prokázala Pěšákovo svčdectví jako nepravdivé, nebot* z místa, které uvádčl, nemohl jednotlivé postavy 
rozpoznat. 

'' El) A V ČR, Praha, rkp. 234/771, č. 308, s. 387. 

'* EÚ A V ČR, Praha, rkp. 55/243, č. 1064, s. 7. 

" EÚ AV ČR, Praha, rkp. 80/342, č. 282, s. 29. 

-' EÚ A V ČR, Praha, rkp. 55/243, č. 1065, s. 7-8. 

^ EÚ A V ČR, Praha, rkp. 45/190, č. 30, s. 1 a č. 32, s. 4. 

^ Srov. např. František H o m o I k a , EÚ A V ČR, Praha, rkp. 32/18, č. 3756, s. 95. 

^' '^Klímovou*' je mínéna Marie Klímová, třiadvacetiletá služebná z Horní Véžnice, která byla nalezena za- 
vražděná v lese nedaleko Polné, pét mésíců před Anežkou Hrúzovou. Vyšetřovatelé usuzovali na stejného pa- 
chatele. 

" EÚ A V ČR, Praha, rkp. 60/263, č. 1481, s. 31 . 

■*^ Srov. pozn. č. 32. 

^ EÚ AV ČR, Praha, rkp. 31/168, č. 338. 

" EÚ AV ČR, Praha, rkp. 24/105. 

^ EÚ AV ČR, Brno, rkp. A 203, č. 614, bez nápévu. 

^^ Píseň je zde nesprávné uvedena jako 6. - 8. sloka písnč Nekupujte od židů cukr, kafe, mouku..., u níž je 
uveden nápčv lidové písnč Roztrhaná chalupa... Evidentnč se však jedná o dvč rozdílné písnč s různým veršo- 
vým schématem. Sloce 6. - 8. uvedený název neodpovídá, ale naopak jí přísluší pololidový nápčv Já mám trakaf 

noveí jak to naznačuje i text 8. sloky stejného incipitu. 

Jeden ze svčdků u kutnohorského soudu (povozník František Cink) uvedl, že v den vraždy zahlédl blízko 
ínkriminovaného místa tři polenské židy: Herrmanna Basche, Leopolda Gráfa a Oskara Frieda. Ráno vidčl tyto 
muže ve společnosti neznámého žida, na Velký pátek odpoledne nesl neznámý v ruce vak obalený voskovaným 
plátnem a Šel smčren k nádraží. Údajné v nčm nesl Anežčinu krev. Srov. Jiří K o v t u n , c. d., s. 1 1 2 ad. 

'' EÚ A V ČR, Praha, rkp. 23/1 02, č. 839, s. 52. 

^ Srov. Karel Jaromír Erben, Prostonárodní české písně a říkadla. Praha 1 864, s. 267, N 345 a s. 43 1 , 
N 345;ČenčkH o las, Če5Íi:^/iároJm>/5/i^6r/tince. Díl 1. Praha 1908, č.289,s. 185; Jindřich Jindřich, Jf>i- 
dřichův chodský zpěvník. Díl VI. Domažlice 1953, č. 36, s. 38 aj. 

^' EÚ AV ČR, Praha, rkp. 234/771, č. 6, s. 10. Od téže zpčvačky zapsali píseA ve stejném znční v Jihlavé 
v roce 1950 Antoš Frolka a Ladislav Hůska. EÚ A V ČR. Brno, sign. A 704, č. 28, s. 29. 

*' EÚ A V ČR, Praha, rkp. 49/221, Č. 584, s. 7. Srov. též Skákal pes přes oves.... Ach. mamičko, mámo má, 
chodí za mnou písař... aj. 

*^ EÚ AV ČR, Praha, rkp. 210/751, č. 916, s. 1. 

** JUDr. Karel Baxa (1 863 - 1938), zástupce rodiny Hrůzových v procesu s Hilsnerem. pozdéji pražský pri- 
mátor, od roku 1920 předseda Ústavního soudu ČSR. V hilsneriádč byl odpůrcem T. G. Masaryka. - JUDr. 
Zdenko Auředníček, kutnohorský advokát s vynikající povésti, obhájce Leopolda Hilsnera. Byl přesvědčený 
o Hilsnerovč nevinč a nesmyslnosti rituální povéry. Srov. Jiří K o v t u n , c. d., s. 153-156. 

^^ Rudolf Hlava, Pbné z Podkrkonoší Semilsko. 1920-1 976. Státní okresní archiv Semily. Pozůstalost 
Rudolfa Hlavy, nesign. 

'* EÚ AV ČR, Brno, rkp. A 836/18, č. 41, s. 13. 

*^ Anežce Hrůzové bylo ve skutečnosti devatenáct let. 

** Zpívala A. Šumberová. EÚ A V ČR, Brno, rkp. A 697, č. 38 a 39. 

^'* Karel Jaromír E r b e n , c. d., č. nápěvu 581 ; Jindřich Jindřich, Jindřichův chodský zpěvník. Díl VI. Do- 
mažlice 1953, č. 89; EÚ AV ČR, Praha, rkp. Františka Homolky, 31/1 17, č. 3394, s. 35 aj. 

^ Karel Janda byl jedním z podezřelých. Dvaatřicetiletý vdovec, kožešnický pomocník žijící v Libni, se 
v ínkriminované době zdržoval v Polné, kde je pochována jeho žena. Na okresní hejtmanství v Havlíčkové Bro- 
dě došlo anonymní udání, zeje vrahem Anežky Hrůzové. Janda chodil denně na místo vraždy a o případ se ne- 
bývalé zajímal. Nakonec skončil v ústavu choromyslných (viz Jiří K o v t u n , c. d., s. 86). 



" Srov. např. rkp. Vladimíra Karbusickéhoz Kladenská v EÚ AV ČR, Praha, 60/264, č. 1 490, s. 24. 
Zápisjezroku 1956. 

^* Viz pozn. 7. 

^^ Písné z hilsneríády uložené ve fondech Muzea Vysočiny v Polné sebral polenský učitel a zakladatel muzea 
v Polné Břetislav R é r y c h ( 1 872 - 1936). Jsou součástí strojopisu Židé a Polná. Po-FS 39 939, s. 2- 1 8. Za po- 
moc pK vyhledávání rukopisného materiálu dekuji vedoucí pobočky Muzea Vysočiny v Polné Mgr. Marté Vo- 
melové. 



Příloha: 

Abecední soupis zjištěných písní z období hilsneríády" 

A jak přišlo k revoluci, že budou biti židáci (název Vojáci a revoluce v Polné). T, 7 si.. Meruňka, 
s. 44-45. 

Ach, kystihand, in wúnsch Ihn, Herr Doktor po ránu (název Stará panna v Roentgenových paprs- 
cích). T, 2 si.. Meruňka, s. 36. 

Anežka Hrůzy z VéžniČky bydlela u své matičky. TN, 1 si., Vycpálek - Vaňomá, Kladensko 1954, 
sign. EÚ Praha, rkp. 55/243, č. 1064, s. 7. 

Anežka, chudobné, hezké děvče (název Sup a holubice od Liberáta Půži). T, 12 s.. Meruňka, 
s. 39-41. 

Blíže města Polné je pěkná vesnička. TN, 3 si. Poláček, Prostějovsko 1958. (Blízko) (malá). 
EÚ Brno A 1056/6. Markl - Palátová, Kladensko 1953, EÚ Praha 45/191, č. 35, s. 2-3. 

Byl děsný den mi kolkolem (název Tajemná cesta blíže Jiříkova kamene u Polné). 7, 53 si.. Meruň- 
ka, s. 51-55. 

Hilsner sedí na Pankráci, sám si notuje. T, 5. a 6. sloka písně Jel sedláček pole orat (viz). Městské 
muzeum v Hořicích v Podkrkonoší, sign. BH 820/2. 

Hilsner zabil Hrůzovou, tu Anežku ubohou. TN, 2 si. Jankovec, Podkrkonoší, bez data, 1 si., EÚ 
Praha 38/168 č. 338. Markl - Palátová, Kladensko 1953, EÚ 45/190, č. 30, var. č. 32 (1 si.). 
Karbusický, Kladensko 1956, EÚ Praha 60/263, č. 1481, s. 15. 

Hilsner zatčen, veden k soudu (název Píseň o polenských židech). T, 20 si.. Meruňka, s. 37. 

Hilsnerleben! Aj vaj, vaj, cos to, synku, udělal (název Starý Smůle zůstal nad přiznáním se Hilsnera 
k vraždě a prozrazením jeho spoluviníka celý „khareles""). T, 8 si. Muzeum Vysočiny Polná 
Po-FS 47951. s. 17, strojopis. Dtto Meruňka, s. 71-72. 

Já mám tragaČ novej, každé žid je zloděj, T, I si. Indra, Šumpersko, nedat., EÚ Brno A 203. 

Já mám trakař novej, každej žid je zloděj. TN, 1 si. Homolka, Kralupsko 1906, EÚ 24/105, č. 968, 
s. 141. 

Jak židovská obec žádá, sešla se hned slavná rada. T, 37 si. T, 37 si. Muzeum Vysočiny Polná, 
Po-FS 17857, Po 20/D/1796, rkp. 

Jel sedláček pole orat. T, 2 si. týkající se Hilsnerova případu. Městské muzeum Hořice v Podkrko- 
noší, sign. BH 820/2. 

Když jde žid na pivo, má nohy nakřivo. Nápěv Já mám trakař novej. 3 si. Muzeum Vysočiny 4795 1 , 
s. 6. 

Komis běží k rabínovi, k Bašovi a Semlerovi (název Zlomek písně Vyšetřování a polenští židé). T, 
16 si. Soukromá sbírka Jana Prchala z Polné. Uvádí Meruňka, s. 43-44. 

Mocný na nebi Jehovo, zda opustils již nás (název Starý Smůle cítí špatné časy). 7, 6 si.. Meruňka, 
s. 70-71. 

Na hřbitově tělo mučednice pod hrudami těžké země tlí. Nápěv Na hranicích města německého. T, 
12 si.. Meruňka, s. 45-46, 57. 

Na hřbitově tělo mučednice pod hrudami těžké země tlí (název Ztracený život. Časová píseň). Ná- 
pěv V samotě když sedím a se soužím... nebo Na hranicích města německého... 6 si. Homolka, 
Kralupsko 1908, EÚ Praha 24/1 05, č. 1222,s.423.Muzeum Vysočiny Polná, Po-FS, 47951. 



Na Staroměstské radnici plno hovoru. 2. si. písně Jel sedláček pole orat - viz. 5. a 6. si. se týká Hil- 
snerova případu. 5. st.: Hilsner sedí na Pankráci... (viz). 

Na vysokých stráních, tam v překrásném kraji (název Píseň „Dva kříže"). T, 1 3 si.. Meruňka, s. 42-43. 

Nejlépe prý se zbavíme smradoviny u nás v Polné (název Židovská). T, 22 si.. Meruňka, s. 61-62. 

Nekupujte od židů cukr, kafe, cigoru. TN 1 si. Dobrovolný, Brněnsko 1955, EÚ Brno A 836/41. 

Nekupujte od židů cukr, kafe, mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku. TN, 2 si. Janáčková, 
Přibyslavsko 1956. EÚ Praha 2 1 0/75 1 , č. 916, s. 1. 

Nekupujte od židů cukr, kafe, mouku.... Thořová, Kutnohorsko 1999, soukromá sbírka (varianta). 
TN, 3 si. 

Nekupujte od židů cukr, kafe, mouku, zabili nám v Březině modrookou holku (název Ta nová). Ná- 
pěv Roztrhaná chalupa. 5 si. Muzeum Vysočiny 47951. s. 6, 7 si.. Meruňka, s. 62. 

Nekupujte od židů cukr, kávu, cigáru. T, 1 si. Dostalík - Mátlová, Kojetínsko 1950, EÚ Brno A 697. 

Nekupujte vod židu mouku, von zabil křest anskou holku. TN, 1 si. Homolka, Kralupsko 1908, EÚ 
23/102, č. 839, s. 5. 

Nevinnou jsi krev svou vycedila. (Název Ztracený život). T. Muzeum Vysočiny Polná, Po-FS 
39939, s. 10-11, strojopis. 

Po vší zemi rozlétla se zpráva o děsném polenském zločinu. Nápěv Na hranicích města německého. 
Kramářský tisk uložen ve Vlastivědném ústavu v Olomouci sign. E 14 287, v kopii v Národním 
muzeu v Praze sign. KNM KP 8 1 60 a Okresním muzeu v Příbrami (bez sign.). Rkp. Pešek, Pod- 
krkonoší 1907, EÚ Praha 91/361, č. 50, 15 si. 

Poslyšte, drazí, chvilčíčku, já vám zazpívám písničku o hrozném vrahu židovi. TN, 7 si. Thořová - 
Spilka, Žďársko nad Sázavou 1960, EÚ 234/771, č. 308, s. 387. 

Poslyšte, milí křest ané, o židovské vraždě v Polné (název Nová píseň o strašné vraždě spáchané na 
Anežce Hrůzové). Nápěv Vandrovali dráteníci. 1 1 si. Muzeum Vysočiny Polná Po-FS 47951, 
s. 7, strojopis. Dtto Meruňka, s. 63 (název Drátenicko-židovská) - opis ze soukromé sbírky Jana 
Prchala z Polné. 

Poslyšte, přátelé, málo, co se v městě Polné stalo (název Vyvrácení Jeruzaléma neb židovská depu- 
tace v Německém Brodě). Nápěv Jeden kaprál od hulánů. 26 si. Muzeum Vysočiny Polná 
Po-FS 47949. 4 1 si.. Meruňka, s. 46-50, strojopis. Viz též Slyšte, drazí lidé, málo (text se v dal- 
ších slokách liší). 

Pozastavte se, drazí křesťané, při vyslechnutí zprávy ukrutné (viz Představte sobě, milí křesťané). 
Nápěv Harfenice. Kramářský tisk s podtitulem: „Tajuplná děsná vražda v Polné. Tiskem a ná- 
kladem Jul. Janů v Praze.'* 12 nečíslovaných slok. 8 si. rkp.: Jankovec, Jičínsko, bez data, EÚ 
38/1 68, č. 336, s. 269. Markl - Palátová, Kladensko 1 953, EÚ Praha, rkp. 45/190, č. 3 1 . s. 2-3. 

Představte sobě, milí křesťané, při vyslechnutí zprávy ukrutné. Nápěv Harfenice (Blaze nastokrát, 
blaze na světě). 8 si. Víz Pozastavte se, drazí křesťané. 

Slyšte, drazí lidé, málo, co se v městě Polné stalo. Nápěv Jeden kaprál od hulánů (text se v dalších 
slokách liší). Viz Poslyšte, přátelé, málo. Var. 55 si.. Muzeum Vysočiny Polná Po-FS 47951, 
strojopis. Nápěv Poslechněte, lidé, málo, co se někdy vpravdě stalo v městečku Limperku ma- 
lém... Václavek - Smetana, České písně kramářské, Praha 1949, s. 90. 

Slyšte, lidé, pro výstrahu, tento smutný zpěv. T, 17 si. Meruňka s. 67-69 (opis ze soukromé sbírky 
Jana Prchala). 

Slyšte, lide, ty noviny, o mladé dívce nevinny. Nápěv Jeden kaprál od hulánů. 1 2 si. Muzeum Vyso- 
činy Polná, Po-FS 4795 1 , s. 8-9, strojopis. Meruňka, s. 64 (opis ze soukromé sbírky Jana Prcha- 
la z Polné), 14 si. (název Tato vražda stala se 27. 3. 1999 v lese Březině v Polné). 

Svat>' týden tajuplná doba, kdy před věky židovská nám zloba (název Sup a holubice). T, 13 si. Mu- 
zeum Vysočiny Polná, Po-FS 47951 s. 10-12, strojopis. 

Šlisna drží v šamýru. Polda visí v kurýru (název Kateřinský vršíčku). T, 1 si. Meruňka, s. 36. 

Šlo děvče z Polnýho, po svý tichý práci. T, 7 si.. Meruňka, s. 50. 

Štěstím, blahem a penězi nám podroben byl lid (název Vesničko má pod Březinou). 10 si.. Meruň- 
ka, s. 50-51. 

Ten Polda Hilsnerů zabil hezkou děvu. Nápěv Já mám trakař novej. 10 si.. Muzeum Vysočiny Pol- 
ná, Po-FS 4795 1, s. 9-10, strojopis. Dtto soukromá sbírka Jana Prchala. Opis Meruňka, s. 21 . 



Ti polcnští židi dévče odpravili. TNJ si. Rudolf Hlava: Písné z Podkrkonoší. Semilsko 1 920- 1 976. 

Rkp. Státní okresní archiv Semily. Pozůstalost R. Hlavy, bez sign. 
U Polné a VčžniČky křížujou se cestičky (název O židovi). T, 4 si. Kutinová, Podkrkonoší, bez data. 

Literární archiv památníku národního písemnictví Staré Hrady u Jičína. Pozůstalost Amálie 

Kutinové, bez sign. 

V Kutné Hoře byl souzený. TN, 2 si. Vycpálek - Vaňomá, Kladensko 1954. EÚ Praha 55/243, 

č. 1065,5.7-8. 

V Kutné Hoi^ na Smíškově natírají vrata nové. T, 13 si. Muzeum Vysočiny Polná, Po-FS 47951, 

s. 15-16, strojopis. 

V Polné nad lesem Březinky vznáší se tam duch bělounký. T, 1 si. Meruňka, s. 24. 

V tom polenském lesíku stala se tam vražda, TN, 3 si., Frolka - Húska, Jihlavsko 1950, EÚ Brno 

A 704. 

V tom posvátném tichu kráčí z města panna (název Píseň o Anežce Hrůzové z Polné). TN, 7 si.. 

Malá- Vidláková 1930, Velkomeziříčsko. EÚ Praha 80/342, č. 282, s. 29. 
Židi, sejr a chalupník, jak se to rýmuje? (název Jak se to rýmuje). T, 2 si.. Meruňka, s. 36. 



Soupis zkratek: 

Sb. - sběratel 

SI. - sloka 

Rkp. - rukopis 

T - text 

TN - text s nápěvem 

EÚ - Etnologický ústav AV ČR 

Var. - varianta 

Zp. - zpěvák 



ZáH1999 



DER NACHHALL DER HILSNERIADE IM VOLKSLIEDREPERTOIRE 



Zusammenfassung 

Im Mčrz des Jahres 1899 wurde unweit der Stadt Polná in Ostbóhmen ein junges Mádchen 
namens Anežka Hrůzová ermordet und der jůdische Jiingling Leopold Hilsner des angeblichen 
Ritualmords beschuldigt. Die antijUdische Stimmung in der órtlichen Bevolkerung beeinflufite auch 
das polizeiliche Ermittlungsverfahren. worauf Hilsner zum Tode verurteilt wurde. Die 
antisemitische Stimmung in Polná gipfelte im Pogrom aufjiidische Háuser und Geschdfte, in die 
Stadt kamen Journalisten, Uber das Ereignis berichteten alle europáischen Tageszeitungen und in 
der tschechischen und ósterreichischen Presse wimmelte es geradezu vor antisemitischen Artikeln. 
Der Kaiser wandelte Hilsners Strofě in lebenslángliche Freiheitsstrafe um und nach neunzehn 
Jahren Geflingnishaft wurde er schliefilich begnadigt. In Hilsners Fall handelte es sich offenbar um 
einen Justizirrtum. 

Etwa in der Zeit dieser Ajjare. allgemein bezeichnet als Hilsneriade, entstanden eine 
unglaubliche Menge an Liedern und Schmáhliedchen, die voli von Hafi und mittelalterlichen 



Vomrteilen unter den Leuten rasistische Anschauungen und Xenophohien verbreiteten. In den 
veróffcntlichten Liedersammlungen wird man solche Lieder nicht finden. sie sind nur in den 
handschriftlichen Sammlunf^en vom Anfang des zwanzigsten Jahrhunderts enthalten. So sind 
Aujzeichnungen aus Ost-. Nordost- und Mittelbóhmen sowie aus West-. Norď und Mittelmáhren 
bekannt. Sie werden in den handschriftlichen Archivbestánden des Ethnologischen Instituts in 
Prag und Brno, des Museums Vysočina in Polná sowie von weiteren Museen im Bóhmen 
auft)ewahri. Einige der Lieder wurden als Bánkeigesangshiicher herausgegeben, wie sie u. a. das 
Nationalmuseum in Prag hesitzt. 

Diese Lieder zirkulieren his heute im Volksmund. Ihr kúnstlerischer Wert ist unerheblicK die 
Autor en unhckannt. Sie wurden im Stile der Bankelgesange, der Kunst lieder, Couplets, Volkslieíkr 
und volksliedáhnlichen Liedchen komponiert. Sie sind ein bedeutendes Dokument ihrer Zeit, ein 
Zeugnis menschlicher Intolerafu gcgeniiber einer andersartigen Minderheit in der Bevčikerung. 
Zeugnis einer nicht aufgeklarten Mehrheit, in deren Denken auch nach im zwanzigsten 
Jahrhundert Aberglauben und mittelalterliche Vorurteile vorherrschend sind. Gleichzeiíig stellen 
sie ein warnendes Moment an die Zukunft dar. 

Ubersetzung: Susanne Schmidtovi 



ČESKÝ LID. 87. 2000. 2 



JIDÁŠ v POVĚDOMÍ A VELIKONOČNÍ TRADICI DĚTÍ* 

(PRAMENY Z MORAVY 1997 - 1999) 



VĚRA FROLCOVÁ, Etnologický ústav AV ČR, Brno - MARKÉTA MIKYSKOVÁ, 

Muzeum Vyškovská, Vyškov 



„Z dnešního pojetí obřadu vyplývá, že byla věnována větší pozornost Jidášovi než 
Kristu " - napsal Antonín V á c 1 a v i k asi před 50 lety ( 1 959: 2 1 7). Z kontextu vyplývá, 
že mél na mysli jidášské prvky ve velikonočních obyčejích a obřadech konce 19. a prv- 
ních desetiletí 20. století (samostatná je historická kapitola Ježíše a Jidáše jako postav ve- 
likonočních her a velkopátečních pašijových procesí nebo projevy výtvarné). Pohled 
zvenčí Václavíkův názor patrně potvrdí. V pramenech 19. a 20. století doložíme reflexi 
biblického Ježíše o Velikonocích ve slovních a hudebních projevech dospělých, v proje- 
vech individuální a introvertní povahy (v lidových duchovních písních a v lidových mod- 
litbách); obraz Jidáše je patrný v lidových obyčejích a obřadních písních chlapců, tj. 
vjevech hmotných a hlučných, v kritice i parodii, vjevech skupinového a kolektivního 
charakteru. 

Z dosavadních pramenů vyplývají (A) věcné formy: {X) Jidáš ']2ko maskovaná postava 
v průvodu nebo obchůzce* brkajících chlapců (jev ostrovního výskytu); (2)y/ťtói jako sla- 
měný panák nesený ke spálení (lokální výskyt); (3)y/ťtói jako dřevěná figura: (a) vystave- 
ná na návsi, tupená, věšená, vychází od ní průvod hrkačů, (b) figura nebo její část na 
pojízdném hrkači (jevy lokálně vymezené); (A) jídáš (jidášky) jako velikonoční obřadní 
pečivo a postní pokrm (obecný výskyt). Bohatě jsou zastoupeny odvozeniny a přenesené 
významy: nejvíce názvů odvozených ze základu ,jidáš" má vztahy k velikonočním oh- 
ňům církevním (pálení Jidáše, tj. lidové pojmenování bělosobotniho obřadu zapalování 
a svěcení tzv. nového ohně, též syéilajidášky Jidášova brada v pramenech 17. století: 
Winter 1896: 865); v pramenech 19. a 20. století je doloženo Jidášovo dřevo, Jidášovy 
křížky (HrBŠe 1896: 584), tj. dřevo dotčené svěceným ohném. Jidášova voda]t místní ná- 
zev pro velikonoční vodu svěcenou užitou ke kropení polí (Velikonoce 1895: 332). Ji- 
dášské hranicky ?l jidášské ohně (Václavík 1959: 216) zastupují malý počet dokladů 
o zapalování ohňů (necírkevních) o Velikonocích na našem území; (B) slovesné formy: 
( 1) JrV/ái jako role - postava velikonočních her a pašijových procesí; (2) Jidáš v obřad- 
ních písních při obchůzkách chlapců s hrkánim. 

Obyčej honění Jidáše evokoval Čeněk Z í b r t jako historické téma, když psal o nábo- 
ženském obřadu, z něhož se vyvinula dětská zábava (Zíbrt 1 950: 24 1 ). Měl k dispozici te- 



rénni zápisy od první poloviny 19. století: obchůzky chlapců s Jidášem máji v pramenech, 
které uvádí, název honění Jidáše, odvozený patrně z charakteru obyčeje - skutečného ho- 
néní rezavého, přestrojeného či maskovaného chlapce, rychlého béžce. Obyčej navazuje 
bezprostředné na bohoslužby v pašijovém týdnu (provádél se nejvíce třikrát, když některé 
zprávy píší o prvním honění na Sazometnou středu) a má jedno schéma: setkání chlapců 
s hrkačkami v kostele, pokyn kostelníka nebo kněze po modlení („hodinkách"), vyběhnu- 
tí z kostela za Jidášem, jeho honění, event. potrestání (intenzivní hrkání kolem hlavy, vý- 
hrůžky ve zpěvu a křiku, pohazování blátem, strhávání slaměných částí oděvu a jejich 
pálení). Nejstarší popisy tohoto typu obyčeje pocházejí z menších měst (Vysoké Mýto, Ji- 
čín, Počátky, Blatná) a chodských vesnic. 

Genetické otázky obyčeje dále rozpracovala Eva Večerková, která prostřednic- 
tvím terénních výzkumů na jihovýchodní Moravě a paralel českých, polských a němec- 
kých poukázala na další typy obyčeje a s nimi na více možností genetických vrstev: na 
vztahy obyčejů s Jidášem k velikonočním ohňům a k ničení symbolických postav (figu- 
rín, masek) v přechodovém období zimy a „nového léta" (Večerková 1974/1975: 59-60). 

Badatelé se zkušenostmi z historicko-srovnávacího studia obyčejů (H. Siuts, Z. Ujvá- 
ry) kriticky hodnotí zobecňování genetických výkladů a upozorňují na to, že genezi jaké- 
hokoliv jevu je třeba studovat v konkrétních podmínkách místa a času. Proto se pokusíme 
přispět k otevřeným otázkám spojeným s vývojem obyčejů typu honění Jidáše na základě 
mikroregionální analýzy terénních dokumentů z let 1997 - 1999. Jidáš v lidové tradici 
není dnes historicky uzavřené téma, jak doložila ve východních Čechách Hana V i n - 
cenciová(l 994) a na jihovýchodní Moravě Markéta Mikysková(l 999). Ve shodě 
s publikovanými doklady z Čech jedná se i na Moravě o jevy zvláštní, jevy lokální tradice 
a ostrovního výskytu. Cílem příspěvku je proto srovnat doklady získané v devadesátých 
letech v terénu a hledat jejich vztahy k minulosti. 

Vycházíme z dokumentace pořizované každoročně na Velký pátek ve vybraných loka- 
litách s živou tradicí (prozatím za léta 1997 - 1999). Obchůzky s Jidášem se v těchto le- 
tech konaly v obcích Tupesy a Břestek (2. duben 1999), dvou sousedních lokalitách na 
Uherskohradišťsku, kde tyto jevy zkoumala a publikovala v sedmdesátých letech Eva 
Večerková (1974 - 1975). Druhý (a větší) je dnes okruh živé velkopáteční tradice s mas- 
kou Či rekvizitou Jidáše na Bučovicku, kde máme zdokumentovány autentické obchůzky 
a průvody v obcích: Nesovice, Letošov, Milonice (28. březen 1997); Kojátky, Bohaté 
Málkovice, Vícemilice (10. duben 1998); Uhřice, Rašovice (2. duben 1999). Všechny 
uvedené obce jsou katolické a oba okruhy životnosti velkopátečních Jidášů na sobě nezá- 
vislé. Na rozdíl od Uherskohradišťská a dalších lokalit slováckého Dolňácka, kde byly 
obyčeje s Jidášem vícekrát publikovány (Niederle 1922; Prager 1927; Marek 1946; Ve- 
čerková 1974/1975; Mikula 1998 ad.), Jidáši na Bučovicku zůstali v minulosti téměř ne- 
povšimnuti (Pachtová 1987; Hrabalová 1990).^ 

Bezprostřední pozorování a dokumentaci autentických příležitostí považujeme za zá- 
kladní metodu studia lidových obyčejů a obřadů, z ní čerpáme pro typologii jidášských 
postav včetně prvků teorie společenské komunikace. Tento přístup jako metodu modifi- 
koval pro studium lidových obyčejů Václav F r o 1 c c (1 979), když pojal kolední obchůz- 
ku jako komunikační akt a obřadní kulturu jako jeden systém. 

Pro výzkum Jidáše jsme využili také metody subjektivní, tj. osobního pohledu dětí 
adekvátního školního věku (10-14 let, odpovídá věku dnešních nositelů tradice). V kon- 
textu dalších slov jsme sledovali zastoupení pojmu Jidáš v jejich slovníku a jeho subjek- 
tivní projekci: formou malého slovníčku (nabídnutého dčtcm k vysvěllení jednotlivých 



slov) jsme získali písemné výklady pojmu Jidá£. Čerpali jsme také ze slohových prací 
žáků na téma .^lak jsem prožil ietoSní Velikonoce" a sledovali zasloupeni JidáSe ve volném 
vypravení. Získali jsme vzorek 446 informátorů z 8 lokalit (Moravu zastupuji Mikulov. 
Velká nad VeliCkou, Uherské HradiSte, Valašské Klobouky. Velká Bystřice u Olomouce, 
Kfenovice u Bma, Jihlava; Slezsko Ostravice). K dispozici máme též výpovédi představi- 
telů JidáSů 2 let 1 997 - 1 999, získané před obchůzkou (nebo po skončení). VeSkcré reakce 
jsme srovnali s cílem poznat sémantické pole pojmu, jeho různé významy v povědomí 
Školáků. Tenlo materiál je doplňkový. těžiStč spočívá v dokumentaci autentických veli- 
konoCních JidáSů. 

JidáS ve slovnfkn a povidomi díti 

„Kdoje Jidáš? kekni to'. Ty jsi podpán! - ZradilJežiSe Krísia. A lak nás lady trestá. 
Kluk, představuje lu postavu. My o něm zpíváme, on nás za to bóchá pytlem, straši lidi... " 
(13letý úííastnik brkáni, Nesovice) - „Jidáš je velikonoéni buchla a len. kdo lže." (9\etý 
Tomáš, Jihlava) 

Srovnání 446 odpovédi dčti z uvedených venkovských lokalit ukazuje pfedevSím vel- 
ké rozdíly individuální, a také rozdíly krajové. Jestliže asi polovina dětí nezareagovala na 
pojem Jidái vůbec (49 %). skrývá tento průmfir negativních odpovčdi rozpélí od 31 % 
(dáti ze ZŠ ValaSské Klobouky) do 77 % (ZS Velká Bystřice u Olomouce). JidáSe nejen 
neznají, ale ani znát nepotřebuji, jak ukázala záplava jiných negativních postav z televiz- 
ních seriálů, které déti uvádélyjako svoje hrdiny. 

Graf I Částečné také znázorítuje, kolik jsme při výzkumu zastihli žáků navitévujících 
dobrovolné hodiny náboženství. V našem vzorku převažuji v lokalitách východní Mora- 



Cn^7.-JÍdilBcnim$ 



Grapli I: Jodu BBluiBin 



Luiuil 



of JmIm aHe*! chUdrca 




tysvélIMy/NoUt: 

^^1 - nevi / unknowD 

mmH - biMicki pcMttva / biblical penonalhy 

WSSi - ziidce JeSife / (raitor of Jem 

^^p - velikonoCni peCivo / Euter pMby 

j^M -jiné/otber 



vy. Znalosti Ičchto dčli se projevily v označeni JidáSe jako biblické postavy a Kristova 
zrádce (Učedník, který zradil Ježíše, Za 30 stříbrných zradil Krista); jednotlivé i v po- 
drobnřjSich popisech biblických událostí křesťanských Velikonoc; na Uherakohradi£ť- 
sku a Valaiskokloboucku tak zareagovalo až 48 % détf. V rámci celého výzkumného 
vzorkuje uvedené pojetí zastoupeno v rozpétf 16 - 48 % (ptůmSr představuje 32 % odpo- 
védí). Malé procento dčtt zareagovalo na pojem Jidái jako na synonymum „Spatného élo- 
véka", zloducha, Iháfc, udavaée. Omyly a zmatky se vedle znalostí vyskytly jednotlivé 
a v£ude (např. hrdina z Bible, svatý člověk, svaly darebák). 

DalSi reakce Skolákií odkryly rodinnou tradici pečeni velikonočntchyů/iiiú (mají ozna- 
ieni Jidášky. velikonoční chléb, velikonoční buchta) ajsou v povčdomi dčlí z katolických 
rodin postnim pokrmem svatého tfidenni.' 

„Na Velký pátek se mi nefvjsiávalo zrovna příjemné ... vzbudily mé hlasité zvuky řeh- 
taček a hrkačů. S těmito nástroji táhli kluci naii ulici, aby nahradili zvoněni zvonů z kos- 
tela. Když už mé tedy vzbudili, tak jsem po snídani začala pomáhat babičce s pečením 
jidáiků. Babička je vždycky peče z kynutého těsta podle jedné hodné staré kuchařské kni- 
hy. Je na mnč. abych jídášky různé natvarovala. zatočila a nakroutíla. " {Jana, 14 let. 
Uherské ilradiSlě) 

JidáSc jako kamaráda v masce při velkopátcčni obchijzce, kluka, který má respekt u os- 
tatních, kvantitativní hlediska témér nezachytí. 

Jidii jako maskovaná postava velkopiteéních oby£ejú 

V návaznosti na Frolcův model obchiizky jako komunikačního aktu (Frolec 1979: 
54-55) sro\'návámc \elkopáteČní obyčeje s JidáSem z těchto hledisek: název maskované 
postavy a název obyčeje (podle jazyka nositelií tradice) - kdo je JidáSem, jeho výběr — 
postavení JidáSc \c skupinč hrkačú a jeho partneři - atributy - vyjadřovací prostředky, 
chováni, komunikování - Jídáí trestán (i odménčn). 



M 


i 


r '■■' ■''i^JrŇ 






;>ú^,-^w,; 



Ve vSech zkoumaných obcích je JidáS ústřední postavou chlapeckých velkopáteC- 
nich obyčejů spojených s hrkánim a klapáním, vjediném LeloSové chodí podruhé na 
Bilou sobotu ráno. JidáS se pohybuje v průvodu hrkačú a neukáznéné mimo jeho formu 
(ve vétSiné obcí) nebo v obchůzce dům od domu s vybíráním odmčny (Tupcsy a BFestek 
na Uherskohradi$l'sku, na BuCovickuje obchůzka zastoupena jen ve Vicemilicich a Uh- 
ficích)/ Na JidáSe je souslřcdSna pozornost hrkačů i lidí v obci, ať už je typem kladným, 
nebo záporným. Vedle pojmenování Jidáš užívají hrkači na Bučovicku téí IdáS: ná- 
fcční fonna zde převažuje v písních. JidáSe jako Kristova zrádce všichni chlapci ne- 
znají; v RaSovicích ho podle vlastní zkuSenosti charakterizovali jako ďábla bránícího 
chlapcům v brkáni, tj. zabrai^ujiciho vyhnal z dědiny zlé duchy a nahradil hrkánim zvo- 
ny. Jen v RaSovicich laké chodí dva JidáSi, v ostatních obcích na Bučovicku i Uher- 
skohradiSťsku je v jedné skupině brkajících jeden JidáS. V Tupcsich, velké obci na 
UherskohradiSťsku, mají chlapci rozdčlené území na Čtyři teritoria: každé má svou 
skupinu hrkačů včetně svého Jidáše (ij. na Velký pátek zde chodí soubéžné čtyři JidáSi, 
každý se svou skupinou), svoje území si střeží. Samostatná je kapitola tradičního soupe- 
řeni jednotlivých skupin, které se odehrává při půlnočním brkáni. Vlastní obchůzku 
s JidáSem si zachovávají laké obce LctoSov a Nové Zámky na Bučovicku, kleré jsou 
součásti Nesovtc. 

Obyčej svůj vlastni název ve slovníku chlapců véiSinou nemá, na náš dotaz nčktcři rea- 
govali: ve Iři hodiny na Jidáša { Ncsovicc); budeme chodil s Jidášem ( Leto5ov);yyc se na 




llrtaCi se modli u ktite. Uhrice«Ares Vy^ov). Velký pálek. 2 duber 1999. Foto M. Mikysfcovl. 



Raiilers praying al the cross UhHce (VySkov county), Oood Friday. April 3, 1999. Photo M, Mi- 
kysková. 



Jidáša (Milonice); voděniJidáša (Uhfice) nebo Jidáš (Tupesy). Na patrné literami název 
honěni JidáSe, fixovaný obřadní písni {Tři hodiny zvonime. IdáSa honíme), zareagovali 
jen v obci Břestck, pamčtnici z Milonic a pár chlapců z Kojátek. Bez sugestivní otázky 
nám mnozí sdfilovali -dodržujeme tradici, je to tradice, 

V lelech 1997 - 1999 jsme zastihli Jidáie ve včku 13-17 let. V každč obci mají 
chlapci svoje pravidla, kdo může být Jidášem. Ukázalo se, že k postaveni JidáSe se 
musf hoch vétSinou vypracoval: podivě odhrkání détských let platí obecné, v jednotli- 
vých obcích se liSí vztah vedoucího hrkačů a JidáSe. Na BuCovicku jde vesmís o vztah 
hierarchie; v menSich obcích s menSfm počtem chlapců takové nároky odpadají a hrkači 
se na obsazení JidáSe domluví. V letech 1997- 1 999 byl Jidášem: (a) nejstarší chlapec, 
který hrkal a byl už pánem (RaSovice) t\ stárkem (Kojátky); (b) starSí z chlapců, který 
hrkal pravidelné každý rok -je nejdříve JidáScm. pak aspiruje na post pána (UhHce); (c) 
jeden z pánů ( Víccmilice); (d) jeden z hrkačů. obvykle nejstarší chlapec, urCí si ho páni 
(Nesovice, Milonice); {e) kdokoli ze starších úOasiniků obchůzky, kdo je ochoten roli 
Jidáše zastat, vybírají ho páni (LetoSov). Ve Vícemilíctch, Uhřicích a Rašovicích tnfkže 
býlchlapec JidáScm jen jedenkrát, v ostatních obcích se připouští vícekrát (13- I Slety, 
výhradné do 17 lei). 

V Tupcsích a Bfcstku na Uhcrskohradi.šťsku jsou JidáSi také nejstaršími Školáky, ale 
funkce Jidáše může znamenat současné funkci vedoucího obchůzky, který řídi a hlídá 
průběh (urĚuje dvojice, přidélujejim uličky, kam půjdou hrkal ad.). O tomto postaveni Ji- 



dáše psal nepřímo už Antonín Václavík ( 1 959: 213-21 4), když Jidáše vyjmenoval ve vý- 
čtu vedoucích hrkačů. Být Jidášem je čest: dostane sejí osobnosti kluka, který má respekt. 
Dominantní postavení Jidáše se projeví i pii rozdělováni odměny (Jidáš získává nejvíce, 
ostatní podle zásluh, tj. odhrkaných časů). 

O různém až kontrastním postavení Jidáše ve velkopátečních obchůzkách vypovídá 
také jeho partnerství: Jidáš nezávislý a samostatný byl v letech 1 997 - 1 999 v obcích Tu- 
pesy a Břestek, Letošov a Milonice. Dva Jidáši hrají společně jako rovnocenní partneii 
v Rašovících, ve Vícemilicích má Jidáš pomocníka (s nádobkou černé kolomasti). Jidáše 
závislého na vodiči nebo pánovi, který ho vede ho na provaze a omezuje, jsme zazname- 
nali v obcích Nesovice a Uhřice. Naopak pomoc a ochranu Jidášovi poskytují hrkači 
v Kojátkách (stárci střeží, aby jim Jidáše předčasně neoškubali). 

V 10 obcích jsme viděli deset různých Jidášů. Vnější atributy jidášské masky mají 
tyto společné znaky: Jidáš nesmí být poznán, anonymní tvář získává pomocí kukly, nata- 
žené punčochy, masky (i plynové masky), škrabošky, šálku, začeměné tváře. Typickým 
atributem Jidáše je klobouk a černý (tmavý) oděv, přepásaný plášť nebo kožešinový ka- 
bát či vesta (Nesovice, Uhřice, Rašovice, Tupesy, Břestek), Jidáši nosí i čepici zmijovku 
(Letošov, Milonice). Zvláštností je Jidáš z Kojátek v černé kukle, celý trup hustě opentle- 
ný pestrými stuhami krepového papíru. Slaměné povříslo jako současný atribut masky Ji- 
dáše má funkci pásku (Břestek a Milonice); v Milonicích drží Jidáš druhé povříslo jako 
nástroj. V těchto obcích jsme také zaznamenali předávání celé masky od Jidáše k Jidášovi 
(následující Velikonoce). Trestající, škodící, vyhrožující nástroj (rekvizita) je dalším vý- 
razným společným atributem jidášské postavy: vycpaný pytel, dlouhá hůl, dřevěný meč, 
povříslo, hadice, husí křídlo. 

Srovnávání jidášských masek v kontextu dalších obyčejů ukazuje na některé paralely 
s masopustními maskami dospělých (slaměné části oděvu, kožešina naruby, maska Žida - 
Hmíčko 1 982: 1 1 4- 1 1 5). V našem okruhu obcí se jeví důležitější vztah velkopátečního Ji- 
dáše a vánočního šperechíy, který chodil v Bohatých Málkovicích: nejen pro podobné 
ustrojení, ale také pro stejného nositele masky i skupinu.^ 

Atributy jidášské masky a jeho partneři napovídají, jak se Jidáš chová, jak komuni- 
kuje. V tom se pojetí Jidášů v obou sledovaných krajích liší. V Tupesích a Břeslku na 
Uherskohradišťsku jsme pozorovali samostatné Jidáše jako převážně kladné typy: řídí 
obchůzku (hlídají si menší hrkače, občas je přitom popohání pytlem), děkují za obdaro- 
vání. V Břestku přeje Jidáš v každém domě pěkné velikonoční svátky. Odlišné Jidáše 
s převahou žertovných a negativních projevů jsme sledovali na Bučovicku. Samostatní 
Jidáši (jsou početnější) zlobí, trestají, straší, provokují: ohánějí se pytlem, provazem, 
povříslem, hrozí nebo strkají kluky holí, mečem, honí děvčata, ve Vícemilicích jim čer- 
ní husím křídlem tváře. V Rašovicich oba Jidáši brání chlapcům v hrkání: lehají si na 
zem, berou hrkačům nástroje, staví jimi nebo holemi překážky (do tvaru A", F). Chlapci 
je musí překonávat, přelézal. Dalším typem na Bučovicku je Jidáš závislý, Jidáš viník. 
Je vedený na provaze, pohybuje se omezeně ve dvojici podle vůle vodiče (Uhřice) nebo 
pána (Nesovice); snaží se mu utéci, je za to trestán (vodič ho šlehá prutem, šlehá i přihlí- 
žející). V jedné obci se Jidáš i při svém omezení snaží škodit (ohání se pytlem, straší lidi: 
Nesovice)- v druhé vybírá odměnu do punčochy (Uhřice). Slovem se zvláště záporní Ji- 
dáši nevyjadřují vůbec (mlčí), nezpívají a nemodlí se. Jen v Milonicích spíná Jidáš ruce 
nad hlavou při zpěvu hrkačů, který ho přímo oslovuje (a mlčky kráčí). V Letošově pokle- 
ká Jidáš u kříže, zabodne svůj meč do země a údajně se v duchu modlí (ostatní hoši se 
zjevně nemodlí). 



Na Bučovicku jsou obyčeje s Jidášem na pomezí obřadu a lidového divadla, resp. ob- 
řadní průvod či obchůzka mají díky Jidášovi divadelní prvky (srov. Beneš 1982: 69). 
V této souvislosti je zajímavá celá forma Jidášova výstupu, zvláštč jeho začátek a konec: 
často se totiž objeví znenadání až v průbéhu cesty hrkačů (Nesovice, Letošov, Uhřice, Ra- 
šovice) nebo tésné po začátku vybéhne z úkrytu za kostelem (Milonice), ve Vfcemilicích 
je vyvolán pánem „Idášu, poď!" poté, co hrkači seřazeni před kaplí smekli a mlčky po- 
klekli. Na poslední chvíli se Jidáš objeví také v Kojátkách (seřazení hrkači na ného čeka- 
jí). Podobně také na konci se Jidáš vytratí nepoznán (Nesovice, Letošov), končí společné 
s ostatními (Tupesy, Břestek, Vícemilice), končí společnč a je odhalen (Uhřice, Rašovi- 
ce), je také trestán. 

Trest Jidášovi jako závěr průvodu jsme zaznamenali ve dvou obcích na Bučovicku: 
v Kojátkách na pokyn stárka .. Oškubete si ho! " děti Jidášovi strhávají pentle, on je za to 
šlehá proutkem, sundá také kuklu; v Milonicích je uvázán pány k Jelínkovu plotu nad ves- 
nicí, přitom mu chlapci halasně zpívají {Th hodiny zvoníme, Idáša honíme! Cos to, Idášu. 
cos to učinil ad.), poté se hoši vracejí ke kostelu (tam obchůzka též začala). S Jidášem zů- 
stávají jenom páni, aby ho odvázali, Jidáš se odstrojí (pro ostatní chlapce tajné počínání). 
Důvěrné svěřili pamětníci v obci Dobročkovice, že Jidáše na noc zavírali do márnice (od 
obchůzky upuštěno). 

Jidáš jako slaměný panák 

Jidáše - velkou figurínu upevněnou na kříži (dřevěných latích ve tvaru kh'že), nesenou 
ISIetým stárkem v čele průvodu brkajících chlapců -jsme na Velký pátek zaznamenali 
prozatím v jediné obci, v Bohatých Málkovicích ( 1 0. dubna 1 998). Jidáš, slámou vycpaný 
panák velikosti dospělého člověka, byl oděn ve starých pracovních „modrácích*\ hlavu 
s vyznačením obličeje ovázanou šátkem (jindy krytou starým kloboukem); připravit sla- 
měného Jidáše je společným úkolem tatínků zúčastněných. V nesení Jidáše se stárci, tj. 
nejstarší ročník hrkačů, střídají. Sugestivní průvod charakterízuje kontrast ticha a hrkání 
(je živelné, bez rytmu); na rámus hrkačů navazuje subito, bez přechodu, říkání o Jidášovi. 
Má své určené místo na gesto a povel stárků (zvednutí ruky zastavuje hrkání, povel „ Ráz - 
dva - tři!" uvádí volání skupiny „ Tři hodiny zvoníme, Jidáše honíme"). Na konci průvo- 
du „ve zmole'' Jidáše shodí na zem a zapálí. 

Tato forma obyčeje je v obci redukcí staršího typu: na spálení figury Jidáše navazo- 
val nepozorovaný útěk, zmizení dvou stárků, kteří se někde schovali, a ostatní je šli 
hledat (honit). To se opakovalo ještě při večerním hrkání, už bez pálení slaměného Ji- 
dáše. Pamětníci, narození 1 926 - 1 928, kteří tak obyčej popsali ze svých chlapeckých 
let, pojmenovali ho jako honěni Jidáše: podle nich patřilo k radostem kluků i za druhé 
svělovc války. Životnost těchto vclkopátečních obyčejů s Jidášem (pálení Jidáše, útek 
a hledání dvou stárků) můžeme retrospektivně posunout ještě dál, nejméně k roku 
1924, kdy obecní kronikář popsal honěni Jidáše!" Srovnání pamětí z dvacátých a tři- 
cátých let ukazuje stejné obyčeje, ale změnu jejich pořadí - 1924: (1 ) útěk a hledáni 
dvou pánů-Jidášů, (2) pálení Jidáše; třicátá léta: (1) pálení Jidáše, (2) útěk a hledání 
dvou stárků. 

Zjišťování, kdy došlo k proměně (ij. k redukci na samostatné pálení Jidáše), nepřineslo 
přesné údaje: prozatím se zdá, že změna ji dáškých obyčejů v Bohatých Málkovicích na- 
stala u generace chlapců narozených po druhé světové válce. 



JídáS v obřadních písních 



Nesovice (Velký pátek - 28. března 1997) 




>S'> ž f 1^ 1' 1' M 1^ 1^ I f MH^ 1 1 m 



Tři' hO' dt'" ňy ^ó^m- me 0y J^ 49'SO hc- V- ^fft, 




>v> 1 iM^i M 1 1 r H l i 



COS ú, A d/' Si, cos ů> (/- 



v. 



O' »// 



*\\ 1 1M'M i I i iM'l J g 



Ás Sfďho y^/i-ziV/ Je-ki'^ Á>/s- éo. 



A>> J 1' M j 1 1 1 r H 1 i 




Á'dCm^-J^- \dii} O- ň/ ho >- //; 



1 f iH J J I M-' 1> i> I 1 i 



ti^á/i-Á^ i^0'/t\ a ňq Pk-fy pďtbt 



^\\ i r j'| 1 1 I i 1M'M g 



do htO'6Q M> 



dQ- U 



^ nQ 3/- /ou 



|tV> 1^ \' i 



E 



i 



JL 



f 



S0-éc'it4 on saím stmr^yck ysta/ f ^^^f" 



Vedle kompletní dokumentace zpčvu chlapců z našich terénních výzkumů (tj. zápisů 
textů a nápčvů písní, způsobu inteq)retace, místa a funkce zpěvu ad.) máme pro srovnává- 
ní k dispozici málo pramenů. Jedná se většinou o zápisy textů, nápěvů si nikdo nevšímal 
nebo je nerozlišil od „říkání" (rytmizovaného veršování). Cenné jsou datované zápisy 
textů i nápčvů v kronice obce Bohaté Málkovice, podobný charakter mají záznamy písně 
o Jidášovi od starších - bývalých nositelů jidášských obchůzek ze zkoumaných obcí. 
Podle dosavadních zkušenosti s rozdíly zpěvu při autentické příležitosti a uměle navoze- 
né situaci máme v takových případech ke srovnávání spíše invariant, model. Materiál téže 
pramenné hodnoty má publikovaný zápis z Milonic (Hrabalová 1990: 197) a rukopisné 
záznamy písně o Jidášovi v Etnologickém ústavu AV v Brně: pouhé tři zápisy písně o Ji- 
dášovi nepocházejí od nositelů tradice, ale od starších pamětníků.^ Stojí za povšimnutí, že 
dosavadní rukopisné fondy nemají ani jediný záznam písně pořízený při autentické ob- 
chůzce chlapců na Velký pátek, a naše zápisy z Bučovicka ( 1 997 - 1 999) jsou prvním pří- 
spěvkem primární pramenné hodnoty. 



Výskyt písně o Jidášovi se nekryje s výskytem obchůzky či průvodu s Jidášem. Podle 
výzkumů v letech 1997 - 1999 v Tupesích a Břestku na Uherskohradišt*sku chodí s Jidá- 
šem, ale nezpívají o něm (a nezpívají ani žádnou jinou píseň), pouze hrkají. V Brankovi- 
cích a Hlubočanech na okrese Vyškov hrkají bez Jidáše a pi4 obchůzce píseň o Jidášovi 
zpívají. Zjištění o vztahu písně a výskytu obchůzky s Jidášem vyplývá jak z podkladů za 
léta 1997 - 1999, tak také ze starších publikovaných údajů (z Prusinovic na Kromčfížsku 
roku 1986: Válka 1989: 20 ad.). 

Pii velkopáteční obchůzce s Jidášem zpívají výhradně chlapci na Bučovicku, a to ve 
všech doposud zkoumaných obcích. Čas zpěvu má svůj ustálený řád: zpívá se na povel ve- 
doucího hrkačů, a to na určitých místech, která chlapci mimo obchůzku plS rozhovoru větši- 
nou nedovedou určit („To vycííime, kde zpíváme: Jsou místa, kde se zpívá "); patří tedy zpěv 
ke kompozičním prostředkům obyčejů. Sémantická funkce písně o Jidášovi je výrazná: do- 
plňuje děj, vysvětluje postavu Jidáše a jeho skutků, emocionálním podáním dává ději napě- 
tí. Zpěv nemá funkci koledy (a to ani v Uhřicích a Vícemilicích, kde probíhá obchůzka 
s vybíráním koledy), aleje spolu s hrkáním vyjadřovacím projevem, znamením příchodu 
brkajících a formou komunikace s Jidášem (přímo ho oslovuje). Pro pozorovatele zvenčí je 
také znamením Velkého pátku, protože výhradně tento den v roce píseň zní. Jedná se o ko- 
lektivní zpěv celé skupiny při chůzi {a capella\ pendant hrkání a klapání. Projev n^^iadně 
halasný, který často přejde nebo vyústí do rytmizovaného pokřiku a končí intenzivním za- 
hrkáním (bez rytmu). Metrorytmický impuls písně je dominantní, zřetelný a pravidelný, 
podle dechových kapacit chlapci zpěv ,4iatahují'', aby vesnici vydali co nejvíce zvuku. 
V některých obcích jsme zaznamenali projevy na pomezí zpěvu a rytmizovaného volání 
vyšších intonací (často in Des nebo D), což není znakem místní tradice, ale hlasovými 
schopnostmi aktuální skupiny. Jidáš (resp. nositel masky Jidáše) nezpívá. 

Ačkoli jsme ani ve dvou obcích nezaznamenali identický zpěv chlapců, představuje vel- 
kopáteční zpívání o Jidášovi na Bučovicku jeden typ obřadní písně, už na první poslech 
zjevně stabilní, téměř nevariující. Šíří se odposlechem, a místy také opisy, které si něktefí 
chlapci nalepí na větší hrkače (text znají zjevně zpaměti). Jedná se o 12 - 13 řádkový útvar 
otevřené formy, který se realizuje melodicko-rytmicky nebo rytmicky v závislosti na textu: 
určující je tedy slovo, resp. metrika slova, zpěv je založen na principu stereotypního opako- 
vání malého melodicko-iytmického motivu (v rozsahu 5-7 slabik). V návaznosti na poz- 
natky Soni Burlasové (srov. 1977: 227) mají písně o Jidášovi moti vičkou formu a patří 
k pevným nestrofickým útvarům obřadního folklóru kalendářního cyklu. 

Pro píseň o Jidášovi na Bučovicku je navíc specifické, že má vstupní formuli, výra- 
zem podobnou obřadnímu vyvolávání: .. Tři hodiny zvoníme, Idáša honíme** (podle ak- 
tuálního času též incipity Poledne zvoníme... v Letošově; Klekání zvoníme... - v 17 
hodin ve Vícemilicích). Hudebně se při našem výzkumu realizovala formule všude stej- 
ně, na intervalu sestupné malé tercie. Srovnání s obřadními texty z dalšího ostrůvku 
současné životnosti obyčeje ve východních Čechách ( Vincenciová 1 994: 1 99-200) uka- 
zuje, že se jedná patrně o putující formuli, která se připojila k písni o Jidášovi. Ve vý- 
chodočeských obcích převažuje jako fmální, na Bučovicku naproti lomu výhradně 
incipitová, vstupní. Tento pr\xk stojí za pozornost pro genetické vztahy písně a obyčeje 
už proto, že popěvek je v literatuře prezentován jako „Ó nevěrný Jidáši" a také starší 
publikované zápisy z českých vesnic začínají tímto textem (z Chrudimská Erben 
[1937]: 68-69) nebo jeho obměnami. 

Bezprostředně následuje text písně „Cos to, Jidáši, cos to učinil", ktcr>' má 10 nebo 1 1 
řádků, a ncvariujc. Hudebně je realizovaný repetováním jednoduchého motivu v rozsahu 



malé tercie (v jedné variante v rozsahu čisté kvarty). Náznakem sloky je nový rým (Oni 
ho jali, ukřižovali)^ pokud před jeho nástupem klesá intonace zpévu (sestupnou kvintu 
jsme ovšem zaznamenali jen v jedné obci Nesovicích, a ještč ne u všech zpívajících). Pí- 
seň o Jidášovi končí buď opakovaným melodicko-rytmickým motivem (a na Bílou sobo- 
tu poradu drželi) nebo vrcholí sdělením velikonočního tajemství: výrazným křikem 
rytmizovaným v pravidelných dobách {on sám z mrtvý^ch vstal!). 

Stabilní složkou jakéhokoli projevu (zpčvu, volání, pokřiku), který jsme v terénu 1 997 
- 1 999 zaznamenali, je text a jeho metrorytmická struktura, založená na opakování jedno- 
duchého motivu, a také otevřená forma písnč (a''bbbbbbbcccc: a.. .4+3, "'...3+3, b...3+2, 
C...4+2). K hudebním charakteristikám písně o Jidášovi patří neharmonický terctonální 
nápěv (ambitus v rozsahu malé tercie převažuje, jedna je varianta kvarttonální a jedna 
kvinttonální). Nápěv je budován většinou na descendenčním intervalu malé tercie, který 
je také vztahem incipitového a finálního tónu. Malá variabilita nápěvu je dána malými 
možnostmi kombinací dvou nebo tří tónů melodie. 

Píseň o Jidášovi, zpívaná chlapci při velkopátečních obchůzkách v obcích na BuČovic- 
ku v letech 1997 - 1999, představuje v synchronním pohledu typ nestrofícké obřadní pís- 
nč s převahou stabilních prvků, daných podobností až totožností textů, jejich stejným 
metrickým impulsem a stejnými funkcemi zpěvu v obřadním průvodu. Uvedené hudební 
charakteristiky písně o Jidášovi jsou typologicky pnbuzné s říkadlovými koledami po- 
mlázkovými či štěpánskými (srov. Horálková 1969: 70-7 1 ), a jsou také nápadně příbuzné 
s hudební stránkou jarních koled dívek na Smrtnou neděli (srov. Frolcová 1999: 40). Na- 
bízí se příklad ke studiu melodické a rytmické příbuznosti obřadních písní na základě po- 
dobné formy, struktury a funkce. 

U dívčího koledování, které jsme ve stejných letech zapisovali ve stejném regionu, 
jsme zaznamenali nestrofické obřadní písně otevřené formy, které jsou také určeny met- 
rorytmickou strukturou textu, a jí se podřizuje nápěv opakováním melodicko-rytmického 
motivu na malé neharmonické ploše tří - čtyř tónů. To znamená, že oba typy obřadních 
písní (dívčí koleda na Smrtnou neděli a chlapecký zpěv při velkopátečním hrkání) mají 
stejné hudební charakteristiky, a můžeme doložit nejen typologicky podobný, ale i totož- 
ný periodický motiv. Na rozdíl od dívčích koled mají písně o Jidášovi stabilnější texty, 
nepřiřazují volně další řádky a tedy nerozšiřují formu (chlapecká velkopáteční o Jidášovi 
má vždy 12 nebo 13 řádků, dívčí koleda na Smrtnou neděli různě 8 až 17 řádků). Kolek- 



cí. /^6-/^7;(l)JidáS;Milonice. Velký pátek, 28. 3. 1997-(2)JidáS;LetoSov, Velký pátek, 28. 3. 1997(obč lo- 
kality v okrese Vyškov) - (3) JidáS; Tupesy, Velký pátek, 2.4.1 999 (okres Uherské I Iradišté) - (4) Jidáši; RaŠo- 
vice. Velký pátek. 2. 4. 1999 -(5) Jidáš; Kojátky, Velký pátek, 10.4. 1998-(6) Jidáš s pánem; Nesovice, Velký 
pátek, 28. 3. 1 997 - (7) Jidáš; Uhřice, Velký pátek, 2. 4. 1 999 - (8) Idáš; Vícemilice, Velký pátek, 1 0. 4. 1 998 - 
(9) Stárek s figurínou Jidáše; Bohaté Málkovice, Velký pátek, 10. 4. 1998 (všechny lokality v okrese Vyškov) - 
(10)Jidáš;Břestek, Velkýpátek,2. 4. 1999 (okres Uherské Hradišté). Foto M. Mikysková a V. Frolcová. 



(pp. 146-147) (1) Judas; Milonice, Good Friday, March 28, 1997 - (2) Judas; Letošov, Cíood Friday, March 28, 

1997 (all localities in thc Vyškov county) - (3) Judas; Tupesy, Good Friday, Apríl 2. 1999 (Uherské Hradištč 
county) - (4) Judases; Rašovice, Good lYiday, Apríl 2, 1999 - (5) Judas; Kojátky, Got>d Friday, Apríl 1 0, 1 998 - 
(6) Judas with Lord; Nesovice, GcxkJ Friday, March 28, 1997 - (7) Judas; Uhřice, Good Friday, Apríl 2, 1999 - 
(8) Judas; Vícemilice, Good Friday, .April 1 0. 1 998 - (9) Figuře of Judas; Bohaté Málkovice, GckxI Friday, Apríl I O, 

1998 (aíl localities in the Vyškov county) - (10) Judas; Břestck, Good Friday, Apríl 2, 1999 (Uherské Hradištč 
county). Photos M. Mikysková and V. Frolcová. 




t 







u* 







tívni zpěv průchodem vesnici je společný, ale dívčí Smrtná neděle je koledou, zpívá se 
před domem, zpěv chlapců o Jidášovi tuto funkci koledy nemá. 

Pro srovnávání písní o Jidášovi zpívaných na Velký pátek dnes a ve starších obdobích 
máme k dispozici málo pramenů;*^ odstup času od dětství informátorů je velký a hodno- 
věrnost záznamů nemůžeme prokázat. S touto výhradou ukazuje srovnání na stabilitu tex- 
tu a metrorytmické stavby řádku i celé formy písně: na tomto základě variuje melodie. Její 
hudební charakteristiky jsou přitom stále analogické (neharmonický descendenční nápěv 
v rozsahu kvarty, otevřený závěr). Příbuzný metrorytmický model představuje také zápis 
z Líšně Poledne zvoníme, Jidáša honíme. . . publikovaný Františkem Bartošemv kníž- 
ce Naše í/ď// (Bartoš 1 888: 301 ); je sympatické, že Bartošův publikovaný vzor se ve zpěvu 
chlapců na Bučovicku neprojevil. 

Srovnávání písní o Jidášovi v čase i v prostoru potvrzuje, žeVetterlovo kriterium 
metrorytmické struktury a formy jako stabilní prvek tradování lidové písně na našem 
vzorku platí (Vetterl 1962: 1 28). To je také jedna z odpovědí na věčnou otázku konzerva- 
tismu a dynamismu obřadních písní (Kresánek 1951 : 74; srov. Krekovičová 1988: 129): 
tendenci k neměnnosti prokážeme prozatím jednoznačně v malém regionu, a to na metro- 
rytmické struktuře a otevřené formě písně, příbuznost na typu neharmonických nápěvů 
malého ambitu. Ve srovnání s dívčími jarními koledami je chlapecký zpěv o Jidášovi na 
VySkovsku ještě výraznějším příkladem neměnnosti obřadních písní. Jiné tvrzení může 
ovšem přinést komparace písní na Širším území. 

Závěr 

Jidáš přijal v pojetí chlapeckých velkopátečních obyčejů na jižní Moravě mnoho tváří: 
jidášská maska konce 20. století zastupuje lidské slabosti a negativa (straší, vyhrožuje, 
honí, bije, černí tváře, brání dobré věci), i hodnoty kladné (vede menší, děkuje za obdaro- 
vání, ba dokonce přeje pěkné velikonoční svátky). Jidáš je omezován, i sám druhé omezu- 
je, vymyká se skupině, i reprezentuje. Všechny tyto polohy zachytí výhradně terénní 
výzkumy při autentických příležitostech. 

Pro chlapce samotné má hrkání s Jidášem hodnotu vlastní zábavy a nápadu (maska ne- 
plechy skryje), hodnotu bezprostřední komunikace s lidmi v obci, hodnotu vlastní samo- 
správy bez účasti dospělých: kluci sami se těší, kolik si vyhrkají. Jejich aktivitou vzniká 
dnes cenné povědomí o řádu věcí, o jeho předávání od starších k mladším. 

V letech 1997 - 1999 jsme v deseti obcích na jižní Moravě zaznamenali více typů vel- 
kopátečních obyčejů s Jidášem; prakticky každá obec má jejich specifickou podobu. 
Z hlediska formy obyčeje - obchůzky s koledou (odměnou) či průvodu obcí (bez vybírání 
koledy) - se vyskytuje (viz mapa /): 

( 1 ) obchůzka hrkačů s maskovaným Jidášem + vybírání odměny (Tupesy, Břestek, Ví- 
cemilice); 

(2) obchůzka hrkačů s maskovaným Jidášem vedeným na provaze + vybírání odměny 
(Uhřice); 

(3) průvod hrkačů s maskovaným Jidášem vedeným na provaze (Nesovice); 

(4) průvod hrkačů s jedním maskovaným Jidášem (Lctošov, Milonice, Kojátky); 

(5) průvod hrkačů se dvěma maskovanými Jidáši (Rašovice); 

(6) průvod hrkačů se slaměnou figurínou Jidáše, pálení Jidáše (Bohaté Málkovice). 
Srovnání velkopátečních Jidášů v obcích na Uherskohradišf sku a Bučovicku ukazuje, že 

převažují rysy lokální, zvláštní. Ke společným jevům v obou ostrůvcích životnosti patří jen 



^» ;.■ HricW ■ JiMkM (Vdký pitck 1997 - 1999) 
í^al: lUM^wllh JadM(Good Friday 1997- 1999) 




Uherské Hradi^lE 



íysviilMiy/Noití; 

O - obchůzka s Jidášem / walking-about with Judu 

9 - obchůzka s Jkláieni vedeným na provaze / walking-about with Juda* led on tbe topě 

O - průvod tJidiScm/esconofJudaa 

■ -prikvodiJidiíeiiivedenýiDMprovaze/escoitofJudasled<ntherope 

Ql - průvod te dvJhna Jidáfi / etcoit of two ludases 

A -průvod K ilamfnou figurínou a páleni Jidále / escort of a stnw figuře and buming of Judaa 



fiCast Jidáše pfi velkopáleSnim hrkáni a některč jidáJské atributy (anonymita, tmavá barva 
odCvu, klobouk, pytel, hůl). V Tupesich a Břestku na UherskohřadiSťsku je JidáS [nevážné 
Idadný typ, vede obchůzku, celý obyčej má charakter koledováni; u domu se chlapci ohla- 
hiji hrkánim (ne zpévem). Naproti lomu na Buíovicku převažuji v průvodech i obchůzkách 
pivky divadelní; JidáSi se liSi od vesnice k vesnici a prezentují více vlastnosti záporné, ,jie- 
plechy" i destrukce. Tomu odpovídá £kála mimoslovních vyjadřovacích prostředků, včetné 
divadelních prvků a rekvizit (žerty, provokace, zlobení, trestání). Nápadným společným 
projevem komunikace chlapců s JidáSem je jeho halasné osloveni zpčvem. 

Srovnání Jidáfů z jihomoravských lokalit a českých JidáSů z krajiny mezi Holicemi, 
Vysokým Mýtem a Luži ( Vincenciová 1 994) ukazuje, že v obou krajích vytváří Životnost 
obyčeje určitá celistvá území. Ve východních Čechách chodí s JidáSem na Bílou sobotu 
(t). při posledním hrkáni) a jedná se vždy o obchůzku s vybíráním koledy. Na jižní Mora- 
vijc časem Jidá£e Velký pátek v 1 5/17 hodin (v jediné obci Letošov chodí s JidáSem jeSlč 
i na Bilou sobotu) a zaznamenali jsme zde obchůzky i průvody. Tomu odpovídá i rozdíl 
funkce zpévu, při zachování společného motivu Jidáši, cas to učinil, žes svého Mistra Ži- 



dům prozradil? Další rozdíly jsou zjevné v maskování a z nčho odvozeného chování Jidá- 
še. V lokalitách východních Čech převažují suché rostlinné materiály na zahalení celého 
téla, Jidáš je proto pasivnější, musí být veden (na provaze aj.) i vezen na káře - v jihomo- 
ravských lokalitách umožňuje jidášský převlek samostatný pohyb i mimické projevy, Ji- 
dášů je zde více typů. Anonymita tváře a černá barva ustrojení (pokud ne sláma či 
hrachovina) jsou společné, ale nepřevažují, symbol kříže na čele nebo odčvu v jihomo- 
ravských lokalitách nepřipadá v úvahu. Ve východočeských vesnicích slaměné masková- 
ní Jidáše po skončení obchůzky pálí - v Břestku a Milonicích, kde k masce Jidáše patří 
slaměné povříslo, naopak uchovávají, aby vše předali Jidášům příštích Velikonoc. 

Velkopáteční obyčeje s Jidášem jsou jedinečným příkladem jednoty obřadu a folklóru. 
Obřadní píseň o Jidášovi nemá v jihomoravských lokalitách funkci koledy, text nekonta- 
minuje s koledními slokami jako ve východočeských lokalitách (v Tupesích a Břestku na 
Uherskohradišťsku se s Jidášem koleduje a nezpívá se): na Bučovicku je výrazem skupi- 
ny hrkačů i jejich formou komunikace s Jidášem. Zpěv (křik) explikuje význam obyčejů; 
doplňuje, co z akce samotné není pro každého srozumitelné. Vedle této sémantické funk- 
ce s emocionálním nábojem plní též funkci kompoziční (srov. Sirovátka 1979: 20-21). 
Dosavadní srovnávání prokazují až nápadnou neměnnost písně o Jidášovi, zvláště stabili- 
tu textu a jeho metrorytmického modelu. Perspektivní je historická komparace textů a ná- 
pěvů obřadních písní s motivem nevěrného Jidáše; prozatím nedoložena zůstala Zíbrtova 
poznámka o jidášské písni jako obecné notě v kancionálech 16. století (Zíbrt 1909.- 337). 
Nabízí se také otázka literární předlohy stabilních motivů textu. 

Rozbor jidáSských obyčejů na malém geografickém prostoru může být i příspěvkem 
ke genetickému studiu. Z doposud publikovaných popisů se odlišovaly tradice honění Ji- 
dáše městská a vesnická: podle recentních dokladů se jeví spíše jako tradice církevní or- 
ganizace a tradice chlapecké organizace. V našich pramenech (1997 - 1999) převažuje 
spontánní organizace chlapců, v jediné vesnici je patrná spoluúčast církve. Z hlediska ini- 
ciátora jsme zaznamenali: 

(1 ) Průvod s maskovaným Jidášem je vázaný na kostel, při přípravě figuruje místní fa- 
rář (event. rodič zastoupený ve farní radě). „Pan farář nám dá soupis, jak máme chodit 
a co se modlit, " Dospělí nazývají velkopáteční hrkání honění Jidáše, ch\apc\ jde se naJi- 
dáša, a obyčej má náznaky skutečného honění a potrestání. Chlapci se sejdou v kostele 
s hrkačkami a klepači, průvod začíná před kostelem modlením. Jidáš ve skupině chlapců 
není, ale objeví se náhle: vybíhá „schovaný" za kostelem poté, co se hoši pomodlili Andě! 
Páně (podobně vybíhal za generace narozené v meziválečných letech z některé uličky, 
aby se před koncem raději zase ztratil, unikl sankci/ Dnešní chlapci Jidáše trestají (přivá- 
žou ho k plotu a vyhrožují mu zpěvem; Milonice 1 997). - Tento typ obyčeje má společné 
prvky s doklady, které publikovali Čeněk Zíbrt a Orest Z i 1 y n s k y j ; jedná se o obyčeje, 
u nichž Zíbrt předpokládá, že se vyvinuly „z původního obřadu náboženského" jako dět- 
ská zábava (Zíbrt 1 950: 24 1 ). Zilynskyj navíc píše o tomto typu honění Jidáše jako o oby- 
čeji městském (konaném „v českých a polských městech" - Zilynskyj 1955: 83). 
Společné prvky: hrkání navazuje na bohoslužbu, začíná i končí před kostelem, vybíháni 
Jidáše od kostela, trestání Jidáše po jeho dopadení (různé destrukce: strháváni šatu, spalo- 
vání zbytků jeho oděvu). 

(2) Průvod se slaměnou figurínou Jidáše a jeho pálení jako obyčej chlapců bez organi- 
začních zásahů místní církve (Bohaté Málkovice 1998). Starší forma obyčeje v obci má 
některé vztahy k prvnímu typu: popis z roku 1 924 líčí velkopáteční obyčej honění Jidáše 
jako útěk a hledání dvou Jidášů, tj. pánů: poprvé utečou ostatním po spálení figuríny, po- 



Mpa 2: lypy Milá v obehizUeh a prAvodrch chbpci (Vtíkf pálek 1997 - 1999) 




Uhenké HradiSlé 
l>ji*/Wy/flo(ei.- 

O - JÍ<Ui SMnoetaUý, ptevižnt kladný (maska) / Judas índqiendeiit, predorainanily positive (mask) 
- Jidál samostatný, pfcvl2ní 2ipMný (maska) / Jt«las indqieiident, pttdaxninamly Mgative (mask) 
^B -dva n>vnocenniJkli9i,zÍpoml (maska)/ twoequívalem negative Judases(masks) 

lidál vinik, JidB neslaný/ Judas culprít, Judis punisbed: 
^ - (a) vedeným provaze (maska) /(■) led ona ropě (mask) 
^ -(b)poUe3taiiý(maska)/(b)puoisbed(mask) 
A - (c) i()A)ený (slamínl figurína) / (c) biunl (siraw fígure) 



druhé bčhem večerního hrkáni. Nápadný vztah obyCeje Ic tradici spalováni figurín na kan- 
ci zimy a na počátku „nového léla" se nám prozatím doložit nepodařilo. 

(3) Hrkáni s maskovaným JidáSem Je organizačně Jen záležitosti chlapcíi. Mezi tradič- 
ními místy srazujsou i kKž, kaple Či kostel Jak z přirozených důvodil polohy na kraji obce 
nebo dominanty, tak z hledisek náboženských. Chlapci se scházejí lam. kde se cházeli je- 
jich předchůdci. Kolektivní poklekáni a modlení u kfížů, živé v povédomí generace otci) 
dneSnfch hrkačij a JidáSů, se koná (Vícemilice, Uhřice, Rašovice) i nekoná, v Nesovicich 
napf. pokleká u kříže slovy chlapců jen „křesťan,, (ij. ten, kdo chodí do náboženství). 
Chlapci o honéni JidáSe zpívají (Jen na Bučovicku), ale sami tak akcí nenazývají (hrkajis 
Idášem, chodíš IdáSem. naJidáša. vodiJidáša). Tato skupina je nejpočetnéjSi - předsta- 
vuje různé typy JidáSů i obyčejů, jejichž prvky se prolínají: 

(a) JidáS samostatný, převážné kladný: vychází s ostatními, místy Jde v čele hrkajících 
nebo mezi prvními, vede obchůzku. Na konci není trestán, ale odmčnén (Tupesy, Břestek); 

(b) Jidáš samostatný, převážné záporný: k hrkačům se přidává znenadání po ccslč, zlo- 
bí je i přihlížející. Před koncem se vytratí nepoznán, netrestaný (LctoŠov, Vícemilice); 



(c) dva Jidáši rovnocenní, jednoznačně destruktivní: překvapí hrkače asi po 200 met- 
rech cesty, brání hrkání, zastavují je v cestě, staví překážky. Na konci se Jidáši odstrojí 
a ukážou (Rašovice); 

(d) Jidáš viník, trestaný: buď omezovaný, vedený na provaze (Nesovice, Uhřice), nebo 
samostatně se pohybující, trestaný na konci (Kojátky; srov. Milonice, typ 1). 

Hledisko iniciátora (církev - chlapci sami) tedy na podobu obyčejů dnes zásadní vliv 
nemá, ale bude závažné při historickém studiu. Obraz Jidáše v Milonicích, kde je patrná 
spoluúčast církve na honění Jidáše, vyznívá (ve srovnání s ostatními) snad více v duchu 
křesťanském a výchovném. Jidáš se zde chová jako viník (kající či rezignující? spíná ruce 
nad hlavou, když mu hoši zpěvem odhalují svědomí - cos to učinil?!) a trest ho nemine. 
Iniciativa místní církve je v předepsaném modlení chlapců vkleče na samém počátku prů- 
vodu před kostelem a u kříže. 

Tyto jevy náboženské povahy jsme ovšem zaznamenali v různé míře i tam, kde dnes 
církev hrkání (ani obchůzku s Jidášem) neorganizuje. Chlapci je přebrali od svých před- 
chůdců; podobně i stejně popisovala klekání, smekání a modlení u křížů při velikonočním 
hrkání generace jejich otců (vyrůstající za socialistického režimu): je důležité, že tak se 
mnozí kluci zachovají výhradně ve skupině při velikonočním hrkání (nebo se nemodlí, 
ale respektují ostatní). To je další téma hodné samostatné pozornosti. 

Klasifikace, založené převážně na synchronním pohledu, potřebují v další fázi histo- 
rický přístup. První výsledky přinesl výzkum v Bohatých Málkovicích. Dalšími pokusy 
o zjištění životnosti a vývoje velkopátečních obyčejů s Jidášem ve zkoumaných lokali- 
tách jsme ovšem zjistily prozatím jen to, že historická retrospekce znamená téma náročné 
na hodnověrné prameny: komplikuje ho obecné povědomí o „stálém" udržování tradice 
a obtížné zjišťování přesnějších časových údajů od informátorů při nedostatku starších 
pramenů. Společné pro všechny lokality je prozatím jen to, že listopad 1 989 (a následující 
školní volno na Zelený čtvrtek a Velký pátek od roku 1 990) pro životnost velkopátečních 
obchůzek s Jidášem nic zvláštního neznamenal. Význam publikování dobových autentic- 
kých pramenů a jejich regionální a lokální mikroanalýzy se tak jeví nezastupitelný. 



* Studie vznikla jako součást grantu GA A V č. A0058702. Sbírky zúčastněných pracovišť mají 
kompletní dokumentaci. Videozáznamy poNdila Jiřina Košíková 10. dubna 1 998 v obcích Kojátky, 
Bohaté Málkovice, Vícemilice. 

' Obchůzkou rozumíme chození skupiny dům od domu (je spojena s vybíráním odmény) - průvodem pro- 
cházení skupiny vesnicí (srov. Jiřikovská 1988). 

' Podle orientačních zjištění připadají na Bučovicku v úvahu ješté tyto obce s tradicí velkopátečních Jidášů: 
Mouřínov, Kloboučky, ČemČín, Marefý. Perspektivní je historické studium tématu na celé Hané: prozatím osa- 
mocena zůstává poznámka J. Clutha z roku 1837: „Jiné obyčeje Hanáků, Jako [...] honěni Jidáše s klapačkami 
a pojízdnými řehtačkami o Velkém pátku - docela připadly chlapcům... " (Jeřábek 1997: 220). 

„ Na Zelený čtvrtek Jsme mel i špenát. Odpoledne babička pekla Jidášky, které Jsme měli i v pátek na snída- 
ni. " (Helena, 1 2 lei. Uherské Hradištč) - „ Další velmi vý'znamný den Je Zelený čtvrtek. V tento den je u nás zvy- 
kem Jíst pokrmy zelené barvy a péct Jidáše s medem. " (Markéta. 14 let. Uherské Hradištč) 

V Uhřicích Je velkopáteční hrkání s Jidášem na pomezí obchůzky a průvodu: nčktcří obyvatelé sami chlap- 
ce whiížejí, aby je obdarovali. 

' Šperechta (maskulinum) chodil na ^tčdrý den v Bohatých Málkovicích. Pamčtníci Štčpán Pokluda(1928) 
a Josef Novotný ( 1926) popsali: .. To se nastrojil kluk, měl koiuch obrácené, škrabošku Jak na ostatky, obřislo, 
měl dřevěná šavlu. Kdo to Je. nevědělo se. Byl z ročníku stárků: co chodili klapat, tak všeci ti kluci chodili s tém 
šperechtem. Obchůzka začala zvrchu, u Sedláčků (tam se tuky začínalo klapat), u Sedláčkovyho mlatu. Tam za- 



čali. Přišli k baráku a kluci zazpívali pisničku (netlókli). Šlo se od baráku k baráku a ten šperechta vždycky uti- 
kál a ptal se, jesli držel půst nebo nedržel. Jestli jedl nebo nejedl a když. tak chtěl mu vyvrtat bruch tó dřevěná 
šavló. " (3. února 2000 zapsala M. Mikysková.) 

* „ Po klekám o Velikém pátku propusti menši soudruhy domů. Ti větši . honi potom Jidáše '. Jidáši bývají 
obyčejně dva: jsou jimi nejstarší z ,pánů '. Jidáši odběhnou se schovat obyčejně do poli za školu na Šarclesy: os- 
tatní čekají na zapbknuti, znamení to. že mají hledat. Jak je najdou, pálí Jidáše, připraveného panáka z hader. " 
{Pamětní kniha obce Bohaté Málkovice^ 1 924, s. 33) Kronikář jmenoval nejstarší ročník hrkotu páni, pamétníci 
i dnešní chlapci užívají názvu stárci 

' Další pozornost je třeba zamčřit na vývoj velkopátečních obyčejů s pálením Jidáše: podle Marie P a c h - 
t o v é probíhalo podobné pálení slamáka a honční chlapce také v Uhřicích (Pachtová 1 987: 60). 

* Písné o Jidášovi v rukopisných sbírkách Etnologického ústavu AV ČR v Bmé: z LíŠné u Brna (kolem roku 
1 9 1 0), z obce Zlatkov u Bystřice pod Perstynem ( 1 952) a torzo - vstupní vyvolávání zapsané v Krhové na Uher- 
skohradišťsku(I933). 

** Písemný záznam textu i nápčvu v kronice Bohatých Málkovic (1924), zápis z Miloníc pořízený roku 1957 
(Hrabalová 1990) a současné magnetofonové nahrávky písné od Stepána Poklud>' (1928) a Josefa Novotného 
(1926) z Bohatých Málkovic a Stanislava Šubrta (1927) z Vícemilic. 



Literatura: 

Bartoš, František: 1 888 - Naše děti. Brno. 

Beneš, Bohuslav: 1 982 - Výroční zvyk jako hra. divadlo a zábava. In: Výroční obyčeje. Současný stav a pro- 
mčny. Ed. V. Frolec. Brno, s. 67-73. 

Buriasová, Soňa: 1977 - Nestrofické útvary v slovenskom tudovom speve. Slovenský národopis, roč. 25, 
s. 226-243. 

Erben, Karel Jaromír: [1937] - Prostonárodní české písně a říkadla. Ed. J. Horák. Praha. 

F r o I c o v á, Včra: 1 999 - Smrtná neděle v okolí Vyškova. Poznámky ke studiu jarních koled. In: Lidové obyče- 
je na Hané a jejich slovní, hudební a taneční projevy. Vyškov, s. 35-58. 

Frolec, Václav: 1 979 - Masopustni obchůzka v nejzápadnější části československých Karpat. In: Masopustní 
tradice. Lidová kultura a současnost, sv. 5. Ed. V. Frolec. Brno, s. 52-61. 

Korálková, Zdefika: 1 969 - České příspěvky k poznáni slovanských koled. Český lid, roč. 56, s. 64-77. 

Hrabalová, Olga: - Na bučovském poli Lidové písně z Bučovicka a Slavkovská. Vyškov 1990. 

H r a S e, K. J.: 1 896 - Jidášovy kříže. Český lid, roč. 5, s. 584. 

H r n í č k o, Václav: 1 982 - Atributy, proměny a funkce některých tradičních masek ve výročních obyčejích. In: 
Výroční obyčeje. Současný stav a promčny. Ed. V. Frolec. Brno, s. 112-118. 

Jeřábek, Richard: 1 997 - Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 1 786 - 1884. Strážnice, s. 220. 

Jiřikovská, Vanda: 1988 - Obchůzka či průvod? In: Obřadní obchůzky. Ed. V. Frolec. Uherské Hradišté, 
s. 209-215. 

K I vana, Antonín: 1927/1928 - ..Klapačky " před velikonočními svátky v Ústí. Záhorská kronika, roč. 10, 
s. 84-86. 

Krekovičová, Eva: 1 988 - K niektorým metodologickým problémom štúdia obřadového folklóru a jeho dy- 
namiky. In: Aktuálně problémy československej slavistickej folkloristiky. Bratislava, s. 129-142. 

Kresánek, Jozef: 1 95 1 - Slovenská tudová pieseh so stanoviska hudobného. Bratislava, s. 72-75. 

Marek, Jan: 1946 - Velikonoce. Z cyklu Blatnické zvyky. Český lid, obálka. 

M i k u I a, František: [s. a.] - Dějiny obce Tupesy. Tupesy. 

Mikysková, Markéta: 1999 - Hrkači, klapači a Jidáši v okolí Vyškova a Bučovic. In: Lidové obyčeje na 
Hané a jejich slovní, hudební a taneční projc\7. Vyškov, s. 59-76. 

N i ed e r I e, Lubor (red.): 1922 - Moravské Slovensko. Sv. 2. Praha. 

Pachtová, Marie: 1 987 - Hanáckým dělem. Sv. 2. ProstČjov. 

P rage r, František: 1927 - Honění Jidáše v Nivnici na Moravě. Český' lid, roč. 27, s. 281-282. 

S i r o v á t k a, Oldřich: 1979 - Folklór a obřad. In: Masopustní tradice. Lidová kultura a současnost, sv. 5. Ed. 
V. Frolec. Brno, s. 18-23. 

V á c I a v í k, Antonín: 1959 - Výroční obyčeje a lidové umění. Praha. 

Válka, Miroslav: 1989 - Dětské výroční zvyky a obyčeje jihovýchodní Hané. Kromčříž. 
Večerková, Eva: 1 974/ 1 975 - Velikonoční klepáni a „ honěni Jidáše " v okolí Uherského Hradiště. Slo- 
vácko, s. 53-61. 
Velikonoce. Český lid, roč. 4, 1895, s. 332. 

V e 1 1 e r I, Karel: 1 962 - Předmět a metoily hudební folklór i.^tiky. Hudební véda, č. 3-4, s. 1 25- 1 30. 
Vincenciová, Hana: 1 994 - Velikonoční obchůzky s Jidášem. Příspěvek k velikonoční tradici v povodí 

Loučné a Novohradky. In: V\chodočcský sborník hislorický, roČ. 4. Pardubice, s. 189-205. 



W i n t e r, Zikmund: 1 896 - Život církevní v Čechách. Sv. 2. Praha. 

Z i 1 y n s k y j, Orest: 1 955 - Česko-polské spojitosti v oblasti lidových zvyků. In: Sborník Vysoké školy pedago- 
gické v Olomouci. Jazyk a literatura, roč. 2. Praha, s. 75-97. 
Zíbrt,Čenék: \9(^ - ..Kiy poledne zvoníme. ." tcúiý Wá^vot. 18, s. 337. 
Z í b r t, Čenék: 1 950 - Veselé chvíle v životě lidu českého. Praha (kapitola Pašijový týden), s. 24 1 -247. 

Únor 2000 



AWARENESS OF JUDAS AND HIS PLÁCE 
IN EASTER CH1LDREN'S TRADITIONS 

(MORA VI AN SOURCES 1997-1999) 

Summaiy 

The article is based uponfield researches realized in various localities ofsouthern Moravia. 
Boys * walk-abouts and processiom with masked Judas are connected mth the tradition of 
„rattling" on Good Friday. They are performed in the viliages Tupesy and Břestek (Uherské 
Hradiště county) and in the region Bučovice (Vyškov county) in the viliages Nesovice, Letošov. 
Milonice, Kojátky, Vícemilice, Uhřice and Rašovice: in the village Bohaté Málkovice a boy at the 
head ofa procession carries a straw figuře of Judas and burns it at the and (the buming of Judas). 
AU ofthe viliages are ca t holíc. The two types ofthe Good Friday customs with Judas are mutually 
independent. Based on the documetation ofauthentic occasions we developeda typology of Judas 
personalities including elements ofthe theory of sociál communication (the choice ofthe boy who 
carries the mask of Judas - hisposition in the group - the partnership of Judas - his atributes - his 
behaviour, his communication - punishment and reward). 

In theyears 1997 - 1999 we recorded various types of Good Friday customs with Judas in len 
viliages ofthe southern Moravia; as it were, in every village they took specific shape. The map 
1 depicts the types of round-abouts with masked Judas and asking for a reward, types of 
processions with one or two masked Judases or a straw figuře. 

The comparision of Judas in the viliages in Uherské Hradiště county and in the region Bučovice 
shows the preponderance oflocal, specific features ofthe custom. The common traits are some ofthe 
attributes of Judas (anynymity ofthe mask dark colour ofthe dress, hut, sack, stick). In Uherské 
Hradiště county the Judas is predominantly positive personality that leads the procession, the whole 
event has the character of carolling: Judas thanks for presents. even wishes Happy Easter. On 
contrary in Bučovice region the processions and walk-abouts háve the character ofa performance; 
the Judas differsfrom one village to the other and presents more negative characteristics, they are 
„naughty" and destructive (Judas threatens. chases, beats. darkens faces. obstructs rattling etc). 
Judas is restrained and restrains others, he is outcastedfrom the group and represents it at the samé 
time. Positive and negative types of Judases are depicted in the map 2. Forpunishing Judas we noted 
leading on a ropě. tearing his mask, tying him to afence, buming ofthe straw Judas. 

The boys communicate with Judas by means ofsinging that demonstrates the unity ofceremony 
and folklóre. The ceremoniál song ofthe treachery of Judas does not háve thefunction ofa carol, 
the singing (or rhytmical shouting) is a sign ofGood Friday and complements the meaning ofthe 
event. Along with its semantic function with emotional content the singing i n procession alsoplays 
a role in the composition. The songs ahout Judas almost don 7 vary. they are strikingly immutable, 
especially stable is the text and its metrorhytmical model. For the genetic study ofthe customs 
around Judas there is an important factor ofthe iniciátor (in most ofthe cases the event is organized 
by the boys themselves, in one ofthe viliages the local church takés part.) 

Trans lat ion: Markéta Křížová 



ČESKÝ LID, 87, 2000, 2 



ETNOGRAFICKÉ POZNATKY Z KRÁLOVEHRADECKÁ 

A ČEŠI V HALIČI* 

(Z POZŮSTALOSTI FRANTIŠKA ŘEHOŘE) 



NAĎA VALÁŠKOVA, Elnologický ústav AV ČR, Praha 



V roce 1 999 uplynulo sto let od úmrtí Františka Ř e h o ř e ( 1 857 - 1 899), českého sbě- 
ratele a etnografa, který je považován za předního představitele česko-ukrajinských vzta- 
hů osmdesátých a devadesátých let 19. století. V historiografii české a ukrajinské 
etnografie je známý jako sběratel etnografických poznatků o způsobu života a o lidové 
kultuře Ukrajinců v Haliči druhé poloviny 19. století (např. Molnár 1954: 49-63; 1990: 
346-353; Horák 1954: 254-258). Kromě článků v desítkách českých časopisů a novin 
(také v několika ukrajinských a polských), v nichž seznamoval širokou českou veřejnost 
s životem vesnického obyvatelstva v Haliči, a hesel v Ottově naučném slovníku vybudo- 
val také východohaličskou etnografickou sbírku v tehdejším Českém průmyslovém mu- 
zeu manželů Náprstkových v Praze. Navázal četné osobní i písemné kontakty s desítkami 
představitelů kultumě-společenského života Ukrajinců v Haliči, o čemž svědčí i bohatá 
korespondence v jeho pozůstalosti.' Zanechal také pozoruhodnou sbírku fotodokumen- 
tační, jejíž jen nepatrná část byla publikována v devadesátých letech 19. století v několika 
časopisech v Čechách a v Haliči. Po více než stu letech byl vydán knižně výběr jeho foto- 
grafií v Kanadě (Hryniuk - Picknicki 1 995) a kompletně (přes 550 Řehořových fotografií 
a 130 profesionálních fotografií z Haliče) je vydalo Náprstkovo muzeum jako přílohu >4ai- 
nals of Náprstek Museum (Praha 1 999) na CD-ROM u příležitosti 1 00. výročí jeho úmrtí. 
Vzpomenout je třeba také na jeho knižní dary, kterými neobyčejně obohatil fondy ukra- 
jinského kultumě-osvětového spolku „Prosvitá" ve Lvově. Věnoval mu svou českou kni- 
hovnu a ukrajinské publikace věnoval knihovně Muzea Království českého v Praze. 

Uvedeným Řehořovým aktivitám, které se vztahují k haličsko-ukrajinské etnografii, je 
věnována pozornost na jiném místě (Valáškova 1 999). V tomto příspěvku chceme pouká- 
zat na některé poznatky v Řehořově pozůstalosti a v několika jeho článcích, které se týkají 
českého etnika, a to jak v Čechách v okolí Hradce Králové, tak i v prostředí východní Ha- 
liče. 

České etnografii se F. Řehoř speciálně nevěnoval, většinu ze svých tvůrčích let prožil 
v Haliči. Přesto se v jeho rukopisné pozůstalosti uložené v Literárním archivu Památníku 
národního písemnictví v Praze nalézají různé záznamy, které se týkají jeho osobních zá- 
žitků, života v rodině, jeho příbuzenstva, rodné obce Slčžer u Hradce Králové a jejímu 



okolí. Nacházíme v nich i jednotlivé zajímavé postřehy etnografického charakteru, které 
konkretizují a doplňují dobové poznatky. Druhou tematickou oblastí jsou poznatky o ži- 
votě Čechů v jinoetnickém ukrajinsko-polském prostředí ve východní Haliči. 

Pozůstalost F. Řehoře předal roku 1903 do Národního muzea v Praze redaktor časopi- 
su S/ovawířýpre/ř/eí/ Adolf Černý, který byl jeho blízkým pfítelem. Fond F. Řehoře před- 
stavuje 17 kartonů archivních materiálů. Obsahuje zápisníky, jednotlivé listy „Kroniky 
rodu Řehořových", poznámky a drobné kresby z terénních výzkumů v Haliči, výpisky 
z odborné literatury a novinových či časopiseckých článků vztahujících se k ukrajinské 
etnografii a folklóru Haliče, odpovědi příslušníků haličské inteligence (hlavně kněží 
a učitelů) na Řehořovu výzvu zapisovat materiály vztahující se k ukrajinské etnografii 
Haliče ze začátku devadesátých let 1 9. století, novinové výstřižky a drobné tisky. Rozsáh- 
lá je část korespondenční, která obsahuje přes 700 dopisů ukrajinských autorů (z toho ko- 
lem 160 od významného haličsko-ukrajinského představitele kultumě-společenského 
života Volodymyra Šuchevyče, který se zabýval lidovou kulturou etnografické skupiny 
Huculů), včetně několika úředních (redakce), a přes 550 dopisů českých autorů a rovněž 
několik úředních (redakce, spolky aj.). V české korespondenci nejpočetnější soubor před- 
stavuje 98 dopisů od Josefy Náprstkové (zejména z let 1 880 - 1 893, týkají se především 
haličských sbírek), 50 dopisuje od Eduarda Jelínka, redaktora Slovanského sborníku^ 36 
od Ludvíka Kuby atd. Velký počet Řehořových dopisů se nachází na Ukrajině, hlavně ve 
Stááiím historickém archivu ve Lvově. V Náprstkové muzeu v Praze jsou uloženy Řeho- 
řovy dopisy Vojtěchu a Josefě Náprstkovým, částečně zpracované Michalem Molnárem. 

Ze života Františka Řehoře a jeho předků v Čechách 

I když František Řehoř ze svých dvaceti tvůrčích let prožil téměř šestnáct let v Haliči, 
přesto většinu svého života strávil v Čechách na Královéhradecku a v Praze.^ Narodil se 
v obci Stěžery u Hradce Králové 16. prosince 1857 v rodině rolníka Josefa Řehoře. Po- 
cházel z pěti dětí. Středoškolské vzdělání získal na reálce v Hradci Králové, kde maturo- 
val v roce 1877. Již ve školních letech měl zájem o literaturu, o historii a měl rovněž 
sklony k psaní. Nepravidelně vedené zápisníky deníkového charakteru se zachovaly od 
roku 1874. Byl redaktorem hradeckého školního časopisu „České studenstvo'*.^ Hrál ve 
stěžerském ochotnickém kroužku, navštěvoval divadelní představení ve Stěžerách, Kuk- 
lenách, v Hradci Králové aj. Kupoval a objednával si knihy (od F. Palackého, J. A. Ko- 
menského, F. L. Čelakovského, K. Havlíčka Borovského a řady dalších), z nichž část 
věnoval knihovně reálné školy v Hradci Králové. 

Jako student projevoval zájem také o sběratelství; zpočátku sbíral hlavně pNrodniny 
a sbírky pořádal i ve školním kabinetě. Tyto sběratelské sklony naplno rozvinul v Haliči, 
odkud posílal manželům Náprstkovým do Českého průmyslového muzea stovky ukrajin- 
ských předmětů (Horák 1954: 257-258; Stránská 1932), mezi nimiž se nachází i několik 
předmětů haličských Židů. Když se v roce 1 890 léčil na Moravě v Rožnově pod Radhoš- 
těm, i přes vážné plicní onemocnění se zajímal o místní lidovou kulturu a do muzea poslal 
několik moravských výrobků (ze dřeva, keramiku aj.). Několik ukrajinských předmětů 
poslal také do Technického muzea v Krakově a do Průmyslového muzea v Plzni. 

Z životopisných údajů F. Řehoře jsou důležité především roky strávené v Haliči (viz 
dále), kde se zformoval jeho vztah ke studiu lidové kultury, které se stalo jeho životní 
prioritou. V Haliči žil s menšími přestávkami od roku 1877 do roku 1890, kdy se vrátil 
kvůli nemoci do Čech, odkud nadále udržoval intenzivní písemné kontakty se svými 



halíčsko-ukrajinskými přáteli. Byl iniciátorem a spoluorganizátorem skupinové návštěvy 
haličských a bukovinských Ukrajinců na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 
a později i na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895/ 

V letech 1 891 - 1 893 žil opět v Haliči u Došlých - v rodině své sestry Marie v Zarohiz- 
nČ u Židačova, kde zesílil jeho zájem o haličsko-ukrajinskou lidovou kulturu. Stále však 
neměl zajištěnou soběstačnou existenci. Díky snažení manželů Náprstkových, kteří Ře- 
hořovi všestranně pomáhali, podařilo se mu najít práci v Praze. Od 1 . listopadu 1 893 začal 
pracovat v Městské knihovně v Praze, odkud se příležitostně vracel do Haliče. Byl však 
těžce nemocen. Zemřel předčasně ve svých 42 letech 6. října 1 899 v Praze (je pochován 
na Olšanských hřbitovech, hřbitov č. IV, oddělení č. 9, hrob č. 12).^ 

Jak bylo výše uvedeno, již jako student se F. Řehoř zajímal o českou literaturu a dějiny 
a zájem projevil také o dějiny svého rodu. Sepisování „Kroniky rodu Řehořových", v níž 
zaznamenal i údaje etnografického charakteru, lze považovat za předstupeň jeho pozdější 
orientace na studium lidové kultury v Haliči. Obsah rodinné kroniky tvon genealogie 
rodu Řehořových a údaje různého charakteru ze života předků F. Řehoře. Pro její sepsání 
byly použity písemné prameny úřední i soukromé provenience - církevní matriky, osobní 
doklady, smlouvy, rodinná korespondence atd., jakož i vzpomínková vyprávění rodičů 
a zejména babičky - otcovy matky, která ráda vyprávěla, a nelze vyloučit, že i ona zapů- 
sobila inspirativně na Řehořovo pozdější etnografické zaměření. Z kroniky, která je 
strukturována generačně a má z větší části memoárový charakter, se zachovala část (Ře- 
hoř se např. zmiňuje, že sepisoval také životopisy svých strýců - Františka a Ignáce, kteří 
z nějakých důvodů zemřeli v mládí, avšak v pozůstalosti se nenacházejí). Ještě před od- 
jezdem do Haliče 9. července 1 877 si Řehoř doplňoval údaje z matrik a zakreslil dva ro- 
dinné náhrobky ze stěžerského hřbitova, jejichž nákresy se dochovaly. 

Ze zachovaných listů kroniky a záznamů v zápisnicích (několik poznámek je napsáno 
jiným než Řehořovým rukopisem) se dovídáme, že nejstarší údaje o předcích se Řehořovi 
podařilo získat z 5. vzestupné generace. Genealogie není kompletní (chybí zejména roky 
úmrtí osob), avšak přesto umožňuje sledovat některé rodinné poměry v generačních ná- 
vaznostech. Řehořova kronika a jednotlivé poznámky dokumentují určité vzory chování 
při důležitých životních situacích, jako je např. uzavření sňatku, nástupnictví na rodinné 
usedlosti, v oblasti sociálního zabezpečení starých lidí, socializaci potomků v rodině i mi- 
mo ni, udržování tradičních svátků atd. Zde uvedeme selektivně některé údaje jako dobo- 
vý dokument rodinných struktur a života konkrétních rodin ve vesnických podmínkách 
první a druhé poloviny 19. Století. 

Řehořův pra-pra-praděd Jiří (1695 - 12. 11. 1757) měl s manželkou Alžbětou 7 dětí 
(4 syny a 3 dceiy), z nichž alespoň 3 zemřely v dětském věku a usedlost převzal nejmladší 
syn Václav ( 1 8. 8. 1 735 - 1 1 . 1 0. 1 8 1 1 ), který s první manželkou Kateřinou (sňatek uzavřel 
roku 1 760) měl 2 dcery a s druhou Alžbětou 4 děti (2 syny a 2 dcery). Prvorozený syn patrně 
zemřel, neboť v údajích o tom, jak Matěj ( 1 767 - 1 0. 1 . 1833) vyplácel sourozence z used- 
losti, nem' o něm zmínka. 17. 11. 1 797 Matěj se oženil s Kateřinou Holubovou z Lochcnic 
a měl s ní 4 děti (2 syny a 2 dcery). Druhorozcný syn Václav zemřel brzy po narození a sta- 
tek převzal Řehořův dědeček Josef, v kronice označovaný jako Josef 1. jeho rodině a rodi- 
ně jeho nástupce existují již kompletnější informace, o nichž se zmíníme podrobněji. 

Josef]. (25. 8. 1 806 - 2 1 . 1 1 . 1 870, Stěžcry) sňatek uzavřel 26. 1 0. 1 824 s Kateřinou Virtovou ze 
Soprčc (8. 2. 1 804 - 2. 4. 1 878, Stěžcrv). Narodilo se jim 8 dětí: ( 1 ) Josef, 9. 3. 1 826 - 1 7. 3. 1 828; (2) 
Jan, 2. 5. 1828 -? (studoval 5 let v Praze, působil jako zeméměřič a neoženil se); (3) Anna, 3. 9. 1 830 
— ? (vdala se roku 1852 za Václava Housera do Vrchovin a narodilo se jim 5 dětí: Anna a Václav ze- 



mřeli, Jan, s nímž Řehoř udržoval přátelské vztahy, a opét Anna a Václav); (4) Josef, 27. 3. 1 832 - po 
roce 1 902 (otec Františka Řehoře); (5) Václav, 7. 8. 1 834 - 27. 8. 1 834; (6) Františka, 20. 4. 1 836 - 1 2. 
2. 1837; (7) František, 3. 10. 1839-30.8. 1861 (studoval v Náchode); (8) Ignác 18.4. 1842-30.8. 
1 862 (o Ignáci v kronice nejsou téměř žádné údaje, ale nékde začal studovat také. Nelze vyloučit, že 
František a Ignác zemřeli najednou, jeden z uvedených roků úmrtí je možná chybný). 

JosefII.(27.8. 1832-poroce 1 902) sňatek uzavřel 19.7. 1 855 s Františkou Pohlovou ze Stéžer 
(4. 7. 1836 - 1882, Volkov u Lvova v Haliči). Méli 5 détí (narozeny ve Stéžerách): (1) Annu, 4. 5. 
1856-28.8. 1886, Volkov v Haliči; (2) Františka, 16. 12. 1857-6. 10. 1899, Praha; (3) Josefa, 6. 
10. 1859- 1885, Volkov v Haliči; (4) Marii, 12. 12. 1 863-? (vdala se 20. 7. 1881 ve Volkové v Ha- 
ličizakrajanaLudvíkaDošIéhood Vysokého Mýta); (5) Františku,4. 11. 1865-27.3. I867,Stěžc- 
ry. Otec Františka Řehoře druhý sňatek uzavřel roku 1885 ve Stéžerách s Marií, s kterou měl 
nejméně 3 syny, z nichž jeden zemřel v roce 1892. 

V uvedené genealogii lze sledovat několik ukazatelů, byť jen torzovité. Předně je to 
sňatkový věk snoubenců (u mužů 18-30 let, u žen 19-20 let). Výrazněji je zastoupen 
ukazatel počtu živě narozených dětí v rodině (maximální počet 8 dětí), mezi nimiž však 
byla poměrně vysoká úmrtnost, a také nízký počet potomků - pokračovatelů rodu v muž- 
ské linii, ktefí by založili rodinu a měli potomky s rodovým příjmením. Ze 4 synů Jiřího 
měl potomky patrně jen jeden, ze 2 synů Václavových také zřejmě jeden, z 6 synů Josefa 
I. rodinu založil jeden a ze 2 synů Josefa II. z prvního manželství žádný. V generaci F. Ře- 
hoře založila rodinu pouze sestra Marie, která měla 8 dětí (narozeny v Haliči), z nichž dvč 
zemřely brzy po narození. 

Pokud jde o křestní jména, lze sledovat většinou opakující se repertoár a také snahu 
o uchování jména Josef v rodině s výskytem opakovaného jména u sourozence po úmrtí 
předchozího nositele tohoto jména. Je známo, že v některých rodinách stejné jméno po 
zemřelém potomku nově narozenému nedávali z obavy, aby nedošlo k opětovnému úmr- 
tí, v jiných stejné jméno mělo uchovat památku na zemřelé dítě, resp. nově narozené díté 
se jménem po zemřelém sourozenci bylo vnímáno jako jeho náhrada. Opakování jmen po 
dvou zemřelých dětech (Anně a Václavu) se vyskytlo i v rodině Řehořovy tety Anny. 

Z hlediska sociálního jednalo se alespoĎ od dob Matějových o relativně dobře situova- 
nou rodinu. Statek ve Stéžerách (č. 69 a po přečíslování č. 61), ve kterém se narodil ještě 
i František Řehoř se sourozenci, získal jeho pra-praděd Václav od jakéhosi Noska. Teprve 
roku 1 797 ve věku 62 let Václav celou živnost i s břemeny a právy odstoupil svému syno- 
vi Matějovi, který se pak v tomtéž roce oženil a kromě plnění výměnku pro své rodiče 
musel vyplatit ze statku své sestry. O Matějovi se vyprávělo, že za mlada jezdil s koňmi - 
formanil, snad vozil víno až z Rakouska, což se dobře platilo a „ w kuklenské hospody roz- 
hazoval Matěj drobné peníze mezi děti ", čímž veřejně projevoval svůj pocit nadstandard- 
ního hmotného zabezpečení. Tahle informace o něm byla jedna z mála, která se o tomto 
předkovi v rodině tradovala. Vojákem nebyl. Podle zápisu z roku 1 825, kde se Matěj po- 
depsal jen třemi křížky, Řehoř usuzoval, že byl negramotný. 

Více konkrétních údajů shromáždil F. Řehoř o svých prarodičích z období první polo- 
viny 19. století, neboť, jak bylo uvedeno, babička ráda vyprávěla, a také měl k dispozici 
rozsáhlejší písemný materiál. Při popisu života svých předků se mladý Řehoř snažil k ob- 
jasnění dobových poměrů, ve kterých žili, uvést čtenáři základní údaje o poddanství a ta- 
ké o zrušení roboty v roce 1848. 

Josef 1. - Řehořův dědeček, asi jako šestiletý, tedy v roce 1812, začal navštěvovat stéžer- 
skou školu, kde se naučil číst, počítat a psát švabachem, kterým psal po celý život. Roku 
1818 školní docházku ukončil a rodiče ho poslali do Tanvaldu u Hostinného „ do Němec, do 



hor.,, na tak zvaný .handl'..., by syn trochu, tehdáž již jevící se potřebné němčiny, se na- 
učil ". Byl tam rok u řezníka (jeho syn byl recipročně ve Stéžerách kvůli češtiné). Po návratu 
Josef na statku hospodařil s otcem a sestrou, ale moc se jim nedařilo. Otec si proto přál, aby 
se syn, byť ještč mladý, oženil. O Josefa, jako selského syna, byl zájem i u místních děvčat, 
avšak soused mu našel nevěstu ze statku v Soprči u Přelouče. Kateřina byla v rodině šestým 
potomkem. Do školy chodila do sousední vesnice Vápno, psala vždy kurentem. Také byla 
na handlu v Kaňku u Kutné Hory. Mluvit německy se nenaučila, ale trochu rozuměla. 

V dalším popisu nacházíme zajímavé údaje o předsvatebním období, v němž došlo 
k prvnímu setkání budoucích manželů, a o průběhu svatby z první poloviny dvacátých let 
19. století. Prostředníkem mezi rodinami byl soused. .. Výsledek družbování toho byl, že 
sám Virt s dcerou Kateřinou Matěje navštívil, by jednak se hoch s ni seznámil, otcové pak 
o podmínkách se dohodli. Provedl se jednoduše jakýsi obchod. Josef pak vypravoval, že 
při důležité návštěvě této právě hnůj kydal... Ujednáno bylo, Josef měl si vzít Kateřinu 
a žádná strana mladých ničehož nenamítala. Svatba určená byla na úterý po svatém Hav- 
lu, " tj. 26. října 1 824, a družbou na svatbě byl zmíněný soused, za starosvatbu byla pozvá- 
na B. ze Stěžer, odkud se jelo do Soprče na dvou kočárech. Odsud jeli ženich s nevěstou, 
s rodiči z obou stran (ve venkovském prostředí se rodiče obvykle nezúčastňovali církev- 
ního obřadu) a hosty do nedaleké vesnice Bělá, kde byli oddáni v kostele. 

v 

v kronice věnoval Řehoř pozornost částečně i oblečení nevěsty. Zmiňuje se o hedvábné 
sukni do modra se žlutými květy (modré barvě se nevyhýbala ani Řehořova matka při sňat- 
ku v roce 1855 a pověra, že nevěsta nemá mít na sobě nic modrého, aby neměla v manžel- 
ském životě modřiny čili aby nebyla bita, tam zřejmě neměla širší uplatnění)* a na krku 
pravé české granáty velikosti třešňové pecky ve stříbře se sponou, které byly svatebním da- 
rem. Na hlavě měla myrtový věnec.^ 

Popis svatby není detailně strukturovaný, avšak průběh v základě odpovídal dobovým 
poměrům (srov. Heroldova 1 975: 1 29- 1 39; z Královéhradecká Wolf 1 932: 29-3 1 ), i když 
byly zde některé odchylky. Po oddavkách jeli svatebčané k nevěstě na slavnostní hostinu 
a odpoledne při místní hudbě - muzice tančili doma ve světnici a Řehoř poznamenává, že 
nešli do hospody. Ve středu ráno po slavné snídaní jeVí do Stěžer, kde v domě Josefových 
rodičů byl oběd a po obědě opět při hudbě tančili doma „proti z\y ku obecnému". Vrch- 
nostenský správce třikrát vzkazoval, že mají jít do hospody. Když konečně s hudbou při- 
šli, správce již čekal ve dveřích a jako první tančil s nevěstou. „Stůl zasednut byl lidmi, 
jimž za ponechání jeho dle starodávného zvyku se záplat ií ať již pivem nebo penězi musí. 
Požadavek svůj měl i již na stole napsaný a tu správec obrátí se k šenkýřce slovy: .Kmotra, 
handra to spraví ', načež když tato mu přinesena byla, smazal to a stůl prázdným se pro 
svatebníky stal. Tančilo se až do rána. * Ve čtvrtek se hosté rozjížděli, každý s výslužkou. 
V neděli po svatbě byla v Soprči slavena dobrá vůle za účastí hostí a začátkem listopadu 
se novomanželé vrátili do Stěžer. Kateřinino věno nebylo považováno za velké, ale „na 
tehdejší dobu přiměřené" tím spíše, že Kateřina nebyla v rodině sama, „ale více jich k vy- 
bývání bylo". Obdržela 1000 zlatých šajnů čili 400 zlatých stříbra, pár koní s chomouty, 
čtyři krávy a dvě jalovice. Kromě nábytku a běžných věcí do domácnosti F. Řehoř zazna- 
menal i pronikání určitých inovací do vesnického prostředí či městských kulturních vzo- 
rů: „Zvláštností bylo, že dostala kajéšálky snad půl tuctů, což mnoho povyku ve Stéžerách 
nadělalo, a proto mnohé hospodyně prorokovaly, že Kateřina velkou paní dělat bude, an 
piti kávy za velkou vzácnost tenkrát se považovalo. " 

Po Josefově svatbě Matěj postoupil synovi Josefovi a Kateřině zápisem na vrchnosten- 
ském úřadě ve Stéžerách dne 27. ledna 1 825 svou selskou živnost č. 6 1 s polnostmi ve vý- 



méře přes 42 jiter polí a luk (cca 24 ha) za 2000 zlatých konvenční mince (z toho 1000 
zlatých byl Josefív otcovský dědičný podíl). Řehoř konkrétné vypočítává předávaný živý 
a mrtvý inventář, jak bylo v listiné uvedeno. Avšak s převzetím živnosti souvisela i další 
břemena jako císařské dané, finanční, naturální a robotní povinnosti vůči vrchnosti.' Sou- 
částí dochované smlouvy byl také výmének jako dobová forma sociálního zajišténí odstu- 
pujícího hospodáře a jeho ženy, který zahrnoval bytové podmínky, naturální i pracovní 
požadavky vznášené vůči mladým hospodářům.'" 

Zatímco otec Josefa I. mčl pouze jednoho syna (jeden patrné zemřel), kterému předal 
celou usedlost, Josef I. - Řehořův dédeček, jak je vidét z genealogie, mčl 6 synů, z nichž 
naživu zůstali čtyři, a zajistit všem životní existenci nebylo snadné. Déti v rodinách 
byly žádoucí, zejména synové jako pokračovatelé rodu, avšak jejich vetší počet vyvolá- 
val již problémy a leckdy vedl ke snížení jejich sociálního statusu v dospélosti. Zatímco 
narození prvních synů bylo v kronice komentováno jako velká radost, narození posled- 
ního syna - starost pro oba rodiče. Avšak vzdčlání jako hodnota a prostředek k získání 
určitého postavení pronikalo postupné i do vesnických lépe situovaných sociálních vrs- 
tev ( Machačová - Matéjček 1997: 453-459). A právě vzdéláním řešil rodinnou situaci 
i Řehořův dédeček. Poslal dva syny (pozdéji i nejmladšího syna Ignáce) na studie, ačko- 
liv po finanční stránce to byla pro rodinu značná zátéž, tím spíše, že statek dvakrát čás- 
tečné vyhořel a po zrušení poddanství v roce 1 848 nastalo období výkupu z roboty 
(podle listiny z 15. srpna 1850 o vyvázání jeho gruntu z poddanství mél za zrušeni ro- 
botních břemen zaplatit přes 482 zlatých konvenční mince)." Původné dédeček hodlal 
rozdělit statek mezi syny Josefa a Ignáce (v roce 1855 na Josefa přepsal jen polovinu 
statku) a Řehoř ve své kronice zaujímá negativní postoj k takové alternativě, neboť, 
podle něj, se má zachovat celistvost rodového jmění. Dva synové (František a Ignác) 
však nečekaně zemřeli a větší část zbylé půlky ze statku převzal otec F. Řehoře Josef II., 
který vyplácel bratra a sestru. 

Poznámky o životě Josefa II. a jeho rodiny týkají se převážně druhé poloviny 1 9. stole- 
tí. Vybíráme z nich některé údaje vztahující se ke svatbě, výročním zvykům, stravě aj. 
Svatba Josefa II. a Františky Pohlové se konala v roce 1 855. Řehořův otec byl synem sed- 
láka (který ovšem na statku tvrdě pracoval), matka dcerou zahradníka na zámku hraběte 
J. Harracha ve Stěžerách, a svatba tudíž co do reprezentace odpovídala jejich sociální po- 
zici. Asi týden před svatbou chodil budoucí ženich s nevěstou zvát osobně na svatbu „ čel- 
nější rodiny ve Stěžerách ". Družičkami byly dcery sládka ze zámku, brautférem^ který 
uváděl nevěstu k oltáři, byl ženichův bratr (nevěstin otec byl nemocný a do kostela nešel, 
její matka již zemřela). Svatba se také konala v úterý, které bylo oblíbeným svatebním 
dnem. Nejdříve byla slavná snídaně u nevěsty (podávalo se cukroví, oplatky, koláče, 
káva a víno), po obřadu šli svatebčané k ženichovi, kde byl připraven nákladný oběd (po- 
dávalo se „drůbeží maso, kaltouny, rozličné pečeně, koláče, pivo a káva**). Po 9. hodině 
večerní šli tancovat do hospody, kde byli do rána, do 4 hodin. „ V hospodě starosvarba ne- 
věstě sdělala věnec a posadila jí na hlavu čepec z dracounu, jenž jako zlato vypadal: ob- 
řad ten slul čepeni. " Při popise oblečení (ženich měl černé kalhoty a kabát, atlasovou 
vestu, velkou šálu „jak tehda bylo v obyčeji '\ vysoký hedvábný klobouk, stříbrné hodin- 
ky s řetízkem a bílé rukavičky) se také dovídáme, že mčl ,. vehovou vyšívanou a ušitou od 
nevěsty košili", která byla obvyklým darem nevěsty ženichovi. Nevěsta měla hedvábné 
modré šaly s červenou měnivou nití, myrtový věnec s růžovými poupaty, který pletly na 
zámku družičky, a modlitby - modlitební knížku, kterou jí věnoval ženich. Pozornost je 
věnována také výčtu nevěstiny výbavy, v níž se vedle nábytku, textilií a dalších věcí pro 
domácnost nacházel také porcelán. 



z rodinného cyklu kromč popisu svateb Řehořových prarodičů a rodičů nacházíme 
v pozůstalosti i záznam o pohň)u dítěte - Řehořovy sestiy v roce 1 867, která byla do rak- 
vičky oblečena do červeno-bílých šatiček, obložili ji obrázky svatých a do rukou jí dali 
křížek. Ač ani ne dvouletá, na hřbitov za rakví ji doprovázely také kmotřičkovy děti coby 
mládenec a družička. 

Jak bylo uvedeno, rodina Řehořova patřila ve Slěžerách svým sociálním postavením 

v 

k lépe situované vrstvé obyvatelstva. Řehořův otec částečně podnikal i mimo zemědělství 

v 

(sklad uhlí a palivového dříví). S rodinou bydlela ve své světničce také Řehořova babička 
Kateřina, která se podílela na péči a výchově vnoučat. V hospodářství pomáhalo několik 
námezdních sil. 

V rodině předpláceli a četli české noviny a časopisy (např. Květy, Lumíra, Posla z Pra- 
hy. Světozor, Vesmír), které s oblibou četla i babička. Hráli na harmoniku, zpívali, tanco- 
vali, hráli karty, slavili svátky (zejména Josefa, Františky, Anny) a v obci vyhrávalo se 
i šíandrle^ vyprávěli si doma či u sousedů (např. o prusko-rakouské válce roku 1 866, před 
kterou prchali do vzdálenějších vesnic), o zeměpisných poznatcích, „ u Kopeckých tatínek 
povídal o výstavě světové ... ve Vídni", na které byl v roce 1 873, atd. 

Ve svých zápisnících si Řehoř občas poznamenal i údaje o počasí, a jsou zde, byt* 
útržkovité, informace o zvycích, které byly součástí jejich života. Naphklad v roce 1874 
po Štědrovečerní večeři Sel Řehořův bratr Josef na popud rodičů odnést z každého štědro- 
večerního jídla kousek do studánky za domem; běžné bylo usuzování na příští úrodu pše- 
nice a žita ze rzi či její absence na noži, na němž z jedné strany byl přivázaný kousek 
koláče - štědrovky a z druhé kousek chleba (rez na noži znamenala dobrou slámu, rez na 
poživatinách dobré zrno). Na Štěpána chodily děti z vesnice koledovat. Na Květnou nedě- 
li odpoledne František s bratrem roznášeli posvěcené kočičky příbuzným. Na Velký pá- 
tek babička, která měla nesporný vliv na výchovu svých vnoučat, budila je ráno a šla se 
s nimi modlit pod strom do zahrady. V období první poloviny 19. století, za mládí Řeho- 
řova dědečka, se o Velikonocích soutěžilo u nich na kopečku v koulení vajec (majitel vejce, 
které se dokutálelo nejdále, získával všechna méně úspěšná vejce).** Zvyk hromadného 
koulení vajec v pozdějším období patrně v obci zanikl, alespoň Řehoř neučinil o něm již 
žádnou zmínku. 

V pozůstalosti se také zachovaly Řehořovy školní slohové práce asi z první poloviny 
sedmdesátých let 19. století, v nichž nacházíme také některé údaje o zvycích. Ze zimního 
cyklu pozornost je věnována slavení dne sv. Mikuláše. „ V ten den bý^vá vystaveno množ- 
ství hraček pro děti na prodej, ** které rodiče kupovali coby dárek od Mikuláše. Po do- 
mech chodily obvykle 2-3 osoby ustrojené za Mikuláše, před nimiž děti odříkávaly 
modlitby nebo něco přečetly a za odměnu dostaly ovoce nebo blíže nespecifikované větší 
dary, Neuměly-li to, musely „políbit metlu, kterou obyčejně má náčelník Mikolášů*' (na 
rozdíl od současnosti, kdy Mikuláš metlou netrestá). Čert v kožichu a s rohy na hlavě hro- 
zil, pokud děti byly zlobivé, zeje vstrčí do pytle. V souvislosti s Vánocemi se Řehoř zmi- 
ňuje o tom, že na Štědrý den děti neměly nic jíst, aby uviděly zlaté prasátko. V té době 
vánoční stromek nebyl ještě běžně rozšířeným atributem v Cechách. Do vesnického pro- 
středí pronikal v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století, a to nejdříve do vesnic blí- 
že velkých měst či zámků a do lépe situovaných rodin (Frolec 1988: 90). Potvrzuje to 
i Řehořův záznam, že děti .. večer pak u zámožnějších dostávají Ježíška neb stromek, který 
je rozmanitými věcmi obalen *. 

V poznámkách z první poloviny sedmdesátých let 19. století nacházíme také údaje tý- 
kající se stravy. Například na Štědrý den mívali v Řehořově rodině k večeři buchtičky, ze- 



mlbábUy kávu s koláčem, šírúdl, jablka a ořechy. O prvních vánočních svátcích v roce 
1 877, které trávili již v Haliči, měli také rybu, kterou jim přinesl místní Žid. V roce 1 876 
si Řehoř poznamenal, že v nedéli méli k obědu uzené maso a zelí s knedlíkem, ,. což Je vel- 
mi vzácné v Hradci", tedy pokrm, který se teprve ve druhé polovině 19. století formoval 
do pozice českého národního jídla (ovšem s pečeným vepřovým masem). '^ Nalezneme 
zde i poznámku, že v roce 1855 koupili v Pardubicích železné hrnce, které od té doby 
v domácnosti používali, a novinkou u nich od roku 1876 bylo také užívání (při vzácněj- 
ších příležitostech) kuchařské knihy, kterou František věnoval matce. 

Řehoř měl silný vztah k usedlosti svých předků, ve které se i narodil. V kronice a ve 
svých zápisnících pozornost proto věnoval také architektuře - obytným i hospodářským 
stavením, jejich přestavbám po požárech a interiéru; zachovaly se jak popisy, tak i situač- 
ní plány budov na usedlosti. V pozůstalosti nalezneme rovněž některé údaje vztahující se 
k samotné obci. Zajímavý je např. Řehořův dopis J. Náprstkové z 12. listopadu 1890 
o Stěžerách, kam se z Haliče a léčebného pobytu v Rožnově pod Radhoštěm na Moravě 
Řehoř na přechodnou dobu vrátil.'^ Sám silně fixován na českou publicistiku a literaturu 
všímal si především faktů rozšíření českých novin a časopisů, jakož i některých 
kultumě-osvětových aktivit místního obyvatelstva: „...Stěžeryjsou osada, jakých v Če- 
chách pořidku. V .Hospodářské besedě ' naši odebírají Národní listy. Šípy, Humory, Po- 
labana, Slovana, Věstník zemědělské rady, Věstník hasičský. Hlasatele spolku pro Král. 
hradecké okolí, Selské noviny. Hospodářský list chrudimský, Matici lidu, Libuši, Přátele 
domoviny, dále Světozor, Lumíra, Květy a Osvětu. Soukromě docházejí sem 4 ex. Otí. Na- 
učného slovníků, hromada Matic lidu, Libuši a jiných spisů. Osada (přes 80 čísel) má 
poštu, sbor hasičů, pěvecký spolek Mladotu, spolek živnostenský, čtyřtřidní školu, a omla- 
dina zdejší jest členem ústředí Matice školské... Zdejší dvůr patří hr. Harrachovi, jest jed- 
ním z nejvzornějších jeho panství sadovského. V jeho stěžerském zámku místí se prvá 
česká škola pro hospodyňky, jenže letos má slabou návštěvu, 13 chovanek. Následkem po- 
vodně přes polovic přihlášek v poslední chvíli bylo odvoláno... " '^ 

Řehoř měl velmi pozitivní vztah k rozvoji vzdělání a o stěžerské hospodyňské škole, kte- 
rá po kroměNžské na Moravě byla druhou v českých zemích (založena byla v roce 1887), 
napsal samostatný článek; vyšel v roce 1 889 v časopise Lada (Řehoř 1 889: 78-79, 93-94). 

Výše uvedené dílčí informace z Řehořovy pozůstalosti přispívají svou pramennou 
hodnotou k rozšíření informací o sociokultumích poměrech v konkrétních podmínkách 
východočeské vesnice 19. století. Rodinnou kroniku Řehoř dopisoval ještě začátkem 
osmdesátých let po přestěhování do Haliče. Posléze se však téměř výhradně věnoval 
problematice haličsko-ukrajinské. 

Češi v Haliči 

Do nejvýchodnější části rakousko-uherské monarchie, do prostředí jinoetnické, 

v 

ukrajinsko-polské kultury se dostal F. Řehoř v roce 1877, když jeho otec pronajal statek 
jižně od Lvova. Podstatnou část tvůrčího života prožil F. Řehoř ve východní Haliči, kde 

v 

český živel po jejím přičlenění k Rakousku v roce 1 772 nebyl zcela výjimečný. Život jed- 
notlivých Čechů či českých skupin v kulturně a jazykově jinorodém prostředí se stal pře- 
devším ve druhé polovině 19. století poměrně častým jevem. Migrační proudy směřovaly 
zejména do zámon (hlavně do USA), částečně do Ruska, ale migranti se usazovali také 
v rámci mnohonárodnostního Rakousko- Uherska. Poměrně bohatá literatura se vztahuje 
k české minoritě usazené ve Vídni a okolí a na Balkáně. Avšak migrace, byť v menším 



rozsahu, směřovala také na východ monarchie do Haliče, kam odcházeli úředně nebo 
z vlastni iniciativy čeští jednotlivci či celé rodiny a kde se jim v některých případech po- 
dařilo zajistit si na kratší či delší dobu existenci, nebo zakotvit natrvalo. I když se nejedna- 
lo o vystěhovalectví do zahraničí, byl to odjezd do odlišného životního prostředí po 
stránce etnické, jazykové a částečně i náboženské. 

O možnostech hospodaření v Haliči se psalo i v českém tisku. Například v novinách 
Posel z Prahy - Občanské noviny a věstník národohospodářský (později České noviny), 
v č. 92, 16. dubna 1876 byl otištěn článek Františka W a g n e r a, který působil ve Lvově 
a znal místní poměry. Poukazoval na rostoucí vystěhovalectví z Čech, „což vysvětluje se 
přílišným zalidněním Čech, jakož i cenami půdy, ohromné výše dostouplými, " které, jak 
psal F. Wagner, směřuje většinou do Ameriky a do Ruska. Tento směr migrace autor po- 
važoval za značně riskantní rozhodnutí. „Podivné při tom jest, když již jednou vystěhová- 
ni nelze zameziti ... že se čeští hospodáři nepokusí raději o to, aby si budoucnost svou 
založili v sousední Haliči, kam se beze všeho nebezpečí a nejenom nazdařbůh ... mohou 
odebrati; ano, kde za velmi skrovný náklad a při cestě ani ne celý den trvající mohou dří- 
ve na vše se podívati, všecko uvážiti... " V článku uvedl F. Wagner i další argumenty: je 
tam kvalitnější půda, dostatek velkostatků v zemských deskách vložených na prodej, niž- 
ší ceny půdy (i když nezamlčoval, že rostou také), je tam železniční doprava, jazyk míst- 
ního obyvatelstva Čechům blízký, rovněž náboženství. Uvedl konkrétní ceny půdy, 
výnosy, ale zároveň upozornil i na zadluženost statků atd. 

V uvedených novinách se kromě informací o Haliči objevovaly také inzeráty na prodej 
či pronájem haličských statků, které podnítily také rodinu Řehořovu k úvahám o možném 
přesídlení. I když Řehořovi ze sociálního hlediska patřili ve Stěžerách k lépe situovaným 
rodinám a jejich hospodářství poměrně prosperovalo, Řehořův otec snad chtěl zkusit pod- 
nikat na jiném hospodářství v novém prostředí, poznat jiný kraj apod., což v období znač- 
ných migračních pohybů v Čechách nebylo neobvyklé. Ludvík Feigl (1925: 183) - 
znalec života Čechů ve Lvově a okolí - uvádí, že v sedmdesátých letech „povstal jakýsi 
vystěhovalecký ruch českých rolníků a statkářů do Haliče '\ kteří měli pověst dobrých 
hospodářů, y/i proto majitelé velkých statků rádi pronajímali své dvory českým lidem ". 
Nelze vyloučit, že stěhování do Haliče částečně ovlivnila i vystěhovalecká vlna (od roku 
1868) do carského Ruska na Volyň, sousedící s Haliči. 

Z Řehořových záznamů lze získat některé poznatky o impulzech a úvahách o stěhová- 
ní rodiny do Haliče, průběh pNprav k migraci i její realizaci. 

Dne 1 1 . února 1 877 byl v novinách Posel z Prahy uveřejněn inzerát F. Wagnera, že 
v Haliči je na prodej statek o výměře 48 1 jiter za 1 9.000 zlatých. Následující den si Řehoř 
v zápisníku poznamenal, že maminka četla noviny a potom o Haliči mluvili. Patrně právě 
tento inzerát byl bezprostředním impulsem k úmyslu zkusit tam podnikat, i když ne v tak 
velkém rozsahu. Svědčí o tom také dopis otcova bratra Jana ze 1 7. února 1 877, na kterého 

v v 

se Řehořův otec obrátil o radu. Řehoř napsal také F. Wagnerovi, který jim poslal podrob- 
nější informace o možnostech podnikání v Haliči, o které se zajímali také další lidé v obci. 
Řehořův otec již 6. března odjel do Haliče, ale nic nekoupil. Během druhého pobytu s po- 
mocí krajana Antonína Baumgartnera pronajal statek ve Volkově (ukrajinsky Vovkiv) 
cca 16 km jižně od Lvova, který byl majetkem ženského kláštera benediktinek ve Lvově. 
Rodinu o tom vzápětí dopisem informoval. 

Přesídlení Řehořových do Haliče lze radit do skupiny hospodářsky motivované migra- 
ce s podnikatelským záměrem. V rodině byly čtyři dospělé či dospívající děti a rozšíření 
hospodaření, pro které Řehořův otec shledal lepší podmínky v Haliči, mohlo perspektivně 



znamenat také lepší existenční zajištění pro né, což nebyl zanedbatelný důvod.'^ Členové 
rodiny se stehovali do Haliče postupně. F. Řehoř jel po skončení školního roku 9. červen- 
ce 1877 sám vlakem z Hradce Králové (přes Krakov) do Lvova a 1 1. července 1877 si 
v zápisníku poznamenal: „ Byl jsem na louce u lidu. První den, jenž jsem trávil v Haliči. " 

O Haliči, jež se Řehořovi stala domovem na několik let, měl mladý Řehoř před odjez- 
dem jen kusé informace. Některé údaje získal z novin, něco se dozvěděl z otcova vyprá- 
vění i z dopisu strýce Jana, který jako zeměměřič byl v roce 1855 služebně přidělen do 
Bukoviny a procestoval i kus Haliče. Po příjezdu do Haliče Řehoř zpočátku pomáhal ro- 
dičům se zavedením hospodářství, ale posléze se zcela orientoval na studium východoha- 
ličské ukrajinské lidové kultury a jeho zaměření ovlivnilo do určité míry i život celé 
rodiny. 

V Haliči vedli Řehořovi společenský život s Čechy, Ukrajinci i Poláky, kteří působili 
v okolí (převážná většina majitelů či nájemců statků byli Poláci), kněžími, učiteli atd. 
Z haličských Ukrajinců to byl významný ukrajinský básník Ivan Franko, redaktor My- 
chajlo Pavlyk, gymnaziální profesor Volodymyr Šuchevyč a řada dalších. Z Čechů to 
byla rodina Václava Hanuše, o níž se Řehoř v zápisnicích často zmiňoval, která hospoda- 
řila na pronajatém statku v nedalekém Krotošíně; Řehoř pobýval v rodině Josefa Šestáka 
(bývalého profesora na hospodářské škole) na jeho statku v Krivčicích u Lvova, jezdil 
např. za krajany do Skomoroch u BolŠovec a přirozeně se s nimi stýkal hlavně ve Lvově, 
kam často jezdil do knihoven. V Haliči si Řehořovi objednávali knihy z Čech a předpláce- 
li český tisk (např. nadále noviny Posel z Prahy), s krajany a místními přáteli slavili zej- 
ména svátky - hlavně Josefa 1 9. března a Václava 28. září. Řehoř navázal kontakt s členy 
spolku „Česká Beseda" ve Lvově (založen byl v roce 1 867) a stal se jejím členem. „Česká 
Beseda" pořádala četné akce včetně společných výletů. Již 3 1 . července 1 881 se členové 
spolku zúčastnili výletu do Volkova, kam je pozvali Řehořovi. V roce 1879 Řehoř navá- 
zal písemný kontakt s manžely Náprstkovými a V. Náprstek prostřednictvím Řehoře po- 
sílal knihy pro knihovnu „České Besedy". S krajanem L. Feiglem, autorem výše uvedené 
knihy o Češích ve Lvově, podnikl etnografický výzkum atd. 

Řehořovi udržovali stálé písemné i osobní kontakty s příbuznými, přáteli, spolužáky 
atd. v Čechách, kam občas i zajížděli. V Haliči měli četné návštěvy nejen příbuzných, ale 
i známých z Čech, z nichž se někteří obraceli na Řehořovy o pomoc při hledání zaměstná- 
ní, pronájmu či koupi hospodářství v Haliči. V roce 1887 je navštívil např. Ludvík Kuba 
při své cestě do Ruska za lidovou písní. *^ Zajet do Volkova při cestě na Krym se chystal 
také Julius Zeyer, avšak pro časovou tíseň z návštěvy sešlo.'* S bývalým spolužákem, 
učitelem Václavem Poncem, byl Řehoř v roce 1891 na etnografickém výzkwnu Huculů 
v jižní části Haliče. 

Relativně nevelká vzdálenost mezi Haliči a českými zeměmi znamenala, že život 
v Haliči nebyl pro řadu Čechů permanentním pobytem. Byl to jeden z charakteristických 
rysů této migrace. Pokud to umožňovaly rodinné poměry, hlavně finanční, ale i časové, 
vraceli se krajané do Čech na kratší či delší dobu, což z psychologického hlediska působi- 
lo příznivě. 

Češi v Haliči nepředstavovali statisticky výraznou skupinu, presto jejich tamní půso- 
bení nebylo nevýznamné. Výskyt českého obyvatelstva byl proměnlivý a disperzní, s nej- 
větší koncentrací ve Lvově. Přistěhovalí se rekrutovali z různých sociálních vrstev 
společnosti. Působili zde zástupci inteligence, hlavně učitelé, lékaři, inženýři, dále hu- 
debníci, větší i menší podnikatelé (např. majitelé pivovarů, hotelů, cukráři), státní úřední- 
ci, zaměstnanci železnic, bank atd. V oblasti zemědělství byli v Haliči nájemci statků. 



zaméstnanci v hospodářství jako nadlesní, mlynán aj. Část také samostatné hospodania 
na zakoupených statcích. L. Feigl uvádí nékolik jmen Čechů, kteii méli pronajaté statky 
v okoh' Lvova, z nichž néktefí si koupili po čase vlastní usedlosti, na kterých zůstali hos- 
podařit (Feigl 1925: 183-184 - někteří z nich, i prostřednictvím F. Řehoře, posílali však 
své děti do škol do Čech). Nájemci či vlastníci velkostatků byli často v bezprostředních 
kontaktech s vesnickými obyvateli, které najímali na zemědělské práce na statku. Ve 
svých článcích si Řehoř všímal také vztahů mezi pány ze dvora (statku) a místním katolic- 
kým či řeckokatolickým (uniatským) obyvatelstvem při takových příležitostech jako ko- 
ledování, svatby apod. 

V literatuře zabývající se česko-ukrajinskými vztahy a působením Čechů v Haliči je 
věnována pozornost zejména inteligenci, '^ avšak Řehoř si všiml také českého zeměděl- 
ského osídlení. V jednom ze svých článků se zmiňuje o české komunitě v obci Bobrka (ji- 
hozápadně od Lvova), se kterou byli Řehořovi v kontaktu (např. někteří Češi z Bobrky 
sloužili u Řehořů na statku). Citlivě postřehl počáteční vzájemné postoje a názory místní- 
ho ukrajinského obyvatelstva a skupiny přistěhovalých Čechů, jakož i některé konkrétní 
adaptační projevy Cechů v jinoetnickém prostředí: „Bobrka jest město okresní na stejno- 
jmenné říčce ... S českými přistěhovalci od Vysokého Mýta čítá na 4000 obyvatelů. České 
rodiny zakoupily se v Bobrce por. 1870 v společné ulici a s chutí jaly se zde polarit i, tu 
s větším, tam s menším úspěchem. Bobrští Rusíni pronášeli se zprvu o nových sousedech 
ve všem chvalitebně, toliko nad jediným koněm v ruchadle povážlivě krčili rameny. Na- 
šinci naopak své obdivovatele šmahem zatracovali. Nakonec jedni i druzí svá přesvědčení 
přistřihli skutečným poměrům. Ni jeden z bobreckých Čechů se nenadal, že jeho žena 
a dcery v Haliči obují boty^^ a odějí kožich, že si zamilují kytky do vlasů, nakyslý boršč 
a hluboké stezky v zahradě a že on užije u koňů šlí místo chomoutův, oblíbí si vrby při plo- 
tech, kořalku... Adaptační seznam, jak vidno z teček, nikterak ještě není vyčerpán. " (Ře- 
hoř 1894: 246) 

Řehoř sám však v Haliči natrvalo nezakotvil, i když k ní měl silný vztah. Život v za- 
padlé osadě v Zarohizně na statku v rodině sestry, bez zajištěné vlastní existence, a nemoc 
na něho působily depresivně. Když Došlí statek prodali, díky Náprstkovým, jak bylo uve- 
deno, vrátil se do Čech a začal působit v Praze. 

Řehořův pobyt v jinoetnickém prostředí ve východní Haliči byl charakteristický jeho 
hlubokým zájmem o haličsko-ukrajinskou lidovou kulturu. Svými články, etnografickou 
a fotografickou sbírkou přispěl k poznání této kultury v českém prostředí, a na druhé stra- 
ně tato prezentace měla příznivý vliv na zintenzivnění zájmu haličsko-ukrajinské inteli- 
gence o místní etnografické poznatky. 



* * * 



Jak jsme se pokusili ukázat, pozůstalost Františka Řehoře obsahuje kromě haličsko- 
ukrajinských materiálů také dílčí materiály vztahující se k etnografii a sociálním dějinám 
konkrétní české vesnice a rodiny 1 9. století. Prezentované poznatky mají povahu jednotli- 
vostí, které potvrzují existenci toho kterého jevu v přesně specifikovaném období. Rov- 
něž poznatky o Češích ve východní Haliči, byť zaznamenávané spíše náhodně, mají po 
přibližně 120 letech zajímavou vypovídací hodnotu a přispívají k ozřejmění života Čechů 
v jinoetnickém prostředí. 



* Příspěvek byl vypracován v rámci projektu č. A9058802 podporovaném Grantovou agenturou 
Akademie věd ČR v Praze. 

' Literární archiv Památníku národního písemnictví (dále jen LA PNP) v Praze, fond František Řehoř, č. 61 1. 
Přehled korespondence s haličskými Ukrajinci viz Sto padesát /e/... (1%8: 363-373). 

^ Poznatk>' k článku b> Iv čerpány hlavně z Řehořových zipisníků ze sedmdesátých 19. století, které se v archi- 
vu nacházejí v kartonu č. 14, 1 -B/50; jednotlivé list>' ,Xronik>' rodu Řehořových^ a některé poznámky ke kronice 
jsou uloženy v kartonu č. 7, I -B/43. Materiály nejsou samostatně číslovány. LA PNP, fond F. Řehoř, č. 61 1. 

' V zápisníku z roku 1 874 si poznamenal: „ Dne 25. října 1874 vyšlo 1. číslo I. ročníku časopisu Ces. studen- 
štva. Drubiiár redaktor. Mindi, já pokladník. " Nacházíme zde i opisy obsahů dalších Šesti čísel, v nichž b> Iv 
také pokladní zprávy, zpočátku ziejmč od F. Řehoře. V zápisníku z roku 1 874 je poznámka o knihách a časopi- 
sech, které si Řehoř dával v Hradci Králové vázat, mezi nimiž byly i Čísla Českého studenstva, ..jehož jsem h\i 
redaktorem ". 

* O výpravě haličských a bukovinských Ukrajinců (dobově označovaných jako Rusíni) informovaly Četné 
české a haličsko-ukrajinské noviny. 

^ Řehořova pohřbu se zúčastnili \ý'Ziiamní představitelé českého kultumě-společenského života (ředitel Ná- 
rodního divadla F. A. Šubert, A. Jirásek, Z. Winter, A. Černý, P. Sobotka, F. Táborský a řada dalších), jakož i zá- 
stupci haličských Ukrajinců žijících v Praze (např. prof I. Horbačevskyj). 

Pohřeb zajišťovala J. Náprstko\ á, o čemž svědčí i doklady v tzv. „Scrap booku^ v Náprstkově muzeu, kde se 
také nacházejí výstřižky z novin o Řehořové pohřbu, o slavností u příležitosti umístění památní desky na Řeho- 
řově rodném dome ve Stéž^rách v roce 1 902 aj. O pomoci J. Náprstkové F. Řehořovi se zmiAuje také L § t ě p á - 
n o v á ( 1 992: 302 a 306). Fotografii Řehořova náhrobního pomníku viz N. V a 1 á š k o v á ( 1 999). 

^ Pověru zaznamenal např. A. 2 a 1 u d ( 1 9 1 9: 1 25). Na Domažlicku však kroj nevěst byl tmavěmodré barvy. 
Ze sedmdesátých let 20. století o pověře píše např. H. Reiterová (1974: 1 83). 

^ J. W o 1 f ( 1932: 30) z Královéhradecká ve svých pamětech uvádí, že obvyklou květinou, která zdobila sva- 
tebčany, zejména muže, byla do sedmdesátých let 19. století rozmarýna; bývala pěstována v kvétináěích v ok- 
nech, ale postupně mizela z venkovských příbytků. 

' Byly to dvě klisny, dvě krávy, jedna jalovice, dvě prasata, dva kované vozy, jeden kočár, dva pluhy, dvé 
rádla, dva háky, dvoje brány, řetězy, vidle, sekyra aj. 

^ Kromě peněz a naturálií odváděných vrchnosti byly tyto robotni povinnosti: každý týden se čtyřmi koAmi 
tři dny robotovat a jednou osobou pěší robotu v> konávat od sv. Jana do sv. Václava tři dny v týdnu. 

'" Odstupující hospodář pro sebe a svou manželku vymínil si následný výměnek, a to, aby ročně dostával od 
nového hospodáře „ 4 korce pšenice, 10 korců žita, 4 korce ječmene, 2 vértele jáhel. 2 čtvrtce hrachu, 2 vértele 
krup, I věrtel čočky, 45 Ih másla. 50 Ib sýra. jednoročné prase vykrmit a bezplatně dát. I kozu na hospodářové 
obroce hlídat nechat, každý' týden I máz teplého mléka jak se nadojí, 3 husy. 6 slepic hlídat, 2 bečky er teplí sázet 
a 2 čtvrtce lenu sít tam. kde hospodář sázet aneb sít bude. " Dále uvádí přesně specifikovaný kus zahrady bez- 
platně užívat, postavit ploty a ., teplý a pohodlný byt ve světnici popřát. Kdyby ale se odstupující s nastupu/ícíma 
srovnat nemohli, tak nastupující by vázány byl pro něj - otce a jeho nynější manželku zvláštní světničku vysta- 
vět" a ročně dávat 4 sáhy dříví. K tomu vymiAuje si užívat komoru, špejchárek a sklípek. V případě úmrtí odstu- 
pujícího hospodáře jeho manželka má dostávat o něco menší či poloviční množství uvedených naturálií. 
Zajímavé konkrétní údaje o výměncích v Podkrkonoší cituje také J. S ť a s t n á ( 1 97 1 :283-290). 

Podle M. C h v o j k y a J. S k á I y ( 1 982): bečka = 70 - 1 00 1; čtvrtce (měHčka) - 5,8 1; korec « 93 I; libra » 
0,51 kg; máz= 1.1 - 1,9 I; sáh = 1.8 m; věrtel = 23,25 I. 

" Poddanská břemena byla následná: se třemi koAmi tažní roboty 1 56 dní v roce (nebo místo toho zaplatit 
přes 61 zlatých konvenční mince) a pěší roboty 39 dní ročně (nebo zaplatit přes 5 zlatých konvenční mince). 
Kromě toho listina obsahuje výčet celé řady naturálií a přepočet v penězích. Ve srovnání s rokem 1825 robotni 
povinnosti, jak poznamenává Řehoř, by ly o něco menší. 

'" .. Koulení s vejccmi o VeliktrníKÍch byl také jeden zvyk v rodu našem i v celé vsi za mládí Josefa /.. tedy asi 
před r. IS32 a dále O sy^átcich sotLscdé .se scházívali a každý' mčl za košili wjce. U našeho statku, a to z kopečka 
k louži vedoucímu, bylo koulištč. Tu kouleli, všichni najednou pustili vejce a které nejdál doletělo |dokutálelo se - 
pozn. N. V.], toho byly všecky ostatní Každý- svoje měl znamenané a různé je jmenovali, jako .plavka' atd. A kdyi 
se koulely, tu každý- jménem, jaké vejci dal, křičel: .Hie, plavka! ' a podobně, takže při tom bylo mnoho křiku. Kula- 
té vejce melo cenu největší, an se daleko dokul ilo . O lélikonocich musel míti čeledín za Josefa kopu nebo dvě va- 
jec: nacházívalje ve stmiole. ve stáji a jinde, un Kateřina mívala až 60 slepic, které nesly na různých místech. " 

'■^ Ještč v roce 1 894 noviny Ilias národa i. 8. dubna v příloze Nedělní listy psaly : „ Když tu před dvěma lety 
byla Sara Bernhardtová, dočetli jsme se v novinách, že přineseny na .stůl .švestkové knedlíky, jedno z našich nej- 
národnějších krmi. . " 



** Náprstkovo mmeim v Praze, Scrap book, s. 196. 

'^ V roce 1890 StOny mely 906 obyvatel a 90 domů {Retrospektivni lexikon... 1978: 558-559). 

'* Dvé d*ti - Františkův bratr a sestra, v HaliCi zemřely (rovnéž matka). Otec se v roce 1 885 vrátil do Stéžer, 
podruhé se oženil, začal nákladné přestavovat dům a slíbený finanční podíl nebyl s to synovi poskytnout. V ne- 
moci a existenčních problémech F. Řehořovi pomáhali Jak bylo výše uvedeno, zejména Náprstkovi. 

" Dopisy L. Kuby F. Řehořovi. LA PNP. fond F. Řehoře č. 61 1, karton č. 3, 

'" Dopisy J. Zeyera F. Řehořovi. LA PNP, fond F. Řehoř č. 61 1, karton č. 6. V dopise z Vodftan ze dne 17. 
k vétna 1 893 Zeyer napsal : vidím, že mi nebude možné zdržet se ve Lvově, kde jsem už ostatně jednou byl. .." 

'*Např. vpráci A. Drbala,M.Krira, A. a V. Mot orných a E. Topinky (1998) je uvedeno 370 
osob z Čech (z kruhů inteligence), které v období od 1 5. do 20. století působily nebo i krátce pobývaly (na konfe- 
rencích, oficiálních návštévách apod.) v Haliči. Převážná vétšina z nich působila v Haliči v průbéhu 19. století 
do první svétové války. 

Zřejmé obují čoboty (= holínky). 

Literatura: 

Drbal, Alexander - K r i f, Mychajlo - M o t o r n y j, Andrij -Motornyj, Volodymyr -Topinka, Jev- 
hen: \99% - Čechy v Halyčyni. (Biohrafičnyj dovidnyk), Cviv. 

F e i g 1, Ludvík: 1925 - Sto let českého života ve Lvově. Díl 2. Lvov. 

F r o 1 e c, Václav a kol.: 1 988 - Vánoce v české kultuře. Praha. 

Heroldova, lva: 1 975 - Uzavíráni sňatků a svatební obyčeje v Čechách ve 2. pol. 18. a v I. pol. 19. stoletL 
Český lid. roč. 62, s. 1 29- 1 39. 

Hryniuk,Stella-Ptcknicki,JefíTey: \995- The LandTheyLeft BehindfCanadasUkrainiansinthe Ho- 
meland). Introduction by Nadia Valáškova. Photography by František Řehoř. Watson & Dwyer, Canada. 

Horák, Jiří: 1 954 - Příspěvek k dějinám vzájemných vztahů česko-ukrajinských. Dílo Františka Řehoře. Čes- 
ký lid, roč. 41, s. 254-258. 

Chvojka, Miloš -Skála, Jifí: 1 982 <- Malý slovník jednotek měřeni Praha. 

Machačová, Jana -Matéjček, Jiří: 1 997 - Vzory chování v českých zemích v 19. stoletL Studie k sociál- 
ním déjinám 19. století. Sv. 7. Opava, Praha, Kumá Hora, s. 399-482. 

M o I n á r, Michal: 1 954 - Nadšený hlasatel veliké družby (K 55. výročí smrti Františka Řehoře). Praha - Mosk- 
va. Praha, č. 8, s. 49-63. 

M o 1 n ár, Michal: 1990 - František Řehoř - apoštol česko-rusínskej vzájomnosti. Slavica Slovaca, roč. 2, 
s. 346-353. 

R e i t e r o v á. Hana: 1 974 - Pověra a současná svatba v Praze a okoli Český lid, roč. 6 1 , s. 1 82- 1 83. 
Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 - 1870. 1. Praha 1 978. 

Řehoř, František: 1 889 - Škola pro hospodyňky ve Stěžerách. Lada, roč. 1 , s. 78-79, 93-94. 

Řehoř, František: 1 894 - Z cest po haličské Rusi. Svétozor, roč. 28, s. 246. 
Sto padesát let česko-ukrajinských literárních vztahů. Praha 1968. 

Stránská, Drahomíra: 1 932 - Staré .sbírky slovanského národopisu. Národní listy, roČ. 72, z 1 . října. 

Stépánová, Irena: 1992 -Josefa Náprstková a České průmyslové muzeum. Český lid, roč. 79, s. 297-307. 

Šťastná, Jarmila: 1971 - Výměnek a postavení výměnkářů v západním Podkrkonoší. Český lid, roč. 58, 
s. 283-290. 

Valáškova, Naďa: 1999 - František Řehoř (1857 - 1899) a jeho etnografická činnost (S ukázkami článků 
F. Řehoře z Haliče). Praha. 

Wolf, Josef: 1932 - Zpaměti starého českého sedláka. Kus selské hi.storie z 2. poloviny XIX. století. Hradec 
Králové. 

Žalud, Augustin: 1 9 1 9 - Život našich předků. Praha. 

Prameny: 

Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, fond František Řehoř, č. 61 1. Náprstkovo muzeum 
v Praze, „Scrap book" (F. Řehoř). 



Unor 2000 



ETHNOGRAPHICAL INFORMATION FROM 
THE HRADEC KRÁLOVÉ REGION AND THE CZECHS IN GALICIA 

(FROM THE REMAINS OF FRANTIŠEK ŘEHOŘ) 

Summary 

Theyear 1999 a hunderd years elapsedfrom the death ofa Czech collector and ethnographer 
František Řehoř (1857 - 1899) who is appreciated as a leading figuře of the Czech- Ukraine 
relations in the 1880 5 and 1890 's. Jn the history ofthe Czech and Ukrainian ethnography he is 
known as a collector of ethnographical information about the ways oflife and folk culture ofthe 
Ukrainians in Galicia in the secondhalf ofthe 19th century. F. Řehoř has nevěr dedicated himself 
especially to the Czech ethnography, he spent most ofhis active years in Galicia. However, his 
handwritten remains preserved in the Literary archive ofthe Memoriál of National Literatuře in 
Prague contain various notes from the Czech setting that háve reference to the personál 
experiences of Řehoř, the life ofhis family, his relatives, his natal village ofStěžery near Hradec 
Králové and its surroundings. Also we canfind in them ethnographical observations that concretize 
and complement the contemporary knowledge fřom íhefirst and second half ofthe J9íh century. 
The author ofthe article notes the genealogy ofthe Řehoř family, the succession in the family estate, 
the ensurance ofthefarmers in the old age, some customsfřom the family andyearly cycles etc. 

The second area ofinteresí represent the information about the life ofthe Czechs inforeign, 
Ukrainian and Poliš h environment in eastern Galicia, that in 1772 became part ofthe Austrian 
monarchy - as well as the Czech lands. The Czechs were moving to Galicia for reasons ofwork ar 
private interest. Thefather ofF. Řehoř in 1877 rentedan estate in the village Vovkiv by Lvov, where 
the whole family movedfrom Stěžery. F. Řehoř took advantage ofhis stay inforeign environment 
for the study of Galician folk culture, but his notebooks contain also informations, although 
fragmentary, about the life ofthe Czech community in Galicia. 

Translation: Markéta Křížová 



ČESKÝ LID, 87, 2000. 2 



VERSE KRISTINY KEJIKOVE Z PROTIVANOVA* 



ALEXANDRA NAVRÁTILOVÁ, Etnologický ústav AV ČR, Brno 



Osobitou vrstvu neprofesionální písemné tvorby představuji i přiležitostné pisňové 
a slovesné projevy lidových skladatelů a veršovců. Mnohaletou tradici má tato tvorba na 
Moravě, zejména v oblastech s bohatou zpevni minulosti, jako je Slovácko. Méně známá 
a zpracovaná je produkce z jiných oblasti Jaké představuje např. Malá Haná. Při výzku- 
mu obyčejových tradic rodinného a společenského života v obci Protivanov v okrese 
Prostějov (drive soudní okres Boskovice) v roce 1 982 jsem se setkala s tvorbou tehdy de- 
větašedesátileté Kristiny Kejikové (1913 - 1992), která skládala verše k rozličným oslav- 
ným příležitostem v okruhu rodiny, přátel a celé obce. Pocházela ze zemědělské rodiny 
v sousední Bukové, odkud se v roce 1937 přivdala do Protivanova. Vychodila základní 
školu, v mládí sloužila u sedláků v Boskovicích, měla tři děti a v Protivanově pracovala 
jako školnice v místní škole. 

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se v obci udržoval poměrně pestrý kultur- 
ní a společenský život, působila tu místní dechová kapela a taneční soubor. Vedle novo- 
dobých oslav, pořádaných různými společenskými institucemi, se konaly (ve spontánní 
i organizované formě) také obyčeje a zábavy, inspirované staršími tradicemi. Kejiková 
představovala společensky aktivní a tvořivou osobnost: od mládí cvičila v Sokole, byla 
členkou Požární ochrany, hrála v místním ochotnickém divadle, vystupovala na svat- 
bách, starala se o zábavu při různých oslavách a příležitostech, jako bylo pochovávání 
basy na ostatky, kácení máje, babský bál, kateřinská zábava apod. Její výstupy se omezo- 
valy na obec a plnily především zábavní funkci. Byla považována za vtipnou a pohotovou 
glosátorku různých místních událostí a životních situaci - „ byla na srandu " -jak se vy- 
jádřila její vrstevnice: „ Po návratu ze spartak iády říkala, že si musela [tam] dát na ruku 
červenou pantličku, aby viděla, která je pravá. " Řediteli školy přišla např. gratulovat 
k svátku se skleněným půllitrem s namalovaným jablíčkem a panenkou, ukrytými pod suk- 
ní, se slovy: „Jablíčko, hlavička, ručičky párek, pod sukní skrývá se pro vás můj dárek. " 
Své texty (říkání nebo deklamovánky, jak je sama nazývala) si psala rukou. Neskládala 
nijak často, ani pravidelně - někdy na objednávku známých, jindy se nabídla sama. 

Jako ukázku uvádím svatební vinše, které složila a přednášela při svatbách v sedmde- 
sátých letech. Při výzkumu na počátku osmdesátých let stále převažovaly v Protivanově, 
kde byla silná lidová strana, církevní sňatky. Pořádaly se svatby s účasti osmdesáti až sta 
lidi, při kterých se konaly některé tradiční obyčeje. Běžné bylo např. nabízení „falešné** 
nevěsty ženichovi před odchodem do kostela, odprošování rodičů, „zalikování" svatební- 



ho průvodu cestou z kostela, rozbíjení talířů a ženichovo zametání střepů před domem ne- 
věsty, vybírání na nevěstu v průběhu svatebního veselí a další. 

Hostiny se většinou odbývaly v místní restauraci, kam se přesunulo provádění tako- 
vých zvyků jako zametání střepů, přenášení nevěsty přes práh, jedení novomanželů z jed- 
noho talíře a jedním příborem, vybírání peněz aj., doplněné i novými zvyklostmi: např. 
vedoucí přivítal u vchodu hosty připitkem s přáním a nevěstě a ženichovi podal na špejli 
napíchnutý rohlík se salámem, hořčicí a pepřem, který museli sníst. Během hostiny vystu- 
povaly převlečené maškary (většinou kuchařky), žertovalo se a zpívalo. K. Kejiková vzpo- 
mínala: „Až majó po jednym jídle, chlapi za mnó přindó, že chcó zas nějaký legrace ty 
lidi. Tak já tam přiletím - a mezitím začne muzika Nedaleko od Trenčína: vejdu tanečním 
krokem, v klobóku, dlóhých šatech, šněrovací střevíce mám až po kolena, za ňadry a pod 
sukní mám lejstro s říkáním. Deklamuju a přitom popocházím po sále, abych to neměla 
brzy vyříkaný. Napřed mluvím k ženichovi, pak k nevěstě... " 

Někdy své vinše předčítala spolu s blahopřejnými telegramy, jindy je četla při zaliko- 
vání. 



Příklad veršů, určených ženichovi: 

Vidíš, vidíš, milý brachu, 
svobodénku už máš v prachu, 
spokojen jsi chvíli byl 
a teď sis to pokazil. 



Tak to bude muset jít. 
abys nebyl doma bit, 
svobody Tvé zůstal plamen, 
s Tebou už Je, Jirko, amen! 



Kdekdo už se toho leká, 
co na Tebe, Jirko, čeká, 
jak Ty budeš, hochu zlatý, 
poslouchat jak mourovatý. 



Dneska můžeš také ještě 
mrknout si na hezké děvče, 
říkáme však jenom - mrknout, 
ne se s ní pak někde scvrknout! 



Nebude to jako dřív. 
denně vypít si pár piv. 
Zvykat budeš si na módu, 
doma sedět - bumbat vodu! 



Hrozné věci bys pak zažil, 
možná že bys to nepřežil, 
tváře by Tě zač ly palet, 
jako kdybys prožil nálet. 



Kdepak chodit na zábavy, 
to si, hochu, vypusť z hlavy, 
na karty neb na kopanou, 
to teďnechjit všechno stranou. 



Proto Ti dáváme radu, 
v tom se zdržuj pěkně vzadu, 
však se nadřeš ještě moc, 
dnes až přijde „zlatá noc". 



Denně musíš v kuchyni 
natahovat hodiny, 
často budeš muset kleknout, 
nebudeš smět ani ceknout. 



Nežli skonči naše přání, 
vyslyš Ještě blahopřání, 
spokojený abys byl. 
se ženou se nezlobil. 



Milá ať Je na Tě hodná, 
tak Jak byla za svobodna! 



Verše pro nevěstu: 



Nevěsto ty krásná, bílá. 
o mafíželstvi když Jsi snila. 



neměla Jsi ani zdáni, 
co to stojí namáháni. 



Zdařilo se Ti to tedy, 
Jirka však je chudák bledý, 
viděla to ulic celá, 
jaks ho táhla do kostela. 

Učilas ho hnedka ráno, 
aby na vše říkal ano, 
těsné vedle něho stálas, 
všechno možné slibovalas! 

On však napřed nějak váhal, 
nechtěl dělat asi kravál, 
najednou však zkrotí hnedky, 
když za sebou viděl svědky. 



Přesto přejem dneska Tobě: 
Buď vždy šťastná v každé době, 
na mužička buď vždy hodná, 
jak jsi byla za svobodna. 

Nech si vždycky dařit, 
ať máš stále z čeho vařit, 
ať máš mouky, masa, sádla, 
cukru, uhlí a plno prádla. 

Štěstí nechť Ti jenom vzkvétá, 
budeš šťastná dlouhá léta. 
Pamatuj na naše slova, 
ať se u Vás brzo chová. 



Dětí mějte hnedka párek, 
ať je to plný kočárek. 

Ke svatbě synova kamaráda v roce 1974 složila verše: 



Šťastni buďte v celém žiti, 
to Vám přejem velice, 
přišly jsme Vám gratulovat 
ze všech koutů vesnice! 

Protože Vás rádi máme, 

malý dárek Vám k svadbě dáme! 

Kdyby Tě snad, mladá pani. 
Tvůj mužíček kárat chtěl, 
rozběhni se přes dva domky, 
na Milana zavolej! 

Dnešní doba moderní je, 
každá žena víc mužů má, 
Petr bude vydělávat, 
děti budu dělat já! 

Franta bude močku vozit, 
runcajs prý ji nepije, 
a náš blonďák lůžko spraví, 
když je Petr rozbije! 

Když na střechu vrána vletí, 
kam Eliška děcko dá, 
Lojza ten se vytahuje, 
že postýlku udělá! 

Naškrobený Mirek z Nisy. 
ten se pyšně ne.^ie. 
on prý půjde za Eliškou. 
až bude Petr v lese! 



Rozdělám balíček malý, 
v něm je noční váza jen, 
je tam sklenka, je tam plenka, 
malované štěrchátko, 
to Vám kluci připravili 
pro vaše malé děťátko! 

Bude-li to černovlasé, 
tak to bude Milan, 
buďte rádi, svadebčané, 
že jsem se já přiznal! 

Alimenty bych nerad platil, 
buď na mě, Petře, hodný, 
vždyť já žádné prachy nemám, 
přišel jsem teď z vojny! 

Ať to za mě Franta platí, 
však já mu to oplatím, 
až něco svede ve vesnici, 
já to za něj zaplatím. 

My jsme kluci jako jedle, 
bolí nás to velice, 
že se nám Eliška nikdy 
nepři tiskla na srdce! 

Nezlobte se. svadebčané. 
že jsem vám zkazil náladu, 
jsem veselý Milan Blažků, 
takovou já mám povahu! 

(Sedům .spolužáků hlalu 



Ve všech případech je zřejmé, že jde o aktualizované texty, v nichž zjišťujeme jen volnou 
návaznost na tradiční svatební vinše, známé z jiných oblasti. Většinou se opírají o jednodu- 
chý osmislabičný verš a sdružený rým, typická je pro ně spontaneita formy a obrazu, převa- 
žuje snaha o humornou nadsázku i odlehčený, posměšně satirický tón, nepřekračující 
únosnou míru místní konvence. Ve verších určených ženichovi zaznívá tradiční téma ztráty 
svobody, připomíná se disciplína, která ho čeká, jsou poskytovány rady do manželství, ob- 
jevují se erotické motivy (však se nadřeš ještě moc, dnes až přijde „zlatá noc **). Verše pro 
nevěstu odrážejí v žertovné podobě kombinaci tradičního a novodobého postoje k získání 
a udržení ženicha, příznačného pro vesnické prostředí. Nabádají k poslušnosti, přejí štěstí 
a vyzývají k brzkému založeni rodiny. Také přáni novomanželům má humorný ráz a se zna- 
lostí jejich vztahu ke kamarádům naráží na relativitu trvalosti manželského stavu. 

Důstojnější charakter s lyrickými prvky má následující ukázka, psaná sdruženým rý- 
mem různých variant, místy volnějším. Jde o blahopřání u příležitosti šedesátin ředitele 
školy před jeho odchodem do důchodu, které Kejiková složila na žádost jeho manželky: 

Kalendář mi to prozradil, kdo veliký svátek slaví, 
je to náš s. ředitel, muž vlídný, usměvavý! 

Jarem se příroda probouzí, léto ji krásou pestři, 
podzim se kvapem přiblíží a zimou rok už končí! 

Tak dny a roky plynou nám, ba celý život zkrátka, 
tak také přišla k Vám ta Vaše šedesátka! 

Přišla, nikdo ji nevolal, nečekal přece na ni, 
přišla odkudsi zdaleka, přišla znenadání! 

Je to již hezká řádka let, když na to pomyslíme, 
víc jak půl století je tu hned, dřív než se nadějeme! 

Mnohé už přešly starosti, to život každému chystá, 
a že na světě je málo radosti, to víme dozajista! 

Musíme všechno přijmout, jak nám to osud dává, 
vždyť život, to není pohádka, je to jen loďka hravá! 

Pluje daleko, daleko po vlnách, 

pluje ve vichru, v dešti a v bouři 

a není div, že někdy ztroskotá, i na rozbouřeném moři! 

Proto my všichni jsme Vám tak dnes nablízku 

a chtěli bychom Vám ruku podat, 

srdečně, opravdu upřímně, vše nejlepší Vám popřát! 

Ať se vám splní každičké Vaše přáni, 

co si sám budete přát, v životě, v počínáni! 

Dej Vám Bůh štěstí, dej Vám Bůh silu, 
do dalších Vašich kroků, 
ať se zde ve zdraví dožijete - 
aspoň, aspoň těch sto roků! 



Až Jednou, po letech, zrak Váš pohlédne sem, 
ať Jsou Vám moje řádky vzpomínkou, pozdravem! 

Lisí zežloutne. Jen písmo vybledlé tu leží, 
a vzpomínka na tuto školu 
ať zůstane Vám navždy svěží! 

Do věnečku vzpomínek, 
milému s. řediteli, napsala 

Krista Kejiková z Protivanova 

osledni ukázkou Jsou verše určené důchodcům, které autorka složila pod dojmem tý- 
ífho pobytu v léčebně pro dlouhodobě nemocné, v Tetině u Prostějova. Jsou psány 
ým rýmem s nedůsledně uplatňovaným rytmem, obsahují zdrobněliny a jsou pozna- 
ány emocemi se silným morálním apelem: 

Je Jeden velký domeček. Nemusí vařit, nemusí prát, 

a v něm žije tři sta dědečků vždyť o ně se stará přece náš stát? 

a tři sta babiček! 

Ale proč Jim to ke štěstí nestačí? 
Starouškové milí, vychovali mnoho dětí Proč se ti starouškové celé noci tolik napláčí! 

a předali Jim celý svůj domeček 
a co Jim dnes zůstalo? Počkejte, dcery, počkejte, synové, 

počkejte, snachy, počkejte, zeťové. 
Jen domov důchodců až Jednou po létech 

a pod Jeho okny malý záhon, toho se všeho dočkáte na dětech! 

s řadou pestrých kytiček! 

verba Kristiny Kejikové se vyznačuje schopnosti improvizace a aktualizace, humor- 
charakterem a také v lidové tradici běžnou snahou o etické poslání a naučení. Byla 
na nejbližšímu okolí, zainteresovaným lidem, kteří byli připraveni přijmout její nad- 
u, podle situace určenou i k uvolnění nebo zlehčeni případného napětí ve vztazích 
fcházejícich komentovanou událost. Kristina Kejiková chtěla pobavit, ale i podtrh- 
oslavný ráz chvíle, proto větší význam připisovala obsahu než formě, často nevyzrá- 
^iným charakteristickým znakem její tvorby je snaha odlišit projev od každodenně 
mého dialektu a vyjadřovat se v rámci možnosti spisovným jazykem, zvýrazňujicím 
nečnost a slavnostnost daného okamžiku. Přesto se nevyvarovala pravopisných chyb, 
i však jsou v ukázkách opraveny. Její verše umožňují nahlédnout do amatérské tvorby 
ováné v jedné z oblastí Moravy a přibližují způsob adaptace lidového veršováni na 
yvou situaci i měnící se podmínky vesnického života. 



Materiál je uložen ve sbírkách Etnologického ústavu AV ČR v BmČ pod signaturou N 74. inv. č. 4120. 



z NABÍDKY MALOTIRÁŽNÍCH TISKŮ ETNOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR PRAHA 

EDICE 

ČEŠI V CIZINĚ 

Sv. 3. Publikace se zabývá českým vystéhovalectvím do Ruska, Severní i Jižní Ameriky 
a do Afriky. Zvláštní část je věnována vzpomínkovému vyprávění na českou menšinu ve 
Vídni. Praha 1988, 318 stran, anglické resumé. Cena 10 Kč. 

Sv. 4. Sborník obsahuje referáty přednesené na konferenci Československo a krajanské 
hnuti pořádané UEF ČSAV ve spolupráci s historickou komisí Československého ústavu 
zahraničního. Praha 1989, 318 stran, anglické resumé. Cena 10 Kč. 

Sv. 5. Jaromír Jech - Milena Sečká - Vladimír Scheufler - Olga Skalníkova, České vesnice 
v rumunském Banátě. Praha 1992, 202 stran, anglické a rumunské resumé. Cena 78 Kč. 

Sv. 6. Sborník prispévků ze semináře Vliv subjektivních a objektivních faktorů na promě- 
ny etnicity u českého etnika v zahraničí a po reemigraci konaném v Praze 22. dubna 
1992. Praha 1992,100 stran, anglické resumé. Cena 35 Kč. 

Sv. 7. Svazek je věnován reemigraci ze SSSR, Francie a Rumunska, dále vystěhovalectví 
do Ameriky, zájmu Čechů o Latinskou Ameriku a Čechům v Číně a Etiopii. Praha 1993, 
208 stran, anglické resumé. Cena 44 Kč. 

Sv. 8. Sborník tvoří část referátů, přednesených na 17. světovém kongresu Společnosti 
pro vědy a umění ve dnech 26.-29. června 1 997 v Praze, v rámci bloku Pomoc zahranič- 
ních Čechů a Slováků prvému a druhému odboji. Praha 1955, 1 1 5 stran, anglické resumé. 
Cena 44 Kč. 

Sv. 9. Svazek je zaměřen na rekapitulaci stávajících vědomostí o českém vystěhovalectví 
a životě Čechů za hranicemi, zvláštní pozornost je věnována vyhodnoceni základní litera- 
tury, pNčinám a důvodům k vystěhovalectví, místům usídlení, kulturním, sociálním a po- 
litickým aktivitám. Praha 1996, 230 stran, anglické resumé. Cena 86 Kč. 

Sv. 10. Dvě stěžejní studie tohoto svazku jsou věnovány migrační problematice s výraz- 
nějším vztahem k česko-německému kontaktu. Sborník doplňuje práce o židovských při- 
stěhovalcích do Ameriky z českých zemí a Slovenska a dva příspěvky o Češích ve 
Francií. Praha 1998, 140 stran, německé resumé. Cena 65 Kč. 

Sv. 11. Ecology and folklóre 111. Sborník 1 9 referátů ze stejnojmenné konference uspořá- 
dané Ústavem folklorních studií lodžské univerzity a pražským Ústavem pro etnografii 
a folkloristiku A V ČR 23. - 25. zán 1996 v Lodži. Praha 1998, 140 stran. Cena 70 Kč. 



Objednú\'ky vyřizuje: Etnologický ústav A V ČR. Na Florenci 3 J 10 00 Praha 1, tel.: 2282861 1 



ČESKÝ LID, 87, 2000, 2 



KONFERENCE 



VĚDECKÉ SETKANÍ V ROŽNOVE POD 
RADHOŠTĚM 

Valašské muzeum v přírodě přivítalo ve 
svém areálu ve dnech 7. - 8. září 1 999 etnology, 
muzejníky a národopisné pracovníky z celé re- 
publiky spolu s kolegy ze Slovenska a Polska. 
Česká národopisná společnost ve spolupráci 
s Valašským muzeem zde uspořádala valné 
shromáždění svých členů a konferenci Lidová 
kultura 20. století jako předmět výzkumu, doku- 
mentace a prezentace. Vědecká konference ke 
100. výročí narození doc. dr. Drahomíry Strán- 
ské. Záštitu nad ní převzala Rada vědeckých 
společností A V ČR. Obě setkání se uskutečnila 
v Hospodě Na posledním groši v Dřevěném 
městečku Valašského muzea. 

První den byl vyhrazen jednání účastníků ///. 
valného shromáždění Národopisné společnosti, 
které vedla předsedkyně společnosti Mgr. Jiřina 
Veselská. Po přivítání všech zúčastněných, 
přednesení zpráv o činnosti a hospodaření Náro- 
dopisné společnosti a zpráv z oborových komisí 
proběhly volby hlavního výboru. Předsedkyní 
společnosti byla opětovně zvolena J. Veselská. 
Důležitým bodem prvního dne jednání byla dis- 
kuse o změnách ve Stanovách^ kterými se bude 
řídit občanské sdružení Česká národopisná spo- 
lečnost. Hlavní zásady činnosti sdružení stanoví 
valné shromáždění. V rámci společnosti jsou 
členům k dispozici dva tituly. Usnesení orgánů, 
jež se dotýkají členů, a jiné závažné skutečnosti 
jsou sdělovány prostřednictvím Zpravodaje Ná- 
rodopisné společnosti^ který je zdarma rozesí- 
lán členům a dopisovatelům třikrát ročně. Za 
jeho obsah odpovídá předseda nebo místopřed- 
seda. Odborné statě jsou publikovány v Náro- 
dopisném věstníku, který je vydáván jednou 
ročně a členům rozesílán zdarma. Za jeho obsah 
odpovídá vědecký tajemník. Na závěr prvního 
dne jednání se uskutečnilo přátelské posezení 
s cimbálovou muzikou Jaromíra Strunce. 

Druhý den se konala vědecká konference, 
věnovaná jubileu doc. dr. Drahomíry Stránské 
(1899 - 1964) - jedné z nejvýznamnějších 
osobností České etnografie 20. století. Cílem to- 
hoto zasedání bylo připomenutí nejen známých 



či méně známých stránek z jejích poměrně 
pestrých odborných aktivit, ale také seznámení 
přítomných se současnými, nejnovějšími trendy 
zpracovávání sbírkových fondů a s jejich for- 
mami prezentace. V důsledku časové tísně však 
odezněly pouze referáty věnované životu a prá- 
ci D. Stránské. Veškeré přihlášené příspěvky 
z konference budou otištěny ve zvláštním vydá- 
ní Národopisného věstníku 1999. 

Jednotlivé referáty a diskusní příspěvky před- 
stavily D. Stránskou jako ženu, která vnesla svou 
systematičností, cílevědomostí své práce a od- 
bornou erudicí do české etnografie střízlivý, 
přísně vědecký pohled na lidovou kulturu. Pro- 
to hned v úvodu se pozornost soustředila na ro- 
dinné tradice D. Stránské, které nemalou měrou 
ovlivnily její pozdější směrování a odbomý zá- 
jem o tradiční lidovou kulturu (A. Plessingerová). 
Zevrubně bylo popsáno její odborné působení 
v národopisném oddělení Národního muzea, 
v němž zaměřila svou činnost na modemizaci ce- 
lého muzejního provozu a zkvalitnění a zodbor- 
nění fondů a expozic. Zahájila systematickou 
sběrnou Činnost, při níž kladla jako přední po- 
žadavek sběr muzejního materiálu přímo v te- 
rénu, sběr podložený vědeckovýzkumnou prací 
se seriózní odbornou přípravou sběmých cest 
a vědeckým, publikačním i výstavním zpracová- 
ním výsledků (J. Langhammerová, H. Johnová, 
H. Mevaldová). Mnoho práce a energie věnovala 
také soustavným soupisům a mapování důleži- 
tých jevů lidové kultury, především lidovému 
domu, lidovým krojům apod., organizovaným 
v rámci Národopisné společnosti českosloven- 
ské, pro niž vybudovala rozsáhlou síť laických 
dopisovatelů (M. Holubová, D. Motyčková, 
M. Válka, J. Vařeka). Okrajově se badatelský zá- 
jem D. Stránské objevuje i v oblasti písňového 
folklóru (V. Thořová). 

Kromě práce v Národopisné společnosti čes- 
koslovenské a Společností československých 
národopisců se D. Stránská činně zúčastňovala 
i v jiných společnostech a ústavech, ať už doma 
nebo v zahraničí. Bezprostředně s organizační 
prací souvisela také činnost vědecká, pedago- 
gická, ale i redakční a publikační (1. Štčpánová). 
Úplná bibliografie prací D. Stránské obsahuje 



kolem 390 položek (J. Hrdá). V rukopisné po- 
dobé však dosud zůstává kniha, věnovaná lido- 
vému nábytku a interiéru, stejný osud postihl 
i další svazky její práce o lidovém oděvu. 

Na konferenci vystoupili se svými příspěvky 
také kolegové ze Slovenska a Polska, tedy z míst, 
která byla paní docentce profesionálně velmi blíz- 
ká. Zástupci ze Slovenska (M. Benža, M. Chleba- 
na) připomněli nitemý vztah D. Stránské k tra- 
diční lidové kultuře na Slovensku a Z. Klodnicki 
z Polska referoval o její spolupráci při realizování 
polského etnografického atlasu. 

Účastníci rožnovského zasedání se také 
zúčastnili vernisáže expozice v nově otevřeném 
objektu čp. 205 z Nového Hrozenkova ve Va- 
lašské dědině a v areálu Valašského muzea 
v přírodě mohli zhlédnout výstavu V potu tváře 
chléb SVŮJ dobývej, která byla oceněna v anketě 
členů Národopisné společnosti v roce 1998. 

Naše poděkování (není míněno jen jako běžná 
oficialita) právem náleží organizátorům konferen- 
ce a pracovníkům Valašského muzea v přírodě 
za milé a přátelské setkání a za báječné valašské 
frgále. 

Markéta Holubová - Judita Hrdá 



IV. MEZINÁRODNÍ ANTROPOLOGICKÝ 
KONGRES, KONANÝ K POCTĚ DR. ALEŠE 
HRDLIČKY (ZPRÁVA O NĚKOLIKA ZA- 
SEDÁNÍCH, KTERÁ SE V JEHO RÁMCI 
USKUTEČNILA) 

Konferenci uspořádala antropo logická spo- 
lečnost a pražská katedra biologické antropolo- 
gie (Přírodovědecká fakulta UK) ve dnech 30. 
srpna - 4. září 1999 v Praze a v Humpolci. Vel- 
kolepý podnik byl zahájen v Karolinu, pokračo- 
val v areálu Fakulty tělesné výchovy a sportu 
UK a v přilehlém hotelu Krystal. Kromě toho se 
konalo jednodenní výjezdní zasedání přímo 
v Humpolci. Konference měla řadu sekcí a sym- 
pozií, z nichž jsou pro čtenáře Českého lidu zají- 
mavé nejspíše jen dvě: Symposium 7 - The State 
of Sociál and Cul tura I Anthropolog}' in Central 
and Eastern Europe a Session X - Sociál and 
Cultural Anthropology (sympozia a sekce měly 
různé Číslování); budu referovat právě o nich. 
Všechny ostatní sekce a zasedání byly věnovány 
nejrůznějším problémům biologické antropolo- 



gie. Bylo to také poprvé, co byly do programu 
tohoto mezinárodního kongresu zařazeny sekce 
věnované sociální a kulturní antropologii. Do- 
stalo sejí navíc té cti, že na plenárním zasedání 
zazněl referát britského hosta Adama K u p e r a 
s názvem Do Cultures evoive? 

Stav sociální a kulturní antropologie ve 
střední a východní Evropě je zatím spíše záro- 
dečný, jak také vyplynulo z většiny referátů. 
Zemské srovnání bylo docela dobře možné, pro- 
tože organizátoři (Petr Skalník a László KQrti) 
volili při defínitivním stanovování programu 
přímo na místě právě toto hledisko, a tak po sobě 
hovořili kolegové z Polska, Slovinska, Sloven- 
ska, Maďarska a z Česka. Referáty ukázaly, že 
existence většiny antropologických pracovišť 
a „sítí"' je spojena především s posledním dese- 
tiletím, tj. rozvíjí se teprve v průběhu devadesá- 
tých let. Ukázalo se také, že v jednotlivých 
zemích sice v minulosti pracovali specialisté 
antropologického zaměření - např. v Polsku 
Andrzej Waligorski, v Česku Ladislav Holý 
a Milan Stuchlík - oficiálně byli ale většinou 
defmováni či vtěsnáni do ,3katulky^ etnografú. 
V současné době se vytváří síť antropologic- 
kých pracovišť v Polsku, také ve Slovinsku 
a v Maďarsku vzniklo několik pracovišť založe- 
ných etnograíy či etnology, případně sociology 
(anebo ve spolupráci s nimi). Jedinou výjimkou 
jsou země bývalého Československa. Kolegyně 
Alexandra B i t u š í k o v á musela konstatovat, 
že na Slovensku není pro vznik antropologické- 
ho pracoviště zatím vhodné klima. Podobně dva 
české referáty konstatovaly tutéž skutečnost, 
přičemž jeden byl věnován historii snah o vy- 
tvoření tohoto oboru v šedesátých a v sedmde- 
sátých letech 20. století (Josef Kandert) 
a druhý nedávné historii devadesátých let (Petr 
Skalník). Třetí referát, věnovaný pěstování 
antropologie divadla na brněnské univerzitě 
(Vladimír Šedivý), pak ukázal současný stav 
v České republice, kdy je antropologie pěstová- 
na jen jako specializace v rámci jiných oborů. 
Situace v nástupnických státech bývalého Čes- 
koslovenska ve srovnání s ostatními postsocia- 
listickými zeměmi je zatím nejhorší: všemi 
referáty probleskovalo konstatování, že se vzni- 
ku tohoto oboru kladou do cesty nejrůznější pře- 
kážky. Pochopitelně s tím souvisí také problém 
vztahu vznikajících antropologických pracovišť 
k tradiční etnografii a etnologii. 

Vedle tohoto hlavního tématu zazněly na 
sympoziu i dva referáty k trochu jiným problé- 



mům. László K u rt i vystoupil s referátem shr- 
nujícím současné výsledky výzkumů sociálních 
zmén v postsocialistických zemích a Martin 
Hříbek referoval o české tradici indologic- 
kých studií na Karlové univerzitě. 

Program Session X fii nebyl tematicky tak 
jednotný, vzhledem k tomu, že jeho účastníci 
zde prezentovali vlastní výzkumy anebo podá- 
vali zprávy o vlastních výzkumech a výzku- 
mech svých kolegů. Toto „zpravodajství*' také 
vedlo v obecné rovině k převládnutí faktografie 
nad teorií. Koordinátorem tohoto zasedání byl 
spolu s Václavem Soukupem opět Petr Skalník, 
který zde již vystupoval jako čerstvý člen Ka- 
tedry antropologie Přírodovědecké fakulty UK. 
Aktivně vystupovali i pražští studenti etnologie, 
kteří měli na konferenci poster věnovaný svému 
časopisu Cargo a účastnili se všech zasedání. 

Josef Kandert 



INSPECTING GERMANY. INTERNATIO- 
NALE TAGUNG ZUR KULTUR- UND SO- 
ZIALANTHROPOLOGISCHEN DEUTSCH- 
LANDFORSCHUNG, TUBINGEN 

Dva ústavy túbingenské univerzity se spojily 
k organizování sociologicko-antropologicko- 
historicko-etnologické konference o Německu, 
které v osmdesátých letech 20. století patřilo 
podle Diany Forsythové k „málo probádaným 
územím'*. Stipendisté z řady zemí, studující 
v Německu, a specialisté na německé otázky 
byli pozváni k mezinárodní výměně informací, 
V různých sálech tubingenského zámku a dal- 
ších posluchárnách univerzity vyslechli účast- 
níci v osmi sekcích 26 referátů, dvě úvodní 
vystoupení a dvě rozsáhlé pódiové diskuse. 
Referáty probíhaly dopoledne 14. - 18. září 
1999; ke každému byl přidělen hodnotitel 
zcizí instituce a každé odpoledne bylo věnová- 
no široké diskusi o názorech referentů. Závě- 
rečné shrnutí konference přednesli obětaví 
organizátoři prof Dr. T. Hauschild a prof Dr. 
B. I. Wameken, kteří také pečlivé shromáždili 
první tiskové ohlasy o konferenci a přetiskli je 
na více než padesáti stránkách speciálního 
sborníku, který v prosinci 1999 rozeslali všem 
účastníkům. Mezitím již dvě německá nakla- 
datelství projevila zájem o vydání chystaného 



sborníku a hovoří se o možnosti vydat i anglické 
znění. 

V 1. sekci, Bráuche als Schiiisselsymbole, 
se výslovně etnologickou tematikou zabýval 
P. Tokofsky (USA), který odhalil dosud ne- 
zkoumané složky tradiční masopustní masky 
v Elzachu u Freiburgu, dále F. McMahonová 
(USA), která se věnovala politické satiře a este- 
tickým složkám „pseudokamevalu" po pádu 
berlínské zdi 9. listopadu 1989 v Saské Kameni- 
ci, a P. Lysaghtová (Irsko), jež zkoumala 
způsoby zacházení se zemřelými v západní Ev- 
ropě ve 20. století. 

Ve II. sekci, Tiirken in Deuíschland, se 
L . S o y s a I (USA) věnoval vyprávěním turec- 
kých „gastarbeitrů" o práci a jejich kulturních 
aktivitách v Německu. Vyprávění ze života jsou 
individuálním obrazem zažité skutečnosti a mo- 
hou být dále zevšeobecněna. 

III. sekce, Ubersiedler und Fiůchílinge, pre- 
zentovala kromě problematiky židovských 
přesídlenců z postkomunistického Ruska do Ně- 
mecka a ruských Němců do Berlína také zajíma- 
vý výklad Marie Pípo Bui (Berlín) o dvou 
typech vzpomínkového vyprávění Vietnamců ži- 
jících v Německu. Jeden typ obsahuje pozitivní 
obrazy jejich života, druhý sebekritické negativ- 
ní rysy. Vše pak záleží na prostředí, na osobě 
mluvčího a na vypravěčské příležitosti. 

V. sekce, Interkulturelle Kommunikation^ 
čerpala z nejrůznějších prostředí. Pohled Čechů 
na sebe samé a na Němce v posledním půlstole- 
tí, zachycený očima „muže z ulice", zpracoval 
B. Beneš (Brno), vyprávění žen z Latinské 
Ameriky žijících v Berlíně a setkávajících se 
zde s pozitivním i negativním vztahem svých ně- 
meckých sousedů zachytila S. Gruner-Do- 
m ičová(Berlín). 

V VI. sekci, Deutsche Erinnenmgsarbeit, 
přednesl zajímavý příspěvek z oblasti oral his- 
tory v prostředí měšťanské společnosti v Hil- 
desheimu o poválečné pohitlerovské tematice 
A. Bergerson (USA). Zabýval se mj. napě- 
tím mezi autentičností a faktičností vyprávěných 
dějů a věrohodností mluvčích. Obdobně vystou- 
pil J. E i d s o n (Lipsko - USA), který analyzoval 
většinu vlivů na vyprávění o lokálních dějinách 
v rámci čase study ze středního Porýní. 

IV. sekce probíhala pod titulem Jugcnd und 
Modernisierung, Vil. sekce obsahovala temati- 
ku Kulturcller Um bruch in Ostdcutschland - 
byla nejvíce navštívena a upoutala největší zá- 
jem medií - a Vlil. sekce pak nesla název Dcut- 



sche und andere Kdrper. Devét jmenovaných 
referátů tvoří téméř třicetiprocentní pendant 
k ostatnímu kulturně a sociálně antropologícké- 
mu zaměření konference, jíž se podle přání 
tUbingenského rektora zúčastnili ti badatelé, 
kteří se zabývali danou tematikou jak v zahrani- 
čí, tak i na stipendijních pobytech na území Ně- 
mecka, kde provádějí samostatné výzkumy 
v rámci různých grantů. Jednotlivci přijeli 
z Francie a z Japonska, největší zastoupení měli 
Američané, z předních německých odborníků 
se zúčastnili zejména prof. Dr. R. Rottenburg, 
prof. Dr. H. Bausinger, prof Dr. I. Stellrecht 
a další. 

Neobyčejně zajímavé byly večerní přednáš- 
ky v plénu, např. debata (s úvodním vystoupe- 
ním prof. Bomemana) o tom, co poskytuje 
terénní výzkum pro studium etnografie Němec- 
ka, kde se srovnávaly etnografické, sociologic- 
ké, historické a politologické výzkumné metody 
a jejich výsledky pro vědeckou reprezentaci ná- 
roda. Padl i názor, že slovo, interview, nejsou 
dějiny, ale jen základní východisko pro sebe- 
poznání a sebezobrazení. Druhému pódiovému 
setkání na téma Kontinuita? Německé mentality 
po roce 1945 vévodil historický přehled prof 
Dr. H. B a u s i n g e r a, který se týkal vývoje 
metod, názorů, pohybu od reality k mentalitě, 
„odmaskování" kulturních a ideologických 
identit, vztahů „ostalgie"' (nostalgie po NDR) 
a existence otázek ,Jsme ještě jeden národ?"*. 
Z diskusí vyplynuly četné problémy vztahů 
„východ - západ*' v Německu a další dvojice 
otázek (jako „socialismus - kapitalismus", „kon- 
tinuita - diskontinuita", „konstrukce - dekon- 
strukce", „národní - menšinová identifikace"), 
co je „staveniště Německo", co znamená „cizí 
pohled" pro vlastní identitu, kdo je „Auslánder** 
v německém pojetí... To vše by etnolog měl 
umět interpretovat a současně se nevyhýbat me- 
zinárodnímu srovnávání. Z bývalé „východní" 
Evropy se zúčastnili jen tři badatelé. 

Jako lahůdka působil rozsáhlý úvodní referát 
„se světelnými obrazy" Dr. Flaviena N d o n k o 
z univerzity v Yaoundé (Kamerun), který pod 
názvem Němečtí psi. Příspěvek k porozuměni 
německým lidem zpracoval svůj stacionární vý- 
zkum vztahu majitelů psů ke svým miláčkům 
a vyvodil z toho závěry. 1 tento referát vzbudil 
zaslouženou (a kontroverzní) pozornost. 

K jednání dostali účastníci řadu zajímavých 
materiálů o městě a jeho památkách a zejména 
čtyřicetistránkový němec ko-anglický soubor re- 



sumé, která referenti předem dodati. Vystou- 
pení byla zakončena exkurzí do nejbližšího 
okolí Túbingenu, města Hegelova, Hólderlino- 
va a Uhlandova. 

Bohuslav Beneš 



ETNOMUZIKOLOGICKÝ SEMINÁŘ ,J>RA- 
MENY LIDOVÝCH PÍSNÍ, HUDBY A TAN- 
CŮ VE SVĚTLE NOVODOBÝCH MOŽNOS- 
TÍ ARCHIVACE, DOKUMENTACE A PRE- 
ZENTACE" 

Úspěšný seminář na toto téma uspořádal ve 
dnech 10. - 11. listopadu 1999 Etnologický 
ústav Akademie věd České republiky v budově 
předsednictva AV ČR na Národní třídě. Po za- 
hájení členem akademické rady Vilémem He- 
roldem a úvodním slovu ředitele Etnologického 
ústavu Lubomíra Tyllnera vystoupili slovenští 
hosté - Oskar E 1 s c h e k a Alica E 1 s c h e - 
ková ze Slovenského hudobného ústavu 
v Bratislavě. Ve svých referátech Technická 
transformácia archivnych fondov etnomuziko- 
logických inštitúcií a ich vyuzitie (O. Elschek) 
a Klasifikácia a systematizácia archivnych fon- 
dov tradičnými a počítačovými technológiami 
(A. Elscheková) seznámili oba bratislavští etno- 
muzikologové posluchače se způsobem přepisu 
písňového materiálu do počítačových databází, 
jeho katalogizací a zpracováním zvukových na- 
hrávek. Systematickou a mnohaletou prací, ne- 
přerušenou ani v období tzv. normalizace, jako 
tomu bylo např. v Praze, se slovenským kole- 
gům podařilo dosáhnout výsledků, jaké jim lze 
jen závidět. O praktických otázkách týkajících 
se vydávání archivních zvukových záznamů 
a současných nahrávek tradiční hudby promlu- 
vil Jiří P I o c e k. Dušan H o I ý ve svém referátu 
Nevědomost hříchu nečiní. Reflexe dosavad- 
ních výsledků některých projektů z oblasti lido- 
vé písně se kriticky vyjádřil k některým 
současným edicím lidových písní i k jejich re- 
cenzím. Jarmila Procházkováz brněnské- 
ho pracoviště Etnologického ústavu se zabývala 
Janáčkovými záznamy lidových písní a tanců 
a jejich zpracováním. Milena S e c k á z Náprst- 
kova muzea ve svém referátu Digitální záchra- 
na Čapkovy fonotéky prezentovala nově vydané 
zvukové nahrávky lidové hudby přírodních ná- 



rodů z fonotéky Karla Čapka, které z jeho po- 
zůstalosti vénovala Náprstkovu muzeu rodina 
Scheinpflugova. Marta Toncrová z brněn- 
ského pracoviště Etnologického ústavu v refe- 
rátu Pramen a ediční praxe předestřela některé 
problémy, s nimiž se editoři sbírek lidových 
písní v praxi setkávají (např. poměr spisovné- 
ho jazyka a dialektu v lidových písních). Lucie 
U h I í k o v á z téhož pracoviště se ve svém refe- 
rátu dotkla vztahu etiky a ediční praxe a předlo- 
žila k diskusi problém publikace neetických 
textů lidových písní, například ve vztahu k cizím 
etnickým skupinám, v plném znění. Eva Ry- 
šavá z Národního muzea ve svém referátu Ka- 
talogizace a bibliografie kramářských písňových 
tisků v Knihovně Národního muzea seznámila 
posluchače se systémem řazení kramářských 
písní. Národní muzeum vlastní nejrozsáhlejší 
sbírku těchto tisků v České republice, čítající 
přes čtyřicet tisíc písňových jednotek. Na zákla- 
dě zajímavé videodokumentace se Jiřina Ko- 
šíková (Etnologický ústav, Brno) zabývala 
proměnami lidové kultury v současnosti. Na zá- 
věr večera prvního dne se uskutečnilo přátelské 
setkání účastníků semináře v prostorách nového 
pracoviště Etnologického ústavu v Praze Na 
Florenci. 

Dopoledne následujícího dne bylo celé vě- 
nováno etnochoreologii. V referátu Problemati- 
ka tanečního zápisu v tištěných sbírkách a jejich 
reedicích. Možnosti katalogizace lidových tanců 
kriticky zhodnotila Daniela S t a v ě I o v á (Etno- 
logický ústav, Praha) metodu tanečních zápisů 
současných editorů klasických sbírek v kompa- 
raci se staršími sbírkami a doplnila svá stanovis- 
ka praktickými ukázkami. Eva Króschlová 
se vyjádřila k problematice strukturální analýzy 
forem lidových tanců a zhodnotila výsledky bá- 
dání etnochoreologické studijní skupiny ICTM, 



přičemž svůj referát názorně doplnila praktic- 
kým předvedením z videozáznamu. Problémem 
konvertibility českých lidových tanců při regio- 
nální kartografii a strukturální klasifikaci se ve 
svém referátu zabývala Hannah Laudová. 
Zdenka Jelínková věnovala svou pozornost 
problematice videodokumentace lidových tan- 
ců na Moravě a ve Slezsku; svůj výklad dopro- 
vodila praktickými ukázkami i videozáznamy. 

Odpolední program zahájila dvojice pro- 
gramátorů - Jan J á r a a Lenka Lorencová 
z Českých Budějovic, která se podílela na po- 
čítačovém programu projektu Etnologického 
ústavu („Generální soupis pramenů lidových 
písní v Čechách"). Jejich referáty se týkaly sbě- 
ru a ukládání dat do strukturovaných databází 
českého sbírkového fondu (J. Jára) a prezentace 
a vyhledávání dat prostřednictvím intemetu ve 
strukturované databázi sbírkového fondu (spo- 
lečně). Techniky ochrany, digitalizace a využití 
etnomuzikologických fondů v Ústavu hudobnej 
védy SAV se týkal referát Lýdie Mi kusové 
z Bratislavy. Závěr patřil pracovníkům Etnologic- 
kého ústavu A V ČR v Praze. Věra Thořovápo- 
dala přehled archivace rukopisných písňových 
sbírek v Čechách, jejich historie i způsobu ulo- 
žení. Na základě chystané edice písňové sbírky 
Jana Jeníka z Bratříc shrnul Jiří Traxier 
problémy kritických edic rukopisných sbírek 
a zpěvníků. Seminář ukončil Lubomír Ty 1 1 - 
n e r referátem Sbírka Čeňka Holase jako edič- 
ní problém, v němž charakterizoval zejména 
otázky vzniklé při chystané edici dosud nevyda- 
ného sedmého dílu Holasovy sbírky. 

Bohatá, zajímavá a plodná diskuse k jednot- 
livým tématům i hojná účast přesvědčily o ak- 
tuálnosti přednesené problematiky a přinesly 
řadu podnětů pro další práci. 

Věra Thořová 



Český lid. 87, 2000. 2 



JUBILEUM ZDENKA SAL/.MANNA 

Plný svéžesii a vtipných výroků dožívá se 
v leloiním roce sedmdesáti pfti let Zdenik Sah- 
mann z Arizony, cyklicky hoslujici profesor 
Ústavu etnologie FF UK v Praze. Úvodem při- 
pomeňme níkolik životopisných dat. Jubílanl se 
narodil 1 8. řijna 1 925 v Praze, kde dosáhl v roce 
I94S na Karlovf univerzité absolutoria. Jemu 
ph;dcházel fatální kontakt s Pražským lingvis- 
lickým kroužkem. Z. Salzmann nejednou vzpo- 
mínal na své první „vĚdccké vystoupeni", 
k nfimuž doilo právč v rámci zminčného krouž- 
ku při přednášce Vladimíra Skalický, známého 
ícského lingvisty. Přcdnáíka byla vénována ty- 
pologii hovorové činíliny a SkaliCka v ni pře- 
hodnotil tradiCnJ koncept polysyntetického 
typu. Salzmannova disJíiisní intervence V. Ska- 
ličku zaujala, a když jej o níkolik let poajéji 
Z. Salzmann požádal o doporučení, obrátil se na 
Romana Jakobsona. Z. Salzmann tedy mohl 
vbrzku zahájit svá studia v Bloomingtonu pod 
egidou vfhlasného amerického lingvisty Charle- 
se F. Voegelina.jcnžpřcduríil jeho celoživotní 
„arapažský" zájem. 

Amerika se stala Salzman novým druhým 
domovem a základním rámcem jeho vědeckých 
i pedagogických aktivit. Vzpomeňme více než 
dvacetileté působení na University of Massa- 
chusetts v Amherslu. kde se stal Z. Salzmann 
v roce 1989 emeritním profesorem. O rok poz- 
ději zaial vyuíovat jako externí profesor na 
Northern Arizona University ve ťlagslaFru, 
Přestože po celá osmdesátá léta působil v oblas- 
ti slavi.stiky, nebude snad příliS přehnané, 
řeknu-li, ž.e jsou to poněkud paradoxnč až deva- 
desátá léta, jež retlexuji nápadnou mnohotvár- 
nost Sal/mannovy osobnosti i díla - poté, co se 
aktivity v české akademické a vůbec kulturní 
sféře staly tirganickou součá.sií jeho životního 
rozvrhu. Nemám na mysli jen pedagogické pů- 
sobení na prdž.ské filozofické fakulté v oblasti 
lingvistickč antropologie, indiunisliky či este- 
tické antropologie, ale také přednášky na řade 
provinčních univerzit, zvlášlí v Plzni a Pardubi- 
cích. Jako kdyby to Z. Salzmaniiovi ncstaCilii: 
regulární univerzitní činnosl hravč prokládá ne- 




jen rozmanitými zájmovými vystoupenimi na 
různých místech České republiky nebo projevy 
v rozhlase a televizi, ale také akademickými pří- 
spěvky proslovenými či oti£tčnými zejména ve 
Slovu a íilovesnosii a v Českém lidu. V roce 
1997 vydal dneSni Etnologický ústav AV ČR 
pod názvem Jary*, kultura a společnost (suple- 
meni Českého lidu, roč. 83, 1996) jubilantovu 
syntézu soudobé tingvistické antropologie, jež 
si nijak nezadá se srovnatelnými, byť rozsáhlej- 
šími Durantiho nebo Foleyovými příručkami. 

Jádrem Salzmannovy védecké Činnosti je 
nepochybně lingvistická antropologie, konkreti- 
zovaná „arapaíským seriálem". Jeho základem 
je terénní práce u Arapahů ve Winó River Reser- 
vation ve státe WyomJng, jejjž výsledky se kle- 
nou v úctyhodném, více než třicetiletém rozpětí. 
Vytkněme z nich alespoň A .ikctch ofArtipaho 
grammar (1963) a Diaioniiry of contemporary 
AraiHiliii tisuge (1983. revidovaná edice 1998). 
Za sebe bych rád podotkl, že Salzmannovu zá- 
kladní dckompo/ici arapa/ské morfologie (a sot- 
va 1/e pokládat algonkinskou morfologii za 
nejlepší doklad tvarové triviálnosli) pokládám za 
neobyčejně nápaditou U-Iru/KilKi V: Noun - UAL 
31/1. January 1 964). Sotva někoho překvapí, že 



k 



i bu historiků, účastnil se přednášek a výzkumů. 

- Uvažoval o možnosti pracovat na nějakém mís- 
I tě v oboru historie či péče o památky - příleži- 
tost se naskytla v roce 1972. Byl požádán, aby 

- se ujal funkce ředitele muzea v Ústí nad Labem. 
i S váháním a obavami se rozhodl místo přijmout 

- a jeho osud byl „zpečetěn". 

i Budova muzea byla v neutěšeném stavu, ex- 

í pozice uzavřené, sbírky v bednách. Nový ředitel 
se s odhodláním vrhl do práce, zajišťoval sta- 
vební opravy, úpravu depozitářů, ve zrušené 

/ škole byla otevřena expozice. V obcích likvido- 
vaných důlní činností organizoval záchranné 
výzkumy, které obohatily muzeum o rozsáhlé 
a cenné sbírkové fondy. Zkušenostem a metodě 

1 těchto výzkumů věnoval později studii K zá- 

• chranným výzkumům Okresního vlastivědného 
muzea v oblastí důlní činnosti (příspěvek před- 
nesený na konferenci „Metody etnografické 
práce**, uspořádané v roce 1 984 v Kašperských 
Horách publikoval v Národopisném věstníku 
československém^ roč. 3, 1 986, s. 45-5 1 ). Krátce 
po příchodu do muzea se odhodlal k vysoko- 
školskému studiu na Filozofické fakultě Karlo- 

, vy univerzity v Praze. Nebyl rozhodnut pro 
i konkrétní obor, a opět mu náhoda přála. Byl při- 

• jat k dálkovému studiu oborů etnografie - ději- 
ny umění, což sám pokládá za kombinaci pro 
muzejního pracovníka ideální. Díky působení 

; vynikajících odborníků (vzpomíná především 
1 na přednášky S. Švecové, K. Dvořáka i na úvod 
í do terénní práce v lekcích J. Šťastného) mu stu- 
i dium mnoho přineslo. 

V roce 1975 se F. Ledvinka ve spolupráci 
, s Krajským střediskem památkové péče a ochra- 
ny přírody angažoval při záchraně ohrožených, 
I k demolici určených staveb v obci Zubmice. Jed- 
nalo se o původně gotický, později barokně pře- 
stavěný kostel a o zemědělskou usedlost Čp. 61 
) na návsi. Muzeum převzalo oba objekty od Stát- 
í ního statku do své správy s tím, že budou využí- 
; vány jako depozitáře. Obytný dům statku byl 
brigádnicky opravován pro rekreaci pracovníků 
' muzea. Během oprav se zrodila myšlenka vy- 
\ užít přízemní světnici jako výstavní prostor, 
kostel byl navržen k zápisu do seznamu chráně- 
I ných památek. Památkáři a vedení muzea zadali 
zpracování stavebně-historického průzkumu 
a architektonického a památkového vyhodnoce- 
í ní, které se stalo podkladem pro vyhlášení 
ochranného pásma. Uskutečnily se první trans- 
, fcr> objektů na původním místě ohrožených - 
barokní studna ze Střížovic, hospodářské stavby 



doplňující usedlost čp. 61 (kůlna, hrázděná sto- 
dola, roubený špýchar, sušárna ovoce), hrázdé- 
ný špýchárek. Opravovaly se další stavby - dům 
Čp. 74, v nčmž pak byla otevřena expozice ves- 
nického obchodu. Škola, mlýn v Týništi. Béhem 
času se přenášely další drobné i větší objekty 
(milník, smírčí kříže, boží muka, kaple Nejsvé- 
tější Trojice). Významnou měrou se F. Ledvin- 
ka podílel též na prvních opravách železniční 
trati v úseku Velké Březno - Zubmice a na vzni- 
ku malého železničního muzea na zubmickém 
nádraží. Realizace oprav, výstavby a transferů 
přinášela bezpočet složitých situací a problémů. 
Odborné otázky konzultoval F. Ledvinka s vě- 
deckou radou muzea, základní koncepci a směr 
však propracoval sám a dovedl je energicky 
a přesvědčivě obhájit. Pro zpracování projektů 
a plánů si vybírá nejlepší odborníky; ke každému 
detailu staveb přistupuje s vysokými nároky na 
řemeslnou dokonalost provedení. Muzeum bylo 
pro veřejnost otevřeno v roce 1988. Deset let 
poté rezignoval jubilant na místo ředitele ústec- 
kého muzea, aby se mohl plně soustředit na ve- 
dení muzea v přírodě v Zubmicích, jehož správu 
převzal Památkový ústav v Ústí nad Labem. 

Muzeum v přírodě, to nejsou jen stavby sa- 
motné: k vytvoření věrohodného obrazu života 
v určitém období je třeba vybavit interiéry bez- 
počtem předmětů každodenní potřeby a užívání. 
Dokumentaci lidové architektury spojuje F. Led- 
vinka se soustavným shromažďováním sbírko- 
vých předmětů, každoročně bývá zapsáno, 
zpracováno a do depozitářů uloženo v průměru 
300 přírůstků. Stavebně dokonalé objekty s peč- 
livě vybavenými interiéry stále ještě nejsou vše 
- František patří k vyznavačům myšlenky živé- 
ho muzea. Na ohništi má hořet oheň, mlýnské 
kolo by se mělo otáčet, ve stodole mlátit obilí, 
v sušárně má vonět ovoce. Je to náročné a obtíž- 
né. Zatím se daří každoročně pořádat akce nava- 
zující na tradiční obyčeje a svátky. V Zubmicích 
se slaví masopust. Velikonoce, Máje, pořádá se 
zubmický jarmark, slaví se pouť Maří Magdale- 
ny, Vánoce. Na malých políčkách se pěstují tra- 
diční plodiny, v rámci programu „Podzim na 
vesnici** se předvádějí zemědělské práce, v su- 
šárně se suší ovoce. 

F. Ledvinka má mnoho dalších nápadů a plá- 
nů, mimo jiné inspirovaných exkurzemi do mu- 
zeí v přírodě v Čechách, na Slovensku a v řadě 
dalších evropských zemí, hlavně v Bavorsku. 
Spolupracuje se Severočeskou univerzitou v Ústí 
nad Labem, hlavně s Fakultou životního pro- 



středí, kde již bylo zpracováno několik diplo- 
mových prací na téma Zubmice. Spolupracuje 
také s Ateliérem přírodních materiálů Institutu 
výtvamé výchovy v Ústí nad Labem, se Země- 
dělskou školou v Libverdě, s Technickou školou 
v Ostravě, která připravuje zřízení ekologické 
stanice v Zubmicích, dále se Sdružením obcí 
a dalšími organizacemi. Přednáší na Severo- 
české univerzitě muzeologii, památkovou péči 
a etnologii, snaží se předávat mládeži znalosti 
a zkušenosti, ale také probouzet nadšení a vztah 
ke kultumím hodnotám. 

Výsledky práce jubilanta nelze hodnotit po- 
dle počtu otištěných stránek a vydaných publika- 
cí. Třebaže písemná a fotografická dokumentace 
a studie zaměřené k rozvoji muzea představují 
nedocenitelné hodnoty rozsahem i kvalitou zpra- 
cování, jeho životní dílo je především vystavěno 
ze dřeva a kamene: jejím celý areál muzea i do- 
konale rekonstmované jednotlivé stavby, jejichž 
citlivé zakomponování do nového prostředí vy- 
volává v návštěvnících dojem, že na svém místě 
stojí odjakživa. Za aktuální cíl svého snažení 
pokládá oslavenec rozšíření muzea o rozsáhlý 
krajinný areál, který by měl být uveden do po- 
doby odpovídající přibližně polovině minulého 
století. Zubmice by se měly stát ekomuzeem, 
spojujícím sídlo s přírodním prostředím, mu- 
zeum se životem obyvatelstva. 

Před několika léty koupil František Ledvin- 
ka starý zděný dům u mlýna v Týništi, kde dnes 
s rodinou bydlí, chová ovce, kosí louku a prová- 
dí nezbytné opravy objektu (třebaže méně in- 
tenzívně než u staveb muzejních). Zde - doma - 
uprostřed krajiny, kterou obdivuje a miluje, je 
přes všechny starosti nepochybně šťastný. Přej- 
me mu zdraví, nezdolný optimismus a splnění 
všech (nebo alespoň většiny) jeho plánů a přání. 

Vanda Jiřikovská 



KRASLICE Z MORAVY VE SLOVINSKEM 
ETNOGRAFICKÉM MUZEU V LUBLANI 

U příležitosti výstavy Kraslice u nás a jinde, 
uspořádané v Moravském zemském muzeu na 
jaře 1 997, se Etnografickému ústavu tohoto mu- 
zea podařilo získat také soubor slovinských 
kraslic, které až dosud v jeho rozsáhlém krasli- 
covém fondu chyběly. Tak byl založen první 



kontakt se Slovinským etnografickým muzeem 
v Lublani, který z iniciativy jeho ředitelky 
I. Smerdeljové vyústil v zájem uspořádat o Ve- 
likonocích roku 1999 výstavu o moravských 
kraslicích. 21a finanční podpory Ministerstva 
kultury ČR se tento záměr podařilo realizovat, 
a tak ve dnech 1. - 15. dubna 1999 proběhla 
v Lublani výstava Pisane kraslice, pirhi z Mo- 
ravské. Autorkou výstavy byla PhDr. Eva Ve- 
čerková, CSc, garantem za slovinskou stranu 
etnografka Bojana Rogelj-Škafarová. 

První, tematická Část expozice seznámila 
návštěvníky s obřadním významem kraslic, na- 
vazujícím na starověké pojetí vejce jako symbo- 
lu zrození a vzkříšení. Magicko-religijní funkci 
dokládaly ukázky hrobových nálezů vajec jako 
milodarů ze Starého Města u Uherského Hradiš- 
tě, svěcení vajec v církevní liturgii i jejich využití 
v lidovém léčitelství a magii. V další části výsta- 
vy byla připomenuta funkce vejce a kraslice 
v jarních a velikonočních obyčejích: kromě obra- 
zů (fotografie a dobové pohlednice) to dokládaly 
artefakty jarních obchů- zek děvčat, závěsná ho- 
lubička, vejce pověšená na zelené větvičce, která 
se dnes dávají na hroby, aj. 

Vybraná kolekce (na 500 vajec) představila 
nejen bohatou typologickou různorodost morav- 
ských kraslic, ale i technickou a omamentální roz- 
manitost a bohatou kolorístiku, příznačnou pro 
zdobení velikonočních vajec na Moravě v posled- 
ních dvou stoletích. Souvislost s kraslicovou tvor- 
bou připomínaly předměty z dalších oblastí lidové 
tvorby (výšivky, drobné devocionálie, grafika 
poutních tisků aj.) i vzácné ukázky imitací vajec 
jako dekorativních předmětů. Exponáty doplňo- 
valy i kraslice z jiných etnických území. 

Závěrečná část výstavy seznámila návštěv- 
níky s novodobými trendy v kraslicové tvorbě 
od konce 19. století po současnost, spjatými se 
snahou o její pěstování ve Školách a spolcích 
a s využíváním kraslic v obchodní činnosti jako 
projevu moravského lidového umění. Výstava 
ukázala, že zdobení velikonočních vajec si na 
Moravě stále udržuje životnost ve své spontánní 
formě, v návaznosti na tradiční techniky a oma- 
mentiku. Slavnostní vernisáže výstavy, příznivě 
přijaté lublaňskou veřejností, se zúčastnili zá- 
stupci nejen našeho, ale i dalších zahraničních 
diplomatických sborů. Slovinské muzeum k ní 
vydalo katalog s textem E.Večcrkové, do- 
provázeným 28 barevnými folografiemi a ob- 
sáhlým anglickým souhrnem. 

Alexandra Navrátilová 



DVÉ VÝZNAMNÉ PRAŽSKÉ VÝSTAVY 
K DĚJINÁM ČESKO-MEXICKÝCH VZTAHŮ 
V ROCE 1999: „MEXICKÉ UMĚNÍ V ČES- 
KÝCH SBÍRKÁCH" A „MEXICKÉ DOBRO- 
DRUŽSTVÍ MAXMILIÁNA HABSBUR- 
SKÉHO" 

Tradice českého zájmu o Mexiko má své 
hluboké kořeny, jejichž počátky sahají už do 
poloviny 16. století, kdy v Praze, v oficíně sta- 
roměstského tiskaře Jana Kosořského z Kosoře 
vyšla Kosmografie česká, v níž se objevily první 
informace o „tom velikomocném městě Temixty- 
tamu *, to znamená aztéckém Tenochtitlánu. Za- 
jímavé pochopitelně je, že český čtenář tehdy 
získal poprvé i základní sumu etnografických 
informací týkajících se každodenního života 
vzdáleného aztéckého etnika. Od tohoto oka- 
mžiku dlouhý řetěz informací o mexické histo- 
rii, etnografii, politice a kultuře, táhnoucí se až 
do současnosti, nebyl už nikdy přerušen. Jeho 
nedílnou součást tvořily a tvoří (především ve 
druhé polovině našeho století) výstavy o Mexi- 
ku, a to ve všech možných podobách. V nazna- 
čeném období jich byla v naší zemi uspořádána 
celá řada. Od impozantních expozic typu 3000 
let mexického uměni až po výstavy fotografu' či 
plakátů. 

Do naznačeného kontextu zcela logicky za- 
padá výstavní akce, kterou připravili Kateřina 
Klápšťová a Pavel Štěpánek v Náprstkově mu- 
zeu asijských, afrických a amerických kultur 
(konala se ve dnech 25. března - 22. srpna 
1999) a dali jí název Mexické uměni v českých 
sbírkách. Jak už sám název naznačuje, odlišova- 
la se tato výjimečná expozice od mnoha před- 
cházejících zásadně tím, že byla postavena 
výlučně na základě artefaktů pocházejících 
z fondů českých kulturních institucí (muzeí, ga- 
lerií, historických knihoven apod.). V tomto 
smyslu (a pochopitelně rozsahu, neboť Náprst- 
kovo muzeum uspořádalo také několik měsíč- 
ních výstavek věnovaných Mexiku či Latinské 
Americe) ji předcházela pouze výstava uspořá- 
daná v roce 1992 ve Vojenském historickém 
muzeu u příležitosti 500. výročí objevení Ame- 
riky (autor Oldřich Kašpar). Rovněž ona vychá- 
zela pouze z domácích zdrojů. 

Lze říci, že z šesti tematických bloků jich 
pět bylo přímo zaměřeno etnograficky. Úvodní 
okruh s názvem Staré umční Nového světa pre- 
zentoval především projevy předkolumbovskčho 
umční pocházející převážně se sbírek Náprstko- 



va muzea; např. větší i drobnéjší plastiky a zvláš- 
tě keramiku aztéckého a mayského kultumího 
okruhu, tedy dvou nejvýznamnějších civilizací 
v mexickém předkolumbovském kontextu. Od- 
díl Starý' svět v Novém svčtě navodil představu 
o umění koloniálního období, zejména několika 
obrazy, knihami, plastikou a předměty užitého 
umění, v nichž se projevovaly výrazné rysy syn- 
kretismu indiánského a evropského. Zvláště pa- 
trné jsou předkolumbovské vlivy zejména 
v architektuře, malbě a sochařství této důležité 
etapy vývoje mexických dějin. Část expozice 
s příznačným názvem Génius lidovosti - uměni 
přelomu soustředila svou pozornost hlavně na 
dílo proslulého mexického grafika José Guada- 
lupc Posady ( 1 85 1 - 1 9 1 3 ), jehož grafické I isty , 
předznamenávající nástup pozdější mexické 
malířské školy, byly u nás nesčetněkrát repro- 
dukovány a studovány. Jeden z hlavních význa- 
mů Posadova umění spočívá ve skutečnosti, že 
plně vychází z lidových zdrojů a je velmi blízké 
lidovým vrstvám svého období. 

Konečně za „klasicky etnografický" - v pl- 
ném slova smyslu tohoto termínu - lze považovat 
poslední blok s názvem Lidové uměni a umělecké 
řemeslo. Ten zahrnoval rozmanité oblasti lidové 
tvorby zastoupené ve sbírkách Náprstkova mu- 
zea. Tyto projevy jsou výsledkem složitého et- 
nického a kultumího procesu soužití kultury 
původních obyvatel a kultury evropské. Hlavní- 
mi exponáty zde byly především ukázky lidové 
keramické výroby nádob i figurální plastiky, ru- 
kodělné indiánské oděvy a oděvní doplňky, 
šperky, ale také obřadní předměty, rituální obra- 
zy a taneční masky. 

Vcelku lze říci, že autoři tohoto na české po- 
měry dosti velkolepého projektu dosáhli svého 
cíle - seznámit naši veřejnost (výstava zazname- 
nala značný úspěch u domácího publika i zahra- 
ničních návštěvníků Prahy) s tím nejdůležitějším 



z oblasti mexické kultury, co mohou fondy 
českých institucí nabídnout. V tom také spočíval 
hlavní význam význam. 

Rovněž druhá expozice věnovaná Mexiku 
s titulem Mexické dobrodružství Maxmiliána 
Habsburského (8. července - 31. října 1999), 
uspořádaná Lubomírem Sršněm a Danou Steh- 
líkovou v Lobkovickém paláci na Pražském 
hradě, se (byt* pouze okrajově) dotkla etnogra- 
fické tematiky. Tato doposud největší expozice 
mapující tragické a neslavné dobrodružství 
„mexického císaře", které v roce 1 867 ukončila 
salva popravčí Čety Juárezových liberálů, byla 
postavena především na význačné sbírce dr. 
Františka Kasky, kterou tento Maxmiliánův 
dvorní lékárník věnoval Muzeu Království čes- 
kého (dnes Národní muzeum). Kromě výjimeč- 
ného faleristického souboru (zcela unikátní 
dokument v něm představuje kolorovaná kresba 
mexických řádů, kterou věnoval císařovně 
Charlottě ministr války Juan de Díaz Peza), ob- 
razů (působivé mexické krajiny Velaskovy) 
a předmětů denní potřeby z Maxmiliánovy po- 
zůstalosti představila výstava také významnou 
oblast lidové a pololidové literatury, zcela kon- 
krétně soubor kramářských písní, jimiž české 
prostředí reagovalo „na ukrutnou smrt" ne- 
št*astného mocnáře. 

U příležitosti „maxmiliánské" výstavy byl 
vydán kvalitní katalog (jak po stránce obsaho- 
vé, tak i formální), který zahrnuje vynikajícími 
reprodukcemi doprovázený soupis všech expo- 
nátů, a stává se tak do budoucna - mimo jiné - 
vynikajícím studijním materiálem. 

Obé úspěšné výstavy představují velmi vý- 
znamný krok nejen na cestě poznávání mexické 
kultury u nás, ale především v oblasti česko- 
mexických historických a kulturních vztahů. 

Oldřich Kašpar 



ČESKÝ LID, 87, 2000, 2 



LITERATURA 



ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE, PHI- 
LOSOPHICA ET HISTORICA 4, 1996, STU- 
DIA ETNOGRAPHICA IX, 1998, 132 s. - 

V pořadí již devátý svazek univerzitního 
sborníku Studia Etnographica, který lze chápat 
svým způsobem jako výpověd* o stavu „kated- 
rové" etnografie, ale také o jejích vztazích k za- 
hraničním etnografickým a antropologickým 
pracovištím i k jednotlivým badatelům, je roz- 
dělen do tří základních části. První z nich, v níž 
také spočívá ,Jádro'' celé publikace, přináší pod 
titulem Studie práce především povahy metodo- 
logické a materiálové, a to stati vycházející ne- 
jen z domácího prostředí, ale také texty 
zabývající se výběrové problematikou zahra- 
niční. V oddílu druhém, Zprávy, najdeme infor- 
maci o Česko-švýcarském výzkumném projektu 
a konečně recenzní rubrika seznamuje s publi- 
kacemi pocházejícími z per kolegů - smluvních 
partnerů Ústavu etnologie FF UK Praha z Kra- 
kova a Lodže. Z praktických důvodů je tento 
svazek Studia Etnographica koncipován jako 
dvojjazyčný anglicko-český a česko-anglický, 
což je skutečnost, která pochopitelně zvyšuje 
jeho význam v mezinárodním kontextu. 

1 přes velkou pestrost jedenácti příspěvků 
z hlavního bloku je možno vysledovat zřetelné 
kontury jistých tematických okruhů, k nimž lze 
přistoupit minimálně ze dvou úhlů. Například 
vezmeme-li za dělící hledisko domácí a zahra- 
niční etnografii, pak zde najdeme příspěvky tý- 
kající se stejně tak české etnografie a folklo- 
ristiky (B. Šalanda, I. Štěpánová, L. Sochorová, 
Z. Jurková, L. Procházka), jako zahraniční 
(L. Dzi^giel, G. Maiello, J. Pargač, L. Pospíšil). 
Přidržíme-li se kritéria „teoretičnosti a metodo- 
logičnosti'*, opět můžeme vytknout skupinu dal- 
ších prací (především L. Šatava, J. Skupnik, 
Z. Salzman apod.). V každém případe předsta- 
vuje hlavní textový korpus i přes (anebo možná 
právě pro) svou značnou variabilitu ve svém 
celku vyvážený a nesporné přínosný příspěvek 
k domácí etnografické produkci s výraznou za- 
hraniční participací. 

V pořadí první studie Leszka D z i ? g i e I a , 
ředitele Ústavu etnologie Jagellonské univerzi- 



ty v Krakově {Hiking Tourism, Mountaineering 
and Speleology - Subculture of Escapism in 
Communist Poiand), se zabývá fenoménem vy- 
sokohorské turistiky a alpinismu, který v minu- 
losti znamenal pro řadu skupin polské inte- 
ligence nejen formu víkendové rekreace, ale 
také způsob úniku z tíživé politické reality. Zde 
se přímo nabízí srovnání s českým chalupář- 
stvím, jež v epoše socialismu narostlo do tak ol- 
břímích rozměrů. 

V příspěvku Nad českou mtizikoiogií, který 
představuje přepracovanou verzi I . kapitoly její 
doktorské dizertace {Česká etnomuzikologie\ se 
Zuzana Jurková pokouší o vymezení pojmů 
„etnomuzikologie" a „hudební folkloristika**. 
Autorka dochází k závěru, že „obě discipliny se 
... Uši kromě vztahu k badatelově vlastni kultuře 
i různou měrou snah o zobecněni". Giuseppe 
Maiello v nerozsáhlé stati (Double Burial 
and Slav Specifity: Some I talián Consideration) 
přináší zajímavý pohled hodnotící teorie dvou 
italských badatelů Evela Gaspariniho a Carlo 
Ginzburga, týkající se pohřebního ritu starých 
Slovanů a některých otázek šamanismu. 

Jan Pargač se zaměřuje na etnické a etno- 
kultumí problémy bývalých sovětských repub- 
lik ve Střední Asii (Etnické a etnokulturni 
problémy ve Střední Asii), ziitímco Leopold 
Pospíšil, emeritní profesor Yale University 
a hostující profesor Univerzity Karlovy, se za- 
bývá vážným problémem anglosaských teorií 
práva, způsobeným nerozlišováním pojmů „prá- 
vo" a „zákon" v angličtině („Law" equals „ius" 
and „Icx": The Major Problcm of Anglo-Saxon 
Theories of Law ) . 

Shrnující pohled na terénní výzkum lidové 
architekturv přina.ší stať Lubomíra Procház- 
k y (Etnografický terénní vý^zkum lidového sta- 
vitelství v závěru 20. století. Teoretická výcho- 
diska, metody a praktické poznatky). 

Zdeněk S a I z m a n n , emeritní profesor an- 
tropologie na University of Massachusetts a hos- 
tující profesor Univerzit>' Karlovy, se dotýká 
něklervch velmi zajímavých tematických okru- 
hů v americké antropologii se zřetelem na mož- 
nost jejich využití v českých etnografickvch 
studiích ( O několika tématech v současné antro- 



pologii). Za antropologicky pojatý je možno po- 
važovat také příspěvek Jaroslava S k u p n i k a 
(Příbuzenský' v\'bér a etnografie), zatímco stu- 
die Ludmily Sochorové {Ze školských in- 
scenaci českého baroka "Via laureáta") stojí 
na pomezí foikloristiky a literární historie a úva- 
ha Bohuslava Š a I a n d y (Hrdinové a hrdinství 
v dějinách) osciluje mezi folkloristikou a histo- 
rií. Velmi aktuálním jevem v současnem svété - 
„etnicitou" a s ní spjatými problémy se zabývá 
Leoš Š a t a v a (Etnicita - danajský dar v no- 
vém baleni?) a konečné Irena Štépánová 
přispívá rozborem důležité kapitoly českých 
kulturních dějin, nebo možná řečeno přesněji 
dějin české etnografie (Projevy svérázu v české 
společnosti 80. let 19. století). 

V oddílu Zprávy načrtávají Jan Pargač 
a Milan Stanek (Česko-svýcarský grant - 
systematický terénní výikum studentů spojený 
se specializovaným seminářem) stav projektu 
studentského terénního výzkumu s názvem 
„Kulturní aktivity a postoje obyvatelstva české- 
ho velkoměsta a venkova a jejich sociální kon- 
text (1989 - 1996)". Recenzní rubrika přináší 
dvě recenze polských etnografických sborníků 
z pera Miloše Tomandla (Borderlands - 
Culture - Identity, ed. Ryszard Kantor, Cracow 
1 996 a Wobec kultury. Problemv antropologa, 
Lodž 1996). 

Oldřich Kašpar 



ENCYKLOPEDIE STAROVĚKÉHO PŘED- 
NÍHO VÝCHODU. Kolektiv autorů pod vede- 
ním Jiřího Proseckého. Praha. Nakladatelství 
Libri 1999, 447 s., 16 s. barev. obr. příloh. - 

Zdi pouhých pět let své existence vydalo na- 
kladatelství Libri na sedmdesát titulů původní, 
převážně encyklopedické tvorby. Na českém 
knižním trhu se objemem i kvalitou encyklope- 
dické produkce prosadilo na jedno z předních 
míst. Za nejúspěšnějšími tituly, jakými byly 
např. Encyklopedie českých klášterů (kolektivní 
dílo), Mésta a městečka I. -111. (K. Kuča) nebo 
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 
(M. Churáň a kol.), nezůstává pozadu ani E?i- 
cyklopedie starověkého Předního východu, kte- 
rou počátkem tohoto roku nakladatelství Libri 
vypravilo do světa. 



Encyklopedie starověkého Předního výcho- 
du je dílem jedenadvaceti autorů, převážně pra- 
covníků Orientálního ústavu AV ČR, ale též 
Náprstkova muzea. Filozofické fakulty UK, 
Evangelické a Husitské teologické fakulty UK 
v Praze ad. Realizaci díla umožnila grantová 
podpora GA ČR v rámci projektu ,Jazyky a kul- 
tury starověkého Předního východu**, jehož ře- 
šitelem byl sumerolog a asyriolog Blahoslav 
H r u š k a . Z dalších specialistů, podílejících se 
na encyklopedii, jmenujme vedle hlavního re- 
daktora asyriologa Jiřího Proseckého je$tě 
alespoň hebreistu Jana H e 1 1 e r a , archeologa 
Petra Charváta a chetitoložku Janu S o u č - 
kovou, Janu Pečírkovou a Vladimíra 
Sadka. 

Není náhodou, zeje kniha věnována památ- 
ce dvou významných učitelů Filozofické fakul- 
ty UK, totiž profesorům Luboru Matoušovi 
a Vladimíru Součkovi. Představuje totiž v jis- 
tém smyslu uzavřený okruh poznání, k němuž 
se po letech bádání dopracovala skupina naděj- 
ných žáků těchto profesorů z poměrně početně 
obsazeného semináře Šedesátých let. 

Množstvím shromážděných dat, chronolo- 
gickým i geografickým záběrem jde o dílo oje- 
dinělé i ve světovém měřítku. Obsahuje celkem 
1 1 60 hesel z okruhu archeologických výzkumů, 
dějin, etnických procesů, mytologie, hmotné, 
duchovní i sociální kultury, právní a lingvistické 
antropologie, magie, hesla biografická, relígio- 
nistická, lingvistická i literárněvědná, kulturně- 
ekologická ad. Chronologicky zahrnuje období 
od prvních zjištěných zpráv o lidských sídlech 
až po vítězství Alexandra Velikého nad Peršany, 
tedy přibližně do roku 330 př. n. 1. Geograficky 
zahrnuje území Mezopotámie, Malé Asie, Sýrie 
a Palestiny, etnicky kulturu a náboženství staro- 
věkých Sumerů, Babyloňanů, Asyřanů, Chetitů, 
Kanaánců, Izraelitů a dalších národů v této ob- 
lasti žijících. Encyklopedie starověkého Přední- 
ho východu obsahově i časově navazuje na dříve 
již u nás vydanou Encyklopedii antiky (L. Svo- 
boda a kol., Praha 1973) a Ilustrovanou encyk- 
lopedii starého Egypta (M. Vemer a kol., Praha 
1997). 

Autorům i redaktorům je třeba vyslovit 
uznání, nebot* předložená encyklopedie před- 
stavuje vyzrále dílo po mnoha stránkách: celko- 
vou koncepcí, výběrem a strukturou hesel, 
důmyslným systémem odkazů, vyloučením fak- 
tografické duplicity, úsporným a sevřeným sty- 
lem. Celková struktura hesel byla postavena 



tak, aby prostřednictvím odkazů vedla čtenáře 
od pojmů obecných ke konkrétním. 

Dílo obsahuje na 350 černobílých vyobraze- 
ní v textu, převážné instruktivní kresebné doku- 
mentace. 45 barevných fotografu' v příloze na 
křídovém papíru zachycuje pohledy na součas- 
ný stav archeologických artefaků. Příloha obsa- 
huje nčkolík souhrnných map, chronologické 
přehledy panovnických dynastií a panovníků 
jednotlivých státních útvarů, výběrovou biblio- 
grafii a přehledný seznam hesel. 

Encyklopedie starověkého Předního výcho- 
du, jejíž potřebu odborníci pociťovali již dlou- 
hou řádku let, nebude sloužit jen úzké skupině 
zájemců, ale Široké veřejnosti, především stu- 
dentům. 

Lydia Petráňová 



Jan Royt, OBRAZ A KULT V ČECHÁCH 17. 
A 18. STOLETÍ. Praha, Karolinum 1999, obr. 
přil, 362 s- 

Studium zabývající se problematikou barok- 
ní religiozity a s ní úzce související úcty k mi- 
lostným či zázračným obrazům zůstávalo u nás 
oproti sousedním státům - Bavorsku, Rakous- 
ku, ale i Polsku - po řadu let z ideologických dů- 
vodů mimo okruh badatelských zájmů. Právě na 
důkladném rozboru kultovních obrazů, zejména 
pak jejich role v celkovém kontextu tehdejší 
zbožnosti sestavil historik umění Jan Royt 
svou habilitační práci, uveřejněnou nyní pod 
názvem Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 
Autor - přední znalec barokní ikonografie - tak 
předkládá témata, jimiž výraznou měrou přispí- 
vá k hlubšímu pochopení fenoménu baroka. 

Hned v úvodní kapitole je předložen podrob- 
ný přehled názorů církevních autorit na úlohu 
sakrálních obrazů; stěžejní význam měly dekre- 
ty tridentského koncilu, v nichž byla zdůrazně- 
na didaktická funkce obrazu. Navíc zde autor 
poskytuje detailní soupis dobových publikací, 
tzv. mariánských atlasů, řádových kompendií, 
knížek popisujících jednotlivá vyobrazení, je- 
jichž smyslem byla jistě v první radě snaha osla- 
vit Pannu Marii, ale lze tušit i určitý záměr 
protireformační či didakticko-náboženský. Poté 
následuje kapitola, která rekonstruuje procesy 
úředního schvalování zázračných obrazů církev- 



ními a světskými autoritami. Je zřejmé, že tato 
poměrně častá schvalování měla zabránit Šíření 
lidových kultů a „nepotvrzených" zázraků. 

Podstatná část díla pojednává o legen- 
dách milostných obrazů i soch a o jejich nálezo- 
vých topoi. Jistou specifičnost nacházíme v úctě 
k zázračným vyobrazením v poutních místech, 
jejichž kult vyvolával potřebu vytvářet určitý 
stavební i ideový typ nejlépe vyhovující poutní- 
mu provozu. Ikonografie plastik, oltářů, nástěn- 
ných maleb a závěsných obrazů, výzdoba 
ambitů či půdorysy poutních chrámů tak vždy 
souvisely s legendou obestírající milostná vy- 
obrazení, s historií místa, s liturgií a zbožností, 
s donátory nebo správci poutního komplexu. 
Nezanedbatelnou roli hrála přírodní scenérie 
v blízkosti poutních míst. Můžeme jen litovat, 
že autor poskytuje jen stručné a spíše ilustrativ- 
ní příklady dobového zacházení s milostnými 
obrazy (např. jejich přenášení, zakrývání, uka- 
zování, oblékání apod.). 

S kulty milostných obrazů a soch bezpros- 
tředně souviselo také pořádání určitých festivit, 
které představovaly okázalou a do všech mož- 
ných psychologicky a esteticky působivých dů- 
sledků rozvedenou slavnost, jež měla zpravidla 
krátké trvání. Vedle popisu jubilejních slavností 
věnuje autor mimořádnou pozornost korunova- 
cím mariánských soch a obrazů (Panna Marie 
Svatoborská, Panna Marie Svatokopecká a Pan- 
na Marie Brněnská), které se konaly v Čechách 
a na Moravě v první třetině 18. století. Detailně 
rozebírá ustanovený schvalovací proces koru- 
novace, ale popisována je i samotná příprava 
a průběh těchto slavností v jednotlivých pout- 
ních místech, včetně uvedení detailního rozboru 
doprovodných umělecko-estetických složek. 

Jádro veškeré práce představuje několika- 
stránkový komentovaný přehled mariánských 
kultů v Cechách a ve střední Evropě, doplněný 
řadou statistických údajů. Jedním z klíčových 
pramenů k vypracování tohoto obsáhlého pře- 
hledu se stala drobná devoční grafika, předsta- 
vující dobové médium, které výraznou měrou 
přispívalo k šíření jednotlivých kultů. Autor 
udává také její základní typologii, soustřeďuje 
se na druhy užitých technik a materiálů. Stranou 
nezůstává ani otázka způsobů užití drobné de- 
voční grafiky v rámci barokní zbožnosti. Celou 
knihu pak doprovází rozsáhlá obrazová příloha, 
kterou rovněž tvoří dobové r>'tiny mariánských 
milostných obrazů nebo soch uctívaných v Če- 
chách v období baroka. 



Roytova práce představuje neobyčejně zda- 
řilé dílo, které významným způsobem obohacu- 
je dosavadní poznatky o kulturních dějinách 1 7. 
a 18. století a zaplňuje tak ,,odbomou mezeru'' 
v české historiografii. Poskytuje komplexní po- 
hled na vztah obrazu a kultu přibližně od sklon- 
ku 16. století až do josefínských reforem, a to 
v širších kultumě-historických souvislostech. 

Markéta Holubová 



Jaroslav Vaculík, DĚJINY VOLYŇSKÝCH 
ČECHŮ. II. (1914 - 1945). Praha 1998, 191 s.- 

V roce 1 997 vyšel první díl Dějin volyňských 
Čechů (viz recenzi v Českém lidu, roč. 86, 1 999, 
s. 91-92), který byl věnován období od počátku 
stěhování z Čech do carského Ruska na VolyA 
koncem Šedesátých let 1 9. století až do začátku 
první světové války, a recenzovaná publikace 
na něj časově navazuje. Zatímco první díl vyšel 
k 50. výročí reemigrace volyňských Čechů do 
Československa v roce 1 947, druhý díl se Sdru- 
žení Čechů z Volyně a jejich přátel podařilo 
vydat v roce 1998 ke 130. výročí emigrace na 
Volyň, jak v úvodu napsal jeho předseda prof. 
MUDr. Vladimír Dufek. 

Časový úsek, který práce zahrnuje, je ohra- 
ničen dvěma světovými válkami. Na první svě- 
tovou válku navazují roky občanské války 
v Rusku a dále meziválečné období, v němž do- 
šlo k rozdělení bývalé Volyňské gubernie na 
větší západní část, která v roce 1921 připadla 
Polsku, a menší východní část, která se stala 
součástí Sovětského svazu. Po porážce Polska 
v září 1 939 byla k Sovětskému svazu připojena i 
západní část Volyně. Těmto historickým eta- 
pám odpovídají v knize čtyři kapitoly, které 
jsou dále tematicky strukturované. 

Jaroslav V a c u I í k s hlubokou znalostí pro- 
blematiky zachytil válečné, politické, hospodář- 
ské a kulturní poměr>' na Volyni ve sledovaném 
období. Vylíčil válečná utrpení obyvatelstva, 
střídání režimů, vojenský a politický odboj vo- 
lyňských Čechů za první světové války a také 
rozdílný meziválečný vývoj ve východní a zá- 
padní části Volyně. Poslední Částí publikace je 
podkapitola, v níž autor věcné podal boj volyň- 
ských Čechů - mužů a žen - v řadách českoslo- 
venských jednotek proti fašismu za druhé 



světové války a jejich účast na osvobozování 
Československé republiky, za kterou mnozí 
z nich položili i své životy. Tomuto období dě- 
jinného vývoje volyňských Cechuje věnována 
v odborné literatuře i v literatuře vzpomínkové- 
ho charakteru velká pozornost, o níž dobrý pře- 
hled poskytuje bohatý poznámkový aparát 
recenzované publikace. 

Podobně jako v předchozím díle i druhý díl 
dějin je napsán na základě velkého množství do- 
bového materiálu. Autor využil i archivní pra- 
meny nacházející se v Praze, Opavě, ve Varšavě 
a v Kyjevě. Seznam použitých pramenů a litera- 
tury obsahuje rovněž řadu publikovaných pra- 
menů hlavně statistického charakteru, mapové 
zpracování českého osídlení na Volyni, kroni- 
ky, publikované paměti, na 50 excerpovaných 
titulů periodik a rozsáhlou literaturu vztahující 
se k dané problematice. Využity byly rovněž 
nepublikované rukopisy volyňských Čechů. 

Zpracované dějinné období je charakteristic- 
ké tím, že mezi volyňskými Čechy žije ještě 
značný počet jeho pamětníků, z nichž někteří 
přispěli svými poznámkami ke konkretizaci ně- 
kterých faktů. 

Práce je napsána čtivě a přehled usnadňuje 
i jmenný a místní rejstřík. Pozitivem je také to, 
že mnohá tvrzení jsou podložena číselnými úda- 
ji. Autor uvádí nejen počty českého obyvatelstva, 
obcí, ale také počty členů různých krajanských 
spolků, příslušníků vojenských útvarů z řad vo- 
lyňských Čechů, údaje z oblasti Školství, jako 
jsou počty českých škol, žáků, učitelů atd., i řadu 
údajů z oblasti hospodářského a kulturního živo- 
ta. Rovněž zde nalezneme počty deportovaných 
osob ze začátku čtyřicátých let 20. století, mezi 
nimiž bylo i několik tisíc volyňských Čechů 
(vyvezených na Sibiř, do Kazachstánu aj.). Tato 
kvantifíkace umožňuje čtenáři lépe se zoriento- 
vat v dané problematice a případně porovnávat 
se situací českých minorit v jiných státech. 

Publikace je vhodně doplněna třemi mapami 
(týkají se českého osídlení na Volyní a v dalších 
ukrajinských guberniích před první světovou 
válkou, jakož i změn administrativního rozdě- 
lení Volyňské gubernie), které zpracoval Jiří 
Hofman, a obrazovou přílohou, kterou při- 
pravil a výstižné okomentoval pracovník oddě- 
lení novodobých dějin Národního muzea v Praze 
Stanislav S I a v í k. Jak sám poznamenává, sbír- 
ka fotografíí (kterou volyňští Češi budovali 
s velkým zaujetím) je z uvedeného období při- 
rozené podstatně rozsáhlejší, než tomu bylo 



u fotografií z dřívějšího časového úseku. Proto 
zde byla možnost většího výběru. Výjimku tvo- 
ří fotografie z válečných let plných utrpení, ze- 
jména z prostředí civilního obyvatelstva, které 
tvořili staří lidé, děti a těžce pracující ženy. Do 
obrazové přílohy byly zařazeny reprodukce fo- 
tografií různých žánrů, které vizuálně přibližují 
čtenáři popisované prostředí, události, skupiny 
osob i osobnosti z řad volyňských Čechů 
(V. Vondráka, V. Švihovského, V. Girsu ad.). 
Druhým dílem Dějin volyňských Čechů uza- 
vírá se tak historický úsek života této české mi- 
nority, jejíž podstatná část po druhé světové 
válce přesídlila do Československa. Publikace 
svým odborným zpracováním a obrazovou a ma- 
povou přílohou představuje velmi hodnotný pří- 
spěvek k poznání dějinného vývoje společenství 
osob v jinoetnickém prostředí. 

Naďa Valáškova 



Karel Foud - Helem Weberová, LIDOVÁ 
ARCHITEKTURA OKRESU DOMAŽLICE. 
LIDOVÁ STAVEBNÍ KULTURA ČESKÉHO 
ZÁPADU. Okresní úřad Domažlice 1998, 86 s.. 
černobílé fotografie, reprodukce kreseb a plánů 
v textu. - 

Předkládaná publikace je výsledkem sys- 
tematického výzkumu lidového stavitelství 
v okresu Domažlice, který realizovali autoři - 
pracovníci Památkového ústavu v Plzni v uply- 
nulých pěti letech. Práce je rozdělena do dvou 
základních částí. První je obecná, analyzující 
vývoj lidové architektury sledovaného regionu 
(zahrnuje půdorysné typy sídel, obytné a hos- 
podářské objekty, dále se věnuje prezentaci, 
ochraně a dokumentaci vesnických sídel a jed- 
notlivých objektů). Za přínosné v této části prá- 
ce považuji zařazení plánové dokumentace 
(z fondů Státního okresního archivu Domažlice 
se sídlem v Horšovském Týně) a kvalitní kre- 
sebné dokumentace uložené ve sbírkách Muzea 
Chodska Domažlice (zejména dokumentačního 
díla architekta Václava Kohouta). Druhou část 
publikace pak tvoří seznam vesnických lokalit 
v okresu Domažlice. 

Při sledování vývoje lidového stavitelství na 
území okresu Domažlice je třeba si uvědomit 
skutečnost, že se zde vyskytovalo více regionál- 



ních typů lidové architektury (přirozeně ne tedy 
jen chodský dům). I když nebudeme přeceňovat 
etnické vlivy na lidovou architekturu, je nutné si 
uvědomit, že v mnohých částech nynějšího okre- 
su Domažlice do roku 1945 převažovalo němec- 
ké obyvatelstvo. Publikace na základě nejnověj- 
ších poznatků bádání i s přihlédnutím k uveřej- 
něné dokumentaci přináší některé méně známé 
skutečnosti vývoje této složky lidové hmotné 
kultury. 

Bezesporu zajímavým a málo rozšířeným je- 
vem je situování roubené komory do štítu domu, 
což představuje jednu z druhotných a neobvyk- 
lých forem rozšiřování užitné plochy domu (na 
příkladě roubeného domu v Postřekově). Autoři 
věnují v publikaci právem pozomost i okrajové 
zástavbě měst a městeček sledované oblasti a dále 
těm objektům, které stojí na pomezí mezi ven- 
kovským (produkt lidového stavitelství) a měš- 
ťanským domem (výsledek působení slohové 
architektury). Tato skutečnost se projevuje nejen 
v půdoryse (řada domů v městečkách vykazuje 
půdorys trojdílného domu), ale i v užití nejrozší- 
řenějšího stavebního materiálu v lidovém stavi- 
telství, dřeva - a to i v domech vyšších sociálních 
vrstev ve městech. Svědčí o tom například nálezy 
roubené komory měšťanských domů v Domažli- 
cích a Horšovském Týně. Původně značně rozší- 
řený celoroubený trojdílný dům chlévního typu 
prakticky v celé oblasti českého západu je dnes 
v terénu těžko doložitelný. Ke vzácně dochova- 
ným dokladům patří však bezesporu dům čp. 3 
s okapovou orientací v obci Česká Kubice, po- 
cházející nejpozději z první poloviny 19. století. 
Zaslouženou pozomost v práci autoři soustředili 
i na roubené špýchary s valenou klenbou, které 
byly rozšířeny po celém Domažlicku, i v oblas- 
tech obývaných německým etnikem. Nebyly jen 
doménou území západních Čech, ale četné do- 
klady špýcharů s roubenou valenou klenbou je 
možno ještč dnes vidět na Podblanicku a Voticku 
(tj. v obcích okresu Benešov). 

V soupisu jednotlivých obcí autoři stručně 
charakterizují lokalitu z hlediska hodnoty zá- 
stavby a jednotlivých významných objektů li- 
dového stavitelství. Užívají termínu návesnice, 
což v podstatě odpovídá návesní vsi. Dům čp. 
1 1 v Nové Pasecnici je dokladem obití roube- 
ných stěn šindelem, které bvvalo obvvklc v hor- 
ských oblastech a je charakteristické například i 
pro sousední oblast Šumavy. 

Publikace o lidové architektuře v okresu Do- 
mažlice je významným edičním počinem Okres- 



ního úřadu v Domažlicích za odborné spolu- 
práce Památkového ústavu v Plzni. Měla by se 
stát příkladem pro další okresy, na jejichž území 
se dochoval hodnotný soubor objektů lidového 
stavitelství. Jde v podstatě o první samostatně 
vydaný soupis objektů lidové architektury na 
území jednoho okresu, neboť jinak tato část kul- 
turního dědictví bývá zahrnována do soupisů 
všech kulturních památek sledovaného území. 

Lubomír Procházka 



ZABUDNUTÉ PRIADKY. K TRADIČNÉMU 
SPOLOČENSKÉMU ŽIVOTU MLÁDEŽE NA 
SLOVENSKU. Sestavil a odborné komentáře 
napsal Daniel Luther. Edice Pramene k tradičnej 
duchovnej kultuře Slovenska. Sv.5. Vydala nada- 
ce Prebudená pieseň. Bratislava 1999, J63 s. - 

Etnologa potěší, dostane-li se mu do rukou 
kniha, která přichází s osobitým zpracováním 
určitého tématu, vnímaného v souvislostech 
celku společenského života. Takovou knihou, 
která nemá v české produkci obdobu, jsou Za- 
budnuté priadky slovenského etnologa Daniela 
L u t h e r a . Vyšly jako pátý svazek uvedené 
edice, založené s cílem seznamovat odbornou 
veřejnost s dosud nepublikovanými archivními 
materiály či terénními výzkumy. Přástky, které 
představují významný sociálně-kultumí jev tra- 
dičního způsobu života slovenské vesnice, jsou 
v autorově pojetí nejen časem zpracování Inu 
a konopí pro denní a sváteční potřebu, ale pře- 
devším obdobím skupinové komunikace. Pře- 
dení patřilo odedávna k zaměstnání žen všech 
společenských vrstev; je velmi starou tradicí, 
jejíž počátky sahají do prehistorie. Shromaždo- 
vání lidí v přástkových jizbách bylo provázeno 
celou řadou sociálních činností a kulturních ak- 
tivit. Přástkové skupiny zasahovaly do formo- 
vání partnerských vztahů mladých lidí i do 
jejich citového života, neboť ulehčovaly do- 
spělé mládeži hledání životních partnerů. Při- 
spívaly k uchovávání některých kalendářních 
obyčejů a vytvářely zázemí k tradování a oboha- 
cování vypravěčské, zpěvní, hudební i taneční 
kultury. 

Jak uvádí autor, prvořadým důvodem, kter>' 
ho vedl ke zpracování tohoto tématu, byl záměr 
rozšířit a upřesnit vědomosti o kulturních tradi- 



cích Slovenska a o sociálním živote předchozích 
generací. Vyzdvihl zejména podíl ženských spo- 
lečenstev na formování a integraci kulturního 
a sociálního života obcí, neboť nalezl doklady 
o tom, že některé obyčeje se přímo vázaly na 
skupinu děvčat organizovanou v přástkových 
jizbách. V této souvislosti upozorňuje autor na 
potřebu přehodnotit interpretaci kalendářních 
obyčejů, často uváděných jako neadresné aktivi- 
ty společenství obce jako celku, popřípadě s ur- 
čenými věkovými, rodovými a sociálními 
charakteristikami jejich nositelů. Druhý důvod 
k tomuto novému pohledu souvisí podle D. Lu- 
thera se skutečností, že tematika přástek, objevu- 
jící se formou scénických žánrových obrázků ve 
zpracování foklomích souborů, podléhá zjedno- 
dušenému klišé, jehož podstata neodpovídá sku- 
tečnému smyslu přástkových večerů. Uvedená 
publikace má těmto souborům poskytnout mož- 
nost verifikovat dosavadní poznatky a najít si 
nové inspirace pro uměleckou produkci. 

Písemné zmínky o existenci společných přás- 
tek sahají do polovice 16. století, konkrétnější 
popisy se však začínají objevovat až na počátku 
století dvacátého. Poněvadž systematické shro- 
máždění různorodých textů by bylo nad rámec 
možností, autor vybíral jen z některých dostup- 
ných zdrojů. Mezi prameny z meziválečných let, 
často neúplnými a zkreslenými, jsou cenné 
zvláště materiály z dotazníkových akcí Národo- 
pisného odboru Matice slovenské; první analy- 
tická práce pochází od P. Socháně ( 1 924). Autoři 
článků z tohoto období obvykle vnímali přástky 
jako idealizovaný, harmonický obraz života, 
jako pravý vesnický „svéráz". Pramenné fondy 
z padesátých let 20. století a z následujících dese- 
tiletí pocházejí až z doby všeobecného zániku 
společných přástek a obsahují proto vlastně jen 
vzpomínky. K nim se však už přiřazují výzkum- 
né zprávy studentů a mladých profesionálních 
pracovníků, vznikající jako okrajové zápisy při 
jinak orientovaných sběratelských záměrech. 
Nejpodrobnější, tematicky samostatné texty po- 
cházejí ze středoslovenské obce Dobrá Niva, nej- 
ucelenější, dosud nepublikovaný celek je z let 
1 954 - 1 956 od Z. Selecké. Souhrnný pohled na 
přástky přinesla ve svých publikacích E. Horvá- 
thová. 

Vzhledem k nejednotnému charakteru zkou- 
maného materiálu, který tvoří jednotlivé údaje 
o přástkách roztroušené v různých publikova- 
ných článcích, přikročil autor k jeho vydání 
poněkud méně obvyklou formou. Na základě 



analýzy tčchto údajů spolu s archivními prame- 
ny zpracoval dané téma jako jediný celek, roz- 
dělený do devíti tematických kapitol. Jejich 
skladba svědčí o snaze podat komplexní obraz 
o všech jevech provázejících přástky: (1) Pra- 
covní zvyklosti a zkušenosti; (2) Společenství 
přástek; (3) Život v přástkových komunitách; 
(4) Milostná magie a čarováni; (5) Besedováni, 
zpěvy a tance; (6) Hry mládeže; (7) Společné 
hostiny; (8) Zábavy v maskách a kostýmech; 
(9) Fašankové zvyky v přástkových komunitách. 
Vlastní výklad jevů spojuje autor s konkrétními 
ukázkami s uvedením lokality, s vročením 
a s odkazem na pramen, z něhož ukázka pochá- 
zí. Jednotlivé texty přitom ponechal v původní 
podobě zápisu (s výjimkou některých nenářeč- 
ních forem, napsaných spisovným jazykem 
podle starších gramatických pravidel). Všímá si 
také vzniku, příčin a způsobů společných pose- 
zení, normativních systémů s nimi spojených, 
pravidel chování a sankcí za jejich porušování, 
zákazů prací v některých dnech v roce a využití 
tohoto času k jiným společenským činnostem 
a způsobům estetického vyžití. 

Lutherova práce vhodně dotváří řadu před- 
chozích publikací vydávané edice. Podařilo se 
mu v ní úspěšně skloubit výběr pramenů s inter- 
pretačním rámcem, který zvolil pro výklad přás- 
tek jako jevu, pevně zakotveného v obřadním 
komplexu tradiční vesnice i ve společenském ži- 
votě mládeže. Publikace je nejen dobrým výcho- 
diskem proetnologické studium tradičních forem 
sociální a duchovní kultury, ale i inspirativním 
podnětem pro laické i odborné pracovníky z fol- 
klorních souborů a z mediální oblasti. Knihu, 
oživenou fotografiemi, kresbami a reprodukce- 
mi dřevorytin doplňují poznámky, seznam lite- 
ratury, vyobrazení a pramenů a registr obcí 
a regionů. 

Alexandra Navrátilová 



9 9 



LOMNANSKA SETKANÍ. SBORNÍK K 30. 
VÝROČÍ NÁRODOPISNÝCH SLAVNOSTÍ 
SLEZSKÉ DNY. Vydal Oblastní xýbor Matice 
Slezské, 1999, nestr. - 

Výročí některých souborů se týkají také no- 
vého jevu druhé poloviny 20. století - festivalů 
lidových písní a tanců. Nejstarší je festival ve 



Strážnici, ale i ty mladší již počítají léta trvání 
na desítky, vrostly do historie kraje a pomohly 
k vytvoření regionálního povědomí, leckde po- 
rušeného následkem poválečné krajské refor- 
my. Jedním z nich je festival v Dolní Lomné, 
který v roce 1998 dosáhl třiceti let. Tehdy popr- 
vé však skončil, aniž by vůbec začal - vinou 
beznadějně vytrvalého lijáku. Jubilejní třicítka 
tedy byla oslavena až v roce 1999 v plném les- 
ku, za krásného počasí, s bohatou návštěvou 
a plynulým průběhem všech jeho složek. 

K výročí 30. národopisných slavností v Dol- 
ní Lomné se podařilo Oblastnímu výboru Mati- 
ce slezské vydat obsáhlý sborník, který 
obsahuje veškerou dokumentaci od prvního do 
loňského ročníku. Sborník je uveden zasvěce- 
nými a neformálními vstupními promluvami 
zástupců oficiálních institucí - PhDr. Zuzany 
Malcové, ředitelky odboru regionální a národ- 
nostní kultury Ministerstva kultury ČR, a PhDr. 
Andreje Sulitky, CSc, ředitele sekretariátu 
Rady pro národnosti vlády ČR z Úřadu vlády 
ČR. Citace hesla Dolní Lomná z turistického 
průvodce předchází osobně zainteresovanou 
poznámku vedoucího referátu regionálního roz- 
voje ÚP Okresního úřadu ve Frýdku-Místku 
Ing. Antonína Liberdy a vzpomínku Viktora Si- 
kory, starosty obce Dolní Lomná, na zakladate- 
le Slezských dnů, kteří již opustili tento svět. 

Počátek historie obce, založené na tzv. vyru- 
biskách, jejíž obyvatelé se po léta živili paste- 
vectvím, začíná u několika salaší, nad nimiž měl 
dohled jablunkovský vojvoda. První písemná 
zmínka je z roku 1 720 a není bez zajímavosti, že 
se týká jména, kterým se podepisuje i současný 
lomňanský starosta. Stručná historie obce, ne- 
smírně živě a poutavě zpracovaná doc. dr. Janem 
Korzennym, CSc, zavede Čtenáře do doby 
založení Matice slezské v údolí Lomné roku 
1923, která se zasloužila především o vybudo- 
vání české školy, knihovny, loutkového divadla 
a dalších kulturních institucí, určujících směr 
občanských aktivit do současnosti. Vzpomínka 
na hodnotící schůzi organizačního výboru 20. 
národopisných slavností v roce 1989 (Alois 
Hambálek) se hlásí k idejím, které daly podnět 
pro jejich vznik. Stať současného předsedy 
programové komise (Miroslav Palla), kter>' stál 
i u zrodu prvních Slezských dnů, obsahuje sta- 
tistické údaje dlouhodobě a opakované se vys- 
kytujících jmen v souvislosti se souborovou 
tvorbou a scénickou prezentací tradičního mú- 
zického umění kulturně mnohotvárného kouta 



republiky (E. Bednářová, J. Bočánek, A. Buro- 
ňová, E. Hovorková, P. Jonszta, J. Kantorova, 
M. Palla, B. Slováček), včetně těch, kteří čin- 
nost již ukončili (A. Hambálek, J. Jochymková, 
M. Kawuloková, V. Kohut, J. Králová, L. Kup- 
ková, M. Malura, P. Rusek, K. Rusková-Klim- 
šová, V. Stuchlý). 

Na dalších stránkách sborníku najdeme 
v systematickém přehledu pod I. - 30. roční- 
kem vystupující soubory s názvy hlavních pořa- 
dů a jejich autory (mezi nimi jména významem 
přesahující region: F. Bonus, J. Gellnar, Z. Je- 
línková, Z. Kyselá, H. Podešvová). Následuje 
abecedně seřazený výčet všech účinkujících na 
národopisných slavnostech v Dolní Lomné v lé- 
tech 1969 - 1999, počínaje tuzemskými i zahra- 
ničními (včetně slovenských) národopisnými 
soubory, přes dětské soubory a dechové či jiné 
hudební skupiny k vypravěčům, zpěvákům, gaj- 
došům a dalším hudebním a tanečním sólistům. 
Sborník pokračuje přehledem výstav z let 1989 
- 1999, statí o výstavní činnosti Muzea Těšín- 
ská na Slezských dnech v Dolní Lomné (Věsla- 
va Branná), informací o dálkovém pochodu 
Mánesovou stezkou (Věra Byczanská), krát- 
kým příspěvkem k dětským pořadům v Dolní 
Lomné (Marta Gelnarová - Anna Buroftová), 
články Organizace Slezských dnů (Jarmila Kan- 
torova), Národopisný areál v Dolní Lomné 



v posledním desetiletí {Pa\€\ Machník), Slezské 
dny a „Slezský krmáš" v Dolní Lomné (Ludvík 
Rucki), rozborem hudební stránky vystupujících 
souborů (Pavel Rusek), úvahou Lidová píseň 
a Slezské dny (Václav Stuchlý), vzpomínkami 
autora plakátů zdejších slavností Vladimíra 
Znamenáka a vyprávěním Oty Žabky o tradič- 
ních účastnicích dolnolomňanských festivalů - 
sestrách Žabkových. Zvláštní blok tvoří pří- 
spěvky, kterými jejich autoři (Eva Hovorková, 
Miroslav Palla, Vladimír Znamenák a Milada 
Kawuloková) spolu s vydavatelem vzdali poctu 
zesnulým spolupracovníkům. Sborník je dopl- 
něn barevnými i černobílými fotografiemi 
(včetně jejich seznamu), kresbami chalup a rej- 
stříkem zkratek. Tvoří vyčerpávající zdroj 
informací o národopisných slavnostech Slezské 
dny a jejich formách. 

Slezské dny, v jejichž rámci se festival koná, 
jsou již třicet let každoroční pravidelnou udá- 
lostí, která upevňuje individuální vědomí pří- 
slušnosti k regionu, stmeluje obyvatelstvo 
nejméně čtyř národností (české, polské, němec- 
ké, slovenské a dnes i romské), je vyvrcholením 
celoroční činnosti souborů lidových písní a tan- 
ců a kromě festivalu má ještě jiné podoby, ve- 
směs blahodárné pro kulturní život Slezska. 

Barbora Čumpelíková 



INHALT 

Marta Toncrová - Lucie Uhlíková, Eigen ist eigen, 
fremd ist fremd. Volksredensaiten, SpríchwOiter und 
Sprflche in dem Licht der ethnischen Stereotypen 
Věra Thořová, Der Nachhall der Hilsneríade im 
Volksliedrepertoire 

Vira Frolcová - Markéta Mikysková. Judas in 
Bewusstsein und Ostemtradition der Kinder. Qulle 
ausMShren 1997- 1999 

Naďa Valáškova. Ethnographische Erkentnisse aus 
KOnigríltzregion und Tschechen aus Galizien. Aus 
der Verlassenschaft von FrantiSek Řehoř 
Alexandra Navrátilová, Verse von Kristina Kejiková 
aus Protivanov 



COAEPTKAHHE 

Mapma ToMiiposa - Jlyifue yznwcoea, Cnoil 3T0 cboíI, 

Hyxoil 3T0 HyiKoff . HapotaHue npHCJiosui, noronopKH 

H nocjiOBHuy B csere STHHMecKMx crepeoTMnoB 

Bepa TeopjKoea, QrsByK nuibCHepHaou b napoAHOM 

neceHHOM penepiyape 

Bepa 0pojiifoea - MapKema MuxbtcKoea, Hiozia 

B co3HaHMH H nacxajibHoiI TpaAHUHM Aereft. 

HcTOHHHKH H3 MopaBMH 1997 - 1999 rr. 

Hadjí BanauiKoea, 3THorpa4)HHCKMe CBe^eMMU h3 

OKOJiMuu Tpa^eu Kpajiose m HexH b FajiHUHH. Hs 

HacjieACTBa OpaimiuiKa P)icerop)ica 

AjietccaHÓpa Haepamwioea, Cthxm KpMCTHHU Ke- 

AmKOBOA H3 IlpoTHBaHOBa 



KONFERENZEN 



BERICHTE 



BESPRECHUNGEN 



CONTENTS 

Marta Toncrová - Lucie Uhlíková, Ours is ours, other 

is other. Folk sayings, proverbs and adages in the light 

of ethnical stereotypes 

Věra Thořová, The echo of Hilsner affair in the folk 

song repertory 

Vira Frolcová - Markéta Mikysková, Awareness of 

Judas and his pláce in Easter children's traditions. 

Moravian sources 1997-1999 

Naďa Valáškova, Ethnographical Information fřom 

the Hradec Králové region and the Czech in Galicia. 

From the remains of FrantiSek ftehof 

Alexandra Navrátilová, Verse by Kristina Kejiková 

from Protivanov 

CONFERENCES 



KOHOEPEHUHH 
COOBIUEHIW 



JIHTEPATYPA 



NEWS 
REVIEWS 



46 270 



ČESKÝ LID 



řČASOPIS PRO ETNOLOGICKÁ 
STUDIA O' 

JOURNAL 

OF ETHNOLOGICAL STUDIES 




ČASOPIS PRO ETNOLOGICKÁ STUDIA 
JOURNAL OF ETHNOLOGICAL STUDIES 



ROČNÍK 87/2000 

(ZALOŽEN 1891) 



ČESKÝ LID 

3 



VYDÁVÁ: ETNOLOGICKÝ ÚSTAV 
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY - 
ACADEMIA, NAKLADATELSTVÍ 
AKADEMIE VÉD ČESKÉ REPUBLIKY 
ISSN 0009-0794 



OBSAH 

Zdenek Salzmann, O uméni 

severoamerických indiánů 1 93 

František Bahenský, Severní Chantové. 
Pfíspévek k pastevectví sobů 

na Polárním Uralu 211 

Karel Altman, Trampové a moc. 

K problematice postavení trampského 

hnutí ve společnosti od počátku dvacátých 

let do současnosti 223 

Ctibor Nečas, Cikáni na Moravé 

a ve Slezsku do první třetiny 20. století 239 

Jiřina Kostková, Videodokumentace 

na bménském pracovišti Etnolo^ckého 

ústavu AV ČR 249 



Odpovědný redaktor: Zdenek Hanzl 



Redakční rada: DuSan Holý, Josef Kandert, Petr 
Lozoviuk, Lydia PetráAová, Jana Pospíšilová, 
Lubomír Procházka, Petr Skalník, Milan Stanek, 
Daniela Stavélová, Jiří Traxler, Lubomír Týllner, 
Zdeněk Uherek, Josef Vařeka 



Redakce: Na Florenci 3, 110 00 Praha 1 - Tiskne 
Nová tiskárna Pelhřimov - Roziířuje PNS. Infor- 
mace o předplatném podá a objednávky přijímá 
každá administrace PNS, doručovatel a předplati- 
telská střediska; pro Českou a Slovenskou republiku 
Academia, Legerova 61, 120 00 Praha 2 (tel. 
420-2-24941976, 24943122, 24942766; fax 
420-2-24941982) a Etnologický ústav AV ČR, Na 
Florenci 3, 1 10 00 Praha 1 (tel. 420-2-22828610; fax 
420-2-22828511). Objednávky do zahraničí 
vyřizuje PNS, a. s., administrace vývozu tisku, 
Hvožďanská 5-7, 1 48 3 1 Praha 4 - Rozty ly. Vychází 
čtyKkrát ročně. Cena jednoho čísla je 55,- Kč, 
celoroční předplatné 200,- Kč. 
Exclusive sales in the East European Countries, 
China, Čuba, North Korea, Mongolia and Vietnam: 
ACADEMIA, Publíshing House of the Czech 
Academy of Sciences, Distributors, Legerova 61, 
120 00 Prag 2, Czech Republic; in all remaining 
areas: KUBON & SAGNER, Postfach, D - 80328 
MQnchen, Germany, fax (089) 54 218 218. 

Návrh obálky: Jiří Strouhal 

Toto číslo vySlo v říjnu 2000 



KONFERENCE 

Konference „Dům v Karpatech a přilehlých 
oblastech balkánských**v Rožnově pod RadhoÁěm 
(Jiří Langer) 263 - Pojetí národa a vlasti ve starSÍ 
české historiografii. 14. - 18. století {František 
Bahenský - Jiří Woitsch) 264 

ZPRÁVY 

Antonín Satke - zapadlý vlastenec moravskoslezského 
regionu {Dagmar Kiimová - Judita Hrdá) 266 - 
„Tajuplná znamení ze starého Peru** - Museum ftlr 
VOlkerkunde ve Vídni {Oldřich Kašpar) 210 - Stálá 
expozice Etnografického muzea ve Varně {Ludvík 
Skružný) 270 - Knihovna Slovanské vysoké Školy 
v Rivně {Antonie Byčková) 276 - Etnografie 
v Městském muzeu v Železném Brodě {Oldřich 
Kašpar) 277 

LITERATURA 

Jeanette Hills, Das Kinderspielbild von Pieter 
Bruegel d. fl. (1560). Eine volkskundliche 
Untersuchung {Jarut Pospíšilová) 279 - Richard van 
Díllmen, Kultura a každodenní Život v raném 
novověku (16. • 18. stoletQ I. Dům a jeho lidé 
{Markéta Holubová) 280 - Jaroslav Pánek - Petr 
Vorel et al.. Lexikon současných českých historiků 
{Jiří Woitsch) 281 - Vyhnání a život Čechů 
v pohraničí 1938 - 1945 .Vzpomínky II. {Bohuslav 
Beneš) 284 - O. Drbal - M. KriF - A. Motomoj - 
J. Topinka, Čechy v Halyčyni. Biohrafíčnyj 
dovidnyk {Naďa Valáškova) 285 - Mychajlo 
M. Krir, SIovjans'ki národy avstríjskoji monarchiji: 
osvitnita.naukovi vzajemyny z Ukrajincjami 
{Alexandr Drbal) 286 - 50 let souboru VŠPHV - 
VSZN - Gaudeamus. Sborník textů k výročí 
založení {Barbora Čumpelíková) 287 



Academia, Praha 2000 



Český lid, 87, 2000. 3 



O UMĚNÍ SEVEROAMERICKÝCH INDIÁNŮ* 



ZDENĚK SALZMANN, Sedona, Arizona, USA 



Úvod 

Do předcházejícího ročníku Českého lidu (86, 1999: 293-301) jsem přispél icrálkým 
článkem o pfístupu antropologů (v americkém pojetí) ke studiu výtvarných uméni. V této 
práci se chci zaměřit na výtvarné uměni severoamerických indiánů. V amerikanistice se 
užívá pojmu Severní Amerika k označení území na sever od Mexika. To znamená, že do 
tohoto článku nebudou zahrnuty tzv. vysoké kultury neboli civilizace Střední Ameriky - 
především civilizace olmécká, mayská, zapotécká, toltécká a aztécká-, které se vyznačo- 
valy monumentálním uměním, zejména architekturou. Ale i takto omezená část dvou vel- 
kých kontinentů, které byly kdysi výlučným domovem indiánů, byla kulturně různorodá. 
Podle nejběžnější kultuměantropologické klasifikace původních obyvatelů se Severní 
Amerika dělí alespoň na deset kulturních oblastí (culture area), a některé z nich se dále 
člení na podoblasti. Jen stručně popsat umělecké artefakty a uměleckou činnost původ- 
ních obyvatel celé Severní Ameriky by vyžadovalo alespoň sérii článků; spokojím se pro- 
to jen několika generalizacemi, a poté proberu dvě kulturní oblasti: oblast Velkých pláni 
(Great Plains) a Jihozápadu (Southwest), Tyto dvě oblasti se od sebe ostře liší a názorně 
dokazují bohatou rozmanitost indiánského umění. 

Generalizace 

Nejdříve musím čtenářům připomenout, že užívám termínu umění z etické perspekti- 
vy, tj. že se na indiánské artefakty dívám scvnějšku. Tvůrci těchto artefaktů je téměř nikdy 
nepovažují za předměty umělecké, ale za předměty funkční, ať už je jejich fímkce praktic- 
ká (např. u předmětů sloužících jako nádoby), anebo duchovní (např. náboženská). A za 
druhé: i když se laikové dívají na indiány velmi často jako na kolektivum, jako na členy 
původm' populace Amerik, běží tu o mnoho set různých společností, které se přizpůsobily 
svými kulturami nejrozmanitějším přírodním podmínkám. Generalizace jsou tedy pro- 
blematické, a rozlišovat mezi tím, čemu říkáme umění a umělecké řemeslo , je obtížné 
a v mnoha případech nemožné. Obecně lze říci, že vizuální umění (artefakty ceněné pro 
svůj vzhled) charakterizovalo všechny indiánské společnosti, ale jen v bohatých společ- 
nostech měli umělci zvláštní prestiž (např. řezbáři v kulturní oblasti Severozápadního po- 
břeží - Northwest Coast). Indiánští muži vytvořili více uměleckých předmětů než 
indiánky nebo alespoň vytvořili artefakty větší, ba monumentální (řezby v oblasti Severo- 



západního pobřeží). Materiály, z nichž byly umělecké předméty vytvořeny, byly ve větši- 
ně případů lehce dostupné v nejbližším okolí. Funkce uměleckých předmětů (z našeho 
hlediska) nebyly ryze estetické; byly zpravidla užitkové. Koncept umění pro umění -jak 
bylo naznačeno - u indiánů neexistoval. Indiánští umělci měli respekt k tradici - byli 
ochránci tradičních hodnot, nikoli novátoři - a navíc byly jejich umělecké výrobky až do 
druhé světové války téměř vždycky anonymní. Kulturní změny týkající se umem' byly po- 
malé, ale docházelo k nim. Vliv přistěhovalecké společnosti, která dnes indiány ve Spoje- 
ných státech a většinou i v Kanadě obklopuje, je nesporný, ale pokud se dodnes indiánské 
materiální a duchovní kultury alespoň zčásti udržuji, mnoho zásadních změn nepřinesl. 
Mezi obecnou kulturní úrovní určité společnosti a počtem jejích „uměleckých"' specialis- 
tů je vysoká korelace; na druhé straně existují kulturní oblasti, kde byla kulturní úroveň 
poměrně skromná, ale lidé neobyčejně tvořiví (např. košíkářky v Kalifornii). Inovace se 
stále častěji týkají detailů než celkové koncepce výtvarných děl. Když např. indiáni začali 
užívat nový materiál (skleněné korálky), užívali ho kulturně ustáleným způsobem. Kde 
existuje archeologická dokumentace, lze obyčejně u uměleckých artefaktů nacházet souvis- 
lost nejen mezi jednotlivými časovými obdobími, ale také mezi sousedními lokalitami 
a společnostmi. Neužívalo se perspektivy, živé bytosti byly zobrazovány z profilu, nestíno- 
valo se, nenaznačovalo se pozadí a nevytvářely se portréty (zase jen s výjimkou Severozá- 
padního pobřeží). 

Umění indiánů Velkých plání 

Kulturní oblast Velkých plání se obyčejně rozlišuje od příbuzné oblasti Prérií (Prai- 
ries). Kmeny Velkých plání byly výhradně kočovné, hlavní zdroj jejich obživy byli bizo- 
ni. Na rozdíl od těchto kmenů byli indiáni Prérií nejen lovci bizonů, ale také pěstovali 
některé plodiny, hlavně kukuřici, fazole a tykve. Část roku trávili členové kmenů Prérií 
v jednoduchých vesnicích. Přesto se tyto dvě kulturní oblasti v některých čfíských kni- 
hách o indiánech slučují. 

Kulturní oblast Velkých plání se táhne od střední Alberty v dnešní Kanadě na jih až 
k hranicím Mexika a od Skalnatých hor na západě k řece Missouri na Středozápadě (Miď 
dle West). Časový horizont následujícího popisu začíná dobou prvního styku indiánů 
s Evropany (contact time), kdy byly kultury kmenů Velkých plání ještě nedotčeny vlivy 
nově přistěhovalých Američanů, ale všimneme si i změn, které tyto vlivy vyvolaly a pů- 
sobí v přítomnosti. 

Tradiční umělecká činnost se týkala převážně výzdoby užitkových (i obřadních) před- 
mětů vyrobených z kůže, jíž bylo vždycky dostatek. Předměty se zdobily dvojím 2q)ůsobem - 
malbou a aplikací (tj. našíváním korálků, ostnů apod. na kůží). Barviva byla nerostného 
a rostlinného původu: hlína obsahující železité látky (hnědé, červené a žluté barvivo) a dřevě- 
né uhlí (černé barvivo); jiná barviva se získávala z kořenů, kůry, květů, pupenců, listů, bobu- 
lovitých plodů nebo semen místních rostlin. Všechny tyto zdroje barev byly rozemlety 
v kamenných hmoždířích, smíchány s lepivou hmotou a potom nanášeny na kůži štětci z kos- 
ti, dřeva nebo rohoviny, později např. chomáčkem zvířecí srsti připevněným na držátku. 

Barvy mely nejen estetickou hodnotu, ale též symbolický význam, který se do určité 
míry lišil od kmenu ke kmeni. Například u Arapahů' červená barva zpravidla symbolicky 
vyjadřovala člověka, krev, zemi, západ slunce a kameny; žlutá sluneční světlo, den a ze- 
mi; zelená rostlinstvo; modrá oblohu, mlhu, kouř, hory v dálce a noc; bílá sníh, písek, 
zemi, vodu a sloužila i jako obvyklé pozadí; černé a hnědé barvy se užívalo jen zřídka. 



Detail vaku na dýmku a labůk indiánů Velkých pláni 
z kontě 1 9. století. Výzdoba provedena korálky v piti 
barvách a urzonimi ostny v ifech barvách. Dílka vaku 
(bez femlnku) 7S cm. Foto Z. Salzmann. 

A detail of a pipe-and-Iobacco pouch liwn ihe end oř 
the l9thceiilur;.Decoratedby beadsinfírecolorsand 
poTcupine quills in Ihree colon. The length of pouch ís 
7S cm. Pboto Z. Salzmann. 




Co se týCe výzdoby, existovala dčlba práce podle pohlaví: ženy matovaly geometrické 
vzoiy, muži byli orientováni naturalisticky, tj. užívali figurativní motivy - malovali lid- 
ské postavy, bizony, koně aj. Aplikace urzoních osmu na kůži byla kdysi velmi oblíbená; 
dnes je urzonů (dikobrazu příbuzný hlodavec - rod Erelhaonlidaé) alespoň na pláních uŽ 
tak málo, že se ostny musi objednávat ze vzdálených obchodních stanic (trading posl) za 
pomčmS značné částky. Vytrhané uizoni ostny se nejdříve zmčkčily vodou nebo slinami, 
pak byly zploSlény a obarveny vařením ve vodč s rozpuStČným zdrojem barvy. Na kůži je 
pak aplikovaly ženy v různých geometrických vzorcích. Urzoní ostny byly časem témčř 
úplně nahrazeny korálky. Tato výzdoba začala nedlouho po roku 1 800: korálky z porcelá- 
nu, skla nebo kovu na Velké plánč uvedli američtí a evropStí obchodníci. Nejstarší korál- 
ky pocházely z Benátek; pozdéji dovážené korálky z Čech, FraiKÍe a Anglie byly mnohem 
menší. Protože byly velikosti malých semínek, fíká se jim v angličtinč seedbeads. Od dru- 
hé svčtové válce se dovážejí korálky hlavné z Japonska.) 

Vzory, které indiáni zpoCátku užívali k výzdobč kožených předmětů, si byly velmi po- 
dobné, teprve po roce 1 850 se začaly liSit, Postupné se vyvinuly čtyfi hlavní styly korál- 
kové výzdoby. Jeden z nich byl společný všem kmenům - kombinace dlouhých lózkých 
proužků, trojúhelníků, kroužků, křížků, obdélníků apod. Ostatní tři styly byly pojmeno- 
vány podle kmenů, které je nejvíce užívaly: styl súský (Sioux), vraní (Crow) a čemonož- 
ský (Blackfoot). Súský styl výzdoby byl rozšířen obzvláště mezi západními súskými 
kmeny, Arapahy, Šajeny (Cheyenne), Atsiny (Atsina nebolí Gros Ventre), Asiniboiny (As- 
siniboin)a Juty (Ute). V posledních několika desetiletích se vzory pnzpůsobují vkusu turis- 



tů, kteří si korálkové výšivky kupují jako upomínkové předméty, a výbér motivuje celkem 
neomezený. V rezervacích lze např. koupit korálkové destičky na šekové knížky, přívčsky 
k řetízkům na klíče nebo ,Jcovbojské'' luavaty zvané bolo ties. Prodej téchto předmětů je 
sice pro indiány zdrojem doplňkových výdčlků, avšak ohled na vkus turistů má často za 
následek kýč (např. korálkové aplikace zobrazující indiána padajícího s koně). 

Indiáni Velkých plání byli kočovníci, a proto byla jejich materiální kultura omezena na 
předměty, které se daly bez velkých obtíží přepravovat z tábora do tábora. Takových pře- 
nosných věcí bylo kupodivu dost. Uvedu pouze ty předměty materíábií kultury, které 
byly zpravidla bohatě ozdobeny malbou, urzoními ostny nebo korálky; tento výčet lze po- 
važovat za typický pro celou oblast Velkých pláni. Téměř všechny byly vyrobeny z kůže 
bizonů, vapiti (jelen - Cervus elaphus canadensis či wapiti\ losů, vidlorohů (sudokopyt- 
nik připomínající antilopu - Ántilocapra a/wer/cawa), jelenců (severoameričtí příbuzní 
srnců - rod Odocoileus) a j iných menších živočichů - podle toho, jakého druhu kůže bylo 
zapotřebí. Do kategorie oděvů patřily obřadní obleky, pláště, košile (včetně košil užíva- 
ných koncem 19. století pro tanec duchů), mokasíny, legíny, podvazkové pásy, vesty (no- 
vější záležitost), rukávce (armlet)^ bederní zástěrky, kruhové ozdoby nošené nad 
zápěstím nebo loktem pravé ruky (arm ring), obřadní šály, opasky, pokrývky na hlavu, 
čepce, čelenky aj. K osobní ozdobě a výstroji patřily pupeční amulety, náramky, náprsní- 
ky, válečné talismany nošené jako náhrdelníky, peyotlové amulety a vějíře, honzíky k ob- 
řadním oděvům mužů, čelenky označující účastníky obřadů nebo členy kmenových 
spolků, medicínské váčky s obsahem chovaným v posvátné úctě a různé přívěsky. 
Schránky, obaly a nádoby zahrnovaly vaky a váčky (na urzoní ostny, na barvy, toaletní 
potřeby, na tabák i na dýmky), váčky pro malé předměty (přivěšené k opasku), tašky, 
brašny, krabice a tzv. parfieše (z kanadskofrancouzského parflěche: francouzské slovní 
spojení parer flěche znamená „odrazit, zachytit šíp") ze surové kůže, toulce, sedlové 
brašny, pochvy na nože, pouzdra na šidla a na zrcátka (novější věc) a medicínská pouzdra. 

Dále je nutno uvést ozdobené předměty, jichž se užívalo pro různé účely: rukojeti Ižic 
z bizoního rohu, chřestidla, podocasníky (řemeny postroje - crwpper), jelenicové poduš- 
ky, opěradla. Štíty, povlaky na Štíty (vzory často zobrazovaly vidění, která měli mladí 
muži, když o vidění usilovali; někdy si takto vyzdobených povlaků tolik cenili, že si poři- 
zovali povlaky na povlaky), bubny, sedla, obřadní bičíky a hůlky, ozdoby přivěšené ke 
stěnám týpi, k uzdě a k vycpaným míčkům z kůže, tzv. deskové kolébky (nosítka pro malé 
děti; ženy je občas nosily na zádech, ale častěji je zavěsily na tyče, které podpíraly kožené 
steny týpí) a pak ještě výzdoba vnějších a vnitřních stěn týpí z vydělaných a kouřem kon- 
zervovaných kůží bizoních krav. 



Umělecká výzdoba předmětů arapažské materiální kultury 

Alfred L. Krocber obohatil sbírku Amerického pfirodovčdného muzea (American Museum ofNaturalHisto- 
ry) v New Yorku o sta exemplářů arapažské materiální kultur)'. Ve věstníku tohoto muzea publikoval velmi po- 
drobnou zprávu o svém terénním výzkumu u Arapahů v letech 1 899 a 1900 a text jeho popisu předmětů, které 
pro muzeum zakoupil, je doprovázen výstižnými perokresbami. Několik těchto perokreseb zde reprodukuji, 
abych ilustroval arapažskou výzdobu. 

Barvy korálků, urzoních ostnů a maleb jsou na/jiačeny tímto způsobem: červená barva hustým svislým ^fo- 
váním; zelená vodorovným šrafováním; svétlemodrá příčným Srafováním; žlutá řídkým tečkováním; červcnollutá 
(oranžová) hustvm tečkováním; tmavomodrá, hnědá, tmavozxílcná, tmavočervená a černá barvou černou. 



( 1 ) Na této mokasínč představuje bílé pozadí sníh; tmavomodré trojúhelníky se čtverci jsou týpí a vchody do 
týpí; dva velké zelenomodré trojúhelníky na nártu jsou jezera; kosočtverec mezi nimi představuje pupek nebo 
détský pupeční amulet; trojúhelníky na dvou protčjších koncích tohoto kosočtverce jsou hroty šípů; zelenomod- 
rý proužek kolem kotníku představuje kouř a vodu; Čtverečky na nártu a na patě jsou otisky chodidel. 

(2) Ozdoba, která visela ze skalpové kadeře v týlu jinak oholené hlavy, představuje ještčrku. Kříže v korál- 
kové aplikaci jsou jitřenky. Zkrácený koňský ocas, připevnéný ke konci proužku kůže, byl obarven na červeno. 

(3) Détská nosítka s našitými korálky. Tmavomodré trojúhelníky představují stany (týpí); zelené pravoúhel- 
níky se třemi výčnčlky jsou přístřeší z včtví nebo stínící besídky na třech sloupcích; dlouhý Červený pruh je stez- 
ka; na okraji détských nosítek jsou modrá, červená a žlutá znamení, která představují hromádky kamenů 
vyznačujících hranice táborového kruhu. Proužek okolo dolního konce nosítek představuje táborový kruh týpí 
a malý čtverec se širokým křížkem na nejhořejší části nosítek je jitřenka. Nosítka jsou 69 cm dlouhá. 

(4) Váček na barvy představující jezdeckou brašnu. Trojúhelníkový vzor je hora; šedomodré pozadí je zaml- 
žené ovzduší; žlutý a modrý okraj znázorňuje pohoří (pi). Tento váček je poSit korálky jen na jedné stranč. 

(5) Korálkový obdélník na váčku, který si ženy připevňovaly k opasku, představuje zemi nebo svét. Bílá plo- 
cha je sníh, červené a modré trojúhelníky jsou kameny. Proužek na patce zakrývající otvor váčku je mraveništč; 
čtverečky na proužku představují bláto, cínové válečky jsou mravenci a proužky po stranách váčku jsou mra- 
venčí cestičky. 

(6) Pochva na velký nůž. Vzor na horním konci pochvy představuje stan (týpí); vlnitá červená čára lemující 
pochvu je cestička; zelené trojúhelníky jsou bizoní kališté a proužky, které je spojují, jsou bizoní stezky; bílé po- 
zadí je sníh. Malému nástavci na konci pochvy se říká ocásek; ostatní řemínky po stranách jsou potůčky; červe- 
né korálky na horním okraji naznačují, že zakrvácený nůž zbarví okraj pochvy do červena. 

(7) Kruhová ozdoba nošená při obřadních příležitostech nad loktem pravé ruky. Široký kříž z červených ur- 
zoních ostnů je vyšit do tří řad žlutých ostnů. Připojen je chumáč z koňských nebo bizoních žíní. 

(8) Taška na toaletní potřeby (hřebeny apod.). Tři kříže uprostřed bílého pozadí představují jitřenku; Čtyři 
ozdoby po stranách horní Části tašky mají stejný význam. Čtyři zelené trojúhelníky s dvčma výběžky jsou žáby, 
a dva čtverce mezi nimi představují šlem plovoucí na povrchu vody, ve které žáby žijí; červené Čtverečky upros- 
třed větších čtverců představují barvy k úpravě obličeje. Bílá barva jsou oblaky a vzory na poklopu tašky jsou 
hory na obzoru. Výška tašky je 43 cm. 

(9) Medicínský váček s příklopkou. Vzor představuje převrácené stany (týpí); barvy, kterých se na těchto 
váčcích užívá, jsou červená a černá, výjimečně i žlutá. Vzor na příklopce jsou čtyři týpí anebo jitřenka. 

(10) ParfleS, jejíž obě chlopně jsou ozdobeny stejným vzorem. Dlouhé modré trojúhelníkové plochy před- 
stavují oblohu; bílé zakulacené plošky v nich jsou potní chýše; Červené kroužky pod potními chýšemi symboli- 
zují červenou zem nebo červenou barvu; mezi každým párem modrých trojúhelníků jsou dlouhé plochy, jedna 
červená, druhá žlutá- ty představují čtyři proutky, jichž se užívá při výzdobě parfleší; bílé lichoběžníkové ploš- 
ky na konci chlopní jsou symboly života; podélně zakulacené a nezabarvené plochy jsou řemínky ze surové 
kůže; úzké bílé proužky jsou stezky. Zelené Čáry ohraničující každý vzor symbolizují trávu; žluté proužky 
u okraje a uprostí^ed symbolizují sluneční světlo. 

Přetištěno se svolením American Museum of Natural History, New York. Redakce Českého lidu děkuje 
jmenovanému muzeu za souhlas k reprodukováni kreseb doprovázejících tuto studií. 



Dccoration of objects of Arapaho materiál culture 

lllustrations 1 - 10 are from A. L. Kroeber*s published report (1902 - 1907) conceming his field research 
among the Arapaho in 1899 and 1900. All illustrated items are examples of Arapaho materiál culture. 

( 1) A beaded moccasin; the geometrie forms symbolize tcpees, lakes, arrowheads, and other referents. 

(2) This ornament, hung from hair, represents a lizard. 

(3) A beaded cradle board; the omamental design has symbolic meanings. 

(4) A beaded pouch for paints. 

(5) A beaded pouch wom by vvomen who attached it to their belts; the design is symbolic. 

(6) A beaded sheath for a knife; both the design and ihe colors of the beads háve symbolic meanings. 

(7) An armband decorated with porcupine quills and wom for ceremoniál occasions. 

(8) A beaded bag for loilelries (combs etc); the three crosses in the middle represent the moming stár. 

(9) Medicíně bag with a cover; decorated by painted designs. 

(10) A painted parfleche; the design has symbolic meanings. 

Courlesy of the American Museum of Natural Mistory, New York. Editor oí Český //Jappreciates the Muse- 
um's permission to reproduce lllustrations accompanying this article. 



z výčtu je dobře patrná tésná souvislost mezi bizony a dalSfmi živočichy poskytujícími 
kůži a výzdobou užitkových předmětů všeho druhu u indiánů Velkých plání. Zdobených 
předmětů z jiných materiálů bylo málo: u Arapahů to byla snad jen dřevěná škrabadla na 
měkčení nebo zdrsňování kůže, poměrně jednoduché řezby hlavy nadpřirozené bytosti na 
konci palicovitých hůlek a vyřezávané dřevěné píšťalky. Hodně se ale užívalo velkých 
ptačích per, která se pro posílení dekorativnosti přivazovala k ozdobeným předmětům. 

Do uvedeného přehledu jsem nezahrnul aktivity, které nevyžadovaly tolik zručnosti, 
fyzické námahy a technologických znalostí - např. náhrdelníky z medvědích pazourů (je- 
jich získání však vyžadovalo odvahu), dýmky, náušnice z lastur, ozdoby oděvů ulitami 
mořských plžů (kaurí - cowrie), obřadní malování těla a tetování. Tetování bylo obzvlášť 
rozšířeno u Krijců (Cree): muži si tetovali hruď a paže, ženy bradu pod dolním rtem. Ulity 
kaurí byly získávány výměnou s kmeny na západě, blíž k moři. 

Symbolické znaky, které indiáni užívali, vyjadřovaly jen zřídka velké savce, ale mnoh- 
dy části jejich těl - např. bizoní oko, lebku, střeva, kopyta, rohy a šourek (skrotum) nebo 
medvědí tlapy, ucho apod.; početné byly symboly pro malé živočichy (pro ještěrky, žel- 
vy, stonožky, motýly, vážky, housenky, červy aj.), zatímco z rostlin se symbolizovaly jen 
stromy; obzvlášť hojně se vyskytovaly symboly pro hory a pohoří, týpí, stezky, řeky, ji- 
třenku, kameny, hvězdy a hroty šípů. 

Interpretace záležela velkou měrou na jednotlivci, protože symboly neměly závazný 
význam. Před sto lety měly vzory symbolický význam a podle něho se dekorace vykláda- 
ly; dnes se těchto vzorů stále ještě užívá, ale jejich symboliku znají už jen nejstaiíí muži 
a ženy kmene. Vzory se neimitovaly, každý výrobek byl originálem. Existovaly jen dva 
výjimečné případy: výzdoba obřadních předmětů a víceméně dané dekorace vztahující se 
ke kmenové identitě (jsou srovnatelné např. s erbovním znakem). 



Arapažské výtvarné symboly a jejich význam (podle Alfreda L. Kroebera) 

Alfred L. Kroeber, slavný americký antropolog, který provádčl terénní výzkum u Arapahů v letech 1 899 - 
1900, zaznamenal kolem 500 symbolů, jichž Arapahové užívali k výzdobě kůží malbou a korálkovou aplikaci. 
Uvádím zde na ukázku zhruba pét procent téchto symbolů a jejich významy: 



Artistic symbob of thc Arapaho and thcir mcaníng (according to Alfred L. Kroeber) 

Alfred L. Kroeber, a famous American anthropologist who did fieldwork among the Arapaho during 1 899 - 

1900, recorded around 500 symbois ušed to decorate leather objects. Oniy about a twentieth of these symbols 

are illustrated here: 



1-3 -človék/man 


16 


- sluneční paprsky / sun rays 


4 - orel / eagle 


17 


- duha / rainbow 


5 - hromový pták / thunderbird 


18 


- plamen / fláme 


6 - straka / magpie 


19 


- kouř / smoke 


7 - vlaštovka / swallow 


20 


- stan (týpí) / tent (tepee) 


8-9 - had / snake 


21 


- místo, kde stojí stan / (a pláce) where the tent stands 


10-11 -motyl/butterfly 


22-23 


- tábofíSté / camp 


12-13 - mraveniště (pí.) 1 anthills 


24-25 


- život, blahobyt / life, abundance 


14 - vrchol hor>' / mountain top 


26 


- pokyn od nadpřirozených bytostí / instruction from 


1 5 - slunce/ sun 




supematural beings 



Přetišléno se svolením American Museum of Natural líistory, New York. - Courtcsy of the American Muse- 
um of Nátura! History, New York. 



+ XÍÝ 



ťJ 



=^ /í^ 




íi^ 



V 



12 13 14 1S 




16 17 



20 21 



D 



m 



22 23 24 25 26 



Co se týče kompozice maleb a ozdob na velkých kůžích, indiáni redukovali námět na 
několik základních motivů - např. dva bojující muži; muž vracející se na koni z nepřátel- 
ského tábora, kde se mu podařilo odvázat a odcizit hlídané koné, což se považovalo za ne- 
obyčejně odvážný čin; nebo muž se štítem, který odňal nepříteli. 

Tkaní a pletení se na Velkých pláních nevyvinulo. Košíkářství existovalo u jejich sou- 
sedů na východě (v kulturní oblasti Prérií) a na západě (v oblasti Náhomí plošiny - Pia- 
teau). Jsou sice zprávy o tom, že se u některých kmenů (hlavně Čemonožců) kdysi ručně 
formovaly hrnce, ale musely to být ojedinělé případy, protože kočovnictví a výroba kera- 
miky jsou obtížně slučitelné. Prérijní kmeny ovšem keramiku znaly. 

Aplikací urzoních ostnů se zabývaly především ženy, spíše výjimečně i muži (to pla- 
tilo a platí i pro výzdobu korálky). U Arapahů existoval ženský „spolek"' pro výzdobu 
urzoními ostny, a u Šajenů měl ženský „spolek'* na starosti dekoraci týpí. Během času 
se původní vzory dekorací začaly měnit. Tyto změny nejdříve ovlivňoval styl kmenů, 
které s oblastí Velkých plání sousedily; v historických dobách to byl vliv bělochů, kteří 
s indiány obchodovali. Květinové vzory se např. ujaly na východních hranicích Vel- 
kých plání, kde byli indiáni ve styku s evropskými přistěhovalci; později se rozšířily 
vlivem kanadských Francouzů. 

Už po několik desítek let je mezi Severními Arapahy mnoho talentovaných kreslířů 
(podobně jako u jiných kmenů; v poměru k ostatním obyvatelům Spojených států je jejich 
procento mnohokrát větší). Bývají to většinou mladí chlapci: asi šestnáctiletý Arapaho 
Marcus Brown ilustroval velmi zdařilými černobílými obrázky mou VniikM Arapaho Sto- 
ries (Arapažské pohádky), která byla vydána v roce 1980 pro arapažské školní děti. 
Brownovy obrázky lidi a zvířat jsou plné pohybu a je v nich náznak perspektivy. Padesát- 
ník Eugene Ridgely, který má na starosti vyučování indiánské kultury na základní škole 
v obci Arapahoe (Wyoming), kreslí uhlem a maluje akvarelovými barvami obrazy nejen 
indiánských jezdců, lovců, orlů aj., ale specializuje se i na antropomoríhí podání přírod- 
ních jevů, jako jsou smrště, bouřkové mraky apod. Do jaké míry má arapažské tradiční 
umění vliv na jeho tvorbu? „Já jsem moderní indián, " říká Ridgely, „a proto se snažím 
dát trochu moderního švihu i tradičním námětům, ale maluji také tradičním stylem. " To, 
co platí o ostatních aspektech kultury dnešních Arapahů, charakterizuje i jejich umělec- 
kou činnost -jsou to lidé moderní, ale respektují kmenovou tradici.^ 

Umění indiánů Jihozápadu 

Antropologové, kteří se specializují na indiánské kultury, zahrnují do kulturní oblasti 
Jihozápadu Arizonu, Nové Mexiko, část Utahu na jih od řeky San Juan, jihozápadní roh 
Colorada, nejzápadnější a nejjižnější části Texasu, jižní cíp Nevady a sousední části Me- 
xika. Omezím se na Jihozápad ležící ve Spojených státech. Indiáni tu žijí alespoň jedenáct 
tisíc let a ještě dnes je zde téměř čtyřicet různých indiánských národů. Lze je rozdělit na 
Pueblany, kten už po staletí žijí ve vesnicích (pueblech), a na ostatní (tj. Nepueblany). 
I když se kultury těchto různých indiánských populací od sebe liší, téměř všichni tito in- 
diáni se zabývali zemědělstvím už dříve, než se v první polovině 16. století setkali s bělo- 
chy. Protože je oblast Jihozápadu etnicky velmi různorodá, pojednám o indiánském 
umění a uměleckých řemeslech spíše podle hlavních druhů umělecké Činnosti než podle 
kmenů. Z hlediska umělecké činnosti je Jihozápad jednou z nejbohatších oblasti Severní 
Ameriky. K předmětům, které jsou pečlivě formovány a zdobeny, patří bubny, flétny, 
chřestidla, jezdecké brašny, mokasíny, štíty ze surové kůže, košíky, různé keramické ná- 







1 ''A'*' A'' 


1 


1 /,'A^-;'% 
1 \''"' '!ji\''''<-*'y 


1 ,\/*\/i 


1 





l)y ze dřeva, přikrývky (koberce) aj. Zde ve stručnosti proberu 
Sikáfstvl, keramiku, stříbrné Šperky a kaCfny. 



radíce se Navážky naučily tkát od Pavouci ženy (Spider Wo- 
ý stav od PavDuČfho muže (Spider Man). Nčkteří antropolo- 
ivahové naučili tkát než pfiSli dojihozápadnf Části dneSnich 
izápadni Severní Ameriky nfikdy bčhem 14. nebo 15. století, 
ředpoktádá, že se tkaní naučili od Pueblaníi až po příchodu do 
ýbomá příležitost by byla nastala nčkolik let po povstání Pu- 
roce 1680, kdy Španělé znovu obnovili kontrolu na pueblan- 
loho Pueblanů naSlo útočiSté na severu v navažském kraji, 
hy žili. 

^ířenčjší technika tkaní na vertikálních navažských stavech 
lika, tj. vytvářeni tkaniny vzájemným kNžcnim dvou niťových 
NČkleré Navážky užívají tzv. keprové vazby (twilling}, tvořící 
napodkladpodsedlo.kdeje zapotřebí velmi silné a trvanlivé 
léle dovedou Navážky užívat oboustranné vazby, ve které má 
vzor. 

žfvajíjsou irojihodruhu: minerální, rostlinné (pastelové odsli- 
které se používají přibližné sto let. Anilinové barvy jsou mno- 
:eni znalci dávají přednost tlumenějším, přírodním barvám. 



Vyrobit navažskou přikrývku (Jnohaec**) vyžaduje velmi náročnou pilpravu a pečli- 
vou práci. Navážky, které samy vlnu zpracovávají, začínají na jaře stříháním ovcí. Pokra- 
čují praním, sušením a mykáním vlny, spřádáním a barvením příze. Pečlivým odhadem se 
před lety zjistilo, že přikrývka nadprůměrné kvality o velikosti 1 00 x 1 50 cm vyžaduje ko- 
lem 400 hodin práce (od chycení ovce až po předání hotové přikrývky majiteli obchodní 
stanice k prodeji). 

Historie navažského tkaní se dčlí na tři hlavní období. Během prvního, tzv. klasického 
období (zhruba před rokem 1 865), Navážky tkaly pro potřebu svých rodin. V přechodném 
období - od šedesátých do devadesátých let 1 9. století - se začaly vyrábět místo přikrývek, 
ponč a mužských košil pro osobní potřebu koberce na prodej. K inovacím patřilo užívání 
kupované příze a umělých barviv a výroba koberců „oslňujících"* vzorů feye-dazzlers). Od 
té doby se tkaní Navážek 2^aměřuje hlavně na výrobu dek na prodej. Styl výzdoby se bě- 
hem posledních dvou století změnil: od symetrických a hranatých vzorů ke vzorům, které 
vyhovují vkusu těch, kdo si „koberce" kupují. Vzory starších kusů - velké kosočtverečné 
obrazce se zoubkovanou konturou - byly ovlivněny tkalcovským střediskem v mexickém 
Saltillu. Moderní kusy často obsahují figurativní, mnohdy mytologické motivy. Za zmín- 
ku stojí tradiční navažské, tzv. náčelnické přikrývky (chiefblankets)y které Návahové 
prodávali (vyměňovali) na Jihozápadu a Velkých pláních náčelníkům nebo těm, kdo si to 
mohli dovolit. 

Protože je Navažská rezervace (Navajo Indián Reservation) poměrně veliká (větší než 
stát Massachusetts), vyvinuly se během času v různých jejích částech zvláštní typické sty- 
ly výzdoby: bez okrajových vzorů a s pastelovými rostlinnými barvami (Wide Ruins); 
husté tkané kusy s geometrickými vzory a několika okraji (Two Gray Hills); tzv. bouřko- 
vý vzor s klikatými čárami a „koberce" zobrazující bohy (yei) a maskované tanečníky 
(yeibičei; Chinle a Shiprock). Lze proto mluvit o čtvrtém období. Nejznámější a nejlepší 
tkadleny se začaly podepisovat iniciálami svých jmen v jednom rohu tapiserií. 

Košíkářství 

Výroba košíků je v kulturní oblasti Jihozápadu alespoň osm tisíc let stará. Košíky kdy- 
si plnily obřadní i užitkové funkce; dokud nebyla zavedena keramika, byly nezbytné. 
V moderní době, kdy se dají zakoupit levné nádoby továrenské výroby, umění rukodělné 
výroby košíků u mnoha indiánských kmenů téměř vymizelo. Na Jihozápadě je však zá- 
jem turistů i usedlíků o pěkné košíky (ošatky, zásobní koše, mísy) natolik veliký, že pod- 
něcuje tamější indiány v pokračování a dalším rozvoji košíkářství. 

K výrobě košíků se zvláště hodí vrba, dále jistý druh amerického topolu, akát, juka, 
horský mahagon, bojínek, ruj, škumpa a libavka; užívá se jejich prutů, stonků, listů i koře- 
nů. Navíc jsou některé tyto rostliny zdrojem barviv, jimiž se materiály tónují. Užívaných 
košíkářských technik je na Jihozápadě několik. V jednoduchém proutěném pletivu se 
ohebnější útek proplétá tužší osnovou nebo se kolem osnovy balí, aby se košík zpevnil. 
Jindy se pro pletení košíků užívá útku a osnovy ze stejného materiálu a stěny košíku se 
splétají jako copy (plaiting). Nejrozšířenější je spirálová technika (coiling): útek se balí 
kolem osnovy, začíná se uprostřed dna, pokračuje se až na okraj košíku a sousední svitky 
se potom „sešijí". 

Až na výjimky vyrábějí košíky ženy. Do jisté míry stále ještě existuje specializace: oby- 
vatelé puebla San Juan užívají jednoduchou vazbu; Chýkarijci (jeden z apačských kmenů) 
a Návahové spirálovou techniku; Hopijci užívají všech tří, ale jednotlivé hopijské vesnice 



tu či onu techniku upřednostňují. Západní Apačové pletou koše na nošení břemen, Javapaj- 
ci na nabírání sypkých materiálů a Papagové (Tohono 0'odham) koše zásobní. Košíky se 
liší tvarem: kromč mís, džbánků, nůší, košů na prádlo a košíků talířovitého tvaru (plaques)^ 
se pietou i klobouky a během posledních několika desetiletí i košíky s víkem a košíky před- 
stavující živočichy (např. psy nebo sovy) a lidi. Starší dekorace byly zpravidla geometrické, 
novější znázorňují hvězdice, květy, motýly, orly, želvy, slunečnice apod. 

Keramika 

Technologie hmčířství byla známa už předhistorické kultuře anasazijské kolem roku 
500 n. 1. (Anasazijci byli předchůdci moderních Pueblanů). Vzory nejstarších ozdob byly 
geometrické a barvené načerno. Během času přibývalo nejen různých tvarů nádob, ale 
i užívaných barev, některé vzory pozbyly dřívější symetrie a byly do stěn nádob také ryty 
(např. tečkovací technikou). 

Když byla v osmdesátých letech 1 9. století dokončena transkontinentální železnice ve- 
doucí jihozápadem Spojených států a bylo možno koupit poměrně levné porcelánové 
a kovové nádoby, keramická výroba začala v některých pueblanských vesnicích upadat. 
Naštěstí se však začala rozvíjet v jiných pueblech, kde výrobu iniciovala poptávka novo- 
usedlíků, kteří si uvědomili, že lze od Pueblanů levně zakoupit neobyčejně pěkné ručně 
tvarované nádoby. V těchto indiánských pueblech se keramika vyrábí dodnes; výrobky 
některých hmčířek jsou tak dokonalé a vkusné, že šije kupují (dnes dost draze) nejen ná- 
roční turisté a sběratelé, ale i přední muzea. Nejlepší hmčířky mají už mnoho let ve zvyku 
své výrobky podepisovat. 

Z kmenů Západních Pueblanů (v Arizoně a západním Novém Mexiku) je nejznámější 
a nejhodnotnější keramika hopijská. Vyrábějí ji ženy, muži občas pomáhají s výzdobou. 
Výroba hopijské keramiky je náročná: začíná tím, že si Hopijky přinesou hrnčířskou hlí- 
nu, která je pod stolovými horami (mesami), a končí pálením zboží v pecích vedle hopij- 
ských domů. Jako topiva se užívá dříví, suchého ovčího trusu a někdy i povrchového uhlí, 
které se na území hopijské rezervace vyskytuje. Obzvláště pěkná keramika se vyrábí na 
První stolové hoře (First Mesa) ve vesnicích Hano, Sichomovi a Walpi. Mísy jsou zpra- 
vidla dekorovány zevnitř, džbány zvenku. Ať už vzory představují např. kačíny, květy, 
ptačí pera, oči nebo geometrické prvky, jsou provedeny s velkou péčí a vkusem. Z kmenů 
Východních Pueblanů (tj. většina těch, které jsou v Novém Mexiku) je keramika někte- 
rých puebel známá i v zahraničí. Za zvláštní zmínku stojí výrobky puebel Santa Clara 
a San Ildefonso (leštěné černé exempláře, ale i vícebarevné, vyřezávané a miniaturní) 
i puebla San Juan (leštěná červená keramika s vyřezávanými vzory ozdobenými různými 
barvami). Keramiku vyrábějí na Jihozápadě rovněž někten Nepueblané, nedosahuje však 
vysoké úrovně keramiky pueblanských kmenů. 

Stříbrné šperky 

Indiáni Jihozápadu jsou velice zruční a tvořiví lidé. Už v předhistorických dobách uží- 
vali mušle, kosti, rohovinu a různé nerosty k výrobě osobních zdobných předmětů, např. 
náramků, prstenů, přívěsků a vlásniček. Vyráběli také korálky - někdy i miniaturní - 
z tyrkysu, gagátu a argilitu a vyřezávali z mušlí přívěsky v podobě různých živočichů 
(např. ptáků a žab). Františkánský kněz Marcos de Niza, který navštívil dnešní Jihozápad 
už v roku 1539, rok před velkou výpravou Franciska Vásqueze de Coronado, se podivo- 



val ve svém diáři nad množstvím tyrkysových ozdob, které indiáni léto oblasti nositi ko- 
lem krku nebo na uSích a u nosu. 

[*ráce z kovu Jsou u indiánů Jihozápadu pomémé nedávného původu. Ve třicátých le- 
lech 19. století prý Návahové a Zuníjci začali užívat tnéď a mosaz na výrobu Šperků pro 
Mexičany, kteh s sebou tyto kovy přinesli. V poloviné 19. století se nčkteři indiáni od 
Mexičanů naučili obrábél železo, a bčhem Sed^tých let lepali Návahové méď a mosaz 
do náramků. Střibrotepectvi se Návahové naučili brzy nato od potulných mexických 
stfibrotepců (piateros). Před koncem 1 9. století už vyráMlo véci ze stříbra i nčkolik pueb- 
lanských kmenů; hlavním zdrojem střítva do roku 1 890 byly pro indiány stříbrné americ- 
ké dolary. 

Dnes jsou mezi umělci z Ičch kmenů, které se střibrotepectvím zabývají, neJznáméjSf 
a nejvyhledávanější Návahové, Hopijci a Zunijci. Nevážnou vétSinu stříbrných předmétů 
vyrábějí pájením, vytepávánim nebo lisováním a litím do pískové formy. Od začátku 20. 
století je nejobiibenéjSim materiálem k výzdobě stříbrných předmětů tyrkys, který se na 
jihozápadu Spojených států hojné vyskytuje. Rozmanitost stříbrných Šperků je dnes ne- 
obyčejné velká; nos< je rádi nejen indiáni, ale i dalSí místní obyvatelé, ostamf Američané 
a turisté, domácí i cizí. Výroba stNbmých Šperků se proto stala pro indiány důležitým 
zdrojem přijmu. Mezi předměty, které vyrábějí např. Návahové, jsou kotníkové náramky, 
pažní náramky, zápěstní náramky, knoflíky, náhrdelníky, prsteny, náuSnice, sponky do 




(X 206: vlevo) Kopijská kjfina (výSka 
21 cm). - (vpravo) Modem< hopijskú 
kafina i osmdesátých let 70. stolell 
(výika 28 cm). - (í. 207: nahoře) Ho- 
pijská mísa („oSatka") pletená spirálo- 
vou technikou. - (Jnle) Moderní 
keramická hopjjská nádoba z devade- 
sátých let 20, století. Foto Z, Salz- 



{s. 206: left) A Hopi kachina (heighi 
21 cm). - (righi) A modem Kopí ka- 
china of the 19S0's (hcighl 28 cm). - 
(p. 207: up) A Hopi plaque woven by 
the coíling method. - {Jown) A mod- 
em Hopi bowi of I990's. Pholos 
Z, SalTmann. 




vlasů, pásky k náramkovým hodinkám, spony na kravatu, spony na Šálky kolem krku, 
brože, pFfvčsky, .Jcovbojské" kravaty, „sluhy" na klobouk, přezky k opasku a sponky na 
bankovky. Vyjmenoval jsem většinu stříbrných předmétů, které s velkým vkusem a péčí 
tito indiáni ručné vyrábějí, abych ukázal, do Jaké míry se přizpiísobuji velké poptávce. 

PúvodnČ se zabývali slřibroiepectvím jen muži, ale v posledních lelech se na této práci 
inkrustací, brouSenim a leSiénim podílejí také ženy; občas vyrábějí Šperky od začátku vý- 
robního procesu. Po druhé svétové válce se vytvořila určitá specializace: zunijské Šperky 
jsou charakterizovány velkým tyrkysem zasazeným do stříbrného předmélu, kolem né- 
hož jsou symetricky uspořádány menSi kusy tohoto polodrahokamu; Návahové prosluli 



náhrdelníky skládajícími se z řetízku stříbrných článků napodobujících tykvové květy 
(squash-blossom necklaces); specialitou Hopijců je vzorek vyřezaný ze stříbrné destičky 
přiletovaný na plochý kus stNbra, který se předtím okysiičí, aby zčernal a výrazné se vyjí- 
mal proti leštěnému stříbrnému pozadí. Protože indiáni nemají ve zvyku vzory imitovat, 
zájemci o indiánské šperky a upomínkové předměty si odvážejí domů tisíce neobyčejně 
vkusných a pečlivě vypracovaných indiánských originálů. 

Kačíny 

Kačíny (kachina) jsou figurky vyřezávané z kořene amerického topolu (cottonwood, 
rod Populus) a představující obřadní tanečníky, kteří zosobňují kaciny (katsina) - nadpři- 
rozené bytosti hopijského náboženství. Kacín je kolem tří set a každá z nich má své jmé- 
no, charakteristický vzhled a výstroj: existují kačíny jménem deňka (malý veverkovitý 
hlodavec - rod Tamias\ kolibřík, levák, kupa (kupovitý oblak), válečník, nosič hnoje, ka- 
čína se širokým obličejem atd. Nejstarší dochovaná figurka pochází z poloviny 19. století 
(materiál, ze kterého se kačíny zhotovují, během let trouchniví). Až do druhé světové vál- 
ky Hopijci vyřezávali kačíny převážně jen pro své děti, aby se s těmito bytostmi obezná- 
mily; kaciny totiž hrají v hopijské kultuře důležitou úlohu - obstarávají pro suchá 
hopijská políčka potřebnou vláhu. 

Po druhé světové válce se pro Hopijce stalo vyřezávání kačín důležitým a populárním 
zdrojem výdělku. Někteří řezbáři (a v poslední době i řezbářky) se začali specializovat 
a vyřezávají jenom určité druhy kačín. Navíc užívají akrylových barev a elektrických řez- 
bářských nástrojů, aby vyřezali figurky s podrobnými detaily (vrásky na čele, prsty apod.) 
anebo jako miniatury několik centimetrů vysoké. Nejnovější styl kačín představují plasti- 
ky vytvořené z větví stromů s využitím jejich zajímavého přirozeného tvaru; tyto samo- 
rosty už často nemají s tradičními kačínami nic společného. Jakkoli se dnes mnoho (snad 
většina) kačín zhotovuje za účelem prodeje turistům a muzeím, kvalita některých těchto 
figurek je vynikající a jejich cena občas přesahuje tisíc dolarů. Dá se Nci, že i v tomto pří- 
padě zájem turistů a mnohonásobné zvýšení ruční výroby kačín přinesly podstatné zlep- 
šení jejich kvality než naopak.^ 

Závěr 

Začal jsem několika obecnými poznámkami a obdobně skončím. Po druhé světové 
válce se začalo umění severoamerických indiánů zásadně měnit - zásluhou mladé genera- 
ce indiánů, kteN pospávali americkou kulturu vně svých rezervací a aktivně se zúčastňo- 
vali života ve společnosti, jež je obklopovala. Dnes existují desítky vynikajících 
indiánských výtvarných umělců, a třebaže se jejich styly od sebe liší, všichni čerpají ze 
svých osobních zkušeností a názorů na svět. Tradiční vitalita a intenzita indiánského 
umční charakterizuje i jejich současná díla. Pokusím se nyní jejich tvorbu stručně popsat. 

Jeden z přístupů současných indiánských umělců k tvorbě lze označit jako historický 
expresionismus: styl a technika odpovídají zvyklostem kmenové estetiky z konce 19. 
a začátku 20. století, a přesto tito umělci zpracovávají tradiční motivy nově a osobitě. Tra- 
dicionalističti indiánští umělci si zachovali tradiční neperspektivní podání jim vlastních 
kulturně specifických námětů. Tzv. modernisté experimentují se současnými technikami, 
drží se však původních - a proto snadno poznatclných - indiánských námětů. Mnohdy se 
ale věnují kritickým anebo humorným komentářům k situaci původních obyvatel Severní 



Ameriky v dnešních Spojených státech nebo Kanadě. Mezi indiánskými umělci jsou také 
individualisté, kteií jsou nerozeznatelní od ostatních současných amerických umělců. 
Proto lze říci, že dnešní umělecká tvorba severoamerických indiánů je v přechodném ob- 
dobí a nedá se snadno charakterizovat. V každém případě jsou indiánští umělci plni tvůrčí 
síly i obrazotvornosti a jejich tradiční výtvarné schopnosti jsou na trvale vysoké úrovni. 



* Když jsem začal s přípravou tohoto článku, měl jsem dvě alternativy: velmi zběžně popsat indi- 
ánské umění celé Severní Ameriky a spokojit se s víceméně prázdnými generalizacemi, anebo zvolit jen 
dvě nebo tři kulturní oblasti a napsat o nich podrobněji. Zvolil jsem alternativu druhou; o několika dal- 
ších kulturních oblastech pojednám v budoucnosti. 

' Pro konkrétní ilustrace jsem zvolil Arapahy, protože jsem u Severních Arapahů (ve Wyomingu) začal s te- 
rénním výzkumem už v roce 1949 a dodnes je občas navštčvuji. 

^ Televizní diváci v České republice mčli příležitost vidét nékteré kresby Eugena Ridgelyho na podzim 1 999 
v dokumentárním filmu William Shakespeare z kmene Arapaho. Byl natočen týmem režiséra Pavla Štingla 
v červnu 1999; do Wyomingu jsem je doprovázel. 

^ Podrobněji o umční indiánů Jihozápadu viz můj text v Salzmann - Salzmann (1997). 

Literatura: 

Krocber, Alfred L.: 1902-1907 - The Arapaho. Bulletin of the American Museum of Natural History, 

roč.l8, s. 1-229, 279-463. New York. 
Salzmann, Zdenek -Salzmann, Joy M.: 1 997 - Native Americans ofthe Southwest: The serious trave- 

ler's introduction topeoples andplaces. Boulder, Colorado, USA. 

Březen 2000 



NORTH AMERICAN INDIÁN ART 

Summary 

Forpractical reasons, this páper is limited to the discussion of Native American art making use 
ofvisual andtactile channels and to only two cul ture areas north ofMexico. After the relativelyfew 
generalizations that hold for native North America, the author takés up the art ofthe Great Plains 
and the Southwest. 

With respect to the former cul ture area. he lists those traditional objects to which aesthetic 
considerations weregiven, and t hen descrihes the methods ušed to decorate them, the main stylistic 
featwres ofthe artwork and its symbolism, and also some ofthe changes that the art ofthe Great 
Plains has undergone. The art ofthe Arapaho is ušed as an example typical ofthe cul ture area. 

As for the Southwest, a cul ture area particularly rich in a number ofgenres ofvisual arts, the 
author briefly describes basketry. pottery, siherwork, Navajo weaving, and Hopi kachina dolls. 
Both historical background and the contemporary situation are discussed. and illustrations are 
provided to supplement the text. 




s Jeleckij (ín Ihe Republic of Kcmi) and Pitijar (in 



ČESKÝ LID, 87, 2000, 3 



severní chantove 

(PŘÍSPĚVEK K PASTEVECTVÍ SOBŮ NA POLÁRNÍM URALU) 

FRANTIŠEK BAHENSKÝ, Praha 



Úvod 

Světová, ale koneckonců i česká odborná veřejnost je a byla ochuzena o vpravdč dů- 
kladné a precizní etnografické popisy, byť jen jediného sibiřského etnika. Terénní výzku- 
my u desítek malých národů Sibiře byly do roku 1991 v exkluzivní moci sovětských 
vědců (v pravém slova smyslu), ale i pseudovědců. Když se prováděly výzkumy kultur 
celého světa, mohli si kupř. američtí, evropští a jiní antropologové/etnologové „zvoliť* 
kulturu, u níž chtěli provádět terénní výzkum. Díky politickému rozdělení světa a sfér vli- 
vu mezi SSSR a USA se mimo světové poznání kultur dostala jen tak mimochodem oblast 
o rozloze 22 274 900 km^, tedy území dvěstědvaaosmdesátkrát větší než celá Česká re- 
publika. Sovětští vědci měli etnika rozdělena podle exkluzivity a jejich významu pro 
Moskvu. Početně malé národy severu stály v pomyslné řadě někde úplně na konci. Netvr- 
dím, že výzkumy u těchto etnik vůbec neprobíhaly, ale zdůrazňuji poplatnost řady výzku- 
mů politickým zájmům sovětského režimu. Seriózní a vědecky hodnotné práce autorů, 
z nichž za všechny jmenujme B. O. D o 1 g i c h a, se pohříchu nedočkaly anglické verze, 
a zůstaly tak širší světové badatelské obci neznámé. Časy se mění, lidé se mění a také kul- 
tury se mění. Touto parafrází latinského přísloví chci naznačit, že doba zákazu výjezdů do 
uzavřených zón je naštěstí pryč. Vyměnili se odpovědní činitelé a také kultura opomíje- 
ných etnik, v tomto případě severních Chantů, se adaptovala na změnu společenského 
prostředí, která výrazně ovlivnila jejich život. 

Geografícké vymezení 

Chantove obývají rozlehlé prostory západní Sibiře v povodí řeky Obu a jeho nesčet- 
ných přítoků, jako jsou např. říčky Syna, Kunovat, Vojkar, Kazym, Ljamin, Agan, Velký 
a Malý Jugan, Vach a Vasjugan. Dále jsou rozmístěni na Kondč a Demjance, pntocích Ir- 
tyše. Celá tato oblast administrativně spadá do Tjumeňské oblasti, v jejíchž dvou auto- 
nomních okruzích, Chanty-mansijském a Jamalo-nčnéckém, žije naprostá většina 
Chantů. Při sčítání v roce 1979 jich bylo přibližně 21 000. 

Sovětská etnografická literatura děli Chanty na tři etnografické skupiny, které se kro- 
mě dialektů chantštiny liší především způsobem života a materiální kulturou, což vyplývá 




(i. 212) Muf dbleieaÝ do letni 
milice zbavuje pomoci noie vy- 
dělanou kůži chlupů. Foto F. Ba- 
henský. 1996. -(í. Jí J) Tábor 
severních Chanlů. Foto F. Ba- 
henský, 1999. 

(p. 212) Man ckHhed In s«immer 
.jnalice" cleaning up hair fřom 
Ihe tanncd hide. Pholo F. Bahcn- 

ský. l996,-(j. 2;j)Canipoflhe 
Northern Khantys, Pholo F. Ba- 
henský. 1999. 



Z adaptace na rozdílné životni podminky. Zatímco jižni Chantové, silnfi smfSenf s Rusy 
a Sibifskýnii Tatary, vedle dHvČjSfho lovu a rybolovu pfevzali chov skotu a určité prvky 
jednoduchého zemédčlstvi, u východních Chantů je dominujícím zdrojem obživy rybo- 
lov a lov v tajze, doplňkové chovají početné malá stáda sobů (pasou je rovnéž v tajze). Se- 
verní Chanty můžeme v první fadé označit za kočující pastevce sobů, v lélé v tundfe, 
v zimé v lajze. DopliUcovým zdrojem obživy, v porovnání s pastevectvím vSak bezvý- 
znamným, je lov pfevážné koŽeSinových zvířat. 

Jazykové se Chantové fadí spolu s dalSím západosibifským etnikem Mansů do 
obsko-ugrítské podskupiny ugrofinské včtve uralské jazykové rodiny. Patří tedy do ugro- 
finské vétve spolu s jazyky Finů. Maďarů, Estonců, IŽorcú, Udmurtů a KomiO. 

Historický nástin 

Nejstarfií zprávu o Obských Uhrech, jak se v odborné literatuře označuji Chantové 
a Mansové, nalezneme v Nestorové letopisu, kde je územi zapadni Sibiře nazýváno Jug- 
rou.' Toto jméno nejzápadnČjSi Části Sibiře se poté používalo aŽ do 1 7. století. Pro obyva- 
tele tohoto území se vžily termíny Vogulové a Osťjaci již v 16. století, po Jermakové 
výpravč na Sibiř, kdy začalo oficiální podmaňováni lidi a tehdy netušených zdrojů. Vo- 
guly byli označováni Mansové, což je podle jednoho z výkladů odvozeno od komijského 
slova vegul (divoký). Osťjaci, vlastním jménem Chantové - Ij. lidé, získali jméno pravdé- 
podobné ruským zkomolením svých slov as, což znamená velká řeka, ajach, které ozna- 
čuje národ (skupinu lidi slejného původu).^ Chantové na severu sousedi s národy 




patřícími do samodijské včtve stejné uralské jazykové rodiny, jejímiž nejpofetnčjiimi 
pfedsIavitelijsouNčnci, na východě jsou jejich sousedy dal£f samodijci - Selkupové, na 
jihu luHcojazyčná etnika, hlavné SibifSti Tataři, a na západe Mansové. 

Dlouho si historici a etnografové kladou otázku, kde byla pravlast Uhrů. Debata o tom- 
to problému není dodnes ukončena. Jedni, zejména historici minulého století, ji hledali na 
západ od Uralu, druzí v Zaurali, dalSf tvořili jakýsi kompromis a hledali ji na západních 
i východních hřebenech Uralu. SovčiStf historici se přikláněli ke tfeti variantě s tim, že se 
předkové Uhrů podíleli na etnogenezi mnoha národů v Jižní Části Uralu. Odsud se Část 
Uhrů měla spolu s dal£ími kočovníky hnout k západu do kavkazských stepí, o čemž se 
nám zachovalo několik písemných pramenů.^ Jejich postup směřoval dále do Evropy, kde 
vzbudili na konci 9. století vSeobecnou paniku. E}ruhá skupina se také pod tlakem etnic- 
kých přesunů ve střední Asii jeStě před zlomem letopočtu posunula směrem k seveni do 
hustě zalesněné tajgy a zde se předkové Uhrů, kočovníci a pastevci koní, smísili s mist- 
niin mongoloidním typem lidí, ktefí tyto oblastí obývali pravděpodobně už od neolitu. 
Zachovali si pouze jazyk a etnonym Uhři. Kultura kočovníků se adaptovala na nové pří- 
rodní podmínky usedlých a polouscdlých lybářů-lovců a po několika staletích se nejse- 
vemčjSi skupiny Chaniů doslaly do kontaktu s paslevecivím sobů. Charakteristickým 
obydlím rybáfů-lovců byla podle archeologických nálezů polozemijanka, Čtyřúhelná 
stavba, do které se nčkdy zapouStČI srub, jenž měl střechu z tyči a drnů trávy. Kolem tako- 
vého sídliště stály malé sruby na kůlech, kde se ochraitovala potrava a cenné rodinné věci. 
Zmínku o tomto typu obydlí najdeme také u Ukrajince G. 1. N o v i c k é h o, který scvemí 
skupinu Chantů navStivil v roce 1 71 S a zanechal nám pozoruhodné svědectví.* 









■1 


|HHk 


^^^T^mI 


^tToHB^I 


E^Mh^H 


^^^1 


jf^Ě 


^^^D^~al 


pvH 


^^ 


Dnii 'U 


m 


mt<^^ 




BL 



Je nutné zdůraznil, Že vétSina informací, které máme k dispozici o kultufe Chantů aos- 
latních sibiřských etnik před riiskou kolonizací, pochází buď z rozboru folklorních utvářil 
- pohádek, povésti, legend, bohatýrských eposů, nebo z archeologických výzkumů. Dal- 
Sim zdrojem informací jsou zprávy cestovatelů a ikonografické prameny. Jsem si védom 
oSidnoslí přcdeviím orálního podání, které samo o sobe nemůže suplovat funkci neexis- 
tujících pramenů. Jednoznačné zatracovat ho vSak určité nelze.' Rozborem chantského 
folklóru sovétStí védci získali mnoho informací o chantské společnosti v pfedhistoric- 
kém, tj. pfedruském obdobi. 

Společnost se dčlila na dvč exogamni fřátrie, které se nazývaly Por a Mos. Jejich exis- 
tence přetrvala u odlehlejších skupin až do počátku 20. století. V ostatních oblastech se 
v posledních staletích (nelze přesné Časové stanovit) uplatňovala rodová exogamie. Rody 
nesly jména totemových předků nebo předka- bohatýra, např. rod Medvěda, Rosomáka, 
Veverky, Vydry, Sobola. V daném rodě se používal jen omezený počct jmen, což souvi- 
selo s představami o přechodu duSe zemřelého Člověka na nové narozené díté. U každého 
rodu existoval kult předka a na posvátném rodovém místě, kde žil, byla jeho zobrazeni. 
Byla zde také rodová pokladnice. Každý rod měl i své pohřebi£tě. V čele rodu stála aňsto- 
kracie, která si za válečných půtek získávala otroky. Byla známa insiiiucc krevní msty. 

Po příchodu Rusů a založeni oslrogů (malých opevněných místeček) vymáhali Ruso- 
vé od domorodců poplatky. Šlo o obdobu zdanění Rusů. Poplatek se nazývalytuaA a byl 
přesné stanoven na jedenáct sobolích kůŽí nebo ekvivalentní počet jiných kožešin. Přes 
přítomnost Rusů byl počet zdaněných Chantů malý.^ Ti, kteří byli donuceni zaplatit, byli 
vedeni v jasačních knihách. 

Studium historických počátků etnik SSSR spojené s termínem einogeneze se stalo 
jedním z ústředních lémat sovétské etnografie. Například současný přední ruský bada- 
tel V. A. Š n i re I m a n považuje elnogenezi za jakousi „mýlotvorbu" vědců z různých 
etnik federace, která byla reakcí na zostřující se etnopoliliku Kremlu.' Einogeneze se — 
zjednodušeně řečeno - soustřeďuje na určeni pravlastí jednotlivých etnik. Výsledky 



jsou místy tak absurdní, že se někteří z autoru snaží naprosto vážné dokázat přímou linii 
jak teritoriální, tak jazykovou od svých protopředků z doby bronzové až po současnost.* 
Výše uvedení védci však své vývody hlásali bez seriózních argumentů a zcela záměrně 
zamlžovali použité metody, takže je zhola nemožné dobrat se z jejich prací důvěryhod- 
ných závěrů. 

Pastevectví sobů u severních Chantů 

Hospodářsko kulturní typ založený na chovu dobytka se vyvinul pravděpodobně v Af- 
rice a Eurasii současně někdy ve 3. - 2. tisíciletí př. n. 1. Trvalo dlouho, než se plně rozvi- 
nul jako nejvýhodnější způsob obživy ve stepích, polopouštích a dalších oblastech, které 
se, ať už z jakéhokoli důvodu, k zemědělství nehodily. V procesu specializace vzniklo ně- 
kolik různých podtypů pastevců. Jedním typem jsou i chovatelé sobů z tundry, jimž se stal 
sob základem existence. K těmto etnikům patří i některé skupiny severních Chantů. Otáz- 
ka, která nebyla dosud ruskými vědci uspokojivě vysvětlena, kdy se objevil chov sobů, 
vzbuzuje stále mnoho polemik a dohadů. Roku 1 937 uveřejnil V. N. Č e r n ě c o v ve své 
práci tezi, že Chantové převzali chovatelství sobů na konci 15. století od Něnců.' Tento 
časový údaj byl později přijat v odborné etnografické literatuře jako obecně platný. '° 
V poslední době se opět badatelé vracejí k této problematice a snaží se dobu převzetí cho- 
vatelství sobů upřesnit. K dané problematice existuje několik primárních pramenů písem- 
ných i ikonografických." Na území západní Sibiře existovaly dva typy transportu: psí 
zápřah, který byl charakteristický pro Obské Uhry, a sobí zápřah typický pro samodijská 
etnika (např. Něnci, Selkupové). 

Historický pramen z konce 15. století, který pojednává o pochodu jaroslavských knížat 
do Jugry, říká: „...a odPečory šli vojevůdci k Uralu dvě neděle. A na Urale zabili vůdci 
padesát Samojedů a vzali jim dvě stě sobů. Uřeky Ljapiny potkali na sobech jedoucí uher- 
ská knížata. Od této řeky jeli vojevůdci na sobech a část na psích spřeženích. " *^ Tento 
dokument jednoznačně ukazuje, že na území západní Sibiře byly rozšířeny oba typy. Ob- 
ští Uhři však nejspíše sobí zápřah neznali a používali soba výhradně jako dopravní zvíře. 
Další prameny tento dualismus potvrzují a všechny se zmiňují o obou typech zápřahů.'^ 
Změna nastává teprve v přímém pozorování G. 1. Novického, který pozoroval, že bere- 
zovští Chanti chovali soby, které zapřahali do saní a vedle psuje používali k transportu.'^ 
Ve stejném duchu psal zhruba o padesát let později V. F. Z u j e v, když zjistil, že chov 
sobů je znám pouze obdorským Chantům,'^ ale že mezi nimi je i mnoho takových, kteří 
nemají ani jednoho soba. Podle všech pramenů, které jsou k dispozici, se původní předpo- 
klady o převzetí sobů už dnes zcela nepřijímají. V. A. K o z m i n například tvrdí, že dobu 
převzetí sobů je možno spojit s obdobím, kdy se velká stáda sobů objevila u Něnců, kdy 
rostl počet kusů domácích sobů používaných za účelem transportu. Tato doba nastala 
podle něj až v 1 8. století. Říká, že dlouhotrvající psí zápřah u Obských Uhrů a samodijců 
svědčí o jeho původnosti na území západní Sibiře.'^ S těmito vývody ale nesouhlasí jiná 
ruská badatelka, N. V. L u k i n a, která nejenže vidí převzetí sobů v jiné době, ale zabývá 
se i myšlenkou, že nemuselo být převzato od Něnců.'^ Tímto nástinem jsem se pokusil 
ukázat názorovou různorodost ruských etnografu na otázky týkající se chovatelství sobů 
u Obských Uhrů. 

Pri opakovaných terénních výzkumech v letech 1996, 1997 a 1999 jsem zjistil, že 
chantská rodina Maksarových pase stádo asi tri tisíc kusů sobů. Jelikož jsou všichni čle- 
nové rodiny oficiálně zaměstnanci Pitljarského oddělení Gorkijského sovchozu, pasou 



* 


\hS)^ 


' -vk ^"W^^^^ž ^^ 


'^^^lysiifflffl^v..^ 




rnsm n "-'""iMř.^* r.^ '^ 


*■.*■-, 


.:&-'■ ■ •■ "^ ^- '■. 


^ 



Ociai lni pohled na Clverici sobů zaptalenou v lehkých jezdeckých sanich. Foto F.Bahcnský, 1997. 
Detailed vieworihefourreindeethamessedioljghirídingsled. PholoF. Bahenský, 1997. 



v tundře poblíž stanice Eleckij své i sovchozní stádo." Polovina stáda patH sovchozu, po- 
lovina jednotlivým mužskýin členům rodiny, kterých bylo ve zkoumané skupin£ pčt, ale 
určitý počet sobů pasou také usedlým Chantům-Tybáfům, kteN Žiji ve vesnici při řece 
Obu. Mezi nimi funguje velmi zajímavá reciprocita, kdy rybáJi plati za paseni svých sobů 
rybami. Stádo sobů určuje z velké části každodenní život rodiny a takfka vSe je mu podfízc- 
no. Muži, kteří se o soby starají, sejimvénují víc než čemukoli jinému. K pasení se použí- 
vají psi. Když je území, na kterém se sobi pasou, vypasené, vSe se chystá na pfestéhováni 
tábora. Místo, na které se budou stčhovat. je pfedem vybrané brígadýrem tábora, kterým 
jenejstarSí muž.''' Toto stehováni Je v létččastéjSí a probíhá zhruba každých čtrnáct dnů 
ažmésic. Sobi jsou v předvečer stehováni přihnáni k táboru, kde jsou rozdéleni na samice 
s mláďaty a na samce. Samci jsou zahnáni do síťové ohrady, kdeje muži po čtyřech sva- 
zují k sobe. Pak je zapřahují do sani, které byly připraveny bčhem dne. Zapraženi sobi če- 
kají do rána, kdy se sbalí čum^'* a kočuje se na nové místo. Sobi zápřah je včcí naprosto 
unikátní ajindenežna Sibiři se nevyskytuje. Chantové používají soby výhradné Jako taž- 
ná zvířata při stěhováni svých táborií. To znamená. Že druhý existující typ využiti soba- 
jako jízdního zvířete - se na íizemí obývaném Chanty nevyskytuje. Tento typ, tzv. hřbet- 
ní, kdy se sob využívá k jízdě jako kůň, existuje na Sibiři u několika etnik, např. u Evenků, 
Evenů, Jakutů, Tofalarů. 



Na konci léta Chantové přihánčjí každý den k táboru sobí stádo a provádějí kastraci do- 
spělých samců. Tato práce je dosti náročná, protože dospělý sob je velmi silné zvíře. Ženy 
se psy vytvoří kolem sobů kruh, v němž sobi probíhají. Muži si berou obvykle na odchyt 
laso - íendžan, nůž, pálku na kastrování a tašku s léčivem. Na odchytu sobů se podílejí 
všichni muži z tábora spolu s odrostlejšími chlapci. Samci přebíhají v kruhu, protože 
strach z psího štěkotu je silnější než strach z člověka. Když se chytí sob, s pomocí ostat- 
ních se povalí, pálkou se vykastruje a podle značky na uchu, která mu byla jako mláděti 
vyříznuta, mu nožem vyříznou značku na bok, aby ho na dálku rozpoznali. Je velmi zají- 
mavé, že kastrace se ještě před nedávném prováděla zuby,^^ avšak kvůli „technické ná- 
ročnosti'* převážila pálka. Spolu s touto činností, která slouží k udržení stáda, je zároveň 
prováděna léčba nemocných sobů. Jejich zranění se nejčastěji týkají nohou, často kulhají 
a zraněni by se mohlo zhoršit, poté by tento kus musel být zabit. Všechny nemoci, které 
sobi máji, Chantové léčí univerzálním lékem v podobě bílého rozpuštěného prášku, který 
jim vstřikují pod kůži. V dalších dnech loví mladé soby, kterým vyřezávají značky do uší 
a na boky podle toho, komu patří.^^ Po skončení této činnosti následuje řezání parohů, ze 
kterých Chantové vyrábějí různé předměty, např. součásti zápřahu. Jinak dostávají za pa- 
seni sobů a za parohy v sovchozu převážně potraviny. Někdy se stává, že Rusové ve stani- 
cich, kteři vědí o Chantech žijících v tundře, vyjíždějí se svými terénními vozy k nim 
a kupuji od nich maso. 

Jak jsem jíž dříve uvedl, sobi jsou využíváni pouze do zápřahu, a ne jako jezdecká zví- 
řata. Sobí zápřah je jediným známým dopravním prostředkem u celé etnografické skupi- 
ny severních Chantů, kteří se pasením sobů zabývají. Chantské saně bychom mohli 
rozdělit na jízdní a nákladní; vzájemně se od sebe liší. Obecně platí, že jízdní jsou zhoto- 
veny a vyzdobeny lépe než nákladní. Při klasifikaci velkého množství druhů saní se sle- 
duje několik základních znaků, např. forma a položení kolíků spojujících horní a dolní 
část saní, přední část saní, způsoby spojení jednotlivých oddělených částí. Tyto formy 
jsou mezi sebou úzce propojeny. Chantské letní saně jsou poměrně vysoké a široké, aby 
se s nimi mohlo v létě jezdit v podmáčené tundře. Větší saně musely být nutně více stabil- 
ní a pevné, čehož se docílilo nakloněním zpevňujících kolíků mezi horní a dolní částí do- 
zadu a dovnitř v zadní části saní. V zimě používají Chantové stejné, ale o něco menší 
saně, protože v tajze se s velkými saněmi špatně manipuluje. Velké saně do tundry si zá- 
roveň vyžadovaly i více sobů do zápřahu, a proto se používá zápřah do vějíře. Tento vějí- 
řovitý zápřah ve svých důsledcích podmínil vznik určitého typu přední části saní. Je to typ 
s příčným trámkem na předku, který do určité míry ovlivnil i složitý způsob spojení so- 
bích postrojů s vlastními saněmi. Všechny jízdní saně, které se vyskytují na území celé 
Sibiře, bychom mohli rozdělit do tří typů. Jsou to obloukokolíkové, rovnokolíkové a šik- 
mokolíkové. Každý typ má několik variant. Chci se zmínit pouze o saních severních 
Chantů, jež tvoří tundrovou variantu šikmokolíkového typu. Saně mají zhruba od tří do 
šesti vzpěmých kolíků na každé straně, které jsou nakloněné dovnitř a dozadu. Převážná 
část jich je umístěna v zadní polovině saní. K dalším typickým náležitostem patří např. 
upevnění kolíků do spodních a horních lyžin pomocí jamkového zasazení bez dalších 
upevňovadel, dále jsou lyžiny saní vzadu širší a zužují se směrem dopředu, a celé saně 
jsou tedy vzadu širší než vpředu. 

Zajímavé jsou chantské typy sobí uzdy, buď jednoduché, nebo složité. U Chantů se 
složitá uzda skládá z několika řemínků a z rohů vyrobených destiček, které jsou mezi se- 
bou spojené. Uzda se uvazuje sobu za uši a vede od ní provaz, který se přivazuje na po- 
stroj vedle stojícího soba. Chantská uzda má čtyři destičky, dvě nadočnicové a dvě 





{1. 218: nahoft) Jezdecké sánt x ftyhni koliky, o nfl je opfe- 
na náhradní ^xŇlnl lyžina xani. Foto F. Bahcnský, 1996. -(Wc^ 
vt>) Sobi ohlávka 1 použitím dvou dcstiíck (o). - Sobí ohlávka 
s pouijtfm dvou desiKek nadoinicových a dvou destiCck ipdn- 
kovj^ch ib). Podle M. G. Levin - L. P. PoUpov (ed). lao- 
riko-eirtogríifičtski) mlas Sibiři, Moskvi - Lcningnd 1961. — 
(i. 219: nahofe) E}cUil sobího postroje ■ qiojeni mezi jednocij- 
vými zvířaty: pohled shora (a), pohled zdola (fr). Podle 
M. G. Levin - L. P. Polapov (ed.), híoriUKinogn^iČ€iJůj al- 
ias Sibiři, Moskva - Leningrad I96L - {doh) DM s( hnjl 
u plní naložených nikbdnich sani. Foto F. Bahénd^, 1996. 

(p. 218: up) Riding sled with Tour sticki, against Ihem k«ied 
reservě botlom skid oT Ihc sled. Photo F. Bahensl^, 1996. - 
Oefi) Rcindccr haller wilh Iwo lablcts (a). - Reindccr taher 
with rwo tablets above eyea and two labiets on tempks (A). Ac- 
cording to M. G. Levin - L. P. Poti^wv (eds.), AfórAto- 
elnogrqfčesiij alias Sibiři, Moskva - Lenňigrid 1961, - 
(p. 2/9: i^)DetaÍlled vicwof reindccr halter and GOflMCtiaaitf 
ihc animals: from abovc (a), from bclow (6). According tO 
M. G. Levin - L. P. PoUpov (eds.). hloriko-Onogri^i^d^ ah 
/lu SíUrJ, Moskva ~ Leningrad ]96l.-((ftiw?i)ChilAcn|rf^- 
ing by fully loaded cargo sled. Photo F. Baheíňký, 1996. 



spánkové. Je zajímavé, že čtyři destičky má u Chantů pouze vůdce ve spřežení. Neméně 
zajímavé je i blokové spojení spřežení se saněmi. Do jedněch saní se zapřahují čtyři sobi, 
ale ani to není podmínkou. Zaznamenal jsem i více než čtyři soby, zvláště když jsou saně 
plně naloženy a jede na nich ještě sobovod. Pak zapřahají většinou pět, výjimečně i šest 
sobů. Pro doplnění by se dalo ještě uvést, že jezdci sedí na saních bokem z jejich levé stra- 
ny a spřežení ovládají pomocí dlouhého lana, které vede od ohlávky vedoucího soba přes 
úchyt na jeho boku až k sobovodovi, kterým může být i žena. Další součástí k ovládání 
spřežení je dlouhá tyč, kterou určují sobům směr cesty. Důležitým prvkem je také nestej- 
ná kvalita postrojů, podle toho, jedná-li se o nákladní, nebo jezdecké saně. Postroje pro 
jízdní soby jsou bohatší, ozdobnější a zhotovené pečlivěji než pro soby zapražené do ná- 
kladních saní. Tito sobí mají pouze ohlávku se dvěma destičkami a další část postrojů již 
není kožená jako u sobů-jezdců, aleje buď z provazu, nebo se vůbec nedodržuje celistvost 
postroje, ale používá se hojen část. Při zápřahu čtyř sobů - což je u Chantů nejobvyklejší 
- procházejí postroje pod těly zvířat mezi jejich zadníma nohama. Maksarovi při stěhová- 
ní tábora používají přibližně dvacet pět jízdních a nákladních saní. Ty nejedou samostat- 
ně, ale vždy se za jezdecké saně přivazují nákladní, kterých může být od dvou do šesti, 
někdy i více. Vzniká tak větší spřežení, ve kterém se střídají sobi a saně, a při přesunu se 
dá rozpoznat přibližně pět větších „spřežení". 

K dané problematice je třeba se zmínit o materiálu, z něhož se saně vyrábějí. V tundře, 
vyjma ojedinělých stromů v podhůn Uralu, se nedá dřevo nijak získat. Chantové si ho 
proto většinou vozí s sebou z tajgy, kde tráví zimu. Na stavbu, popř. na opravu shnilých 
nebo poškozených částí saní používají nejvíce smrkové dřevo, břízu a modřín. Ze smrku 
se vyrábí téměř celá konstrukce saní, jen na předek se používá bříza a na spodní lyžiny 
modřín, protože je odolný vůči vodě a téměř nehnije. 

Závěr 

Kočovníci po celé naší planetě jsou, co se týká materiální kultury, objemově „chudší" 
než usedlíci. Neustálé stěhování brání pořizování nadbytečných věcí, které se bezpros- 
tředně neuplatní při práci se soby. Veškeré bohatství tkví právě v těchto zvířatech. Podo- 
bně jako jsme v naší kultuře překvapeni otázkou na stav našeho konta a snažíme se dát 
odpověď vyhýbavou, pak naprosto stejné zábrany pociťuje dospělý Chant, tážete-li se ho, 
kolik má sobů. Odpověď, že neví, jasně signalizuje neochotu informovat nás o těchto zá- 
ležitostech. Jako kdysi L. P o s p í š i 1 při výzkumu Kapauků zjistil velké sociální rozdíly 
uvnitř papuánské skupiny,^^ je obdobná stratifikace i u pastevců sobů. Při terénním vý- 
zkumu v letech 1996 a 1997 jsem zjistil, že pět mužů páslo asi třítisícové stádo. Z toho 
podle nich byla polovina majetkem sovchozu v Gorkách na Obu. Brigadýr, vždy nejstarší 
muž v táboře, má zpravidla více sobů než například druhorozený chantský syn vstoupivší 
nedávno do manželství. Svou roli zde rovněž hraje oboustranné věno, jehož výše se ně- 
kdy značně liší. Nicméně situace se může rok od roku radikálně změnit. Při výzkumu v 
roce 1999 jsem byl svědkem změny sociálního statutu všech členů dané komunity. Bylo 
to způsobeno předchozí dlouhou a tuhou zimou, kdy jim skoro polovina stáda vyhynula. 
PHrodní podmínky vůbec silně ovlivňují pasteveckou kulturu severních Chantů. V dů- 
sledku toho se cyklický běh událostí v daném roce (tj. 1999) časově „posunul" o několik 
týdnů. Po dlouhé zimě totiž následovalo špatné jaro a kočovníci se zesláblými soby jen 
s obtížemi překročili Ural. Bylo nutné, aby sobi rychle zesílili na další zimu; proto je pásli 
v tundře blízko Uralu. Byla posunuta doba kastrace, značkování i řezání parohů. 



' Pro detailnéjSí studium termínu Jugra a pojmu Sibiř vůbec viz Z. J. B o j a r š i n a , Naselenie zapadnoj Si- 
biři do načala ntsskoj kolonizaci i. Tomsk 1960, s. 1 32- 1 48. 

^ Výklady jmen nebo označení určitých včcí, které vznikly v dobč střetu dvou kultur, jsou zkomoleninou ně- 
kolika slov, a proto je zjištění významu velmi obtížné. Názoru na vyklad jména Osťjak, které Chantové dostali 
od Rusů. je nékolik. Srov. V.I.Šunkov-A. P.Okladnikov, Isiorija Sibiři. Leningrad 1968, s. 353-359; 
M. G. L c v i n - L. P. P o t a p o v. Národy Sibiři. Moskva - Leningrad 1 956, s. 570; Z. P. Sokolova, Kprois- 
choiděniju Obskich Ugrov i ichfratrij. In: I. N. Gem ujev - A. M. Sagalajev, Tradicionnyje verovanija i byt na- 
rodov Sibiri XIX- načalo XX veka. Novosibirsk 1987, s. 1 18-133. 

^ K autorům, kteN zaznamenali příchod Uhni do stepí Kavkazu, patřil byzantský kronikář Prokopios, ale 
i gótský historik 6. století Jordán. Z. J. B o j a r Š i n a , c . d . , s . 3 8. 

G. N o v i c k i j, Kratkoje opisanije o národě osťjackom. In: A. 1. Aleksejev, Kolumby žemli russkoj. Cha- 
barovsk 1989. s. 97-122. 

* J. K a n d c r t. Poznámky k výikumu a chápání .. tradice ". Český lid, 86, 1 999, s. 1 97-2 1 4. 

' Srov. V. A. S a m o I j o v, Déžněv a jeho doba. Praha 1 950; B. O. D o I g i c h, RodovoJ iplemennoj sostav 
narodov Sibiri v XVII véke. Moskva 1 %0. 

V. A. Š n i r e I m a n, Etnogeneze jakožto etnopolitika aneb Proč se Sověti tolik věnovali etnogenetickým 
studiím. Český lid, 84. 1997, č. 1, s. 39-57. 

* Tamtéž, s. 46. 

V. N. Č e r n č c o v, Termínv sredstv peredviženija v mansijskomjazyke. In: Sbomik pamjati V. G. Bogora- 
za. 1937. s. 349. 

'® Toto datum bylo použito i ve sborníku M. G. Levin - L. P. P o t a p o v, c. d., s. 580-581. 

*' 7ja vSechny bych mohl jmenovat svědectví přímých pozorovatelů a cestovatelů G. I.Novickéhov díle 
Kratkoje opisanije o národe osťjackom sočinennoje v 1 715 godu (Novosibirsk 1941)aV. F. Zujevav práci 
Materiály po etnografii Sibiri XVIII veka (Moskva 1947). 

'^G.I.Pelich-E.M.To§akova,£/«ogrq/(/fl5eve/7ioyy4zi/.Novosibirskl980.s. 116;G.F.Miller, 
IstorUa Sibiri. 1937, s. 204. 

* A. T i t o v, Sibiř v XVII věke. Moskva 1 890; M. P. A I e x e j e v, Sibiř v izvestijach putešestvennikov i pisa- 
tele/. Irkutsk 1942. 

'^G.1.Novickij,c.d.,s. 97-122. 

'^ Pro upřesnění je nutno vysvětlit pojem obdorští a bcrezovStí Chantové. Lze říci, že se jedná o synonymum, 
protože obývají geograficky shodnou oblast na dolním toku Obu u Obské zátoky. 

'* V. A. K o z m i n, AT voprosu o vremeni pojavlenija olenovodstva u Obskich Ugrov. In: G. 1. Pelich - E. M. 
ToSakova, c. d., s. 1 63- 1 7 1 . 

'^ Pro dokreslení názorových rozdílů na tuto problematiku srovnej N. V. L u k i n a, Nekotoryje voprosypro- 
ischoždenija olenovodstva Chantov. In: 1. N. Gemujev - J. S. Chudjakov, Etnografíja narodov Sibiri. Novosi- 
birsk 1984, s. 10-17; M.G.Levin-L.P.Potapov,c.d.,s. 570-607; V. A.Kozmin, cd., s. 163-171. 

" Pitljarská pobočka Gorkijského sovchozu má přesně vymezené území na Polárním Uralu, kde Chantové 
každý rok pasou stáda sobů. Území se rozkládá na východ od Vorkuty, na sever od řeky Elec a na západ od stani- 
ce Polární Ural. 

" Sovchozy svěřovaly tomuto muži odpovědnost za celé stádo a s jeho pomocí koordinovaly pohyb Chantů, 
především nad nimi měly neustálou kontrolu. Ta byla podmíněna pasením sovchozních sobů, za které dostávali 
Chantové peníze a mohli si za ně v sovchozu nakoupit, co potřebovali. Dnes peníze nedostávají a za jejich práci 
se jim platí nejrůznějšími produkty. Podle vlastního pozorování z roku 1997. 

^ Čum je typem obydlí, které se vyskytuje u severních Chantů. 

^' Kastrace sobů zuby byla a je hojně prováděna dodnes u lesních chovatelů sobů Evenků v oblasti Podka- 
menné Tunguzky. Informace získána od P. Brzákové. 

^ Mladého soba označí podle jeho matky. Nebylo ale v našich silách všimnout si označení sobice, což 
Chantům nečiní sebemenší problémy. Ušní značku tvoří Chantové podobně jako u nás - vyříznou Část ucha, 
samozřejmě pokaždé jinou, a na boky soba vyříznou do jeho kůže níže uvedené značky. Nejstarší muž v tábo- 
ře měl značku /C, jeho nejstarší syn IK, mladší syn //A', jeden z rybářů žijící ve vesnici měl u Maksarů soby se 
značkou Y. 

^ Čerpáno z přednáškového cyklu L. P o s p í Š i I a v Ústavu etnologie FF UK, Praha: Antropologický vý- 
zkum v kmenové a moderní .společnosti. Květen 1 997. 



THE NORTHERN KHANTS 

(A CONTRIBUTION TO THE STUDY OF REINDEER HERDING ON THE ARCTIC URALS) 

Summary 

The Khants inhabit the area ofthe western Siberia in the basin ofthe river Ob and its tributahes, 
administratively belonging to the Tiumen region. In the two autonomous districts, Khanty-Mansi 
and Yamal-Nenets, lives the absolute majority ofthe Khants. The 1979 census estimated their 
number to 21 000. The Soviet literatuře divides the Khants to three groups; one ofthem being the 
Northern Khants - mostly reindeer herders. The oidest account ofthe Ob-Ugrians - the Khants 
and the Mansi - wefind in the Nestor Chronicle. In the western Siberia there existedtwo types of 
transport - the dog teams were ušed by the Khants, the reindeer teams by the Samoyedic groups (for 
example the Nenets). The question of the time when the Northern Khants started the reindeer 
herding has not been resolved yet. During thefield research realized in theyears 1996, 1997 and 
1999 during my stay with the Maksarfamily I háve studied theproblems concerning the reindeers 
and the contemporary life in the Khanty community after the disintegration of the USSR. The 
everyday activity in the camp is centered around the reindeer. The camp moves periodically, 
depending upon the quantity of the pasture for the reindeer. The Khants can be described as 
„seasonal pastoralists" that every year leave firom their point of departure, the community of 
Pitljar, toplaces chosen in advance, locatedin aprecisely demarcated area, in summer in tundra, 
in winter in taiga. In summer the moving ofthe camp takés pláce more often, approximately every 
fourteen days, in winter the Khants move three orfour times altogether at the most. For the moving 
ofthe camp they use reindeer team and two types ofsled, riding and cargo sled 

Translation: Markéta Křížová 



ČESKÝ LID 87, 2000, 3 



TRAMPOVE A MOC 

(K PROBLEMATICE POSTAVENÍ TRAMPSKÉHO HNUTÍ VE SPOLEČNOSTI 
OD POČÁTKU DVACÁTÝCH LET DO SOUČASNOSTI) 



KAREL ALTMAN, Etnologický ústav AV ČR, Bmo 



Problematika trampského hnutí jako specifického fenoménu, vlastního pouze prostře- 
dí našeho státu (pfípadné také území Slovenské republiky, donedávna začleněné dojed- 
letného Československa) poutá pozornost etnologů již od osmdesátých let. Jejich bádání 
však byla zaměřena především na relativně úzce vymezenou oblast trampských obřadů 
1 slavností a na historii trampingu v meziválečném období, kdy bylo trampské hnutí do 
mačné míry spjato s levicovými politickými proudy.* 

V polovině devadesátých let jsem začal řešit otázky spojené s siřeji koncipovaným vý- 
zkumem aspektu trampského hnutí, a to v rámci grantového úkolu „Kultura a život dneš- 
ních dětí a mládeže se zvláštním přihlédnutím k folklorním projevům**. Terénní 
výzkumy, směřující k osvětlení mnoha projevů tohoto bohatě strukturovaného kulturního 
jevu, způsobu sdružování i trávení volného času, jsem prováděl zvláště v prostředí jižní 
Moravy, v trampských oblastech na Bměnsku, v západomoravském Trojříčí i na Valaš- 
skokloboucku. Během bádání jsem získal řadu poznatků, seznámil se s historií hnutí, 
s hmotnými i duchovními atributy trampingu, s festivitami trampů, jakož i s jejich písem- 
nostmi, kronikami osad i deníky a ca^icá^ jednotlivců, ale také s rozmanitými periodiky 
ei celými spisy věnovanými osudům trampingu v jednotlivých oblastech či různým atribu- 
tům jejich vlastního hnutí. Vedle metody pozorování přímo v terénu trampských oblastí 
ti ve velkoměstském prostředí, odkud valná část trampů pochází a kde se rovněž schází, 
jsem využíval i tíženého rozhovoru s jednotlivými aktivními nositeli trampingu, členy 
trampských osad i trampy-samotáfí, s letitými pamětníky, z nichž někteří pattí k uznáva- 
ným čelným osobnostem hnutí. Analýze jsem podrobil zmíněné prameny a v neposlední 
řadě jsem se mohl optít i o zkušenosti z autopsie. Výsledky svých výzkumů jsem shrnul 
v několika odborných studiích a také v řadě kratších článků, zvláště pak v popularizačním 
seriálu Trampina Moravě, uveřejňovaném v denním tisku v druhé polovině roku 1 999.^ 

Jednu z oblastí výzkumu aspektů trampského hnutí, na kterou je nezbytné se zamětít, 
představuje společenské povědomí o trampingu v obecném slova smyslu, tj. jak reflektuje 
příslušníky této specifické subkultury jejich okolí, společnost. Nejen jak je vnímají lidé 
v místě bydliště, tedy především ve městech, odkud většina trampů tradičně pochází, 
nebo ve venkovském prostředí vesnic v sousedství trampských oblastí a míst táboření, ale 
také jak k trampskému hnulí přistupuje státní znzení a jeho aparát, tedy moc. Neboť spe- 



cifický rys trampingu představuje okolnost, že navzdory své více než osmdesátileté tradi- 
ci a skutečné masovosti vždy byl a dodnes je na hranici legality, možná spíše za její hranici. 
Toto postavení vyplývá ze samé podstaty trampingu - volného táboření v přírodč, mimo 
území či objekty schválené k tomu účelu kompetentními státními úředníky nebo privátním 
vlastníkem. Právě tento rys trampského hnutí do značné míry ovlivnil postoje mnohých 
ostatních obyvatel měst i vesnic, ale také státních úřadů a mocenského aparátu. 

Postihnout tento problém v celé šíři a zhodnotit všechny aspekty postavení trampského 
hnutí ve společnosti by si ovšem vyžádalo podstatně větší prostor k důkladné analýze jed- 
notlivých etap trampingu, do značné míry se shodujících s etapami politického vývoje 
v našem prostoru od vzniku samostatné Československé republiky až do přítomnosti. Ve 
vymezeném rozsahu našeho příspěvku se proto nevyhneme jistému výběru faktů, o nichž 
se však domníváme, že nejlépe dokumentují zkoumanou problematiku. 

Tramping jako spontánní pobyt v přírodě byl už na samém svém počátku nejen vyjád- 
řením touhy mládeže po volnosti, romantice a neposkvrněných mezilidských vztazích, 
ale současně se stal pro mnohé své nositele také protestem proti zkostnatělosti, pohodl- 
nosti a honbě za blahobytem. „Svéí se rozdělil na trampy a paďoury. Paďour, občan se 
slušným příjmem a společenským postavením, žijící klidným životem malého českého člo- 
věka, stanul proti divokému, nemajetnému, romantickému, ale ušlechtilému trampovi. "^ 

Tramping se stal únikem z takového měšťáckého prostředí, proti kterému se do značné 
míry negativně vymezoval. Rozdíl či přímo protiklad obou fenoménů vyústil v řadu kon- 
fliktních situací, a zvláště v letech hospodářské krize úsměšky některých trampů adreso- 
vané paďourům přerostly v silnou nelibost vůči vládnoucí vrstvě společnosti a jejím 
stoupencům. Na druhé straně mnohému spořádanému, ctihodnému občanovi, vyznavači 
klidu a konvenční morálky, byly trampské (tzv. kanadské) žerty, jejich víkendová volnost 
i občasné výtržnosti důvodem k znepokojení. Požadoval tedy od státu, kterému platil 
daně, aby proti trampingu zasáhl.' 

V této době se tramping stal tématem rozsáhlé diskuse, probíhající mimo jiné i na 
stránkách denního tisku různého politického ladění. Při jistém zjednodušení lze konstato- 
vat, že zatímco orgány nejen stran levicových, ale také politického středu, blízké mocen- 
skému centra Hradu, nevystupovaly zjevně proti trampskému hnutí a s patrnou rozvahou 
a nadhledem vcelku neutrálně přijímaly tyto aktivity dělnické a studentské mládeže, vý- 
razně pravicové listy s nacionalistickým zaměřením agitovaly proti hnutí velmi ostře 
a zásadně. Například v brněnské Moravské orlici^ listu, který měl na začátku třicátých let 
blízko k fašizující pravicové Národní demokracii, byly otištěny články odsuzující tramp- 
ské hnutí jako jev nepřátelský stávajícím společenským konvencím. Tramping byl shle- 
dáván projevem neposlušnosti, anarchie, „staré české neochoty ke kázni*' a chápán jako 
„výsledek nevázanosti, nechuti k pořádku". Jako takový byl tramping kladen do přímého 
kontrastu se skautingem, který nebyl považován za pouhé táboření, nýbrž za práci vycho- 
vávající k ukázněnosti a k službě veřejnosti. „Skauting hájí zásadu abstinence, naprosté 
slušnosti ve vystupování a hledí k tomu, aby tábořící skauti - ať už oddíly chlapecké, ro- 
werské nebo oldskautské - byli svému okolí vzorem pořádku, klidu a kázně. Skauting ne- 
podporuje hulákání po lesích, polní pych, pytláctví a jest zejména nepřítelem tábořeni 
obou pohlaví v jednom a témže táboře, vyjma oddíly táborníků, v nichž jsou organisovány 
rodiny. " 

Je zde patrné úsilí podrobil trampské hnutí, jehož nositeli byli zvláště mladí příslušníci 
nižších sociálních vrstev v demokratické společnosti tehdy víceméně inklinující k levico- 
vé části politického spektra, svazující organizaci, přeměnit jej v politicky konformní, ne- 



škodný skautíng. Ten byl také podporován - na rozdíl od trampingu -jak státní mocí, tak 
vlastníky pozemků a lesů, kam trampi i skauti vyjížděli tábořit.^ 

Následovaly přímé postihy trampského hnutí, které nabývaly na sile zvláštč od přelo- 
mu dvacátých a třicátých let, kdy byly spjaty jmenovité s působením zemského preziden- 
ta Kubáta. Jeho přičinémm byly vydávány vyhlášky o postupu proti trampům, které pak 
uváděla do života policie a četnictvo. Na základě jedné z nich bylo např. trestáno všechno 
takzvaně nepřístojné jednáni nebo chováni na veřejných místech, které rušilo či dokonce 
ohrožovalo pořádek, klid, bezpečnost, dobré mravy nebo vzbuzovalo veřejné pohoršení. 
Šlo zejména o společné tábořeni osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách 
a srubech, o oblečení v nedostatečném šatstvu, zvláště pak v koupacím úboru mimo ob- 
vod vykázaných koupališť, dále o koupání na zakázaných místech, o zpívání popěvků ne- 
mravného obsahu, o nošení zbraní bez platného zbrojního pasu atd. Přestoupení této 
vyhlášky se trestalo peněžní pokutou od 1 Kč do 5000 Kč nebo ztrátou svobody od dva- 
nácti hodin do čtrnácti dnů.^ 

Na tyto restrikce, odůvodňované soudobými morálními zásadami, reagovali trampové 
podrážděně, jejich původce nazývali „počestnými pecivály" a „sosáky" a s nemenším 
opovržením odsuzovali jejich pNstup k trampskému hnutí: „ Čiší z toho to nejomezenější 
farizejství zpaprikovatělých, plešatých a zkornatělých, při tom politování hodných a ne- 
konečně směšných měšťáčků, resignovaných po boku žluknoucích a v tuku spokojenosti se 
ztrácejících paniček. Ti nehájí snad svoje ztrouchnivělé mravní zásady -jakživi žádné ne- 
měli - to není mravní rozhořčení; pochopte přece, kluci, tu sžíravou pohlavní závist těch, 
kteří, aniž kdy žili, neukojeni a neodvolatelně stárnou ve svých teplých manželských kur- 
nících! Tajejich mravní povýšenost nad námi, mladými a zdravými, je jenom legrační na- 
parování kohouta, který, vyhrabávaje pod ochranou hlídacího psa a s přistřiženými 
křídly galantně svým slepicím žížaly z hnojiště občanského blahobytu, opovržlivě kdáká 
nad milostnou hrou volných jestřábů v modrých, slunných výšinách. Závist a strach - to je 
ta vaše mravnost, páni paďouři! '* 

Zvláště v období hospodářské krize začátku třicátých let nabyli mnozí trampové, re- 
krutující se z vrstev nejvíce postižených krizí, na radikalismu vůči stávajícím poměrům, 
sociální nerovnosti, privilegiím mocných a někdy i vůči samým demokratickým princi- 
pům státního zřízení, přestože jen ojediněle jsou zaznamenány v natolik vyostřené podo- 
bě: „Parlament? Co je parlament, když kuloáry jsou pro kočku a všechno se odehrává 
v soukromých bytech ministru, poslanců, při různých těch ,soirées\ Jive o'cloks\ 
,5chůzkách \ ,tříkrálových večírcích \ " ' 

V roce 193 1 postihy trampingu vyvrcholily pokusem o státní zákaz hnutí a uzákonění 
předvojenské výchovy. Proti nim se zvedla vlna odporu trampů, u některých z nich pře- 
růstající v odsuzování celého režimu buržoazní republiky, jeho představitelů a měšťác- 
kých stoupenců, paďourů.'® Tehdy se trampské hnuti, které bylo roztnštěno do několika 
různě smýšlejících skupin a směrů, sjednotilo ke společnému postupu. Na čas se spojily 
i trampské časopisy (Tramp, Naše osady, Naše stezka a Slunce) a jejich redakční rady 
svolaly protestní tábor v Praze na 1 9. květen roku 1 93 1 . Sešlo se tu na patnáct tisíc trampů 
a jejich příznivců, shromáždění však bylo rozehnáno. Trampové však dosáhli svého a Ku- 
bátova nařízení musela být zrušena." 

Tvrdé postihy trampského hnutí ze strany státního aparátu a potřeba oponovat jim při- 
vedly mnohé trampy k příklonu k radikální levici, reprezentované Komunistickou stra- 
nou Československa, a stejně tak k sympatiím ke komunistickému režimu v tehdejším 
Sovětském svazu, který byl domácím radikálům vzorem. Tato politická orientace leckdy 



prostupovala jejich činnost a poznamenala i některé atributy trampského hnutí, dokonce 
samotné názvy trampských osad - Okťábr (Praha), Rudá tajga (Písek), Pětiletka (Brno), 
Rudý Don (Praha-Karlín) a další. Radikálně levicoví trampové se vypravovali na cesty do 
Sovětského svazu a některé trampské osady tam své členy přímo vysílaly, jak to např. 
oznamovaly v roce 1930 brněnské Spojené osady Alltonusi, Eldorádo, Río Grande, El 
Passo, Benton, Arkansas, Red Wings, Altaj, Modrá hvězda. Údolí sporu, Colorado 
a Wind River: „ Vypravíme si kamaráda na čundr do SSSR, protože chceme také věděti, 
jak tam se klukům vede!'* '^ 

Jiní trampové však odsuzovali pronikání politických tendencí do trampského hnuti. 
Nechyběly mezi nimi ani významné osobnosti, vzdělaní a literárně i umělecky kreativní 
trampové, jakým byl kupř. Josef Peterka zvaný Bob Hurikán, jenž se nikdy netajil svou 
zásadou zachovávat apolitičnost trampingu. Proto vystupoval velmi ostře vůči všem, kte- 
n podle jeho soudu prosazovali v trampském hnutí nejrůznější politické cíle a osobní am- 
bice. Takové názory se objevují i v demokratické diskusi, vedené na přelomu dvacátých 
let na stránkách výrazně levicového časopisu TrampP Odsudky politizování trampingu 
však někteří odůvodňovali i tvrzením, že praxe trampingu je revolučnější než programy 
radikální levice: „ Tramping je vlastně ve své podstatě o kilometry dále, než socialismus 
a komunismus, a sice proto, že zatímco první dva mají ideály a hesla na papíře, tramping 
je už několik let provádí v praxi a to je velký rozdíl! " '** 

Také diskuse o postupu trampského hnutí ukazuje mimo jiné značnou nejednotnost 
trampů ve vztahu k politickým aktivitám. Dokládají např. Karel Melíšek, šéfredaktor ča- 
sopisu Tramp, publikující pod svou trampskou přezdívkou Melich, když cituje z dopisů, 
které přicházely v té době do redakce, následující protikladné názory: „Nechtě už té poli- 
tiky, tramp má kamarádství a to je víc než politika. " - „Nechtě už té pitomé nepálit ičnosti 
a otevřete raději klukům hlavy, kam ta jejich nepolitičnost vede. " Vedle nich však nechy- 
bějí ani výzvy k ukončení diskuse: „ Ta diskuse je tak pitomá, žejesťli toho nenecháte, 
odřeknou naše osady odebírání Trampa!'' '"^ 

Restrikce ze strany státní moci, které postihovaly mnohé trampské osady, vedly tram- 
py jednak k utajování tábořišť, a na druhé straně k domluvám se soukromými vlastníky 
pozemků i se správci státních lesů o povolení tábořeni v místech, kam pravidelně zajíždě- 
li. Některé osady se - navzdory svému odporu k přílišné organizaci své činnosti - snažily 
legalizovat své aktivity prezentováním svého trampského kolektivu jako tradičního spol- 
ku, formální instituce, oficiálně sankcionované kompetentními úřady. Proto trampové 
vytvářeli stanovy, které předkládali ke schválení patřičnému státnímu úřadu - Policejní- 
mu ředitelství. Hlavním důvodem, který vedl trampy k registraci osady jakožto spolku, 
byla však pravděpodobně potřeba pravidelně se scházet a vyvíjet zábavní činnost určenou 
veřejnosti i ve městě, odkud pocházela valná část členů osad. Tak se tyto trampské kolek- 
tivy dostávaly na legální bázi, není však prokázáno, zdali příslušníci státního aparátu 
uznávali jejich legalitu i v přírodě, kde osady-spolky volně tábořily. 

Takové tendence se projevily zejména až na samém konci třicátých let. V bezprostřed- 
ně následujícím období okupace a druhé světové války došlo k zásadním proměnám 
obecných podmínek pobytu v přírodě, a tak i trampské osady kryjící se formální přemě- 
nou v legální spolky postupně omezily či ukončily svou činnost. 

Během okupace a zvláště v průběhu druhé světové války život v trampských osadách 
značně ochabl, chaty a tábořiště byly až na výjimky opuštěny. Trampování tehdy s sebou 
neslo nejedno riziko, tresty za přestupky proti zákonům odstrašovaly svou krutostí. Mno- 
ho osad se v té době z těchto příčin rozpadlo, a pokud někteří trampové přece jen jezdili na 



Cover page of the Tromp magazíne, wiih is 
supplemenl Táborák, 1930. 




svá obvyklá láboHStč a do chat, tak jenom v malém po£tu. v nevelkých skupinkách a taj- 
né. V dobč války bylo zakázáno jakékoliv shromažďování vét£iho počtu lidí, v přirodé se 
nesmély zapaloval Žádné táborové ohne, neboť by údajné usnadňovaly spojeneckým le- 
tadlům orientaci. Když mčli trampové odvahu k tomu, aby si zapálili oheň, museli ho při 
tom obkládat dekami, aby na sebe neupozornili četniky nebo německé vojáky. Za veškeré 
takové počínáni byly přísné tresty a mnozi z téch, kteří byli zatčeni, se do svých osad již 
nikdy nevrátili. 

K tomu přistupovaly i dalSí okolnosti. Členy mnoha bménských osad např. byli před 
válkou přisluSnfci némecké národnosti, klcfi museli později narukovat; čeSli trampové 
bylinasazeni napráci do Německa, kam někteří odeSli í dobrovolně, mnozí utekli do cizi- 
ny, kde bojovali v zahraničních armádách a jiní pracovali v ilegálním protifašistickém 
hnutí. Ve středních Čechách se dokonce do tohoto hnulí začlenila celá Trampská party- 
zánská zimní brigáda, v jejímž čele stál Bob Hurikán.'^ 

Zamnohé přestupky vůči protcktorátnim nařízením hrozily výslechy na policii či dokon- 
ce na gestapu a nezřídka í mnohaměsiční pobyt v pracovním čí koncentračním tábofc. Čle- 
nové bménské trampské osady Netopýr, zabývající se mimo jiné i speleologii Moravského 
krasu, si zvolili za společný kroj černou koSili s biločerveným lemováním, ncboťjim připa- 
dal velmi praktický. Když pak dva z nich - Milan Polanský a Radek Fukal -jeli na kole do 
Bystrce na přehradu kolem budovy právnické fakulty, kde tehdy sídlilo gestapo, byli zadr- 



zeni a převezení do Kounických kolejí, koncentračního tábora pro politické vézné. Gestapo 
považovalo černé košile za provokaci, za výsméch příslušníkům SS, kteří mčli podobné ko- 
šile jako součást uniformy. Po složitém vysvčtiování byli trampové propušténi až za tři dny 
a Polanský byl dodatečné odsouzen na tři mésíce do pracovního tábora v Mlatkové.*^ 

O účelové nahodilosti a nepředvídatelnosti policejních postihů za okupace svčdčí i po- 
licejní řízení proti třebíčské osadé Ohniváci. Její členové si na začátku třicátých let posta- 
vili na řece Jihlavce, v místech zvaném Picálka, chatu, v níž méli zařízeni na výrobu 
elektrického proudu s využitím vodní síly. Na začátku války, když Némci konfískovali 
majetek československých skautů, přijeli taky na Picálku v domnéní, že chata patří skau- 
tům. Při její prohlídce objevili různé baterie a elektrické rozvody, které zbyly z nezdare^ 
ného pokusu o osvětlení. Protože vzniklo podezření, že by mohlo jít o partyzánskou 
vysílačku, byli členové osady Ohniváci vzápčtí předvedeni k výslechu. Vše skončilo bez 
postihů, ale chatu Němci zabrali a až do konce války zůstala zapečetěná, velmi zchátrala, 
a nezbylo než ji zbořit." 

Trampské hnutí se tak na několik let ocitlo v určitém útlumu, jenž pokračoval i v době 
bezprostfedně po osvobození, kdy např. na Bměnsku téměř nevznikaly nové osady a dNvěj- 
ší ještě neobnovily činnost. Následky války se projevily i jinak, jak o tom psal trampslq^ 
kronikář Mirek Karela zvaný Kami: „ Lesy se hemžily benderovci a yyjet ven v této době 
na tramp bylo značně riskantní. Přesto se ale opět začínaly formovat trampské řady. Vznikl 
Svaz brněnských osad, tvořily se nové osady a lesy opět ožívaly halekáním trampů. " ** 

Ve zvláště paradoxní situaci se ocitl tramping v časech tzv. budování socialismu, v le- 
tech 1948 - 1989. Trampské hnutí z doby první republiky bylo sice vyzdvihováno jako 
součást tehdejšího levicového politického spektra, avšak pro vyznávané hodnoty a prozá- 
padní orientaci (úsilí o nezávislost na byrokratickém režimu, preferování jiných ideálů, 
než byly ty, které hlásala oficiální propaganda, a také pro mnohé své atributy, pozname- 
nané západním stylem) bylo nepřijatelné jako vzor a nežádoucí byla i jeho další existence. 

Důvody nepřízně režimu vůči trampskému hnutí byly po celé období socialismu při- 
nejmenším dvojí. Morální zdůvodnění byla v podstatě shodná s těmi, pro která bylo hnutí 
odmítáno v období -jinak všemožně zavrhované - buržoazní republiky; jejich podstatu 
stručně formuloval pamětník trampování v padesátých letech: „Nikdo neměl zájem rozli- 
šovat slušné trampy od pobudů a různých živlů, ootulujících se po lesích. S těmito byli 
trampové bez rozdílu házení do jednoho pytle. " ^ Mnohem nebezpečnější byly podněty 
motivované ideologicky, zjednodušeně řečeno ,jramping zaváněl západní ideologií, 
a proto byl nežádoucí". V tomto ohledu mělo značný vliv už samo odívání trampů jako 
jeden z nejvýraznějších atributů jejich hnutí. Jistě nejen v důsledku nedostatku peněz 
a skutečnosti, že se v letech po válce vydávalo Šatstvo na lístky, trampové často jezdili do 
přírody v pozůstatcích uniforem západních armád, což bylo strážci pořádku klasifiková- 
no jako provokace.^^ 

Obdobně byly pronásledovány atributy stylu amerického Divokého západu, který ně- 
kteří trampové náruživě vyznávali. Také tento styl ovlivnil jejich odívání, ale prostupoval 
i mnohé jiné jejich konání. ., V poválečné době až do roku 1956 se na tramp jezdilo v kov- 
bojském úboru, s ueskami a ve vyřazeném vojenském materiálu. Jako hudební nástroje 
slouživaly převážně kytary a mandoliny. Zpívaly se písně z první republiky, nové písně vá- 
lečné, hlavně americké atd. Zpíval se .Guadalcanar, .Tvé modré oči', ,Americký 
námořník \ , Tipperrary ' a skautské písně. " 

Představitele režimu ncprovokoval jenom prozápadní ráz mnohých atributů trampské- 
ho hnutí, ale také nostalgické vzpomínání na období první Československé republiky. Jcjf 



obraz ve včdomí obou stran -jak trampů, tak stranických ideologu - byl ovšem výrazně 
černobílý. Zatímco pro politické pracovníky to byl v první řadč reakční buržoazní režim, 
trampové ji vnímali především jako svobodný demokratický stát, neboť přímou zkuše- 
nost s tehdejšími policejními postihy trampingu měla - vzhledem k neustálému ohrožo- 
vání hnutí mladými trampy -jen malá část z nich. Zdá se však, že nostalgie za starými 
časy převážila také u letitých trampských pamětníků doby Kubátových vyhlášek. 

Po celou dobu oněch čtyř desetiletí socialistického režimu bylo trampské hnutí posti- 
hováno mnohými zákazy, přesto je nezbytné rozlišovat v průběhu těchto let různá období. 
Zvláště první desetiletí nového režimu se vyznačovalo značnou tvrdostí. Léta 1948 - 1958 
nazval Mirek Karela (Kami), autor historie trampování na Bměnsku, „trampskou dobou 
temna", s čímž se dnes ztotožňuje mnoho dalších pamětníků.^^ Stručně, ale výstižně for- 
muloval podstatu tohoto období člen z jedné z nejstarších brněnských osad Old Bovs: 
„ Politická situace byla napjatá a represivní režim postihoval tvrdě vše, co nepovolil. 

Zsl socialismu se trampové museli ukrývat před lesníky zestátněných lesů a příslušníky 
Veřejné bezpečnosti a jejich pomocníky, bdícími v kdejaké vesničce. Zvláště v padesá- 
tých letech se snažili trampům všemožně komplikovat jejich aktivity, zabránit jim v sa- 
motném výjezdu do přírody: „Stávalo se, že tehdejší Veřejná bezpečnost na nádražích 
prováděla kontroly trampů včetně rozbalování US-toren a kontroly občanských průkazů, 
které byly mnohdy vráceny až po odjezdu vlaku, a všelijak jinak znepříjemňovala trampům 
život. Jezdilo se proto hodně stopem a to pouze na korbách náklaďáků. Mnohdy si stopař 
musel svezeni odpracovat při pomoci skládání nebo nakládání toho, co se vezlo. " ^* 

Nechyběly ani jiné konkrétní postihy, směřující k destrukci neformálního hnutí pros- 
třednictvím likvidace sjednocujících institucí, stejně jako trampských periodik majících 
významnou integrační úlohu. Koncem roku 1948 bylo zakázáno vydávání trampského 
časopisu Tulák a počátkem padesátých let vyústil nátlak také v rozpad Svazu brněnských 
osad (SBO), založeného hned po válce, v roce 1 945.^^ Jako jiná literatura zmizely z veřej- 
ných knihoven i spisy pojednávající o trampingu a také díla představitelů a kronikářů 
trampského hnutí, jako byl třeba zmíněný Josef Peterka (Bob Hurikán), autor zásadního 
díla Dějiny trampingu yjchoi romány byly označovány za brakové a ideologicky závadné. 

K výrazné změně přístupu oproti padesátým rokům došlo v následujícím desetiletí, 
v šedesátých letech, kdy se režim do značné míry liberalizoval a kdy ani tramping už ne- 
byl tolik potírán jako dříve. Reflektovali to i sami nositelé trampského hnutí: „Přelom 
padesátých a šedesátých let byl doslova ve znamení mladých lidí, kteří se vyrojili s kyta- 
rami na nádražích, na silnicích. Bezpečnost měla často pohotovost, trampové byli lec- 
kdy šikanováni a podrobováni ponižujícím kontrolám. Příznivců volného toulání bylo 
ale čím dál více. " ^' 

K zásadní změně došlo i v postoji státem ovládaných sdělovacích prostředků k tram- 
pingu, které jej - na rozdíl od jiných neoficiálních aktivit, např. samizdatové literatury - 
přestaly ignorovat a většinou o něm neinformovaly v záporném duchu. Zatímco v průbě- 
hu padesátých let se v režimem kontrolovaném tisku nanejvýš čas od času objevil článek 
o tom, že tramping je nenávratně přežitkem minulosti, která už nikoho nelákv^ na jejich 
konci tomu bylo úplně jinak.^^ Časopis Mladý svět začal otiskovat trampské okénko (Tá- 
borový oheň), později vznikl sloupek věnovaný trampingu v Obraně lidu a také začal v Os- 
travě vycházet samostatný časopis Tramp, mnoho dalších listů se tehdy snažilo zařadit do 
svého obsahu alespoň rubriku s trampskou tematikou. Toto období vyvrcholilo na sklonku 
Šedesátých let vydáváním několika trampských a tábomických časopisů. Vycházely i celé 
publikace o trampingu, v roce 1 967 byla vydána Kronika trampské písničky y dále kniha 
povídek Potlach a připravovalo se nové \7dani Dějin trampingu od Josefa Peterky. 



'V. ^VECER 



ve VEťEltUI 

)0 cíli npKal 




- Haiti N*vit«, kd« mni ti 
llMlna I 

- /U\ nčkdt UÚ1. p«d li 



— Jíte trestán peněžitou pokutou ] 
ěebrolu, Máte peníze? 

— '»im, ne. 

— Tak jděte a vyžebrejte ■■ je. 



„Cf3«i od pídioty" 




— tak jsme v{era Ui na osadu jenom čtyři. 



pdtL I>«>v I93a - SdUiiI I MnOuoi bylo 



Ék^taoiéKiL 7><iiy 1930 ■ 1931. - K>- 
ifaÉn bajovniki proti tranpingu. Tromp 
l«Mi 



M 10 lbe tepoTti of rhe Pngue newip*- 
par Véůtt, mHb often Umwit robberiei on 

wtt a rtifl*™"" wu a fiequenl lopic of cv- 




ISíJ^^í.iS'^. .«" Letni a okuikové sport, pinO patel. 



Rozhlas a televize začaly vysílat pofady a relace o trampingu, byl natočen film Po- 
tlach 2l nahrány gramofonové desky s trampskými písnémi. Podle mínční pamčtníku, 
mnohdy přímých nositelů trampského hnutí té doby, sehrála právč trampská píseň, \'yzna- 
čující se ^vností, nejen na Bmčnsku velmi kladnou roli ve zmčné přístupu k trampskému 
hnutí - „ trampská píseň pomohla značnou měrou k tomu, aby byl tramping všeobecné vzat 
na milost ".^^ Od počátku šedesátých let byly opčt pořádány (zpravidla „pod hlavičkou"* 
různých institucí a organizací) veřejné večery trampských písní, které ovšem bylo mnoh- 
dy třeba krýt před zraky cenzury a nepříznivé nakloněných úřadů různými jinými označe- 
ními. Jejich pořadatelé proto raději neuváděli v programu slovo tramp či tramping?^ 

V šedesátých letech proto mohlo vzniknout mnoho nových trampských osad, které 
sice neměly tradice jako „staré"" osady (z nichž mnohé v průběhu tohoto a předcházejícího 
desetiletí naopak zanikly), ovšem - podle mínění svědků z konce šedesátých let - „právě 
ony drží dnešní tramping a trampingem žijí". Lze říci, že tato doba tramping do značné 
míry zpopularizovala v širokých vrstvách a dala trampům samotným rozhodné více mož- 
ností, než tomu bylo dříve. Rozvoj dalších osad přivedl trampy k myšlence sdružovat se 
ve větších seskupeních, zakládat spojené osady a svazy osad. Sdružené osady mely pak 
daleko větší moi^osti při pořádání nejrůznějších trampských akcí a při rozdělování práce, 
než jaké by měly samostatné osady .^ 

Ani dvacetileté období tzv. normalizace sedmdesátých a osmdesátých let nepředstavo- 
valo pro trampské hnutí výraznou pohromu. Režim nekladl nepřekonatelné překážky roz- 
voji trampingu: čas od času byly potlačovány pouze jeho výstřelky, zvláště pak akce 
masového charakteru, např. potlachy s účastí mnoha trampských osad, které nejsnáze 
mohly přerůst v projevy nesouhlasu s politikou komunistické strany. K represím však do- 
cházelo poměrně ojediněle. Hnutí bylo udržováno v mezích neškodnosti, víceméně pod 
kontrolou, a to především vnější (prostřednictvím Veřejné bezpečnosti), jakkoli se dá 
předpokládat, že ani mezi trampy nechyběli agenti StB. 

Oficiálně byla vyzdvihována pokrokovost trampingu za první republiky jako hnutí 
převážně levicově orientované mládeže, k projevům trampingu v posledních desetiletích 
se však režim vyjadřoval velmi opatrně. Například v Malé československé encyklopedii^ 
vydané v roce 1987, najdeme v hesle trampské hnutí, tramping o současném trampingu 
jenom krátkou pasáž informující o této masové formě zábavy a trávení volného času po- 
četné skupiny mládeže i příslušníků dalších věkových kategorií, která vyznívá vskutku 
příznačně: „V současnosti existuje tramping v ČSSR ve formě specifické formy pobytu 
v pNrodě, zdůrazňující kladný vztah k přirozenému prostředí člověka, smysl pro romanti- 
ku a kamarádství."" O tom, že je to hnutí prakticky nelegální, není v tomto naučném 
slovníku-encyklopedii ani slovo, natož pak o nějakých postizích ze strany státního apará- 
tu či pracovníků tehdy státních lesů.^ 

I v této době sice socialistický režim vystupoval proti volnému, „divokému"" tábořeni, 
současně však vytvářel podmínky pro rozvíjení jeho umírněných forem a zvláště pak pro 
přechod na usedlejší způsob pobytu v přírodě, na tzv. chataření. Právě v této době se mno- 
há místa tradičního táboření proměnila v chatové kolonie a osady, „města chať*. Vedle 
nich však především mladí trampové objevovali nová a nová místa, vhodná k volnému tá- 
boření, hůře přístupná, a tudíž i lépe skrytá před zraky policie a dalších nepřátel jejich hnutí. 
Zde zakládali nová tábořiště a časem stavěli improvizované příbytky a jednoduché chaty. 

Latentní nepřízeň režimu nezůstala bez odez\7 ani u některých obyvatel venkovských 
míst, která trampové navštěvovali, kde nakupovali základní potraviny, v nichž vyhledá- 
vali hostinská zařízení. Na druhé straně trampové dokázali mnohde postupně překonávat 



počáteční nevraživost tradiční vesnické společnosti a přimět její obyvatele nejen k zaují- 
máni tolerantních postojů, ale mnohdy si získali pnmo jejich sympatie. Trampům, kteii se 
často stávali kmenovými hosty tamějších hostinských podnikli jako míst obvyklého set- 
kávání a komunikace zvláště mužské populace na venkově, v tomto ohledu pomáhalo ne- 
jen jejich družné vystupování, ale také rozvíjení řady zábavních aktivit, které příslušníci 
vesnické komunity přijímali jako zpestření vlastního každodenního života. A nadto právě 
nepřízeň režimu někdy získávala trampům sympatie lidí z vesnice, kteří jím byli rovněž 
nějak postiženi nebo se tak alespoň cítili, což nebylo zvláště po období združstevňování 
ničím výjimečným.^^ 

Mnozí obyvatelé vesnic se s trampy sblížili a nejednou s nimi navázali mnohaleté vel- 
mi srdečné vztahy, a to i přesto, že za svou vstřícnost vůči trampům byli vystaveni tlaku 
svého okolí nebo dokonce policejního aparátu. O to více si trampi, přicházející do vesnic 
v těsné blízkosti svých obvyklých tábořišť, cenili přístupu těchto venkovských příznivců 
a vděčně na ně vzpomínali ještě po mnoha letech. ^ 

Pro trampské hnutí byla po celé období Čtyřiceti let socialismu příznačná značná apoli- 
tičnost, či spíše lhostejnost, obdobně jako pro velkou část celé společnosti, trampové roz- 
hodně nebyli žádnými „zelenými kádry", odbojáři skrývajícími se v lesích. Přispívala 
k tomu skutečnost, že restrikce ze strany státního zřízení se daly zvláště v posledních de- 
setiletích obejít, nebojím bylo možné předejít, tramping se stal vcelku pohodlným a lev- 
ným způsobem zábavy a trávení volného času. Režimem štědře dotované ceny základních 
potravin, alkoholu, cigaret i dopravy zabraňovaly vytváření sociálního napětí ve společ- 
nosti, jejíž radikálnější součástí se mohli trampové zvláště v důsledku věku velké části 
účastníků trampingu stát. Nadto byla valná Část mladých trampů členy Socialistického 
svazu mládeže (SSM), v němž byla účast téměř povinná, a nikdy mezi nimi nechyběli ani 
členové komunistické strany, vojáci z povolání či relaxující příslušníci policejních slo- 
žek. Režim usměrňoval trampské hnutí i prostřednictvím působení tehdejšího SSM, který 
sám rozvíjel obdobné aktivity, jaké tvořily náplň trampingu, a dokonce vytvářel rozsáhlé 
a masové hnutí na ochranu přírody, tzv. Akci Brontosaurus. Tak bylo v letech socialismu 
udržováno trampské hnutí v mezích, politicky bylo víceméně neškodné, jak o tom svědčí 
nejen naše autoptické poznatky, ale i hodnocení samotných trampů, vzpomínajících na 
tuto dobu: „Na vandrech se moc nepolitizovalo. " K nenápadné proměně docházelo až na 
sklonku osmdesátých let.^^ 

Zdálo se, že po společenských proměnách po událostech na konci roku 1989 se otevírá 
nová, lepší kapitola trampingu. Valná část trampů přivítala nové poměry v očekávání dal- 
šího rozkvětu svého hnutí v důsledku nastolení demokracie, neboť ,,padl komunistický 
režim a otevřela se cesta k volnému trampováni. Nová svoboda dala vzniknout novým 
osadám, stejně jako po roce 1945. " Tak tomu skutečně bylo v euforii let krátce po listopa- 
du 1989, kdy s pádem cenzury byla obnovena řada trampských periodik a současně 
vzniklo množství nových časopisů, rychle začaly vycházet knihy o trampingu a byly vy- 
dávány mnohé další materiály s trampskou tematikou. Avšak současně nastalo období, 
kdy se poněkud zhoršily materiální podmínky života těch vrstev společnosti, jejíž přísluš- 
níci tvoří tradičně jádro trampského hnutí, tj. mladí učni a studenti, ale také dělníci a za- 
městnanci středního věku. Zvláště nižší třídy společnosti citlivě zaznamenávaly rychlý 
konec výhod, jimiž si jejich neutrální postoje i přízeň kupoval minulý režim, především 
pak veími m'zkých cen základních potravin, alkoholu, cigaret, jízdného atd. Trampský 
kronikář Lucan, letitý pamětník nčkolika posledních desetiletí trampingu, to vyjádřil 
úsečnými větami: „Sezóna 1990 nás vítá ve svobodné a nezávislé zemi. Na vandru se ale 



nic nemění. Akorát ceny. Ceny konzerv, potravin, piva, benzinu a dalšího zboži. Ještě neni 
na koho nadávat, prakticky mizí vyprávění vtipů. Nejsou. A dále ubývá trampů. Celá řada 
lidí se musí starat o holou existenci. Propouští se, likvidují se podniky. " ^ Tyto skuteč- 
nosti v přítomnosti výrazně ovlivňují objektivní podmínky rozvíjení trampského hnutí, 
a proto také mnozí další jeho nositelé dnes nevidí situaci nekriticky.^' 

Současné došlo ke značnému zphsnění ochranných ustanovení v prostředí, kam tram- 
pové tradičné smérují, a k rozšíření chráněných území, včetné vytváření nových přírod- 
ních rezervací a národních parků. Tak se rezervací stala i údolí řek Oslavy a Chvojnice, od 
samého počátku trampování místa mnoha tábořišť ve volné přírodé, improvizovaných 
přístřešků i nepovolených chat. Stejně tak se výrazně zkvalitnil dohled nad dodržováním 
nových nařízení, a tak se v posledních deseti letech stal největším nepřítelem trampů stát- 
ně organizovaný - a jak trampové rádi poukazují - placený ochránce přírody. PNslušníci 
Státní ochrany přírody se zaměřili na restringování těch nejsnáze postižitelných, na tram- 
py, kteří jsou způsobem rozvíjení svých aktivit v přírodě odedávna na hranici legality 
a kteří se prakticky nemohou bránit. Z pohledu trampů nejsou pNstupni ani dialogu, jenž 
by směřoval k rozumnému kompromisu.**" 

Je evidentní, že nová moc postupuje proti nositelům trampingu mnohem chytřeji, ví- 
ceméně skrytě, ale o to účinněji. Strážce socialistického pořádku, mezi nimiž nechyběly 
ani v podstatě směšné figurky nepříliš bystrých příslušníků Veřejné bezpečnosti a jejich 
vesnických pomocníků z lidu, opředené mnoha anekdotami a humorkami, tradovanými 
nezřídka právě trampy, nahradil civilní ochránce přírody, zpravidla mladý muž sportov- 
ního vzhledu, leckdy s vysokoškolským vzděláním. Přitom nejeden z nich byl dNve ak- 
tivním nositelem trampských ideálů, což jeho bývalí kamarádi nesou se zvláštní nelibosti 
a s odsouzením. 

Postoje dnešních trampů k stávajícímu režimu nalézají výraz i ve srovnávání phstupu 
státní moci za socialismu a v přítomnosti. Igor Kučera zvaný Drobek, představitel 
mladší generace trampů, charakterizoval proměny slovy: „Po dlouhá léta trampové jez- 
dili ven, a i když byli, a někteří nemálo, starým režimem pronásledováni, vždy se situace 
nějak vystříbřila. V dnešní době nás sice takovým způsobem nikdo nepronásleduje, ale 
hrozby ze strany ochránců přírody jsou opravdu značně rezolutní: zrušit a zbourat staré 
trampské boudy, jež stojí na údolí dvacet i více let, zrušit osadní kempy, totemy, tábořiště, 
ohniště a další bašty trampstva na naší krásné Oslavce. "'*' Zejména letití trampští pamět- 
níci neváhali už v polovině devadesátých let nejen nahlas vyslovit, ale ani publikovat své 
radikální odsudky stávajících poměrů, nepnznivých pro rozvoj trampingu, dokonce i tvr- 
zení, že .. co nedokázal Kubát. Hitler ani Stalin, to šmahem dokázali sametoví úřednici *\*^ 
Budoucnost své subkultury pak někteří z nich přirovnávají ke konci indiánů v Americe.'*^ 

Na širším Bměnsku, kde pravidelně a tradičně rozvíjejí své aktivity trampové z Brna, 
Třebíče a okolních měst a městeček, usilují nositelé hnutí již po několik let o racionální 
domluvu s představiteli Státní ochrany pnrody. Pokoušejí se nalézt způsob nekonfliktní- 
ho soužití mezi trampy a ostatními uživateli prostředí, kam směřují trávit svůj volný čas 
tábořením. Takto se angažují zvláště čelné osobnosti trampského hnutí, vykazující znač- 
nou autoritu, neformálně přijímanou valnou Částí příslušníků trampingu. Významné mís- 
to v tomto úsilí o dialog patří i trampským periodikům, jejichž úloha je nejen ryze 
zábavní, ale také organizační. Už v průběhu první poloviny devadesátých let dospěli 
trampové na Bmčnsku, zvláště pak ti zajíždějící do tradiční trampské oblasti západomo- 
ravského Trojříčí, údolí řek Oslavy, Jihlavy a Rokytné,^^ k nezbytnosti vlastní tribuny, 
v níž by si ujasnili své postoje k problému soužití s novým zřízením a jeho aparátem, ko- 



lem níž by se sjednotili ke společnému obrannému postupu. Právě toto poznání vyústilo 
roku 1 994 v založení časopisu Oslovské boudy, zprvu „občasníku pro trampky, trampy 
a trampata"", pozdčji čtvrtletníku. Jeho zakladatelé jej zřídili s přímým cílem volně sdružit 
kolem redakčního kolektivu osobnosti a autority trampingu, jakousi trampskou „psavec- 
kou^' elitu, opírající se o širokou základnu dalších účastníků tohoto hnutí. Jedním z hlav- 
ních účelů časopisu, vedeného na velmi solidní profesionální úrovni, je vytvoření 
platformy k zmíněnému dialogu s aparátem státní moci a jejími aktivisty. 

O této prioritě nového trampského periodika s velmi pestrým obsahem svědčí i progra- 
mová stať šéfredaktora Igora Kučery (Drobek) Ekologie a ochrana přírody očima tram- 
pQy uveřejněná již v nultém čísle časopisu v roce 1994 a začínající slovy: „Mnohokrát 
probírané dilema tramping versus ochrana přírody, zákony a jejich dodržování, chráně- 
ná území a ochránci přírody a dalšími a dalšími otázkami jsou dnešními denními problé- 
my, se kterými se setkáváme téměř neustále a na každém kroku. Otázka stojí - kde je 
pravda? Kriticky řečeno, dle zákona je více pravdy na straně ochránců přírody, položme 
si však otázku, jak a kam se těch ubírá dále současný a v posloupnosti budoucí tramping 
a volné táboření v přírodě? " ^ 

Svůj vztah k přírodě i vstřícné postoje k druhé straně usilují trampové nejen na Brněn- 
sky prokázat i rozvíjením vlastních aktivit směřujících k ochraně prostředí, kam vyjíždějí 
tábořit. Jako dobří znalci života v přírodě se snaží svým pobytem v ní neškodit tomuto 
prostředí a nadto působí při úpravě míst, kde táboří, a zvláště aktivní trampské osady pak 
pravidelně organizují i akce zaměřené na úklid rozsáhlého území trampských oblastí. 

Jak je patmo, historii českého trampingu vždy do značné míry ovlivňoval zvláštní pří- 
stup státní moci a jejího aparátu k nositelům této specifické subkultury i k hnutí jako tako- 
vému. Nelegálnost v podstatě volného táboření v přírodě, „divokého trampingu", vedla 
od samého počátku k jeho restringování. Co se týče intenzity restrikcí, měl přístup admi- 
nistrativních orgánů v tomto ohledu proměnlivý charakter- byl mlčky tolerován, vícemé- 
ně trpěn, ale také nárazově nebo i soustavně potírán. A to za všech režimů - za první 
Československé republiky, za okupace, v letech takzvaného budování socialismu, ale 
stejně tak i dnes, za demokratického zřízení a tržního hospodářství. Zvláště tvrdá opatření 
vůči trampskému hnutí jsou příznačná pro období, kdy se ten který státní systém ocitá 
v kritické situaci a kdy vystupuje se svými omezeními či dokonce násilně i vůči dalším 
vrstvám a skupinám společnosti. Tak tomu bylo v letech velké hospodářské krize na pře- 
lomu dvacátých a třicátých let, za druhé světové války, v letech studené války v padesá- 
tých letech i po nástupu normalizace v letech sedmdesátých. Naopak v časech politického 
uvolnění, liberalizace a relativní stability je i tramping represivními orgány často ignoro- 
ván, přehlížen a postihovány jsou zpravidla pouze jednotlivé výstřelky. 

Vedle roviny vztahu moci však vždy zaujímalo vůči trampingu své postoje i veřejné 
míněni a tento vztah ostatních obyvatel k trampskému hnutí byl neméně specifický, a to 
po celou dobu jeho existence, od počátku dvacátých let do současnosti. Je zde patrný růz- 
ný přístup, od vyhraněně negativního přes víceméně lhostejný až po projevy upřímných 
sympatií a vstřícnosti k nositelům trampingu a účast na jejich aktivitách. Kromě nevraži- 
vosti, pohrdání a zavrhování, převládajících v některých časech, vzbuzoval tramping u ji- 
ných obyvatel i touhu připojit se k tomuto hnutí, touhu, která se v některých obdobích 
stávala přímo módou. Uprostřed těchto trendů pak tramping přežil více jak osmdesát let 
své existence a ani v přítomnosti se - přes všechny neblahé prognózy dnešních pamětníků 
dávných let trampské slávy - nezdá, že by jeho éra defmitivně končila. 



' Srov. A. B. M an n. Obřady prijimania nových členov do trampskej osady. In: Čas života, Brno 1985, 
s. 225-240; V. V o h I í d k a. Trompové 20. a 30. let. In: České dčlníctvo 111. Společenský život v dčlníckýxh or- 
ganizacích a spolcích. Zpravodaj KSVI 1988, č. 4, s. 134-173. 

^ Srov. K. A 1 1 m a n, K problematice trampingu na Moravě. In: Společenství détí a kultura. Strážnice 1997, 
s. 1 2 1 - 1 25; t ý ž. Trampské hospody na západní Moravě. Západní Morava 2, 1 999, s. 1 1 8- 1 30; t ý ž. Tramping 
jako způsob sdružování a využívání volného času mládeže (příspčvek do sborníku Rajče na úiěku^ pfipraveno do 
tisku). Seriál Trampi na Moravě otiskoval deník Právo. 

' J. K ó s s 1 - M. W a i c. Český tramping 1918 - 1945. B. m. 1992, s. 37. 

* Tamtéž. 

' K diskusi o trompech. Moravská orlice 68, 1930, č. 34, nestr. 

^ není na Morové lesní správy, která by nepovolila skautským oddílům s radosti místa pro tábořeni a kte- 
rá by je v tom nepodporovala poskytováním nejrůznějších výhod, ale se naopak kdekterá lesni správa zoirfale 
brání proti vnikání trompů, před nimiž není jist ani klid okolí, ani stromy, ani zvěř, ani ryby. " Tamtéž. 

^ Uvádíme doslovné znéní této vyhlášky, tak jak je pfetiskl Časopis Oslovské boudy 3, 1996, č. 2, s. 18: 

.. yyhláska zemského presidenta v Praze ze dne 9. dubna 1931. č. 180.236 ai 1931. 16-7500/1601 1930, kte- 
rou se vyhlašují opatření proti výstřelkům campingu a trampingu. 

Na základě ustanoveni článků 2. a 3.. odstavec /.. zákonazedne 14. července 1927, č. 125Sb. z. an., oorga- 
nizaci politické správy, zakazuji při campingu a trampingu: 

Všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruši neb 
ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbicu/e věře/nepohoršeni, zgména: 

společné tábořeni osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech - vyjinuýe tábořeni rodin- 
né -, pobíhání v nedostatečném úboru, zvláště v úboru koupacim mimo obvod vykázaných koupališť, zpíváni po- 
pěvků obsahu nemravného, dále: 

nošeni zbrani, zvláště zbrani zakázaných, bez platného zbrojního pasu a koupáni na místech zakázaných. 

Přestupky této vyhlášky, jejíž účinnost počíná dnem vyhlášeni, trestati budou - bez újmy soudního stiháni - 
politické úřady 1. stolice tresty na penězích od 10 Kč do 5000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do čtrnácti dnů. 

Zemský president: Kubát v. r. " 

' B e z n o ž. Myšlénky o trompech a trampingu 111. Tramp 2, 1930, č. 33, s. 2. 

** K u z m a. Generace. Tramp 2, 1 930, C. 26, s. 4. 

'° Například společné Prohlášení trampských osad Toulavá srdce z Vojnová Městce a Šeré dálavy z Nové Vsi 
u Sopot začínalo slovy: „ Poznali jsme velmi dobře celou tuprolhanost a způsoby paďourů, nenávidíme všechny 
jejich předsudky, rozkazy, panství a morálku, poněvadž víme, že to všechno je uděláno čistě k našemu zotročeni 
a pro větší břicho paďourů. " Tramp 3, 1 93 1 , č. 17, s. 5. 

" Srov. S. M. [S. Motl], Radováni na šesti strunách pokračuje... In: B. Hurikán, Dčjíny trampingu. Praha 
1990. s. 250. 

'^ Brněnští trempíři v pohotovosti! Tramp 3, 1 93 1 , č. 1 7, s. 5. 

'^ V diskusi trampů o tom, jaké stanovisko má tramping zaujmout k politice, nechyběly ani odsudky politizo- 

vání trampingu: bude nejlépe, když vykašleme se i na paďourskou politiku a budeme si hledět svého, aneaby 

planým politikařením byl vnášen rozkol mezi kamarády. Politika a tramping, ty dvě věci se nedají dobře sloučit. 
Zatahováním politiky do řad trampů se vnáší rozkol a seje nedůvěra mezi kamarády... " H a d Ž i. Politika 
a tramping. Tramp 2, 1930, č. 24, s. 2. 

'* Tamtéž. 

'* M e 1 i c h [K. Melíšek], Kamen do vosího hnízda. Tramp 2, 1930, č. 30, s. 8. 

'^ Srov. M. K a r e 1 a (Kami), Z dýmu táboráků. Padochov 1998, s. 17-18; S. M., Radování na šesti strunách 
pokračuje..., c. d., s. 25 1 . 

' ' ., Pro ostatní členy to byl šok a na základě těchto špatných zkušeností bylo od nošeni černých košilí i^puj/é- 
no " L. P i v o ň k a - C. P o 1 a n s k ý, r O Netopýr. Oslavské boudy 4, 1 997, č. I , s. 2-3. 

'* Srov. J. C a n c á k (J. Procházka), Trampská historie řeky Jihlavky^ c. d., s. 5. 

'** M. K a r c I a, Z dý^mu táboráků. Padochov 1 998, s. 1 8. 

^° Tamtéž, s. 29. 

^' Oslavské boudy 3. 1996, č. 2, s. 2. 

*^ M. K a r e I a, Z dý>mu táboráků, c. d., s. 29. 

-^ Tamtéž, s. 34. 

-^ Tamtéž, s. 29. 

;' Oslavské boudy 3, 1996, č. 2, s. 2. 

**^ J. C a n c á k, Trampská historie řeky Jihlavky, c. d., s. 10-11. 

*' M. K a r e I a, Z dýmu táboráků, c. á., s. 29. 



S. M., Radováni na šesti strunách pokračufe..., c. d., s. 25 1 . 

^ Tamtél 

^ „ V tisku se objevovaly pry ni články, píšící o trampingu jinak, než dříve. Mnoho předních osobnosti veřej- 
ného a kulturního života, jako například spisovatel Géza Včel íčka, akademický malíř Zdeněk Burian, trampský 
písničkář Jarda Mottl, spisovatelé Jaroslav Foglar a E. F. Elstner veřejné projevili sympatie k trampingu a hrdě 
se hlásili k prvním létům svého trompová ni Zásluhou těchto a dalších se začala veřejnost dívat na tramping ji- 
nýma očima. "M.Kareia,Z dýmu táboráků^ c. d., s. 39. 

^' Tamtéž. 

^^ Když se v dubnu roku 1 963 na dnešní Štefáníkovč ulici v sále U Flédy konal první z nich, měl název „Ve- 
čer písní táborových ohňů"*. Pak následovaly další dvč obdobné akce s týmž názvem v lednu 1 964, pořádané do- 
konce v Délnickém domč na Marxově ulici. Ale v druhé polovině šedesátých let jsou už názvy těchto akcí 
mnohem průhlednější, jako třeba „Večer na osadě*' v listopadu 1 966 v sále Stadionu. Srov. M. K a r e I a, Z dýmu 
táboráků, c. d., s. 39. 

" Tamtéž, s. 42. 

^ A/a/d československá encyklopedie, 6. díl. Praha 1987, s. 264. 

^^ Trampský kronikář Jiří Procházka, přezdívaný Jura Cancák, ve svém spisu Trampská historie řekyJihlav- 
ky např. líčí vztahy, jaké trampové měli k provozovatelům hospody U Zelenků v Kozlanech na Třebíčsku. Vzá- 
jemné syinpatie tkvěly nepochybně i ve skutečnosti, že v padesátých letech vedla tuto hospodu babička 
Zelenková (podle níž trampi krčmě přezdívali U báby), neboť její muž a majitel hospody Viktor Zelenka musel ve 
svých údajně téměř padesáti letech nastoupit do výkonu základní vojenské služby k oddílům PTP, tzv. Černým ba- 
ronům. Hostinští 2^lenkovi získali nesmírnou oblibu zvláště u trampů, kteří do jejich hostince pravidelně zajížděli 
po dlouhá léta a stávali se tak - pochopitelně hlavně o víkendech - regulérními kmenovými hosty podniku. Zelen- 
kovi nabyli pověsti skutečných legend, což- když na sklonku osmdesátých let oba zemřeli - uměl trampský kro- 
nikář ocenit slovy: „ Úmrtím babičky Zelenkové v roce 1987a Viktora Zelenky v roce 1988 a zbořením hospody 
v tomtéž roce skončilajedna z kapitol trampingu na Jihlavce. Zůstala jen vzpomínka na tyto vzácné lidi, kteří spi 
věčným spánkem na hřbitůvku v Koněšíně. " J. Cancák, Trampská historie řeky Jihlavky, c. d., s. 1 3. 

V tomto duchu psal J. Procházka (Cancák) o Karlu Žákovi z Kozlan, který se s trampy setkával v proslulé 
trampské hospodě v Kozlanech u Třebíče: „Byl to člověk zlatého srdce. Zúčastňoval se všech trampských se- 
šlosti v kozlanské hospodě a nesčetněkrát nechal u sebe ve stodole trampy přenocovat, i když z toho měl v těch 
dobách temna padesátých let stálé nepříjemnosti. Jeho vztah ke kamarádůmjezdícím do Kozlan byl takový, že se 
mu začalo říkat ,táta trampů '. " Tamtéž. 

^^ „ Osmdesátá léta dál utíkají a najednou podvědomě cítíme, že se něco začíná dít. I když se na vandrech 
moc nepolitizovalo, přesto byly chvíle, kdy se politika probírala. A kamarádi byli politicky vyzráli (nikoliv zasle- 
pení), se značným politickým přehledem... Večer pak odbíháme od ohně a posloucháme Svobodnou Evropu 
a Hlas Ameriky, rozhlasové stanice, které jsem dřív nikdy neposlouchal ani neuměl na vlnách v éteru naladit. Ve 
všech jazycích se vyslovovalo jméno Gorbačov, chystá se něco velmi převratného. Přichází 17. listopad 1989. 
A potom je všechno úplně jinak. " Lucan, Vzpomínky z usárny, 5. část. Oslavské boudy 3, 1996, č. 4, s. 3. 

" Tamtéž. 

^^ V letním čísle Časopisu Oslavské boudy v roce 1996 např. jeden z trampů napsal: ,. Lid trampský nyní začne 
vychutnávat volného pobytu v přírodě mocnými doušky. Nicméně vemte si na své vandry zase o něco více financi 
než loni, hlavně poj edete-li k německým, nebo i jiným hranicím, je tam pořádně draho. Utahování opasků nako- 
nec udělá z trampířů přísné vegetariány, neboť se budou živiti rostlinnou stravou, zkrátka ,co les dal'. " 

D r o b e k [1. Kučera], Ahoj kamarádky a kamarádi! Oslavské boudy 3, 1 996, č. 3, s. 2. 

^ Také tuto skutečnost dávají někteří trampští pamětníci do souvislosti se zmíněným zhoršením životních 
podmínek nižších vrstev společnosti. „Na řadě míst a pozemků se mění majetkoprávní vztahy. Neskutečným 
způsobem se drancují lesy. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Na scénu vstupují chytráci s vědomím, že zlaté žně pri- 
vatizace a propasti v legislativě nezůstanou navěky. Příležitost je jen jedna, je potřeba se nabalit. Pak už to ne- 
půjde. A do tohoto bordelu, vzniklého snahou všechno vyřešit za jeden den, přitancujíjako víla Amálka ochránci 
přírody. A musí vyvíjet činnost. Po dlouholetých zkušenostech, že proti větru se chcát nedá. postupují cestou nej- 
menšího odporu. Přes chudáka. Přes chataře, který třicet let stlouká a udržuje chatu, přes trempíka, který chrá- 
pe pod smrkem a za deště postaví stan. Chudák nemá na soudy, nemá zastání, nemá odvolání, není pro ně 
soupeřem - není totiž A. S.. není S. R. O., nestojí za ním milióny. " Lucan, Vzpomínky z usárny, c. d., s. 4. 

** D r o b e k. Ekologie a ochrana přírody očima trompa. Oslavské boudy 1 , 1 994, nulté číslo, s. 1 6. 

*^ L u c a n. Vzpomínky z usárny, c. d., s. 4. 

*^ Tamtéž. 

** Podrobněji viz K. A 1 1 m a n, Trampské hospody na západní Moravě, c. d., s. 118-1 30. 

*^ D r o b e k. Ekologie a ochrana přírody očima trompa, c. d., s. 16. 

Březen 2000 



'A 



THE TRAMPS AND THE POWER 

(TO THE PROBLEMATICS OF THE „TRAMP" MOVEMENT IN THE SOCIETY 
FROM THE BEGINNING OF THE 1920'S TO THE PRESENT) 

Summary 

The specific feature ofthe tramping is thefact that, in špite ofits 80-year-tradition and a 
mass character, it has aiways verged on becoming illegal. This is a consequence of the ve. 
substance ofthe activity - afree camping outdoors, outside the parcels or objects sanctionedjč 
this purpose by competent statě authorities or private owners. The intensity of the restricti-^^^^ 
measures ofthe administrativě machinery towards tramping is unsteady - sometimes the activiAy^ 
has been toierated, sometimes suffered in silence, but also occasionally or systematically 
persecuted. This occurred during all regimes - at the times ofthe first Czechoslovak Republic, 
during Nazi occupation, during the „ building of the socialism " times, but also nowadays. The 
motives that drove the oppression ofthe tramp movement for part ofthe statě organs ofcourse 
differed considerably. 

Between the wars the tramp movement has been restricted by the police, who applied especially 
the so cailed „ Kubát 's law ". forbidding the camping and outdoor activities ofthe single youths of 
the opposite sex. During the occupation times the tramps háve been persecuted by the security 
organs of the protectorate police and by the German Gestapo, who suspected them of being 
involved in the resistance movement and helping the partyzans. In the socialist era the tramps had 
to hidefrom the foresters, police forces and their wardens stationed in the villages, who resented 
the existence ofthe relatively informal tramp movement outside the oficial structures, their free 
movement over the country as well as their traditional sympathies toward the heroes of the 
American West, showed by their clothing andother atributes. In the last tenyears, the tramps are 
being accused ofbreaking the nátur e protéct ion laws and they are persecuted especially by the 
representatives ofthe State conservation department. 

Translation: Markéta Křížová 



ČESKÝ UD. 87, 2000. 3 



cikaní na MORAVĚ A VE SLEZSKU 
DO PRVNÍ TŘETINY 20. STOLETÍ 



CTIBOR NEČAS, Historický ústav FF MU, Brno 



Rómové jako etnikum či národnost jsou historicky vzniklou skupinou lidi, která má 
společný původ, užívá vlastního jazyka nebo dialektů, vyznačuje se zvláštní kulturou 
a odlišným životním způsobem. 

V minulosti bývali spolu s příslušníky různých deklasovaných a asociálních vrstev za- 
řaa^váni pod souhrnným pojmem a označováni slovem cikáni ve smyslu obecného pod- 
statného jména (i^lativa). Jejich vlastní jméno (eínonymum) se vyskytuje ve dvojí 
podobě: okolní společnost je nazývala aletnonymem Cikáni, oni sami si říkali a při svém 
pojmenování používali autoetnonyma Róma (tj. lidé; Rómové). 

Pončvadž prameny a po nich namnoze také literatura uvádějí cikány obvykle jako ce- 
lek bez jejich další diferenciace na Cikány-Romy, případně dále na tuláky^ žebráky a os- 
tatní jim podobné vyděděnce, mohou z toho vznikat problémy nejenom pří heuristice, ale 
také při kritice a zejména při interpretaci. Pokud se nevyskytují v řeči materiálové báze et- 
nonymická pojmenování, nezbývá jiná možnost než pracovat pouze s apelativy, a vědo- 
mě se tak dopouštět většího nebo menšího zkreslování skutečnosti. 

Cikáni se objevili na teritoriu Moravy nejpozději počátkem 15. století. Nejstarší zmín- 
ku o nich obsahovala dnes už nedochována účetní kniha města Znojma, ve které byl k ro- 
ku 1 4 1 7 záznam o poskytnutí dost vysoké almužny procházejícím cikánským kočovníkům: 
vydali se tehdy na pochod z Podunají přes Uhry směrem na západ a jejich trasy vedly také 
našimi zeměmi.^ 

V průběhu 16. století informací o Cikánech a jejich „protulování" zvolna přibývalo 
a spolu s tím se začala množit i proticikánská represe. Moravský zemský sněm roku 1538 
a pak opakovaně v letech 1 549, 1 550, 1 576, 1 579, 1 580 a 1 599 přikazoval, aby se cikánští 
kočovníci a tuláci nevpouštčli do země a aby je tu nikdo nepřechovával a nepodporoval, 
aby odtud byli vypovídáni a v případě návratu aby byli chytáni, vězněni a popravováni.^ 
Jestliže byla taková nařízení znovu a znovu vydávána, svědčilo to buď o jejich nedůsled- 
né realizaci, nebo o jejich malé účinnosti, soustavně se opožďující za proudem Cikánů, 
kteří vstupovali do země z Uher a postupně také z Polska. 

V raném novověku přicházely na moravské a slezské území různé skupiny pnstěho- 
valců, z nichž jedny byly přijímány s ochotou, druhé se zjevným nepřátelstvím. Vrchnosti 
věnovaly pozornost hospodářsky přínosnému židovskému a německému obyvatelstvu 
(zejména novokřtěncům a flacciánům), neměly však zájem o Cikány a jiné lidi z okraje 



společnosti - před jejich charakteristikami se totiž vyskytovaly samé záporné předpony, 
neboť byli považováni za nepotřebnou, nepříjemnou, nebezpečnou, a proto nežádoucí 
přítěž. Z Cikánů se tak stávali opravdoví psanci, postavení zcela mimo zákon. Jejich per- 
zekuce postupovala za Leopolda I. a Josefa I., dosáhla vrcholu za Karla VI. a pokračovala 
i za vlády Marie Terezie.^ 

První z uvedených Habsburků vydal v letech 1674, 1 680, 1 688 a 1 689 sérii vyhoSťova- 
cích dekretů, podle nichž nesmčli být Cikáni trpéni v žádné z císařských zemí a po dopa- 
dení měli být odtud vyháněni za hranice. Zostřený dekret z roku 1697 prohlásil objekt 
pronásledování za „vogelfřei"': muže směl při štvanicích kdokoliv zastřelit jako škodnou 
zvěř, kdežto ženy a chlapci byli trestáni uříznutím ucha, vymrskáním kolem šibenice 
a následným vypovězením ze země. Při opakovaném zadržení se trest smrti vztahoval 
také na ženy, které měly být sťaty mečem. 

Podle dekretu Josefa I. z roku 1706, který opakoval proticikánská nařízení z doby 
předcházejícího císaře, byly na hranicích a podél významnějších cest vztyčovány tabule 
s výstražnými nápisy proti příchodu Cikánů a s vyobrazením trestů za tento přestupek 
(muž oběšený na šibenici, žena a chlapec při řezání uši a mrskání metlami). Na Moravě se 
takové tabule objevovaly od roku 1708, ve Slezsku od roku 1721. 

Nejvyššího a svými důsledky nejostřejšího bodu dosáhl postup proti Cikánům za pa- 
nování Karla VI. Jeho dekret z roku 1717 zopakoval předešlá proticikánská naNzení 
a upřesnil postihy za poskytování úkrytu a jinou pomoc. Další dekret z roku 1 72 1 ukládal 
při opětném dopadení trestat ženy mečem, zatímco dosti silným chlapcům mčlo být uře- 
záno druhé ucho; děti byly popraveným matkám odebírány a dávány do špitálů, kde měly 
být vedeny k pracovním návykům a vychovány v duchu křesťanské víry. Třetí dekret 
z roku 1 726 unifikoval trestání potulky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Kladsku ve 
snaze „ uvésti jednostejnost a rovnost, která by budoucně v potrestání té zemhubici cikán- 
ské sběře držána a zachována býti mohla ". 

Proticikánské pronásledování se začalo poněkud uvolňovat teprve v tereziánské dobé. 
Na základě dekretu Marie Terezie z roku 1 749 byli vypátraní a dopadení Cikáni trestání 
pouze vypovězením ze země. Pokud se ale zjistilo, že už se takto jednou provinili, vypalo- 
val jim kat na záda písmeno R (podle latinského relegatus, tj. vyhoštěný) a po sepsání hr- 
delního reversu byli znovu vyhnáni. Při třetím návratu a chycení byli muži a dostatečné 
vzrostlí chlapci oběšeni a ženy sťaty mečem. Dekret z roku 1 75 1 zostřil ustanovení, podle 
něhož byli Cikáni po prvním dopadení postaveni na pranýř, zbičováni katem a teprve pak 
vyhoštěni ze země. 

Podle ortelních manuálů pražského apelačního soudu proběhlo v letech 1694 - 1763 
celkem 527 hrdelních procesů proti Cikánům, z toho 5 1 4 v Čechách a 1 3 na Moravě a ve 
Slezsku. Pro potulku a nedodržení zákazu vstupu do země byli např. odsouzeni k trestu 
smrti provazem Wolf Reisinger v Novém Městě na Moravě (1710), Václav Wentzel v 
Hostěradicích (1718), Václav Kovalský ve Velké Bíteši (1718), Johann Tannenbaum se 
synem téhož jména v Krnově (1722) ad/ 

Od konce 17. a začátku 18. století, tedy v době kulminujícího pronásledování cikán- 
ských kočovníků a tuláků, začaly na jihovýchodní Moravě některé vrchnosti trpét na 
svých panstvích rodiny Cikánů-kovářů, dávaly jim souhlas k pobytu a tím i určitou výjim- 
ku z běžných tehdy vizitací, tj. zadržování a nelítostného trestání. Kováři na rozdíl od os- 
tatních cikánských psanců neohrožovali totiž veřejnou bezpečnost a přinášeli určitý 
užitek. Zhotovovali drobné výrobky, jimiž nekonkurovali cechovnímu řemeslu a kteró 
přitom nacházely odbyt v poddanských hospodářstvích. 



Prvním doloženým cikánským kovářem, kterého trpél nejpozdčji od roku 1 698 Domi- 
nik Ondřej Kounic na svém uherskobrodském panstvi, byl Stepán Daniel. Požíval vrch- 
nostenskou ochranu, zdržoval se přímo v Uherském Brodu a živil se drobnou kovářskou 
prací, provozovanou kočovně po okolních obcích. Další osudy jeho rodiny dávají nahléd- 
nout do začínajícího a dosud málo prozkoumaného sedentarízačního procesu Cikánů.^ 

Štěpánovi potomci pobývali nadále na uherskobrodském panství, měli však pasy 
a mohli nabízet kovářské výrobky a služby v širším areálu, než jakého užíval jejich otec. 
Pět synů a několik zeťů nesmělo však chodit za živobytím společně, ale jen po jednotli- 
vých rodinách, muselo odložit cikánské zvyky a kroj, zavazovalo se při vstupu Cikánů 
z Uher na moravské území tyto vetřelce zajišťovat a předávat k potrestání. Část trpěných 
vSak tyto podmínky nerespektovala a dopouštěla se různých přestupků, takže roku 1747 
dal Václav Antonín Kounic-Ríttberg všechny Cikány ze svého panství vypovědět a ozbro- 
jení portáši je měli eskortovat za moravsko-uherské hranice. 

Když krátce nato připravovala Marie Terezie vydání svého prvního proticikánského 
dekretu, vyžádala si dobrozdání, zda nemají být z jeho účinnosti vyĎaty rodiny cikánských 
kovářů trpěné donedávna na jihovýchodní Moravě. Na základě vyjádření moravské repre- 
zentace a komory povolila pak zvláštním reskriptem roku 1 750 pobyt pouze dvěma Štěpá- 
novým synům, kdežto jejich zbývajícím bratřím a zeťům byl případný návrat zakázán. 

Syn Tomáš pak zakotvil se svou rodinou v Kunovicích na lichtenštejnském panství 
Uherský Ostroh a vybaven pasem provozoval dál kočovné kovářství po celém Hradišťském 
a také Přerovském kraji; jeho potomci se uvázali roku 1782 v poddanství a rozsídlili se 
v 9 obcích uhersko-ostrožského panství. Druhý syn Antonín vystřídal několik míst pobytu, 
aby závěr života strávil v obci Jezera v Brněnském kraji; jeho potomci se rozšířili na panství 
Pozořice a dcolním lichtenštejnském pozemkovém majetku na jihovýchodní Moravě. 

Oproti těmto synům se Martin, Josefa Ondřej, donucení opustit moravské teritorium, 
odebrali do sousedních Uher, kde je však tamní cikánské komunity odmítly přijmout a ne- 
ustále je vypuzovaly. Z bratrů a jejich rodirmých příslušníků se stali skuteční štvanci: 
v jedné zemi nebyli snášeni krajskými a vrchnostenskými úřady, ve druhé zase znepřáte- 
lenými Cikány. Teprve po intervenci císařské kanceláře dostala každá rodina po jednom 
domku v blíže neurčených obcích, kde se však Danielové nezabydlili, vedli potulný 
a údajně pohoršlivý život a měli být potrestáni na základě platných proticikánských naN- 
zení. Podle soupisu z roku 1 769 zdržoval se syn zemřelého Martina Adam se svou rodinou 
v Nové Lhotě na panství Strážnice, Josefova velkorodina byla rozptýlena v Kunovicích, 
Lískovci a v Bohuslavicích a konečně Ondřej pobýval se ženou v Syrovíně na panství 
Bzenec. Kromě toho se nacházely v Hradišťském kraji velkorodiny Josefa a Jana Holom- 
kových a také Martina Malíka, tj. cikánských kovářů a koňských handlířů, kteří byli se 
Štfoánovými syny sešvagřeni. 

Štěpán Daniel byl tedy cikánským kovářem, užitečným jak pro vrchnost, tak pro pod- 
dané. Z generace jeho potomků zajišťovalo kovářství obživu především dvěma z nich 
a i ti museli rozšířit své úživné areály, zatímco ostatní pauperízovali, hledali přídatné 
zdroje obživy a vracívali se občas ke způsobu života, zaměřenému nikoliv na řemeslnické 
kočování, ale na potulku a s ní spojenou žebrotu, krádeže, věštění, pojídání mršin a jiné 
přestupky. O takové cikány, více příživníky než kováře, přestali ovšem Kounicové, Lich- 
tenStejnovč a držitelé jiných významných panství projevovat další zájem a vystavovali je 
proticikánské perzekuci, která se začala zmírňovat až za nástupců Marie Terezie. 

Hrdelní a další drastické tresty, k nimž byli až dosud Cikáni odsuzováni při svých opa- 
kovaných vstupech do země a následném potulování a dopadení, vymizely teprve z pří- 



slušných nařízeni Josefa II. Jeho základní dekret z roku 1782 se vztahoval na hojnou 
cikánskou populaci v Uhrách, jíž mčlo být využito ke kolonizování některých sedmihrad- 
ských území: cikánské rodiny tam mčly být usazeny a asimilovány tím, že by skoncovaly 
s kočováním a potulkou, odložily své kroje, opustily vlastní kulturu a zvyky, nahradily 
mateřštinu jazykem okolního obyvatelstva.^ 

Inspirován uherskými asimilačními praktikami vypracoval Jan Rudolf Ř í k o v s k ý 
z D o b r č i c Vlasteneckou úvahu o moravských cikánech včetně návrhu, jak by měli být 
umravněni a užitečně vzděláni pro stát. Podle názoru tohoto kanovníka bylo třeba všech- 
ny Cikány sepsat, vyhradit jim dosud neobydlená místa a tam v každé novč založené osa- 
dě ustanovit duchovního, který by ovládal cikánštinu a mohl se tak starat o duchovní život 
famíků. Pro muže mela být zajištěna kovářská práce, ženy by se staraly o domácnost, děti 
měly navštěvovat školu a osvojit si alespoň znalost čtení. 

Na Říkovského navázal daleko praktičtější ředitel moravskoslezských komorních stat- 
ků Antonín Valentýn Kaschnitz z Weinbergu, podle něhož bylo možno dislokovat zjištěné 
moravské Cikány na majetku tzv. náboženského fondu, vzniklého během probíhajících 
tehdy konfiskací klášterní půdy. Navrhovatelův smysl pro aktuální císařovo úsilí rozhodl 
o tom, že jeho podání nebylo uloženo ad acta, ale poskytlo naopak podnět k vydání zvlášt- 
ního nařízení k celé této otázce.^ 

Na základě reskriptu z roku 1784 měly být jednotlivé cikánské rodiny usazeny v osm- 
nácti moravských a dvou slezských obcích, pokud možno v blízkosti patrimoniálních a far- 
ních úřadů. Faktické provádění dislokačního projektu však naiiželo na nejrůznější 
překážky, takže původně stanovený počet obcí se nakonec snížil o polovinu a rodiny v nich 
byly usazovány nikoliv po jedné, ale obyčejně po dvojicích a někde i v menších skupin- 
kách. Z celkového počtu asi 40 cikánských rodin se podařilo umístit v Bohusoudově rodiny 
Jiřího a Martina blíže neurčených příjmení, v Bosonohách u Brna rodiny Martina Ištvána 
a Jana Zelinky, v Domamilu rodiny Jiřího a Martina Daniela, v Ječmeništi rodinu Pavla Ištvá- 
na, v Jesenci rodinu Jiřího Daniela, v Kavriánově rodinu Pavla Daniela, v Okrouhlé rodiny Ja- 
kuba a Jana Daniela a Eliáše Ištvána, v Oslavanech rodiny Jana Daniela a Bedřicha Ištvána, v 
Řehořově rodiny Jana Malíka a Jana Růžičky a konečně v Těšanech rodinu Jana Malíka.' 

V pNbytcích, přidělených nebo postavených na náklad vrchností, přečkaly rodiny ob- 
vykle první zimu a pak se v závislosti na zdrojích své obživy (kovářství nebo koňské han- 
dlířství) znovu dávaly do pohybu. Pokud je krajské úřady vypátraly a dopadly, vracely je 
postrkem na původní místa jejich určení. To se opakovalo vícekrát za sebou a mělo vést 
k sedentarizaci, jejíž výsledky byly nesporné, nebo velmi problematické.' 

V Bohusoudově a v Oslavanech vedl rozrod původních Cikánů spolu s přibíráním man- 
želských partnerů a jiných přistěhovalců k trvalému usazení a nakonec ke vzniku lidnatých, 
tzv. cikánských táborů, kdežto v ostatních obcích cikánské rodiny v následných generacích 
populačně spíše stagnovaly a jejich pfíslušníci se na přikázaná místa vracívali nakrátko 
a vždy jenom přechodně, taJcže setrvávali při kočovném a toulavém způsobu svého života. 

Podle dekretu Josefa II. z roku 1 785 Cikáni, kteří přišli do dědičných zemí z Uher, měli 
být pouze potrestáni pro nedovolené překročení hranic, nikoliv však vyhošťováni. Pokud 
tedy už jednou na Moravě byli, stávali se Danielové, Holomci, Ištvánové a Malíci domá- 
cími Cikány a jejich pobyt byl v zemi de facto legalizován.^ 

Původně se tyto rodiny zdržovaly přechodně a vždy jen na krátký čas mezi poddanými, 
později bydlívaly ve stálejších příbytcích, jež jim přidělovala vrchnost, nebo které si sta- 
věly s vědomím patrimoniálních úředníků a rychtářů zpravidla na okrajích obcí či mimo 
obecní zástavbu. Takovým způsobem se moravští Cikáni vynořovali z dosavadní sociální 



anonymity a zapojovali se do vesnického společenství, byť to bylo na nejnižSim stupni 
jeho hierarchie. 

Kromč těchto polokočovných a usazujících se cikánských rodů a jejich jednotlivých 
rodin se v zemi stále zdržovali a přibývali také Cikáni, kteří tábořili a rozdělávali ohne ve 
volné přírodě, žili v konkubinátech a zanedbávali výchovu svých dětí, neměli legální 
zdroje obživy a ohrožovali majetek a veřejnou bezpečnost. 

Ve sbírce Sammlung der politischen Gesetze und Verordnungen fiir Máhren und 
Schlesien byli Cikáni uváděni spolu s jinými asociály jako vagabundi, tuláci a lidé hnaní 
postrkem a teprve roku 1 843 měli v rejstřících této souvislé řady samostatné heslo. Mo- 
ravskoslezské gubernium nařízením č. 38/1 843 vyzývalo všechny podřízené krajské úřa- 
dy a policejní ředitelství v Brně a v Opavě k účinnějšímu postihu potulných Cikánů 
a každému vrchnostenskému úředníku a starostovi, který by se neřídil platnými akty, po- 
hrozilo peněžitými tresty nebo vězením.'^ 

Průmyslová revoluce spolu s hospodářským liberalismem brala cikánským kovářům 
a koňským handlířům poslední možnosti k jejich uplatňování na lokálních trzích, nutila je 
opouštět tradiční profese a hledat za ně náhradu v nádenické práci a příležitostných služ- 
bách, doplňovaných různými nelegálními zdroji obživy. Prosincová ústava z roku 1867, 
přijatá po prusko-rakouské válce a po rakousko-uherském vyrovnání, přeměnila habsbur- 
skou monarchii v právní stát, který vůči kočovným a potulným Cikánům aplikoval sankce 
proti tuláckého zákona a na polokočovné a usazující se Cikány uplatňoval některá ustano- 
vení domovského zákona. V důsledku stupňujícího se pauperismu stávala se v průběhu 
19. století potulka a žebrota masovým jevem, proti němuž bylo třeba vydat zvláštní záko- 
ny. Zákon o policejním vypovídání č. 88/1 87 1 ř. z. umožňoval politickým úřadům vyka- 
zovat a hnát postrkem do domovských obcí mj. všechny tuláky, zahaleče, osoby bez 
prokazatelných příjmů a povolených živností a propuštěnce z vězem' a donucovacích pra- 
coven. Zákon č. 108/1873 ř. z. byl pak namířen proti tulákům a proti osobám práce se ští- 
tícím, mezi něž patřili vedle propuštěnců z vězení a donucovacích pracoven také kočovní 
komedianti, hudebníci a písničkáři a konečně i Cikáni. Osob patřících do této druhé kate- 
gorie bylo na Moravě roku 1880 konskribováno 6337. Nový protitulácký zákon 
č. 89/1885 ř. z. byl zaměřen nejenom proti potulce, ale také proti žebrotě a oba delikty 
byly trestány tvrdšími sazbami, než tomu bylo v předešlé normě (potulka tuhým vězením 
od 1 do 3 měsíců, žebrota tuhým vězením od 8 dní do 3 měsíců). S novelizací zákona byl 
přijat zákon č. 90/1 885 ř. z. o donucovacích pracovnách a polepšovnách, určených jednak 
pro dospělé, jednak pro mladistvé provinilce (na Moravě působilo od roku 1889 5 donu- 
covacích pracoven s kapacitou 1000 - 1250 chovanců). Potulka a žebrota poskytly první 
podněty k tomu, aby se stát zabýval politickou příslušností osob k určité obci. Podle pro- 
zatímního obecního zřízení z roku 1849 se domovská příslušnost získávala narozením, 
provdáním, přijetím do obecního svazku nebo přikázáním stálého bydliště v obci. Jednot- 
nou úpravu domovského práva v obci provedl obecní zákon č. 58/1859 ř. z., ve kterém 
bylo odstraněno nabytí domovské příslušnosti čtyřletým pobytem v obci a místo toho byl 
uznán pouze nárok na udělení domovského práva, při čemž byly podmínky pobytu pod- 
statně zhoršeny. Nový obecní zákon č. 18/1 863 ř. z. stanovil, že každý státní občan musel 
mít v některé obci domovské právo; o tom byl pak vydán zákon č. 1 05/ 1 863, který zname- 
nal zásadní obrat v dosavadním zákonodárství o domovském právu. Domovské přísluš- 
nosti bylo možno nyní dosáhnout pouze narozením, sňatkem, získáním veřejného úřadu 
a přijetím do domovského svazku; o tomto přijetí rozhodovala jedině sama obec a proti 
téovému rozhodnutí nebylo žádného odvolání. Podle § 19 přikazovala okresní hejtman- 



ství Cikány jako bezdomovce do domovského svazku: ( 1 ) obci, v níž se bezdomovec zdr- 
žoval v dobč, kdy byl odveden na vojnu nebo dobrovolně nastoupil vojenskou službu; (2) 
obci, v níž bezdomovec alespoň deset let nepřetržitě a dobrovolně pobýval; (3) obci, v niž 
se bezdomovec narodil nebo v niž byl nalezen; (4) obci, v níž byl bezdomovec v době, 
kdy se začalo jednat o jeho domovské příslušnosti. 

Domovský zákon, který zaručoval příslušníkům obce právo na nerušený pobyt stejně 
jako právo na chudinské zaopatření, byl novelizován zákonem č. 222/1896 ř. z. Novela 
ponechávala chudinské zaopatření v závislosti na domovském právu. Obce se strachova- 
ly z břemen, která jejich pokladnám vyplývala z příslušnosti nemajetných a prácenes- 
chopných domovských příslušníků, jimiž bývali nejčastěji Cikáni. Odtud vznikaly táhlé 
spory, z nichž svatobořický byl řešen až u nejvyšších kompetentních míst.'^ 

Zásadním proticikánským opatřením se stal výnos vídeňského ministerstva vnitra ze 
1 4. září 1 888 o potírání tzv. cikánského zlořádu ve všech zemích Předlitavska. V případě, 
že by se skupiny cizích Cikánů snažily překročit hranice nebo se dostaly do pohraničních, 
pNpadně do vnitrozemských okresů, měli být jejich příslušníci zadrženi a vyhoštěni. 
V obcích, kde byli dopadeni Cikáni bez prokazatelných výdělků, se k prozatímnímu chu- 
dinskému zaopatření ponechávaly pouze jejich děti a mládež, zatímco dospělí byli předá- 
ni soudům k potrestání podle zákona o tuláctví nebo do příslušných institucí ve smyslu 
zákona o donucovacích pracovnách a polepšovnách. Když tato přípustnost nebyla kon- 
statována, byli Cikáni podle hnaneckého zákona dodáváni supem neboli postrkem tam, 
kam domovsky příslušeli. Žádný z nich nesměl však být přikázán některé obci jako bez- 
domovec podle domovského zákona. Cikáni, kteří tábořením nebo pastvou svých tažných 
zvířat způsobili škody na lesním či polním majetku, měli být stíháni podle zákona na 
ochranu lesů a polí. Ti z Cikánů, kteří trpěli nakažlivými chorobami, měli být předáni do 
nemocnic, kdežto ostatním byly ostfíh^y vlasy, respektive se provedlo jinak jejich od- 
všivení a dezinfekce. Cikánské koně, přiháněné na trhy, bylo třeba oddělit od ostatmlio 
dobytka a zvířata s vozhřivkou se musela utratit podle zákona o dobytčím moru. Koně, 
vozy a věci zadržených Cikánů se sepisovaly, braly do úřední úschovy nebo vydražovaly 
ke krytí výdajů spojených se zadržením, postrkem, náhradou škod apod. Cestovní pasy 
a povolení provozovat živnosti nebo hudební licence nesměli Cikáni zneužívat k pohorš- 
livému chování. Pokud by se tak stalo, měly jim být tyto doklady odňaty. Závěrem se zdů- 
razňovala úzká součinnost četnictva a obcí při potírání tzv. cikánského zlořádu: „ Čím 
více budou Cikáni ve své nevázanosti znepokojováni a rušeni, tím více se budou vyhýbati 
krajům, kde v jejich spořádaných poměrech není pro tuláky více místa. "'^ 

Vždy v měsíci lednu zpracovávala pak okresní hejtmanství souhrnné relace o výsled- 
cích, kterých bylo podle tohoto výnosu dosaženo za každý uplynulý rok. Pro vnitřní pot- 
řebu si pak úřady pořizovaly seznamy Cikánů pNslušných do jednotlivých zemí podle 
okresů a obcí. Moravský přehled z roku 1 894 podchycoval celkem 786 osob, z nichž při- 
padalo na okres Brno 1 1 7, Dačice 62, Hodonín 1 07, Holešov 46, Hranice 47, Hustopeče 
7, Jihlava 16, Kyjov 101, Litovel 30, Mikulov 8, Místek 4, Moravská Třebová 36, Nové 
Město na Moravě 12, Nový Jičín 23, Olomouc 1, Prostějov 2, Přerov 2, Šternberk 21, 
Šumperk 23, Třebíč 21, Uherské Hradiště 136, Uherský Brod 204, Valašské Meziříčí 18, 
Vyškov 25, Zábřeh 24 a Znojmo 14.'"* 

Výnos vídeňského ministerstva vnitra spolu s ostatními proticikánskými právními 
normami starého Rakouska přešel po roce 191 8 do legislativního systému Českosloven- 
ské republiky a tam zůstal v platnosti do vydání zákona o potulných cikánech, respektive 
jeho prováděcích nařízení.'^ 



Ustanoveni zákona se vztahovala na tzv. potulné cikány, jimiž byli jednak kočovníci, 
a jednak tuláci ,^jici po cikánsku'". Příslušníci obou těchto skupin byli pokládáni za ciká- 
ny i tehdy, jestliže zčásti, hlavně v zimě, trávili život ve stálých bydlištích, jestliže tedy 
byli polousedlí. Hlavním nedostatkem tohoto úvodního článku byly blíže nerozvedené 
nebo vůbec chybějící definice základních pojmů. Zvláště pojmy tulák a cikánský způsob 
iivo/a, jejichž výklad se ponechával praxi, zůstávaly neobyčejně široké a všeobecné. 

První předpoklad úspěšného proticikánského postupu spatřoval zákon v řádné eviden- 
ci cikánů. Aby je bylo možno konskribovat a vést v patrnosti, byli povinni dostavit se po 
předchozím vyzvání k soupisu. Bližší podrobnosti o řádné evidenci určovalo prováděcí 
nařízení, které stanovilo vést v patrnosti všechny potulné cikány starší 14 let, již byli ob- 
čany Československé republiky nebo se oprávněně zdržovali na československém státním 
teritoriu. Děti měly být evidovány s dospělou osobou, s níž žily ve společné domácnosti. 

Vedením cikánů v patrnosti pověřilo ministerstvo vnitra ústřední četnické pátrací od- 
děleni v Praze jako nově zfízené Ústředí pro evidenci potulných cikánů, jehož působnost 
se vztahovala na území celého státu. Styk tohoto orgánu se státním zastupitelstvím v Brně 
jako úřadem vedoucím ústřední rejstřík cikánských trestů se uskutečňoval podle výnosu 
ministerstva spravedlnosti přímo a co nejrychleji. Za účelem evidence, respektive vyhoš- 
ťování byl v době od 1 . června 1 928 do 1 5. srpna 1 929 nařízen ministerstvem vnitra celo- 
státní soupis potulných cikánů, který prováděly politické a policejní úřady za pomoci 
četnictva a přispění obcí. Celkem bylo sepsáno více než 20 000 osob, kterým byla vyhoto- 
vena daktyloskopická karta a vydána cikánská legitimace. V zemi Moravskoslezské bylo 
k tomuto účelu třeba 3650 cikánských legitimací, z nichž připadalo 1075 na politické 
okresy v pohraničí. Nejvíce potulných cikánů bylo přitom evidováno v tehdejších okre- 
sech Uherské Hradiště, Uherský Brod a Hodonín.'* 

Místo obvyklých občanských průkazů se cikánské legitimace stávaly jediným průka- 
zem totožnosti nejenom potulných cikánů, ale i obyvatel některých cikánských osad, kte- 
ré nechtěly obce přijmout do obecního svazku (zde byly smutně proslulé zejména 
Luhačovice).'^ Cikánské legitimace představovaly typický projev diskriminace cikánů 
jako celku, a etnických Cikánů zvlášť. 

Podobný důkaz poskytovaly také kočovnické listy. Tento doklad, který vydávaly 
okresní úřady na dobu jednoho roku, byl vlastně povolením k územnímu pohybu. Stálo 
v něm, pro které osoby platí a kolik tažných zvířat a kočovných vozů smí být používáno. 
Býval tam předepsán druh a směr jízdy a někdy určeno i území ke kočování. Kočov- 
nické listy tak vyjadřovaly výjimečné opatření, které omezovalo právo svobodného 
pohybu. 

Tábořit v tzv. tlupách zákon absolutně zakazoval, neboť tvoření takových seskupení 
prý obzvlášť ohrožovalo veřejnou bezpečnost. Pojem tlupy přitom nebyl definován, rozu- 
měl se jím však větší počet osob, než jaký tvořil rodinu a postrádal přitom příbuzenské 
vztahy mezi těmito osobami. 



* * * 



Předložený příspěvek zobrazuje Rómy na Moravě a ve Slezsku ve světle protirom- 
ských nařízení a zákonů, uplatňovaných v rozmezí posledních čtyř staletí. Příslušníci sle- 
dovaného etnika k nám vstupovali od počátku 15. století, postupem doby jich na našem 
území přibývalo a oni sami se tu stávali trvale přítomnými. Následkem odlišných charak- 
teristik, způsobu života a chování je však společnost nepřijímala, vytvářela si o nich mýty 
a stereotypy a místo někdejšího milosrdenství k nim přistupovala s nedůvěrou, obavami 



a se sílícím odporem bez ohledu na to, zda setrvávali při kočovném a potulném životě, 
nebo zda začali být usazováni, respektive se usazovali z vlastního rozhodnutí. 

Výrazem odmítavého postoje se stávaly represivní normativní akty, na základě nichž 
byli Rómové považováni za nežádané hosty a obtížné vetřelce a jako takoví se stávali ob- 
jektem omezování, vyhošťování a pronásledování. Protiromské štvanice byly zahájeny 
v 16. století, pokračovaly a stupňovaly se s přibývajícími desetiletími a kulminovaly na 
přelomu 1 7. a 1 8. století. Diskriminace a perzekuce pak ve zmíméné podobé pokračovala 
dále a mohla se zastavit až v podmínkách právního státu; ani v rakouské konstitučni monar- 
chii, ani v československé demokratické republice nevystupovali však Rómové jako právné 
rovní občané. Obce jim odmítaly přiznat domovskou příslušnost a rozhodovat o tom muse- 
ly s konečnou platností zpravidla až politické úřady vyšších instancí, zatímco byrokratic- 
ký aparát je konskríboval v policejních soupisech a přiděloval jim zvláštní cikánské 
legitimace a kočovnické listy, které omezovaly ústavou zaručená práva a svobody. 



' J. S v á t e k, Kulturhistorische Bilder aus Bdhmen. Wien 1 879, s. 279. 

^F. Kameníček, Snémy a sjezdy moravské. 3. Brno 1 905, s. 252; C. N e č a s, Artikuly o Rómech ve sné- 
movnich památkách předbělohorské Moravy. Bulletin Muzea romské kultury 6, 1997, s. 11-12. 

^ J. J. W e i n g a r t e n, Codex Ferdinartdeo-Leopoldino-Josephino-CaroUrms. Praga 1720 a Sammlung ai- 
ter k. k. Verordmángen und Gesetze vom Jahre 1 740 bis 1 780. Wien 1 786- 1 787. 

^E. Procházková, Perzekuce romských kočovníků v českých zemich v J8. stol. Sborník archivních práci 
42, 1992. s. 307-409. 

^ J. H a n z a I, Rómové tolerovaní na Moravě v letech 1698 - 1784. Časopis Matice moravské 1 14, 1995, 
s. 25-48. 

*E. Horváthová, Cigáni na Slovensku. Bratislava 1 964, s. 1 1 9. 
J.Hanzal, Přehled dějin Cikánu na Moravě do zahájení josefínských pokusů o Jejich usídleni v 80. letech 
18. stol. Dizertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1979. 

" MZA Brno, Gubernium, kari. 2182, Cj. 18832/98. 

C. N e C a s. Výsledky josefínského pokusu o usazení moravských Rómů. In: Nový Mars Moravicus aneb Sbor- 
ník pKspévkú, jež vénovali Prof. Dr. Josefii Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám. Brno 1999, s. 384-391 . 

^ Sammlung der polil ischen Gesetze und Verordnungenjúr Máhren und Schlesien. 25. Brfknn 1 844, s. 169. 

"J.Janák, Příčiny vzniku předl itavské sociální správy. Brno 1 970, s. 1 03- 1 1 7. 

'^ C. N e e a s, 5/)or o jvfl/oAor/cike Ciifcó/fy. Jižní Morava 1 J 974, s. 88-93; J. H o r v á t h o v á, A/oinoí// 
tegrace na příkladu moravských Rómů. Romano džaniben 1 994, 1 , s. 8- 1 8; t á ž. Kdo byli čeStí Rómové. In: Čer- 
nobílý život (v tisku). 

' ^ E. Mayrhofer 's Handbuchfiir den polil ischen Verwaltungsdienst in den mít Reichsrate vertretenen Kónig- 
reichen und tandem mil besonderer Berucksichtigung des diesen Lándern gemeinsamen Gesetze und Verord- 
nungen. 3. Wien i 897, s. 665-669. 

'^ MZA Brno, Moravské místodržitelství ml., kart.7908, Cj. 37800/09. 

'' T. H o I o m e k. Problematika Cikánů ve světle zákonné úpravy. Demografie 9, 1969, č. 3, s. 210-213; 
C . N e č a s. A.' diskriminaci Cikánů v burioazním Československu. Sborník prací Pedagogické fakulty v Bm£. 
76. Brno 1 98 1 , s. 4 1 -74; M. D 1 o u h ý, Zákon o potulných cikánech a činnost četnictva při Jeho realizaci. Kri- 
minalisiický sborník 36, 1992, 12, s. 487-496. 

'* SÚA Praha, Generální velitel četnictva, kart. 73, i. 1. 127, čj. 194/29. Srov. rovnéžZ. S ipck. Cikánské le- 
gitimace v Čechách v meziválečném období. Český lid 76, 1989, 3, s. 133-137. 

" C. N e C a s, Z minulosti luhačovických Cikánů. Slovácko 18-19, 1976-1977. s. 75-96; týž: Romská 
osada v Luhačovicích. Sborník prací filozofické fakulty bmčnské univerzity C 44. 1 997, s. 1 75-1 82; D. V a - 
1 ů Š e k. Likvidace cikánského tábora v Luhačovicích. In: Fenomén holocaust (v tisku). 



Květen 2000 



GIPSIES IN MORAVIA AND SILESIA BEFORE THE 1930*S 



Summary 

The Romfirst entered Kforavia at the beginning ofthefifteenth cen tury and in íhe cour se oftime 
Heir numbers increased. Because of their distincteness, different Ufestyle and behaviour the 
utforite society accepted them with mis trust, uneasiness andgrowing antagonism. These negative 
ittítudes resultedin repressive normative acts that represented the basis ofrestriction, banishment 
\nd persecution ofthe Rom immigrants. 

The anti-Rom manhunts started in the sixteenth century, continued and escalated in the next 
fecades and culminated in the turn ofthe seventeenth and eighteenth centuries. The discrimination 
utd persecution then continued, in a somewhat more moder ate character, and didn 7 stop even in 
he rule oflaw: in the Austrian monarchy as weil as in the democratic Czechoslovakia the Rom kept 
feing citizens ofthe second rank. 

Translation: Markéta Křížová 



z NABÍDKY MALOTIRÁŽNÍCH TISKŮ ETNOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR PRAHA 



ETNOGRAFICKÝ ATLAS ČECH, MORAVY A SLEZSKA IIL 

ŘEMESLNÁ, DOMÁCKÁ A MANUFAKTURNÍ VÝROBA A OBCHOD V ČECHÁCH 



V LETECH 1752 -1756 



Zdenek Martínek 

Předmluva Lydie PetráAová, ed. Josef Vařeka a Lydia Petráňová. Etnologický ústav 
A V ČR. Praha 2000. 244 stran, 37+1 mapa a 16 stran textu v příloze, nčmecké resumé, 
cena 250 Kč. 

Doposud nejrozsáhlejší a badatelsky nejnáročnčjší dílo České etnokartografie poskytuje přehled 
o geografickém rozložení a rozsahu výrobních odvčtví v polovinč 18. století a je odrazovým můs- 
tkem pro obecnčjší studium hlavních rysů řemeslné a manufakturní produkce v předindustríální éře 
- v období kdy dochází k charakteristické regionální diferenciaci tradiční lidové kultury. Mapy 
a rozsáhlé komentáře vycházejí ze zatím minimálně vytčžených archivních pramenů, v příloze prá- 
ce obsahuje i unikátní mapu Českých dominií. Zahraničním badateli dílo zpřístupňuje důsledné 
dvojjazyčná (Česko-nčmecká) legenda map. 



FRANTIŠEK ŘEHOŘ (1851 - 1899) A JEHO ETNOGRAnCKÁ ČINNOST 

(S UKÁZKAMI ČLÁNKŮ F. ŘEHOŘE Z HALIČE) 



Naďa ValáSková 

Etnologický ústav A V ČR. Praha 1999. 182 stran, mapa a 14 stran obr. příloh, anglické 
a ukrajinské resumé. Cena 100 Kč. 

Publikace je věnována českému sběrateli a etnografovi, původem ze Stěžer u Hradce Králové, který 
téměř 16 let strávil v nejvýchodnější části Rakouska-Uherska. Napsal Četné Články o haličsko- 
ukrajinské lidové kultuře, pořídil bohatou muzejní sbírku pro České průmyslové muzeum manželů 
Náprstkových v Praze (nyní je sbírka uložena v pražském Národopisném muzeu) a vzácnou sbírku 
fotografickou. 



Objednávky vyřizuje: Etnologický ústav AV ČR. Na Florenci 3 J 10 00 Praha 1, Icl.: 2282861 1 



ČESKÝ LID, 87, 2000, 3 



VIDEODOKUMENTACE NA BRNĚNSKÉM PRACOVIŠTI 

ETNOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR 



JIŘINA KOSÍKOVA, Etnologický ústav AV ČR, Brno 



Následující příspěvek Informuje o projektu „Proměny lidové kultury v současnosti - vi- 
decxhkumentace *\ finančně podporovaném Grantovou agenturou České republiky, který byl 
v letech 1997 - 1999 realizován na brněnském pracovišti Etnologického ústavu A V ČR. * 

V rámci projektu byly v rurálním a urbánním prostředí Moravy pořízeny originální vi- 
deozáznamy týkající se tří tematických okruhů: (1) Kultura všedního dne -pouliční život, 
trhy a tržiště; (2) Stará a nová tradice - slavnosti a zábavy v Brně a okolí; (3) Nositelé 
a výrazní interpreti fi)lkloru. 

Pořízené videozáznamy poskytují do jisté míry objektivní obraz toho, jak dnes žijefi)lk' 
lor, jaké máfiinkce a jaké místo zaujímá v žebříčku hodnot dnešního člověka. Dokumentace 
některých všedních a svátečních příležitostí zahrnuje především jevy místní a regionální 
kultury tvořící protějšek nebo doplněk kultury masové a tzv. kultury vysoké a přináší také 
příklady rozmanitých fi)remfi)lklor ismu neboli druhé existence fi)lkloru. Při všech terén- 
ních výzkumech a dokumentačních pracích zaměřených na videodokumentaci byla použí- 
vána videokamera Sony CCD-VXIE s příslušenstvím. Ke zpracovávání a stříháni 
natočeného materiálu byly použity ústavní videorekordéry s příslušenstvím a televizor. 
Sestřihy byly využívány při vysokoškolských přednáškách, referátech na konferencích 
doma i v zahraničí, na popularizačních akcích a v neposlední řadě sloužily jako studijní 
materiál. Nově vytvořená a řádně pasportizovaná videotéka Etnologického ústavu A V ČR 
v Brně, obsahující na 150 videokazet Hi8 s originálními videozáznamy, navazuje na tra- 
dici filmového archivu bývalého Státního ústavu pro lidovou píseň.^ Tuto filmotéku tvoří 
dnes už velmi cenné a unikátní filmy, na nichž jsou zachyceni nositelé taneční a hudební 
tradice národopisných oblasti Čech, Moravy a Slezska; obsahuje i několik snímku poříze- 
ných v zahraničí, a to zejména na Slovensku. Tento soubor filmů byl během tříletého pro- 
jektu zpracován a připraven k předání do Národního filmového archivu.^ 

Kultura vSedního dne 

Při realizování tohoto tematického okruhu grantového projektu byl dokumentován 
každodenní život na městských náměstích a tržištích s přihlédnutím k tomu, Jak se mění 
v průběhu roku při střídání jednotlivých ročních období a během významných výročních 
svátků (Velikonoce, Dušičky, Mikuláš, Vánoce). Cílem bylo zachytit měnící se atmosféru 
náměstí a tradičních i nově vzniklých tržišť v Brně, ve Veselí na Moravě, ve Strážnici, ve 



Valašských Kloboukách a v Boskovicích, dokumentovat tržiště jako místa, kde se setkáva- 
jí lidé různé sociální příslušnosti a také různého etnického původu - dnes jsou to zejména 
vietnamští trhovci -, jako místa, kde se prolínají kulturní prvky a kde dochází kprůnilcMd 
městského a venkovského prostředí. Byly zachyceny hlavní typy trhovců, komunikacr^ 
mezi kupujícími a prodávajícími a také způsob obchodování a uzavírání dohod o koupi 
a prodeji jako zvláštní forma sociálního kontaktu. Zde má videodokumentace, kter^á 
umožňuje zachytit vizuální i zvukovou stránku jevu, nezastupitelné místo mezi technikarrmá 
terénního výzkumu. Jednotlivé dokumenty sledují také sortiment zboží na městských tržLS^ 
tich a jeho obměnu během roku. Byly dokumentovány stánky s ovocem a zeleninou, květin 
námi, vánoční, velikonoční a dušičkovou výzdobou, rukodělnými výrobky a běžnýnw 
zbožím. Vzhledem k tomu, že videodokumentaci na tržištích nebylo možné prováděr 
u všech trhovců - byli mezi nimi také ti, kteří ji odmítali - nejsou na záznamech zachyce- 
ny stánky se zbožím většinou podezřelého původu (cigarety, alkohol apod.). 

Stará a nová tradice - slavnosti a zábavy v Brně a okolí 

Pozornost byla soustředěna na výroční svátky a tradiční lidové slavnosti, které mají 
v Brně a v jeho nejbližším okolí dlouholetou tradici a v posledních letech procházejí rene- 
sancí. Byla provedena dokumentace celého průběhu svátků a slavností, veřejného děni 
a účasti národopisných souborů a skupin, včetně různých příprav. Například u hodů to zna- 
menalo být na příslušném místě při stavění máje, při oblékání do krojů, při zvaní na hody, 
v kostele při mši, v průvodu, na tanečních zábavách až do jejich zakončení po půlnoci atd. 

Pořadateli slavností byly většinou obecní či městské úřady (úřady městských částí). 
Krojované oslavy svátků byly organizovány občanskými sdruženími, národopisnými sou- 
bory nebo školami či jednotlivými místními pedagogy. Národopisné soubory v rámci 
městských a obecních slavností předváděly komponované a předem připravené pořady, 
kdežto dění během výročních svátků bylo záležitostí většinou spontánní. Místní obyvatelé 
oblékali kroje, ať místní nebo z jiné oblasti či vesnice (nejčastěji kyjovské), a snažili se za- 
chovávat nebo obnovovat starobylé lidové zvyky v dané lokalitě. Videozáznamy doku- 
mentující hodové, masopustní nebo jiné slavnosti v celé šíři, umožňují poznat vývojové 
tendence související s procesem identifikace obyvatel bývalých brněnských příměstských 
obcí s místní kulturou a komunitou. Naproti tomu jiný typ slavnosti, které byly zazname- 
nány, např. folklorní slavnosti na Horňácku, představuje kontinuitu s místní tradiční kul- 
turou a současně druhou existenci folklóru, tzv. folklorismus. 

Nositelé a výrazni interpreti folklóru 

Nejprve byly vytipovány pro videodokumentaci akce, v rámci kterých se interpreti 
a nositelé folklorní tradice uplatňuji. Protože se dnes značná část nositelů folklóru uplat- 
ňuje především ve folklorních souborech, jejichž existence je namnoze spojena s vyjádře- 
ním zájmu o místní folklorní tradice a o jejich udržování, byla dokumentována většinou 
veřejná souborová vystoupení. Byly to především komponované pořady a besedy v Brně 
a v několika obcích, představující národopisné regiony Horňácko, Dolňácko, Podluží 
a Valašsko. Tato vystoupení byla vybrána záměrně, aby bylo možné porovnat režijně při- 
pravenou část programu se spontánními projevy, které zpravidla po připravovaném vy- 
stoupeni následují. Kriterií pro výběr akcí bylo více: prostředí (městské či venkovské), 
předváděný druh nebo žánr, typ pořadu, různé věkové skupiny interpretů, jejich sociální 
a profesní zařazeni. Byla dokumentována vystoupení dětských souborů, vystoupení sou- 



barů a skupin mládeže a dospělých a také vystoupeni skupin nejstarší generace. Byla natá- 
čena vidy celá vystoupeni a z neoficiálních hudebních, tanečních a zpěvních příležitosti 
heré následovaly po programu, byla pořízena reportáž. 

Mezi dalšími dokumentovanými příležitostmi byly např. kurzy lidových tanců pro ve- 
chuci folklorních souborů. Někteří interpreti byli dokumentováni v jejich domácím pro- 
středí. Při rozhovorech s jednotlivými osobnostmi se osvědčila přítomnost další osoby, 
pracovníka, který rozhovor vedl. Rozhovory byly zaměřeny na dětství a mládí interpreta, 
na inspirační zdroje, na způsob interpretace, názorové orientace a současné možnosti ak- 
tivně provozovat hudbu. 

Projevy výrazných nositelů a interpretů folklóru, osobností, které ovlivnily udržováni 
hudebních, zpěvních a tanečních tradic v rodině, v určité komunitě a v regionu, vypovída- 
jí o celé šíři a synktretičnosti současných forem folklóru. Opakovaným výzkumem a natá- 
čením jednotlivých jevů nebo interpretů byl během tříletého období získán materiál 
sledující proměny sledovaných jevů a variační procesy ve folklóru. Medailony o interpre- 
tech ukazuji na existenci více typů současných nositelů folklóru, od městských samouků - 
hudebníků a zpěváků nebo písmáků -po vynikající interprety z národopisného regionu, 
kteří jsou součástí vícegeneračni rodinné tradice. 

Závěr 

Průběžné sledování vybraných jevů současné kultury v daných lokalitách v časové ná- 
vaznosti umožnila videodokumentace v plné šíři. V urbánním a rurálním prostředí Mora- 
vy byly sledovány různé typy slavnosti a zábav, včetně vytipovaných výročních 
zvykoslovných příležitostí. Zejména na příkladu hodových tradic v bývalých příměstských 
obcích, které byly v minulosti postupně připojovány k Brnu, lze sledovat nové tendence 
v místní kultuře těchto okrajových části města Brna, jejich emancipaci a projevy identifi- 
kace s obci, nikoliv s brněnskou velkoměstskou aglomeraci Rozmanité typy trhů a tržišť, 
které jsou zachyceny v různých ročních obdobích a také během svátečních a mimořád- 
ných dní (Velikonoce, Dušičky, Mikuláš, Vánoce,) dokládají tradiční i nové, v posledním 
desetiletí expanzivní způsoby prodeje, včetně pestrého sortimentu zboží, od řemeslně 
a umělecky hodnotných výrobků přes květiny, ovoce a zeleninu až po kýč. Projevy výraz- 
ných nositelů a interpretů folklóru, osobností, které ovlivnily udržování hudebních, zpěv- 
ních a tanečních tradic v rodině, v určité komunitě a v regionu, vypovídají o celé šíři 
a synktretičnosti současných forem folklóru. Opakovaným výzkumem a natáčením jed- 
notlivých jevů nebo interpretů byl během tříletého období získán materiál sledující pro- 
měny sledovaných jevů a variační procesy ve folklóru. Systematická videodokumentace 
spojená s dalšími technikami a metodami etnologického výzkumu vytváří specifický doku- 
mentační fond, vypovídající na vybraných příkladech o duchovní, sociální a materiální 
kultuře naši společnosti na konci druhého tisíciletí. Získané zkušenosti s videokamerou 
a soubor videozáznamů ukazuje na možnosti, které byly dosavadními technickými pro- 
středky a metodami neuskutečnitelné. Klasické dokumentační metody nestačí zachytit 
kulturní a národopisné jevy v jejich komplexnosti a synkretičnosti. 

CD-ROM 

Výsledky grantového projektu jsou souhrnně prezentovány ve formě digitálního nosi- 
če. CD-ROM,, Proměny lidové kultury v současnosti - videodokumentace ** obsahuje zá- 
kladní údaje o všech videozáznamech, popř. zvukový>ch záznamech a fotodokumentaci, 



které byly během tříletého období natočeny, a v krátkých ukázkách je představuje. Zá- 
kladní údaje, tzn. název a typ akce, typ nosiče, signatura, inventární číslo a délka doku- 
mentu, jsou doplněny předmětovými hesly a anotací. Multimediální CD-ROM je forma 
publikace, která přehledně a na mnoha příkladech různého typu vhodně prezentuje vý- 
sledky výzkumné činnosti tohoto typu. CD-ROM byl ve spolupráci s A. Zábojem současné 
připraven jako pokus o digitální zpracování rozmanitých materiálů získaných během jed- 
noho výzkumného projektu. Tento postup bude dále rozpracován a využit při digitálním 
zpracovávání dalších částí sbírkového fondu Etnologického ústavu A V ČR. 



' Proměny lidové kultury v současnosti - videodokumentace. GA ČR, reg. 
č. 409/97/1 209. Řešitel: Jiřina Košíková. Na projektu spolupracovaly vedle Jany Pospíši- 
lové také Marta Toncrová a Lucie Uhlíková. Videodokumentace: Jiřina Košíková. Tech- 
nické a metodické problémy videodokumentace byly konzultovány s Alešem Zábojem. 

^ Vedle projektu Proměny lidové kultury v současnosti - videodokumentace jsem se 
účastnila dalších terénních výzkumů v rámci grantových projektů Národopisný výzkum 
české menšiny ve Vídni (GA A V ČR, reg. č. A 958404), Češi v Bosně: Tuzla, Zenica, Sa- 
rajevo (G A A V ČR, reg. č. A 005 860 1 ), Kultura dnešních dětí a mládeže se zvláštním zře- 
telem k folklorním projevům (GA A V ČR, reg. č. A 0058604) a Jarní obřadní cyklus 
v tradici českého lidu (GA AV ČR, reg. č. A 0058702), při nichž jsem také pořizovala ori- 
ginální videozáznamy. 

^ Na základe smluvní dohody budou tyto dosud ne zcela vhodné uložené filmy po pře- 
dání do NFA přetočeny na videokazety a kopie filmových záznamů budou spolu se sou- 
borem videokazet představovat rozsáhlou pramennou a informační základnu, 
využitelnou pro etnologická a mezioborová studia. Záznamy dokumentují jevy lidové 
kultury od třicátých let 20. století do současnosti. Viz J. Košíková, Lidové tance a dět- 
ské hry ve filmotéce Etnologického ústavu A V ČR. Filmografie (v tisku). 



Proměny lidové kultury v současností 
- videodokumentace 

Kultura všedního dne - pouliční život, trhy a tržišté 

Stará a nová tradice - slavnosti a zábavy v Bmé a okolí 

Nositelé a výrazní interpreti folklóru 



Setkání rodáků. Brno 6. 8. 1997 

Setkání rodáků, vyprávění, zpěv - Hi8, sign. KVa 175, inv. č. 3894, 1:01:21 hod. - soukromý byt, 
Brno 6. 8. 1997. 

Současná spontánní zpěvní a vypravěčská příležitost v prostředí velkoměsta s ukázkou repertoáru 
starší generace. - Jedno z pravidelných setkání rodáků, bývalých spolužáků (Věry Holubářové, Jana 
Hodečka a Gustava Votavy), z obcí v okolí Moravského Krumlova u Věry Holubářové z Bma, pís- 



mačky, vypravéčky a zpěvačky. Narodila se roku 191 8 v Podivíne (okr. Břeclav), rané dčtstvf pro- 
žila v Polsku a podstatnou část života strávila v Petrovicfch (okr. Znojmo) a v Brně. 

Věra Holubářova: ^Můj život s hudbou a písní^ 

Vyprávění, zpěv - Hi8, sign. KVa 175, inv. č. 3894, 0:26:33 hod HiS, sign. KVa 176, inv. 
č. 3895, 1:07:28 hod. - soukromý byt, Brno 23. 9. 1997. 

Věra Holubářova z Brna, písmačka, vypravěčka a zpěvačka, se narodila roku 191 8 v Podivíne (okr. 
Břeclav), rané dětství prožila v Polsku a podstatnou Část života strávila v Petrovicích (okr. Znojmo) 
a v Brně. Vyprávění se týká jejího vlastního života i osudů osob, se kterými se během života setká- 
vala. Zpěv lidových, pololidových i umělých písní a melodií, které vytvářejí její zpěvní repertoár. 

Beseda s pamětníky natáčení filmu Vladimíra Ulehly „Mizející svěť* 

Beseda s pamětníky, beseda u cimbálu, vyprávění, hudba, zpěv - Hi8, sign. KVa 177. inv. č. 3896, 
1:32:27 hod.: Hi8, sign. KVa 178, inv. č. 3897, 0:15:51 hod - Dům kultury, Velká nad Veličkou 
(okr. Hodonín) 13. 9. 1997. 

Beseda s pamětníky natáčení filmu Vladimíra Ulehly Mizející svět (1932) po promítnutí filmové 
kopie z fondu Národního filmového archivu v Praze za účasti ředitele NFA Vladimíra Opěly, ve- 
doucí Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně PhDr. Hany Dvořákové, etno- 
choreoložky Zdenky Jelínkové, protagonistů filmu a dalších paměmíků - obyvatel Velké nad 
Veličkou (Emila MiSkeříka, Františka Miškeříka, Anny Žalmánkové, Dagmar Klusákové, Evy 
Práškové-Šáchové, Blaženy Esendrové-Zavadilové ad.). Po skončení oficiální části besedy nefor- 
mální zábava za účasti Horňácké cimbálové muziky Jarka Miškeříka z Velké nad Veličkou s prima- 
sem Martinem Románkem. Zpěv lidových písní z Horňácka. 

^PiseA je moudré povídání^ 

Komponovaný pořad, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 1 79, inv. č. 3898, 1:31:48 hod. : Hi8, 
sign. KVa 180. inv. č. 3899, 1:08:59 hod. - Dům kultury. Hodonín 30. 9. 1997. 
Komponovaný folklorní pořad věnovaný životnímu jubileu Laureáta Mezinárodního folklorního 
festivalu Strážnice 95 Františka Studenky se vzpomínkou nedožitých výročí Fanoše Mikuleckého 
a Rožky Horákové-Uhrové. 19. pokračování seriálu pořadů „To jsou prameny domova.** Hrají: 
Mladá cimbálová muzika souboru Břeclavan z Břeclavi s primasem Tomášem Svačinou, host Josef 
Kobzík, Cimbálová muzika Jožky Severína z Kostic a Tvrdonic s prímášem Janem Blažkem a gaj- 
došem Vlastimilem ZaviaČičem. Zpívají: František Studenka, Jan Kosík, Vojtěch Dřevěný, Josef 
Severin ml., Julie Severinová-KuČerová, sestry Ludmila a Marie Bartošovy, Ludmila Kobzíková, 
Jan ZaviaČiČ, František Zachovalý, František Kameník, Vladimír Žaroský, Ludmila KaAová, sestry 
Šárka a Alena Zajícovy, Vojtěch Račický, Jiří Mach, Veronika OndruŠíková, Martina Kokrhelová, 
Ludmila Kosková, Marie Prajková a mužský sbor z Moravské Nové Vsi. Program připravil a uvádí 
Stanislav PěnČík. Spoluúčinkují tanečníci souboru Břeclavan z Břeclavi. 

^A přece se mýliL.. aneb Omyl pana Školního rady po patnácti letech^ 

Komponovaný pořad, beseda u cimbálu, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 181, inv. č. 3900, 
1:23:31 hod.; Hi8, sign. KVa 182, inv. č. 3901, 1:08:41 hod; mgf., sign. Pk457 aPk458-Yi\x\X\im{ 
dům, Lukov (okr. Zlín) 18.11.1 997. 

Komponovaný folklorní pořad věnovaný 1 60. výročí narození Františka Bartoše. 43. Beseda u cim- 
bálu pořádaná Sdružením přátel lidové kultury KaŠava ze Zlína. Program sleduje jednotlivé kapito- 
ly a oblasti obsažené v první Bartošové sbírce Nové národní písně moravské s nápěvy do textu 
vřaděnými z roku 1882. Účinkují: Valašský soubor Kašava ze Zlína, cimbálová muzika souboru 
Břeclavan z Břeclavi, cimbálová muzika Souboru valašských písní a tanců Jasénka ze Vsetína, sbor 
a sólisté Souboru valašských písní a tanců Jasénka ze Vsetína, Brněnští gajdoši z Brna, Ludmila 
Kobzíková, Jan Zaviačič, Jarmila Šuláková, Josef Laža, Saša Dobrovolná, Jan Rokyta, Stanislav 
Tomanec, Zdeněk Kašpar, sestry Zabkovy (Marta Gelnarová a Ludmila Zabková) a Martin Gelnar. 
Program připravili a pořadem provázejí: PhDr. Karel PavliŠtík, Michal Preininger a Jan Rokyta. Po 



oficiálním programu následuje beseda u cimbálu - neformální zábava s Improvizovanými vystou- 
peními hudebníků, zpěváků a tanečníků za účasti návštěvníků besedy. 

Školení vedoucích dětských folklorních souborA 

Výuka tance - ///& sign. KVa 183, inv. č. 3902, 1:29:43 hod: Hi8, sign. KVa 184. inv. č. 3903. 
1:32:39 hod.: Hi8, sign. KVa 185, inv. č. 3904, 0:18:40 hod.: Hi8, sign. KVa 186. inv. č. 3905. 
1:05:37 hod - Kulturní dům. Břeclav 8. - 9. 1 1 . 1997. 

Pořadatel: Nadace pro podporu a rozvoj dětského folklóru v Břeclavi. Školení vede etnochoreolož- 
ka a sběratelka dětského a tanečního folklóru 2Ulenka Jelínková. Teoretická část: výklad o funkci 
a poslání dětských souborů a metodice práce v souborech, o dětském folklóru ad. Praktická část: 
výuka lidových tanců. Lidové tance v podání Zdenky Jelínkové. Ukázky z programů dětských folk- 
lorních souborů Palavánek z Mikulova a Břeclavánek z Břeclavi. 

Beseda u cimbálu. Slovácký krúžek Stará Břeclav 

Komponovaný pořad, beseda u cimbálu, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 185, inv.č. 3904, 
1:09:55 hod.; Hi8, sign. KVa 186, inv.č. 3905, 0:27:00 hod. - Břeclav, 8. 1 1. 1997. 
Komponovaný folklorní pořad. V oficiálním programu sestaveném z lidové hudby, písní a tanců 
z Podluží účinkují: mužský sbor Stará Břeclav z Břeclavi, Mladá cimbálová muzika souboru Břcc- 
lavan z Břeclavi s primasem Tomášem Svačinou, soubor Břeclavan z Břeclavi, mužský sbor z Mo- 
ravského Žižkova a sólisté Jiří Hološ Helešic, Pavel Musil, Petr Halady, Jaroslav Švach, František 
Kameník a František Studenka. Po oficiální části programu následuje beseda u cimbálu - neformál- 
ní hudební, taneční a zpěvní příležitost. 

Martinské hody. Bukovany 1997 

Hody, slavnost, lidové zvylQ^, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 191, inv. č. 3917, 1:21:49 
hod.: Hi8, sign. KVa 192, inv. č. 3918, 1:31:49 hod.: Hi8. sign. KVa 193, inv. č. 3919, 1:03:02 
hod.: Hi8, sign. KVa 194, inv. č. 3920, 0:31:47 hod: Hi8, sign. KVa 195, inv. č. 3921. 1:24:27 hod; 
Hi8, sign. KVa 218. inv. č. 3942 (sestřih). 1:28:53 hod.: Hi8, sign. KVa 219, inv. č. 3943 (sestřih), 
0:49:28 hod.: VHS. sign. KVh 253. inv. č. 3977 (sestřih), 2: 17:32 hod: mgf.. sign. Pk544 - Buko-- 
vany (okr. Hodonín) 16. - 17. 1 1. 1997. 

Průběh tradiční hodové slavnosti s věncem a mlácením kačera v Bukovanech u Kyjova. Zvaní na 
hody, krojovaný průvod, hodové zábavy, obchůzka maškar, oblékání stárky do kroje, zdobení kače- 
ra ad. Hraje dechová kapela Nenkovjanka z Nenkovic. 

Marie Povolná. Rozhovor 17. 11. 1997 

Rozhovor, vyprávění - Hi8. sign. KVa 193, inv. č. 3919, 0:29:00 hod.: Hi8, sign. KVa 194, inv. 
č. 3920, 0:45:15 hod. - Bukovany (okr. Hodonín) 17. 1 1. 1997. 

Vyprávění Marie Povolné (nar. 1 90 1 ) z Bukovan (okr. Hodonín) o životě v obci v uplynulých dese- 
tiletích. 

„Nepretvárené muzicírování s malým jarmarkem múz^ 

Komponovaný pořad, beseda u cimbálu, hudba, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 196, inv. č. 3922, 
1:28:15 hod: Hi8, sign. KVa 197, inv. č. 3923, 1:15:56 hod. - Kobližná, Palác šlechtičen, Brno 21 . 
II. 1997. 

Komponovaný folklorní pořad. Pořadatel: Etnografický ústav Moravského zemského muzea. Pořa- 
dem provázejí Jaromír Nečas a Břetislav Rychlík. Účinkují: Dušan Holý, rodina Petrů z Kyjova, 
Soubor moravských ninérístů Lučec z Brna pod vedením Jiřího Košíka, mužský sbor Slováckého 
krúžku z Brna, mužský sbor Ždaňaři ze Ždánic, Jaroslav Jakubíček ad. Po oficiálním programu ná- 
sleduje beseda u cimbálu - neformální hudební a zpěvní příležitost. 

Mikulášská beseda u cimbálu. Slovácký krúžek Brno 

Beseda u cimbálu, hudba, tanec, zpěv. - Hi8, sign. KVa 198. inv. č. 3924, 1:32:56 hod: HiS. sign. 
KVa 199, inv. č. 3925, 0:37:50 hod - veřejný sál, Brno 3. 12. 1997. 



/ 



Parodické vystoupení mladých Členů Slováckého krúžku z Brna a mikulášská nadílka. Následuje 
beseda u cimbálu - neformální hudební, taneční a zpevní příležitost. 

Roavécovánf vánočních světel, křest knihy o Žabovřeskách, vernisáž „Výstavy žabovřeské 
Qíonkisti*' 

Slavnost, komponovaný pořad, výstava, lidové zvyky, hudba, zpév, kr^ - Hi8, sign. KVa 200. inv. 
^' 3926. 1:21:24 hod. - Burianovo namésti a Dům kultury Rubín, Bmo-Zabovřesky 4.12.1 997. 
^'avnostní rozsvěcování vánočních světel v městské Části Bmo-Žabovřesky. Křest knihy Brno- 
^bovřesky. Historie a současnost. [Brno 1997]. Součástí slavnosti a komponovaného folklorního 
poraduje vystoupení PiStělákova dětského souboru písní a tanců z Brna (lidové koledy a obchůzka 
^ betlémem a hv&sdou) a Brněnských gajdošů (lidové písně ze Žabovřesk). Po vernisáži výstavy ná- 
sleduje komentář kurátorky Olgy Vlasákové k jednotlivým exponátům. 

^\ kostele .- O vztahu světské a duchovní lidové písně a její reflexe v dílech velikánů naSí ná- 
^>>dnf hudby^ 

^komponovaný pořad, hudba, zpěv - Hi8, sign. KVa 201, inv. č. 3927, 0:58:34 hod. - Kobližná, Pa- 
lec Šlechtičen, Brno 5. 12. 1997. 

Komponovaný folklorní pořad. Pořadatel: Etnografický ústav Moravského zemského muzea. Rep- 
>iza pořadu uvedeného na Horňáckých slavnostech 1 997 ve Velké nad VeliČkou (okr. Hodonín) při 
příldďtosti 100. výročí první návštěvy Vítězslava Nováka na Horňácku. Autor Jan Pavlík. Účinku- 
jí: zpěváčka skupina věřících Českobratrské církve evangelické z Javorníka, zpěváčka skupina vě- 
řících katolické církve z Velké nad Veličkou, Kuželová a Hrubé Vrbky, chrámový sbor pravoslavné 
církve z Olomouce, Slovácké kvarteto z Mistřína, sólisté Anna Kománková z Javorníka, Martin Zá- 
lesák z Velké nad Veličkou a Kateřina Varmužová z Mistřína. Slovem provázejí Eva Pavlíková 
a Jan Benda. Repertoár písní různých konfesí. 

Miknláiská beseda u cimbálu. HorAáci v Brně 

Komponovaný pořad, beseda u cimbálu, lidové zvyky, hudba, tanec, zpěv - Hi8, sign. KVa 202, inv. 
č. 3928, 1:32: 18 hod; Hi8, sign. KVa 203, inv. č. 3929, 1:23:23 hod - Musilova, Lidový dům, Brno 
12. 12. 1997. 

Komponovaný folklorní pořad „Mikuláše*' o zimním zvykosloví na Horňácku. Účinkuje Národo- 
pisný soubor Velička z Velké nad Veličkou. Spoluúčinkují: Horňácká cimbálová muzika Jarka 
Miškeříka z Velké nad Veličkou s primasem Martinem Kománkem, Horňácká cimbálová muzika 
Martina Hrbáče z Velké nad Veličkou a Cimbálová muzika Petra GaleČky z Velké nad Veličkou. Po 
oficiálním programu následuje beseda u cimbálu - neformální hudební, taneční a zpěvní příležitost. 

Vánoční beseda u cimbálu. Slovácký krúžek Brno 

Komponovaný pořad, beseda u cimbálu, hudba, tanec, zpěv, kroj - HiS, sign. KVa 204, inv. č. 3930, 
1:32:32 hod - veřejný sál, Brno 1 7. 1 2. 1 997. 

Komponovaný folklorní pořad se zamyšlením nad texty vánočních písní. Účinkují: Slovácký krú- 
žek z Brna a dětský soubor Slováček z Brna, konferuje Jan Miroslav Krist. Po oficiálním programu 
následuje beseda u cimbálu - neformální hudební, taneční a zpěvní příležitost. 

Věra Holubářova. Rodinné album 

Fotodokumentace, osobnosti, lidové zvyky - čbfoto, neg. č. 60/49/2-1 až 60/58/2-1; poz. č. 6553 až 
6624, 7504 - Brno, repro 1997. 

Soubor fotografií Členů širší rodiny Věry Holubářové, písmácky, vypravěčky a zpěvačky. Narodila 
se roku 191 8 v Podivíne (okr. Břeclav), rané dětství prožila v Polsku a podstatnou část života strávi- 
la v Petrovicích (okr. Znojmo) a v Brně. Portréty, rodinné a zvykoslovné příležitosti. 

Brněnití gajdoSi. ZkouSka souboru 

Nácvik repertoáru, hudba, zpěv - Hi8, sign. KVa 224. inv. č. 3948, 1:02:56 hod. - Dům kultury Ru- 
bín, Bmo-Žabovřesky 9. 3. 1998. 



Prúbéh pracovní zkoušky muzikantů a zpéváků souboru Bménští gajdoši z Brna před veřejným vy- 
stoupením. 

^Nepretvárené mužici rování^ 

Komponovaný pořad, hudba, zpév, kroj - Hi8. sign. KVa 225, inv, Č. 3949, J:3 1:39 hod.; Hí8, sign. 
KVa 226. inv.č. 3950, 1:32:57 hod. - Suková, Hadivadlo, Brno 4. 4. 1998. 

Komponovaný folklorní pořad. Horňácký večer k životmmu jubileu prof. PhDr. Dušana Holého, DrSc. 
ÚČinícují: HorAácká cimbálová muzika Martina Hrbáče z Velké nad VeliČkou, mužský sbor z Velké ; 
VeliČkou a Dušan Holý. Pořadem provází Břetislav Rychlík. Rozhovor s etnografem, sbératelem, 
vakem a tanečníkem Dušanem Holým a s hudebním redaktorem a hudebníkem Jaromírem Nečasem. 

Trh a tržiště před VelikonocemL Veselí nad Moravou 1998 

Trh a tržiště - Hi8, sign. KVa 232, inv. č. 3956, 0:20:09 hod - Veselí nad Moravou (okr. Hodonín> 
7.4. 1998. 

Život na předvelikonočním tržišti, trhovci (včetnč Vietnamců), koupč a prodej, sortiment zboží 
(také velikonoční zboží krajové provenience). 

Trh a tržiStě před VelikonocemL Strážnice 1998 

Trh a tržištč - Hi8, sign. KVa 232, inv. č. 3956. 0:06:20 hod. - Strážnice (okr. Hodonín) 7. 4. 1 998. 
Život na předvelikonočním tržišti, trhovci, koupč a prodej, sortiment zboží. 

Trh a tržiStě před Velikonocemi. Brno 1998 

Trh a tržiště - Hi8. sign. KVa 232. inv. č. 3956. 0:28:14 hod. - Zelný trh, Brno 9. 4. 1998. 

Život na předvelikonočním tržišti, trhovci, koupě a prodej, sortiment zboží (také velikonoční zboží 

krajové provenience). 

Trh a tržiStě v létě. Brno 1998 

Trh a tržiště - Hi8. sign. KVa 261. inv. č. 4033. 1:33:03 hod - Zelný trh, Brno 28. 8. 1998. 
Život na Zelném trhu, trhovci, koupě a prodej, sortiment zboží. 

Trhy a tržiStě na podzim. Brno 1998 

Trh a tržiště - Hi8. sign. KVa 263. inv. č. 4035. 1:32:12 hod - Brno 25. 9. a 26. 10. 1998. 
Život na tržištích, trhovci, koupě a prodej, sortiment zboží. 

Trhy a tržiStě před DuSičkamL Brno 1998 

Trh a tržiště - Hi8. sign. KVa 264. inv. č.3448. 1:23:41 hod - Brno 27., 30. a 31. 10. 1998. 
Život na tržištích v období před Dušičkami, trhovci, koupě a prodej, sortiment zboží (též květiny, 
věnce atd. k výzdobě hrobů). 

Emerích Kotmec. Rozhovor 2. 11. 1998 

Rozhovor, vyprávění - Hi8. sign. KVa 266. inv. č. 4037, 1:27:14 hod. - Miroslav (okr. Znojmo) 
2. 11.1998. 

Vypravěč, zpěvák a pamětník Emerich Kotmec z Miroslavi (okr. Znojmo) vqx)míná na život v Mi- 
roslavi ve 30. a 40. letech 20. století. Jeho výpovědi se vztahují k problematice interetnické komu- 
nikace a soužití obyvatel v česko-německo-židovském prostředí malého města. 

^Jan Beran. Poezie všedního dne (fotografie 1940 - 1950)^ 

Výstava - Hi8, sign. KVa 268, inv. č. 4039. 1:02:20 hod; čbfoto, neg č. 58/88-2 až 60/9/4-1; 
60/79/3-2 až 60/92/1-3; A 29/56-1 až A 29/66-1; poz. č. 6328 až 6384; 6543 až 6552; 6982 až 71 72; 
7191 až 7205 - Moravské zemské muzeum - Měnínská brána, Brno 5. 1 1 . 1998. 
Instalace a vernisáž výstavy fotografíí významného brněnského fotografa Jana Berana při f^leži- 
tosti jeho 85. narozenin. Všechny fotografie se týkají tématu Kultura všedního dne - pouliční život, 
trhy a tržiště a jsou uloženy ve sbírce Etnologického ústavu AV ČR v Brně. 



nHywdL Bim (5. 3. 1874 - 30. 12. 1958)^. 

Komponovaný pořad, beseda u cimbálu, hudba, tanec, zpév - Hi8, sign. KVa 269, inv. č. 4040, 
1:31:02 hod.; Hi8, sign. KVa 270. inv. č. 4041. 1:05:59 hod - Klobouky u Brna (okr. Břeclav) 
21.11.1998. 

slavnostní večer u příležitosti 40. výročí úmrtí sběratele lidových písní, učitele, skladatele, žáka 
A spolupracovníka Leoše Janáčka. Komponovaný folklorní pořad. V oficiální Částí programu vystu- 
f>vijí: muzikolog prof PhDr. Jiří Vysloužil, etnochoreoložka Zdenka Jelínková, hudební vydavatel 
^^^Dr. Jiří Plocek, cimbálová muzika souboru Vonica z Krumvíře, soubor Vonica z Krumvíře, muž- 
^icý pévecký sbor z Klobouk u Brna, dčtská cimbálová muzika při ZŠU v Kloboukách u Brna. Po ofi- 
^iálním programu následuje beseda u cimbálu - neformální hudební, taneční a zpěvní příležitost. 



koleoi vcdoacich dětských folklorních souboru z Horňácka 

N/ýuka tance - Hi8. sign. KVa 271, inv. č. 4042. 1:28:17 hod.: Hi8, sign. KVa 272. inv. č. 4043. 
^ .29:22 hod.; Hi8. sign. KVa 273. inv. č. 4044. 1:32:55 hod - Velká nad Veličkou (okr. Hodonín) 
28. 11. 1998. 

Skolení vedoucích dětských folklorních souborů z HorAácka vede etnochoreoložka, sběratelka dět- 
ského a tanečního folklóru Zdenka Jelínková. Teoretická část: výklad o metodice práce v dětských 
souborech a o dětském folklóru. Praktická část: výuka lidových tanců. 

EmU Miikeřflc Rozhovor 29. 11. 1998 

Rozhovor, zpěv - Hi8. sign. KVa 274. inv. č. 4045. 1:32:14 hod. - Velká nad Veličkou (okr. Hodo- 
nín) 29. 11. 1998. 

Muzikant, zpěvák a vypravěč Emil Miškeřík z Velké nad Veličkou vzpomíná nad rodinnými fotografie- 
mi z Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1 895 na vyprávěm' rodičů o této události a zpívá 
horňácké písně. Následující rozhovor s Emilem Miškeříkem a jeho ženou vede Zdenka Jelínková. 

Anna Šajdlerová. Zdenka Jelínková. Rozhovor 29. 11. 1998 

Rozhovor, hudba, zpěv - Hi8. sign. KVa 275. inv. č. 4046. 1:07:01 hod. - Velká nad Veličkou (okr. 
Hodonín), 29. 11. 1998. 

Etnochoreoložka a sběratelka dětského a tanečního folklóru Zdenka Jelínková vede rozhovor s uči- 
telkou, zpěvačkou a vedoucí dětského souboru OreŠinka z Velké nad Veličkou Annou Šajdlerovou 
a jejím synem Pavlem Šajdlerem. Vzpomínky a zpěv, doprovázený hrou na housle (Pavel Šajdler). 
Příprava pořadu pro veřejné vystoupení dětského souboru Orešinka z Velké nad Větičkou. 

Ludvík Kadlec. Rozhovor 1. 12. 1998 

Rozhovor - Hi8. sign. KVa 276, inv. č. 4047. 1:01:33 hod. - Bmo-Staré Čemovice 1.12. 1998. 
Pamětník a organizátor místní kultury, zpěvák. Vzpomínky ze života významného občana Starých 
Čemovic (původně příměstské obce s převážně německým obyvatelstvem, od roku 1919 součásti 
města Brna). Rozhovor vede Jana Pospíšilová. 

Jan Beránek. Rozhovor 2. 12. 1998 

Rozhovor, hudba, zpěv - líiS. sign. KVa 277, inv. č. 4048, 1:32:48 hod. - Brno 2.12.1998. 
Všestranný amatérský muzikant, bývalý člen folklorního souboru PoPana z Brna a cimbálové muzi- 
ky 2k>mica z Brna, současný člen Slováckého knížku z Brna. Rozhovor na téma Můj vztah k lidové 
písni a hudbě vede Jana Pospíšilová. Zpěv, hra na housle a na kytaru. 

^7. Valašský mikulášský jarmek'*. Valašské Klobouky 1998 

Trh a tržiště, hudba, zpěv - Hi8, sign. KVa 278. inv. č. 4049. 1:19:46 hod - Valašské Kloboukv (okr. 
Zlín), 5. 12. 1998. 

Mikulášský trh, organizovaný Valašským sdružením Dúbrava, Kulturním domem Klobučan a Čes- 
kým svazem ochránců přírody Kosenka. Prodej produktů tradičních lidových řemesel i konzumní- 
ho zboží, ukázky tradičních řemesel, např. kovářského řemesla, „strúhání lúčí'\ ochutnávka klobás, 
kyselice a domácí zabijačky a košt slivovice. Vystoupení muzikantů z Návojné. „Dodrhlá tetiček 



Novákovej a Volkovej** v Méstském muzeu. Účinkuje cimbálová muzika Dúbrava z ValaSských 
Klobouk. 

Mikulášská obchůzka. NedaSov, Valaiské Klobouky 1998 

Lidové zvyky - Hi8, sign. KVa 279, inv. č. 4050, 0:19:12 hod. - NedaSov, Valašské Klobouky (okr. 

Zlín) 5. 12. 1998. 

Mikulášská obchůzka. „Létání** čertů a obchůzka sv. Mikuláše s andčlem, smrtkou a Židem. 

^Spevokol^. ZkouSka skupiny 

Nácvik repertoáru, hudba, zpév - Hi8. sign. KVa 280, inv. č. 4051, 1:06:10 hod. - Etnografický 
ústav Moravského zemského muzea, Kobližná, Brno 7. 12. 1998. 

Předvánoční zkouška skupiny bývalých Členek folklorního souboru Porana z Brna. Zpév koled 
a slovenských lidových písní. Na kytaru doprovází Jan Beránek. 

Vánoční jarmark. Boskovice 1998 

Trh a tržišté - Hi8, sign. KVa 281, inv. č. 4052, 0:47:19 hod. - Boskovice (okr. Blansko) 1 8. 12. 1998. 
Vánoční jarmark v Boskovicích s vystoupením žáků gymnázia. Život na tržišti, trhovci, koupe 
a prodej, sortiment zboží s ukázkami tradičních řemesel. 

Vánoční trhy. Brno 1998 

Trh a tržišté - Hi8, sign. KVa 281, inv. č. 4052, 0:44:13 hod - Brno 22. 12. 1998. 

Vánoční trh na nám. Svobody v Bmé. Život na tržišti, trhovci, koupe a prodej, sortiment zboží 

s ukázkami tradičních řemesel. 

Trhy a tržiště od jara do zimy 1998 

Trh a tržišté - VHS, sign. KVb 283, inv. č. 4054, 1:30 hod. (sestřih): Hi8, sign. KVa 285, inv. 
č. 4058, 1:30 hod. (sestřih) - Veselí nad Moravou, Strážnice (okr. Hodonín) 7. 4. 1998; Zelný trh, 
Brno 9. 4. 1998; Zelný trh, Brno 28. 8. 1998; Valašské Klobouky (okr. Zlín) 5. 12. 1998. 
Předvelikonoční trhy ve Veselí nad Moravou, ve Strážnici a v Bmé na Zelném trhu, letní trh v Bmč 
na Zelném trhu, dušičkový trh v Bmé u Ústředního hřbitova a mikulášský jarmark ve Valašských 
Kloboukách. Život na tržištích, trhovci, koupe a prodej, sortiment zboží, ukázky tradičních řemesel. 

Věra Holubářova. Písemný a zvukový archiv 

Obrazová dokumentace, rozhovor, vypravení, zpév - rlq;), repro, sign. Z 47, inv. č. 3842: mgf., sign 
Pk 389, Pk 403 až Pk 429 - Brno 1983 - 1998. 

Soubor reprografických kopií mkopisů Véry Holubářové z Bma, písmácky, vypravéčky a zpévač- 
ky. Narodila se roku 191 8 v Podivíne (okr. Břeclav), rané détství prožila v Polsku a podstatnou část 
života strávila v Petrovicích (okr. Znojmo) a v Bmé. Soubor zvukových záznamů pořízených Vérou 
Holubářovou a zvukových záznamů z etnologického terénního výzkumu. 

„Vostatke''. Brno-Tui^ny 1999 

Ostatky, lidové zvyky, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 289. inv. č. 4062, 1:32:30 hod; 
Hi8, sign. KVa 290. inv. č. 4063, 1:29:52 hod.: Hi8, sign. KVa 291, inv. č. 4064, 1:19:26 hod.; Hi8, 
sign. KVa 292, inv. č. 4065, 1:22:00 hod - Bmo-Tuřany 13. - 15. 2. 1999. 
Průběh tradičního masopustu v bývalé příměstské obci. Pořadatelé: Sokol Bmo-Tuřany a chasa 
z Bma-Tuřan. Krojované zábavy. Obchůzka maškar. Hraje dechová kapela Večerka z Bma-Chrlic 
a harmonikář Zdeněk Kápl. 

^Čcská pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře"*. Prezentace knihy 

Slavnost, hudba, zpěv - lli8. sign. KVa 293, inv. č. 4066, 0:58:47 hod. - Bmo 17. 2. 1999. 
Slavnostní prezentace knihy Oldřicha Sirovátky Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské li- 
teratuře (Bmo 1998) uspořádaná bměnským pracovištěm Ústavu pro etnografii a folklorístiku AV 
ČR. Zpívá a na kytaru hraje Jan Beránek. 



Jan Beránek. Rozhovor 19. 3. 1999 

Rozhovor, hudba, zpév - ///& sign. KVa 295, inv. č. 4068, 1:30:40 hod. - Brno 1 9. 3. 1 999. 
Rozhovor s Janem Beránkem, amatérským muzikantem, bývalým členem folklorního souboru Po- 
Tana z Brna, cimbálové muziky Zomica z Brna a nyní Členem Slováckého krúžku z Brna. Rozhovor 
na téma Můj vztah k lidové písni a hudbě vede Jana Pospíšilová. Zpév, hra na housle a na kytaru. 

Zdenlui Jelínková. Rozhovor 23. 3. 1999 

Rozhovor - ///& sign. KVa 296, inv . č. 4069, 1:32:59 hod. - Brno 23. 3. 1999. 
Rozhovor s etnochoreoložkou Zdenkou Jelínkovou, dlouholetou zaměstnankyní Ústavu pro etno- 
grafii a folkloristiku AV ČR v Brně, o její práci a zaměření pracoviště v době jejího působení. Roz- 
hovor vede Marta Toncrová. 

JVIbidé HorAácko.'' XXVll. ročník dětského folklorního festivalu 

Festival, komponovaný pořad - Hi8, sign. KVa 297, inv. č. 4070, 1:30:21 hod; HiS, sign. KVa 298, 
inv. č. 407 J, 1:30:16 hod; Hi8, sign. KVa 299, inv. č. 4072, 0:19:56 hod - Velká nad Veličkou 
(okr. Hodonín) 11. 4. 1999. 

Přehlídka dětských folklorních souborů a muzik z HorAácka. Pořadatelé: Masarykova ZŠ ve Velké 
nad Veličkou a KDO ve Velké nad Veličkou. Scénář, režie a odborné vedení: Zdenka Jelínková. 
Uvádí: Helena Jagošová. Účinkují: Horňácká studentská muzika z Velké nad Veličkou, Muzika 
ZUŠ ve Velké nad Veličkou, Mladší muzika ZUŠ ve Velké nad Veličkou, muzika souboru Lipovjá- 
nek I z Lipová a soubory Lipovjánek I z Lipová, Lipovjánek II z Lipová, Orešinka z Velké nad Velič- 
kou, Lučánek z Louky, Suchovjánek ze Suchova, Krahulíček z Kuželová, Javomíček z Javomíka, 
Hlotáček z Nové Lhoty, Veličánek z Velké nad Veličkou a Kropáček z Velké nad Veličkou. Ofíciál- 
ní zhodnocení festivalu etnochoreoložkou a sběratelkou dětského folklóru Zdenkou Jelínkovou. In- 
teriér chaty Zdenky Jelínkové ve Velké nad Veličkou. 

EmU Miikeřík. Rozhovor 12. 4. 1999 

Rozhovor, hudba - Hi8, sign. KVa 299, inv. č. 4072, 1:09:00 hod; Hi8, sign. KVa 300, inv. č. 4073, 
0:29:30 hod. - Velká nad Veličkou (okr. Hodonín) 12. 4. 1999. 

Rozhovor s muzikantem, zpěvákem a vypravěčem Emilem Miškeříkem z Velké nad Veličkou. 
Rozmlouvají Marta Toncrová, Jana Pospíšilová a Zdenka Jelínková. Ukázky hry na housle. 

Anna Bobčíková. Rozhovor 12. 4. 1999 

Rozhovor - Hi8, sign KVa 300, i. č. 4073, 0:23:43 hod - Velká nad Veličkou (okr. Hodonín) 1 2. 4. 1 999. 
Rozhovor s Annou Bobčíkovou z Velké nad Veličkou, dcerou významného horňáckého zpěváka 
a tanečníka Františka Bulané. Rozhovor vedou Zdenka Jelínková a Marta Toncrová. 

Anna Kománková. Rozhovor 12. 4. 1999 

Rozhovor - Hi8, sign. KVa 300, inv. č. 4073, 0:38:49 hod - Velká nad Veličkou (okr. Hodonín) 
12.4. 1999. 

Rozhovor s Annou Kománkovou z Velké nad Veličkou, dcerou Emila MiŠkeříka, muzikanta, zpě- 
váka a vypravěče, o její práci s dětským folklorním souborem Veličánek z Velké nad Veličkou. 
Rozhovor vedou Marta Toncrová a Jana Pospíšilová. 

Ludvík Kadlec a Bohumíra Kadlecová. Zpěv a hra na klavír 

Hudba, zpěv - Hi8, sign. KVa 301, inv. č. 4074, 0:28:09 hod - Bmo-Staré Čemovice 27. 4. 1 999. 
Manželé Kadlecovi, obyvatelé Starých Čemovic, původně příměstské obce s převážně německým 
obyvatelstvem, od roku 1919 součásti města Brna. Pamětník a zpěvák Ludvík Kadlec zpívá úpravy 
lidových písní, jeho žena Bohumíra Kadlecová doprovází na klavír. 

Martin Kománek a Tomáš Kománek. Rozhovor 9. 6. 1999 

Rozhovor, hudba - HiS. sign. KVa 302, inv. č. 4075, 0:44:55 hod.; bar. foto. neg. č. A 30/21-1 až 

A 30/23-3; poz. č. 7414 až 7425 - Velká nad Veličkou (okr. Hodonín) 9. 6. 1999. 



Rozhovor s bratry Martinem a Tomášem Kománkovými z Velké nad Veličkou, vnuky Emila Miš- 
keříka, muzikanta, zpčváka a vypravéče. Rozhovor vede Marta Toncrová. Ukázky hry na housle. 

Petr Kána. Rozhovor 9. 6. 1999 

Rozhovor - Hi8, sign. KVa 303, inv. č. 4076, 0:52:04 hod. - Návojná (okr. Zlín) 9. 6. 1999. 
Vzpomínky Petra Káni na otce Josefa Káňu-Šedého Vlka, vypravěče, kronikáře a skauta. Exteriér 
a interiér Muzea skautingu a památníku Šedého Vlka. Prohlídka kroniky. Výzkum Jany Pospíšilové. 

Vavřinecké hody. Bmo-Řečkovice 1999 

Hody, slavnost, lidové zvyky, hudba, tanec, zpév, kroj - Hi8, sign. KVa 304, inv. č. 4091. 1:26:3/ 
hod.; Hi8. sign. KVa 305. inv. č. 4092. 1:17:58 hod.; Hi8, sign. KVa 306, inv. č. 4093, 0:49:06 hod/ 
bar. foto. poz. č. 7485 až 7503 - Bmo-Řečkovice 13. - 15. 8. 1999. 

Prubéh tradiční lidové slavnosti. Pořadatel: Úřad městské části Bmo-Řečkovice a Mokrá Hora. Or- 
ganizují: Sokol ŘeČkovice a skupina ŘeČkovická třináctka (Ř 13). 

Zvaní na hody, stavění máje, slavnostní průvod krojovaných, udělení hodových práv, hodová zába- 
va s pěveckým a tanečním vystoupením stárků a stárek (Česká beseda, Moravská beseda) a taneč- 
ním vystoupením dětí a mládeže (Moravská beseda), slavnostní mŠe v katolickém kostele. Hraje 
dechová kapela ZdouneČanka ze Zdounek. 

Bartoloméjské hody. Bmo-Holásky 1999 

Hody, slavnost, lidové zvyky, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8. sign. KVa 307, inv. č. 4094. 1:32:53 

hod.; Hi8, sign. KVa 308, inv. č. 4095. 0:34:55 hod; mgf.. sign. Pk 538 a Pk 539; bar. foto. neg. 

č. A 29/98-1 až A 30/4-1; poz. č. 7206 af 7257- Bmo-Holásky 21. -22. 8. 1999. 

Průběh tradiční lidové slavnosti. 80. jubilejní Bartoloméjské hody. Pořadatel: Sbor dobrovolných 

hasičů Bmo-Holásky. Zvaní na hody, polní katolická mše, oblékání do kroje, průvod krojovaných, 

hodová zábava s tanečním vystoupením stárků a stárek. Hraje dechová kapela Zlaťanka z Bma- 

Vinohrad. 

Slovácké hody. Brno-Jundrov 1999 

Hody, slavnost, lidové zvyky, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 309, inv. č. 4096, 1:29:03 
hod; Hi8. sign. KVa 310, inv. č. 4097, 0:48:27 hod; mgf., sign. Pk 536 a Pk 537; bar. foto, neg. 
č. A 30/4-2 až A 30/5-3, poz. č. 7238 až 7242, 7313 až 7 37 8- Bmo-Jundrov 28. - 29. 8. 1999. 
Průběh tradiční lidové slavnosti. 75. jubilejní Slovácké hody. Pořadatelé: TJ Sokol Bmo-Jundrov 
a Sbor dobrovolných hasičů Bmo-Jundrov. Slavnostní průvod krojovaných a vrchnosti, udělení ho- 
dových práv, hodová zábava s tanečním vystoupením stárků a stárek a s tanečním vystoupením že- 
natých mužů. Hraje dechová kapela Dambořanka z Dambořic. 

Medlánecké hody. Brno-Medlánky 1999 

Hody, slavnost, lidové zvyky, hudba, tanec, zpěv, kroj - Hi8, sign. KVa 311, inv. č. 4098, 1:14:12 

hod; Hi8, sign. KVa 3 12, inv. č. 4099, l:13:10hod.; Hi8, sign. KVa 3 13, inv. č. 4100, 0:56: 14 hod.; 

f^gf" sign. Pk 538 a Pk 539; bar. foto, neg. č. A 30/6-1 až A 30/13-4; poz. č. 7243 až 7279- Bmo- 

Medlánky 25. - 26. 9. 1999. 

Průběh tradiční lidové slavnosti. Pořadatel Úřad městské části Bmo-Medlánky. 

Zvaní na hody, slavnostní průvod krojovaných a vrchnosti, udělení hodových práv, hodová zábava 

s tanečním vystoupením dětí a s tanečním vystoupením stárků a stárek (Moravská beseda). Hraje 

dechová kapela Úsviťanka z Bma-Šlapaníc. 

Jaromír Nečas. Rozhovor 12. 10. 1999 

Rozhovor - Hi8, sign. KVa 314. inv. č. 4101. 1:32:57 hod; Hi8. sign. KVa 315, inv. č. 4102, 
0:13:11 hod - Bmo 12. 10. 1999. 

Rozhovor s hudebním redaktorem a hudebníkem Jaromírem Nečasem o jeho působení ve folklor- 
ním hnutí a o jeho práci v Československém rozhlasu v Bmě. Rozhovor vede Lucie Uhlíková. 



raili Šuláková. Rozhovor 16. 10. 1999 

•zhovor - Hi8, sign. KVa 315. inv. č. 4102, 0:09:49 hod. - Lukov (okr. Zlín) 16. 10. 1999. 
i2hovorse zpévačkou Jarmilou Šulákovou o jejím působení v Brněnském rozhlasovém orchestru 
ových nástrojů (BROLN). Rozhovor vede Jana Pospíšilová. 

■řanský hode**. Brno-Tuřany 1999 

dy, slavnost, lidové zvyky, hudba, tanec, zpév, kroj - Hi8, sign. KVa 316, inv. č. 4103, 1:21:00 hod.: 
i sign. KVa 317, inv. č. 4104, 1:28:05 hod: Hi8, sign. KVa 318, inv. č. 4105, 1:32:26 hod.: Hi8, sign. 
'a319, inv. č. 4106, 0:33:27 hod: bar. foto,poz. č. 7280až 7259 - Bmo-Tuřany 16. - 18. 10. 1999. 
ibéh tradiční lidové slavnosti. Pořadatelé: Sokol Bmo-Tuřany a chasa z Bma-Tuřan. Vázání šátku, 
ékáni do kroje, požehnáni v katolickém kostele, slavnostní průvod krojovaných, udělení hodo- 
;h práv, hodové zábavy. Hraje dechová kapela Večerka z Bma-Chrlic a harmonikář Zdeněk Kápl. 

kBkké hody. Brno-Židenice 1999 

dy - mgf„ sign. Pk 545 až Pk 548: bar. foto, neg č. A 30/14-1 až A 30/19-2, poz. č. 7290 až 7312 - 
lO-Židenicc 23. 10. - 24. 10. 1999. 

diční lidová slavnost. Poi^datel: Úirid městské části Bmo-Židenice. Organizuje skupina Žide- 
ká mládež z Bma-Židenic, působící pod místní organizací TJ Orel Židenice. Terénní výzkum 
iňka Machálková a Bohumila Tesaříková: řízené rozhovory s organizátory hodů a rozhovory 
mou dotazníkové ankety s návštěvníky hodů. 

n lidových tanců z Brna a Širšího olcoli 

uka tance - Hi8, sign. KVa 320, inv. č. 4107, 1:30:45 hod; Hi8, sign. KVa 321, inv. č. 4108, 
1:00 hod. - Bmo-Bystrc 14. 1 1. 1999. 

rz lidových tanců z Brna a Brněnská. Pořadatel: Krojovaná skupina z Komína při Sboru dobro- 
ných hasičů Bmo-Komín za spolupráce souboru Javomíček z Brna a za fmančního přispění Ma- 
trátu města Brna. Výuku lidových tanců vede etnochoreoložka a sběratelka dětského a tanečního 
kloru Zdenka Jelínková. 

rtkáni s folklórem 111.'' 

mponovaný pořad, hudba, tanec, zpěv - Hi8, sign. KVa 322, inv. č. 4109, 1:30:40 hod.: Hi8, 
n, KVa 323, inv. č. 4110, 0:50:51 hod - Bmo-Bystrc 11.12. 1999. 

mponovaný folklorní pořad. Pořadatel: Krojovaná skupina z Komína při Sboru dobrovolných ha- 
ů Bmo-Komín za finanční podpory Magistrátu města Bma. Ofíciální program: zpěv, tance a hry 
Ima a Brněnská. Vystupují soubory a skupiny: Javomíček z Bma, Bystrouška z Bílovic nad Svita- 
j, Pištělákův dětský soubor písní a tanců z Bma, Vrčka z Bma-Šlapanic, Líšňáci z Bma-Líšně, 
3Jovaná skupina z Komína z Bma-Komína, Křcnovák z Křenovic. Následuje opakování některých 
cfl, které byly součástí výuky v rámci Kurzu lidových tanců z Bma a Širšího okolí, pořádaném Kro- 
anou skupinou z Komína při Sborn dobrovolných hasičů Bmo-Komín v roce 1999. 



z NABÍDKY MALOTIRÁŽNfCH TISKŮ ETNOLOGICK 
EDICE 

POKLADY LIDOVÉ Kl 




Jitka Staňková. PrácheAský poklad - P 

Poklady lidové kultury sv. 1 . Obrazová publikace věnovaná v 

Praha 1991.124 s., český a německý texi 

Věra Thořová. LidovA zpčvnost n 
Poklady lidové kultmy sv. 2. Praha 1 992. 48 s., nfirn 

Lubomír TyUner, Lidové pisnč z Pelbřimovs 

Poklady lidoví kultury sv. 3. Svazek I. a 11. vydalo Okresní n 
134 s.. Český a nímecký icxl. Cení 

Ludvik Kuba, Lidové pisné z C 
Poklady lidové kultuiy sv. 4. Uspořádala a zpracovala Věra 
Cena 90 KČ. 

Tomáš Anionin Kuní, Bdhmíscbe NatiODalgesflnge 
zpěvy a tance 

Poklady lidové kultury sv. 5. Unikátní sbírka lidových písi 
z eeského územi, která pochází z poíálku 19. století. Pr: 



Objednávky vyfizu/e: Etnolngícký ústav AV CR. Na ťlorencí 



ČESKÝ LID. 87. 2000. 3 



KONFERENCE 



KONFERENCE „DÚM V KARPATECH 
A PŘILEHLÝCH OBLASTECH BALKÁN- 
SKÝCH" V ROŽNOVĚ POD RADHOŠTĚM 

Mezinárodní komise pro studium lidové kul- 
tury v Karpatech si při svém obnovení v roce 
1993 vytyčila za hlavní úlohu dokončování tčch 
syntéz, které byly na konci osmdesátých let dos- 
tatečné rozpracovány: lidová slovesnost, salaš- 
nictví a z lidového stavitelství téma dům jakožto 
obydlí. Předčasné úmrtí prof. PhDr. Václava 
Frolce, DrSc, v roce 1992 znamenalo citelnou 
ztrátu jak v organizační práci komise, tak v za- 
počaté práci na syntéze domu. Dlouho se hledalo 
řešení problému, jakým způsobem dát smysl roz- 
sáhlé práci kolegů z akademických pracovišť 
sedmi států. Uvědomovali jsme si totiž, že nahro- 
maděné materiály jsou svědectvím poslední ge- 
nerace etnografu, která mohla studovat tradiční 
obydlí ještě v intaktních souvislostech v terénu. 
Po mnoha jednáních se dospělo k projektu Jiřího 
Langra a Heleny Bočkové, který zahrnuje synté- 
zu výzkumů tradičního lidového domu v Karpa- 
tech a v přilehlých balkánských oblastech. Bylo 
třeba zpracovat jednak chybějící rumunskou 
syntézu, což se ve spolupráci s bukurešťskými 
kolegy podařilo, a jednak řadu bílých míst tak, 
aby bylo možno materiály národních syntéz vů- 
bec srovnávat. Projekt byl přijat Grantovou 
agenturou A V ČR pro roky 1998 - 2000 a jeho 
realizace se setkala s mnoha novými problémy, 
vyplývajícími z nesourodosti materiálů tak roz- 
sáhlého území Evropy. Bylo třeba prohloubit 
jak sociálně geografický, tak zejména historic- 
ký přistup ke srovnávání kulturních jevů. 

Výsledky rok a půl trvající práce (s rozborem 
metodických problémů) jsme vyjádřili v konfe- 
renčním materiálu Dům v Karpatech a přilehlých 
oblastech balkánskýx:h (Rožnov pod Radhoštem 
1 999, 1 43 stran; angl . resumé na s. 97- 1 4 1 ), který 
jsme předem rozeslali do všech participujících 
zemí, a ve spolupráci s Valašským muzeem 
v přírodě jsme pozvali autory národních syntéz 
ve dnech 1 1. - 15. října 1999 na konferenci do 
Rožnova pod Radhoštěm. Celkem 1 7 účastníků 
(11 zahraničních ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, 
Maďarska a Rumunska; kolegové z Bulharska 



a Jugoslávie nemohli přijet) se po více než deseti- 
letém přerušení zabývalo základním problémem: 
jak tento bohatý materiál využít k syntéze s dneš- 
ními metodickými nároky. Přítomní souhlasně 
přijali konferenční texty s předběžnou formulací 
celkových závěrů, seznámili se s problematikou 
nerovnosti pojmů i pojmosloví pro části domu 
v jednotlivých jazycích a diskutovali o srovnává- 
ní odlišných funkcí stejných prostorů, o různých 
kombinacích prvků topenišť a jejich klasifikaci. 
Historický přístup k interpretaci měnil některé 
vžité evoluční názory a postupně vyjasňoval slo- 
žitosti kultumích vztahů, zejména jižních Karpat 
k Balkánskému poloostrovu a celé mediteránní 
oblasti. Maďarští kolegové nám oponovali zdů- 
razňováním většího významu Karpatské kotliny 
(v podstatě dnešního Maďarska a severní Jugo- 
slávie) pro genezi kultury v karpatských horách. 
Západní směr se nám však jeví významný jen 
z hlediska kultumích impulzů působících v Kar- 
patech západních, které se zde navíc značně so- 
ciálně rozmělňovaly. V porovnání s přímými 
impulzy mediteránními (pochopitelně v souladu 
s klimatickými a hospodářskými podmínkami 
u každého sociálního prostředO se jeví uspoko- 
jování větších rezidenčních nároků tradičními 
stavbami v oblastech balkánských, nejmenších 
nároků pak v Karpatech západních. V diskusi 
byly objasněny i některé vztahy prostorově 
funkční, zvláště úloha otevřených domových 
prostorů, vstupních místností, dále rozlišování 
mezi pojmy usedlost, domácnost a rodina ve 
vztahu k rezidenční jednotce. 

Konference se zabývala některými nedostat- 
ky v dokumentační části národních syntéz, zej- 
ména absencí fotografií z Maďarska. Po deseti 
letech bylo zjištěno, že texty ukrajinských kole- 
gů byly podle bývalého sovětského protokolu 
odesílány do Československa prostřednictvím 
moskevského ústavu, kde se do nich nevhodně 
zasahovalo a byly upravovány. Prof J. Hoško 
d. i. n. se svými spolupracovníky je tedy musel 
|X) konferenci opravit. Netradičné se značná 
část konference tykala možnosti a variant publi- 
kování celé syntézy, autorských práv autorů ná- 
rodních syntéz i autorů fotografií, dokumentace 
a podobných problémů. Představy se různily. 



takže pokud se pro celkovou syntézu podaří za- 
jistit publikování, tato jednání nebudou snadná. 
Na takový ediční počin by totiž byla potřebná 
participace ústavů dalších akademií a naklada- 
telství z některých karpatských zemí. 

Výhodou místa konání konference byla 
možnost objasnit si některé konkrétní problémy 
přímo v muzejní expozici na roubených stav- 
bách nebo i sídelní jevy v blízkém terénu. 

Jiří Langer 



POJETÍ NÁRODA A VLASTI VE STARŠÍ 
ČESKÉ HISTORIOGRAFII (14. - 18. STO- 
LETÍ) 

V útulném a pro každého historika posvát- 
ném prostředí Historického semináře se dne 25. 
února 2000 konal vědecký seminář pořádaný 
Ústavem českých dějin FF UK. Toto jednoden- 
ní rokování předních badatelů, narážejících při 
svém studiu na problematiku národa, vlasti 
a státu, mělo zpřístupnit závěry byť i neúplných 
výzkumů. Již letmý pohled na jména a témata 
referujících sliboval mnoho zajímavých a pod- 
nětných informací, které úzce souvisejí i s pro- 
blémy nacionalismu v současném světě. Jednání 
proběhlo za velkého zájmu odborné veřejnosti; 
zvláště potěšitelné je, že mezi posluchači bylo 
i mnoho studentů. 

Marie Bláhová zahájila seminář rozborem 
pojetí národa ve Staročeské rýmované kronice 
tak řečeného Dalimila. Referentka, která nedáv- 
no zakončila moderní kritické vydání Dalimilo- 
vy kroniky svazkem poznámek a komentářů, 
zná tento pramen jako málokdo. Dalimil podle 
ní představuje ve středověkém českém písem- 
nictví zásadní obrat ke zcela novému chápání 
národa a státně-národních dějin. Národ je au- 
torem veršované kroniky považován za pos- 
politost se společným původem, společnými 
zvyky, obyčeji, historií, uctívající stejné svět- 
ce. Hlavními a konstitutivními prvky Dalimilo- 
va národa jsou však především společný jazyk 
(slovem yoryÁ: je u Dalimila dokonce bezvý- 
hradně nahrazen pojem národ)^ a co je velmi 
charakteristické, společný osudový nepřítel - 
cizí i domácí Němci. Pojednání M. Bláhové 
bylo založeno na bezpečném zvládnutí pramene 



a hojně doplňováno citacemi působilo jasně 
a přesvědčivé. 

Na sémantické analýze latinsky psaných 
kronik z doby Karla IV. (Přibík Pulkava z Řádě- 
ní na, Beneš Krabice z Weitmile, František Praž- 
ský, Giovanni Marignola, Neplach ) zakotvil 
své vystoupení František Šmahel. V návaznosti 
na starší zjištění Josefa Macka připomenul po- 
zvolnou „nacionalizaci"" pojmu vlast fpatria), 
vzpomenul dalimilovskou nevraživost vůči 
Němcům u Pulkavy a Beneše Krabice a koneč- 
ně sledoval i lexikum označující český národ 
v dílech karlovských dějepisců. Tady je pře- 
kvapující absence sémantické rovnosti jazyk == 
národ. Latinsky píšící kronikáři znají slovo 
linguajen pro bezprostřední označení mluve- 
né řeči. S lehkostí sobě vlastní pojatý příspě- 
vek F. Šmahel uzavřel povzdechnutím nad tím, 
že na rozdíl od časů starších (Dalimil) i poz- 
dějších (husitství) nabízí doba Karlova z mno- 
ha důvodů jen pomalu šancí na studium 
protonárodního cítění. 

Odrazovým můstkem k odvážnému tvrzení, 
že o národnostních animozitách a vyhrazování 
etnických identit v husitské revoluci dnes po- 
chybují snad už jen povrchní novináři, se Petru 
Čornejovi vedle vytěžení písemných pra- 
menů (kroniky, letopisy, manifesty, traktátová 
literatura, korespondence) staly i dlouhodobé 
výzkumy národnostní skladby českých měst 
1 5. století - obzvláště Prahy. P. ČomeJ sice vý- 
razně nezpochybnil tezi, kdysi formulovanou 
jeho předřečníkem, o dominanci víry nad na- 
cionalismem v husitství, nicméně na mnoha 
příkladech doložil posilování jazykového vý- 
měru národa, evidentní projevy národní agitace 
a nenávisti proti cizincům. Podle P. Čomeje bylo 
právě společné národní vědomí českých katolíků 
a utrakvistů základem pohusitské schopnosti do- 
hodnout se na zásadních otázkách fungováni Čes- 
kého království. 

Dopolední jednání uzavřela živá diskuse. 
Z ní stojí za připomenutí apel Jaroslava Pánka 
na komparativní a geograficky širší pojednává- 
ní národnostní problematiky ve středověku a ra- 
ném novověku. Miroslav Hroch upozornil na 
nejednoznačnost a spomost užívané terminolo- 
gie (nacionalismus, protonacionalismus, národ, 
etnikum, identita atd.). Jiří Štaif poukázal na ne- 
pochybné fungování více typů kolektivních 
identit, z nichž je snad až příliš zdůrazňována 
a studována (mj. pro velký ohlas v dochová- 



mi se při svém studiu setkal. Termíny natio, po- 
pulus a gem ve spisech Bohuslava Balbína 
nemají přesně vymezené kategorie. Naproti 
tomu pojem vlast ]t - podle referujícího - v ba- 
rokních dílech jasnčjší. Pro barokního člověka 
měla vlast dvě roviny - pozemskou a nadpo- 
zemskou. WzsX-patria - vater land- heim byla 
chápána jako rodiště, rodná obec, ves, vztah 
k důvěrně známému prostředí, které bylo zákla- 
dem lidské identity. Předmětem zakotvení pro 
tehdejšího člověka byl kostel s důvěrně zná- 
mým horizontem domova. Jako spojnice obou 
světů vystupovali světci. Podle Balbína se 
v souvislosti s třicetiletou válkou české země 
změnily. Proměnu vlasti vidí ve změně lidí, zá- 
konů, výsad. Vytván se tu jakási nová vlast, kte- 
rá úzce souvisí s politickým děním - zrušením 
privilegií stavů. V omezení češtiny vidí Balbín 
ohrožení naší vlasti. Barokní učenci z katolic- 
kých kruhů hledali v genealogiích slavných 
rodů svaté předky, sestavovali katalogy světců 
nebo „dotvářeli'* starší legendy, čímž posilovali 
zemský patriotismus. Byl přisuzován šlechtě, 
přičemž velkou roli zde hraje princip rodu. 
M. Svatoš svůj příspěvek zakončil poznámkou, 
že barokní autoři, Balbína nevyjímaje, pojí vlast 
s jazykem - skutečným domovem je jazyk. 

Po obou velmi zajímavých a živých příspěv- 
cích následovala, stejně jako dopoledne, disku- 
se. Nejvíce pozornosti vzbudil dotaz profesora 
Šmahela k Benešovu příspěvku, zda si lidé doby 
renesance kladli při interpretaci pramenů stejné 
otázky, jaké si dnes klade on. Z. Beneš zdůraznil, 
že tímto problémem se záměrně nezabýval, proto- 
že na něj dosud nezná odpověď. Po několika dal- 
ších drobných připomínkách, např. P. Čomeje 
a M. Řezníka, předsedající M. Bláhová seminář 
ukončila s přesvědčením, že se v dohledné době 
uskuteční další |X)dobné setkání. 

František Bahenskv - Jiří Woitsch 



ČESKÝ LID. 87, 2000. 3 



ZPRÁVY 



ANTONÍN SATKE- ZAPADLY VLASTENEC 
MORAVSKOSLEZSKÉHO REGIONU 

Náš nejlepší současný folklorista PhDr. An- 
tonín Satkc, CSc. se narodil 12. listopadu 1920 
v Komárové (dnes již součást Opavy). Roku 
1939 - bezprostředně před druhou světovou 
válkou - maturoval na obchodní akademii a po- 
té čekal dlouhých šest let na možnost pokračo- 
vat ve studiu na vysoké škole. Jeho zájem se 
mezitím vyhranil. Po doplňující maturitě na 
gymnáziu se v roce 1945 nechává zapsat na 
obor bohemístika - rusistika na Univerzitě Kar- 
lově v Praze. Avšak úzký studijní rámec oborů, 
které poskytnou studentovi aprobaci pro povo- 
lání sďredoškolského učitele, mu už nestačí; sle- 
duje obory, z nichž pak dosáhne doktorátu: 
přednášky z národopisu (K. Chotek), výklady 
o slovanské pohádce (J. Horák) a zvlášť hluboce 
se snaží proniknout do problémů dialektologie 
(V. Vážný) a fonetiky (B. Hála). Nářečí se také 
týkaly jeho první publikované příspěvky ve 
Slezském sborníku (1950). Od této chvíle bude 
Satke po celý život usilovat o to, aby co nejvše- 
stranněji poznal - a světu prostředkoval - speci- 
fičnost kultury rodného slezského regionu: jeho 
ústní tradici, ale i literaturu a poezii slezských 
spisovatelů a básníků. Cesta k tomu však nebu- 
de snadná. 

Po absolvování vysokoškolských studií na- 
stupuje A. Satke jako středoškolský pedagog. 
V letech 1948 - 1955 působí na gymnáziu a na 
průmyslové škole v Opavě. Ve Slezském studij- 
ním ústavu (později Slezský ústav ČSAV) sice 
pracuje od roku 1 953 jako referent pro folkloris- 
tiku, ale jen jako extemista.O dva roky později 
docílí postavení interního spolupracovníka pro 
folkloristiku a jazykovědu, avšak jeho činnost 
je násilně přerušena vykonstruovaným politic- 
kým procesem a Satke je v roce 1961 odsouzen. 
Po půldruhém roce se vrací po amnestii na svo- 
bodu a začíná znovu od píky. Podobně jako za 
protektorátu, kdy jako totálně nasazený kopal 
zákopy německého opevnění u Krakova, pracu- 
je nejdříve manuálně - jako betonář. Později 
působí v oboru zdánlivé blízkém jeho původní 
profesi: stává se vychovatelem v učňovském 



středisku. Ve skutečnosti jde o tvrdě vydělaný 
chleba, zvláště pro každého intelektuála, jak 
mohou dosvědčit mnozí, na které tento los padl. 

Občanská rehabilitace v roce 1968 mu po- 
může k návratu do oboru - vrací se do Slezské- 
ho ústavu v Opavě. V letech tzv. normalizace je 
však přiřazen mezi vědecké pracovníky (hodnos- 
ti kandidáta věd dosáhl už roku 1957) pražského 
Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, kde 
zůstal až do roku 1 98 1 . Nové pracovní zařazení 
vysvětluje Satkeho tematické „odskoky", účast 
na monografii pražského dělnictva nebo zájem 
o hornický humor na Ktadensku. 

Na A. Satkovi jako vědecké osobnosti je po- 
divuhodné, že u něj nikdy nic nepřišlo nazmar. 
Ze všech získaných dovedností i životních zku- 
šeností vždy vytěžil maximum. Například se 
v jeho pracovní metodice příznivé odrazí i okol- 
nost, že původně vystudoval obchodní akade- 
mii. Získal tam dobrý základ těsnopisu, který si 
přizpůsobil potřebám dialektického zápisu. 
V dobách, kdy svůj terénní výzkum začínal, to 
bylo zvlášť významné - nahrávací přístroje ne- 
byly tehdy ještě k dispozici a Satke dovedl za- 
znamenat ústní projev v nebývalé úplnosti 
a přesnosti. S tím se však nespokojil. 

Když začal chystat monografii pohádkáře 
Josefa Šmolky (viz bibliografie), přizval ke spo- 
lupráci kameramana a vypravěčův projev natočil 
na zvukový film. Smolkovu mimiku, gestikulaci 
i hlasovou intonaci využil k hloubkové analýze 
lidového vypravěčského stylu a obrázky jeho 
charakteristických gest pak ilustroval publiko- 
vaný text. To byl způsob prezentace, který je 
v evropském kontextu folkloristického výzku- 
mu unikátem a který nezůstal bez odezvy. Heslo 
Antonín 5a/ike jako jediné jméno badatele v obo- 
ru folklorístiky z Československa bylo už v pů- 
vodním návrhu chystaného mnohos vážkového 
díla mezinárodního dosahu - Enzyklopádie des 
Márchens, které vychází od roku 1976 v nakla- 
datelství Walter Gruyter (Berlin ~ New York, 
původně pod redakcí Kurta Rankeho z G5ttin- 
genu). Je krutou ironií, že tento unikátní mo- 
derní pokus o dokumentaci ústního slovesného 
projevu se u nás ocitl - pod vlivem autorova od- 
souzení v politickém procesu - na indexu a zby- 



ska. Karviná, Gramma, 207 s. (2. vyd. 
1992, 210 s.) 

Studie a stati: 

1955 - Lidové povídky z Jablunkovská a Hlu- 

čínská. Radostná země, roč. 5, s. 79- 83. 
-Pavel Zogata - vypravěč. Radostná 
země, roč. 5, s. 1 18-122. 

- Z ústní slovesnosti našeho kraje. O voď- 
nim kralu. Radostná zemč, roČ. 5, 
s. 44-46. 

1956 - Koledování na Jablunkovsku. Radostná 

zemč, roč. 6, s. 108-115. 

- Pohádky a povídky z Opavska, Frýdec- 
ka a Jablunkovská. Radostná zemč, roč. 
6, s. 103-108 (s V. Kůrkovou). 

- Vliv dětského posluchačstva na vypravě- 
čův styl. Radostná zemč, roč. 6, s. 35-40. 

1957 - Enšpíglovské povídky. Radostná zemČ, 

roč.7,s. 121-123. 

- Přetváření folklorních látek v tradičním 
a hornickém prostředí. Radostná Z£mé, 
roč. 7, s. 33-39. 

1958 -Dva horničtí vypravěči. Radostná 

zemč, roč. 8, s. 46-52. 

- K charakteristice slovenského vypravě- 
če v čtyřicátých letech 20. století. In: 
Franku Wollmanovi k sedmdesátinám. 
Sborník prací. Praha, SPN, s. 474-481 . 

- O mluvě, pohádkách a písních lidu. In: 
Hlučínsko. Příroda - lid - kultura. Ostra- 
va, Krajské nakladatelství, s. 137-184. 

- Z prozaické ústní slovesnosti Hlučín- 
ska. Radostná země, roč. 8, s. 106-1 12 
(s V. Kůrkovou). 

1959 - Rozklad pohádky předimenzováním su- 

jetové stavby. Nad repertoárem vypra- 
věče Aloise Anjela. Radostná zemč, roč. 
9, s. 67-79. 

1960 -Slavnost „Honění krále" ve Lhotce 

u Hlučína. Radostná země, roČ. 10, 
s. 73-76. 

- Zvuková stránka v zakončení a v závě- 
rečných formulích slezských pohádek. 
Radostná země, roč. 10, s. 21-26. 

1 96 1 - Několik poznámek k využíváni a sesta- 

vováni repertoáru u vypravěčů a zpěvá- 
ků. Radostná zemč, roč. 1 1, s. 33-43. 
1965 -Anna Chybidziurová - vyprávěčka 
z Jablunkovská. Národopisné aktuality, 
roč. 2, č. 3-4, s. 19-28. 



1%8 -Poezie Ludmily Hořké, K nedožilým 75. 
narozeninám spisovatelky. Slezský 
sborník, roč. 66, s. 342-359. 

1 972 - Božena Němcová a Ludmila Hořká - 

podobnost dvou osudů v životě a v fvor- 
bé. Český Vlč, TOČ. 59, s. M. 

1 973 - Současná žákovská anekdota ve Slez- 

sku a na Ostravsku. Český lid, roč. 60, 
s. 70-85. 

1974 - Pověsti, humorky a anekdoty o posled- 

ním brušperském soukeníku Celestýnu 
Špačkovi. Český lid, roč. 61, s. 71-85. 

1 975 - Hornická proíištajgrovská a protido- 

zorcovská anekdota a humorka. Český 
lid, roč. 62, s. 196-207. 

1977 - Hornický folklór a kalendáře. Český 
lid, roč. 64, s. 95-100. 

1 979 - Neznámé hornické anekdoty z Kladen- 
ská. Český lid, roč. 66, s. 3-12. 

1981 -Na okraj lidové anekdoty. Slovenský 
národopis, roč. 29, č. 1 , s. 65-69. 

1 983 - Některé typické znaky určující vývoj 
dělnického folklóru. In: Determinanty 
způsobu života dělnictva. Referáty 
z kolokvia, Praha 21. 6. 1983. Zpravo- 
daj KS VI, 1983. č. 4,8.79-83. 

1986 -Dva Práškoví národopisní spolupra- 

covníci. Vlastivědné listy, roč. 12, Č. 2, 
s. 18-22. 

- Předváděni hornické práce jako syžeto- 
tvorná látka. Český lid, roč. 73, s. 6- 1 1 . 

1987 -Literatura, ústní slovesnost, nářečí - 

vzájemné vztahy a úskalí v tvůrčím pro- 
cesu. In: Tradice lidové slovesností 
v současné literatuře. Sborník materiálů 
z vědecké konference 27. Bezručovy 
Opavy (12. - 13. zátí 1984). Opava, 
Slezské muzeum, s. 24-32. 

1989 - Od obdob ke krajové specifice ve slez- 

ském folklóru. Studie o Těšínsku,sv. 14, 
s. 147-151. 

- Z pytláckého folklóru. Vlastivědný 
sborník okresu Nový Jičín, roč. 43, 
1989, s. 48-52. 

1990 - Doklady interetnických vlivů ve folkló- 

ru slezské oblasti. Časopis Slezského 
muzea, série B, vědy historické, roČ. 39, 
č.2,s. 165-171. 

- Pověsti z Těšínská o Josefu U. Těšínsko, 
č.2,s. 15-19. 

1 99 1 - Legendy v lidové tradici Těšínská. Tě- 

šínsko, č. 2, s. 6-10. 



1992 - Lidová kultura. Ústní slovesnost. In: 
Slezsko. Opava, Matice slezská, s. 
159-166. 

1994 - Cesty výzkumu a charakter folkloris- 

tického bádání ve slezské oblasti. In: 
Lidová kultura Slezska. Sborník refe- 
rátů ze semináře „Lidová kultura 
Slezska a její interetnické vztahy", 
konaného 20. října 1993 v Brně. Edi- 
tor M. Válka. Brno, ÚEF AV ČR, 
s. 69-83. 

1 995 - Folklór vystěhovalců a odraz jejich 

postavení ve folklóru tamějších staro- 
usedlíků. Slezský sborník, roč. 93, 
č. 1-2,8.96-101, 186. 

1 996 - Otazníky nad zařazováním prozaické 

ústní slovesností do středoevropského 
kontextu. In: Česká lidová kultura 
a střední Evropa. Sborník z meziná- 
rodní konference pořádané Ústavem 
etnologie UK v Praze ve spolupráci 
8 Nadací kulturního dědictví. Praha 
20.-21.5. 1996. Editor M.Tomandl. 
Praha, Ústav etnologie FF UK, 
s. 70-72. 
1 998 - Pohádka ve sběrech českých folkloristů 
po druhé světové válce. Český lid, roČ. 
85,5.351-357. 

Popularizační články a zprávy: 

1 95 1 - Lidová povídka ze Štépánkovic. Radost- 

ná země, roč. 1, s. 166-167. 

- Lidové povídky ze Štépánkovic. Radost- 
ná země, roč. 1, s. 60-62, 135-137. 

1952 - Lidová povídka ze Štépánkovic. Radost- 

ná země, roč. 2, s. 36-37. 

1953 -Lidová povídka z Písku. Radostná 

země, roč. 3, s. 71-72. 

- Několik poznámek o sběru folklóru, 
jeho zapisování a o lidových vypravě- 
čích na území širšího Opavska. Radost- 
ná země, roč. 3, s. 70-71 . 

- Potrestaná chamtivost. Radostná země, 
roč. 3, 8. 73-74. 

1 954 - Lidová povídka z Hlučínska. Radostná 

země, roč. 4, s. 28-29. 

- Lidové koledy ze Slezska. Radostná 
země, roč. 4, s. 118-120. 

- Lidové povídky s cikánskými motivy. 
Radostná země, roč. 4, s. 110-111 
(s J. Zahradníkem). 



" Lidové povídky z Hlučinska. Radostná 
zemč, roč. 4, s. 72-74. 

- Vzácné jubileum. Radostná zemé, roč. 4, 
s. 86 [k 90. narozeninám J. Š. Kubína]. 

^5 - /C zápisu textů ústní slovesnosti. Ra- 
dostná zemč, roč. 5, s. 26. 

- Konference českých a slovenských folk- 
loristů v r. 1956. Radostná zemč, roč. 5, 

S.60. 1977 

- Návštěva prof. V. I. Čičerova ve SSU. 
Radostná zemč, roč. 5, s. 29. 

- Přednáška prof. V. /. Čičerova o rus- 
kých bylinách. Radostná zemč, roč. 5, 
s. 29-30. 

*€ - Folkloristický průzkum v Ostravském 
kraji v r. 1955. Radostná zemč, roč. 6, 
S.30. 
-Konference o ústní lidové slovesnosti 
československé. Radostná země, roč. 6, 
s. 93-95. 

57 " Folkloristický výzkum ve slezské oblasti 1983 

v letech 1956-57. Radostná zemč, roč. 

7,s. 133. 1986 

- 65 let PhDr Bohuslava Indry. Radostná 
zemč, roč. 7, s. 27. 

- 65 let Ludmily Hořké. Radostná země, 

roč. 7, s. 58. 1987 

- Tři dětské hry ze Svobody na Hlučínsku. 
Radostná zemČ, roč. 7, s. 113-114. 

58 - Nad resoluci konference o ústní sloves- 

nosti. Radostná zemč, roč. 8, s. 32-33. 1988 

59 - Falešné předsudky o jazyce lidovy^ch 

písní. Radostná zemČ, roč. 9, s. 11 8. 

61 - Schůze komise pro výzkum průmyslo- 
vých oblastí. Radostná zemč, roč. 11, 
s. 56-57. 1990 

66 - Ludmila Hořká (1892 - 1966). Národo- 
pisné aktuality, roč. 3, Č. 3-4, s. 54-55. 

70 -Byda. TčSínsko, č. 3, s. 41 [podle 1991 
A. Chybidzurové]. 

72 - Kolokvium o úloze průmyslových závo- 
dů při formování a strukturálních pře- \ 992 
měnách průmvslových oblastí (Ostrava 
25. - 26. 5. 1971). Český lid, roč. 59, 1993 
S.62. 

- O pacholkovi i jednej ^aždžinč. Těšín- 
sko, č. 1-2,5.37-38. 

75 - Soutěž o nejzajimavčjši vlastni životo- 

pis. Český lid, roč. 62, s. 49-50. 1 994 

76 — Etnografie Prahy. Konference o etno- 

grafii pražského dělnic tva a o etnogra- 
fii města a jeho zázemí v Roztokách 



u Prahy (11. a 12. 11. 1975). Slezský 
sborník, 74, č. 2, s. 151-152. 

- Přírodní podmínky a historický rozvoj 
Ostravsko-karvinského revíru. Celostát- 
ní muzejní seminář k otázkám přírodo- 
vědné a společenskovědné dokumentace 
současnosti v Ostravě 3. 6. - 5. 6. 1975. 
Český lid, roč. 63, s. 49-50. 

- Bejatka. Vlastivědné listy, roč. 3, č. 2, 
s. 21-22 [historie a činnost souboru ze 
Štítiny u Opavy]. 

- Jak se synek učil u čarodenika. Vlasti- 
vědné listy, roč. 3, č. 1, s. 33-35 [podle 
A. Korpasové]. 

- Jaroslav Olšák - umělec vyrostlý v regi- 
onu. Vlastivědné listy, roč. 3, č. 2, s. 30. 

- Práce a výhledy národopisné sekce 
vlastivědné společnosti při Slezském 
muzeu v Opavě. Vlastivědné listy, roč. 
3, Č. l,s. 21. 

- Nový typ vyprávěče z Opavska. Vlasti- 
vědné listy, roč. 9, č. 2, s. 36-38. 

- Od vypravěče k pohádce, od pohádky 
k dramatu. Vlastivědné listy, roč. 12, 
Č. 1, s. 32-34 [dramatizace lidové po- 
hádky vyprávěné A. Baránkovou]. 

- Dagmar Klímová jubilující Český lid, 
roč. 74, s. 51-52. 

- S Arnoštem Pustkouza vyprávěči. Vlas- 
tivědné listy, roč. 13, č. 1, s. 34-35. 

- Ludmila Hořká a národopis jejího kra- 
je. Vlastivědné listy, roč. 14, č. 1, 
s. 31-32. 

- Starší pověsti z Opavska. Vlastivědné 
listy, roč. 14,č. 2,s. 32-35. 

- Vypravěčská soutěž v Hodoníně „ O šmu- 
káč Vaška Mlýnka". Český lid, roč. 77, 
s. 59. 

- Zemřelá matka a osudy sirotka. Na ok- 
raj dvou těšínských lidových povídek 
Těšínsko, č. 4, s. 18-19. 

- Romanticko novelistická pohádka 
z Jablunkovská. Těšínsko, č. 3, s. 4-7. 

- Karel Horálek (1908 - 1992). Fabula, 
roč. 34, č. 1 -2, s. 1 14- 1 1 6 (s V. Gašparí- 
kovou). 

- Odešel Oldřich Sirovátka. Český lid, 
roč. 80, č. 2, s. 159-161. 

- Povídky o pomluvené a zapuzené ženě. 
Těšínsko, č. l,s. 17-19. 

Judita Hrdá 



„TAJUPLNÁ ZNAMENÍ ZE STARÉHO PE- 
RU" - MUSEUM FUR VÓLKERKUNDE VE 
VÍDNI 

Vídeňské Museum říir Vólkerkunde, vlastní- 
cí kromobyčejně bohatou a zajímavou amerika- 
nistickou sbírku (za jeden z jejích klenotů je 
považována i poněkud problematická, nicméně 
velmi cenná tzv. Moctezumova Čelenka - elpe- 
nacho de Moctezumá), se pyšní nejen výborně 
zpracovanou stálou expozicí Ameriky, ale čas 
od Času také organizuje příležitostné výstavy 
zaměřené k nejrůznějším „indiánským" téma- 
tům. Z posledních let připomeňme alespoň et- 
nografickou expozici věnovanou brazilským 
indiánským kulturám a archeologicko-historíc- 
kou výstavu mexickou. 

Poslední, nesporně reprezentativní krok na 
této cestě zpřístupňování ukázek z vlastních de- 
pozitářů i fondů jiných evropských a světových 
muzeí široké veřejnosti představovala přitažlivá 
výstava, jež se konala pod názvem Geheimnis- 
volle Zeichen im alten Peru v prostorách muzea 
ve dnech 29. října 1999 - 30. ledna 2000. 

Zhruba před sedmdesáti lety byl učiněn jeden 
z největších a dodnes nejzáhadnějších objevů 
dějin amerikanistiky vůbec. Ve vyprahlém, su- 
chém území peruánského Valle de Palpa byly 
nalezeny gigantické obrazce, skládající se z více 
než tisíce Čtverečních metrů velkých kreseb 
ptáků, pavouků, opic a rostlin, ale také nespo- 
četných spirál, trojúhelníků, lichoběžníků i ki- 
lometrů dlouhých rovných linií. Vzhledem ke 
svým obrovským rozměrům jsou obrazce vlast- 
ně jasně „čitelné" pouze ze vzduchu. O smyslu 
a účelu této největší a nejzáhadnější „obrazové 
knihy" světa na jihu Peru se dodnes vedou vlek- 
lé spory. Jistá je skutečnost, že ji po sobě zane- 
chala vyspělá kultura mistrovských tkalců 
a vynikajících hrnčířů, zvaná Nazca, která se 
rozvíjela v letech 200 př. n. 1. - 600 n. 1. ve stej- 
nojmenném andském údolí. A právě Nazca a ji 
předcházející civilizace zvaná Paracas se staly 
předmětem zájmu tvůrců výstavy, jež nabízela 
v širokém záběru podrobný pohled do všední 
každodennosti dvou významných předkolum- 
bovských entit. 

Zmíněné kresby byly na výstavě představe- 
ny dvojím způsobem: jednak dokumentárními 
fotografiemi, jež ovšem nepostrádaly i jemný 
umělecký výraz, a jednak vynikajícím způso- 
bem zpracovaným populárně naučným filmem, 
jenž vznikl v režii britské BBC. V úvodu výsta- 



vy zaujala návštěvníky jasně zářícími barvami 
malovaná keramika a nádherné, dokonale kon- 
zervované tkaniny starší kultury Paracas, která 
se kolem roku 200 př. n. 1. proměnila v kulturu 
Nazca. 

Hlavní vystavované exponáty - až obdivu- 
hodně zachované textilie, dodnes udivující 
svěžestí svých barev, i tradiční jihoamerické 
indiánské ozdoby z peří a keramika, jež podle 
některých archeologů a antropologů tvoří sa- 
mostatnou učebnici života předkolumbovských 
etnik této oblasti - byly doplněny ukázkami ra- 
fmované zlatnické práce. Ty evokovaly v mno- 
hém úspěšnou putovní výstavu Pán ze Sipánu, 
kterou měli možnost zhlédnout obyvatelé naší 
metropole i její návštěvníci v minulém roce 
v Muzeu hlavního města Prahy. 

Jedinečná výstava zahrnovala více než 200 
vzácných exponátů pocházejících nejen z Víd- 
ně, ale i z muzeí Spojených států ameríclq^ch. 
Spolkové republiky Německo, Španělska a Švý- 
carska, což její vypovídací a poznávací hodnotu 
znásobilo a učinilo ji ještě přitažlivější, jak pro 
odborníky, tak i pro laickou veřejnost. U příleži- 
tosti výstavy byl vydán -jak bývá v této institu- 
ci dobrým zvykem - obsáhlý katalog, lákavý 
nejen svým solidně zpracovaným obsahem, ale 
i vynikající grafickou a polygrafickou úpravou. 

Oldřich Kašpar 



STALA EXPOZICE ETNOGRAFICKÉHO 
MUZEA VE VARNÉ 

Stálá expozice Etnografického muzea ve 
Varně je od roku 1974 umístěna v budově tzv. 
plovdivského symetrického typu, postavené 
v době bulharského národního obrozeni kolem 
roku 1 860, a v harmonicky s ní splynuvší přízem- 
ní přístavbě. Expozice dokumentuje bohatství 
a různorodost kultury a způsobu života obyva- 
tel varenského kraje. U zrodu muzea ve Varně 
a jeho národopisné sbírky byli i Češi bratři 
Škorpilové, Hermenegild (8. února 1858 - 25. 
června 1923) a Karel (15. července 1859 - 10. 
března 1 944). První muzejní sbírku založil prof. 
Karel Škorpil společně s kolegy A. Javatovem 
a Ch. Genkovem v jedné místnosti Chlapeckého 
gymnázia ve Varně roce 1 878 (srov. S. Slavova, 
Archeologičesko družestvo gr. Varna. Kratka is- 



možnost seznámit se i s jinými dí]y lidového 
umění, pozná obludní chleby (my bychom je 
nazvali nejspíše koláči), survački (ozdobené 
dřínové vétévky, které používají koledníci při 
novoroční koledě, uskutečňované od půlnoci do 
poledne I. ledna) a šperky i ozdoby (včetně ko- 
vových součástí krojů). Duch a uspořádání bo- 
hatého měšťanského domu konce 19. a počátku 
20. století jsou uchovány ve druhém patře budo- 
vy. Předvedeny jsou: přijímací pokoj, pokoj pro 
hosty, ložnice a kuchyně. 

Po tomto stručném přehledu se zastavme 
u jednotlivých tematických okruhů, podle jejich 
rozmístění v jednotlivých patrech. V přízemí 
muzea se návštěvník může seznámit se základní 
zdroji obživy obyvatelstva. 

Zemědělství bylo v minulosti základním 
zdrojem obživy Bulharů. Pěstovalo se zejména 
obilí (pšenice, žito, ječmen, oves, proso), kuku- 
řice, brambory, len, konopí, tabák, bavlna, slu- 
nečnice aj. Půda se orala sochou nebo dřevěným 
rádlem se symetrickou nebo asymetrickou rad- 
licí, později železným pluhem tovární výroby. 
Tradiční bulharské žně se provádějí srpem a/Ki- 
lamarkou (dřevěným násadcem, chránícím prs- 
ty levé ruky před zraněním srpem při hrsťování 
žatého obilí). Mlácení obilí se provádělo na 
mlátě za pomoci dikanji (širokého, v přední čás- 
ti -jako u lyží - nahoru ohnutého prkna, do je- 
hož spodní, pracovní Části byly vbity kameny - 
křemeny, křemence, rohovce aj.) ancbojuvarla- 
ku (dřevěných nebo kamenných válců buď 
hladkých, nebo podélně žlábkovaných), taže- 
ných voly nebo koňmi. Při mlácení byly použí- 
vány různé druhy železných i dřevěných vidlí 
(samoroslových, dvou- i vícehrotých i sestavo- 
vaných z několika dílů), lopat, pletivových sít 
a proutím proplétaných řešet na provívání obilí, 
aby se zbavilo plev. V národopisné expozici 
jsou vystaveny nádoby na zrno a mouku: čit - 
oválná zásobnice, tvořená prkenným dnem, do 
něhož jsou (do otvorů v něm vyvrtaných) vsaze- 
ny silné pruty propletené tenkým proutím a na 
vnitřní straně omazané hlínou; stublica - velká 
zásobnice vydlabaná z kmene s připevněným 
prkenným dnem; kuchel - drobnější, rovněž 
z kmene dlabaná zásobnice opatřená dnem; dále 
závěsná korba či jesle na slámu, zvané targa, 
a koš na plevy. 

Základem stravy Bulharů byl až do poloviny 
20. století chléb. Zrno mleli na ručních kamen- 
ných mlýncích, zvaných chromel. Těsto na chléb 



zadělávali v noštvi či noštovi - dřeveném korýt- 
ku vydlabaném z kusu kmene, pro které máme 
v českém prostředí názvy „necičky" nebo 
,JcoTýtko", či na čtyřhranné nebo kulaté desce 
s krátkým držadlem, zvané krag či karg. Těsto se 
nechává vykynout na desce na chléb. Když vy- 
kyne, vsadí se do rozpálené pece „chlebovou lo- 
patou" na dlouhé násadě. Chléb pekli i na 
hliněných mísovitých pekáčích, nazývaných 
podnica, překrytých kovovou poklicí, jmenova- 
nou vrášnik. 

V expozici muzea jsou předvedeny i dva pra- 
covní zvyky, spjaté se setbou a žatvou. Oba mají 
zajistit hojnou úrodu. Dříve než zahájí na Va- 
rensku setbu, vkládají postupné do pytle s osi- 
vem konopný kartáč, aby vyseté obilí bylo 
husté, cibuli, aby zmo bylo šťavnaté, paličku 
česneku, aby bylo ^^vé a nenapadali je žádní 
Skúdci, ořech, aby bylo veliké jako on, a červe- 
ně zabarvené vejce - symbol života (červená 
barva ve věrouce Bulharů symbolizuje krev, 
zdraví a život). Při dokončovám' sklizně zhoto- 
vují z posledních klasů na poli tzv. bradu. Zhoto- 
vuje se spletením klasů, které zavazují červenou 
stuhou, na níž ještě upevňují paličku česneku 
a modrý skleněný korálek, který jmenují sinec\ 
jindy drobnou mincičkou. symbolizující naději, 
že v příštím roce pole vydají novou úrodu. 

Se zemědělstvím je organicky spjato paste- 
vectví. Nejpočetnější a nejnáročnější na práci 
jsou ovce a kozy. V muzejní expozici jsou insta- 
loyéaiy jasli na založem' píce pro skot, koš a „tar- 
gu*\ o kterých byla zmínka výše, a buchalka 
nebo matilka - naše máselnice - na stloukám' 
másla. Vystaveno je i několik předmětů spja- 
tých s pastevectvím: jamurluk - dlouhý paste- 
vecký plášť, vhodný do jakékoli nepohody; 
ovčarska gega - pastýřská hůl; torba, nazývaná 
tor ba nebo ulja; třínohé stoličky - stolčeta, po- 
užívané při dojení; a nádoby: dížky - čaški a lží- 
ci (zhotovené z kůry i ze dřeva), užívané při 
zpracovávání ovčího i kozího mléka, kopcmki 
(dlabané necičky) na „svatojiřské jehně" a jiné 
exponáty. 

Včelařství je velmi stará činnost a pro Bulha- 
ry i doplňkový zdroj obživy. Do zavedení sou- 
časných moderních včelínů staří obyvatelé 
severovýchodního Bulharska používali kadlu- 
bové úly (z vydlabaných kmenů), nebo si zhoto- 
vovali kónické travni - úly spletené z trávy, 
vrbového či révového proutí, omazané směsí 
hlíny, dobytčího trusu a dřevěného popele. Aby 
včelslva netrpěla chladem a horkem, zakrývali 



úly poklopem zvaným kalučka, zhotoveným ze 
slámy, kapradí, větévek s listím apod. 

Rybolov jako zdroj obživy měl pro Bulhary 
druhořadý význam. V expozici muzea jsou před- 
vedeny pomůcky používané při říčním i čemo- 
mořském rybolovu. Jedním z nejrozšířenějších 
nástrojů používaným při rybolovu na malých 
vodních tocích je sak - sítkový sak, vyztužený 
jedním až dvěma proutěnými obručemi a zahro- 
ceným korcem. Na hrotitém konci a na spodních 
švech jsou upevněna závaží - kuršumi, aby sak 
přilnul ke dnu řeky. Je blízký našemu ,Jioňáku'*. 
Všude, zejména při rybolovu v klidných říčních 
vodách, se používá slepijat koš - vrŠ. Je tvořen 
cylindrovitou sítí, zpravidla nataženou na tři až 
pět proutěných obručí. Jednou z nejrozšířeněj- 
ších sítí říčmlio rybolovu v Bulharsku je serkme 
- velká kruhová síť, zachycená v expozici na vel- 
ké fotografii rybolovu v řece Kamčija. 

Další část expozice v přízemí je věnována 
pěstování vinné révy a vinařství. Pěstování vin- 
né révy je jednou z nejstarších čirmostí dolože- 
ných v Bulharsku. Vinohradnictvím se zabývali 
již staří Trákové a po nich Slované. Trákové si 
přinesli vinnou révu z Indie. Pěstovaly se vinné 
i dezenní odrůdy. Půda na vinicích je obdělává- 
na širokou motykou vějířovitého tvaru, nazýva- 
nou Č(^>a, Révové sazenice se vysazovaly do 
hloubky 30 - 40 cm a jamky pro ně byly prorá- 
ženy kůly vidlicového tvaru. Vinohradnickým 
nožem (koser, později zavána) se na jaře řezaly 
vinné pruty a na podzim zralé hrozny. Při vino- 
braní se hrozny ukládaly do košů různých tvarů 
a velikostí nebo do puten, nazývaných ^(/a. 
Vinohradnické putny mají elipsovité dno a jsou 
opatřeny popruhem pro nošení na zádech. 
K přepravě i mačkání hroznů sloužilo velké dře- 
věné koryto - šarapana, někde jmenované též 
koráb nebo postav. Koryta bývala vydlabána 
z mohutných kmenů, později se zhotovovala 
bednářsky. Mačkání hroznů se provádělo šlapá- 
ním bosýma nohama nebo speciálně zhotove- 
ným samorostlým šťouchadlem, nazývaným 
džoka. Na zpracovaní hroznů se využívaly i ná- 
doby: apolin (velká nízká kád*)» tzv. kadus, kes- 
me, a sudy - bečvi různých tvarů. Vinný mošt 
a víno se přelévalo pomocí dřevěných trychtýřů 
a uchovávalo se ve velkých nebo malých su- 
dech. Při oslavách a svátcích se přelévalo do 
pestře pomalovaných čutor. Dne 14. února sla- 
vili a dosud slaví vinohradníci a vinaři Trifon 
zarzan (Den sv. Trifona) a prováděli též obřadní 
seřezávání vinné révy. 




Kromě zemčdélstvi jsou v přizemí prezento- 
vána řemesla. Z nich bečvářstvl Je úzce spjatí 
s vinohradniclvim a vinařstvím. V expozici je 
vystaveno nářadí nezbytné k práci, např. zakři- 
vená sekera na přitesávání dřev, hoblík mkan na 
ohoblování dřev i magore - oslice na jejich 
ohýbání, nebozezy na vrtáni otvorů pro f ep, 
kružidlo na nafrtnutí obrysu dna sudu a daiSí 
nářadí. 

Kotiářstvj kispokojovalo potřeby obyvatelstva 
ohlední nádob uríených na přenáíenf i uchová- 
vání tekutin - kotlíky na vodu, konvice, džbány, 
na [rffpravu a servírování pokrmů - hrnce, pánve, 
plechy na pečení, misy a talíře. Mčdíné zboží 
bylo cenino a upřednostňováno pro trvanlivost, 
funkčnost a dekotativnost. V expozici Jsou in- 
stalovány jak pracovní nástroje (kleilč. kladív- 
ka, kovadlina, mrch), tak soubor nádob různého 
Účelu i tvarů, počínaje 18, stoletím, pocházejíc! 
z obce Dobňna. Tradičními cenliy mědíkovec- 
tvi na Vareniku byla mésta Vama a Provadie. 

Kožcinictvi zaujímalo u Bulharů žijících ve 
Vamč přední místo a je doloženo již v dobé tu- 
recké poroby. Kůže i kožeíina byly tradičné vy- 



užívány na hotovení odivů i po osvobození. 
V souvislosti se zpracováním kožešin je vysta- 
vena kosa 3 íkrabadlo na vyčiňováni kuli, čeial 
na Jejich napínání a sušení, nůžky na jejich krá- 
jení. Kožešnici šili dlouhé i krátké kožichy, ves- 
ty a pláítč podSivali kožeSinou. V expozici Je 
vystavena sallamarka S kožcSinovou podíívkou 
a s výzdobou. Specializovaným kožešnickým 
odvětvím Je ilu]/pi]^i/,srvo - výroba beranic, která 
Je v expozici představena Tormami různých tva- 
rů a velikostí. 

Abadžijsrvo Je starobylé řemeslo, blízké na- 
šemu soukenictví, specializované na šiti kabátů, 
zejménapánských. Ty sešily podomácku z tka- 
ných vlněných látek, zvaných abi. V minulosti 
bylo na venkově toto ruční řemeslo provozová- 
no mistry přímo v Jejich domovech. V měst- 
ských dílnách byli k léto práci využíváni 
lovaiySi a učednici. Vexpozicije vystavena též 
délková míra aršín, odpovídající našemu lokli 
(délka 687,5 mm), nůžky, náprstky a žehličky 
tři typů. z nichž kovářsky zhotovená s neobvyk- 
le dlouhým držadlem je nejstarší. Na výzdobu 
oděvů, napf. pasteveckých plášťů zvaných jiir- 



muluciy širokých kalhot nazývaných poturi 
i krátkých, kožešinou obšitých kabátů - salta- 
marek, ale i domácích střevíců ze silné vlnéné 
látky se používaly gajtani - ozdobné různoba- 
revné prýmky, ze kterých se na oděvech vytvá- 
řely různé obrazce. 

Ukázkou řemesla začíná i expozice v prv- 
ním poschodí: tkalcovstvi -jedno ze základních 
domáckých zaměstnání bylo záležitostí žen, 
které do něho vkládaly veškerou svou doved- 
nost, fantazii, umělecký vkus i vrozený cit pro 
harmonii barev. Vytvářely různé tkaniny se živý- 
mi barvami, určenými pro šití oděvů i potřebu 
a výzdobu domácnosti. Základní zpracovávanou 
surovinou byla vlna. V expozici jsou instalována 
Čechradla vlny - daraci, vřetena a různé druhy 
kolovratů s ručním i nožním pohonem prádelní- 
ho kola. Tradičním bulharským tkalcovským 
materiálem bylo též konopí. To se nejprve máče- 
lo ve vodě a usušené vázalo do snopků, potom lá- 
malo na dřevěné trdlici či mědlici zvané cukalo 
a pak se drhlo na vochli -grebenci, aby se získa- 
la kvalitní vlákna. Bavlna je v Bulharsku 
poměrné nový tkalcovský materiál. Její očišťo- 
vání od semen se provádělo na maganu. Barve- 
ní probíhá v kádích zvaných čemilki. Tkalo se 
na horizontálním stavu. Na zadním vratidle se 
napínala osnova a na předním hotová látka. 
V expozici je instalován i malý dřevěný stav ke 
tkaní na klíně, na kterém se tkaly pásky 
a prýmky. 

Zpracování textilních materiálů je jakýmsi 
úvodem k expozici odívání. Oděvy obyvatel 
vesnic varenského kraje se vyznačují velkou 
pestrostí, danou migračními procesy v průběhu 
prvních desetiletí 1 9. století. Tradičními lidový- 
mi kroji jsou představeny všechny výše jmeno- 
vané etnografické skupiny regionu. Ženský 
dvouzástěrový kroj Stroců, starého obyvatel- 
stva žijícího na Provadijské náhomí plošině, 
sestával z polena riza - košile s výšivkou, zašiv- 
ky - zadní zástěry, jedné nebo dvou zástěr před- 
ních, opasku a živůtku. Vdaná žena si zavazovala 
mesal - dlouhý Šátek s výšivkou, zvaný šitja. 
Kroj Vajaků a Čengcnců (místního balkandžij- 
ského obyvatelstva) sestával z košile s černým 
lemováním a čukmanu neboli sukmanu - žen- 
ské soukenné sukně bíle lemované, tkaného 
pásu a zástěry. Vdaná žena si zavazovala mesal 
a na něj si kladla druhý, menší Šátek, nazývaný 
prevezska s čelo. Horní vrchní plášť, nazývaný 
kičOf má tři podoby: hladkou, s „pupínky" 
a s třásněmi. 



Mezi přesídlenci je nejpočetnější skupina od 
Jamolska a Slivenska. Košile ženského kroje 
z těchto oblastí mívaly bohatou pestrobarevnou 
výšivku na spodní části a na koncích rukávů. Na 
košili se oblékal sukman z červené vlněné tka- 
niny. Zástěry byly vyšívané různobarevnými 
vlněnými nitěmi. Ženský kroj přesídlenkyň 
z východní Thrákie sestával z košile. Červeného 
pásu, ze sukmanu z červené vlněné tkaniny, 
z červeného pásu, ze zástěiy a barevného šátku 
nazývaného čember. Nalezneme zde i letní 
a zimní oděv přistěhovalců z Malé Asie, ale 
i oděvy z Makedonie. Ženský kroj z Makedonie 
se vyznačuje tím, že svrchní kabátek zvonového 
střihu, zhotovený z černého sukna, byl zdoben 
bohatou výšivkou z gejtanů a šrmy (zlaté resp. 
stříbrné nitě). Mužský kroj vystavený v expozi- 
ci náleží k tzv. „čemodrešnému*" typu kroje (byl 
ušit z černé vlněné tkaniny na rozdíl od „belod- 
řešného" kroje, ušitého z bílé látky téže kvality). 

V expozici jsou vystaveny též slavnostní 
oděvy, spjaté s různými svátky církevního roku: 
Například oděv, který nosila porodní bába ne- 
boli baba akušerka na Petljovden („Den kohou- 
ta", slavený 2. února), tj. ve svátek, o kterém 
probíhaly celodenní slavnosti, zacílené na dobré 
zdraví chlapců. Toho dne žena, které se narodil 
syn, zabila kohouta a celého ho uvařila, dále 
připravila slaný koláč, zvaný banica či paren 
zelnik, upekla chléb a svařila víno. S těmito 
dobrotami šla navštívit a obdarovat porodm' 
bábu, která jí pomáhala při rození syna. Baba 
akušerka byla v ten den ozdobena náhrdelníkem 
z pražené kukuřice - pukanců a chomáčky vlny, 
symbolizujícími dva hlavní zdroje obživy - ze- 
mědělství a pastevectví. Ženy se celý den vese- 
lily a tančily svižné tance - chorá, aby byli muži 
zdraví a veselí. Lachusa, tj. žena, která právě 
porodila, má připnutu červenou nit, dostává čes- 
nek a sinec - modrý korálek, o kterém jsme se 
zmiňovali již v části věnované „bradu", tento- 
krát, aby ji chránil před uřknutím. Nevěsty či 
bulki nosily červené závoje jako ochranu proti 
uřknutí. 

Koledování je rozšířeno po celém Bulharsku 
v noci před 25. prosincem - Narozením Krista 
{Koleda). Koledníci neboli koledari, děti i mu- 
ži, ve skupinách (kol, četa) obcházejí s písněmi 
všechny domy v obci. Kolední písně jsou spjaty 
s počátkem agrárního pracovního roku. Jejich 
základní ideou je hospodářský rozkvět, blaho- 
byt a Šťastný život. Typickou zvláštnosti oděvů 
koledníků jsou náhrdelníky - gerdani - z praže- 



né kukuřice, dále pestře obarvené kohoutí peři 
svázané do kytice, jakož i kytice zimostrázu ve 
zlatém nebo stříbrným staniolu. Mezi výstave- 
n3^i předměty nechybějí ani obřadní oděvy ko- 
lednic nazývaných lazarki, což jsou děvčata, 
oblečená do Sátu a ozdobená šperky nedávno 
provdaných žen, tančící a zpívající obřadní li- 
dové píňiě na den svátku sv. Lazara (tj. v sobotu 
před Květnou nedělí). 

Další Část expozice je věnována obyčejům. 
Svatba je dokumentována exponáty z vesnice 
Aspanichovo u Vamy. Z četných svatebních 
zvyků jsou uvedeny dva: zasev a vyvádění ne- 
věsty z otcovského domu. Základem obřadu je 
„zasev", přesívání mouky na svatební chléb. Ob- 
řadní chleby - medenici (u nás bychom je nazvali 
koláče) se pečou v domě nevěsty a zetě v předve- 
čer svatby. Mouku prosívá přes tři síta do tří mis 
- okřínů (vydlabaných ze dřeva) obřadm' postava 
zvaná žaha (Švagrová), která je v bílém a s ar- 
chaickou kapuci na hlavě, nazývanou kačulka. 
Obřadní činnost je provázena písněmi, které zpí- 
vají švagrové. Když je těsto f^nednik** zamíseno, 
oškrábe okřín škrabkou a novomanželovým prs- 
tenem. Upečený „mednik** pak potře medem. 
Každý svatebčan si musí vzít sousto. 

Druhým zvykem zachyceným v expozici je 
vyvádění nevěsty z otcovského domu. Vyvádí ji 
svědkyně - kuma tak, že se obě drží za konce 
šátku. Výbava nevěsty se ukládá v zimě na sáně, 
v létě na vůz. Svědek - kum nese ve svatebním 
průvodu „svatební jedli", což je stromek ozdo- 
bený břečťanem (rostlinou celoročně zelenou), 
pukankou (praženou kukuřicQ a jablky, mláde- 
nec drží „svatební prapoť* a staří družbové - 
„pazderák" a „pazderačka" - nesou kohouta pro 
štěstí a plodnost nové rodiny. 

„Velbloudi" jsou novoroční obyčej z vesnice 
Čemevo na Varensku. „Velblouda" představují 
nosidla na maltu - targa, pokrytá kožešinou nebo 
houní, opatřená na jednom konci pohyblivou hla- 
vou ze (tfeva potaženého kožešinou a na protileh- 
lém konci ocasem. Velblouda nese jeden, jindy 
dva muži. Velbloudáři neboli diviážiite ]sou ob- 
lečeni do kožichů, u pasu mají připevněny ovčí 
a kravské zvonce a na hlavách masku - kauk. 
V jedné ruce drží dřevěnou šavli, ve druhé zá- 
těž, zvanou topuz. Velbloudáři procházejí ves- 
nicí, jdou od domu k domu, kde vykonávají 
různé rituální činnosti. Obyčej je považován 
(jak účastníky, tak pozorovateli) za prostředek 
na vyhánění zlých a škodlivých sil i na ochranu 
před nimi a též na zajištění plodnosti. 



Obřadm' chleby pečou ve všech bulharských 
domech při příležitosti výročních nebo rodin- 
ných svátků. Jsou vždy dílem ženy - hospodyně, 
projevem její dovednosti a zručnosti i vkusu. 
Zárazem' chleba mezi rekvizity obřadu má jedi- 
ný cíl, dosažem' dobré sklizně. Chleby s různou 
výzdobou se připravují při příležitosti nejvý- 
znamnějších událostí v životě rodiny a jednot- 
livce, jakými jsou svatba, narození dítěte a smrt 
Výzdoba se soustřeďuje na povrch chlebů; lze ji 
rozdělit na dva základní typy - tvarovanou 
(plastickou) a netvarovanou. Nejčastějšími prv- 
ky při modelovám' výzdoby jsou těstové a jiné 
kuličky, útržky těsta, obloučky, spirály, kruhy, 
rozety, osmičky, pletence a mřížky. Výzdobný- 
mi prvky jsou i realisticky modelované figurky 
ptáčků, zvířat a dokonce i lidí. Tak jsou zdobeny 
nejen novoroční, ale i svatojiřské (svátek dne 
23. dubna) pletence, zvané kravai. Základními 
dekorativními prvky netvarované (ploché) vý- 
zdoby jsou: závity, důlky a přiskřípnutí těsta. 
Na povrchu chleba nalézáme symetrické obraz- 
ce, vytvářené doplňkovými materiály: červený- 
mi a bílými vejci, semeny, sušenými švestkami, 
hrozinkami, kukuřičnými zrny a fazolovými 
boby, vlašskými ořechy, mandlemi ve skořápce 
nebo jejich jádry aj. Tyto materiály se uplatňují 
jak na reliéfních, tak plochých výzdobách jako 
symbol plodivé síly i jako pouhý dekorativní pr- 
vek. Téhož typu jsou i velikonoční chleby vy- 
stavené v muzeu. 

Survakaneto - novoroční koledovám' je jed- 
ním z nejtypičtějších zvyků Nového roku, zvané- 
ho Surva. Tento novoroční zvyk je znám na 
celém území osídleném Bulhary. Jedná se o ob- 
řad popřání a zajištění zdraví a všeobecného štěs- 
tí, čehož lze podle lidových představ dosáhnout 
prostřednictvím doteků survačkou (my bychom 
ji nazvali pomlázkou) - čerstvě utrženou haluz- 
kou dřínu nebo jiného plodného stromu - Švest- 
ky, hrušně, moruše. V oblastech s převažujícím 
zemědělstvím přivazují na „survačku" pšeničné 
klasy, drobné pečené preclíky, na Šňůrku navle- 
čené pukance, sušené plody, fazolové boby, 
drobné mince aj. V paste veckých oblastech zdo- 
bí „survačku" vlnou nebo různobarevnou přízí. 
Výzdoba „survačky" papírovými stuhami, stani- 
olem a jinými materiály je dosti pozdním jevem, 
až ze třicátých až Čtyřicátých let 20. století. 

Staré šperky a ozdoby - nakiti jsou částí kul- 
turního dědictví talentovaných mistrů klenotní- 
ků a zlatníků. Jsou to umělecká díla s vlastním 
estetickým významem, dotvářející působivý ce- 



lek tradičního žensk^io kroje. V minulosti měly 

ozdoby ílinkci amuletů, ochraňujících jejich no- 
sitelku před bolestí a zlými silami, ale postupně 
se jejich funkce proměňovaly v čistě uměleckou 
a estetickou. Na výzdobu hlavy se používají če- 
lenky, šňůry s mincemi, náušnice - igli a přívěsy. 
Krk a hruď zdobily kovové náhrdelníky obepína- 
jící hrdlo nebo volně ležící na hrudi a Šňůry se 
stříbrnými nebo zlatými mincemi; na rukou se 
nosily různé typy prstenů a náramky (otevřené, 
deskové, dvoukloubové i řetízkové, uzavřené se 
Samýrem); pasy žen byly obkrouženy kovový- 
mi opasky s dekorativními sponami -pafti nebo 
sponami připevněnými ke tkaným páskům. 

V muzejní expozici jsou v samostatné vitríně 
vystaveny též šperky, zhotovené z korálků, ple- 
chových koleček, peří i různobarevné příze. 

Expozice v druhém patře pokračuje interiéry 
měšťanského domu. Zde je předvedeno zařízení 
domu zámožného varenského měšťana konce 
19. až počátku 20. století. Měšťané udržovali 
obchodní kontakty s evropskými zeměmi, měli 
možnost dovézt si nebo si napsat o zaslání ná- 
bytku, bytového zatížení i oděvů. V přijímacím 
salonu ladí vídeňská souprava se závěsy, kober- 
ci, lustry, lampami, pianem a gramofonem, do- 
vezenými z různých evropských zemí. V salonu 
pro hosty, používaném při příležitosti velkých 
svátků, jsou kombinovány tradiční prvky zaří- 
zení bulharského obrozeneckého domu, jakými 
jsou kresby na stěnách a vyřezávaný strop, 
s módními, pro sledované období typickými 
doplňky bytového zařízení - rohovými pohov- 
kami pod okny. Čalouněným nábytkem, orien- 
tálním ohřívadlem a ruským samovarem. Na 
dvou stranách nejcharakterističtější místnosti 
domu stojí konsolta s plynovou lampou a mísou 
na ovoce. V ložnici se starými stěnovými skří- 
němi, upravenými jako vitríny, jsou vystaveny 
měšťanské oděvy, je postaveno lavabo - umy- 
vadlo, s porcelánovou mycí mísou a džbánem 
na vodu na ranní i večerní toaletu. Vedle kovo- 
vé poniklované postele s domácím pleteným 
přehozem stojí dětská kolíbka místní výroby. 

V kuchyni, plnící současně i funkci jídelny, 
stojí pro tu dobu charakteristické police - eta- 
iérki, ve kterých je uloženo tradiční bulharské 
keramické a měděné nádobí vedle fajánsů a por- 
celánu z dovozu. 

Muzejní expozici uzavírají materiály spjaté 
s obchodním ruchem Varny. Pod panoramatic- 
kým snímkem města ze sklonku 1 9. století je 
umístěna polička s deskami obsahujícími dokla- 



dy, trezor, kopirovad lis, psací stroj obchodní 
kanceláře a model lodi, plavidla používaného při 
obchodování s bulharskými i cizími přístavišti. 



Pozn. : Tja úpravy textu a upřesněni významu některých 
bulharských slov upřímně děkuji PhÓr. Albeně Range- 
lové a Mgr. Boijaně Stanévé. 

Ludvik Sknáný 



KNIHOVNA SLOVANSKÉ VYSOKÉ ŠKO- 
LY V RIVNÉ 

V první polovině devadesátých let 20. století 
vznikla na Ukrajině řada nových institucí, mezi 
nimi i školy a knihovny. Jednou z nich je Slo- 
vanská vysoká škola a knihovna této Školy ve 
městě Rivno, které v minulosti bylo újezdným 
městem ve Volyňské gubernii, nyní je centrem 
Rivnenské oblasti. Rivno je od Kyjeva - hlavní- 
ho města Ukrajiny - vzdáleno cca 320 km a má 
přes 300 tisíc obyvatel. 

Slovanská vysoká škola v Rivně byla založe- 
na v roce 199S. Zpočátku neměla vlastní budo- 
vu ani dostatek učebnic a odborné literatury. 
Díky spolupráci s Ministerstvem kultuiy v Ky- 
jevě a různými institucemi v Rivnenské oblasti 
i v zahraničí se situace brzy změnila. K lekcím 
a praktickým hodinám se sice ještě během něko- 
lika měsíců studenti připravovali v knihovně 
Ústavu kultury a v Oblastní Korolenkově vě- 
decké knihovně, avšak již od druhého semestru 
měli k dispozici nově založenou knihovnu při 
Slovanské vysoké škole, která vznikla díky 
enormnímu úsilí ředitele školy Ruslana Posto- 
lovského, kandidáta historických věd, zaměst- 
nankyň knihovny - vedoucí Marie Vinařové 
a jejich spolupracovnic, jakož i pedagogického 
kolektivu. 

Svým zaměřením knihovna nemá obdobu ne- 
jen v Rivnenské oblasti, ale na Ukrajině vůbec. 
Je určena jak pro studium klasických a obec- 
ných poznatků, tak i pro studenty, kteří studují 
obory jako marketing, management, vedení 
byznysu, bankovnictví nebo právo a cizí jazyky 
(na každé fakultě školy studenti musí zvládnout 
tři až čtyři cizí jazyky). Proto velký počet pub- 
likací v knihovně představují nové knihy (pří- 



ručky, učebnice, slovnflcy, krásná a odborná rodí pod dovednýma rukama místních sklář- 

literatura) a periodický ti^ které vySly v pos- ských mistrů i výtvarných umělců, SOO. výročí 

ledním desetiletí. Tím se knihovna stala zdro- od chvíle, kdy mu byl českým králem Vladisla- 

Jem nejnovějších informací. vem II. udělen městský znak a znovu potvrzena 

Za poměrně krátkou dobu se v knihovně po- v plném rozsahu jeho práva. 
clařilo shromáždit na 17 SOO exemplářů a jejich Město chouUcí se v malebném údolí řeky Ji- 
počet se stále zvySuje. Velká Část knižních fondů zeiy se vyznačuje bohatou kulturní tradicí, jejíž 
byla získána daiy různých institucí z Polska, součástí je poměrně časný vznik a do současnosti 
České republiky, Slovenska, Francie, USA, Ka- nepřerušený vývoj místního muzea. Jeho kořeny 
nady atd. AvSak přispěli i jednotlivci. Napři- sahají až do šedesátých let minulého století a pří- 
klad krajanka Antonína Horochovyč z USA, mo souvisejí s rozpadem cechů městských řeme- 
pocházející z vesnice Velyki Mežyryči v ko- slníků. V okamžiku, kdy cechovní zřízení začínají 
řeckém okresu, věnovala na 800 knih odborné- postiqmě nahrazovat živnostenská společenstva, 
ho a populárního zaměření. Nachází se mezi vyvstal problém,jak naložit s předměty (mnohdy 
nimi desetidílná Encyklopedija ukrajinoznav- velké historické a kulturní hodnoty) svázanými 
štva, práce M. HruSevského, D. DoroSenka, M. s několik staletí trvající činnosti cechovních bra- 
Brajčevského, J. Pastemaka, D. Čyževského, trstev. Mnozí z mistrů si uvědomovali, že tyto 
práce rehabilitovaných autorů L. Ljubčenka, památky jsou ohroženy buď be^rostřední fy- 
S. Jefremova, M. Chvyljového, J. Ohijnenka, zickou likvidací, nebo prodejem různým pře- 
B. Lepkého, B. Hrinčenka, M. Drahomanova ad. kupníkům, a tak právě z jejich iniciativy bylo 
Krajanka Anisie Kolomys z Mizoči v zdolbuniv- v Železném Brodě založeno muzeum, v němž 
ském okresu spolu s manželem Ivanem Mordo- byly qwčátku shromažďovány vedle cechovních 
vancem se zasloužili o to, že veřejná knihovna předmětů i různé jiné artefakty svázané s tradičm' 
města Winsoni v Kanadě, kde oba žijí, poslala řemeshiou výrobou. Patronát nad nově vzniklým 
přes 700 knih z různých oborů, které vydávala muzejním ústavem převzalo tehdejSí Společen- 
ukrajinská diaspora v Kanadě. stvo různých živností a z toho důvodu také dostal 
Knihovna ročně objednává velký počet ukra- název Živnostenské muzeum. Mohutným impul- 
jinských a zahraničních novin a Časopisů (v roce zem pro jeho rozvoj se stala (stejně jako v řadě 
1999 v ceně 7000 $). V knihovně jsou k dispozici dalších pHpadů) Národopisná výstava českoslo- 
taková periodika jako Newsweek Politika. Stem, ^^"^ská v Praze 1 895. Vzrůstajícímu zájmu o et- 
DeutschlanA Paris Matek Nouvel Observateur, nografika a starožitnosti vůbec, podmíněnému 
Meždunarodnqfa žizň, Sovremennosť a řada touto důležitou národm' akcí. dosavadm' muzeum 
(jiQjfcIi, vSak zdaleka nepostačovalo. Stav „prostorové 
Fondy knihovny poskytují čtenářům mnoho n©*™" trval až do roku 1 936. Tehdy byla dosta- 
nových poznatků a umožftujíjim formovat vlast- věna budova městské spořitelny. Díky jejímu 
ní názoiy na jednoUivé problémy. Plní tak literu prvnímu řediteli Jaroslavu Hudcovi, nadšenému 
zákona Ukrajiny o vysokoškolských knihovnách ^^^^ muzejního spolku a úspěšnému malífi 
jako kulturní a osvětové instituci, jejímž hlavním amatérovi, byly v novém stavebním komplexu 
poslánímje profesionální poskytování informa- ^Hzcny i místností pro muzeum. Důležité je 
cí v procesu vzdělávání studentů. ovšem i to. že bylo zachováno průčelí původního 

roubeného domu z roku 1 792, tzv. „Klemencov- 

Antonie Byčková sko". byt* bylo poněkud neorganicky včleněno 

do čelní zdi spořitelny. Tenlo skvost městské li- 
dové architektury tak dodnes tvoří výraznou 
a nezapomenutelnou dominantu železnobrod- 
ského náměstí. 

Původně živnostenské muzeum se postupně 

ETNOGRAFIE V MĚSTSKÉM MUZEU V ŽE- rozšířilo na muzeum vlastivědné a jeho vydržo- 

LEZNÉM BRODĚ vatelem se stalo vedle neoficiální, ale současně 

také nejaktivnější spořitelny i město Železný 

V roce 2001 oslaví Železný Brod, město pro- Brod. V roce 1967 bylo po mnoha jednáních 

slulé snad po celém světě křehkou krásou mno- rozhodnuto proměnit jej v Národopisné muze- 

hotvámých výrobků ze skla, jež se po generace um 1 lomího PojizeN. Novou expozicí, slavnost- 



ně otevřenou v roce 1968, tak muzeum plynule 
navázalo na více než stoletou tradici. 

O necelých irtcet let později (1996) byla do- 
savadní národopisná expozice zrušena a nová 
stálá výstava se zaměřila na dějiny a kulturní 
vývoj města (počátky sklářské výroby, galerie 
významných osobností sklářské školy). V sou- 
časné době je dokončována výstava mapující 
činnost místních podnikatelů dvacátých až čty- 
řicátých let našeho století a koncem roku 1 999 
bude veřejnosti zpřístupněna galerie sklářských 
výtvarníků Jaroslavy Brychtové a Stanislava 
Libeňského. Počítá se také s několika videopro- 
gramy, jež se budou týkat historie, architektury 
a dalších zajímavostí svázaných s městem. Přes 
to všechno, co bylo uvedeno, národopis rozhod- 
ně nepřišel v muzeu zkrátka. Jasně to dokládá 
skutečnost, že už v roce 1998 byla, byť s jistými 
obtížemi rázu zejména fmančního, otevřena ná- 
rodopisná expozice na tzv. Bělišti, jež by se ča- 
sem měla proměnit v ,4niniskanzen** drobných 
hospodářských budov. 

Národopisné ,4nuzeum** Běliště je umístěno 
v historické roubené chalupě, původně koželuž- 
ny, která později sloužila jako místo, kde se bě- 
lilo plátno (odtud uším dnešního návštěvníka 
poněkud kuriózně znějící jméno). Samotný ob- 
jekt pochází z počátku 1 7. století a během své 
historie prošel několika rekonstrukcemi. Ta nej- 
větší a nejpodstatnější proběhla v roce 1 807, kte- 
rý je někdy také považován za skutečné datum 
vzniku budovy. Do ní byla po poslední rekon- 
strukci přesunuta již zmíněná (a stále doplňova- 
ná) národopisná expozice horního Pojizeří, která 
obsahuje především lidový nábytek, sbírku ho- 
din, řemeslnického nářadí a výrobků, kuchyň- 
ského nádobí, svítidel, hraček^ lidových plastik, 
školních pomůcek apod. Muzeum nabízí jak 
stálou expozici, tak i výstavky příležitostné. 



K vidění je zde klasický národopisný repertoár 
- ukázky lidové architektury, řemesla, předmě- 
tů každodenního života apod. Vynikající mož- 
nost nabízí výstava k zhlédnuti postupů výroby 
tradičního pekařství, pemikářství, zpracování 
lnu atd. 

Zcela unikátní soubor exponátů představuje 
na půdě objektu instalovaná výstava modelů pů- 
vodních železnobrodských roubených domů, 
sestavených do tvaru starého náměstí, a také li- 
dových dřevěných betlémů. Modely zhotovil 
místní rodák pan Maryška v letech 1935 - 1955. 
Jedním z hlavních cílů národopisného muzea je 
také výchova mladé generace. Ředitelka Jarosla- 
va Jelínková tento záměr vyjádřila velmi preg- 
nantně: ^.Chtěla jsem muzeum otevřít především 
pro mladou generaci. Přilákat děti a mládež tak, 
aby se z nich nestávali pouze otrávení a znuděni 
návštěvnici povinné školní exkurze, ale aby je 
expozice skutečně zaujala. " 

O tom, že to nejsou jen prázdná slova, svědčí 
skutečnost, že Běliště svým opravdu příjenuiýra 
prostředím poskytlo výbornou atmosféru dětem 
základních škol v červnu 1999 při pořádám' 
I . ročníku soutěže ve zpěvu české lidové písně. 
Pro příští rok je plánován další ročník, a to mo- 
ravské a slezské písně, dále pak výtvarné akce 
pro děti předškolního a školního věku a studen- 
ty sklářské školy. Mimoto jsou pořádány tema- 
tické vycházky pro děti a mládež se zaměřením 
na historii a architekturu Železného Brodu. 

Národopisná část železnobrodského muzea 
se tak stala aktivní součástí života města a plní 
úkoly nejen „čistě** muzejní, ale v širším slova 
smyslu i důležitou úlohu společenskou a kultur- 
ní, a v tom rovněž spočívá její podstatný vý- 
znam. 

Oldřich Kašpar 



ČESKÝ LID, 87. 2000, 3 



LITERATURA 



Jeanetíe Hills. DAS KINDERSPIELBILD 
VON PIETER BRUEGEL D. Á. (1560). EINE 
VOLKSKUNDLICHE UNTERSUCHUNG. 
Wienl998,112s.- 

Velká vídeňská výstava o významné vlám- 
ské malířské rodině na přelomu 16. a 17. století 
(Brueghel - Bruegel. Eineflámische Malerfa- 
milie um 1600. Tradition und Fortschritt), kte- 
rou uspořádalo Uměleckohistorické muzeum ve 
Vídni v zimé 1997/1998. byla provázena publi- 
kací interpretující jeden ze slavných obrazů 
P. Bniegela st.. „Dčtské hry". Její první vydání 
(Wien 1957) bylo zakrátko beznadějné rozebrá- 
no, a proto se Rakouské národopisné muzeum 
odhodlalo k reedici, kterou připravili Margot 
Schindler a Klaus Beitl. 

Disertační práce Obraz dětských her Pietera 
Brueghela st. Národopisné zkoumáni Jeannette 
H i 1 1 s o v é vznikla na univerzitě v Chicagu 
z podnětu amerického folklorísty Archera Tay- 
lora už v roce 1940. Autorka k ní důkladně pro- 
studovala soupis 215 her, jejž uvádí Francois 
Rabelais ve svém proslulém díle z roku 1535 
{La vie de Gargantua et Pantagruel. Oeuvres de 
Rabelais, Paris 1823), přičemž se opírala také 
o jeho anglický překlad (1653) a současné vy- 
užívala též překladu holandského (1682) a ně- 
meckého (1832). Pro orientaci v pojmosloví jí 
posloužil národopisný rozbor Karla Haidinga 
ve studii o obrazu dětských her od P. Bruegela 
st. (Das Spieibild Pieter Bruegels. Bausteine 
zur Geschichte, Vólkerkunde und Mythenkunde, 
Berlin) z roku 1937 a mnoho dalších prací ev- 
ropské a v menší míře i americké provenience, 
jak tomu nasvědčují údaje v rozsáhlém poznám- 
kovém aparátu. 

Na vnitřní straně rozkládacího přebalu po 
obsahové i grafické stránce přitažlivé zpracova- 
né knihy je tento obraz ze sbírek vídeňského 
Uměleckohistorického muzea reprodukován 
jak barevně, tak i černobíle s očíslováním jed- 
notlivých výjevů, jimž je výklad věnován; pří- 
slušné výřezy jsou v textu připojeny ke každému 
popisu a výkladu hry. Jde celkem o 78 her a po- 
stav s jejich německým názvem, popř. s legendou 
k výjevu. Někdy obsáhlé, jindy zase stručnější in- 



terpretace zobrazených scén se zaměřují na je- 
jich umístění na obraze, na vztahy k okolním 
postavám, odkazy na původ her a vysvětlení je- 
jich názvu, na rozšíření a výskyt v různých ze- 
mích a u různých autorů, včetně některých - 
i jinojazyčných - variant jejich pojmenování. 
Práce J. Hillsové umožňuje přiblížil se prostřed- 
nictvím jednotlivých částí Breugelova obrazu 
a jejich výkladů dětskému světu před pěti sty 
léty a poznat nejrůznější souvislosti mezi jednot- 
livými hrami i mezi hrami dětí a světem dospě- 
lých v západoevropském prostředí. Přínosem je 
důkladný a detailní přístup autorky, korespon- 
dující s pojetím P. Breugela st., který věrně za- 
chytil mnohé stránky života a kultury lidu ve své 
době včetně toho, co by se dnes mohlo považovat 
za nevhodné. Autorka věnovala pozornost všem 
dětským postavám na obraze a probírala je jed- 
nu po druhé. Kromě dětí hrajících Slepou bábu. 
Kuličky, KáČu (Blinde KuK Murmelspiel, Krei- 
seischlagen) rozebrala i jiné zábavy a krato- 
chvíle, jako například lezení na strom, lezeni na 
stěnu, stoj na hlavě, chůzi na chůdách a koupá- 
ní, a nevynechala chlapečka konajícího potřebu 
nebo postavičku Šťourající se klacíkem v lejnu, 
ale ani dvě přihlížející děti. 

Se slovanským materiálem nepracovala, pou- 
ze ve výkladu o hře Frau Rose neboli Mutter, wo 
ist das Kindchen geblieben? se odvolala na 
W. Mannhardta (Kinderreime und Kinderspiele 
aus Máhren. Zeitschrifl fur deutsche Mytholo- 
gie, roč. 4, 1 859), který shromáždil velké množ- 
ství variant léto staré hry z území Německa, 
Flander, Švédska i ze slo